Důsledkem covidových událostí je také ztráta veřejného respektu k vědecké a lékařské obci

Martina: Teď se podívejme na pokles plodnosti. To by nás mělo zajímat z fatálních důvodů, protože zkrátka opravdu vymíráme, nebo i z takových, na které dohlédneme. Myslím, že při tomto trendu půjdeme do důchodu za takových 40 let, a při průběžném důchodovém systému je markantní, že nikdo do společné kasy nebude moct přispívat, protože zkrátka mladí nebudou. Sleduješ, že by byli třeba lékaři, kteří se o tom snaží mluvit s mladými ženami, které se nechávají boosterovat? S rodiči, kteří mnohdy nechávají boosterovat sebe a mnohdy i své děti? Sleduješ, že by započala aspoň tato kampaň: „Pojďme posečkat“ nebo „Pozorujme tento jev“?

Tomáš Fürst: Bohužel ne. Já opakovaně říkám – a za to si jistě vysloužím zase spoustu „děkovných“ dopisů – že čeští lékaři jsou asi úplně nejzabedněnější v celé veřejné diskusi ohledně covidové katastrofy. I mezi instalatéry je víc lidí, kteří už pochopili, jak to celé bylo a jaká katastrofa byla covidová response. Mezi lékaři je úplné ticho. Já si to vysvětluji asi dvěma mechanismy: Jeden je, že tlak je obrovský. Když jsme viděli, co dělala Lékařská komora, tak kdokoliv z lékařů řekne cokoliv, co je trochu mimo mainstreamový diskurz, tak okamžitě začne dostávat výhrůžky, a tak dál. Podle mě je důležitější tenhle mechanismus tenhle: Já si myslím, že fakticky mezi doktory je spousta rozumných lidí, a tito rozumní lidé pojednali epidemii po česku, to znamená, že drželi hubu a dělali si svoje. Především to znamená, že mají vyfalšovaný vakcinační certifikát, protože oni se – na rozdíl od nás – k tomu dostali. Oni sedí u terminálu u počítače, kde si to mohou vyplnit. Takže si to vyplnili, jenže od té doby musejí držet hubu, protože od té doby, kdyby začali něco říkat, kritizovat covidovou response, tak první argument by byl, že se někdo podívá na jejich certifikát a řekne: „Ale ty jsi přeci třikrát očkovaný? Tak co teď říkáš?“ Podle mě rozumní lékaři jsou u nás potichu, protože mají falešný certifikát. Což je tedy hrozné, protože dokud se do diskuse nezapojí lékaři, tak se skutečně příliš neposuneme. Ale já jsem ve veřejném prostoru nic takového nezaznamenal. Ale asi bych jim křivdil, protože určitě rozumní doktoři jsou.

Třeba Angelika Bazalová dělala tři akce v Divadle Kámen. Já jsem tam bohužel nebyl, byl jsem pouze na první, ale další jsem nestihl, a ještě jsem si je nestihl ani pustit, ale hodlám to udělat. A tam lékaři byli a mluvili rozumně. Nebylo to úplně o covidových vakcínách, bylo to o jiných, dětských vakcínách. Ale že bych zaznamenal nějakou skutečně poctivou a rozumnou diskusi ve veřejném prostoru, kde by byli lékaři, kteří by říkali: „Dávejte pozor s experimentální technologií, co se týče očkování dětí nebo těhotných“, to jsem tedy skutečně nezaznamenal. A ještě jednu větu k tomu řeknu: Lidé jsou naštěstí rozumnější než doktoři. A nasazení vakcín mezi dětmi a mladými je téměř na nule – covidových vakcín. Takže lidi jsou naštěstí v tomhle rozumnější než doktoři.

Největším a nejtrvalejším důsledkem covidových událostí je ztráta veřejného respektu k vědecké a lékařské obci

Martina: V každém případě to je trestuhodný postup a velmi nebezpečný. A to nejmenší, co nás může v dohledné době potkat, je obrovské znevěrohodnění vědecké a lékařské obce.

Tomáš Fürst: To už se stalo a bude to pokračovat minimálně jednu další generaci. Bude to pokračovat do té doby, než někdo z vědecké a z lékařské obce dostane rozum a začnou se vynořovat z této obrovské ztráty soudnosti. Myslím, že největší a nejtrvalejší efekt pandemie bude obrovská ztráta veřejného respektu pro vědeckou a lékařskou obec. A možná to bude dobře. Jednak si za to může sama vědecká a lékařská obec, a možná to bude dobře, protože asi uvidíme velké změny ve financování těchto disciplín. Uvidíme velké změny v tom, jak vážně jsou brána různá doporučení vědecké a lékařské obce. A já bych skoro řekl: „Zaplať pán Bůh za to“.

Martina: Tomáši Fürste, řekla bych, že velkou neznámou pro nás pro všechny je, zdali je pokles porodnosti u konce. Když nevíme, co všechno bylo jeho příčinou, tak na to nemůžeme odpovědět, a prognóza naší demografie je v tuto chvíli více než v mlze, a možná je i svým způsobem děsivá.

Tomáš Fürst: Přesně tak. Je to úplně přesně, jak říkáš. Když nevíme, čím to je, tak nevíme, jakým způsobem to bude pokračovat. Čeští demografové měli různé scénáře budoucího vývoje. Momentálně jsme hluboko pod jejich nejpesimističtějším scénářem. Já jsem to ještě nepublikoval a nemluvil jsem o tom veřejně, ale samozřejmě si sám dělám modely, abych to pochopil. Smyslem modelů není ani až tak predikce – což by někdo měl říct těm, kteří dělají modelování klimatu – není to až tak predikce, ale spíš porozumění tomu, co se děje. Takže já jsem si zkoušel dávat dohromady různé hypotézy a dívat se, které nejlépe vysvětlují data, která pozorujeme. A vychází mi z toho kombinace dvou hypotéz. Zaprvé mechanismus, o kterém jsme mluvili – chci dítě, nechci vakcínu – a na druhé straně – nechci dítě, chci vakcínu. Ale zadruhé efekt, který kauzálně způsobuje pokles plodnosti. To je model. A když zkombinuji tyto dva faktory, tak mi vychází docela dobrý match dat, která skutečně pozorujeme. A tento efekt se bude ještě chvíli kumulovat, protože když si představíš úplně hypotetickou situaci, že teď, v tuto chvíli, způsobíš neplodnost celé fertilní kohortě, tak se deficit dětí bude kumulovat. Ne všechny ženy by měly dítě zítra. Některé by ho měly zítra, některé za rok, jiné za tři roky nebo za pět let. A když jim všem plošně snížíš plodnost, tak se tyto efekty budou rozkládat v čase poměrně dlouho. Takže kde se to zastaví? Kdo ví?

Martina: Určitě může mít vliv na rozhodnutí stát se rodičem a přivést na svět děti socioekonomická situace. Tedy, když vím, že za celý svůj život nemám šanci si vydělat ani na garsoniéru, když vím, že mi nikdo nevalorizuje plat a inflace roste. Tak toto všechno to může ovlivnit. V tu chvíli samozřejmě může vláda přijít s nejrůznějšími pronatalitními opatřeními. Ale v případě, že nevím, zda za tím stojí jenom toto, a zda za tím není fakt, že jsem možná nějakými kroky mohl způsobit určité části populace sterilitu, tak nikdo nemůže zaujmout vůči tomu, co nás demograficky čeká, vůbec žádný rozumný postoj.

Tomáš Fürst: Přesně tak. Další příčiny se diskutují velmi široce. Kdykoliv se začne diskutovat o poklesu plodnosti, tak se někdo vynoří a řekne: „To je jasný, to je válka na Ukrajině“. Tak připomínám, že válka na Ukrajině začala z kraje roku 2022, ale my tento deficit dětí vidíme už od začátku roku 2022. Děti, pokud vím, co se narodily v lednu 2022, byly počaty někdy na jaře 2021, takže to časově nesedí. Příčina válka na Ukrajině nesedí. Stejně tak ekonomické potíže. Jasně, že jsou, jasně, že se zhoršují, a takový nejvyšší skok v inflaci, pokud vím, byl „důsledek války na východě“, takže to také časově nesedí. Pak jsou lidé, kteří se snaží říkat: „Jasně, to všechno udělal covid. To dělají ty infekce“. Zase, plodnost ještě v roce 2021 rostla a začala klesat až v roce 2022. Tyto příčiny úplně nesedí.

Přesně jak říkáš, pojďme vést poctivou vědeckou diskusi nad daty ohledně možných příčin a teprve na základě toho můžeme dělat nějaké prognózy a modelování do budoucna. Ještě, abych byl trochu optimističtější, pokud je pravda, že vakcíny způsobily pokles pravděpodobnosti početí, tak se stále domnívám, že je to vratná věc. To znamená, že u většiny lidí snížená pravděpodobnost početí by se měla vracet zpátky k normálu. Takže bych doufal, že i tohle odezní. Ale zase, je to úplně stejný problém jako long covid a jako všechny dlouhodobé problémy po vakcinaci. Nikdo o tom není ochoten veřejně mluvit, a to znamená, že se nikdo nesnaží zjistit, čím to je. To jsou diskuse, které vedeme neustále. Mě by zajímalo, jestli je vůbec v České republice nějaká laboratoř, která je schopna změřit dlouhodobě cirkulující spike protein. Vždyť my nevíme vůbec nic. My se nesnažíme dělat rozbory krve. Tím, že jsme dopředu řekli, že se o tom nesmí mluvit, tak to nemůžeme zkoumat. A když to nezkoumáme, tak to nezjistíme.

Za rok 2022 se nenarodilo 10 000 dětí. Za rok 2023 je to 20 000 dětí a za rok 2024 se nenarodilo 30 000 dětí.

Martina: Já rozumím tomu, proč jsi vyslovil tuto nadějeplnou tezi, že je to vratné a že to může odeznít. Je potřeba si svou pravdu polít trochou vody. Rozumím ti. Ale jak to vlastně můžeme předvídat a jak můžeme dělat něco jiného než doufat, když vlastně nevíme, co přesně to v těle mohlo způsobit? A když nevíme, jestli existovaly nějaké šarže, a když to nemůžeme zkoumat?

Tomáš Fürst: Musíme to napřed zjistit. To znamená, napřed se musíme vynořit ze ztráty soudnosti. To je přeci mantra: „Nevíme, čím to je, ale víme, čím to není.“ To už je nelogické samo o sobě. Takže napřed se musíme vynořit z globální ztráty soudnosti jménem „covidová pandemie“, musíme se vrátit k tomu, co víme a co nevíme – jak fungovala opatření, která jsme dělali – a poctivě se ohledně vakcinace vrátit k účinnosti a bezpečnosti mRNA vakcín, protože o tom nevíme nic. Ale naplňuje mě optimismem, že za Atlantikem už tento krok udělali. To znamená, právě teď plnou parou otáčejí loď, a když se podíváš na stránky Bílého domu, tak to vypadá, jako kdybych to psal já dneska. Takže mě naplňuje optimismem, že se v Americe rozběhne vyšetřování a dozvíme se spoustu zajímavých věcí. A neumím si představit, že nás někdo ve 21. století od těchto informací odstřihne. To by museli vypnout internet a postavit zase ostnatý drát kolem republiky, abychom se nedozvěděli výsledky amerického vyšetřování. A také si neumím představit, že když Američané na něco přijdou, tak že naše místní vakcinologická společnost bude říkat: „No jo, ale to bylo v Americe. Ale u nás to bylo naopak“. Tak to si myslím, že se asi nestane, takže jsem v tomto optimista a myslím si, že se to opravdu dozvíme.

Martina: Tak vzhledem k tomu, že když si Zuckerberg posypal hlavu popelem za to, že musel na Facebooku moderovat diskusi o covidu a mnohé věci potlačovat, vylučovat či mazat, tak mu stejně od nás vzkázali, že to není pravda.

Tomáš Fürst: Jasně, na úrovni rétoriky se bude spousta potrefených hus neustále snažit opakovat neudržitelné věci. Ale myslím, že co se veřejnosti týče, tak fakt nepůjde zamést pod koberec to, že Amerika něco vyšetří a řekne: „Bylo to takhle“.

Martina: Pojďme se ještě vrátit k samotnému problému, protože ten je na tom nejdůležitější, ať už je za ním cokoliv. My se pořád bavíme o procentech, ale víš a dokážeš říci v cifře, jaká armáda dětí se za tu propadovou dobu nenarodila?

Tomáš Fürst: Jo. Velmi rychle řečeno, za rok 2022 nám chybí 10 000 dětí. Za rok 2023 nám chybí 20 000 dětí a za rok 2024 nám chybí 30 000 dětí. Tyto zuby směrem dolů byly vždycky plus mínus o 10 procent oproti předchozímu roku. Takže propad roku 2022 byl o 10 procent oproti 2021. U nás se předtím rodilo tak 100 000 dětí ročně. Takže 10 procent z toho je asi tak 10 000. A rok 2023 bylo zase 10 procent dolů oproti roku 2022. Rok 2024 byl zase skoro 10 procent dolů oproti roku 2023. A ono se to sčítá.

Martina: To je velké město. Když se na to podíváš jako matematik, jaké důsledky to bude v budoucnosti mít pro penzijní a zdravotní systém, školství?

Tomáš Fürst: Toto moc promyšlené nemám. Já se moc budoucím scénářům nevěnuji, protože se řídím pravidlem, že pán Bůh se nejvíc směje, když člověk plánuje. Představ si, že v tomto studiu sedíš před 6 lety a před 6 lety se nějakého matematika ptáš, jak odhaduje budoucí vývoj toho a toho – všechno bude úplně jinak.

Martina: Chápu. Ale ty si opravdu nemůžeš s klimatology moc rozumět.

Tomáš Fürst: Přesně. Takže jediná jistota je, že všechno bude úplně jinak. Na druhou stranu poměrně bezpečné vyjádření je, že civilizace, jejíž plodnost se dostane na úroveň kolem jedničky, je odsouzena k zániku. To je pravda a vždycky to byla pravda. To je pravda a bude pravda. Myslím, že nejdřív to uvidíme v některých zemích na jihu Asie. Jižní Korea má momentálně úhrnnou plodnost 0,7, ale číslo, které má být, je 2,1, abychom byli stabilní, a oni mají 0,7. A pokud se nic nestane – ale ono se něco stane, protože je nepravděpodobné, že na planetě zůstane někde prázdná země, protože někdo odněkud přijde. Očekával bych, že třeba ze severu. Takže pokud se nic nestane, tak u Jižní Koreje uvidíme naši budoucnost v podobě prázdných vesnic, prázdných měst, civilizace, kde na jednoho důchodce pracuje nejvýše jeden člověk. Kolapsy vzdělávací soustavy, ale i kolapsy pracovního trhu, protože žádná civilizace si nemůže dovolit, aby si všichni lidé v produktivním věku starali o staré lidi, protože někdo musí dělat ještě něco jiného. Těchto neblahých důsledků je strašně moc. Ale ono k tomu nedojde, protože ta civilizace zanikne, společnost zanikne dřív. Nebo takhle, ona se výrazně změní dřív, než by k tomu dojít mohlo. A typicky se změní tím, že odněkud přijde někdo jiný.

Martina: Zabývají se Jižní Korejci tím, proč se to děje?

Tomáš Fürst: Netuším. Jistě se zabývají tím, proč klesá plodnost a porodnost, ale jestli se zabývají tím, co s tím budou dělat, to fakt nevím.

Martina: Ty jsi to tady tak lehce naťukl. Já jsem se v některých článcích dočetla poměrně optimistických závěrů, že není pravda, že u nás klesá porodnost, nebo když to je pravda, tak to nevadí, protože celkový počet obyvatel u nás přesto stoupl. V tomto případě to bylo díky migraci. Řekni mi, může být dalším důsledkem tohoto rekordního poklesu porodnosti třeba proměna politiky, kdy se najde opět řada politiků, kteří budou mít pevná data pro to, aby prosazovali další příliv migrantů k nám?

Tomáš Fürst: To se určitě stane. To je rétorika, která se objevuje pořád kolem dokola, že když populace u nás ubývá, tak si musíme nějakou lepší přivézt odněkud odjinud. To myslím, že lidé, kteří to říkají, to budou říkat dál. A asi to zase vytvoří tlak na politické scéně. Protože jak bude populace stárnout, tak staří lidé mají jiná témata, která v politice preferují, než mladí lidé. Takže asi uvidíme také mírný posun v tom, že pro mladé bude stále méně témat. Jak jich bude míň a míň, tak budou politiky míň a míň zajímat.

Česká novinářská veřejnost si od Velikonoc nestihla všimnout, že na oficiální stránce Bílého domu visí závěrečná zpráva vyšetřovací komise amerického Kongresu ohledně covidových událostí

Martina: Ty jsi tady několikrát vzpomenul, že se naštěstí nemůžeme uzavřít před informačním tokem z Ameriky. Na druhou stranu musím říci, že když to pět let od začátku epidemie zveřejnila, tak rozhodně nemohu říct, že by se u nás ozval nějaký obrovský výbuch a že by pukaly ledy, přestože tato zpráva byla třaskavá. Například je v ní informace, že virus pravděpodobně unikl z laboratoře, a někteří vysoce postavení představitelé amerického establishmentu se to snažili tajit. Zaregistroval jsi u nás alespoň nějakou adekvátní reakci na tuto informaci?

Tomáš Fürst: Určitě ne. Já jsem byl zase jeden z mála, kdo to u nás vykopl do veřejného prostoru. Napsal jsem o tom na blogu iDNES před pár týdny článeček, protože tato zpráva je hotová už poměrně dlouho. Tato třaskavá informace nakonec přišla během Velikonoc, kdy to Bílý dům vyloženě pověsil na svou oficiální covidovou stránku. Smazali věci, co tam byly předtím, a pověsili tam výsledek vyšetřování. Česká novinářská veřejnost si ještě od Velikonoc nestihla všimnout, že to tam visí, takže jsem adekvátní reakce nezaznamenal. Ale jak říkám, bude velmi těžké to popírat. Myslím, že rétorika bude taková, že se řekne, že Trump je přeci blázen, vždyť to všichni víte, že Trump je blázen.

Martina: O kterém se to ví už dávno.

Tomáš Fürst: Takže není divu, že si na svoji webovou stránku pověsil nějaké šílené dezinformace. Tak bych čekal, že to pojedná česká mediální scéna. Na druhou stranu asi bude přibývat lidí, kteří se na to podívají, přečtou si to. A myslím, že to odstraňujeme ve správném pořadí. První velká covidová lež byla oficiálně vyvrácena, a to byla lež o tom, že není možné, aby virus pocházel z laboratoře. Dodnes visí v Nature článek, který se jmenuje The proximal origin of SARS-CoV-2, ze kterého se stane nejslavnější zfalšovaný článek v dějinách vědy. To je článek, který napsali prominentní virologové na základě nátlaku Anthonyho Fauciho. My víme, že na ně vyvíjel nátlak, protože to zjistila vyšetřovací komise. Oni mají e-maily, a my z těchto e-mailů víme, že lidé, kteří napsali tento článek, si mezi sebou vyměňovali e-maily typu: „Hele, Honzo, viděl jsi to? To vypadá, že to zdrhlo z labu.“ A ten druhý říká: „No, to fakt vypadá podezřele“. Takže my víme, že si autoři tohoto článku mysleli pravý opak než to, co do tohoto článku napsali. Do článku napsali, že je vyloučeno – neumím to teď úplně přesně ocitovat, ale něco – že neexistuje žádná evidence, že by virus mohl pocházet z laboratoře. A přesto si mysleli opak. Tak toto je třeba aspoň v etickém kodexu naší univerzity považováno za „scientific misconduct“, neboli porušení etického kodexu vědy. Když si myslíš „A“ a do článku napíšeš „non A“, tak to je považováno za neetickou praxi a takovéto články musí být staženy ze žurnálů. A tento článek už tam visí pět let a zatím nebyl stažen. A takových článků jsou za dobu covidové ztráty soudnosti tisíce.

Martina: Zpráva vyšetřovací komise amerického Kongresu lusknutím prstu udělala z dezinformátorů informované občany – a obráceně. Zaznamenal jsi tedy v americké vědě i v populaci nějaký otřes? Nebo jsou Američané realitě stejně odolní jako naši občané, kteří to neustále vytěsňují, a hlavně už nechtějí o covidu nic slyšet? Ani o tom, že byli podvedeni a oklamáni a že nalítli.

Tomáš Fürst: To je dobrá otázka. Myslím, že podvést Američana a podvést Čecha jsou dvě různé věci. Čech je tak zvyklý, že ho politici neustále podvádí, takže v zásadě od nich neočekává, že budou říkat pravdu, a myslí si své. A je jenom otázka, jak drzá daná lež je. Občas i Čechům dojde trpělivost. U Američanů je to jiné. Američané od své vlády ještě nedávno rozhodně neočekávali, že jim bude lhát. Takže v Americe se veřejný diskurz mění hodně, ale skoro bych řekl, že třaskavých témat, která teď vycházejí v Americe na světlo, je tolik, že to v podstatě nejde ani sledovat a asi nejde říct, že zrovna kvůli otázce původu viru by bylo v Americe nějaké velké furore. Nezapomeň, že týden předtím se objevují zprávy o zavraždění J. F. K., kde jsme se konečně dozvěděli, že ano, že CIA lhala Warrenově vyšetřovací komisi. To, co dezinformátoři říkali 60 let, je najednou potvrzená informace. A tak dále. Každá tisková konference Roberta Kennedyho je tak třaskavá, že se v tom skoro třaskavá informace o původu viru ztrácí. Je to třaskavé, ale v Americe je třaskavých věcí tolik, že pro samé třaskání může být jedno přeslechnuto.

Britská vláda oznámila, že spouští experimenty se zastíněním slunce, abychom se neupekli kvůli globálnímu oteplování. To je extrémně debilní a nebezpečný nápad.

Martina: Musím říci, že s touto možností, že se to dozvíme, se mi ulevilo a zároveň přitížilo, protože jsem si vždycky říkala, že na tom, že člověk umře, je aspoň dobře to, že se asi pravděpodobně všechno dozví. Takže se jednou na prahu onoho světa dozvím, kdo zabil Kennedyho, a zdá se, že to nebudu možná muset ani uspěchat.

Tomáš Fürst: Já mám v práci kolegu, který je o mnoho starší než já a který říká, že na to čeká už 60 let. Čeká na to, až se dozví pravdu o J. F. K.

Martina: Tak uvidíme. Pořád totiž není jisté, že se to skutečně dozvíme. Pojďme se podívat na další třaskavou zprávu, která byla součástí vyšetřovací komise amerického Kongresu, a to, že americké grantové agentury selhaly ve vykonávání dohledu nad výzkumem, který financovaly. Tady se samozřejmě nabízí kauzalita, o které stále mluvíš, že pokud selhaly v tomto, dá se předpokládat, že selhaly a selhávají i v dohledu nad jinými podobnými nebo ještě nebezpečnějšími výzkumy. Máme se bát? Vyvozuje z toho třeba alespoň americká společnost nějaký závěr?

Tomáš Fürst: Ano, máme se bát. Měli jsme se bát už dávno. Dobrá zpráva je, že teď se můžeme bát trochu míň než ještě před pár lety, protože před pár lety se to dělo také, ale nikdo o tom nevěděl. Tak teď už o tom aspoň všichni vědí – teď se můžeme začít bát na základě dat. Výzkumů, které jsou neetické, nesmyslné, nebezpečné, se dělala vždycky strašná spousta. Vezmi si experimenty na zvířatech. To jsme ještě byli malí, když byly skupiny, které řvaly: „Zastavte to, je to zbytečné. Je to nesmyslné“. Ale dělá se toho mnohem víc, akorát se přestalo řvát, protože se byznysu podařilo koupit všechny protestní hlasy. Přestalo se řvát, nebo se neřve tolik, aby to bylo slyšet. Bývaly doby, kdy to bylo slyšet. Takového výzkumu je strašná spousta.

Namátkou mě napadá, že britská vláda asi před týdnem řekla, že spouští oficiálně experimenty se zastíněním slunce, abychom se tady všichni neupekli kvůli globálnímu oteplování. To je extrémně debilní nápad a extrémně nebezpečná věc. Takže je toho spousta a zaplať pán Bůh, že se o tom teď začalo mluvit. Já s trochou nadsázky říkám, že covidová katastrofa byl dar od pána Boha lomeno Prozřetelnosti – nehodící se škrtněte – abychom se včas probudili a pochopili, že věda… Musím to říct ještě složitěji: Bývaly doby, před 150–200 lety, kdy tato civilizace byla založena na křesťanství. A to skončilo, řekněme, s první světovou válkou. Myslím, že první světová válka byla největší memento pro Evropany, jako že: „Kde ten pán Bůh tedy je, když ho potřebujeme?!“ A od I. světové války bych řekl, že je tato civilizace založena na vědě. Piedestal, na kterém stálo náboženství, se najednou přikryl hadrem, a když se hadr sundal, tak tam stála věda. Od první světové války bylo všechno strašně vědecké. Všimni si, že i nacistická ideologie byla založena na velké vědě.

Covidové události odhalily, že nás věda zavedla na scestí. Místo aby hledala pravdu, začala sloužit státu, a vědci se předháněli ve lhaní za tučné spropitné

Martina: Začalo to už dřív, ale rozumím.

Tomáš Fürst: Po I. světové válce se to skutečně stalo oficiálním, že to, co má mít nějaký veřejný kredit, co má být důvěryhodné, na čem má být založena nějaká politika, musí být založeno na vědě. A myslím, že co se stalo za covidu, je, že jsme pochopili, že po skoro přesně 100 letech od té doby, co jsme tam postavili vědu, nás věda zavedla na scestí. Věda se zpronevěřila svému původnímu účelu, a místo toho, aby hledala pravdu o tom, jak a proč svět funguje, tak začala přihřívat polívčičky různým zájmům, třeba zájmům států. Na jedné straně se věda nechala zkorumpovat státem. To bylo krásně vidět za covidu, jak se vědci předháněli v tom, aby lhali tak, jak to od nich vláda očekává, protože doufali, že za to dostanou tučné spropitné. A taky že dostali. Podívej se na financování institutu SYRI, jaký mají rozpočet. Takže na jednu stranu se nechali zkorumpovat vládami, ale na druhou stranu se nechali zkorumpovat korporacemi. Velký byznys byl schopen zdržovat, takže nám trvalo 50 let, než jsme uznali, že kouření způsobuje rakovinu. Padesát let to trvalo. Samozřejmě za tím byly prachy tabákových koncernů. Takže věda se ocitla v kleštích z jedné strany velkého byznysu a z druhé strany velkého státu, a tomuto tlaku podlehla. Spousta lidí věděla už před covidem, že něco není v pořádku, už jenom proto, že věda stojí čím dál tím víc prachů a nějak z ní přestaly padat kouzelné technologie a inovace. Co se objevilo za posledních 40 let? V roce 1880 se každý rok objevila naprosto fascinující technologie a inovace: Spalovací motory, elektrické motory, a tak dále, ropa, a už to jelo. Za posledních 40 let co? Smartphone.

Martina: AI.

Tomáš Fürst: AI, přesně tak. O tom také můžeme ztratit pár slov, to je zajímavé. Ale každopádně už před epidemií si spousta lidí byla vědoma toho, že s vědou není něco v pořádku – s mainstreamovou západní, oficiální vědou. Ale epidemie to pro každého, kdo má oči a uši, učinila zcela zjevným. A to je dobře, protože se něco musí stát. A teď už se možná něco stane, pokud třetina populace chápe, že věda je v troskách, takže se asi bude muset něco udělat.

Martina: Pojďme se ještě vrátit na začátek našeho podpisu pandemické smlouvy s WHO, protože to byla doba, kdy vstoupit jakkoliv proti WHO, a to už jsme hluboce po covidu, je nepřijatelné a svědčí to o tmářství a zpozdilosti každého, kdo pochybuje o smysluplnosti této smlouvy. Vyšetřovací komise amerického Kongresu přišla s jednoznačným odhalením, že: „WHO selhala v mnoha aspektech své práce a Spojené státy na ni příliš spoléhaly. Protipandemická úmluva WHO ohrožuje Spojené státy.“ Ty jsi jejich zprávu studoval. Jak zdůvodňují, že protipandemická úmluva ohrožuje Spojené státy? A samozřejmě v tu chvíli já logicky navazuji, zdali protipandemická smlouva, kterou jsme uzavřeli s WHO, ohrožuje i naši republiku? A jak?

Tomáš Fürst: To je příklad toho, o čem jsem mluvil před chvílí. Když Američané přijdou na to, že něco platí pro Američany, bude se asi těžko argumentovat, že Američany to ohrožuje a nám to pomáhá. Já toho o této smlouvě tolik nevím. My to všechno děláme ve svém volném čase, takže to máme trošku rozdělené. Já se bavím daty, a právními aspekty se zase baví jiní lidé, třeba jako Tomáš Nielsen – ProLibertate, a tak. Takže já úplně nejsem schopen komentovat detaily protipandemické smlouvy, ale každopádně vím, že Amerika jasně řekla, že WHO je škodlivá organizace, a vystoupila z ní. Což je super, protože Amerika platila větší část rozpočtu WHO, takže pevně doufám, že poté, co Amerika z WHO vystoupila, tak WHO začne masivně propouštět a trošku zmizí z horizontu událostí.

Vím, že během covidu lidé na naší straně barikády vždycky jednou za čas přišli a říkali: „Prosím vás, podívejte se na to WHO, protipandemická smlouva, to je obrovské ohrožení. To je ztráta suverenity,“ a kdesi cosi. Já říkám, že o tom nevím tolik. Tuto smlouvu jsem nečetl tak, že bych ji celou prostudoval. A trošku jsem je vždycky uklidňoval a říkal: „Kolik má WHO divizí?“ Takže si úplně neumím představit, že by WHO nadiktovalo České republice nějakou super fašistickou politiku, kdyby s tím česká veřejnost nesouhlasila. Mně přijde důležitější argumentovat směrem k veřejnosti než bojovat proti WHO. Já doufám, že WHO tiše zanikne na úbytě tím, že jí Američané přestali platit.

Martina: A já jsem v té zprávě našla několik i rozporuplných věcí, kdy si myslím, že si kongresmani trošku odporují, když druhou větou popírají tu první. Na jednom místě píšou, že vakcíny zachránily mnoho životů. Na jiném místě píšou, že úřady nadhodnocovaly účinnost vakcín proti covidu, a povinné očkování nebylo založeno na vědeckých důkazech a nadělalo více škody než užitku. A pak dokonce píšou, že povinné očkování ohrozilo připravenost americké armády. Tak tyto věci v mých očích trošičku znevěrohodnily závěry této zprávy.

Tomáš Fürst: To je zajímavé. Ano, když se člověk podívá na stránku Bílého domu, tak první věc, čeho si všimneš, je, že o vakcínách tam v podstatě není ani slovo.

Plošné očkování dětí a těhotných žen proti covidu byl nesmysl. Očkovat příslušníky americké armády byla blbost a ohrozilo to bojeschopnost armády. Je to dráždění kobry bosou nohou.

Martina: Zase takoví frajeři nejsou.

Tomáš Fürst: Tak zase takoví frajeři ještě nejsou. V této vyšetřovací zprávě je úplně přesně napsáno všechno to, co tady říkáš. Já jsem v podstatě do češtiny přeložil obsah této vyšetřovací zprávy a vyhodil jsem to do blogu iDNES, aby si toho aspoň někdo všiml. A jedna z častých reakcí, které mám, je: „Jak to, že jsou tam ty kecy, že vakcíny zachránily spoustu životů?“ Ve skutečnosti všechny čtyři body, které jsi přečetla, podle mě nejsou ve sporu jeden s druhým. A upřímně řečeno, já si to myslím také. Já si myslím, že vakcíny nějaké životy zachránily, protože podle mě účinnost vakcín na začátku epidemie pro lidi, kteří jsou starší, nějak křehcí, a ještě to neprodělali, rozhodně byla nenulová. To znamená, že na začátku vakcíny skutečně téměř jistě zabránily nějakým úmrtím na covid. A jestli budeme říkat, že zachránily mnoho životů nebo nějaké životy, to už je otázka nuance. Takže podle mě je pravda to, co je tam napsáno, že vakcíny zachránily nějaké životy. To není ve sporu s tím, že plošné očkování byla blbost, protože plošné očkování zahrnovalo i děti, těhotné a fertilní kohortu. To byla blbost podle mě vždycky, a nikdy neexistovala data k tomu, aby se řeklo: „Budeme očkovat děti a…“

Martina: A nejzdravější a nejsilnější jedince, tedy členy ozbrojených složek.

Tomáš Fürst: Přesně to samé s armádou. Očkovat příslušníky armády je zaprvé ze zdravotního důvodu blbost. Za druhé je to blbost, protože to ohrozí bojeschopnost americké armády. A za třetí je to ještě, jak říkají Američané „to add insult to injury“. Jak se to řekne česky? Že někoho zraníš a pak ho ještě urazíš. Kdo se v tom trošku rejpe, tak zná podivuhodné historky o tom, jak se Američané vraceli z války v Perském zálivu s divnými zdravotními komplikacemi, a shodou okolností se takto vraceli jenom vojáci těch armád, které předtím povinně očkovali proti antraxu. Takže experimenty s vakcínami na příslušnících amerických ozbrojených sil mají neblahou historii. A udělat jim nyní toto ještě znovu s covidem – tak to už je skutečně „dráždění kobry bosou nohou“.

Martina: Mně se líbí, co říkáš, protože jsem nesmírně vděčná za to, když se někdo k tomuto problému staví skutečně věcně. Vzpomínám si, když tady seděl pan profesor Beran a říkal: „Ano, určitá populace nechť se raději očkuje, pokud mají ty a ty zdravotní problémy, ten a ten věk, nadváhu a tak dále“. Ale je velmi dobře, když se člověk může opřít o vědecký názor, což se v tuto chvíli ukázalo jako nefunkční, když se podíváme na to, čemu jsme byli vystaveni. A řekla bych, že covidová propaganda velmi dostává na frak v jednom ze závěrů vyšetřovací komise amerického Kongresu, který prohlašuje, že diskuse o nežádoucích účincích vakcín nejsou projevem antivaxerství. To je – musím říci – úlevné, protože je dobré, když se dozvíme, že už nikdo o nás nemůže psát, že máme na rukou krev jenom proto, že takto diskutujeme, což byla velmi častá „věcná“ argumentace, které byli mnozí vystaveni. Řekni mi, čím to je, že u nás propagandistická kampaň proti takzvaným antivaxerům ještě neustala?

Tomáš Fürst: Protože je to problém s rodokmenem. Logická úvaha, že když nám takhle strašně lhali o covidových vakcínách – a my už teď víme, že nám lhali – tak o kterých dalších vakcínách nám lhali také. To je otázka, kterou považuji za největší Pandořinu skříňku západní civilizace – to znamená diskusi o dětských vakcínách, o normálních vakcínách. Ne o mRNA vakcínách, ale o vakcínách, které má drtivá většina nás posluchačů i všech lidí v České republice v sobě. To je „Pandořina skříňka“, kterou právě teď otvírá Robert Kennedy v Americe, která podle mě už nebude uzavřena.

Stalo se to několikrát během posledních desítek let, že někdo pootevřel víko této „Pandořiny skříňky“, ale vždy následoval šílený řev, víko se okamžitě přibouchlo a dotyční byli odstraněni z veřejného diskurzu – články smazány, staženy, a tak dál. Od té doby víme, že je to skutečně nejvíc tabuizované téma západní civilizace. A právě proto, když se začne mluvit o jakýchkoliv vakcínách, tak argumenty, které padají, jsou hned ultimátní: Krev na rukou. Vrahové dětí. Vrazi našich babiček. Tato diskuse je vyhrocena už dlouho a já se upřímně řečeno docela obávám toho, co se stane, pokud tato „Pandořina skříňka“ bude otevřena příliš rychle a příliš ve velkém. Ale bude – teď už s tím nic neuděláme. Mohou si za to sami tou covidovou katastrofou. Tato „Pandořina skříňka“ otevřena bude a uvidíme, co v ní najdeme.

Je přirozené a logické, že si lidé po covidu říkají: Když mi lhali v tomhle, tak proč by mi nelhali v něčem jiném?

Martina: Uvidíme, co v ní najdeme? Může to přinést zase vychýlení kyvadla na druhou stranu a může to být podobně nebezpečné.

Tomáš Fürst: Nevím. Já se tady zdržuji úsudku, protože fakt nemám dost informací. Je pravda, že v Americe tahle diskuse je dál, a počet děcek, které jsou tam plně neočkované proti úplně všem dětským nemocem, je docela velký. U nás ani nemám data, nevím, kolik to v České republice je. Ale vím, že na Floridě minimálně 10 procent děcek je plně neočkovaných. Podle mě uvidíme vychýlení kyvadla na druhou stranu, ale to si odborná veřejnost zajistila lhaním ohledně covidu. Proto říkám, že je přirozená myšlenka, že když mi lhali v tomhle, tak proč by mi nelhali v něčem jiném. Tato myšlenka je velmi přirozená. Uvidíme vychýlení kyvadla na druhou stranu, a jestli to bude moc, nebo ne, to neumím říct. Nevím.

Martina: Je těžké získat si důvěru, ale ještě těžší je získat důvěru zpět.

Tomáš Fürst: Přesně tak, a to bych řekl, že je to nemožné bez zásadních systémových změn. Já jsem třeba docela zvědavý, jestli se podaří, jak Kennedy jmenoval do některých důležitých funkcí lidi. Šéfem NIH je teď Jay Bhattacharya, autor „The Great Barrington Declaration“ – velké barringtonské deklarace, která byla považována za dezinformaci. Každý, kdo ji podepsal, byl perzekuován, a tak dál. Tak tenhle chlap je šéfem NIH. Stejně jak se vyměnili šéfové CDC a šéfové FDA. Jsem zvědav, jestli jsou tyto organizace reformovatelné, jestli to vůbec jde? Nebo jestli tyto nové šéfy utahají, nebo jestli není rozumnější tyto organizace zrušit a založit znovu vedle na zelené louce. Takže já s obrovským zájmem sleduji, co se v Americe děje. Předpokládám, že to přijde k nám, protože všechno, co se za poslední dvě století začalo dít v Americe, tak dříve či později přišlo k nám. Takže u nás očekávám velké přetřesení establishmentu jak vědeckého, tak řekněme Public Health, veřejného zdravotnictví. Těším se na to.

Martina: Ty si myslíš, že se podaří dohnat naši politickou elitu k tomu, aby přijala svou politickou odpovědnost za covid-katastrofu? Současná vláda se může vymlouvat, že to byl Babiš. Průzkumy ukazují, kdo bude v příští vládě. Tak co můžeme očekávat, když se nám najednou někteří lidé objeví zpátky?

Tomáš Fürst: Podle mě to všechno závisí na výsledku voleb. Neočekávám, že by hnutí ANO chtělo samo od sebe, dobrovolně přijímat nějakou velkou část zodpovědnosti. Dle mého názoru víc odpovědnosti leží na současné vládě, protože oni vystřídali Babiše poměrně brzy a měli unikátní možnost tehdy říct: „Podívejte se, Babiš to dělal všechno špatně. Strašil lidi zbytečně. Nerozhodoval se na základě dat.“ Ale udělali přesný opak. Přitvrdili úplně ve všem a udělali všechno ještě mnohem horší a čtyři roky nepolevili. Takže dle mého názoru je víc odpovědnosti na současné vládě. Všechno bude záviset na tom, jak si ve volbách povedou strany, které nemají umazané ruce od covidové katastrofy, což jsou strany, které tam nebyly, což tedy kupodivu je SPD, protože SPD jako jediná není namočena z pozice moci do covidové katastrofy. Kdo ví, jak by se chovala, kdyby tam tehdy byla, ale umím si představit situaci, že po volbách – kdy ANO dostane míň, než si momentálně myslíme – dezoláti zleva i zprava dostanou víc, než si momentálně myslíme, a potom bude ANO muset holt obchodovat. A jestli bude dost silný tlak na vyšetřování covidové katastrofy, tak si klidně umím představit, že výměnou za nějaká silová ministerstva bude ANO ochotno obchodovat. Abych to udržel v kulantní rovině.

Martina: Samozřejmě, že volby asi nemohou být všemocné…

Tomáš Fürst: A to já si myslím, že mohou. Podívej se do Ameriky.

Martina: Ale aspoň drží nad politickou garniturou – nebo si to my tak představujeme – „Damoklův meč“. Ale u vědců to nedrží nikdo – maximálně nějaký šéf grantové komise.

Tomáš Fürst: Právě. Zejména vědci jsou v této zemi ze 100 procent závislí na politicích, protože když se podíváš na rozpočet typické velké univerzity, tak 99 procent peněz jsou peníze daňových poplatníků. Sem tam si nějaká univerzita umí vydělat pár korun spoluprací s průmyslem, ale jsou to v celkovém financování zanedbatelné objemy. Takže naopak, český akademický establishment je téměř úplně závislý na přízni mocných. A pokud se přízeň mocných změní nebo se změní v nepřízeň mocných – protože mocní pochopí, že je mnohem jednodušší svalit odpovědnost za covidovou katastrofu na vědce a akademiky než na sebe samotné – tak se může česká věda dočkat velkých a dramatických změn. Já bych v české vědě poměrně rád viděl velké a dramatické změny.