Benjamin Kuras pro Deník TO: Španělská socialistická vláda legalizuje pobyt 500 tisíc ilegálních imigrantů se zkráceným čekáním na občanství a volební právo. Jedinou podmínkou je imigrantovo prohlášení, že ve své zemi nebyl trestně stíhán. K poznání, jak je tato podmínka komická, nám stačí představit si, kolik imigrantů se tak asi k trestnému činu přizná a vzdá se tím nároku na legalizaci.

Jenže Španělé nejsou proslulí černým humorem, a socialisté už tuplem ne. Takže nám nezbývá než to brát vážně. Týká se to zatím jen asi přibližně půl milionu z těch, kteří už ve Španělsku nějakou dobu pobývají. Jen v roce 2025 jich přišlo ilegálně 840 tisíc…

Skvělý rozbor od D-FENS: Sotva jsme se vyhrabali z esemeskové eskapády hradního komunistického losera a máme tady pseudoaféru další. Velezloduch Macinka prý urazil v Mnichově soudružku Clintonovou a polského progresivistu Sikorského. To je určitě katastrofa.

Lukačovičovo Růžové právo to samozřejmě obsáhle řeší. My se na to však podíváme se zmrdologického hlediska.

Cílem zpravodajství v pokrokových médích je přesvědčit veřejnost, že si Macinka počínal nevhodně, diletantsky, že urazil prominetní globalistku Clintonovou a podobné nesmysly. Počítá se přitom s tím, že veřejnost nebude ochotna si video dohledat a pozorně poslechnout. Kdo to udělá, zjistí, že celou debatu prohrála Clintonová, která se nejen vůbec nechytla, ale navíc nám předvedla několik zmrdích komunikačních technik, naštěstí většinu z nich totálně low brain. Rozebereme si to.

Scénka se odehraje krátce poté, co Macinka udělá vtip, že soudružka Clintonová, prominentní demokratka a deep state asset nemá ráda Trumpa. Je to samozřejmě nadsázka, česká média to nepochopila nebo spíš nechtěla pochopit. Všichni přece víme, že soudružka Clintonová nenávidí Donalda Trumpa, který ji porazil v roce 2016 v prezidentských volbách, a nenávidí všechno, co Donald Trump reprezentuje, aniž by s tím ovšem mohla něco udělat. Lidé se tomu smáli a v presenilní mysli té levičácké kreatury to spustí procesy, které poznamenají následující okamžiky. Ne nadarmo o ní říkal Donald Trump, že je „nasty woman“. Jak se ukáže, v Clintonové není nic dobrého, věcného ani konstruktivního.

První konfrontace nastává v momentě, když Macinka zmíní cancel culture. Clintonová sebou škubne, jako by ji něco píchlo. Tohle nečekala. Clintonová se však velmi rychle vzpamatuje a začne dělat to, co dělá každý zmrd pod útokem. Nehledá argumenty a udělá to osobní. Clintonová na to použije přezíravý výraz, který vyloudí při spojení „woke revolution“. Jenže s Macinkou to nic nedělá, pokračuje dále a dospěje k „gender revolution“.

Zpočátku je poznat, že soudružka Clintonová je sestrojená na to, že jí nikdo nekonfrontuje a všichni jí podlézají, protože je přece progresivistická ikona. Kdyby u toho zůstala, držela se této role a držela si odstup, nestalo by se jí to, co se jí stalo.

Nicméně ta komunistická rašple to nevydrží. Asi má něco s nervama. Clintonová skočí Macinkovi do řeči a vznese řečnickou otázku, zda „women have no rights?“. Copak zde soudružka Clintonová udělala? Použila jeden ze základních zmrdích komunikačních podrazů. Víme jistě, že Macinka nehovořil o ženských právech, ani o ženách obecně, dokonce ani nevyslovil slovo „žena“. Mluvil výhradně o politickém genderismu. Clintonová mu zkusila podsunout, že útočí na ženská práva. Útočit na ženská práva je samozřejmě zlé a opovrženíhodné. Toto záměrné přehánění, řečí Davida Grubera porušení míry a souvislosti, je starý známý argumentační faul založený na hře s emocemi. Inherentně ublížení levičáci tohle umí dobře, je to pro ně argumentační nástroj první volby, pro některé současně i poslední volby, protože nic jiného neumí. Vy vystupujete proti klimatickému alarmismu? Tak to chcete, aby umírali děti na Tuvalu! Máte něco proti zvyšování pokut v dopravě? Tak to chcete více mrtvých na silnicích! Počkejte, až silniční pirát přejede vaše dítě, to budete mluvit jinak!

Co tím sledují? Tyto argumentační fauly mají pro zmrdy hned několik benefitů. Jednak se tím zmrd postaví do role morální autority, což je vždy výhodné, protože z logiky celé situace na protistraně zůstane role zlého chlapce. Dál zahraje lidem na emoce. Nakonec, donutí tak protistranu se bránit a začít vysvětlovat, že fakt nechce, aby po mrtvých roztomilých černoušcích lezly mouchy. Tento faul je technicky snadný na použití, o tom, zda jej v běžné komunikaci použijete, rozhoduje pouze vaše vlastní morální integrita. Je to jak krást v obchodě, může to provést každý, ale ne každý to dělá.

Druhý vestavěný argumentační trik marxistky Hillary, opět velmi čitelný, je používání klíčových slov. Asi se shodneme, že některá slova znějí lépe a naléhavěji než jiná slova. „Women rights“ je super keyword. Spoiler: Další klíčová slova budou Ukrajina a freedom.

Nicméně, soudružce Clintonové to nevyšlo. V rychlém sledu se staly tři věci. Zasáhla moderátorka, která jí soudružce Clintonové sebrala možnost svou hru na emoce dále rozvinout, ale jak se ukáže, ta tento koncept ještě docela neopustila. Macinka se nenechal do hry vtáhnout a vůbec na to nereflektoval, což je jediná rozumná reakce na tento druh emo vydírání. Kromě toho, Clintonová se v tento moment demaskovala jako zmrdka.

Vzniklá krátká pauza dala Macinkovi šanci reagovat. Je to pozoruhodný a hodnotný moment, ve kterém Macinka prokázal, že je pohotový řečník a odvážný muž, který se umí chytit šance. Sledujte jeho bodytalk poté, co zmíní, že „some of us“ věří na více než dvě pohlaví. Natočí se ke Clintonové, jednak proto, aby dal najevo, že se jí nebojí, jednak proto, aby na ní viděl a přečetl ji. V tento moment nejspíš naznal, že se ta postklimakterická hysterka začíná vytáčet, že pod tlakem nebude performovat dobře a rozhodne se jí zničit. To je samozřejmě samolibé a nepříliš profesionální, ale nějak mi to nevadí.

Macinka pokračuje úvahou, že jsou jen dvě pohlaví. Myslím, že jediným účelem této věty bylo vytočit Clintonovou, protože obsah věty je banální a nijak nesouvisí s tím, k čemu měl Macinka v jeho proslovu namířeno. Účelová odbočka zafunguje, protože rudá Hillary začne zase povykovat a skákat Macinkovi do řeči. Nicméně opět neuspěje a debata na na malý moment zklidní. Z tohoto bodu mohla debata pokračovat normálně. Clintonová nebyla vůbec úspěšná s tímto druhým protiútokem, vyzněl totálně do ztracena a Macinka se vrátí ke své původní myšlence, že instalace wokeismu v Americe zašla moc daleko. Rovnováha byla zdánlivě opět nastolena.

Jenže pak, out of the blue, přijde něco, čím se Clintonová zcela odkope. Ten krátký okamžik klidu byl jen klidem před bouří, technologickou pauzou, ve které si Clintonová chystala další útok. Věděla, že musí udělat něco velkého, aby zarazila toto rouhání se wokeismu, ale bohužel narazila na různé své emoční a inteligenční limity, a podle toho to taky dopadlo.

Soudružka Clintonová doslova vylítne. Napřáhne ruku k Macinkovi. což je jednoznačně akt agrese, a začne mu s ní hrozit. Chrlí na něj, že na Ukrajině umírají lidi na frontě za svobodu, zatímco on řeší dvě pohlaví. No, dlouho jsem s tím jejím proslovem bojoval, nechápal jsem souvislosti, neb válka na Ukrajině není tak docela genderové téma, a skončil jsem u toho, že není třeba to chápat, protože je to keyword attack. Asi to měl být fejkový morální apel sestavený ze správných klíčových slov. Soudružka Clintonová hovořila jak kulomet. Myslím, že takhle nějak musela vychylovat na soudruha Billa Clintona. V Mogadišu umírají lidé a ty si, Bille, necháš kouřit dýmku míru od stážistky a ještě se jí vystříkáš na šaty, takže vyrobíš hmotný důkaz! Nicméně, jestli tohle bylo to, co dávala ta fuchtle tak dlouho dohromady, tak tedy nic moc. Je to zase než variace toho samého, emoce, přehánění, překrucování a emoce ještě jednou.

Nicméně i přes ten robustní nástup, nějak tomu nedokázala dát konec. Složí ruce s mikrofonem do klína a vypadá jako ušlá gumová panna.

Tenhle zbabraný konec třetího protiútoku je opět něco pro Macinku. Dal jí to sežrat, možná až moc. Nejprve jí striktně vysvětlil, kdo tady určuje pravidla. Použil příkaz („let me finish my point“), žádné prosím a omluvte mě. Dál se jí vysmál, že je nervózní, což tu starou fuchtli překlopí do defenzívy a ukáže se, že je nejen zmrdka, demagogická, ale taky navíc ješitná a falešná. Clinton si následně úplně zbytečně si vynutí přerušení debaty a zásah moderátorky, aby nám sdělila, že jí to dělá „velmi šťastnou“, přitom vidíme, že je nasraná až běda. Zde se Hillary nachází až po uší v porážce, bez šance se z toho vyhrabat.

Po zbytek debaty už se ta fuchtle na nic nezmůže.

Parlamentní listy: Macinkovy seznamy po 3 týdnech…

Ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé) odpálil bombu v přímém přenosu, když ostře vystoupil proti dotační politice svého předchůdce Lipavského. Zveřejnil seznam projektů, na které ministerstvo pod předchozím vedením vynakládalo desítky milionů korun z kapes daňových poplatníků. S řediteli organizací, jako např. Člověk v tísni, které čerpaly miliony korun, se hodlá setkat. Ale posílat miliony do zahraničí už nehodlá. Macinka, ministr zahraničních věcí Babišovy vlády, prostudoval rozpočet svého resortu a zjistil, že je tam hodně peněz „transformační spolupráci“.

„Ty částky, které se tam prošustrovaly dosahují téměř dvou set milionů za rok,“ podivuje se ministr. „Nechal jsem si vyjet, za co můj předchůdce, pan ministr Lipavský, utrácel peníze v rámci programu transformační spolupráce. Tak abyste věděli, za co vyhazoval Lipavský miliony, desítky milionů a možná stovky milionů z peněz, které horko těžko posílají do státního rozpočtu daňoví poplatníci,“ uvedl Macinka. Ve svém výčtu začal projekty v Barmě (Myanmaru). „Existuje projekt, na který daňoví poplatníci přispěli částkou 2 300 000 Kč. Účelem bylo ´posilování klíčových složek společnosti k obnově demokracie v Barmě‘. Mezi dalšími projekty najdeme například 3 300 000 Kč na psychosociální podporu pro školy na jižní Ukrajině, 1 000 000 Kč na podporu principů rovnosti žen a mužů v Kosovu prostřednictvím advokační činnosti, 3 000 000 Kč pro organizaci Člověk v tísni na projekt posílení postavení mládeže a nezávislých médií v Gruzii, 2 200 000 Kč na expertní přednášky, metodickou podporu aktivistů a rozvoj legislativní e-knihovny ve Vietnamu,“ vypočítal Macinka.

Dále byla podpořena organizace Post Bellum částkou 780 000 Kč na projekt Paměť vietnamské občanské společnosti. Organizace Agora získala 1 640 000 Kč na zážitkové učení k aktivnímu občanství v Moldavsku a Transparency International obdržela 1 300 000 Kč na boj proti střetu zájmů v téže zemi. Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) získala 1 700 000 Kč na posílení kapacit srbských nezávislých médií v oblasti informování o zelené transformaci.

Financovali jsme také angažovanou mládež v Arménii, právní stát v Myanmaru nebo boj proti praní špinavých peněz v Bosně a Hercegovině,“ přiblížil člen Babišovy vlády. Zarážející je podle něj projekt organizace Arnika za 600 000 Kč zaměřený na „klenoty přírody Bosny a Hercegoviny“. Tatáž organizace získala přes 3 miliony korun na podporu občanských kampaní za lepší životní prostředí v Gruzii a další 4 miliony na „zelenou obnovu Ukrajiny“.

„Když je země rozbombardovaná ruskými nálety, dostane neziskovka Arnika 4 miliony korun na to, aby obnova Ukrajiny byla hlavně ekologická a udržitelná,“ podivil se ministr s tím, že jde o absurdní prioritu v době humanitární krize.

V Africe a Asii jsme financovali projekty, jako je snížení kybernetického násilí vůči ženám v Keni (400 000 Kč), posílení politické participace mládeže v Nigérii s využitím umění (420 000 Kč), kampaň za zákon o ochraně novinářů v Indii (420 000 Kč).

Na Gay Pride festival v hanojském Vietnamu jsme přispěli 420 000 Kč. Dalším terčem jeho kritiky se staly projekty zaměřené na ideologickou osvětu v zemích, jako je Kosovo nebo Vietnam.

Jako příklad „převýchovy společnosti“ Macinka uvedl milion korun na „vžití se do principu rovnosti žen a mužů“. „Zvláště mě zaráží situace ve Venezuele. Zatímco jsme od prosince usilovně pracovali na propuštění našeho občana z tamního vězení, organizace Člověk v tísni tam za 500 000 Kč budovala ‚inkluzivní rozvoj‘ a věnovala se ‚narativní žurnalistice‘. Celkově jde o desítky projektů v hodnotě přesahující 112 milionů korun. Jako ministr, který nyní připravuje rozpočet na příští rok, mohu prohlásit, že tyto výdaje budou zastaveny. S paní ministryní Schillerovou jsme se shodli, že tyto penězovody musejí skončit,“ zdůraznil Macinka.

Potom řekl, že se těší na osobní setkání s řediteli těchto organizací.

„Rád si vyslechnu jejich argumenty, proč by měl český daňový poplatník nadále financovat například vzdělávání voličů v Gruzii nebo školu mediální etiky v Bosně. Zároveň budeme prosazovat vznik registru zahraničních dárců neziskových organizací. Pokud musí být transparentní politické strany, musí stejná pravidla platit i pro neziskový sektor,“ uvedl ministr.

Největší pozornost ministr věnoval velkým neziskovým organizacím, které označil za „skvělé čerpačky“. Mezi nimi dominuje Člověk v tísni, Transparency International, Post Bellum nebo Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).

„Člověk v tísni dostal loni 3 miliony na posílení mládeže v Gruzii, další miliony na Kubu, do Venezuely nebo Bosny. Přitom když jsme v prosinci bojovali za propuštění Čecha vězněného ve Venezuele, tyhle neziskovky tam budovaly ‚inkluzivní rozvoj‘ a na našeho občana v opravdové tísni úplně kašlaly,“ prohlásil Macinka.

Ministr rovněž kritizoval projekty, které podle něj zasahují do vnitřních záležitostí cizích států. Zmínil například 412 000 korun na „vzdělávání voličů v Gruzii“ pro tamní komunální volby nebo miliony na „boj s dezinformacemi a propagandou“ v Srbsku. Podle Macinky je alarmující, že Česko financuje „transformace narativů“ v zemích, kde se politický systém nemusí líbit odcházejícímu vedení resortu.

S lidmi z Arniky nebo AMO se rád sejdu, aby mi vysvětlili, proč má český daňový poplatník platit školu mediální etiky v Bosně, když u nás nemáme peníze na vlastní potřeby,“ řekl ministr.

Přehled financování vybraných neziskových projektů (MZV) Organizace; Region/Země; Účel projektu; Částka (Kč)

• Člověk v tísni; Gruzie; Posílení mládeže a nezávislých médií; 3 000 000

• Člověk v tísni; Kuba; Kubánské hlasy – podpora obránců práv; 2 500 000

• Člověk v tísni; Arménie; Mediální gramotnost a občanská společnost; 1 400 000

• Člověk v tísni; Venezuela; Budování rovnosti a inkluzivní rozvoj; 500 000

• Arnika; Gruzie; Podpora kampaní za životní prostředí; 3 280 000

• Arnika; Ukrajina; Green Restoration – zelená obnova země; 4 000 000

• Arnika; Arménie; Ekologická transformace těžebních oblastí; 1 700 000

• Arnika; Bosna a H.; Klenoty přírody a odolnost komunit; 600 000

• Nesehnutí Brno; Arménie; Participativní cesta ke změně v regionech; 3 370 000

• Nesehnutí Brno; Ukrajina; Cesta k obnově; 3 000 000 Post Bellum; Kuba; Paměť kubánského národa (2023–2025); 1 500 000

• Post Bellum; Vietnam; Paměť vietnamské občanské společnosti; 780 000

• AMO; Srbsko; Kapacity médií v tématu zelené transformace; 1 700 000

• Agora; Moldavsko; Zážitkové učení k aktivnímu občanství; 1 640 000

• Agora; Arménie; Angažovaná mládež – budoucí občané; 1 529 000

• Transparency Int.; Kosovo; Monitoring financování stran a kampaní; 1 200 000

• Transparency Int.; Moldavsko; Boj proti střetu zájmů na lokální úrovni; 1 300 000 Demas; Česko; Podpora platformy Demas; 1 300 000

• Transitions; Srbsko; Fact-checking novinářů proti propagandě; 1 400 000 Specifické menší projekty (tzv. „420tisícové“ a další)

• Vietnam: Hanojský Gay Pride Festival – 420 000 Kč

• Keňa: Snížení kybernetického násilí vůči ženám v prov. Kisumu – cca 400 000 Kč

• Nigérie: Posílení politické participace mládeže pomocí umění – 420 000 Kč

• Kosovo: Vžití se do principu rovnosti žen a mužů – 1 000 000 Kč

• Gruzie: Vzdělávání voličů z řad etnických Arménů – 412 000 Kč

• Indie: Kampaň za přijetí zákona o ochraně novinářů – 420 000 Kč

• Filipíny: Svoboda tisku v muslimské oblasti Bangsamoro – 420 000 Kč

Vladimír Budínský na Radiu Universum: Emisní povolenka rozhoduje o tom, jestli uhelné elektrárny budou fungovat, nebo nebudou. Dám vám příklad. Elektřina dnes stojí nějakých 90 euro. A aby se vyrobila jedna megawatthodina elektřiny v uhelné elektrárně, musí se koupit jedna povolenka, která stojí 80 euro. Takže tomu provozovateli elektrárny na všechny poplatky státu za to, že těžím, na platy horníků, na elektřinu do bagrů, na všechny odvody, na provoz kolejové dopravy, na provoz té elektrárny, na zaplacení všech těch pracovníků zbývá pouhých 10 euro z těch 90. A těch 80 dal za nějakou úplně nesmyslnou fiktivní povolenku, kterou my jsme si tady nechali vyšplhat na 80 euro, zatímco v Číně stojí řádově 8 euro.

A v Číně, která spotřebovává stokrát víc uhlí než Evropská unie, se vyrábějí věci, které my pak dovážíme, protože náš průmysl odchází a není schopen je vyrábět. To je absurdita, nepochopitelná absurdita, kdy člověk čeká, jak v té Andersenově pohádce, kdy někdo vykřikne: „Ten bruselský král je nahý a úplně hloupý.“

Jindřich Rajchl: Už celé 4 roky Ukrajina přežívá i díky významné pomoci Slovenska a Maďarska vojenský konflikt s Ruskem. Obě dvě tyto země transportovaly na Ukrajinu plyn i naftu, a to v množství, které by Kyjev v žádném případě nebyl schopen nahradit z jiných zdrojů. Jednoduše řečeno – ukrajinské hospodářství by bez těchto dodávek zkolabovalo.

Slovensko i Maďarsko současně poskytovaly a poskytují značnou humanitární pomoc a ze svých sociálních systémů hradí náklady na desetitisíce ukrajinských občanů, kteří do těchto zemí emigrovali. Přesto dnes Ukrajina zastavila transport ropy prostřednictvím ropovodu Družba do obou těchto zemí a ty tak byly nuceny vyhlásit stav nouze v oblasti zásobování touto strategickou komoditou. Ukrajinský ministr zahraničí Andrij Sybiha na žádost obou zemí o obnovení dodávek pouze arogantně odpověděl, ať tuto žádost adresují svým přátelům do Moskvy. Kyjevská administrativa tak opět potvrdila to, co o ní tvrdím celé 4 roky. Že je to sebranka fanfarónských hochštaplerů, kteří neznají slovo vděčnost. Samozřejmě nemá cenu dodávat, že EU alibisticky mlčí. Za sebe samozřejmě deklaruji, že stojím jednoznačně na straně Slovenska a Maďarska a budu apelovat na to, aby tento postoj otevřeně zaujala i naše vláda. Pokud totiž myslíme náš základní programový bod v podobě vybudování co nejsilnějších vazeb v rámci V4 vážně, tak právě teď je ten správný čas, abychom se svých partnerů zastali a hlasitě se na jejich podporu ozvali. Už nehodlám stát za nevděčnou Ukrajinou. Chci pevně stát za našimi přáteli z Bratislavy a Budapešti.

SOSP: Píše nám náš čtenář a autor, který na platformě Seznam publikoval 114 článků s celkovou čteností přes 2,5 milionu lidí. Přesto mu nyní Seznam hrozí, že jeho texty mohou být omezeny kvůli tomu, že jeho názory neodpovídají tomu, co platforma považuje za „přijatelné“ v debatě o klimatu.

Z mailu autora: ,,Jejich tvrzení, že v případě mého článku jde o „nekvalitní a ideologicky motivované zdroje, zamlčujete vědecký konsenzus a prezentujete politická rozhodnutí jako legitimní vědeckou debatu“. Přitom celé téma klimatické změny se stalo výhradně politickou záležitostí za účasti vědců zkorumpovaných granty, výhodami a funkcemi, aby prostě hlasovali pro zájmy klimaticko-průmyslového komplexu.“

Seznam je soukromá firma a má právo nastavit si vlastní pravidla. Je ale fér říct, že pak nejde nejde o neutrální platformu pro všechny, ale o ideologicky úzce vyhraněné médium, která aktivně potlačuje nepohodlné pohledy.

Zvědavec: Čína nebojuje tak, jak bojuje Amerika. Amerika bombarduje. Amerika uvaluje sankce. Amerika provádí převraty. Amerika dosazuje a sesazuje, napadá a okupuje. Má osm set vojenských základen po celém světě. Na zbraně utrácí více než dalších deset zemí dohromady. Mluví jazykem šoku a úžasu, drtivé síly, násilí tak spektakulárního, že se stává jeho vlastním ospravedlněním. Je to země zbraní, otroctví, genocidy a nadvlády bílé rasy.

Čína staví. Staví přístavy v Pákistánu, železnice v Keni a dálnice v Střední Asii. Staví továrny na čipy, solární panely a elektromobily. Staví alternativní platební systémy, rozvojové banky a obchodní sítě, které obcházejí americkou kontrolu. Zatímco impérium bombarduje, Čína lije beton. Zatímco impérium uvaluje sankce, Čína podepisuje smlouvy. Zatímco impérium si dělá nepřátele, Čína si dělá zákazníky.

Je to dlouhodobá hra. Trpělivá. Postupná. Neviditelná, dokud se najednou neobjeví všude, dokud se jednoho dne svět neprobudí a nezjistí, že všechny cesty vedou do Pekingu, že všechny půjčky pocházejí z čínských bank, že budoucnost byla vybudována, zatímco Západ byl zaneprázdněn ničením přítomnosti.

Teorie je elegantní: nechte impérium vyčerpat se. Nechte ho krvácet poklady a důvěryhodnost v nekonečných válkách. Nechte ho sankcionovat se do izolace, zatímco Čína obchoduje se všemi. Nechte americké století skončit ne s velkým třeskem, ale s rozvahou, pomalým vyúčtováním nesplacených dluhů a nevybudované infrastruktury, odcizených spojenců a promarněných příležitostí.

Nekonfrontujte impérium. Přežijte ho.

Andrej Babiš je nadšený reakcemi, jaké ve Spojených státech vyvolalo vystoupení vicepremiéra a ministra zahraničí Petra Macinky, kterého pochválil i prezident Donald Trump. Česká média ale mluvila o ostudě, kterou prý Macinka udělal. „Mainstreamová média předkládají pokřivený a jednostranný pohled. Macinka je za dva měsíce slavnější než Lipavský za celý jeho život,“ řekl pro Parlamentní Listy pobaveně Babiš.

Josef Zbořil: Svoboda projevu má jednu nepříjemnou vlastnost: nikdy není ohrožena najednou, naráz a oficiálně. Nezhasne se, neozve se siréna a nepřijde tisková konference s větou: „Od zítřka už si myslete jen to, co je schválené.“ Svoboda projevu se ukusuje. Po kouskách. S dobrými úmysly. Pro vaše dobro. Pro bezpečí. Pro slušnost. A právě proto není kam ustupovat.

Ještě vzpomínka na prosinec: Příkladný odpor proti digitálnímu gulagu ve Švýcarsku: Zákaz hotovosti pod nátlakem veřejnosti nakonec zrušen!

V Curychu zkusili lidi přiškrtit a narazili: Pořadatel tradičního vánočního trhu „Polarzauber“ na hlavním nádraží zakázal všem prodejcům prodávat oproti hotovosti. Dokonce pod pokutou 500 franků za to, když by byl prodejce načapán s bankovkami!

Jenže lidé si to nedali líbit a hajzlům, co to vymysleli, začalo peklíčko.

„Za posledních několik dní jsem odpověděl na více než 500 e-mailů a telefonátů,“ říká Stefan Miani, greatresetový dobytek ze společnosti Polarzauber AG, která trhy pořádá. S takovým ohlasem nepočítal: „Kdybychom od začátku věděli, že lidé budou reagovat takto, udělali bychom to jinak.“

Jak, to už neřekl, ale to není podstatné. Podstatné je, jak to udělali obyčejní Švýcaři – národ historicky alergický na despotické manýry – a ti si nenechali srát na hlavu a postavili se na odpor, který v plném rozsahu vyšel: Nejenže pořadatel z hovadského zákazu hotovosti vycouval, ale rozvířila se i debata v politice, která nyní intenzivněji diskutuje ukotvení práva na hotovost.

Do Curychu posíláme srdečné pozdravy a gratulace k úspěchu a doufáme, že až nějakou takovou zhovadilost zkusí v Česku (o čem nepochybuji, že je jen otázkou času), tak se naši lidé zachovají minimálně stejně odvážně a rázně.

František Ringo Čech: Hanzelka se Zikmundem říkali, že nikde nenarazili na tak srdečný a dobrý lidi, jako v Rusku. Musím říct, že mám stejnou zkušenost. Jak ti lidé byli skvělí. Jak prostě jsou Rusové skvělí. Tím nemyslím ty komunisty, ty bolševiky. Já myslím ty normální Rusy. Když jsme s nimi mluvili, jak byli fajn. Ten pocit je ve mně stále. Velmi jasně rozlišuji bolševismus, to je ta parta, co zavraždila vlastního cara. A mezi láskou a sympatií stejně, jako máme rádi i Jugoslávce. Já jim všem vysvětluji, jak my Češi máme problém rozlišit Chorvaty a Srby. Pro nás to jsou všichni Jugoši. Byl to národ, který se k nám choval tak slušně za komunistů. Tak přátelsky se k nám chovali. Proto já jsem tak těžce nesl ten jejich konflikt.

Radio Universum: Globalismus je tichou aliancí liberálů a progresivistů. Liberálové chtějí migraci, a před tou ilegální zavírají oči. Progresivisté prosazují politiku otevřených hranic a lžou, že migrace je okrajový problém, a společně shazují kritiky migrační pohromy jako xenofoby, kteří účelově straší voliče. Migrační pohroma, naroste-li do určitých rozměrů, je za běžných politickoprávních podmínek nevratná, mění samu podstatu stovky let budovaných a bráněných vlastí bez jediného výstřelu a bez souhlasu naprosté většiny voličů – ale za jejich peníze.“ její autor, právník, který se migrací, globalismem, a politickými neziskovkami zabývá, Robert Kotzian, je mým dnešním hostem.

Vladimír Budínský na Radiu Universum: K nevratným krokům dochází. Podívejte, zlikvidovaly se doly na Kladensku, které bylo průmyslové právě proto, že tam bylo uhlí. Zlikvidovaly se doly v Podkrkonoší, Rosice, Oslavany. Zlikvidovaly se doly na Žacléřsku, v západních Čechách. To nastalo v posledních 20–30 letech a má to spojitost s ekologickým šílenstvím a s tou fobií z takzvaného sodovkového plynu, že všechno zlo pochází z CO₂ a my proti němu musíme bojovat. Zatímco jinde proti němu nebojují.

Vidlák: Naší nové (a lepší) vládě zase dává příroda poslední varování. Alespoň já to v tom kvílení meluzíny zřetelně slyším: „Nezavírejte ty doly! Nezavírejte ty uhelné elektrárny! Nebudete mít žádnou rezervu! Stanete se importérem elektřiny a nemáte od koho importovat! Nikdo kolem vás nemá proudu nazbyt! Neblbněte! Co když se skutečně něco děje s magnetickým polem? Co když se nebude oteplovat, ale začne se ochlazovat? Co když Donaldovi rupne v bedně a když mu nebudeme chtít dát Grónsko, tak na nás neuvalí cla, ale prostě k nám nepustí ty plynové tankery? Fakt chcete v praxi zkoušet Hýkelovo ujišťování, že Němci v případě nedostatku vypnou průmysl, aby šajse čechen nezmrzli?“