Ladislav Větvička: Armenske harakiri v přimem přenosu
Etnycka čistka křesťanskych Armenu žijicich v oblasti Nahorniho Karabacha proběhla během několika dnu, kdy se drtiva většina ze 120 tisic obyvatel po měsični valce v roce 2021, devitiměsični blokadě a hladověni rozhodla opustit mista, kde se narodili, sve domovy, byty, pozemky, hřbitovy předku, křesťanske pamatky i podnikani.
Sbalili vše, co se dalo naložit do auta a ve trojstupu zaplnili jedinu, bezmala stokilometrovu unikovu cestu přes lačinsky koridor. Z hlavniho města Stěpanakertu se stalo město duchu…
Co temu předchazalo? (podrobna analyza tady) Po přiměři z roku 1994 mezi Azerbajčanem a Armenyju nasledovalo čtvrt stoleti miroveho rozvoja oblasti (mimo pravidelne přestřelky na linyji dotyku). Zatimco Armeni se spolehali na podepsane přiměři o „řešeni problemu mirovu cestu“ a drželi se v zakopanych linyjach, čimž se připravovali na valku, keru už znali, Azerbajdžan vsadil na moderni zbraně.
Když v roce 2018 nastupil na trun premier Pašiňan, možna se ještě dalo cosik robit. Misto teho (jak piše chorvatsky web v textu Sorošuv pěšak zničil Armenyju), aby se věnoval blahu své země a jejích občanů, se jeho pozornost soustředila na nejednoznačné geopolitické hry. Pokusil se sedět na dvou židlích,“ udržoval vágní spojenectví s několika hlavními mocnostmi a lidmi, jako je George Soros.
Misto teho, aby reagoval na nakupy modernich zbrani Azerbajčanem (obzvlaště tureckych dronu), kdy mu muselo byt jasne, že nebudu použite proti severni ani jižni regionalni mocnosti Rusku a Iranu, ale pravě proti Armenii/Karabachu, věnoval se zlepšovani vztahu s USA a podkopavani vztahu s Ruskem.
Trest v podobě měsični valky Azerbajčanu proti karabašskemu uzemi byl kruty. Karabašska armada nebyla schopna čelit moderni valce a kromě bezmala 7 tisic mrtvych mladych synku přišel Karabach o kličova uzemi. Nebyt ruskeho tlaku na podpis přiměři a nasazeni mirovych sil na pět roku, tak by Karabach byl obsazeny cely už na podzim 2020.
Bylo jasne, že situace nevydrži celych pět roku. Pašiňan ovšem pokračoval v demontaži vztahu s Ruskem. Před měsicem označil orientaci na Rusko jako strategicku chybu, provedl společne cvičeni s USA a oznamil, že bude ratyfikovat Řimsky status, což znamena podřizeni se Mezinarodnimu trestnimu soudu, kery před časem vydal zatykač na Putina.
Za teto situace pochopili Azeři, že maju jedinečnu přiležitost. Baku oznamilo Rusum kratce před utokem zahajeni „protiteroristycke operace“, ti se stahli z ohroženych mist a během jedneho dňa, kdy byla prolomena obrana a karabašske sily ztratily přes 200 synku, Jerevan/Stěpanakert kapituloval.
Ozbrojene sily Karabachu předaly nepřiteli přes 50 milionu kusu munyce, 79 obrněnych vozidel, 96 dělostřeleckych zbrani a minometu, 93 jednotek automobilov techniky, 113 jednotek techniky protivzdušne obrany a vic jak 7 tisic jednotek ručnich palnych zbrani.
To je tak, když si kdosik mysli, že može sedět na dvuch židlach. Vysledkem je karabašska katastrofa a exodus všeckych obyvatel, keři po obsazeni uzemi po valce z roku 2020 tušili, co by je čekalo.
Jestli si ovšem kdosik mysli, že tym zaležitost konči, obavam se, že je na omylu. V podminkach přiměři je aji zpřistupněni korydoru mezi Nachičevanem a Azerbajčanem, pro kery Azeři zrobi cokoliv. To znamena, že Armeni přidu o společnu hranicu s Iranem. Može to byt otazka dnu, kdy k temu dojde. V tomto korydoru pak dojde ke znovuzprovozněni strategicke železnice, kera kdysik vedla z Turecka přes Nachičevan, Armenyji, Azerbajčan ke Kaspickemu mořu. Tym se odevře obrovska obchodni cesta z Povolži ke Středozemnimu mořu. Je jasne, že kličovi hrači Rusko, Turecko ani Iran nebudu protestovat.
A pro naše slavne humanytni bojovniky je to přiliš daleko. Nebo vubec nevi, kaj to je. Nebo ještě nedostali instrukce. Až je ale dostanu, bude pro Karabach i Armenyju pozdě. Tak se robi etnycke čistky.