Ladislav Větvička: Velikonoce na Ukrajině

Tuž sem se spolu se zastupama ukrajinskych děvuch vydal vlakem na Podkarpatsku Rus, abych spolu s nima oslavil svatky teho chlopa s hřebikama, kery pak Řimanum zdrhnul z uzavřene jeskyně.

Bylo to pěkne, fajne a hezke. Teda jako až na chovani slovenskych uředniku, keři jak za bolševika tym děvucham při zpatečni cestě šmatrali v taškach, vybirali z nich svačiny a cokoliv, co připominalo klobasku nebo platek šumky a vybirali nesmyslne poplatky, třeba 3,75€ za likvidaci klobasky, nelegalně putujici přes šanghajsku hranicu.

Ale to se da pochopit, bo praca celniho uřednika je hrdinna a čestna a zabranili tym intoxikaci českeho naroda klobasku, kera na rozdil od tych našich obsahuje opravdove maso.

A za to jim budiž vysloveno poděkovani, bo ordnung je ordnung.

Ladik Větvička, hlasatel Radia Universum, Čop 

Ladislav Větvička: Žlute tanky Abrams na ukrajinske černozemi

„Čo tam fotíš?“ ozvalo se za mnu na nastupišťu košickeho nadraži.

Otočil sem se a prohlidnul si jakehosik udržbařa v oranžove unyformě, kery připominal spiš bezdomovca nebo přislušnika Pomocne straže VB, než pracovnika hrdeho na svoje ajzenboňacke řemeslo.

„Duhu, vole. Copak to nevidiš?“ mavnul sem a ruku opsal obluk, bo nadherna barevna duha oddělovala svojim tvarem černe mraky od bilych husakovych panelaku na pozadi.

„Čo si mysliš, že som kokot? Ty fotiš ty tanky, čo?“

„Tanky? Jake tanky? Ja tam vidim enem bagr Komatsu! Jak tě napadlo, že by se bagr mohl maskovat jako tank?“ reagoval sem s udivem.

„Tak nielen že zo mňa robíš kokota! Aji sám si kokot! Ty nevidíš ty žlté americké tanky Abrams za tým bagrom Komatsu?“ přišel ke mně a ukazovačkem pichal kajsik za štvrtu kolej.

„Nevidim. Ja už dvacet roku nic nevidim. Vidim tady vepředu taky žluty bager Komatsu a vzadu vidim jakesik fleky, ale to musí byt tež bagry, ni? Tuž řekni mi, co by tu robily amerycke tanky? Vzbuřil se vam Lunik, že musite pacifikovat obyvatelstvo?“

Podival se na mě a bylo vidět, že mě lituje. „Ty to naozaj nevidiš? To su americké tanky a jedú bojovať za svobodu na Ukrajinu,“ odpověděl s vážnym kzychtem.

Zakyval sem hlavu. „Čo mi to tu táraš? Žluty može jezdit možna tak Jančura z Regiodžetem. Žluté tanky nemožu jet na Ukrajinu! To by byla sabotáž. Jestli to sú fakt žlute tanky, musime zavolat štátnu bezpečnosť,“ šahnul sem do kapsy, vytahnul mobil a začal vyťukavat 158.

Chytil mě za ruku. „Něrob kokotiny, oba nás zatknú. Prečo chceš volat políciju?“ podíval se na mě starostlivě.

„Copak to nevidiš? Kdosik chce obětovat naše amerycke spojence. Nemože přece poslat žlute tanky na Ukrajinu.“

„Jaj? A prečo nie?“

„Prečo? Bo na Ukrajině je černozem. Chapeš, jak bude asi vypadat žluty tank na černozemi? To je idealni cil. To je to same, jak by kdosik do ostravske krčmy plne banikovcu posadil pražskeho homoseksuala ve sparťanskem dresu rumunskych barev a přikazal by mu, aby svojim tenkym hlaskem volal „smrt Baniku! Chapeš, jak dluho by přežil?“

Udržbař se zamyslel. „Jaj? Kurva, asi maš pravdu. Prežil by tak dlho, ako žlty tank na ukrajinske černozemi.“

„Přesně, pičo!“

„Dobre, volaj 158, ale ja sa zdekujem, ja s tu polityku nechcu mět nic společneho. A že je natreli na žlto namiesto na černo, nie je môj problem,“ dodal a vydal se k podchodu.

Zrobil sem eště par fotek, než se amerycke tanky, dočasně umistěne na Slovensku, vydaly směrem k Čierne při Čope branit slovenske uzemi před ruskym agresorem…

Ladik Větvička, 28. marca 2024, 15:00, Košice

Ladislav Větvička: Justin Fidel Trudeau odeslal milion na rozvoj „Pravdy a lasky“

Absurdyty, jake v posledni době vznikaju na multykulturně-socialistyckem zapadě, překonavaju všechna očekavani. Take cypoviny bych snad nedokazal vymyslet ani ja sam.

Připomina to bližici se konec imperyja a s tym aji světa, jaky zme dosud znali.

Kaj su ty časy, kdy zme zpoza Bilakove železne opony považovali Zapad za vysněny raj obyčejneho kapitalizmu bez ideologie a podobnych cypovin, kere zme znali od nas – od polityckeho školeni mužstva, přes fondy solidarity až po partyzanske samopaly, vyvěšovani fangliček a povinnu učast

Novu absurdytu přidal sudruh Justin Trudeau (přezdivany lidma, keři ho považuju za synka stareho Castra maly Fidel), když kanadsky vladni web kratce zminil, že kanadska vlada (kera nechava bit a dyzgryminovat vlastni černošske řidiče kamionu) posila dalši prachy vladě Ukrajiny. Zduvodněni někerych položek je fakt kuzelne.

Skoro milion dolaru posila pod nazvem „Posileni pravdy…“.

To je v pořadku. Je dobre, když na pravdu kdosik neenem mysli, ale navic ju aji posiluje. To se u nas na Rakušakově minysterstvu stat nemože, tam podporuju enem jednu stranu – udavače.

Co je ovšem ještě hezči, su štyry miliony dolaru, věnovane na „genderovu rovnopravnost při odminovavani na Ukrajině“! Cilem ma byt „zřízení pracovní skupiny pro gender a diverzitu na podporu genderově transformačních akcí proti minám na Ukrajině“.

Ja sem vam to řikal, baby. Kdybyste furt nepyskovaly a v klidu nam vařily a staraly se o domacnost, nemusely byste se fčil schovavat.

Bo jak tak znam moresy na vychodě, už fčil běhaju po mukačevskych kavarnach komanda, kere vytahuju za kanadske penize baby od zakusku a bezlaktozovych latteček a nasilim je odvažaju do odminovavacich jednotek, aby byly genderově rovnopravne.

Dobře vam tak.

Ladik Větvička, saper Radia Universum

Ladislav Větvička: Neni mrtvy vězeň jako mrtvy vězeň

Dne 16. unora zemřel kajsik na Sibiři, v napravne kolonyji čislo 3 rusky opozični polityk Alexej Navalnyj. Pry se mu uvolnila jakasik krevni sraženina, to už je ve věznicach taky zvyk.

Byl to synek, kery na jednu stranu krytyzoval poměry v Rusku, zapadni medyja z něho zrobila vyvěsni štit opozice, na druhu stranu to byl nekompromisni rusky vlastenec. Jarda Štefec ho přirovnal k admiralu Kolčakovi.

Na jedne straně mu zapad fandil, bo zapad by fandil komukoliv, kdo je krytycky k Putinovi a jeho straně Jednotne Rusko a nadava jim za zkorumpovany režim. Pro lidskopravni neziskovky to byl ovšem zloduch, kereho odsuzovali za krajně nacionalistycke, proruske postoje, požadoval třeba, aby vlada přestala dotovat severokavkazske republiky a zavedla vizovy režim pro oblast středni Asie, což se agentum za lidska prava nikdy nelibi.

Proruske postoje asi byly hlavnim duvodem, proč mu tak dluho tolerovali jeho vystupovani proti zpronevěram a špatnemu hospodařeni ruskych společnosti, včetně Gazpromu a Rosněfti, ale i mnoha zahraničních, v Rusku pusobicich korporaci.

Po zname afeře s dosud neobjasněnou otravou, z kere byl lečeny v Německu, se přes rady zahraničních organizací, domácí ruské opozice a dost možna aji ruskyh tajnych služeb vrátil do Ruska, bez kereho nemohl žit. Při návratu byl zadrženy, obviněny z několika trestných činů a odsuzeny k devatenacti rokam kryminalu, což se mu nakonec stalo osudným. Už davno před valkou varoval ten děda, kery fčil robi Ameryčanum prezidenta Putina, že jak se Sašovi ve vězeni cosik stane, tak teho bude litovat a pro Rusko to bude mět ničive nasledky. Tuž to su zvědavy, so ten synek fčil vymysli.

Americko-čilsky novinař Gonzalo Lira, měl před měsicem podobny problem.

Lira, americký blogař a novinař, žijici v Charkově se svoju ukrajinsku staru, krytyzoval Zelenskeho režim a vyslovoval se proti valce, vedene s Ruskem s tym, že snahy USA a Ukrajiny nemaju žadnu šancu na uspěch a su to enem „zbytečni mrtvi ve ztratovem podniku“. Za tyto politycke nazory byl 1. května 2023 zatčeny a uvězněny.

Jeho zadrženi zduvodnil ukrajinský režim tym, že „podporuje ruske okupanty a oslavuje jejich valečné zločiny“ a podili se na dyskredytaci vojenskeho a polityckeho vedeni Ukrajiny. To je na Ukrajině zločin smrtelny.

A to doslova. V řijnu loňskeho roka onemocněl Lira zapalem plic. Podle svědectvi jeho taty vězeňské orgány Lirovu nemoc ignorovaly, snažily se ji utajit před rodinou i pravniky a odmitaly mu zajistit potřebnu lečbu. Když Lira 12. ledna 2024 ve věku 55 let zemřel, vlada USA pokrytecky vyjadřila rodině hlubokou soustrast, ale realně pro jeho zachranu nezrobila nic.

Dva lidi, dva podobne osudy. Ale zatimco nad smrťu Navalného breči evropšti i češti polityci a maju jasno i v tom, kdo za to može (samozřejmě Putin a jeho zločinecky režim), po Gonzalu Lirovi ani pes v českych ani evropskych medyjach neštěkne.

Asi proto, že stejně jako se vyjadřují o Putinovi v případě Navalnyj, museli by se vyjádřit i o Zelenskem v případě Lima.

A to se přece dneska nesmi. Ani trochu.

PS: Dik za inspiraci Jaroslavu Štefecovi

 
 

Lazeňsky pobyt na Ukrajině

Tuž jako každy rok, ani letos zme si nemohli nechat ujit relaxačni pobyt na Ukrajině, bo to, co nabizaju solna jezera na Solotvinu, to nenabiza ani židovske Scyple moře.

Na cestě do ukrajinskeho raja se nic nezměnilo, enem cena jizdenky se zvedla na 600,-Kč (jednosměrka).
Ale to se vykompenzuje tym, že zrujnovana vlada devalvovala hřivnu o 25%.

Večer se date par pivek v Kompasu, o pulnoci vlezete na Svinově do Leoša, trochu se zdřimnete, ve štyry rano v Kosičach přestupite z Leošova vlaku do Leošova autobusa a rano už pijete poctive ukrajinske preso za deset kaček v Mukačevu.

Na Solotvinu tež pohoda jak zamlada, akurat chlopi mezi 20-60 rokama kajsik zmizli, bo se boji rekrutačnich hlidek, kere by je poslaly jako potravu pro kaťuše na vychod, a tak lapi doma. Anebo su v Česku. O to hezči su vyhledy z oken restauraci, bo osumdesat procent všech lidi su baby.

Tuž uživejte leto, než vam kvuliva neschopnosti fialoveho hnusu v zimě zmrzne aji usměv na pysku.

Ladik Větvička, hlasatel Mlade Fronty Fčil, Ukrajina

oznorTO_vivi

„Tady je člověk bez respiratora. Udame ho!“

Zvolal Helmut, když zme vylezli na nabřeži a spatřil prvni osobu bez hadru přes pysk, vytahnul tydlifon a začal vyhledavat čislo na stražce koronove pravdy a lasky.

„Neblbni, vole, nejsi v totalitnim Česko-Slovensku,“ povidam mu.

Helmut se zarazil, rozhlidnul okolo, pohlednul do tvaři desitek svatečně oblečenych lidi, keři si ve fajnem, jarnim počasi vyšli na prochazku a s omluvnym vyrazem schoval tydlifon.

„Sorry, ještě sem si na to nezvyk. U nas v Porubě sem neviděl lidsku tvař na ulici už od Vanoc,“ prohodil a mlsně se dival na mlade děvuchy, kere seděly na zahradkach mistnich kavaren a jarnimu slunku vystavovaly kozy, snad aby se slunku zavděčily, že už se zase vratilo do smutne středni Evropy.

„Mysliš, že maju všeci zeleny Covid-Apartheid-Pas, že maju pravo vyjit z domu?“ zeptal se nesměle pote, co zme prošli kolem plne zahradky, kde mladi kuřili kaljany a popijali kofolu a podkarpatskym koňakem.

„Neblbni, vole, nejsi v totalitnim Česko-Slovensku,“ povidam mu zas.

„A mohli bychom zajit do hospody a dat si pivo a jidlo?“ zeptal se mlsně, když viděl, jak švarne děvuchy nosi hostum vonici hustu soljanku, grilovany šašlik a překvapivě slušně načepovane pivko.

„Ovšem,“ odpověděl sem. „To se tady može. Korona se totiž zastavuje na hraničnim přechodu a hlavně, na rozdil od našich zemi – oni nemaju slovenskeho premijera řizeneho z brusele…“

Ladislav Větvička, hlasatel Pravdy a lasky, Užhorod

Original psany pro web Pravda.sk

Včera vyhlasili konec perzekuce, dnes otevřeli hospody

Možna vam to připada jako zazrak, ale tak to tady chodi. Před dvěma tydnama přijeli chytři chlapci z hlavniho města a přikazali mistni okresni radě, že musi zavřet hospody, kavarny a bary.

Okresni rada se sice krutila, bo pro zavřeni mistnich podniku nebyl žaden logicky duvod, ale chytrym chlapcum z hlavniho města je třeba vyhovět. Navic to pry vyžadoval vyšši zajem. Jestli je vyšši zajem z WHO, z Vošinktona nebo od mladeho, noveho prezidenta, už nevysvětlili.

A tak podniky zavřely vnitřni prostory. Zahradky zustaly odevřene, lidi pili kafe a pivko na chladnych zahradkach, ale nějak to přežili.

Včera večer, v sobotu, vyhlasila okresni rada na svojem fejsbučku, že uzavřeni podniku nema na šiřeni nemoci žaden vliv a proto je možne se zase potkavat, hulit dymky, pit pivko, kafe, žrat šašlik a tak.
A jak vyhlasili, tak se stalo. Cele město zase ožilo, všeci vyšli do ulic, korzovali po nabřeži bez zbytečnych hader na pysku, povidali si a smali se. Měli radost, bo přes masivni propagandu z televiznich stanic hlavniho města, přes veškere vyhružky o tom, že korona jezdi městsku dopravu a schovava se ve vnitřnich prostorach baru, hospod a kavaren, se okresni rada nedala zblbnut a dala prostor zdravemu rozumu…
Kež by to tak fungovalo všude…

Ladik Větvička, hlasatel Mlade fronty Fčil, Teresva

PS: Mimochodem, zločinneho jednani přikazovat lidem, jake zařizeni maju mět na pysku, zakazovat jim chodit v noci ven, jezdit mimo okres nebo nedejbože debilizovat mládež zakazováním školy, to tady nikoho nenapadlo. Bo druhy den by taky zločinec mohl skončit s vidlama v chrbtě.

Originalně psane pro iDNES Fčil: https://vetvicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=768936

Mapy k blogu „Fajna byla ta Ukrajina, ale dobře, že sem zmizel…“

Na blogu iDnes su pry mapy zakazane, tuž je musim dat tady. Cely blog si možete přečist zde: https://vetvicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=768700

Rozděleni země podle regionu a podle pozityvnich odpovědi na otazku, jestli by si obyvatelstvo přalo mět ruštinu jako druhy oficialni statni jazyk Ukrajiny.

Tato mapa je psana Polsky, ale nevim, kdo ju vytvořil. Ukazuje Ukrajinu rozervanou na kusy. Krejsy patři Polsku, Podkarpatska Rus Maďarsku, Bukovina Rumunsku a oblasti s velkym podilem rusky mluviciho obyvatelstva Rusku.

Samotnych Ukrajincu se na nazor asi nikdo neptal…

Knižky Ladika Větvičky se možete pořidit tady.

Veřejna doprava v bezpeči – vstup už jen s Covid-Apartheid Pasem

Tuž jak by se vam taky tytulek libil? Mnozi by jasali, bo Covid-Apartheid Pas už dostali jako darek za vaginyzaci, jini by sice nejasali, ale neprostestovali, bo Pas dostali jako prominentni osoby a s tym zbytkem si už poradime.

Pojďme si teda tuto fiktyvni zpravodajsku informaci dotahnut do konca:

„V Praze byl včera otestován pilotní projekt veřejné dopravy pouze pro držitele Covid-Apartheid Pasů s názvem „Žit dopravu bezpečně“. Již o půlnoci příslušníci policie doplněni armádou obsadili stanice metra, tramvají a autobusů. Na základě vyhlášky hlavního města Prahy o veřejném zdraví už nebudou mít nakažené, nebo neprověřené osoby přístup do veřejné dopravy.

V časných ranních hodinách nedocházelo ke konfliktním situacím, kromě několika incidentů s navrátilci z nelegálních bytových party, které však byly vyřešeny okamžitou internací a aplikací stotisícové pokuty.

Zatěžkávací zkouška přišla v dopoledních hodinách, kdy se Pražané přesunují ze svých satelitů do úřadoven ve městě. Zatímco doprava zkolabovala poté, co se zaměstnanci nedostali do ranních autobusů a přesedli do aut, v tramvajích, autobusech a metru seděli spokojení držitelé Covid-Apartheid Pasů, kteří nečekali na poslední chvíli a svůj CAP si včas vyzvedli. Bez něj už Covid hlídky nikoho do veřejné infrastruktury nepustili, ke spokojenosti všech zodpovědných občanů.

Covid-Apartheid Pas si vyzvedlo již 33% občanů na základě provedené vakcinace, ti se také mohou těšit nejdelší, tříměsíční platnosti CAPu. Platnost jim bude samozřejmě prodloužena po přeočkování. Měsíční platnosti Pasu se mohou těšit zaměstnanci klíčové infrastruktury státu – zdravotníci, hasiči, armáda, manažeři a vybraní státní úředníci, od pošťáků až po exekutory. To by bylo, aby se nedostali včas a bezpečně do své práce! Aby bylo vyhověno i hlasům, že CAP je nedemokratickým nástrojem šikany a apartheidu, dostane Covid-Apartheis Pas i každý, kdo se prokáže platným PCR testem. V tomto případě je platnost 72 hodin, což by mělo být dostačující k tomu, aby se takovýto člověk mohl veřejnou dopravou dostavit k nepovinnému očkování.

První den platnosti vyhlášky „Žit dopravu bezpečně“ provázel zmatek, kolaps dopravy a některé excesy, kdy kromě dopravy zkolabovalo i několik starších občanů, kteří se včas nedostali do nemocnic na vyšetření nebo na návštěvu příbuzných. Měli sice u sebe sebebonzovací prohlášení řádně vyplněné a podepsané domovním důvěrníkem, na Covid-Apartheid Pas však zapomněli. Zítra již budou obezřetnější. Také předraženou dopravu vozidly Taxi a Uber bude muset Magistrát řešit, ale vyhláška o maximálních cenách jistě zabrání obohacování řidičů, kteří si účtovali až trojnásobek obvyklé ceny…“

To je ale blbost, co?

To se u nas stat nemože, my byzme nic takeho nedopustili. Tak dobru noc, spěte dal… Čas se zrychluje. Bo od konspiračnich a fiktyvnich teoryji k jejich realizaci nas dneska neděli desetileti a roky, ale dny a tydny…

Zpráva z tisku: „I v druhý den zákazu veřejné dopravy bez zvláštních jízdenek se ceny taxislužby v Kyjevě výrazně zvýšily. Připomeneme, že taxikáři v první den výluky zvýšili své ceny dvakrát i třikrát. Ale večer 5. dubna ceny taxi klesly zpět k normálu. Dnes ráno se ceny taxi opět zdvojnásobily. Například cesta po trase, která 5. dubna večer stála 87 hřiven, nyní stojí 168 hřiven.

…počínaje 5. dubnem vstoupil v Kyjevě v platnost režim zvláštních povolení k cestování ve veřejné dopravě. Vzhledem k tomu, že některé podniky neměly čas na vyplnění dokumentů pro své zaměstnance, cesta do práce se změnila ve skutečné peklo. Příjem žádostí o získání zvláštních průkazů byl přitom zahájen už před víkendem, ale mnoho obyvatel si neudělalo čas na získání povolení. Z tohoto důvodu bylo možné v pondělí 5. dubna během ranní dopravní špičky pozorovat hádky s policií, křik a pokusy o vstup s falešnými průkazy. S takovými povoleními policisté do metra nepustili. Mnozí byli tím pobouřeni a výsledkem byly hlasité střety s policií. Stejně obtížná situace je pozorována u pozemní dopravy. Na mnoha zastávkách veřejné dopravy jsou ve službě policisté, kteří kontrolují doklady cestujících…

Ladislav Větvička, zvlaštni Covid-Apartheid zpravodaj Mlade Fronty Fčil, Kyjov