Od boje proti znečištění jsme přešli k regulacím, jejichž jediným účelem je omezit mobilitu občanů

Martina: Víte, co mi vrtá hlavou? Že když už dáváme člověka jako velkého viníka toho, co se děje na planetě, tak stejní vědci se naprosto odmítají věnovat ve svých analýzách tomu, že člověk by možná mohl skutečně ovlivňovat počasí už jen tím, jak poslední desetiletí násilně vstupuje do atmosféry třeba oséváním mraků. Zkrátka ovlivňováním počasí, nebo třeba všemi jadernými pokusy. My přece musíme s atmosférou pracovat jako se samostatným hráčem a nemůžeme vědět, co všechno, jaké reakce tímto můžeme způsobit. Ale když začnete mluvit o vědomém ovlivňování počasí člověkem – nejrůznější biosférické experimenty a podobně – tak je to označeno za jasnou dezinformaci.

Vítězslav Kremlík: Nevím, v tomto se moc nevyznám. Já jsem pouze četl články na téma, že se dělá řada studií a lokálních experimentů, jak by šlo třeba zvýšit v nějaké oblasti oblačnost, když tam je sucho, tedy, aby tam začalo pršet. Takže se do atmosféry zasévaly nějaké izotopy stříbra. Ale teď to asi neříkám úplně správně.

Martina: Je to tak. Naposledy osévaly Spojené arabské emiráty oxidem titaničitým právě proto, aby si vytvořily trochu deště, a trochu to přehnaly, takže se tam pak přes tuto lokalitu přehnaly hrozné bouře, které jim mimochodem zničily letiště.

Vítězslav Kremlík: To jsem zrovna neslyšel, ale určitě to je dramatická nehoda. Tady je spíš problém, že většinou tam musíte mít aspoň nějakou vlhkost, abyste mohli vytvářet nějaké mraky. Nemůže to být z ničeho. A zatím si spíš myslím, že to je pořád ve stadiu experimentu. Takže nevím, myslím si, že pořád nejsme schopni počasí řídit. Kdybychom ho uměli řídit, tak nám může být klimatická změna lhostejná a uděláme si počasí, jaké chceme. Ale takhle daleko si myslím, že zdaleka nejsme, a kdo ví, jestli budeme.

Martina: Ale člověk někdy narazí u nejrůznějších i soukromých agentur na informace, že jsou schopni měnit vzduchové proudy. U některých agentur si můžete objednat hezké počasí na svatbu, protože vám osejí mráček. Když si přečtete knihu Jamese Fleminga „Hazard s nebesy“, tak tam se člověk dočte o neuvěřitelných technologiích, a zdá se, že o obrovských zásazích do počasí. Nevšímal jste si toho také? Třeba těchto zásahů, protože jak říkám, myslím si, že v tomto případě by člověk skutečně mohl mít máslo na hlavě?

Vítězslav Kremlík: Nevím, toto jsem nesledoval, ale je možné, že počasí nebo klima nějakými způsoby, které si ještě neuvědomujeme, ovlivňujeme. Třeba když si vezmete, jak stoupla letecká doprava, a když letí letadlo a jsou za ním contrails, a tato čára nějak mění oblačnost, a nějak to přispívá k počasí v dané lokalitě, a těžko říci, nakolik to je signifikantní nebo není. Takže možná, že nakonec zjistíme, že tam jsou ještě nějaké jiné vlivy, třeba takové, které nejsou uhlík, a také mají nějaký vliv. Nebo ani třeba nemusíme jít do takových výšek a podíváme se, jak se mění mikroklima. Jestliže máte město, které se za 100 let rozrostlo, tak se tam mění místní teploty proto, že je tam více betonu a asfaltu, takže je tam tepleji. To také neřešíme. Když máte horký letní den a mají tam jenom beton a nikdo tam nevysadí stromy, tak potom se tam v horkých dnech nedá moc existovat. Většinou, když nějaké město nebo starosta podepíše nějaký klimatický pakt, že ve svém městě budou bojovat proti změnám klimatu, tak mám pocit, že většinou se to projevuje jenom tím, že si nakoupí nějaké elektromobily, autobusy na elektřinu a něco podobného, a málokdy se to projevuje tím, že by se třeba starali o mikroklima a vysadili stromy. Přitom by to bylo levné, to nestojí miliardy. Ale většina aktivistů spíše směřuje do energetiky a do toho, v čem jsou peníze.

Historické záznamy prokazují, že tornáda i povodně tu byly vždy, jen máme tendenci je považovat za nový jev

Martina: Proto už dnes někdy nebývají brány jako hlavní údaje teploty z Klementina, protože tam je teplota stále vyšší právě proto, že město se chová tak, jak jste před malou chvílí popsal. Často se ale můžeme doslechnout, dozvědět, dočíst, že jak se mění klima, tak roste počet nejrůznějších přírodních katastrof. Je to docela vděčné téma. Jak to vnímáte vy?

Vítězslav Kremlík: To jsou zase hrátky se statistikou. To je docela oblíbený statistický švindl, že lidem ukážete, jak narůstají pojistné škody při živelních pohromách. A vidíte jasný nárůst za posledních desítky let. Takže se laik může vyděsit a říká: „Kristepane, to počasí nás všechny zabije. A škody narůstají“. Je třeba si říci, že peníze mají jinou hodnotu, protože je nějaká inflace, a také máte jiný počet lidí než před 100 lety, takže máte větší hustotu zalidnění, a lidé, protože životní úroveň přece jenom za 100 let vzrostla, mají i více majetku. Takže jestliže nějaké zemětřesení nebo tornádo zasáhne stejnou oblast po 100 letech, tak tam najdou víc domů, víc lidí a v těchto domech najdou víc drahé elektroniky, a pojistné škody jsou kvůli tomu horší. Pokud ale statistiku očistíte o tyto zkreslující vlivy, tak žádný nárůst živelních pohrom není nikde vidět. To je ovšem samozřejmě nepohodlná informace, takže vědci, kteří toto publikují, mají smůlu. Doktor Roger Pielke, který se zabýval pojistnými škodami při hurikánech, už v klimatologii nepracuje, protože ho tato klimatická mafie vyštvala z jeho oboru. Teď už pracuje někde úplně jinde. A pokud tento pořad poslouchá nějaký klimatolog, tak je to pro vás varování: Nemluvte pravdu, nebo přijdete o místo.

Martina: Přesto by se mohlo zdát, zejména lidem, kteří byli opakovaně v posledních letech zasaženi povodněmi – a mluvilo se o dvou tisícileté vodě a podobně – že se třeba povodně skutečně vracejí v razantnější podobě a častěji. Mě také překvapilo, když mi tornádo rozházelo na chatě osm vzrostlých stromů jako třísky po kraji. Do té doby jsem ho nikdy neviděla, kromě amerického středozápadu.

Vítězslav Kremlík: Ano, to chápu. Lidé si normálně myslí, že tornáda v Evropě nejsou. Ale o prvním tornádu píše už Kosmas ve své kronice. Takže asi tak. Máme záznamy o tornádech z oblastí Německa. Za posledních 200 let máme docela solidní záznamy a tornáda tady skutečně existují, akorát se jim neříkalo tornádo, ale říkalo se, že třeba v lese je polom, že tam byl nějaký vítr. Ale tornáda tady překvapivě byla, jsou a budou. A jestli jsou povodně silnější nebo nejsou – tak to je také otázka. Když se povodeň prožene krajinou, tak jak tato krajina vypadá? Jestli třeba nevypadá trochu jinak než před 100 lety, jestli tam třeba není víc těch vydlážděných ploch a jestli koryta nejsou rovnější a jestli dopady povodní nesouvisí s tím, jak se krajina změnila. Jinak povodně na Vltavě, když se podíváte do minulých staletí, tak máte některé desítky let, že tam byla povodeň skoro každý druhý nebo třetí rok. Takže bohužel, povodně tady byly, jsou a budou. Ale samozřejmě lidé si to moc nepamatují, nebo předchozí generace, která si to pamatovala, už umřela, takže pořád máte dojem, že to je něco zvláštního. Samozřejmě když vám povodeň sebere barák, tak nad tím člověk těžko mávne rukou a řekne: „To je normální“. To asi těžko.

Martina: Vy jste zmiňoval, že alarmisté začali na kapitalismu vidět jako špatné to, proč vlastně kapitalismus dosahoval takových ekonomických výsledků. Je to tedy vlastně změnou zřízení? Protože se velmi často mluví o tom, že namísto skutečného kapitalismu máme na Západě, nebo přinejmenším v Evropské unii, něco jako „korporátní socialismus“.

Vítězslav Kremlík: Tak to samozřejmě máme. Velké firmy jsou napojeny na stát a berou dotace na to či ono. Takže je samozřejmě těžké poznat, kde končí soukromá firma a kde na to navazuje stát. To nepochybně ano. Je to i o tom, co teď likvidují v Americe za Donalda Trumpa, kde je spousta penězovodů, které vedou tu do té firmy a tu do támhleté firmy a do támhleté neziskovky. To už potom není tradiční kapitalismus, to už je produkt snahy kapitalismus nějak zkrotit. Ale vidíme, že každá taková snaha, jakkoliv ušlechtilá, se nakonec vymkne kontrole, takže když někdo chce kapitalismus zkrotit, aby byl hodnější, tak výsledkem je zkorumpovaný systém, kde existují monopoly napojené na stát, a tyto peníze se stejně rozkradou, a nemá to pro občany pozitivní efekt. A výsledkem je, že zaplatíte daleko víc za energie a za kde co. Takže ani tohle asi není úplně optimální snaha, jak kapitalistický systém nějak zreformovat. Protože když se podíváte na své účty za energie, tak vidíte, že korporátní socialismus není úplně dobrý.

Martina: Jak může vlastně fungovat jakékoliv zřízení, které občana a člověka považuje a priori za škůdce?

Vítězslav Kremlík: To je zajímavá otázka. Už když v 80. letech psal Římský klub svoje knihy a vize, tak přišli s tím, že jestliže chtějí vytvořit nějaký nadnárodní systém nějaké mezinárodní spolupráce, tak těžko přimějí státy ke spolupráci, pokud nebudou mít nějakého nepřítele. Lidé se vždycky spíše spojí proti nějakému nepříteli, a tak vymysleli, že ideálním nepřítelem, proti kterému se můžeme spojit, je vlastně člověk sám. Že člověk je škůdcem, proti kterému budeme bojovat. Toto oni normálně psali ve svých knihách, nikde to neschovávali. Prostě to normálně najdete v jejich knize „První světová revoluce“ asi z roku 1991, a tam je krásně a otevřeně, bez příkras, napsáno o tom, jak by měl vypadat postsovětský svět po skončení bipolárního světa, a chtějí vybudovat toto. Což se jim skutečně podařilo. Opravdu tady máme mezinárodní chobotnici těchto financí a úřadů, které bojují proti nám, kteří dýcháme, máme elektřinu a jezdíme autem, a kvůli tomu jsme ti špatní, kteří musí být zadupáni do země. A výsledkem pochopitelně je, že všechno máte dražší – energie jsou dražší – a za chvíli vám zakážou auta, a nevím, co všechno dalšího. A postupně se takto podaří třeba tento ideální svět vybudovat. A tento ideální svět ale bude vypadat tak, že Evropa bude jakési velké chudinské ghetto v roce 2050. Tak nevím, jestli to je úplně utopie, ale většinou budování utopií končí nějakou antiutopií. Většinou to tak zatím dopadlo.

Evropské instituce jsou navrženy tak, aby odolávaly reformním snahám a udržovaly byrokratický status quo

Martina: V Americe se ještě před rokem, rokem a půl zdálo nemožné, že budeme svědky takových změn – a stalo se. A poté, co byly podepsány nejrůznější nařízení, odstoupení a podobně, létaly propisky. Je možné něco podobného aplikovat na Evropu? Má na to Evropa mentálně?

Vítězslav Kremlík: Evropský systém má nastaveny evropské volby – které jsou schválně navrženy tak, aby to nebylo průchodné. Když máte volby do Evropského parlamentu, tak hurá. Tak dejme tomu, že by euroskeptici, reformisté, vyhráli volby a byli by tedy v europarlamentu. No a co? Evropský parlament nemůže navrhovat žádné zákony, není to skutečný parlament. Takže vlastně – co chcete změnit? V klíčových mocenských orgánech jsou lidé, které nominovaly jednotlivé vlády, a každá vláda má volby v jiném roce, a dynamika je v každé zemi jiná, takže tam nemůže být žádná takováto jednorázová cunami. Je to takto schválně zabetonováno, aby tam vždycky přicházeli nově zvolení politici po jednom, a ti, co už tam jsou, si je zpracují, takže tento systém si udržuje byrokratický status quo. A byrokracie, která tomu vládne, si tak udržuje svůj vliv a stabilitu, aby na ni nikdo nemohl.

Martina: Zdá se, že v poslední době, už poslední desetiletí, je zvláštním trendem, že cokoliv se děje – ať už klimatické změny, koronakrize, válka proti terorismu, válka na Ukrajině – tak tyto události jsou ihned použity k tomu, aby byla omezena svoboda lidí. Myslíte si, že to je jeden z účelů?

Vítězslav Kremlík: Těžko říct. Já místo toho, abych se uchyloval ke konspiračním teoriím, tak vždycky preferuji „Parkinsonovy zákony“. To je něco, co kdysi formuloval profesor Northcote Parkinson, a jsou to zákony, které definují fungování byrokratických systémů. A on tam říká, že jestliže vytvoříte nějakou instituci a zaměstnáte tam nějaké lidi, tak objem práce narůstá tak, aby zaměstnal všechny lidi a všechny kapacity na to vyčleněné. A z toho plyne, jestliže založíte nějakou instituci, třeba Evropskou unii, dejme tomu, tak ona už si najde nějaký smysl své existence a vytvoří nějaké zákony, vytvoří nějaké regulace, předpisy a najmou další lidi, a nikdy vám neřeknou, že nepotřebují víc peněz, že nechtějí víc zaměstnanců. Takže to bobtná a bobtná, a lidé, aby se zaměstnali a aby bylo možné přijímat nové úředníky a získávat pro ně nové finance do rozpočtu, tak neustále budou vytvářet nové regule a pravidla a předpisy. To je jediný smysl jejich existence. A když narůstají předpisy, tak co se děje se svobodou lidí? No samozřejmě už si o sobě nerozhodujete vy sami, ale rozhoduje o vás nějaký předpis. A toto se nabaluje jako sněhová koule, dokud to někoho pod kopcem nezabije.

Martina: To je určitě důležitý pohled na věc, ale vy sám nazýváte klimatický alarmismus pseudovědou. A teď se podívejme, co všechno za byrokracii na sebe nabalil v poslední době, jakým způsobem se vyrovnal a vypořádal s klimaskeptiky a s lidmi, kteří si dovolili pochybovat nebo se nevhodně zeptat. Tak to přece už musí být také trošičku prodchnuto prvotní myšlenkou, a ne jenom nahodilým vznikem nových a nových byrokratických míst?

Vítězslav Kremlík: Jak říkám, tato věc s klimatem se osvědčila nejvíc, protože vám to umožňuje regulovat cokoliv – úplně všechno. Všechny ostatní záležitosti vám umožní regulovat jednu část společnosti, ale toto je všeobjímající, je to univerzální záležitost. A ještě vám do toho vstupují takové věci jako intersekcionalita, kde aktivisté hledají způsob, jak změny klimatu napojit na otázky práv menšin a tak dále. Tvrdí, že jestliže chceme zachránit klima, tak musíme chránit tamtu menšinu a musíme chránit tuto menšinu a že to nějak způsobuje oteplování a tak dál. Uhlík je něco, co se dá použít úplně univerzálně. Takže pochopitelně, že to je svatý grál byrokracie, když můžete jednou rovnicí, jedním argumentem, ovládnout úplně cokoliv.

Ideologie, které se zaštiťují vědou, vedou historicky vždy k ústupu svobody a útlaku oponentů

Martina: Dá se tato ideologie přirovnat k něčemu, co tady už bylo?

Vítězslav Kremlík: Ve 20. století jsme tady měli dvě podobně všeobjímající ideologie. Měli jsme tady fašismus a komunismus. A také to mysleli dobře, také chtěli vytvořit pro svoje lidi něco lepšího. A zajímavé je, že v obou případech se také oháněli vědou. Oni jenom neříkali: „My a naši voliči, lid, si to žádáme.“ Ne, oni se velice rádi zaštiťovali vědeckými argumenty. Takže Sovětský svaz měl Trofima Lysenka, který přišel se svou úžasnou převratnou teorií, jak můžete uspět v zemědělství. Zavedl genetiku a tvrdil, že když budete nějak působit na pšenici, tak se vám z toho stane ječmen a takovéto nesmysly. Ale protože měl mocenskou podporu ze shora, tak převálcoval všechny oponenty, které vyhodili z práce, a skončili někde v gulagu. A také to mělo politickou podporu a také to byl mainstream, a nikdo si nedovolil proti tomu pípnout. A když se podíváte na fašismus, tak…

Martina: Nacismus…

Vítězslav Kremlík: Nacismus. Před 100 lety byla rasová biologie také mainstream, jako je dnes klimatologie. To bylo naprostým mainstreamem dávno předtím, než s tím přišel soudruh Adolf. Toto rasová biologie byla ve vědeckých časopisech na Západě běžnou záležitostí. Pak se to zdiskreditovalo tím, jak brutálně to skončilo – plynové komory a podobně. Ale začínalo to jako představa o tom, že zkvalitníme lidstvo a vytvoříme lepší zítřky úplně stejně, jako to tady máme teď. A vědci také byli pod tlakem, takže se proti tomu nemohli moc vymezovat. Takže jsme to tady měli, máme tady několik precedentů, ale očividně jsme se z toho moc nepoučili.

Martina: Potřebuje Evropa svého Donalda Trumpa?

Vítězslav Kremlík: Já nevím, jestli lze tyto všechny věci nějak reformovat postupně krok za krokem, protože se nám to tady nabalilo za desítky roků. Je to neskutečná změť regulí, institucí a úřadů, že těžko říct, jestli to lze reformovat, nebo jestli to bude někdy pozvolně nereformovatelné. Donald to tam všechno velice rychle seká jako motorovou pilou, někdy až moc rychle. Ale potíž je v tom, že nemůžete lidi, kteří jsou v těch institucích, požádat, jestli by laskavě sami sebe nějak nezrušili a nevyhodili se sami z práce. Na tom oni nebudou moc spolupracovat. Proto si myslím, že v Americe postupují takhle rychle a drsně. A myslím, že Evropa se bude dál nerušeně vyvíjet tím stylem jako doposud, dokud ekonomika neklekne úplně na dno. A potom sem přijde nějaký Donald Trump.

Martina: Otázkou je, jaké budou jeho úmysly a za kým v tu chvíli budou zchudlí, ožebračení lidé ochotni jít.

Vítězslav Kremlík: Asi tak.

Martina: Zaujalo mě, když jsem nedávno viděla reportáž o tom, jak poté, co byla v Ostravě zrušená huť Libertas, jsou lidé rádi, že tam mají čerstvý vzduch. Já, jelikož jsem vyrostla ve stínu Nové huti Klementa Gottwalda, si to velmi dobře pamatuji, kdy jsme měli hodiny, kdy můžeme otevírat okno a nemůžeme otevírat okno, kdy se musel nějakým činidlem odstranit mour. Takže si na to vzpomínám. Ale když tam teď ti lidé byli tak rádi a reportáž na České televizi byla natočena tak, že konečně tedy mají čerstvý vzduch, tak jsem si říkala: „Ale vždyť tam tolik tisíc lidí přišlo o práci. A skoro celá výroba se přesunula jinam. A kromě toho naše průmyslová země přichází o průmysl.“ Je to vždy pohled ze dvou stran. Řekněte mi: Jak najít míru, když ji vlastně teď nikdo nehledá?

Prvotní regulace znečištění byly smysluplné, ale instituce po splnění svého účelu vytvářejí stále absurdnější opatření

Vítězslav Kremlík: Řekl bych to asi takhle: První vlny ekologických regulací, podle mě, jsou většinou správné, protože to vzniká z nějaké potřeby. Znečištění je vidět a prostě má hrozné důsledky a všichni je vidí a asi se i shodnou na nějakém konsensu, že to je třeba řešit.

Martina: Účinně chránit přírodu, vodu, vzduch…

Vítězslav Kremlík: Stejně tak v 90. letech i velice pravicové vlády Václava Klause tady akceptovaly, schválily a financovaly ekologické programy. To byla největší ekologická revoluce, jaká tady kdy byla. To, co jsem zmiňoval – čističky odpadních vod, odsíření elektráren a tak dál – na tom je na začátku konsensus, protože je to znečištění opravdu zásadní. Ale jestliže k tomu vytvoříte instituce, jak už jsem řekl, tak ony i po vyřešení hlavních problémů chtějí dál existovat a vytvářejí stále nové regulace, jejichž užitečnost stále klesá, a na konci už je to akorát zlomyslnost. Když máte z Bruselu předpisy o emisích z automobilů, tak ano, to na začátku bylo fajn, že auta mají katalyzátory a na křižovatce už se dá líp dýchat. Takže to určitě jo, první verze, druhá verze – třetí verze možná. Ale to, co je teď, to už je absolutní nesmysl. My už jsme hlavní znečištění dávno vyřešili a to, co je teď, je pouze zlomyslná snaha sebrat lidem automobily – a to už není užitečné. Takže na začátku ano, ale někde to musí přestat, protože pak už to není řešení problémů, ale pak už to je jenom zlomyslná šikana obyvatel nesmyslnými předpisy. Brusel pořád něco chrlí. Teď nám zakázali vyrábět silné vysavače. Proč? K čemu je to zapotřebí? Nebo jsem se teď dočetl, že máme nějaký zákon, že nesmíte pálit listí na zahradě. Tisíce let to nevadilo a teď budeme shrabávat listí – a jak se ho zbavíme? To je prostě spirála absurdity, která se bude zhoršovat, protože hlavní problémy už jsme vyřešili, a teď by měl pokrok spočívat v tom, že si tyto zásadní problémy budou řešit nově industrializované země. V Číně se určitě první vlna průmyslu na ekologii moc neohlíží, takže teď je na nich, aby s tím něco začali dělat. Ale tady už máme hlavní problémy vyřešené.

Martina: Teď jsem se dočetla, že se při přijímání do práce zohledňuje, jak se nový zaměstnanec bude do práce dostávat. To znamená, že se dostáváme stále blíže a blíže k vizi patnáctiminutového města?

Vítězslav Kremlík: Otázka zní: Kdo nám to vnutí? Jestli máme vůbec možnost ve volbách něco ovlivnit. Podívejte se, dneska už jsme v takové situaci, že celou řadu těchto věcí nám nadekretuje nikoliv vláda nějakým zákonem, ale třeba banka. Banky teď přijímají ESG direktivy, které říkají, že banka smí půjčovat peníze pouze lidem, kteří jsou v souladu s nějakými neomarxistickými ideologickými floskulemi, že nemají uhlík nebo nevím co všechno, a že jsou dostatečně genderově diverzifikováni. A ještě vám diktují, podle jaké ideologie se máte řídit. Normálně je o tomto soutěž ve volbách, kdy strany navrhnou nějaký politický směr a voliči si vyberou. A tady si nevyberete, protože se všechny banky spojí a řeknou, že pokud nebudete poslouchat tuto ideologii, tak nedostanete peníze. A bude de–banking a nikde se ničeho nedovoláte.

Martina: Zlatá doba, kdy z vás banky chtěly sedřít peníze. Teď už vás vychovávají.

Vítězslav Kremlík: Teď nás budou vychovávat. Ale hloupě nás budou vychovávat.

Česká republika potřebuje energetickou suverenitu a nesmí sloužit jako záložní elektrárna pro Německo

Martina: Vy jste řekl, že otázkou je, jestli si vlastně vůbec můžeme zvolit. Ale my půjdeme za pár měsíců volit. Tak pokud bude nová vláda opravdu nová, tak na co myslíte, že by se měla zaměřit právě v těchto otázkách, o kterých se bavíme?

Vítězslav Kremlík: To hlavní, co asi dusí naši ekonomiku, je energetická situace. Potřebujeme rozvíjet svoji jadernou energetiku. Potřebujeme dostat Green Deal nějak pod kontrolu, potřebujeme, aby nebyly zaváděny emisní CO₂ povolenky pro domácnosti a pro dopravu. Ideálně by se to mělo celé zrušit, nebo aspoň zdržovat a zdržovat a zdržovat, dokud se Unie nezhroutí. To jsou naše priority. Měli bychom se nějak zařídit, abychom si nemuseli svou energii prodávat na burze v Lipsku – prý proto, že je jednotný energetický trh. Jestliže to pro naši republiku není výhodné, tak to nedělejme. Neměli bychom fungovat jenom jako nějaký německý otrok, kdy jim budeme zajišťovat zálohy pro jejich energetiku, kterou si oni sami destabilizovali, a my na to budeme doplácet. V tom bych viděl, co by měla příští vláda řešit především. A otázka zní: Jestli budeme mít dost hlasů v parlamentu a nakolik bude ochotná neposlouchat příkazy z Bruselu, protože cokoliv zásadního, jakékoliv zásadní změny, budou v rozporu s tím, co máme nařízeno shora od našich pánů. Když pejsek neposlouchá páníčka – co s ním páníček udělá?

Martina: Půjde na řetěz.

Vítězslav Kremlík: Na řetězu už jsme. Otázka zní, jestli by sankce, které by nás postihly za neplnění direktiv, byly horší než škody, kterými trpíme už teď tím, že posloucháme. Co je vlastně větší zlo?

Martina: Řekl jste: „Mělo by se zdržovat, dokud se Evropská unie nezhroutí“. Vidíte náš vývoj jenom skrze tento proces?

Vítězslav Kremlík: Ekonomicky je Evropská unie na sestupu. Když to srovnáte s tím, jak ekonomicky rostou Spojené státy a Čína, tak my stojíme na místě. Vzpomeňme si na lisabonskou strategii – to bylo někdy v roce 2000 nebo kdy – kdy si soudruzi v Bruselu předsevzali, že do 10 let musíme dohnat a předehnat Spojené státy. A výsledkem je, že Spojené státy jsou někde úplně – když si vezmete ukazatele HDP na hlavu – jinde, jsou o čtvrtinu dál, než jsme my. Nám ujíždí vlak. A teď, pokud to Trumpovi vyjde s jeho reformami, které si představuje, nám můžou ujet ještě dál. A Číňané na nás také nebudou čekat. Takže my se pořád, v relativním poměru k ostatním rozvíjejícím se ekonomikám, budeme pořád a pořád zpomalovat, až z nás zbude ekologický skanzen. Ale potom nás někdo dobude. Jestliže jste chudí a nemáte peníze, ani nemáte, jak se bránit, tak si to tady nakonec někdo vezme. Evropa za 100 let nebude naše. Buďto nás kolonizuje Čína, nebo arabský svět, nebo někdo. Když nemáte peníze, nemůžete se bránit, nemáte vyjednávací možnosti – a je po vás.

Martina: Je něco, co by vám dávalo naději?

Vítězslav Kremlík: Já doufám, že Trump to tam nějak zvládne, protože ví, co dělá. A my bychom také jednou mohli dospět třeba k nějakým takovým reformám, jako mají v Americe. Je to tak trochu naděje, protože jakkoliv Trump není dokonalý, a také bych mu mohl ledacos vytknout, tak ale dokázal, že změna je možná a že když toho lidé mají dost, tak se věci můžou změnit k lepšímu. Tak doufejme, že to vyjde.

Martina: Citovala jsem tady, že 99,9 procent vědců je zajedno. Vy už pěkných pár let provozujete váš portál KLIMASKEPTIK.CZ. Cítíte se pořád sám? Nebo máte pocit, že se kolem vás mnoho novinářů, odborníků, občanů, lidí, probouzí?

Vítězslav Kremlík: Myslím si, že se odpor proti Green Dealu a proti této nesmyslné zelené ideologii stal – za tu dobu, co o tom píšu – mainstreamem. Před nějakými 15 lety Václav Klaus sám někde něco takového pronesl – a všichni se na něj sesypali jako vosy – a dneska je to, podle mě, mainstream. Všechny opoziční strany odmítají Green Deal, Fiala ho podporuje opatrně stylem chytré horákyně, takže si nemyslím, že toto má dneska u nás nějakou podporu. Bursíkovy doby jsou dávno pryč a nemyslím si, že tady u nás tomu někdo tleská.

Martina: Takže mentálně jsme se nějakým způsobem vyvinuli, možná i odklonili, ale prakticky a technicky vzato, v tom stále pokračujeme.

Vítězslav Kremlík: No, protože nás řídí ze zahraničí. Řídí nás z Bruselu a z Německa. Oni rozhodují. My si ve volbách nemůžeme rozhodovat sami o sobě, protože „by to bylo neevropské“.

Martina: Vítězslave Kremlíku, já vám moc děkuji za váš dlouholetý boj a snahu o naše informování a o hledání také jiných variant než té schválené oficiální. Díky moc.