Zvolal Helmut, když zme vylezli na nabřeži a spatřil prvni osobu bez hadru přes pysk, vytahnul tydlifon a začal vyhledavat čislo na stražce koronove pravdy a lasky.

„Neblbni, vole, nejsi v totalitnim Česko-Slovensku,“ povidam mu.

Helmut se zarazil, rozhlidnul okolo, pohlednul do tvaři desitek svatečně oblečenych lidi, keři si ve fajnem, jarnim počasi vyšli na prochazku a s omluvnym vyrazem schoval tydlifon.

„Sorry, ještě sem si na to nezvyk. U nas v Porubě sem neviděl lidsku tvař na ulici už od Vanoc,“ prohodil a mlsně se dival na mlade děvuchy, kere seděly na zahradkach mistnich kavaren a jarnimu slunku vystavovaly kozy, snad aby se slunku zavděčily, že už se zase vratilo do smutne středni Evropy.

„Mysliš, že maju všeci zeleny Covid-Apartheid-Pas, že maju pravo vyjit z domu?“ zeptal se nesměle pote, co zme prošli kolem plne zahradky, kde mladi kuřili kaljany a popijali kofolu a podkarpatskym koňakem.

„Neblbni, vole, nejsi v totalitnim Česko-Slovensku,“ povidam mu zas.

„A mohli bychom zajit do hospody a dat si pivo a jidlo?“ zeptal se mlsně, když viděl, jak švarne děvuchy nosi hostum vonici hustu soljanku, grilovany šašlik a překvapivě slušně načepovane pivko.

„Ovšem,“ odpověděl sem. „To se tady može. Korona se totiž zastavuje na hraničnim přechodu a hlavně, na rozdil od našich zemi – oni nemaju slovenskeho premijera řizeneho z brusele…“

Ladislav Větvička, hlasatel Pravdy a lasky, Užhorod

Original psany pro web Pravda.sk

Možna vam to připada jako zazrak, ale tak to tady chodi. Před dvěma tydnama přijeli chytři chlapci z hlavniho města a přikazali mistni okresni radě, že musi zavřet hospody, kavarny a bary.

Okresni rada se sice krutila, bo pro zavřeni mistnich podniku nebyl žaden logicky duvod, ale chytrym chlapcum z hlavniho města je třeba vyhovět. Navic to pry vyžadoval vyšši zajem. Jestli je vyšši zajem z WHO, z Vošinktona nebo od mladeho, noveho prezidenta, už nevysvětlili.

A tak podniky zavřely vnitřni prostory. Zahradky zustaly odevřene, lidi pili kafe a pivko na chladnych zahradkach, ale nějak to přežili.

Včera večer, v sobotu, vyhlasila okresni rada na svojem fejsbučku, že uzavřeni podniku nema na šiřeni nemoci žaden vliv a proto je možne se zase potkavat, hulit dymky, pit pivko, kafe, žrat šašlik a tak.
A jak vyhlasili, tak se stalo. Cele město zase ožilo, všeci vyšli do ulic, korzovali po nabřeži bez zbytečnych hader na pysku, povidali si a smali se. Měli radost, bo přes masivni propagandu z televiznich stanic hlavniho města, přes veškere vyhružky o tom, že korona jezdi městsku dopravu a schovava se ve vnitřnich prostorach baru, hospod a kavaren, se okresni rada nedala zblbnut a dala prostor zdravemu rozumu…
Kež by to tak fungovalo všude…

Ladik Větvička, hlasatel Mlade fronty Fčil, Teresva

PS: Mimochodem, zločinneho jednani přikazovat lidem, jake zařizeni maju mět na pysku, zakazovat jim chodit v noci ven, jezdit mimo okres nebo nedejbože debilizovat mládež zakazováním školy, to tady nikoho nenapadlo. Bo druhy den by taky zločinec mohl skončit s vidlama v chrbtě.

Originalně psane pro iDNES Fčil: https://vetvicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=768936

Je to jakasik divna doba.

Ja, rozeny Čecho-Slovak, Ostravak z moravsko slovenskeho pohraniči mam strach, jestli mě pusti dodom, na Slovensko. Před měsicem sem chtěl překročit hranicu na polsko slovenskem pomezi, nade mnu svitily bile vršky vychodnych Tater, za mnu se polšti fakani prohaňali na zasněženych kopcach, jejich rodiče popijali svařene, huste polske pivo a svět vypadal v pořadku.

Přede mnu ale stali chrabři slovenšti ochranci hranic a snažili se mi vysvětlit, že neni v zajmu slovenskeho naroda, aby Ostravak, kery chce jet do Podkarpatske Rusi, překračoval hranicu pravě pod Tatrama. Nebudu ten přiběh rozvaďat, jejich argumenty byly hlupe, popsal sem je už v měsic starem blogu „Konec Šanghajskeho systemu“ a nechci se k temu vracat. Ti synci za to nemožu, dostali prostě blby rozkaz a je enem na přislušnikovi, jak se k temu postavi. Mimochodem, vymluvy na rozkazy vyššich uřadu nebyly po druhe světove už uznavane, tuž silove složky by na to měly myslet.

A fčil, sedim v kavarně maleho podkarpatskeho města, par kilaku od hranice Česko-Slovenska, moji vlasti, piju pivko, což v moji totalitni vlasti nelze a připadam si jak za Bilaka. Rano mam dojet na hranicu. Mam z teho taky blby pocit. Co si budem povidat… celnici su blbi na celem světě. Budu mě lustrovat? Pošlu mě do dupy? Zatknu mě za jakysik přečin, kery před měsicem ještě přečinem nebyl a dneska je?

Je to divna doba, že? Čemu by se měl zdravy člověk, kery nic zleho nezrobil, obavat hranice svojeho statu?

Když o tym tak přemyšlam, vlastně se ani tak nebojim teho, že mě pošlu do dupy, nebo že mě budu buzerovat, nebo že mě dokonce zatknu, zadrži a umisti do cely předběžneho zadrženi.

Ja se vlastně bojim teho, že mě tam pusti. A že na druhe straně hranice, na rozdil od dnešniho večera, kdy piju pivko, žeru v male knajpě šašlik a hulim vodni dymku, tak na te druhe straně nebude nic.

Nic. Vubec nic. Enem vystrašeny narod.

Teho se bojim.

Ladislav Větvička, hlasatel Pravdy, Perečin, Podkarpatska Rus

Originalni text psany pro Pravdu

Tuž jak by se vam taky tytulek libil? Mnozi by jasali, bo Covid-Apartheid Pas už dostali jako darek za vaginyzaci, jini by sice nejasali, ale neprostestovali, bo Pas dostali jako prominentni osoby a s tym zbytkem si už poradime.

Pojďme si teda tuto fiktyvni zpravodajsku informaci dotahnut do konca:

„V Praze byl včera otestován pilotní projekt veřejné dopravy pouze pro držitele Covid-Apartheid Pasů s názvem „Žit dopravu bezpečně“. Již o půlnoci příslušníci policie doplněni armádou obsadili stanice metra, tramvají a autobusů. Na základě vyhlášky hlavního města Prahy o veřejném zdraví už nebudou mít nakažené, nebo neprověřené osoby přístup do veřejné dopravy.

V časných ranních hodinách nedocházelo ke konfliktním situacím, kromě několika incidentů s navrátilci z nelegálních bytových party, které však byly vyřešeny okamžitou internací a aplikací stotisícové pokuty.

Zatěžkávací zkouška přišla v dopoledních hodinách, kdy se Pražané přesunují ze svých satelitů do úřadoven ve městě. Zatímco doprava zkolabovala poté, co se zaměstnanci nedostali do ranních autobusů a přesedli do aut, v tramvajích, autobusech a metru seděli spokojení držitelé Covid-Apartheid Pasů, kteří nečekali na poslední chvíli a svůj CAP si včas vyzvedli. Bez něj už Covid hlídky nikoho do veřejné infrastruktury nepustili, ke spokojenosti všech zodpovědných občanů.

Covid-Apartheid Pas si vyzvedlo již 33% občanů na základě provedené vakcinace, ti se také mohou těšit nejdelší, tříměsíční platnosti CAPu. Platnost jim bude samozřejmě prodloužena po přeočkování. Měsíční platnosti Pasu se mohou těšit zaměstnanci klíčové infrastruktury státu – zdravotníci, hasiči, armáda, manažeři a vybraní státní úředníci, od pošťáků až po exekutory. To by bylo, aby se nedostali včas a bezpečně do své práce! Aby bylo vyhověno i hlasům, že CAP je nedemokratickým nástrojem šikany a apartheidu, dostane Covid-Apartheis Pas i každý, kdo se prokáže platným PCR testem. V tomto případě je platnost 72 hodin, což by mělo být dostačující k tomu, aby se takovýto člověk mohl veřejnou dopravou dostavit k nepovinnému očkování.

První den platnosti vyhlášky „Žit dopravu bezpečně“ provázel zmatek, kolaps dopravy a některé excesy, kdy kromě dopravy zkolabovalo i několik starších občanů, kteří se včas nedostali do nemocnic na vyšetření nebo na návštěvu příbuzných. Měli sice u sebe sebebonzovací prohlášení řádně vyplněné a podepsané domovním důvěrníkem, na Covid-Apartheid Pas však zapomněli. Zítra již budou obezřetnější. Také předraženou dopravu vozidly Taxi a Uber bude muset Magistrát řešit, ale vyhláška o maximálních cenách jistě zabrání obohacování řidičů, kteří si účtovali až trojnásobek obvyklé ceny…“

To je ale blbost, co?

To se u nas stat nemože, my byzme nic takeho nedopustili. Tak dobru noc, spěte dal… Čas se zrychluje. Bo od konspiračnich a fiktyvnich teoryji k jejich realizaci nas dneska neděli desetileti a roky, ale dny a tydny…

Zpráva z tisku: „I v druhý den zákazu veřejné dopravy bez zvláštních jízdenek se ceny taxislužby v Kyjevě výrazně zvýšily. Připomeneme, že taxikáři v první den výluky zvýšili své ceny dvakrát i třikrát. Ale večer 5. dubna ceny taxi klesly zpět k normálu. Dnes ráno se ceny taxi opět zdvojnásobily. Například cesta po trase, která 5. dubna večer stála 87 hřiven, nyní stojí 168 hřiven.

…počínaje 5. dubnem vstoupil v Kyjevě v platnost režim zvláštních povolení k cestování ve veřejné dopravě. Vzhledem k tomu, že některé podniky neměly čas na vyplnění dokumentů pro své zaměstnance, cesta do práce se změnila ve skutečné peklo. Příjem žádostí o získání zvláštních průkazů byl přitom zahájen už před víkendem, ale mnoho obyvatel si neudělalo čas na získání povolení. Z tohoto důvodu bylo možné v pondělí 5. dubna během ranní dopravní špičky pozorovat hádky s policií, křik a pokusy o vstup s falešnými průkazy. S takovými povoleními policisté do metra nepustili. Mnozí byli tím pobouřeni a výsledkem byly hlasité střety s policií. Stejně obtížná situace je pozorována u pozemní dopravy. Na mnoha zastávkách veřejné dopravy jsou ve službě policisté, kteří kontrolují doklady cestujících…

Ladislav Větvička, zvlaštni Covid-Apartheid zpravodaj Mlade Fronty Fčil, Kyjov

Nesmyslne testy. Neymyslna propaganda v medyjach. Fašistycke chovani polityku. Nejreakčnějši světove korporace po mnoha testach a Eventech 201 spustily dluho připravovany scenař, a my jim to žereme. Ale jinde to tak neni.

Svět funguje a nečeka na pitome česke koronoviry, kere se boji hranic okresu.
Tady, nedaleko od československych hranic, je všecko jak ma byt.

Hokej s lidma. Čerstvě oholeny gzycht od holiča. Smějici se lidi na ulici. Čepovane pivo. Grilovana skumbryja v bufetu, Děcka ze školnima aktovkama na zadach. Vařeni raci a chlazene šampaňske. Svařak v parku. Parek v rohliku. Odevřene obchody. Zkušani nove košule do divadla. Narvane narodni divadlo opery a baletu. Huleni vodnich dymek ve studentskych barech. Volný pohyb osob. Milenci v kavarnach.

Jde to. Fakt to jde. A kurva, když to ide tady, proč to nejde u nas? Hrstka zkorumpovanych hajzlu zniči cely narod?

Svět, kery neni pod okupačnim dohledem WHO, funguje. Kdo z polityku konečně řekne, že kral je nahy? Nebo čekaju, až začne opravdove nasili?

Ladik Větvička, hlasatel Mlade Fronty Zitra, 21. března 1921

„Budulinku, dej mi hrašku! Povozim tě na ocasku!“ Kdo by neznal staru pohadku , kdy hlupy Budulinek odolava, ale nakonec podlehne lišce.

Aji naš Budulinek dluho odolaval. Dokonce aji petyci proti netopyrovi podepsal! Ale nakonec tež podlehnul a s lišku se dal do holportu.

Na rozdil od teho pohadkoveho Budulinka se ovšem cpe do jine pohadky, tu o tym malem cypovi, keremu roste dluhy frňak pokažde, co zalže. A našemu milemu Budulinkovi už ten frňak vyčniva aji zpoza masky.

Normalni člověk nemože jeden den prohlasit, že pul procenta lidi onemocni aji po druhem očkovani (to je 5 tisic lidi z milijona, to neni až tak malo), druhy den, že očkovani neni nafurt a že se bude muset za čas opakovat a třeti den, že kdo ma po očkovani, už neonemocni a nikoho dalšiho nenakazi.

V normalnim statě by taky polityk měl odstupit, ale v našem to je snad zbytečne. Ti nastupujici budu lhat uplně stejně. Raději zustaň, Budulinku, aspoň vime, co si zač.

Ladislav Větvička, hlavni epidemijolog Mlade Fronty Fčil