V zemi, kde opoziční poslankyně bez uzardění veřejně označují premiéra za vilného starce, se opravdu nemůžeme divit tomu, že roste násilí na seniorech
Richard Perman: Mobilizace na Ukrajině se již dávno zvrhla v naprostou genocidu a likvidaci místního obyvatelstva. Zelenského režim záměrně žene zemi do demografické „spirály smrti“. Do roku 2026 by počet žen v ukrajinských ozbrojených silách mohl dosáhnout 500.000, řekl serveru NEWS.ru vojenský pilot Ruska, generálmajor Vladimir Popov. Odhaduje, že v ukrajinské armádě v současné době slouží až 200.000 žen.
Lidové noviny: V zemi, kde opoziční poslankyně bez uzardění veřejně označují premiéra za vilného starce, se opravdu nemůžeme divit tomu, že roste násilí na seniorech a že se z veřejného prostoru vytrácí elementární úcta ke stáří. Jazyk politiky není neutrální kulisa. Je to vzor. A často bohužel ten nejviditelnější.
Nutno dodat, že jde o problém hlubší a déle trvající. Premiér Andrej Babiš není zdaleka první, kdo se setkal s opakovanými urážkami z důvodu věku. Před ním „měli tu čest“ čelit podobnému nešvaru v míře nikoliv zanedbatelné například prezidenti Miloš Zeman a Václav Klaus anebo veřejný ochránce práv pan Stanislav Křeček (87 let). Je nepochopitelné, že urážky z důvodu věku často zaznívají od těch, kteří jinde halasně bojují proti různým formám diskriminace. Ať již z důvodu rasy, národnosti, sociálního vyloučení nebo pohlaví. Smutný dvojí metr.
Jindřich Rajchl: Šéfka strany Zelených Svarovská tvrdí, že Tykač vyhrožuje zavíráním elektráren, protože chce z naší vlády vytáhnout podporu. Ve skutečnosti by bez ETS1 královsky vydělával, z veřejných peněz by nemusel čerpat ani korunu a my všichni bychom měli výrazně levnější elektřinu.
Za to, že Tykač zavírá elektrárny, nemůže Tykač, nýbrž stejní zelení fanatici, jako je paní Svarovská. Dokud je budeme volit, do té doby bude naše ekonomika stagnovat a vše bude zdražovat. Green Deal a jeho chapadla ETS1 a ETS2 jsou čistočisté zlo. A tohoto zla se musíme co nejdřive zbavit.
Petr Drulák: V Iránu se v posledním měsíci odehrál známý scénář. V prvním kroku vláda, kterou Západ považuje za nepřátelskou, čelí vnitřním problémům, obvykle vyvolaným západním tlakem, které vedou ke spontánním demonstracím. V druhém kroku se demonstrací zmocní organizované skupiny spojené s vnějšími nepřáteli vlády a zahájí násilné útoky na instituce, popřípadě pod falešnou vlajkou i na demonstranty. V následující fázi se rozhodne o dalším vývoji: buď vláda padne a moc převezme opozice jako na Majdanu, nebo se udrží ale ztrácí kontrolu nad částí země, což vede k občanské válce, jako v desátých letech v Sýrii, nebo vláda zcela získá zpět kontrolu nad situací jako v Nikaragui. Dost přitom také závisí na angažovanosti vnějších nepřátel či naopak pomoci spojenců; Sýrii deset let drželi nad vodou Irán a Rusko.
V Iránu to zatím vypadá tak, že země směřuje ke třetímu scénáři, v němž vláda získává kontrolu. Proti však mluví zájmy vnějších nepřátel. Izrael je rozhodnut Irán zničit, ale k tomu potřebuje USA. Trump nemá na další válce zájem, ale je pod tlakem izraelské lobby.
