Zpět

Není pravda, že když vytáhneme z bylinky nejúčinnější látku, tak bude účinnější, než celá bylinka

Text 27.7.201841 min Přehrát

Jednou z charakteristik současné doby je snaha o to, aby vše bylo uděláno co nejrychleji. Včetně vyléčení z nemocí. Lidé většinou raději sáhnou k chemickým lékům, jejichž účinek je možné zaznamenat v krátkém čase. Prostě vzít si tabletku a nic dalšího neřešit. Na druhou stranu ale mnozí říkají, že tímto způsobem dochází pouze k útlumu příznaků, ale nikoli k trvalému vyléčení nemoci. A proto sáhnou po jiných, přírodnějších prostředcích, mezi které patří také bylinky. Jejich účinek je podle zastánců této terapie pomalejší, ale zato trvalejší. Jak to tedy vlastně je? Mohou bylinky skutečně vyléčit i závažné choroby? A pokud ano, jaké je třeba splnit podmínky a kde se dozvědět, jakou bylinku, nebo bylinky, a jak je použít?

Zdá se, že osob, které ve starém řemesle bylinkaření působí, ubývá. Jedním z těch, kteří se bylinkami a jejich účinky na zdraví zabývají, je bylinkář Vladimír Vytásek, se kterým rozmlouvá Martina Kociánová.

Martina: Vladimíre, jak ses dostal k bylinkářství? Vím, že jsi původně strojař a od strojařiny na zahradu je v mé představě dlouhá cesta.

Vladimír Vytásek: Bylo to celkem jednoduché. Byl jsem na vojně, kde to bylo složité. A po vojně jsem onemocněl žaludečními vředy a měl jsem na výběr buď chemii, nebo bylinky. Pustil jsem se do bylinek a ty mi pomohly vyléčit žaludeční vředy. Od té doby bylinkám věřím a pomáhají mi.

Martina: Ale již tehdy ses z nějakého důvodu musel rozhodnout, že půjdeš cestou bylinek. Musely být u tebe již nějaké předpoklady, protože jinak by logicky člověk sáhl po nějaké rychlé chemii.

Vladimír Vytásek: Předpoklady byly v tom, že jsem nepotřeboval doktory, protože se doma vždy uvařil nějaký ten šípkový čaj. A vlastně jsem neměl k chemii chuť, sportoval jsem, hrál tenis. Byl jsem naladěný na přírodní věci více, než na technické a chemické.

Martina: Říkáš: „Tak jsem sáhl po bylinkách a vyléčil si žaludeční vředy.“ Ale kdo tě vedl? Jak jsi postupoval?

Vladimír Vytásek: Měl jsem tolerantní doktorku a veliké štěstí, že mi dala na výběr.

Martina: No dobře, ale někdo ti musel přece poradit. To ona?

Vladimír Vytásek: Měl jsem nějaké knihy a rodové dispozice. Později jsem se dozvěděl, že moje prababička byla bylinkářka, která se dožila 93 let. Léčila lidi ve svém okolí a sama sebe. Někteří mí přátelé tvrdí, že homeopaticky jsem něco málo po ní zdědil, takže je to asi má cesta.

Martina: Tehdy sis vyléčil žaludeční vředy. Jak dlouho to trvalo?

Vladimír Vytásek: Asi dva měsíce.

Martina: Jenom? Čím jsi je léčil?

Vladimír Vytásek: Heřmánkem, meduňkou a řepíkem lékařským.

Martina: A to stačilo?

Vladimír Vytásek: Stačilo.

Martina: V té době ses začal bylinkám věnovat. To přece člověk potřebuje někoho, kdo by ho vedl, ukazoval mu, kde tu kterou bylinku najít, jak ji poznat – a že když roste ve stínu, vypadá trošku jinak než ta na osvětlené louce a tak podobně. Kdo byl tvým guru?

Vladimír Vytásek: To přišlo později. Ze začátku jsem byl samouk, šel jsem svou vlastní cestou a později, když jsem se začal bylinkám věnovat, jsem chodil na přednášky jógy a různých léčitelů. Učil jsem se nejběžnější bylinky od včelařů ve svém okolí a potom jsem začal studovat herbáře a knížky. Pak jsem navštívil kurzy Pepy Zentricha, Pavla Váni a stal se jejich přítelem. Dělali jsme potom společné kurzy a učím se dál.

Martina: Uvedl jsi jména legendárních bylinkářů – Josef Zentrich, pan Váňa. Zdá se ale, že jako řemeslný druh vymíráte. Víš o nějakých kolezích, kteří se věnují bylinkářství se stejnou vášní a ví toho třeba tolik, co ty?

Vladimír Vytásek: Nemohu posuzovat. Bylinářů může být dost, ale většina třeba léčí své příbuzné, známé a nedělají přednášky, vycházky a kurzy. Já se snažím lidi naučit poznávat bylinky, aby byli soběstační, aby se nemuseli učit pracně jako já. Než jsem například poznal jednu bylinku, tak jsem 20 let hledal po lesích. Neznal jsem žádného bylinkáře, botanika ve svém okolí, vše šlo díky vlastní iniciativě a bylo to dost na dlouho. Nyní se to snažím lidem usnadnit, učím je na bylinkových kurzech a přednáškách bylinky poznávat, aby věděli, na co je používat, jak vypadají v přírodě a mohli sami sobě a svým příbuzným pomáhat.

Chemie je náhrada za bylinky, s jejíž pomocí se lidé rychle vyléčí. Ale chemie nikoho nevyléčí, kdežto bylinky skutečně pomáhají, skutečně vyléčí.

Martina: Myslíš, že i v dnešní době jsou bylinky skutečně nade všechno?

Vladimír Vytásek: Věřím přísloví „Není bylina, která by na něco nebyla.“ Problémem ale je, že díky civilizaci a času se na to za posledních 2000 let zapomnělo. Věděli to pohané, Keltové a potom to upadlo v zapomnění. Léčitelé si předávali znalosti po generace. Největší zádrhel byl po 2. světové válce, když se lidé uchýlili k chemii, protože je to náhrada, s jejíž pomocí se lidé rychle vyléčí. Ale chemie nikoho nevyléčí, kdežto bylinky skutečně pomáhají, skutečně vyléčí. Problém je pouze v tom, že člověk je tvor netrpělivý a chce se vyléčit okamžitě. Ale měl by si uvědomit, že nemoc nevznikne hned, ze dne na den, protože člověk porušuje přírodní zákony, není v souladu s vesmírem. Dostává varovné signály, a když je nevnímá, tak vznikne nemoc. A bylinky potřebují delší čas, aby nemoc vyléčily, od toho jsou bylinkové kůry. Když je to lehčí nemoc, trvá to 14 dnů, když vážnější, tak měsíc a podobně. Měly by se střídat a pak se člověk může skutečně vyléčit.

Martina: Mnoho lidí a zejména lékařů, je vůči bylinkám velmi skeptických. Přišel jsi na to, na základě, čeho ta skepse vznikla?

Vladimír Vytásek: Skepse vznikla proto, že se o bylinkách neučí. Mám pár známých lékařů, kteří se zabývají bylinkami, ale musí na to samostudiem. Bylinky upadají i na farmaceutických školách. Hledí se spíš na jejich nepodstatnou část, na složení a podobně. Ne na tu léčivou část. To je dáno dobou.

Je úžasné, že nám pomáhá tradiční čínská medicína, která používá přírodní prostředky a nebyla přerušena 6000 let

Martina: Možná by nám někdo řekl, že bylinky jsou tady tisíce let. Znali je Keltové a i naši předkové. My jsme ale sounáležitost s nimi a povědomí o nich hodně ztratili a navíc přibyly různé civilizační choroby, zatímco bylinek nepřibývá. Myslíš, že i na současné choroby, které třeba Keltové nebo ještě naše prababičky neznaly, existují byliny?

Vladimír Vytásek: Věřím v dokonalost přírody. Na každou nemoc existuje nějaké vyléčení. Nemusejí to být jenom bylinky, existují i jiné věci, jako třeba akupunktura, akupresura. Je úžasné, že nám pomáhá tradiční čínská medicína, která používá přírodní prostředky a nebyla přerušena 6000 let.

Martina: Sáhneš někdy přeci jen po něčem chemickém?

Vladimír Vytásek: Zatím jsem nemusel.

Martina: Já na bylinky nedám dopustit. Ale na druhou stranu, když potřebuji rychle pomoc, úlevu, zázrak, abych třeba mohla pozítří zpívat, tak říkám: „Dejte mi cokoliv. Dejte mi třeba plutonium, ale ať jsem zdravá.“ A v tu chvíli bylinka nemá šanci.

Vladimír Vytásek: Je to pravda. Ale na druhou stranu, když člověka něco bolí, tak si uvědomí, že udělal nějakou chybu a může zapátrat po příčině, proč se se to stalo – a tu chybu neopakovat. Když ale příznaky potlačíme, tak se může stát, že nepřijdeme na to, kde jsme chybu udělali.

Martina: Kolik bylinek znáš? Kolik jich používáš? Umíš to vůbec vyčíslit?

Vladimír Vytásek: Nikdy jsem to nepočítal, ale stále vím, že nic nevím a že se musím učit něco nového.

Ideální je, když člověk sám vycítí, která bylinka je pro něj nejvhodnější. Ta mu nejvíc pomůže.

Martina: Četla jsem, že máš na zahrádce rodinného domu malou zahrádku, kde pěstuješ 120, 150 druhů léčivých rostlin. Já jich tolik ani neznám.

Vladimír Vytásek: To je pravda. Tolik bylinek nepoužívám, ale vnímám to tak, že pro každého člověka je vhodná jiná bylinka. Na prvním místě by měl být člověk, na druhém bylinka, aby byla možnost výběru. Mám nějaké oblíbené bylinky, moji přátelé mají zase v oblibě jiné. A abych je mohl lidem ukázat, tak mám tu arboretum, a ještě jim to vozím na bylinkové kurzy, abych šířil pěstování bylinek. Dříve toho lidé hodně sbírali v přírodě, ale nyní bylinek v přírodě ubývá, tak by se měly pěstovat i bylinky, které se dřív nepěstovaly, aby se pak mohly vracet zpět do přírody. Měla by v tom být rovnováha mezi přijímáním a dáváním. Když si člověk něco z přírody vezme, tak by tam měl zase něco vrátit.

Martina: Na začátku jsi řekl velmi zajímavou věc, totiž že pro každého je vhodná jiná bylina. My jsme ale zvyklí na univerzální přístup, to znamená, že mi někdo dá bylinkový čaj na ledviny, na žaludek, a vše to má stále stejné složení – třetina toho, třetina toho, třetina toho, pak pět minut povařit a vypít. Tvůj přístup je ale jiný. To znamená, že když bolí tvého souseda Františka žaludek, tak dostane něco jiného, než když bolí žaludek nějakou jinou osobu, která má stejné potíže?

Vladimír Vytásek: Určitě. Měla by v tom fungovat typologie, souznění. Úplně ideální je, když člověk sám vycítí bylinku, která je pro něj nejvhodnější. Ta mu nejvíc pomůže. Když ji bude člověk používat pouze na základě rozumu, například si přečte, jak je vynikající, a přitom mu bude podvědomí říkat, že to není to pravé ořechové, ale bude se přemáhat, tak ublíží svému vnitřnímu dítěti a nepomůže mu to. Aby bylinka člověku pomohla, tak by mu měla být sympatická.

Člověk by pro své zdraví měl udělat něco sám. Měl by bylinky sám nasbírat nebo vypěstovat, a když se s bylinkou skamarádí, spřátelí, tak ona mu daleko víc pomůže.

Martina: Jak to poznám, když si ji přinesu namletou odněkud z lékárny, třeba i v čajové směsi? Když otevřu sáček, tak moc sympatií asi nepociťuji.

Vladimír Vytásek: Problém je v tom, že by to mělo vést trošku víc k aktivnímu přístupu. Člověk by pro své zdraví měl udělat něco sám. Měl by bylinky sám nasbírat, vypěstovat, a když se s bylinkou skamarádí, spřátelí, tak ona mu daleko víc pomůže. A to proto, že většina bylinek má širokospektrální působení, že nejsou použitelné pouze na jednu nemoc. A také jsou zde velké rozdíly v následujícím: když je bylinka například někde na poli a přijede kombajn, který ji seseče, tak ta bylinka je ve stresu a dopředu neví, na co má tomu člověku pomoci. Když ale člověk k bylince jde, pokloní se před ní, poprosí ji, řekne, na co ji potřebuje, tak bylinka je na to připravena a danému člověku pomůže. Bylinky bychom neměli vnímat tak, že je to něco méněcenného, ale tak, že to jsou naši spojenci, přátelé, kteří nám pomáhají.

Martina: Vláďo, to je krásný přístup nejen k bylinkám, ale k životu jako takovému. Přesto myslím, že lidé, kteří jsou vzděláni v chemii, nebo v něčem takovém, tak v tuto chvíli padají na znak a říkají: „Proč potom pěstujete různé byliny? Stačí vám jedna, vy ji poprosíte a působí na všechno.“

Vladimír Vytásek: Příroda je štědrá a různorodá, takže když ji poprosíme, tak to neznamená, že nám dá svolení. Může se stát, že nám svolení nedá a bude se na nás mračit, protože je vhodná pro někoho jiného. Pak je dobré ji tam nechat s tím, že je vhodná třeba pro nějaké zvíře, nebo jiného člověka, ale ne pro nás. Díky širokému spektru je dobré hledat a na bylinky se nalaďovat. Je to také o tom, že by vždy na prvním místě měl být člověk a na druhém bylinka. Měly by tam být společné rysy. Třeba nejpropagovanější bylinka na játra je ostropestřec mariánský. Když vezmeme signatury této byliny, tak to je bylinka pichlavá, ostnatá, hodně tvrdá. To znamená, že je vhodná třeba pro řezníky, horníky, lidi s tvrdší náturou. Kdo je ale jemný, citlivý, tak jsou pro něj vhodnější jemnější bylinky, řepík nebo růžička.

Ukázalo se, že není pravda, že když vytáhneme z bylinky nejúčinnější látku, tak bude účinnější, než celá bylinka

Martina: To je úplně jiný přístup k bylinkám, než ten, který je známý. I bylinkáři přistupovali k bylinkám tak, že v heřmánku je určitý obsah takové drogy a v řepíku jiné, v lichořeřišnici zase toto, a proto to budu dávat lidem podle jejich potíží. Ale aby někdo dával bylinku podle toho, jak vypadá? Kdo ti poradil tuto cestu? Podle čeho víš, že je správná?

Vladimír Vytásek: Bylinka se na mě usměje, člověk se jako kdyby rozzáří a nemusí soudit jen podle hmotné formy. Stačí vůně, barva, všechno léčí, jsme součástí přírody. Nejsprávnějším přístupem je, když se do přírody vcítíme a propojíme se s ní. Věda ví, že bylinky obsahují nějaké stopové látky, vitamíny a podobně. Ale de facto tu bylinku nikdo nezná. Jsou tam nanočástice, sluneční brána a bylinka léčí jako celek. Kdežto když se z bylinky vytáhne neúčinnější látka s očekáváním, že bude účinnější než samotná bylinka, tak se zjistilo, že to není pravda. Třeba z ostropestřce mariánského se vzala nejúčinnější látka sylimarin a začal se z toho vyrábět flavobion. Nakonec se ale zjistilo, že bylinka je nejúčinnější, když se třeba podrtí. Bez látek, které neznáme, ta nejúčinnější látka není účinná. Jsou to prostě dary přírody, které nám dal vesmír, a my bychom je měli přijímat s pokorou a s láskou a neměli bychom do toho zasahovat. Proto jakékoliv šlechtění bylinek má význam pouze chuťově, jako koření. Když bylinku vyšlechtíme, tak v ní něco navýšíme, ale to není perpetuum mobile. Když něco navýšíme, tak může něco naopak zmizet, a to co zmizí, může být nejléčivější, ale to my neznáme.

Martina: Před chvílí jsi řekl, že člověk by měl usilovat sám. Tedy by se měl snažit, aby se o bylinkách něco dozvěděl a staral se o své tělo, zdraví a mysl. Znamená to, že když žiji v paneláku a maximálně si mohu dát za okno truhlíky, tudíž si vypěstuji čtyři bylinky, více ne, tak když přijdu do lékárny a koupím si celou nebo podrcenou bylinku v sáčku, tak mi to podle tvé filozofie nepomůže?

Vladimír Vytásek: Další problém spočívá v tom, že když jsou podrcené najemno, tak vyprchají účinné látky.

Martina: Copak jsou těkavé?

Vladimír Vytásek: Jsou těkavé. Jsou tam různé silice. Bylinka je neúčinnější, když je vcelku a podrtí se před použitím.

Martina: Dobře, ale někdy se dají koupit vcelku.

Vladimír Vytásek: Když jsou vcelku, tak je dobré při nakupování vybírat kvalitu. Problém je také v tom, že většina látek, které tam jsou přítomné, po roce ztrácí účinek, ale na obalu je dvouletá záruční doba. Když si koupíme sáček, tak bylinky jsou podrcené, dvě léta staré – a léčivost je nižší, než když si bylinky někdo nasbírá sám.

Bylinky nám samotné chodí na pomoc

Martina: Já se tedy budu snažit v této oblasti vzdělávat. Ale nejsem si úplně jista, jestli akcentuješ vzdělání. Přišlo mi, že podle tebe není tím nejdůležitějším, když si nastuduji herbáře a budu vědět, že jitrocel kopinatý je na to, šalvěj přeslenitá zase na tamto.

Vladimír Vytásek: Určitě to nějaký význam má, aby člověk pochopil, které bylinky jsou třeba na ledviny, na dýchací cesty a podobně. Ale to je pouze základ k tomu, aby měl člověk nějaké ponětí, jak je bylinka léčivá. Ale pak je potřeba vědět, že je dobré se na tu bylinku nacítit, skamarádit se s ní, procítit se s ní. Je nádherné, že na základě toho, jak jsme propojeni s přírodou, nám bylinky samotné chodí na pomoc, aniž bychom je o to žádali. Když ucítí, že člověk je nemocný, tak najednou přiletí ptáček, vypadne semínko a na zahrádce nám vyroste bylinka, kterou potřebujeme. Plno lidí nadává, že to je plevel, ale jsou to častokrát účinnější bylinky než z dovozu, protože jsme součástí přírody a bylinky nám samotné chodí na pomoc.

Martina: Na to jsi přišel jak?

Vladimír Vytásek: Pozorováním.

Martina: Mě to zní tak, že jsi romantik a trošku pohádkář. Nemyslím to zle, možná to může fungovat tobě, ale člověk, který je založen jinak, není takto vstřícný k života běhu a koloběhu přírody, tak to takto vůbec není schopen do sebe absorbovat. Na představu, že mu ptáček hodí semínko, řekne: „S tím na mě nechoďte, tohle už je na mě moc. Dokážu ještě pochopit, že v heřmánku je něco, co mi uklidní žaludek nebo nervy. Ale tohle už je na mě moc.“

Vladimír Vytásek: Je to historicky doloženo. Třeba etnobotanik Wolf Dieter Storl vypozoroval, že nám bylinky samotné přišly na pomoc. Typickým příkladem je kuklík městský. Tato bylinka, která rostla v lesích a dokáže zbavovat tělo škodlivých látek chemického průmyslu, se se vznikem průmyslové revoluce z lesů sama nastěhovala k lidem do zahrádek, kde předtím nebyla. Nic není náhoda. Nyní do ČR díky globálnímu oteplování přišla z jižní Evropy vesnovka obecná, aby nám pomohla proti UV záření. Člověk to musí brát tak, že některé bylinky sice vyhynou, ale některé k nám přijdou podle toho, jak se mění příroda, jak se mění klima a podobně.

Martina: Je pravda, že to, co říkáš, zní zajímavě. Někdo, kdo je technicky založen by to asi takto nevnímal a určitě by přišel s teorií, jakým způsobem se ty bylinky z lesa dostaly na naše zahrady. Mě by zajímala jiná věc. Zmínil jsi vesnovku obecnou. Nikdy jsem ten název neslyšela. Jak víš, že nám pomáhá proti UV záření?

Vladimír Vytásek: Podle toho, jak ji lidé používali. Na základě zkušenosti.

Martina: Čích?

Vladimír Vytásek: Zkušenosti lidí, výzkumů a podobně.

Martina: Zajímalo by mě, jak ses ty dozvěděl o vesnovce obecné. Jak se dostala do tvé zahrádky a do tvého portfolia bylinek, kterých si vážíš a používáš je.

Vladimír Vytásek: Dozvěděl jsem se o ní od svého přítele Pavla Váni.

Martina: To znamená, že to není žádná novinka.

Vladimír Vytásek: Není to novinka.

Martina: A kdy se k nám tato bylinka přestěhovala? Kdy se u nás začala objevovat?

Vladimír Vytásek: Tak před deseti lety. Další bylinka, která u nás nebyla a kterou jsem si cenil jako potravinu, je šrucha zelná, to byla bylinka, která ochlazuje organismus. Léčí různé záněty a nemoci, které pocházejí z horka. Sháněl jsem semínka a chtěl jsem si je nechat dovést přes botanickou zahradu z Francie. A než ta semínka z Francie přišla, tak se tato bylina objevila v ČR. Roste různě na chodnících, úplně všude a v minulosti zde nebyla.

Martina: A s tím, jak je u nás průměrně teplota vyšší, tak myslíš, že…

Vladimír Vytásek: Některé bylinky zaniknou a jiné se objeví.

Procházíme globálním oteplováním, nejsou mrazy a tak se objevují plísně. A nejúčinnější bylinkou proti plísním je křídlatka japonská, která působí i proti borelióze.

Martina: Jaké bylinky třeba zanikly v posledních desetiletích? Napadne tě nějaká?

Vladimír Vytásek: Zaniklo hodně hořců.

Martina: Jak si to vysvětluješ? Je to změnou klimatu, nebo znečištěním?

Vladimír Vytásek: Změnou klimatu, znečištěním, tím, že se začala používat chemie, byly vykáceny lesy, pralesy. Zaniklo pastevectví a tím se zmenšila druhová rozmanitost, nicméně se to vrací zpět. Objevují se po 100 letech nové orchideje, které tady byly 100 let nezvěstné. Příroda je proměnlivá. Nemůžeme tvrdit, že něco zaniklo. Může to být třeba jen přechodný stav, a může se to znovu objevit. V přírodě je dynamika, něco zanikne, něco se objeví a my bychom to měli přijímat. Nyní se mi třeba nelíbí, možná mě za to budou lidé hodně nenávidět, že se bojuje proti křídlatce japonské s odůvodněním, že je to nejhorší, nepůvodní druh, který vytlačuje původní druhy. Ale když už se to zde objevilo, tak by si lidé měli uvědomit, proč to tu vlastně je. Je to bylinka, která pomáhá proti plísním. Procházíme globálním oteplováním, nejsou mrazy, a tak se objevují plísně. A křídlatka je nejúčinnější bylinka proti plísním. Mí přátelé takto zachránili úrody rajčat a podobně. Dokonce plísně, které se objevily na člověku, byly zlikvidovány formou koupelí. Kořen této byliny pomáhá proti různým škůdcům jako třeba borelióza a je daleko účinnější než jak populární štětka planá. Když se udělá z kořene lihová tinktura, je to daleko účinnější. Moji přátelé, vinohradníci, tím stříkají vinnou révu a plíseň nemají.

Martina: Šokuje mě, co říkáš. Protože na to, že někdo přemýšlí nad tím, proč zde jednou ta rostlina je, asi většina lidí řekne…

Vladimír Vytásek: Nepůvodní, zničit.

Martina: Zabít krtka, jak to napsal pan Müller. Před nějakou dobou jsem si zde povídala se šéfkou antibiotického centra, která říkala, že největším problémem, který nás brzy potká, budou houbová onemocnění. A to proto, že všechno stříkáme antimykotiky a tím pádem jsou houby resistentní. A my na houbová onemocnění nemáme léky. A ty mi teď řekneš něco o křídlatce japonské, která zde vlastně k tomu je.

Vladimír Vytásek: Ano, je to nepůvodní druh, utekl ze zahrad, a když už se to u nás v přírodě objevilo, tak to není náhoda. Lidé by ji měli používat, ušetřily by se chemické prostředky a podobně. Na plísně je také účinná Candida albicans, která je dalším nepůvodním druhem. Je zde také netýkavka žláznatá, jednoletka velice hojná v lužních lesích, která pomáhá na plísně. Lze používat vnitřně, ve formě tinktury.

Martina: Pokud vím, tak je zde ještě bolševník. Má také nějaký smysl?

Vladimír Vytásek: Bolševník určitě nějaký účinek má, ale nemusíme vědět vše.

Martina: Zatím ani ty nevíš, proč je zde bolševník?

Vladimír Vytásek: Nevím. Hodně věcí nevím, a proto říkám, že nic nevím. Stále přicházím na nové věci a stále se učím.

Na této planetě již neexistuje nezávadné místo. Ale léčivost bylinek silně převyšuje nepatrné části chemie, které jsou v nich přítomné.

Martina: Hovořil jsi o používání chemie, a jak se mění půda, její složení. Když je stále více zatížena herbicidy, insekticidy a podobně, mění se i složení bylinek? To znamená, že se do nich dostává jednak hodně chemických látek, ale také se třeba mohou měnit i jejich vlastnosti? Například moje praprababička by na něco používala jablečník a dnes už má třeba trochu jiné vlastnosti. Narazil jsi na takovouto změnu?

Vladimír Vytásek: Jiné vlastnosti bylinky nemají. Je fakt, že kdyby naši předkové jedli stravu, kterou jíme my, tak by nepřežili. Ale člověk je díky přírodě částečně přizpůsobivý. Vím o názorech, že bylinky obsahují chemické látky a nemá význam je používat. Ale probíral jsem to s Pepou Zentrichem, bylinářem a kamarádem. A on tvrdil, že jejich léčivost silně převyšuje nepatrné části chemie a že na této planetě není místo, které by bylo zcela nezávadné. Chemie je skoro všude, ale to neznamená, že bychom bylinky měli sbírat podél silnic a fabrik. Ideální je sbírat bylinky v přírodě, co nejdál od měst, v té přírodě, která není tak zasažená. Ale prostě nezávadné místo už na této planetě neexistuje.

Martina: Zmínil jsi čínskou medicínu. Ta je na jedné straně nesmírně populární a na druhé straně zatracovaná. Věříš na účinek čínských nebo himálajských bylinek a podobně? Nebo si myslíš, že bychom měli jíst, léčit se těmi rostlinami, které rostou v prostředí, kde žijeme, kde jsme se narodili?

Vladimír Vytásek: Já beru používání bylinek ze stejného klimatu. Čínská medicína má bylinky, které běžně rostou i u nás a na které jsme zapomněli. Jako je třeba rákos obecný, omán britský a podobně. Díky čínské medicíně poznáváme bylinky, které znali naši předkové a které upadly v zapomnění. Proto beru Čínu, Rusko, severní Ameriku, prostě stejné klima. Neznáme přesně bylinky, které zde rostou. Některé takzvané rostlinné stimulátory, adaptogeny zde byly vyhubeny. Zůstává pouze rozchodnice růžová, neboli zlatý kořen, který roste v okolních státech. Když budeme používat bylinky z jiného klimatu, třeba z Indie nebo jižní Ameriky, tak ty jsou vhodné do horka a organismus nadměrně ochlazují. Znám kamarády vegetariány, kteří přes zimu používají věci z Indie a potom jsou natolik podchlazeni, že nakonec onemocní, místo toho, aby byli zdraví. Takže je vhodné používat stejné klima. Co zde přesně roste, nikdo neví. Nomenklaturu u nás začal až botanik Carl Nilsson Linné, který sepsal, co zde roste. Třeba v Itálii to měli o několik set let dříve, byl tam Plinius a podobně. Ale zde byla divočina a nikdo nevěděl, co tady rostlo. Typickým příkladem dalšího adaptogenu je řepík chlupatý, který léčí rakovinu. Jde o kriticky ohrožený druh, který roste v Polsku. Klidně by mohl růst i u nás.

Martina: A proč myslíš, že neroste, když je u nás rakoviny čím dál víc?

Vladimír Vytásek: Protože u nás byla civilizace, která hodně bylinek vyhubila tím, že se vykácely lesy, upadlo pastevectví, změnily se podmínky.

Martina: Jakým způsobem můžeme tuto bylinku, která by nám mohla být velmi prospěšná, zachránit?

Vladimír Vytásek: Tím, že ji budeme pěstovat.

Martina: Na zahrádkách, uměle?

Vladimír Vytásek: Na zahrádkách. Daří se jí tady.

Martina: A jak si tuto bylinku mohou lidé opatřit?

Vladimír Vytásek: Většina bylinek se dá sehnat v našich botanických zahradách, které jsou v každém velkém městě. Říká se tomu Index Seminum, na kterém nabízejí semínka v rámci výměn mezi botanickými zahradami. Úžasné je také Planta naturalis Markvartice, kde můj kamarád Ing. Bohumil Bradna pěstuje na x hektarech naše původní rostliny, kterým by hrozilo vyhynutí, i plno bylinek.

Méně je více. Nezáleží na množství, ale záleží spíše na tom, jak dlouho bude člověk bylinku používat.

Martina: Ten je zachraňuje.

Vladimír Vytásek: Ano. Další, kdo bylinky navrátil, dovezl z Číny, kterého si nesmírně vážím a s kým spolupracuji, je profesor Ing. Pavel Valíček. Jeho zásluhou u nás máme adaptogeny, které se v našich podmínkách dají pěstovat a mají stejné účinné látky jako v místě svého původního výskytu.

Martina: Většina z nás se asi začne bylinkám věnovat a pěstovat je až v tom okamžiku, kdy začne mít nějaké potíže, je v předklonu, protože ho bolí žaludek, má hypertenzi a bůhví co ještě. Málokdo, zejména z měst, jsme natolik prozíraví a pracovití, abychom se těmto věcem začali věnovat dřív, než nám teče do bot. Takže začnu pěstovat bylinky třeba právě proto, že od tebe uslyším, jaká bylinka je vhodná na rakovinu. Ale za kým mám jít, aby mi řekl, jak ji mám používat, jak je pro mě dobrá? Protože nejsem schopna rozeznat, jestli se na mě směje, nebo ne. Ještě neumím, jak říkáš, „naciťovat“, a třeba tomu ani nevěřím. Ale věřím tomu, že ta bylinka mě může pomoci. Co má člověk dělat?

Vladimír Vytásek: Hodně chodit do přírody, dostat se do stavu klidu a co nejméně používat rozum.

Martina: Ale v tuhle chvíli kdejaký lékárník řekne: „Ten chlap je nebezpečný. Ti lidé si teď uvaří čaj, nějakou koňskou dávku a selžou jim ledviny.“ Co s tím?

Vladimír Vytásek: Méně je více. Nezáleží na množství, ale záleží spíš, jak dlouho to bude člověk používat. A měl by používat správné bylinky. Když bude mít třeba mírnější nemoc, nachlazení, tak nemusí brát ani přírodní antibiotika nejtěžšího kalibru. U mírného nachlazení třeba stačí květ černého bezu, nemusí si hned brát lichořeřišnici. Byliny by se měli používat podle stupně onemocnění.

Martina: Nepoužívat rovnou kanón.

Vladimír Vytásek: Ano, přesně tak.

 Martina: Vladimíre, děkuji za rozhovor.

Vladimír Vitásek: Také děkuji.

Všechny příspěvky s Vladimír Vytásek

Diskuze:

  1. pan Vladimír Vytásek je úžasný člověk. Děkujeme děkujeme …..
    Martino moc děkujeme za perfektní přípravu za nápad udělat tento zajímavý rozhovor.
    Jsme moc rádi, že jste tu oba pro nás za to velké díky.

Napsat komentář k „DrahomíraZrušit odpověď