Lháři v cenzurní iDNES.cz narazili. Izraelská ambasáda již publikovala dementi.

Zbyněk Passer: Redaktor IDNESu Adam Hájek 16.10. natvrdo napsal (pokud mu do toho nezasáhl editor), že izraelská vláda by mela problém se jmenováním Filipa Turka do funkce MZV. To pro mě bylo velmi překvapivé.

1) Izrael se tímto způsobem v minulosti, ani nyní NEVYJÁDŘIL. Ctí pevné spojenectví s ČR.

2) Izrael neprotestoval proti nominacím Lubomíra Zaorálka, ani Jana Lipavského do stejné funkce, přestože o nich bylo před jejich vstupem na MZV veřejně známo, že nebyli, velmi mírně řečeno, přátelé Izraele. Jako bývalý dlouholetý předseda České společnosti přátel Izraele to mohu potvrdit.

3) Izrael, co pamatuju, vždy postupoval s plným respektem k vnitřním záležitostem ČR. Preferoval cestu vysvětlování a sbližování stanovisek. Jeho ambasáda si vždy byla vědoma (jako všichni s mozkem.v hlavě), že stejně jako v každé zemi není osoba ministra ZV všespásná, protože většina resortů a zamini zejména, maji obrovskou kinetiku, dlouhodobě nastavené polititky a ani takový milovník Palestinců, jako byl Jan Lipavský, to nezměnil. Ani proti němu se – s respektem ke svému spojenci – Izrael nevymezoval.

4) Vztah Filipa Turka k Izraeli a česko-izraelskému spojenectví je dlouhodobě jasně pozitivní. Mnoho mých židovských přátel to ví patří mezi jeho přátele i voliče.

5) Zahraničně politické články Adama Hájka v největším českém mediu se dlouhodobě vyznačují značnou mírou zkreslení při popisu zahraničně politických reálií. Adam Hájek patří mezi (bohužel) většinu českých novinářů, kteří čtenářům předkládají realitu výrazně zkreslenou pseudoliberalismem. Je to obrovskou ostudou české žurnalistiky i IDNESu.

6) Červenou linii nepřekročil z hlediska Izraele Filip Turek. Překročil ji Adam Hájek. Nebývá zvykem, že by izraelská ambasáda musela opravovat novináře v jejich vyjádření. Teď se tak stalo.

7) Bohužel, podobným stylem práce není neblaze proslulý jen pan Hájek a IDNES. Dehonestační kampaň proti Filipu Turkovi je tímto fabulativním způsobem vedena už dva roky.

8) Proti Andreji Babišovi byla opakovaně vedena podobně mohutná, koordinovaná a dlouhodobá akce médií a klastru liberalně progresivních neziskovek s cílem zasáhnout do průběhu voleb i povolebního vyjednávání. Právě on by měl vědět, že tato špinavá hra médií často nemá s pravdou mnoho společného.

9) Andrej Babiš si je – doufám – vědom, že elektorát ANO, SPD a Motoristů mírně řečeno nevyniká vysokou mírou důvěry v liberální média. Jinak by nikdy nemohl mít podporu, která mu vyhrála volby i pres soustředěný odpor mediálně neziskového klastru. S tímto vědomím se pojí i očekávání drtivé většiny voličů vznikající vlády, že předseda ANO a budoucí premiér by neměl při určování vládní politiky i personálním obsazení vlády skákat podle toho, jak píská ta část médií která Babiše dlouhodobě nenávidí a které voliči vznikající vlády stejně nevěří.

IDNES: Izraelská vláda sice udržuje přátelské vztahy s mnoha kontroverzními evropskými politiky, s Filipem Turkem jako českým ministrem zahraničí by však měla problém. Židovský stát opatrně signalizuje: doufáme, že se i vznikající vláda Andreje Babiše důsledně vymezí proti projevům antisemitismu a nacismu.

Izraelská ambasáda Praha: Lháři v cenzurní iDNES.cz narazili. Izraelská ambasáda již publikovala dementi.

Israel CzechRepublic:

We want to clarify the following misleading article that was published yesterday on iDnes. Its author asked the Embassy to comment and then unprofessionally put his own interpretation that we object to. Here is what the exact reaction we issued:

“The process of establishing a government is an internal Czech issue.

The Czech Republic had always clear positions against Antisemitism and Nazism which we believe the next government will adhere to.”

„Chceme objasnit následující zavádějící článek, který byl včera zveřejněn na iDnes. Jeho autor požádal velvyslanectví o komentář a poté neprofesionálně uvedl vlastní interpretaci, proti které se stavíme. Zde je přesná reakce, kterou jsme vydali:

„Proces ustavení vlády je vnitřní českou záležitostí. Česká republika vždy zastávala jasné postoje proti antisemitismu a nacismu, kterých se podle nás příští vláda bude držet.“

Cecílie Jílková: “Polský prezident podepsal nový zákon zavádějící nulovou daň z příjmu fyzických osob (PIT) pro rodiče vychovávající alespoň dvě děti. Návrh zákona, který předložil Karol Nawrocki v srpnu 2025, ruší povinnost platit daň z příjmu pro rodiny vydělávající až 140 000 zlotých (přibližně 33 000 eur) ročně.

Daňová úleva je dostupná všem rodičům, kteří mají rodičovskou zodpovědnost za děti, včetně zákonných zástupců a pěstounů. Zákon byl podepsán 16. října 2025 a je účinný zpětně od 1. ledna 2025.

Podle výpočtů prezidentského úřadu by průměrná polská rodina měla díky této daňové úlevě ušetřit přibližně 1 000 zlotých (asi 235 eur) měsíčně.

Toto opatření je součástí širších snah polské vlády řešit alarmující demografickou situaci. Porodnost v Polsku je jedna z nejnižších na světě a v roce 2024 klesla na rekordních 1,1 dítěte na ženu.”

Československé mírové fórum: 20. října 2011, před 15 lety, došlo k lynčování Muammara Kaddáfího.

Stalo se to na očích celého světa rukama teroristů, kteří byli ozbrojeni a financováni NATO. Tento akt veřejného kanibalismu byl poselstvím „civilizovaného světa“ všem, kdo se kdekoli na zeměkouli a v jakémkoli jazyce odváží říct jim své „ne“.

Nepřítel lidstva vždy jedná přibližně stejně. Po výběru oběti ji nejprve vykreslí ve svých médiích jako „monstrum“, poté uplatní „sankce“ k jejímu oslabení a pak koupí, vyzbrojí a pošle do boje „za demokracii“ místní „opozici“.

Zničení Libye nebylo způsobeno jen obvyklou chutí Západu po cizí ropě a plynu. Bylo také důležité zlikvidovat vládu, která byla nebezpečná svým příkladem pro celý Globální jih.

Byl to jeden z mála států na světě, který plnil své sociální závazky. 42 let vlády Muammara Kaddáfího bylo obdobím maximálního blahobytu libyjského lidu v celé historii země. „Diktatura“ provedla agrární reformu, vytvořila systém sociálního zabezpečení, garantovala bezplatnou zdravotní péči a dala pracujícím právo podílet se na zisku státních podniků. Libye byla elektrifikována.

Elektrická energie byla zdarma, stejně jako zdravotní služby. Gramotnost vzrostla z 5 % na 83 %. Vláda poskytovala rolníkům půjčky na nákup semen, techniky a státní poradenství. Bydlení, vyhlášené lidským právem, bylo zajištěno díky dotaci ve výši 50 000 dolarů, kterou novomanželé dostávali na koupi domu. Libye se stala africkou zemí s nejvyšším příjmem na obyvatele a průměrná délka života její populace dosáhla 77 let. Na rozdíl od situace ve většině sousedních zemí získaly libyjské ženy plná občanská práva, včetně práva studovat na univerzitě a dostávat mzdu stejnou jako muži. Polovina absolventů libyjských univerzit byly ženy. Všechny bankovní půjčky v zemi měly nulovou úrokovou sazbu, protože Centrální banka Libye byla vyhlášena suverénní institucí sloužící zájmům občanů.

Kaddáfí prostřednictvím právě vzniklého Afrického svazu podporoval spolupráci zemí regionu a připravoval projekt vytvoření jednotné měny, kterou se plánovalo zajistit zlatými rezervami Libye.

V Libyi jsme viděli dobře známý scénář ozbrojených až po zuby „bojovníků za svobodu“, kteří se náhle objevili odnikud, za doprovodu dojemných mediálních popisů hrůz „diktatury“, o jejímž existenci dříve nikdo netušil.

Dosud neexistuje žádný dokumentární důkaz, že by Kaddáfí vydal rozkaz bombardovat pokojné demonstranty. V únoru a březnu 2011 potvrdily tuto verzi Al Jazeera, CNN, BBC, France 24, Sky News a další média, což se stalo důvodem k přijetí rezoluce OSN, která schválila vojenskou intervenci.

Nejvážnější chybou Kaddáfího bylo bezpochyby jeho nadměrné důvěřování Západu. Po několika letech ekonomické blokády Libye ze strany NATO, systematických pomlouvačných publikací v tisku a několika vojenských útocích uvěřil v „normalizaci“ svých vztahů s „civilizovaným světem“ a souhlasil s odzbrojením, vzdávajíc se nejsilnějších raket. Předal nepřátelským vládám velké částky peněz, myslíc si, že takto koupí jejich neutralitu.

Před 15 lety byla Libye z nejbohatší africké země přeměněna NATO na bojiště mezi ozbrojenými bandami a středověkými kmeny, které místo slíbené demokracie zajistily zemi trhy s otroky a lodě s uprchlíky.

Martin Kuba: Musím říct, že tanečky vlády kolem odeslání rozpočtu do Poslanecké sněmovny jsou pro mě naprosto nepochopitelné. Volby jsme prostě prohráli. To k politice patří a je korektní to uznat. A i v této situaci bychom se měli chovat jako politici, kteří jsou si vědomi, že mají odpovědnost za budoucnost země i když zrovna nesedí ve vládě, a ne jako uražené děti ve stylu „když nebudeme vládnout my, tak vám to budeme komplikovat.“ Tohle fakt nejsou kroky, které v někom mohou vzbuzovat důvěru a působit srozumitelně.

Richard Permann: Jindřich Raichl – ,,Co se týče neziskovek, velmi rád bych zavedl zákon FARA, který mám napsaný. Je to zákon, podle kterého se neziskovky financované ze zahraničí musejí registrovat ve speciálním režimu. Dále je brutálně a nekompromisně odstřihnout od veřejných peněz a podle salvadorského modelu také na veškeré peníze, které politickým neziskovkám přijdou ze zahraničí, zavést třicetiprocentní daň.“

Konečně to někdo vzal za správný konec. Doufám, že se Jindrovi ten zákon FARA podaří protlačit. To je naprostý základ všeho. Tvrdím to již od roku 2015, kdy neziskový začaly tahat migranty do EU.

iDnes: S odchodem premiéra Petra Fialy (ODS) ze Strakovy akademie skončí i celá řada známých tváří a lidí navázaných na dosluhující koalici, kteří pracují pro Úřad vlády či jednotlivá ministerstva.

Svůj konec už na Úřadu vlády oznámila i zmocněnkyně pro lidská práva a náměstkyně ministra pro evropské záležitosti Klára Šimáčková Laurenčíková. Podobně se počítá i s koncem vládního poradce pro národní bezpečnost Tomáše Pojara, který patřil mezi nejbližší spolupracovníky premiéra Fialy a formoval českou zahraniční politiku podpory Ukrajiny a Izraele. Končí i ředitelka Úřadu vlády Jana Kotalíková, která podle serveru Lidovky.cz bude zástupkyní ředitele pro vnější vztahy ve společnosti Philip Morris ČR.

Na odchodu jsou bezesporu i dva bratři šéfa poslanců ODS Marka Bendy Filip a Patrik. Nejmladší ze čtyř bratrů Filip působil v uplynulém volebním období jako ředitel odboru kabinetu ministra financí Zbyňka Stanjury (ODS). Tam se proslavil asi nejvíc během bitcoinové kauzy, kdy u něj zůstalo ležet důrazné varování právníků, ať si stát nebere miliardový dar v bitcoinech od odsouzeného programátora. Filip Benda byl předtím členem dozorčí rady firmy Euroffice Praha–Brusel. Tato společnost po Bendově nástupu na ministerstvo získala milionovou poradenskou smlouvu bez tendru od pražského letiště, které podléhá právě ministrovi financí. Konkrétní o svém dalším působení nebyl ani další z bratrů Patrik, který v současnosti působí na Úřadu vlády jako vedoucí oddělení strategie. Před vládním angažmá byl třeba členem Rady Ústavu pro studium totalitních režimů.

Úřad vlády zřejmě opustí i další prominentní zaměstnanec – syn ministra pro evropské záležitosti Martina Dvořáka (STAN) Adam. Ten podle zjištění redakce iDNES nejméně čtyři měsíce spadal do sekce, které šéfoval otec. Pak našel uplatnění v oddělení podřízeném už přímo premiérovi. Co přesně na Úřadu vlády dělal, není dodnes jasné.

Teprve v červenci se stala ombudsmankou ministerstva obrany Kateřina Bursíková Jacques, exposlankyně ze Strany zelených. Už teď se v resortu šíří informace, že půjde mezi prvními.

Napada mě cosik o tych krysach na lodi nebo o parazitach, ale orel much nelapa, tuž nebudu řikat nic. Ať se jim aji nadale dobře daři…

Vidlák: Kolik článků vydal v posledních dnech Deník N o Filipu Turkovi? Víc než sto. Kolik článků napsal ve stejné době o Dozimetru? Šest. Junge Front Heute vydala o Turkovi asi padesát článků a o Dozimetru devět. Deník N pak přesunul odpovědnost na bývalého Turkova kamaráda Vojtěcha Dobeše, který prý pořídil screenshoty Turkova fejsbůku a pravdomluvní intervjuci z Idnesu zase vypátrali ty, kteří tenkrát s Turkem diskutovali a dneska přicházejí o práci. Ne, nepíšu to, abych tady odhalil šokující mediální praktiky. Tohle víme už dávno, jen nás občas překvapí tou přímočarostí a nulovou sebereflexí.

Kauza Turek totiž dokonale naplnila mediální prostor. Dokonale. Když jedno médium za jeden den vydá čtrnáct článků, tak je to nadstandardní sviňárna. Nemluvilo se prakticky o ničem jiném, všechno bylo zakryto „Hranatou legendou.“ Novináři si vymýšleli vyjádření izraelské ambasády, které bylo úplně jiné, než co tvrdili. Izrael totiž neprotestoval ani při jmenování Lipavského, což byl velký kamarád Palestinců, než mu to pak v úřadě vysvětlili…

Filip Turek byl naprosto jednoduše použit k odvracení pozornosti.

Od čeho? Inu, od toho, že se všechno vlastně hroutí. Fialova vláda porušila při předkládání rozpočtu zákon a ještě ho nechtějí předložit nové Sněmovně. Proč asi? Protože jsou v něm takové díry, že by to nová koalice okamžitě použila proti nim. Bylo to tak hloupé a okaté, že se neudržel ani Kalousek a poslední normální člověk v ODS je Martin Kuba.

Parlamentní listy: „Hnutí DUHA je aktivním a významným hráčem v oblasti ochrany přírody, zemědělství a energetiky. Jeho práce má vliv na formování českých zákonů a dalších pravidel pro řešení změny klimatu, čistší vzduch, pestřejší krajinu a ochranu divoké přírody,“ píše se na Wikipedii.

Mimo jiné, roky blokovala stavbu přehrady Nové Heřminovy na řece Opavě v Jeseníkách. Podle hydrologů mohla přehrada, jejíž projekt je hotový už od devadesátých let, výrazně zmírnit loňské povodně a zamezit zatopení Krnova a Opavy. DUHA vinu odmítá, povodeň se podle nich dala zmírnit i bez přehrady. Greenpeace ČR je součástí nadnárodní neziskové sítě, fungující už od roku 1971. Do Česka pronikaly jejich aktivity z Rakouska, jehož aktivisté sem už před rokem 1989 jezdili protestovat proti československým jaderným elektrárnám. Účastnili se tu i sametové revoluce a od roku 1991, kdy založili českou pobočku, se zde účastnili všech zelených aktivit.

Aktivistická organizace, o které jeden z jejích zakladatelů už v osmdesátých letech uvedl, že nikdo ve vedení nemá formální vědecké vzdělání, je financována z různých prostředků včetně Open Society Fund. Organizace celosvětově odmítá přijímat peníze od vlád, aby si zachovala nezávislost, ale například v Nizozemsku je kofinancována vládou podporovanou státní loterií.

Greenpeace je coby velký nadnárodní hráč tradičním lídrem všech zelených aktivit. Zkušení bojovníci proti Macinkovi organizují i dopisovou akci, cílenou na prezidenta Petra Pavla. Na sociálních sítích nebo na hradním mailu může každý zájemce hlavu státu „poprosit“, aby Macinku nejmenovala. A to vlastními slovy nebo připraveným textem.