Komentáře
Zpět
Světlo na konci tunelu – řád se obnovuje v chaosu
Jednou za několik dekád odumírá starý pořádek a přichází nový. Většinou se tak děje jako odraz významných událostí. Naposledy to byl pád sovětského bloku, který způsobil, že dichotomii Východ–Západ nahradil unilateralismus s jasnou dominancí Spojených států, a Západu vůbec. Ten však kvůli nerozumným politickým i podnikatelským špičkám a intelektuálním vůdcům své postavení promrhal hloupou politikou deindustrializace, klimatického alarmismu, podpory masové migrace, odklonem od trhu a nástupem přeregulovanosti, subvencování všeho možného i nemožného, obřích veřejných dluhů, vysokých daní nutných k udržení rozsáhlých welfare states a dalších neblahých jevů.
Západ zapomněl či úmyslně odvrhl vše, co způsobilo jeho bezprecedentní nárůst bohatství, a s tím spojeného celosvětového vlivu a síly. Začal zaostávat. Nejprve technicky, protože antitržní politiky nemotivovaly k inovacím a technologickému pokroku. Snižující se úroveň technického vzdělávání vedla k tomu, že neprodukoval dostatečné množství mladých mozků schopných vymýšlet nová řešení, vynalézat nové postupy – a hlavně téměř nikdo neměl potřebu je uvádět do praxe.
Orientace západních univerzit na velmi diskutabilní humanitní studia, často prakticky nepoužitelná a nepřinášející nic podstatného, přispěla i k myšlenkovému zaostávání. Zcela protichůdně si počínaly vzmáhající se asijské země, od konce 70. let zejména Čína. Ta dokázala během několika dekád převzít vedoucí úlohu ve většině technologických a výrobních sektorů. A to přesto, že politicky zůstala tuhým totalitním režimem v čele s komunistickou stranou. Čínští komunisté však nabídli většině společnosti nepsanou společenskou smlouvu: rychlý růst životní úrovně výměnou za naprostou loajalitu vůči jejich vládě.
Podceňovaná a maoismem zdevastovaná „Říše středu“ se tak stala světovou supermocností a bere si své místo na slunci. „Když řád začne být zastaralý a nefunkční, přijde někdo – nový hrdina –, který ho svrhne zpátky do chaosu, aby se mohl obnovit,“ říká slavný kanadský klinický psycholog Jordan Peterson. Je zřejmé, že tím archetypálním hrdinou je v tuto chvíli americký prezident Donald Trump. Proto jej považují za chaota, politika s nepředvídatelným chováním a jednáním. Nic není vzdálenější pravdě než takové hodnocení.
Trump dobře chápe, že současný chaos povede ke vzniku nového světového pořádku. Dělá vše proto, aby v něm západní civilizace – a samozřejmě její ústřední velmoc, Spojené státy – neztratily schopnost držet prst na tepu událostí. Zároveň ví, že levicově liberální minulost své země nevymaže a že se bude muset o rozhodující vliv dělit s dalšími. S technologicky vyspělou a ekonomicky silnou Čínou jako s hlavním velmocenským konkurentem chce najít modus vivendi do dalších dekád. Ten chce rozumně založit na tvrdé soutěži s respektem k zónám vlivu – a hlavně s maximální eliminací možnosti vojenských konfrontací.
Pak je tu znovu ve hře Rusko. To už sice nelze považovat za supervelmoc, nicméně jeho faktické vítězství ve válce na Ukrajině mu dodává novou geopolitickou váhu, ať se to někomu líbí, nebo ne. Ostatně nová americká Národní bezpečnostní strategie (NSS) to uznává zcela jasně. Je proto zřejmé, že zájmy Ruska budou v novém světovém řádu v nemalé míře zohledněny. Pak tu jsou další země aspirující na postavení nejen lokálních mocností, jako je Indie nebo Turecko. Obrovský ekonomický vzestup pod vedením prezidenta Javiera Mileie zažívá předchozími politickými režimy zničená Argentina.
Je neštěstím Evropy, že nenašla svého Trumpa. Rozhodující vliv na její politiku mají stále ti, kteří se podepsali pod její zaostávání, či jejich bezprostřední nástupci. Jejich sázka na pokračování podobné zhoubné politiky v USA za vlády levicových liberálů typu Obamy a Bidena nevyšla. Proxy ukrajinská válka končí katastrofou – děsivou v podobě statisíců mrtvých pro Ukrajinu, reputační pro Evropu. S Trumpem si vůbec nevědí rady. Současnou nutně chaotickou dobu přerodu nechápou, brání jí, berou ji jako vlastní ohrožení.
Pnutí ve svých zemích potlačují prostřednictvím unijních předpisů zvýšenou mírou kontroly, restrikcemi svobodného vyjadřování, prohibitivními i soudními zásahy. Pomáhá jim mainstreamový mediální kartel, jehož skuteční lídři se cítí stejně znejistěni a ohroženi jako politické špičky. Daň, kterou za tento postoj lidé v Evropě zaplatí, bude obrovská. To však nadutce typu Macron, Merz či Starmer – o von der Leyenové ani nemluvě – málo zajímá. Jde jim hlavně o sebe a své politické kariéry. Nakolik si to uvědomují občané evropských zemí, je otázkou, na kterou nemáme jednoznačnou odpověď. Světlo na konci tunelu je možná vidět, ale pokud bude tunel ještě dlouhý, pak v mezidobí zhasne.
Všechny příspěvky s Václav Musílek
„nevzdelany sasek“ ovladajici nejničivější (vojenskou i ekonomickou) silu a planetě: vpravdě skvělá konstelace!
Neměl on své předchůdce – podobně jako je mají a měli jeho ‚ekvivalenti‘ všude jinde – ty malé Mertzíky a Merklové odrážejcí podobu už zmíněného siflem a závislotí stiženého paranoidního vůdce; nestál i Makrofónův pravzor ve svém dobyvačném tahu na březích Něvy, kam to führer ostatně nikdy nedotáh, ba nelil snad pravzor Trumpetův a Buschů miliony tun napalmu do delty Mekongu, a nedobil ten nebo jiný z jeho vzorů třeba Santiago ve strachu o zdroje, když tam lidé prohlédli jeho amíckou proradnost? Nebyly to všechno snahy stejně marné, jako když Hirohitovo nohsledi šavlemi rozsekali statisíce batolat v Nankingu, atd atd… – to všechno ve jménu posvátné krávy ekonomického růstu a svrchovanosti těch ze všech nejušlápnutějších, co se obratně vyšplhali k moci? A nemstí se teď mimochodem potomek onoho „holocaustovaného žida“ americkými zbraněmi a penězi za domnělých pár desítek vyprovokovaných zoufalců na stovkách tisíc lidí genocidou (kterou vidí a v přímém přenosu předávají média na celém světě, snad kromě těch čecháčkovských)? …Nejde tady o tu „naši pravdu a spravedlnost,“ kterou se pak nevědomě rozhodneme – zpravidla nespravedlivě a násilím, ikdyby třeba jen tím ekonomickým, „oblažovat“ svět, a do něj tuhle svou patologii vehementně a bezohledně šířit?
Co když právě to odmítnutí kolonialismu, násilí, teroru a utrpení rozsévaného“pokrokovým“ západem po celém zbytku planety – jeho odmítnutí aspoň na vlastních lidech a vlastním území bylo jistým typem dějinné odpovědi evropského západu, tak jako mohl být masový příklon k rovnosti a spravedlnosti aspoň domnělé její dočasnou východoevropskou, podobně zkrachovalou poválečnou verzí?
A právě tenhle krach je příčinou současných „písmenkových“ generací – dětí a mladých lidí, kteří jasně vidí, ví a nemohou nevnímat, že jestli je opravdu něco nečeká, pak je to lepší život, než měli jejich rodiče.
My, kdo jsme žili, troufám si říct, na vrcholu civilizace a směli vyrůst v prostředí a v hodnotách, postavených na ideálu rovnosti a nenásilí, povstalých z té postupně periodicky vygradované kapitalisticko-ekonomico-válečné kolonialistické zkušenosti, kterou naši rodiče a prarodiče definitivně odmítli dál opakovat a podporovat – my snad máme ještě možnost vnímat vyjímečnost druhé poloviny 20.století – dokud a pokud se definitiivně nezaprodáme znásilěnní feudálně-digitální technologií nebo nedejbože zaslepeným návratem k původní bezohledné ipmerialistické ideologii. Jde nebo šlo ale nesjpíš o vyjímečnou schopnost vnímat a možnost v minulosti zažít určitou dejinnou anomálii, která možná trvala v evropě, (ale nejen tady!) skoro 70let, a mohla nastat, jako každý vyjímečný pokrok nejspíš jen proto, že – smím-li maličko parafrázovat- jsou v srdci místa, která tam původně nejsou, ale vzniknou když člověk projde nějakou velikou bolestí: Tahle místa, v srdcích rodičů některých z nás pak mohlo na čas naplnit něco, co běžné parametry dravce, na něž si teĎ aktuálně znovu nadšeně hrajeme, přecejen poněkud překračuje V těchto místech a dimenzích jsme možná směli, do příchodu Trumpů a Petersonů, nástupu či návratu technologie nenasytnosti, moci, ovládání a utrpení a zotročení na čas dlít.
Nyní nám už ale zase články na „svobodné servery“ píšou lidé, jimž zjevně ideje a praxe, zosobněné tč. Trumpem, Putinem a dalšími jejich „motoristickými“ nohsledy všude po světě znovu bytostně imponuje: Milion mrtvých rusů a bezmála druhý na opačné straně virtuální proxy-fronty, na níž se spotřebovává arzenál a munice všech dalších Ochotných (a podobnost s ruským slovem ochotnik=rlovec je zde jistě zcela náhodná!) jsou už zase něčím, co je zcela v pořádku, ba pohání náš ekonomický růst i pokrok, nebo spíš poskok z lidsk dimenze směrem k identitě sebevražedných dronů, za jejichž kniplem sedí mnohdy v rámci nějaká skvělé digihry malé děti: Děti (a jugend), které „si jen hrají“, aniž by tušily, že ve skutešnosti pilotují letadlo jménem kamikadze, naplněné stovkami kg výbušnin, letadlo s logem s vrtulkou – letadlo značky jeiíž moderní „civilní“ modely s názvy tak nevinnými jako Colt nebo Pajero jsou mnohými z nás považovány a veřejmě označovány za takzvaně prestižní – ba mnohdy se za jejich, případně jinými palubními deskami dokonce fotografujeme i s indikací rychlosti, jakou se k ideálům, které představují přibližujeme; Dokonce na takových fotografiích potom můžeme i docela úspěšně stavět i vlastní politickou kariéru! Naším světem se totiž stala tahle digitální (a mediální) hra, jíž se s takovým nadšením účastníme, aniž bychom si svou roli v ní náležitě uvědomovali: pouze s ní a jejími pravidly apriorně souhlasíme a svou vlastní, doposud ještě lidskou identitu do této dimenze sebevražedně přesouváme: doslova se stáváme vjáky v první linii této bitvy, fornty a války a s nadšením jsme zase pěšáky prakticky stejně krvelačného a nesmyslného blitzkriegu probíajícího v režii nkolika málo vůdců – majitelů a provozovatelů takzvaného digitálního prostoru, jemuž propaganda dává falešnné označení sociální.
Na to všechno se přece nemůže žádné (ještě nevinné) dítě, ani člověk se zdravou duší dívat s radostí, stejně jako ani na způsob technofeudálního rozdmýchávání různic, jimž svou ušlápnutou agendu pohání a v němž těmto mladým lidem nezbývá než být zbožím a nabízet v takovém pseudoprostoru svou duši jaka na kusy trhanou mršinu, jejímiž kousky se dětičky typu Muska co jako malé „dostávali asi příliš naprdel“ jen náležitě kompenzují za neustálého dalšího čím dál bezohlednějšího spalování planety a mučení všeho živého co na ní ještě zbylo – podobně jako zanedbané doma bité fracky uteší když mohou polít petrolejem a zapálit třeba ubohou kočku: jediné co utěší rozervanou duši je utrpení, nářek, pocit vítězství (jakým je dnes často třeba něco jako sdílená fotka ručičky tachometru:) a spálená zem – a všichni ti, kdo se takovému ničení nechají naverbovat, nebo mu jakýmkoli způsobem fandí a udržují ho nadále jako vůdčí společenský princip (např. většinovým vhazováním papírků se jmény těch nejušlápnutějších do uren), pravděpodobně musí, tentokrát i s naší krásnou planetou a s námi -zbylými pozůstalými, kdo ještě pamatují jiné doby a horizonty humanity- s touto Zemí znovu shořet:(
Nebo si snad (kdokoli) myslíte, že se může stát, že by se provozovatelé serverů podobných tomuhle, před publikací článků jako je např. tento mohli napřed zamyslet -a případně dát prostor něčemu jen o trochu svobodnějšímu, lidštějšímu, o něco méně méněcennému než výše jednostranně propagované principy Zla s velkým Z, a třeba i maličko univerzálnímu – rozuměj prospěšnému pro celek? Zeptejte se jich! Ale autora, který cituje zmíněného klinického psychologa, známého též jako příznivce restriktivní autoritářské výchovy a současně nekritického příznivce císaře Trumpa, který jen – jeho vlastními slovy- čeká na dalšího „nového hrdinu“ – toho se nemá smysl ptát, ani číst plody méněcennosti, jejichž vděčným projekčním plátnem se stal soudobý neokolonialismus zosobněný nějakou další ztrápenou lidskou duší převlečenou za spásonosného imperátora, oblečeného tradičně znovu do těch stejných, každému malému nevinnému děcku patrných „úplně nových šatů“ 🙂
„Dělá vše proto, aby v něm západní civilizace – a samozřejmě její ústřední velmoc, Spojené státy – neztratily schopnost držet prst na tepu událostí.“
toto je paradni blabol, autor nema poneti ktera bije, soucasny monetarni system nelze zachranit neexistuje zadna politicka ani ekonomicka metoda ktera muze kolapsu zabranit, Trump je pouze ekonomicky nevzdelany sasek ktery ten kolaps jeste urychli, pozaduje naproste nesmysly, chce mit nizke urokove sazby, nizky kurs dolaru a nizky kurs ropy, nizke uroky kreditni bublinu jeste nafouknou, nizkym kurzem dolaru budou importovat inflaci ktera obratem zase urokove sazby zvysi a nizka cena ropy (pod 60$ WTI/barrel) znamena bankrot us tezarskych ropnych firem ktere jedou fracking tezbu, coz je vetsina (r 2015 padl kurs ropy WTI pod 45 $ a firmy kapaly jak mouchy na lampe), rozdil mezi federalnimi prijmy a platbami uroku se od sebe nezadrzitelne vzdaluje, od r 1971 stoupl federalni dluh 86x zatimco rust HDP pouze 26 x, soucasne dluh roste o 1 bil.$ za 80 dni, pred rokem to jeste bylo za 100 dni. Pouze magori kteri nechapou jak funguji exponencialni funkce veri na zazrak, ten se rozhodne konat nebude.
Průměrný Američan pracuje o cca 300 hodin tj. skoro o dva měsíce v roce více než průměrný Němec. Když po pandemii covidu, chtěli zaměstanci v Muskově fabrice Tesly v Německu pracovat z domova, napsal jim – kdo chce pracovat z domova, ať už vůbec nechodí. Němci nevěřili svým očím, takovou „drzost“ od zaměstnavatele v Německu nikdy nezažili. Nějaký Mark Zuckerberg, Steve Jobs atd. nejsou v Německu možní. V Německu se nadprůměrnost, ctižádost, dravost neodpouští, proto také holocaust. Podobně to platí v celé Evropě. Jsem si jistý, že úpadek Evropy možná na celá staletí je před námi a nedá se s tím nic dělat.
Nazvat „maximální eliminace možnosti vojenských konfrontací“ dosavadní počínání pana Trumpa je mistrovskou ukázkou demagogie. Mně počínání pana Trumpa připomíná začátek vlády pana Hitlera. Je to nepřetržitá série požadavků, které nemají žádné oprávnění, výhružek, pohrdání mezinárodním právem a vojenských napadení pokojných států, které USA nijak neohrožovaly. Pan Trump nijak nezakrývá, že mu o žádný mír nejde, dal své záměry otevřeně najevo přejmenováním Ministerstva obrany na Ministerstvo války, i v Národní bezpečnostní strategii, kde jasně odmítá práva ostatních států na nevměšování do vnitřních záležitostí. Pan Trump se o žádný vliv dělit nechce, současný chaos je snahou zastavit propad USA, zabránit změnám a přiškrtit ambice Číny. Čeští politici bohužel nechápou, že podlézat USA je naprosto zbytečné. Nic nám to nepřinese. USA pro nás něco udělají, jen pokud to pro ně bude výhodné. Naše bezvýhradná podpora a oběti na životech jsou pro ně samozřejmostí, nijak si toho neváží a ani omylem se nám necítí zavázáni. Pan Musílek je jako ti vzdělaní židovští profesoři, kteří podporovali pana Hitlera a ještě při transportu do koncentráku vykládali ostatním, že došlo k nějakému omylu, který se jistě brzo vysvětlí:)
V USA samotných chrání vládní maskovaní násilníci americké občany tím, že je sami zabíjejí a obviňují z vymyšlených zločinů.
„Západ zapomněl či úmyslně odvrhl vše, co způsobilo jeho bezprecedentní nárůst bohatství, a s tím spojeného celosvětového vlivu a síly.“ – imperialismus a kolonialismus?
Kde udělali soudruzi kapitalisti chybu?
Je všeobecně známo, že politici jsou pouze nastrčené loutky sloužící těm, kdo je dosadil.
A když nedopatřením si lid vybere „špatně“, tak se volby prohlásí za neplatné.
To je tak bolestné…
Už to jistě vícekrát někde zaznělo: naši rodiče i jejich rodiče věřili, že jejich děti čeká lepší život, než mají sami. Dnes tenhle rodičovský optimismus v Evropě vůbec není snadný. Mám zkrátka pocit, že na dohled světla se v tunelu přiblíží nejspíš až naši vnuci. Snad.