Rudá záře nad Bruselem – 4. díl

Federalizace EU jako „náplň práce“

V předchozích dílech jsme se seznámili s tím, jak proces plíživé federalizace EU probíhá a jaké jsou jeho více či méně zřetelné průvodní jevy. Dnes si ukážeme, kdo například ji vlastně v naší zemi prosazuje a bere za to dokonce i peníze. Jinými slovy, pro koho je federalizace „náplní práce“.

Odkud jsou však tito lidé vlastně placeni? Asi málokoho překvapí, že vedle příjmů od soukromých a komerčních dárců tvoří jejich nezanedbatelnou část i veřejné prostředky. Mezi nimi tedy i z peněz, které k nám za tímto účelem posílá unijní administrativa. Je třeba podotknout, že má v disciplíně „financování prosazování vlastní politiky“ velké zkušenosti. Jednak prokrmovala zelené neziskovky, aby prosazovaly její „klimatickou agendu“, a pak na ni také prasklo, že ve prospěch své politické linie uplácela před evropskými volbami v roce 2024 dokonce i novináře. Nedělejme si však iluze, že to byly dva jediné případy, kdy po tomto způsobu ovlivňování veřejnosti unijní administrativa sáhla. Spíše jde jen o špičku ledovce, jejíž podstatná část zůstává stále pod hladinou. A pokud bychom jej měli možnost blíže prozkoumat, nepochybně bychom narazili právě i na penězovody vedoucí k aktivistům a novinářům, kteří více či méně okatě podporují federalizaci EU.

U nás je však veřejnost vůči EU již tradičně poměrně skeptická. Dokonce nejvíce v celé unii. Podle lednového průzkumu veřejného mínění u nás převažují ti, kteří EU nedůvěřují. Proto je u nás přímá a prvoplánová propagace její federalizace jevem spíše okrajovým a zastánci tohoto jejího uspořádání se soustředí spíše na prosazování dílčích témat, která ji však k federalizaci posouvají také. Je to například otázka přijetí eura nebo zrušení práva veta a přechod na hlasování členských zemí formou kvalifikované většiny. Případně své federalizační choutky skrývají za všeobjímající heslo „posilování evropské integrace“.

Tato témata jsou samozřejmě vlastní i některým politickým stranám. Z těch, co sedí v parlamentu, je to především STAN, TOP 09 a Piráti. I ty na to dostávají peníze z veřejných rozpočtů. Tentokrát je to však v souladu s demokratickými pravidly. Tyto strany a hnutí zastupují část občanů, kteří mají na problematiku míry integrace EU stejný nebo podobný pohled a je tedy legitimní je podporovat i finančně. Stejně jako jsou podporovány ty, které zastupují občany s názorem opačným. Jde tedy o princip financování spravedlivý.

Což už ale neplatí v případě financování z prostředků EU, kdy o spravedlivém rozdělení prostředků mezi názorové proudy nelze hovořit vůbec. Míří totiž v drtivé většině jen na účty těch, kteří evropskou integraci včetně plíživé federalizace podporují. Přičemž o „drtivé většině“ místo „úplně všechny“ hovořím pouze proto, že není v lidských silách dohledat úplně každou korunu a nelze tedy teoreticky vyloučit, že nějaká nezabloudila i k tomu, kdo je v této otázce skeptičtější a konzervativnější. Třeba omylem. Nicméně žádné takové „zatoulané“ euro se mi nalézt nepodařilo…

Ale pojďme se podívat, kdo tedy mimo jiné patří v Česku mezi podporovatele „federalizačních“ témat a všimněme si těch méně mediálně známých. Patří mezi ně nepochybně Institut pro evropskou politiku EUROPEUM. Sám sebe charakterizuje jako „neziskový, nestranický a nezávislý think tank, který se zaměřuje na evropskou integraci a soudržnost“. Při pohledu do jeho výroční zprávy za rok 2024 pak zjišťujeme, že jeho financování zajišťuje téměř ze dvou třetin EU, z jejíchž účtů mu přiteklo více než 15,5 miliónu korun.

Zavedení měny euro pak podporují především tyto dva subjekty: „Pro Euro“ a „Euro v Česku“. První z nich zaštiťuje petici organizovanou společností „Pulse of Europe“. Ta však o svém financování zatvrzele mlčí. Což není v této oblasti nikterak výjimečné, jak zjistíme ještě několikrát. To „Euro v Česku“ má alespoň transparentní účet. Ovšem vzhledem k tomu, že ani ona nezveřejňuje své účetní závěrky, nelze nezávisle ověřit, zda přes něj „tečou“ opravdu veškeré příjmy.

Za zrušení práva veta v EU pak v Česku lobují třeba aktivisté z think-tanku „Evropské hodnoty“. Ti se sice primárně profilují jako „bojovníci proti hybridním hrozbám a dezinformacím“, ve jménu tohoto svého úsilí však často hovoří o potřebě „posílení akceschopnosti EU“, což není nic jiného než požadavek na zrušení práva veta vyjádřený tak, aby nebylo na první pohled zřejmé, že je to požadavek na zrušení práva veta. Až do roku 2023 jim plynuly celkem zajímavé peníze i z prostředků EU. V tomto roce to bylo konkrétně kolem 5 miliónů. Pak však think-tank o řadu sponzorů přišel a podle výroční zprávy za rok 2024 to vypadá, že mezi nimi byli i ti unijní.

Některé profederalistické spolky svoji činnost takříkajíc „zapíchly“. Například pobočka Unie evropských federalistů. Jejich webové stránky už neexistují, doména je na prodej a na Facebooku mají poslední příspěvek z 10. července 2024. Tak proč se o nich zmiňuji? Proto, že je spojena se zajímavými jmény. V jejím čele totiž stál po dlouhou dobu Libor Rouček, kterého v dubnu 2014 vystřídal europoslanec Tomáš Zdechovský. Z podobného důvodu je zajímavý třeba i spolek Evropské hnutí v České republice, v jehož čele stojí bývalý eurokomisař Vladimír Špidla. Jeho webové stránky ještě fungují, ale poslední aktivita je již více než rok stará. Na portálu justice.cz je pak poslední účetní závěrka z roku 2022. Vyplývá z ní, že v tomto roce mělo hnutí příjmy a výdaje ve výši sedmi tisíc korun. Od roku 2023 ovšem jakékoliv informace o financování chybí, přestože od té doby uspořádalo hnutí několik akcí, které určitě nebyly zadarmo. Víme sice, že je financováno mimo jiné i z „mateřského“ European Movement International, jenomže to je na informace o svém financování ještě více skoupé.

Čímž se dostáváme k jednomu zajímavému zjištění učiněnému „mimoděk“. O financování těchto „politických“ neziskovek obecně (a z peněz EU obzvláště) toho víme pramálo. Což mimo jiné jenom dokládá oprávněnost plánu vlády Andreje Babiše na zavedení české obdoby zámořského systému FARA. Tedy povinnosti tuzemských subjektů angažujících se v politických otázkách zveřejňovat podrobnosti o svém zahraniční financování.

Mimo jiné by se tak rozkryly všechny ty různé penězovody, kterými tečou prostředky ve formě různých programů financovaných EU, z nichž část se zaměřuje právě na „posilování evropské integrace“. Což je vlastně takové krycí označení pro její federalizaci. Asi nejvýznamnějším z nich je program CERV, jehož jedna z tematických oblastí se nazývá „Hodnoty Unie“. Kolik peněz doteklo do Česka není bohužel úplně přesně dohledatelné, ale pro představu poslouží alespoň čísla za celou EU. V loňském roce to bylo téměř 225 miliónů €, takže pokud bychom předpokládali, že tyto prostředky byly rozděleny v rámci celé unie poměrným způsobem, v Česku si mohli „ochránci hodnot unie“ sáhnout odhadem asi na 125 miliónů korun.

A to už je docela slušný důvod pro to, aby člověk „Hodnoty Unie“ hájil…

Rudá záře na Bruselem – 1. díl – Od Unie uhlí a oceli po dnešek
Rudá záře na Bruselem – 2. díl – Když něco vypadá jako federace…
Rudá záře na Bruselem – 3. díl – Federace pod rouškou neviditelnosti…
Rudá záře na Bruselem – 4. díl – Federalizace EU jako „náplň práce“