Dalnice su postavene z našich peněz! Jak si možete dovolit vybirat za použivani ty vaše lichvařske poplatky?

iDNES: Dálniční známky od ledna zdraží. Přibylo kilometrů a inflace, zdůvodnilo ministerstvo. Cena roční stoupne na 2570 Kč, měsíční na 480, desetidenní na 300 a denní 230 korun.

Vy kurvy zlodějske! Ty dalnice su postavene z našich peněz! Jak si možete dovolit vybirat za použivani ty vaše lichvařske poplatky? Čemu se nepoučite v Polsku, nebo v Rajchu, ha? Nic neroztača inflaci tak dobře, jako každoroční zvyšovani všech cen o inflaci…

 

Jindřich Rajchl: Mainstreamová média včera spustila hon na mou kolegyni z poslaneckého klubu SPD Irenu Němcovou. Prý měla v roce 2008 podle nějakého sofrwaru opsat část své diplomové práce. Osobně nehodlám žádný srovnávací software řešit. Zejména úvod diplomových prací totiž bývá vždy téměř totožný s předchozími pracemi, neboť obsahuje definice a popis současného stavu. Takže mě tyhle “zaručené” informace nechávají zcela klidným.

Jen bych chtěl všem morálním majákům vzkázat, že paní kolegyně Němcová odevzdala svou diplomovou práci, když jí bylo 25 let. Zatímco když Petr Pavel ve 27 letech obhajoval nikoliv diplomku, nýbrž vstup vojsk Varšavské smlouvy na naše území, tak jste jej omlouvali mladickou nerozvážností. Takže za mě zase jen dokazujete, jací jste pokrytci neustále uplatňující dvojí metr, kdykoliv se vám to hodí do krámu.

Já jsem Irenu poznal na rozdíl od vás osobně. Je to velmi milá, inteligentní, skromná a elegantní dáma, která vás svou slušností převyšuje o parník. A já jí tímto vyjadřuji plnou podporu. Budu za ní stát. Prostě nás nerozložíte. Smiřte se s tím.

 

Petr Hampl: Jedna z příčin současného společenského nedorozumění spočívá tom, že jedna strana absolutně nechápe drzé klackovské vtipy. Sami nejspíš nikdy neprožili klukovské dětství. Jinak by věděli, že budoucí samec musí provokovat a musí ukazovat, že on se nebojí ničeho, nezastaví se před ničím a absolutně nic mu není svaté. A co bylo v západních společnostech ještě donedávna největší tabu? Adolf Hitler!

My jsme měli období takových vtipů za sebou někdy v jedenácti nebo dvanácti letech. Dnešní generace vyspívá mnohem pomaleji, ale pořád je to ten stejný typ humoru. Humor hloupý a necitlivý, ale to prostě k pubertě patří. V Americe nedávno proběhl skandál, kdy se provalilo, že někteří mladí Republikáni na vnitřních fórech soutěžili, kdo napíše něco drsnějšího o Hitlerovi, Židech a negrech. Řekl bych, že jeden český hranatý poslanec by do té party perfektně zapadl. Ale taky se z něj stává dospělý člověk.

 

iDNES: Bulharský parlament ve středu schválil vznik vyšetřovací komise, která se zaměří na působení amerického miliardáře a filantropa George Sorose, jeho syna a jejich nadací v zemi. Zřízení komise při hlasování podpořily i dvě strany současné vládní koalice, uvedla agentura AFP.

Gratuluju, synci a držim palce!

 

Vidlák: Přátelé, sledovali jste alespoň poočku dnešní volbu orgánů poslanecké sněmovny? Já jsem toho nechal ve chvíli, kdy Hayato Okamura hodinu mluvil o své rodině a svém mladším bratrovi, aby si zdůvodnil, proč ho nenávidí. Bylo to tak blbé a ubohé, že se mi normálně zvedl žaludek. V podstatě jsem v jiném vydání slyšel to, co se linulo z evangelického sboru v Miroslavi směrem k pravdomluvným intervjukům, proč bylo správné mě vyhodit. Mají na to asi někde manuál.

Dnes mluvili ti, kteří před pár lety dělali dalekosáhlé závěry z Pandora papers, aby se nakonec ukázalo, že to bylo klasické předvolební kompro a nic víc. Mluvili ti, kteří českému zemědělství sebrali miliardy, jen aby to poškodilo Agrofert, mluvili ti, pro které žádná příležitost nebyla dost špinavá, aby využili proti opozici trestní zákoník. Mluvili ti, kteří zavedli K.R.I.T, kteří mlžili ohledně střelce z fakulty, kteří bojovali proti dezinformacím pomocí zákazů, kteří na Martinu Bednářovou poštvali prokurátora, kteří protizákonně blokovali jim nepohodlné weby, kteří porušili všechny sliby, které dali voličům.

Mluvili ti, kteří, kdyby Tomio nebyl zvolen, by okamžitě zapomněli na svoje dnešní sliby a jen by využili té trhliny v koalici. Když se to podaří s Okamurou, podaří se to i s Turkem. Navíc, jejich voliči by je za to jedině pochválili, stejně jako nikdo nezvedl obočí, když náš slavný Západ hladce zapomněl na dohody mezi majdanisty na Ukrajině a prezidentem Janukovyčem.

A hlavně! Dnes mluvili ti, kteří klidně byli ochotni zneužít proti Babišovi jeho vlastního nemocného syna.

 

Protiproud: Dick Cheney byl ještě za svého života označován za nejvlivnějšího viceprezidenta v historii Spojených států. Zemřel 4. listopadu, kdy se v Rusku slaví Den národní jednoty a v New Yorku volí starostu, kterým se s vysokou pravděpodobností stane „komunista a antisemita“ – muslim Zohran Mamdani.

Obojí je pouhá shoda okolností – ale v případě Richarda Bruce Cheneyho, který opustil tento svět ve věku 84 let, více než symbolická.

Cheney přinesl válku na Blízký východ: na jeho svědomí leží dvě invaze do Iráku. „Pouštní bouře“ se odehrála v roce 1991, když byl ministrem obrany, a útok v roce 2003 se uskutečnil během jeho viceprezidentství a z jeho iniciativy. Cheney nebyl jen proizraelským politikem, jako 90 procent amerického establishmentu, ale také nejaktivnějším intervencionistou, zastáncem přímého amerického vojenského zásahu po celém světě. Ale čeho dosáhl?

Na rozvráceném Blízkém východě Američany nenávidí a v největším městě USA zvolili za starostu muslima, který odsuzuje Netanjahua a americkou podporu izraelského genocida Palestinců v Gaze.

 

Zvědavec: Když byly plynovody 26. září 2022 vyhozeny do vzduchu, tři ze čtyř linek se staly nefunkčními. Výbuch nepřerušil jen fyzické spojení: symbolicky ukončil energetickou závislost Evropy na Moskvě. Během několika měsíců ceny plynu prudce vzrostly, německý průmysl se otřásl a Polsko, které se dlouho stavělo proti projektu, se podivně ocitlo v pozici vítěze. Pro Polsko je geopolitický přínos jasný: posiluje jeho partnerství s Washingtonem, upevňuje jeho image jako protiruského strážce východní Evropy a získává vliv v rámci EU.

Několik hodin po sabotáži zveřejnil bývalý polský ministr zahraničí Radosław Sikorski na tehdejším Twitteru fotografii úniku plynu s jednoduchým popiskem: „Děkujeme, USA.“ Tato zpráva, která byla později smazána, nebyla přeřeknutím. Odrážela dlouholetý polský odpor proti Nord Streamu, který Varšava vnímá jako moderní verzi Molotovova-Ribbentropova paktu mezi Berlínem a Moskvou.

Americký prezident Joe Biden v únoru 2022 slíbil, že pokud Rusko napadne Ukrajinu, „Nord Stream 2 nebude – ukončíme ho“. Když se ho reportér zeptal, jak toho dosáhnou, Biden tajemně odpověděl: „Máme prostředky.“

Tato slova budou Washington pronásledovat ještě měsíce poté, co v únoru 2023 zkušený investigativní novinář Seymour Hersh zveřejnil informaci, že tajný potápěčský tým amerického námořnictva provedl operaci s povolením Bílého domu.

 

Západní média tuto zprávu z velké části odmítla a sociální média omezila její šíření. Brzy se objevily nové „oficiální“ teorie: nejprve proukrajinská skupina, poté ukrajinští vojáci a nakonec – téměř příhodně – jediný „příliš horlivý“ plukovník Roman Chervinsky, kterého The Washington Post označil za možného koordinátora .

 

Na konci září 2025 polská policie zatkla Volodymyra Zhuravlova, ukrajinského potápěče hledaného Německem za údajné umístění výbušnin poblíž ostrova Bornholm. Berlín požádal o jeho vydání na základě evropského zatýkacího rozkazu. Dne 17. října 2025 však varšavský okresní soud tuto žádost zamítl.

 

Soudce Dariusz Lubowski prohlásil tento čin za „oprávněný, racionální a spravedlivý“ – zákonný válečný úkon proti ruskému majetku. Citoval Aristotela a Tomáše Akvinského a argumentoval, že pokud Ukrajina zničila nepřátelskou infrastrukturu, aby oslabila Moskvu, „pak tyto akce nebyly protiprávní“. Nařídil okamžité propuštění Zhuravlova a dokonce i odškodnění od polského státu, podle BBC.

 

Premiér Donald Tusk verdikt ocenil slovy: „Správně. Případ uzavřen.“

 

Pro Německo však případ zdaleka uzavřen nebyl. Berlínští žalobci, kteří vysledovali trasy údajných sabotérů přes polské přístavy, jako je Kołobrzeg, obvinili Varšavu z maření spravedlnosti. Bývalý šéf zpravodajské služby Gerhard Schindler šel ještě dál a tvrdil, že operace takového rozsahu byly „nemyslitelné bez politického souhlasu“, a naznačil, že Polsko možná zakrývá svou vlastní účast, podle Responsible Statecraft.

 

Postoj Polska má kořeny jak v historii, tak ve strategii. Dokumenty WikiLeaks z roku 2007 popisují Varšavu jako „jednoho z nejhlasitějších odpůrců“ Nord Streamu, který vnímá jako přímou hrozbu pro evropskou solidaritu. Pro polské představitele plynovody obcházely střední Evropu, čímž Polsko připravovaly o lukrativní tranzitní poplatky a geopoliticky ho marginalizovaly.

 

Téměř dvě desetiletí po sobě jdoucí polské vlády, liberální i konzervativní, považovaly Nord Stream za symbol německého appeasementu vůči Rusku. Když došlo k výbuchům, mnozí ve Varšavě je soukromě považovali za poetickou spravedlnost. Jak Sikorski řekl o rok později The New Statesman, „Zničení Nord Streamu bylo, pokud jde o mě, velmi dobrá věc.“

 

Tento názor stále dominuje polské diskusi. Pro Tuska a jeho kabinet není skandálem to, že byly plynovody vyhozeny do vzduchu, ale to, že vůbec existovaly.

Dyskutovat k textum možete aji na mojem fejsbučku TU

Okradli Čecha o čokoládu Orion, Granko i medvídky Haribo. Úplně legálně

Life.ru: Rusko Finům odpojilo dodávky elektřiny zdarma, které trvaly 53 let.

Po půlstoletí energetické spolupráce Rusko oficiálně ukončuje historickou dohodu s Finskem o využívání vodních zdrojů řeky Vuoksi, podepsanou mezi SSSR a Finskem 12. července 1972 v Helsinkách. Bezplatná elektřina byla k dispozici 53 let. Dokument upravoval společné využívání hydroelektrárny na řece Vuoksa, ohraničené na ruské straně vodní elektrárnou Svetogorsk a na finské straně vodní elektrárnou Imatra. Podle dohody se Sovětský svaz zavázal kompenzovat Finsku ztrátu výroby elektřiny v důsledku přehrady vodní elektrárny Svetogorsk. Odhadovaná kompenzace činila přibližně 20 000 megawatthodin ročně, které bezplatně obdržela finská státní společnost Imatran Voima, vlastník vodní elektrárny Imatra. Tyto dodávky pokračovaly více než půl století. Moskva však nyní oficiálně oznámila Helsinkám, že vzhledem k ukončení nákupu ruské elektřiny Finskem s účinností od 4. dubna 2022 pozbývají povinnosti provádět kompenzační dodávky.

 

iDnes: Pospíšil nebude kandidovat na předsedu TOP 09. Chci se věnovat dceři, říká. V rozhovoru pro iDNES vysvětlil, že i přes početné krajské nominace se bude chtít stát pouze místopředsedou. Podle svých slov si nedokáže představit, jak by skloubil funkci lídra parlamentní strany s péčí o svou malou dceru.

Jiřinko, jseš neskutečně obětava, neskutečně skromna a dobra matka. Jak empatycke, věnovat se enem děckovi, vzdat se postu předsedy a zustat ENEM mistopředsedou a poslancem.

 

Jan Zahradil: Programové prohlášení vlády už uniklo na všechny servery. Tak si rychle prosvištíme jeho zahraničně-politickou část. Je stručná: nejde totiž jen o to, co v ní je, ale také o to, co v ní není.

Není tam ani slovo o “havlovské” nebo “hodnotové” politice. Zato jsou tam adjektiva jako “realistická”, “pragmatická” a “národní”. Je tam obnovení středoevropské spolupráce a V4. Kontinuita vztahů s Izraelem. Zdůrazněny vztahy s USA (rozuměj Trumpovou administrativou) a také dobré či standardní vztahy s klíčovými(!) globálními(!) mocnostmi (kdopak to asi bude🙂). Důraz se klade na ekonomickou diplomacii a diverzifikaci obchodu a exportu, do Asie, Afriky, Latinské Ameriky.

K Ukrajině: podpora diplomatických kroků, vedoucích k ukončení války, eliminace rizik války v Evropě.

K EU: agenda bude přesunuta na Úřad vlády, post ministra pro EU zrušen.

Důležitá věta: zachovat svobodný(!) informační prostor.

A toto je též důležité, byť z jiné kapitoly: “Zamezíme tomu, aby se veřejné peníze využívaly pro politický aktivismus. Neziskové organizace mohou prosazovat své politické názory, ale nikoli z peněz daňových poplatníků.” Penězovody z MZV, takto nastavené za Lipavského (ale začal s tím už Petříček), se uzavřou.

 

Aleš Prázný pro Radio Universum: Když chcete grant získat, nebo evropský projekt, tak musíte mít nějakou bonifikaci za určité ideologické parametry projektu, a nikdo si nedovolí tam tyto ideologické parametry nedat, protože – i když za to je třeba jenom pět, deset bodů – to pak znamená, že nedostanete ty stamilióny. Takže se tady znovu objevuje to, co bychom mohli nazvat: „Život ve lži.“ My jsme nuceni lhát. A děje se to bohužel i na univerzitách, takže univerzity jsou tady dneska finančně korumpovány právě těmito způsoby, a řekl bych, že je to víc v humanitních oborech, ve společenskovědních oborech. Do technických, přírodovědných, medicínských oborů nevidím, ale co jsem mluvil s kolegy, tak tam jsou také nějaké parametry na nějakou genderovou vyváženost, a tak dále, které jsou zásadním kritériem.

 

Parlamentní listy: Okradli Čecha o čokoládu Orion, Granko i medvídky Haribo. Úplně legálně. Potraviny za posledních pět let podražily o desítky procent. Ceny nepříznivě ovlivnil covid a válka na Ukrajině. Pandemie zmizela, ale vysoké ceny v obchodech zůstaly. Výrobci potravin si s rostoucími náklady poradili tak, že se jejich produkt zmenšil. Říká se tomu smrskflace (kombinace slov smrsknutí a inflace) a týká se i známých produktů, které rádi kupujete.

Výrobce, kterého budí rostoucí výrobní náklady ze spaní, má dvě možnosti. Může výrobek zdražit, ale toho si zákazníci hned všimnou a reagují na to špatně. Proto někdy firmy rozhodnou, že bude lepší nechat cenu, ale výrobek trochu zmenšit. Výsledek je stejný, za více dostanete méně. Ale zákazník si toho všimne později. Říká se tomu smrskflace nebo shrinkflace.

V chlaďácích supermarketů jsou zarovnány stohy plastových balíčků se šunkami. Jsme dlouhé roky zvyklí, že balení standardně obsahuje deset deka. Ale časy se mění. V poslední době si z obchodu můžete odnést i šunku, která má jen 80 gramů. Je ve stejně velkém balení jako stogramová a pokud vás nenapadne prohledat obal a podívat se na hmotnost, nemusíte rozdíl poznat. Teprve až doma, po rozbalení, zjistíte, že je uvnitř méně plátků, než jste čekali. Jako u šunky nejvyšší jakosti z Alberta. Cena 33,90 působí v regálu mezi stogramovými šunkami lákavě. Ve skutečnosti tato šunka stojí 42,90 za deset deka.

Smrskflace postihla i známé české sladkosti. Tradiční piškoty Opavia se dlouhou dobu dělávaly ve velkém balení o váze 240 gramů a v menším 120 gramovém. Dnes se dělají balení o velikostech 220 a 110 gramů. Spousta zákazníků vůbec nemusí vědět, že piškotů ubylo. Větší změnou je to, že Opavia přesunula výrobu piškotů do Polska. V Česku už se deset let nepečou.

Změnila se i legenda české snídaně, ikonické kakaové Granko. Nápoj, který vznikl v roce 1979, se roky prodával v baleních 500 a 225 gramů. Dnes v obchodech najdete 200 a 400gramové balení. Je možné, že výrobce se za zmenšování stydí. V nové reklamě na Granko je všechno v pořádku, až na jeden detail. Z krabice Granka, kterou zabírá kamera, byl smazán údaj o hmotnosti. Na krabici v obchodě ho samozřejmě najdete. Výrobce používá další taktiku určenou k zamaskování skutečnosti, že balení zmenšil. Na trh uvádí nové varianty s odlišnými hmotnostmi, aby to bylo méně poznat. Smrskávají se i pytlíčky s gumovými sladkostmi od výrobců jako Haribo nebo Jojo. To, co jste dříve běžně kupovali ve hmotnosti 100 gramů, dnes koupíte nejčastěji v balení 80 gramů, někdy ještě alespoň 90 gramů. Letos se Čechům zmenšila i čokoláda. Mléčná Milka už neváží 100 gramů, jak jste zvyklí, ale jen 90 gramů. Zklamání zažije i ten, kdo sáhne po české klasice. Čokoláda Orion se pořád vyrábí v olomoucké Zoře, ale balení se zmenšilo ještě víc než u Milky. Nová a „vylepšená“ mléčná čokoláda Orion váží zvláštních 85 gramů.

Jste zvyklí, že obyčejná tatranka váží 50 gramů? Už dávno ne. Na zadní straně obalu najdete údaj o hmotnosti 47 gramů. Dalšími výrobky, které se nedávno zmenšily, jsou například margaríny Perla, Rama a Flora, některé mycí prostředky jako Jar, zmrzliny Magnum a Cornetto nebo deodoranty Old Spice, některé zubní pasty a prací prášky.

 

Výjimku tvoří české tekuté zlato. Pivo je tržní segment, který zmenšování úspěšně odolává. Kdo to zkusil, se zlou se potázal. Možná si pamatujete, že některé pivovary v letech 2016 a 2017 na český trh zaváděly lahve a plechovky s menším objemem. Změny postihly třeba Krušovice, Starobrno, Zlatopramen a Březňák. Nejčastěji šlo o zmenšení objemu plechovek z 500 na 400 ml a u plastových lahví z 1,5l na 1,44l. Tyto novinky se mezi Čechy setkaly se silným odporem a rychle byly zrušeny.

 

Tomáš Doležal pro Parlamentní listy: Dominik Duka byl opravdový vlastenec, který vždy hájil svobodu, víru a konzervativní hodnoty – i když to pro něj znamenalo v minulém režimu vězení, anebo v tom současném mediální lynč a nenávist progresivistů. Jeho posledním odvážným a hrdinským činem byla zádušní mše za Charlieho Kirka. Osobně na mě vždy silně působila jeho kázání, například při Svatojánských slavnostech Navalis ve sv. Vítu, kde vždy neopakovatelně, uvěřitelně a hluboce lidsky propojoval současné zásadní společenské problémy s biblickým odkazem a křesťanskou tradicí. A nesmírně jsem oceňoval i jeho neochvějnou podporu Hnutí pro život a jím organizovaného Národního pochodu pro život, z nichž ten poslední byl zastaven a napaden progresivistickými aktivisty a obhájci potratů za nečinného přihlížení policie. Otec Duka proti tomu okamžitě veřejně protestoval. Odchází jedna z největších osobností moderních českých dějin, v zápase o obhajobu víry, svobody, rodiny a přirozeného řádu nám bude nesmírně chybět,” sdělil Doležal.

 

Vidlák: Dnes se ukáže, jestli jsme koukali na divadýlko a nebo jestli ty úsměvy a podpisy mysleli naši zvolení poslanci a jejich straničtí předsedové vážně. Dnes se ukáže, jestli se koalice skládala doopravdy, nebo jestli to byl nevážně myšlený první pokus, který má veřejnosti dokázat, že přes SPD to nepůjde.

Zanedlouho po zkoušce Tomiem bude následovat zkouška ZBISlavou Pokornou, nebo chcete-li, zkouška Filipem Turkem na postu ministra zahraničí.

Ono to totiž není žádná sranda, udělat takové programové prohlášení, které nová koalice pustila do světa. Říkají si pravicová vláda se sociální kontrolkou, ale konzervativní levičák by řekl, že je to naopak zdravě levicový program. Je to podobné jako u Orbána. Ten se také označuje za pravičáka, ale dělá v Maďarsku takové sociální programy, na které si u nás Sociální demokracie nikdy netroufla. Porodnost, bydlení, základní potraviny, léky… Je to velká naděje, kterou Andrejko rozšířil mezi lidi. Velká naděje. Papírově je na obyčejného člověka krásně pamatováno.

 

Byla by hrozná zrada, kdyby se to ukázalo jako vějička či chiméra.

 

Do toho se koalice dohodla snadno a rychle, Petr Macinka se usmířil se Zuzanou Majerovou, když jsem viděl pirátskou tiskovku, tak z nich optimismus opadával po kusech, Mirka Němcová je z Babiše řádně zděšena, demoblok i jejich apologeti v Milionu chlívek se mohou pominout… Člověk prostě pořád hledá, kde má tohle štěstí háček.

Každopádně, pokud se dnes Tomio Okamura stane předsedou Poslanecké sněmovny, začne pětidemolici konečně docházet, že prohrála a že to znamená víc než jen odchod do opozice. Navíc, jedna za druhou padají opory Fialova režimu. Skončil Foltýn, odchází Pojar, balí to Šimáčková – Laurenčíková. Končit bude Řehka. Demoblok se vaří ve vlastní šťávě. Nepodařilo se jim na Babiše přehodit selhání při tvrobě rozpočtu a Petr Pavel sice oddaluje sestavení nové vlády, co to jde, ale může to jen oddalovat. Orbán i Fico se těší na spolupráci s novou českou vládou, mluví se o posílení V4 a jejím rozšíření na V12… Sákryš, šťípněte mě někdo, jestli se mi to celé jen nezdá.

Tak si držme palce, aby žádný háček nikde nebyl. Aby volba orgánů sněmovny proběhla stejně hladce jako všechno ostatní.

Dnes máme zkoušku Tomiem Okamurou a za pár dní bude zkouška Filipem Turkem.

Dyskutovat k textum možete aji na mojem fejsbučku TU

Vypadá to, že ten hon na Turka ani nerozklížil koalici, ani nevyřadil Turka z politiky

Deník TO: Před pár dny se měnil čas. O hodinu zpět. Žádná velká sláva. Evropa by potřebovala posunout alespoň o deset, patnáct let dozadu. Před Merkelovou, Leyenovou, Junckera, Timmermanse a jejich přisluhovače, Jourovou, Nerudovou, Fialu…

 

Jan Tománek: Často mi lidé píší, proč nové knihy nemám v podobě e-knih. Nemám, protože mám raději papír a navíc jakmile uděláte e-knihu, vlastně se okamžitě objeví ukradená na internetu…

 

iDnes: Náčelník generálního štábu Karel Řehka má během několika měsíců skončit ve funkci, konec jeho služebního poměru je stanovený na 31. srpna 2026, píše web Aktuálně.cz. „Po čtyřech letech mu končí kontrakt a nechce ho prodlužovat,“ cituje server jednoho z vysoce postavených úředníků ministerstva obrany.

Tuž to nas mrzi, synku. Taky odbornik a už nechce pokračovat… Co fčil bude obrana bez tebe robit?

 

Ivan Hoffman na Radiu Universum: Tím, že prezident Kolář v zastoupení svého přítele Petra Pavla po volbách ustanovil ustavující schůzi parlamentu na nejzazší možný termín a nepověřil jasného vítěze sestavením vlády, vznikl luxusní prostor pro to, aby vítězové sladili noty a poražení strávili studenou sprchu a pokusili se na úřadech, které předtím ovládali, zamést stopy.

– Budou muset pracovat tam, kde se čtyři roky hibernovalo, budou muset používat mozek tam, kde se čtyři roky nemyslelo. No, v řadě případů bude třeba rušit, co Fiala zavedl, pokusit se vycouvat z nevýhodných smluv, které minulá vláda uzavřela. No a pak obnovovat kontakty, které byly zpřetrhány. To vše v situaci, kdy minulá vláda nasekala obří dluhy a vytunelovala státní kasu. Ten program se jim napsal sám.

– Nová vláda skoncuje s poškozováním důchodců a podnikatelů, a tu kuráž bude potřebovat u sabotování emisních povolenek nebo při odmítnutí migračního paktu. Andrej Babiš, to si musíme připomenout, v minulosti příliš kurážný nebyl. Ale mám pocit, že teď se to bude muset naučit, protože legrace doopravdy skončila.

– Ta kauza, jako je ta s Turkem, tam je velmi důležité načasování. A vypadá to, že ten hon na Turka ani nerozklížil koalici, ani nevyřadil Turka z politiky. Kauza už je hodně vyčpělá, stal se z ní nakonec příběh o udavačích – vzhledem k bývalému kamarádovi, kterému Turek velkoryse odpustil.

Podstatné je, že Motoristy tato kampaň nepoškodí. A pokud se ministrem zahraničí nakonec stane například Jan Zahradil, tak půjde o dobrou alternativu. Navíc po tom Janu Lipavském bude jakýkoli Motorista vypadat jako génius. To je potřeba taky zmínit.

 

Vidlák: Včera jsem psal o novém programovém prohlášení vlády, dnes bych chtěl jen dodat, že přece jenom mi tam ještě jedna věc chybí a to je zákon na ochranu venkova. Zákon na ochranu těch nejmenších hospodářů. Zákon, který by jim dovolil prodávat svoje přebytky ze dvora, který by jim dovolil si přivydělat na domácí marmeládě nebo zabijačce. Zákon, aby se obdělávaly záhumenky, o které velké průmyslové a globalizované zemědělství nemá zájem.

Zemědělců u nás není ani sto tisíc. Ani jedno procento populace. Je v jejich zájmu, aby vznikl zákon, díky kterému by se s půdou identifikovalo víc lidí, kterým by se záhumenky staly koníčkem i osudem. Nejvíc je mi líto, že právě toto se mi nepodařilo. Ale snad se toho někdo v nové poslanecké sněmovně chopí místo mě.

Uhlí se jednou vytěží, impéria pominou, těžiště světa se přesunou, ale jediné, co se nikdy nikam nepřesune, je půda. O tu se můžeme jen připravit sami.

 

D-FENS: Policie se neobtěžovala sebereflexí v žádném směru. Nedočkali jsme se žádného vyjádření, zda se usmrcení jiných účastníků silničního provozu při policejním honění stává novou normou, na kterou se musíme my obyčejní civilní účastníci silničního provozu zvyknout, nebo zda vedení Policie ČR hodlá nějak metodicky či disciplinárně působit na své příslušníky, aby se takové věci už nikdy nestaly. Z pozice občana je pak zatěžko rozlišit, zda větší riziko představují pachatelé trestné činnosti, nebo ti, kteří nás před nimi mají chránit.

Tento odstavec je určen těm fízlům, kteří se nechali přesvědčit, že „sbor“ to nějak zařídí, až se dostanou do průseru tak, že nepůjdou k soudu a nepůjdou do basy. Napíšu to teď tak, aby tomu porozumělo i stupidní hovado s taktickým plnovousem, co získalo maturitu v „zařízení ministerstva vnitra“, snad čtenáři prominou.

Nebuďte hloupí, případně nebuďte ještě hloupější, než jste. Oni sice mají nějaké možnosti, ale jakmile to začne „smrdět“, tak od vás dají ruce pryč na první dobrou. Nechají vás v tom, stejně jako tuhle fízlovku. Začne jim to smrdět, když se o to veřejnost zajímá. Fízlovka si bude muset nyní sama sehnat advokáta, ano, toho samého advokáta, co jimi tak opovrhujete, a u soudu si bude posypávat hlavu popelem, že se chovala jako blbá kráva a zabila mladého člověka, což bude slovo od slova pravda. Dostane podmínku, což mi za něco podobného připadá málo, ale už to tak bývá. Vaše kolegyně bude mít dopolicajtováno. Do své smrti bude muset žít s tím, že zabila člověka a zabila ho pro nějaké debilní čárky v úchylném čárkovém systému svých pupkatých nadřízených. Myslíte, že tohle stojí za to?

 

Jan Keller pro Parlamentní listy: Iniciativa Dárek pro Putina, která vyhlásila sbírku na nákup rakety pro ukrajinskou armádu, výslovně zdůraznila, že střela může doletět až do Moskvy či Petrohradu. Češi jako jediný národ na světě se dobrovolně skládají na raketu, která doletí do Moskvy. Dá se to ještě vysvětlit zamindrákovaností? Útočná zbraň, na jejíž pořízení se během rekordně krátké doby vybralo přes dvanáct milionů korun, byla symbolicky pojmenována po zesnulé Daně Drábové. Je to něco tak zvláštního, že si to zaslouží pozornost i po dvou týdnech. Tím spíše, že od této doby se nic pozoruhodného neudálo.

– Jiné věci ověřit lze, přesto ale zůstávají neuvěřitelné. Například tvrzení mluvčích zmíněné iniciativy, že si Dana Drábová přála, aby po ní byla pojmenována nějaká zbraň. Je těžko uvěřit, že by jakákoliv žena mohla mít tak zvrhlé přání. Ženství vždy bylo, je a mělo by být symbolem života, nikoliv zabíjení. Tato tradice ženy chránila a dosud chrání. Proč by se muži měli chovat jako gentlemani, jestliže se z ženství stane symbol dálkově naváděných zbraňových systémů?

Zaráží provokativnost celé akce v době, kdy začíná být dokonce už i některým přemýšlivějším politikům zřejmé, že situace na Ukrajině nemá vojenské řešení. Co bychom si asi mysleli, jestliže by v Rusku začali recipročně vybírat peníze na raketu, která doletí do Prahy? Pokud by byli hodně škodolibí, pojmenovali by ji třeba Maršál Koněv. Nebrali bychom to jako ubohou provokaci nepříliš chytrých lidí?

 

Lukáš Valeš pro Parlamentní listy: V otázce neziskovek vykazovali ANO, Motoristé i SPD shodu už před volbami a tomu odpovídá i programové prohlášení vznikající vlády: „Zřídíme veřejný registr všech dotací pro neziskové organizace z veřejných rozpočtů, který bude zahrnovat nejen stát, ale i obce, kraje a svazky obcí. Neziskové organizace pobírající veřejné peníze budou mít povinnost transparentně zveřejňovat své konkrétní výdaje. U organizací, které vyvíjejí politickou činnost a jsou financované ze zahraničí, zavedeme povinnost tuto skutečnost transparentně označovat. Zamezíme tomu, aby se veřejné peníze využívaly pro politický aktivismus. Neziskové organizace mohou prosazovat své politické názory, ale nikoli z peněz daňových poplatníků.“

 

Vidlák pro První zprávy: Líbí se mi (programové prohlášení vlády). Bez legrace. Já bych ho nenapsal jinak. Vlastně mi tam chybí jen zdanění nadnárodních korporací a boj proti vyvádění zisků do zahraničí, ale kdo jsem já, abych radil ekonomickým expertům hnutí ANO, že? Ale kdyby se vyplnila alespoň polovina, můžeme být spokojeni.

 

Naše čtyřletá práce na demonstracích, přednáškách a politických akcích se nakonec vyplatila. Výsledkem je směr, který jsme si přáli. Na takové programové prohlášení je možné reagovat jediným způsobem: Pomáhat a hlídat! Pomáhat tomu, aby se to skutečně uskutečnilo a hlídat, kdyby to měly být jen prázdné kecy.

Dyskutovat k textum možete aji na mojem fejsbučku TU

Neber si kritiku od někoho, za kým by sis nikdy nepřišel pro radu

Deník TO: Lepší lidé na sítích vykřikují hesla o tom, jak „ukrajinská vlajka na budovu muzea patří“. Uvažování těchto lidí je vlastně komické. Oni opravdu přijali premisu, že máváním praporem (tu Tibetu, tu Ukrajiny) něčemu reálně pomohou nebo tím zasadí zdrcující úder nějakému diktátorovi. Žijí v obskurním myšlenkovém konstruktu, že když Putin uvidí ukrajinské symboly na budovách v Praze, půjde si hned ze zoufalství podřezat zápěstí. A pokud vlajky budou vlát, má to Rusko nadobro sečtené a vítězství je naše.

 

Zdeněk Koudelka pro Parlamentní listy: Učitelka Martina Bednářová byla trestně stíhána za to, co řekla ve škole. Byla stíhána za slova. Stejně jako za slova pronásledoval režim nacistický a komunistický, pronásledoval nepohodlné i režim za vláda Petra Fialy.

To je konec nejvýznamnější ideje z listopadu 1989. Studenti tehdy nestávkovali za zákaz spalovacích motorů, za ideologii klimatického alarmismu, za dotační bruselskou ekonomiku. Stávkovali za svobodu slova a za to, aby se ve škole nemuselo mluvit o politice jinak než doma.

 

SOSP: Dlouhé měsíce jsme se obraceli na CHH a vedení MV se žádostmi o vysvětlení a doložení jejich tvrzení, že se SOSP údajně dopouští „konspiračního uvažování“, „šíření dezinformací“ či „poskytování prostoru kvazi-médiím“. Takové interpretace totiž politicky neutrálnímu státnímu orgánu nepřísluší. Naše snaha o korektní komunikaci zahrnovala opakované písemné dotazy, pozvání k debatě na našich konferencích i oficiální žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.

Vzhledem k tomu, že jsme na naše dotazy dosud neobdrželi adekvátní odpověď, rozhodli jsme se bránit právní cestou a podat na Ministerstvo vnitra žalobu. Domníváme se, že je nejvyšší čas, aby se Ministerstvo vnitra vrátilo k zákonem vymezené roli jako politicky neutrální instituce a zdrželo se ideologického aktivismu, resp. zamezilo jeho vlivu na chod úřadu.“

 

Jindřich Rajchl: Těm asi 28 lidem, kteří přišli demonstrovat za to, aby se ukrajinská vlajka vrátila na průčelí Národního muzea, bych si dovolil vzkázat toto:

Pověste si ty vlajky na svůj barák a neotravujte vaším minoritním servilním kňučením nás ostatní, kteří je tam nechceme.

 

Tomáš Zítko: Častým argumentem proti Petru Macinkovi je jeho údajná nekompetence. Jaké má tedy vzdělání? Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Vysoké škole CEVRO Institut, kde získal magisterský titul v oblasti politologie. Během studia působil jako zástupce ředitele Tiskového odboru prezidenta České republiky. Po absolvování v roce 2013 pracoval v Institutu Václava Klause jako manažer a mluvčí. Má tedy vynikající kvalifikaci pro politické řemeslo. Odbornou kvalifikaci v oblasti životního prostředí však nemá. Je to ale skutečně problém?

 

Podívejme se na kvalifikaci ministrů předchozí vlády. Posledním ministrem životního prostředí byl Petr Hladík, který získal magisterský titul na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity v Brně v oboru Service Science, Management and Engineering. Ministerstvo financí vedl Zbyněk Stanjura, absolvent oboru elektronické počítače. Ministerstvo vnitra řídil Vít Rakušan, který vystudoval historii a germanistiku. Ministerstvo práce a sociálních věcí měl na starosti Marian Jurečka, absolvent oboru rostlinolékařství. Ministrem zemědělství se stal Marek Výborný, který vystudoval teologii a historii. Ministryní obrany byla Jana Černochová, absolventka oboru mezinárodní vztahy a evropská studia. Ministrem pro vědu, výzkum a inovace byl Marek Ženíšek, který rovněž vystudoval politologii. A takto bychom mohli pokračovat dále.

Ani jeden z uvedených tedy neměl lepší odbornou kvalifikaci pro výkon své ministerské funkce než Petr Macinka pro resort životního prostředí. Přesto to u nich nikdo jako problém nevnímal.

 

Izvestija: Na trhu Sedmý kilometr v Oděse vypukla rvačka mezi dělníky a zaměstnanci vojenského náborového úřadu. Podle zveřejněných videí prodejci zbili přijíždějící bezpečnostní složky a převrátili jejich autobus. Jedná se o jeden z nejvýraznějších protestů proti mobilizaci na Ukrajině v poslední době.

Podle výpovědí očitých svědků zaměstnanci Centra zajali několik mužů. V reakci na to se rychle shromáždil dav místních dělníků, kteří zbili muže v maskáčích. Zaměstnanci trhu poté rozbili okna autobusů vojenského komisariátu, házeli po nich pneumatiky a vozidlo převrátili. Bezpečnostní síly byly nakonec nuceny ustoupit.

V komentářích uživatelé připomněli, že vojáci TEK nejsou považováni za vojenský personál a jejich činy porušují ukrajinskou ústavu. „Byli jste varováni, že lidem dojde trpělivost a pak se budete cítit jako ti, které jste unášeli a mučili. A to není konec, tohle se stane v každém městě. Svou nenávistí vyvoláváte občanskou válku,“ napsal jeden z nich.

Dyskutovat k textum možete aji na mojem fejsbučku TU

Copak asi běželo hlavou Navratilove, když přebirala medajlu z ruky představitela režimu Pavla? …kvuliva takym, jakym si byl ty, jsem musela Československo opustit

Copak asi běželo hlavou Martiny Navratilove, když přebirala medajlu z ruky představitela režimu Petra Pavla?

…kvuliva takym, jakym si byl ty, jsem musela Československo opustit?…

Ne, oceněni kdosik předava, ale to přece neznamena, že bezvyhradně suhlasim s jeho polityku. Nikdo nezpochybňuje skvěle uspěchy Martiny v tenysu… že, vy moralni majaci, keři buzerujete Jarka?

 

Jindřich Rajchl: Prezident nevyznamenal výrazné osobnosti, nýbrž jemu nakloněné aktivisty. Považuji tuto privatizaci státních vyznamenání za velmi nedůstojný krok, jenž degraduje jejich prestiž.

 

Jan Tománek: „Neber si kritiku od někoho, za kým by sis nikdy nepřišel pro radu.“

 

Lidovky: Jsem dlouholetým silným zastáncem svobody slova. Včetně práva svobodně říkat a psát i absolutní hlouposti. A současně roky pojednávám o tom , že trestní právo má být krajní mez (ultima ratio) a má se s ním zacházet krajně opatrně. Nota bene to roky též judikuje český Ústavní soud. Ve zcela zbytečné kauze „učitelka Bednářová“ došlo, dle mého soudu, k porušení obojího. Z čehož jsem jako právník a hlavně jako svobodný občan krajně znepokojen.

Když jsem se poprvé dozvěděl, že paní učitelka Martina Bednářová je a bude trestně-právně (!) stíhána za realizaci svobody slova, nevěřil jsem, zda to čtu správně. V demokratické zemi, která si každoročně v listopadu připomíná pád totality, zní taková zpráva jako špatný vtip. Jenže není.

Martina Bednářová nebyla obžalována za čin (nic neukradla ani nikoho nezbila či neznásilnila, ani s veřejnými zakázkami dozimetricky nepletichařila), nýbrž za „svobodnou (byť třeba hloupou) řeč“. Prostě za to, že si dovolila ve škole říct svůj názor na válku na Ukrajině. Pro méně pozorné čtenářstvo – nijak zde nehodnotím, zda její slova byla či nebyla správná a pedagogicky vhodná. To snad měl řešit ředitel školy jako (drobné či střední) pracovně-právní pochybení a třeba jí snížit osobní ohodnocení nebo dát důtku. Ovšem rozhodně to nebyl případ pro orgány činné v trestním řízení. Velice se divím státním zástupcům, že věc hned zkraje nestáhli ze stolu.

Snad nebudu pokládán za neadekvátně předrážděného, nicméně mám dojem, že stejně jako kdysi například nacisté, fašisté a komunisté, i dnešní režim – byť v obleku demokracie – začíná sahat po pendreku. Pakliže se mu nelíbí, když někdo říká něco jiného, než se dle vlády sluší a patří. Trestat za svobodu slova byla a je cesta do pekel, to mi žádný Milion chvilek pro demokracii nevymluví.

 

iDnes: Evropa zchudla, je bez hodnot a směřuje k zániku. Militarizace, kolosální rozpočty, šílená vojenská cvičení prováděné bez důvodu pro celém perimetru, nekonečné provokace, ochuzování evropských západních evropských ekonomik, zničení logistických řetězců, odmítnutí paliv a energetiky, což povede k ještě větším problémům a obrovské potíže s nelegální migrací v zemích Evropské unie,“ vyjmenovala Zacharovová, co považuje za evropské problémy.

Podle mluvčí Evropa rovněž zničila své tradice, historii a kultury a nyní nemá nic, o co by se mohla opřít. Rusko se opakovaně staví do role ochránce tradičních, konzervativních hodnot a vykresluje Západ jako země zachvácené šílenstvím „zvrácených“ progresivních ideologií.

 

Petr Štěpánek pro Deník TO: Kdyby Česká televize byla normální institucí, nebylo by na pořadu jménem Události, komentáře týdne nic divného. Jenže není normální institucí, nýbrž hlásnou troubou pouze jednoho ideového a politického proudu, totiž zdegenerované liberální demokracie, která již dávno není ani liberální, ani skutečná demokracie. A podle toho to také vypadá.

První úskalí je v tom, čemu se v branži říká „media setting“, čili nastavování agendy, o které se mluví. Přičemž platí moje stará poučka: „Co v televizi nebylo, to se nestalo, a pokud se to stalo, tak se to nestalo tak, jak se to stalo, nýbrž tak, jak řekli v televizi, že se to stalo.“ Jestliže výběr toho, o čem se bude mluvit, vybírají dramaturgové ČT, můžeme si být jisti, že o něčem se nebude mluvit vůbec a důležitost něčeho jiného se naopak bude přifukovat.

A pak je tu hlavní úskalí, kterým je samotný výběr hostů. Bývá jich pět, leč o tom, že by Česká televize zachovávala povinnou názorovou vyváženost, nemůže být vůbec řeč. Pokud bychom si názorové rozčlenění české společnosti rozdělili jednoduchým řezem na voliče a sympatizanty končící vlády na straně jedné a na příznivce nastupující vládní koalice na straně druhé, příliš neprohádáme, že jejich každotýdenní zastoupení ve studiu je v poměru čtyři ku jedné.

Nikdy nechybí nějaký mladý progresivistický aktivista, influencer či youtuber, nějaký vysloužilý názorově spolehlivý eurofilní liberál Kalouskova typu, někdo ze Sklepa plného fanoušků prezidentského rozvědčíka, někdo z rodiny Kocábů a tak podobně. A v rámci dramaturgického předstírání jakési vyváženosti bývá obvykle přizván jeden zástupce z opačného, tedy konzervativního břehu, takže ve studiu se střídají tu Daniel Kaiser či Dalibor Balšínek z Echa 24, tu Jiří Weigl či Ladislav Jakl z Institutu Václava Klause apod. Ale vždy to je 4 ku 1.

Výsledná podoba? Žádnou velkou fantazií českotelevizní dramaturgové neoplývají, takže přestože v naší zemi žije více než 10 milionů lidí, z nichž se nepochybně rekrutují tisíce zajímavých osobností nejrůznějších názorů, na nenápadité obrazovce České televize týden co týden rotují stále stejné či alespoň podobné ksichty. Cíl je jediný – nepřipustit, aby se diskuzní prostor jakkoliv vychýlil z povinného koridoru.

 

Vidlák: ZBISlavu Pokornou byl pravdě a lásce čert dlužen. To ona v podstatě zabránila jinému složení vlády, protože, málo platné, Motoristé byli, jsou a budou jazýček na vahách. Ale místo, aby si je libtardi předcházeli, mazali jim med kolem huby a nabízeli jim ještě víc ministerstev než Babiš, objevil se znenadání morální maják Vojta Dobeš, který uvědoměle nabonzoval Filipa Turka za nacikecy. Celý republika pak byla patřičně Zdíšena a vedlejším produktem bylo jasné poznání Motoristů, že majnstrýmovým médiím se nedá věřit. Babiš díky tomu možná utnul nějaké přehnané motoristické ambice, SPD si z toho také vzalo ponaučení a všechny to nakonec semklo dohromady, místo aby je to rozhádalo.

Přitom, k tomu nebyl důvod. Motoristé neměli žádnou tendenci odcházet z EU a na celém prozápadním ukotvení jim vadil jen grýndýl a přehnaná ekologie. Neměli ambice zrušit Českou televizi, nechtěli žádná referenda, mají vybudované vztahy s Trumpem v USA, což by se demobloku ohromně hodilo, jsou poměrně proukrajinští, ale mají kamarádšofty i s Orbánem. K tomu jsou pravičáci jak sviňa, kteří by klidně pokračovali v privatizaci všeho možného… ale, smůla. Nasazovat psí hlavu jejich hlavní hvězdě se moc nevyplatilo.

Jediné, čeho majnstrýmová média dosáhla, že Motoristy zahnala hlouběji do Babišovy náruče a pokud Andrej ještě navíc nepovolí a Turka si jako ministra zahraničí prosadí, bude mít Motoristy až do konce volebního období jisté, protože média se postarají, aby si od něj liberálně demokratický pes kůrku nevzal.

 

Ivan Hoffman pro Parlamentní listy: U střídání vlád lze pravidelně pozorovat, jak jsou končící politici posmutnělí a někteří až nevrlí a nasupení, zatímco ti, kteří se nově ujímají funkcí, bývají natěšení a hýří optimismem. Nezaujatému pozorovateli přitom může připadat zvláštní, že vládní odpovědnost nenahlížejí politici jako pověstné veslo převozníkovo, kterého se převozník snaží zbavit coby prokletí, pročež vyhlíží někoho, komu by veslo poťouchle předal a mohl si konečně odpočinout.

U vlády, která převáží občany do neživota, mizérie, úpadku, lze lpění na vesle vysvětlit jedině tím, že jde o převozníka, který se nenadřel, neboť se nenamáhal veslovat. A ještě se za nečinnost nechal platit a opečovávat. Nechat se unášet proudem do záhuby se ovšem ukázalo jako málo atraktivní vize, pro kterou parta kolem pana učitele Fialy nenašla dostatek voličů.

 

O veslo se v politice většinou přichází nedobrovolně. Často je to provázeno ponížením poražených a škodolibostí vítězů. V naší aktuální situaci je obojí nepatřičné. Poražení by měli děkovat prozřetelnosti, že nemusejí sklízet, co zaseli, a vítězové by se naopak měli děsit, co toxického z té fialové setby vzejde. V souvislosti s EU a NATO jde o nevýhodné anebo zcela nesmyslné vojenské zakázky, o skandální závazky v energetice a ekonomice či o velice prodělečnou účast na ekologickém alarmismu. A pak je zde Damoklův meč migračního paktu.

Novou vládu čeká buďto úmorné veslování proti europroudu, anebo se bude bojácně držet zpátky, což její voliči budou vnímat jako neplnění volebních slibů anebo rovnou jako zradu.

 

Petr Hampl: Jednoznačně nejdiskutovanějším textem posledních týdnů je Velká feminizace od Helen Andrewsové. Americká novinářka tvrdí, že to, co je připisováno neomarxismu, extrémním formám politické korektnosti a psychologickým změnám, to vše, že je ve skutečnosti důsledkem feminizace organizací. Na úřadech, ve velkých redakcích, na univerzitách atd. převládly ženské kolektivy. No a ženské kolektivy se chovají jako ženské kolektivy. To znamená, že preferují konformitu, bezpečný pocit, povinné úsměvy a likvidace všeho, co by to mohlo narušovat. To je podstatnou té změny, která proběhla. Mnohem víc než ideologické změny.

Článek pochopitelně vzbudil spoustu reakcí na obou stranách. Nicméně už to, že mohl vyjít a že se k němu vyjadřují lidé z liberálního světa ve stylu „nesouhlasím s tím, ale je to zajímavé,“ to ukazuje, jak strašně moc se změnila situace proti době před dvěma lety.

Andrewsová má pravdu, že ženská davovost je úplně jiná než mužská. Pištící holky vytváří úplně jiný typ davu než hřmotní přiopilí agresivní chlapi nebo sevřeně pochodující vojenská jednotka.

Dyskutovat k textum možete aji na mojem fejsbučku TU

Připomínáme si vznik státu, který neexistuje a oslavujeme věrozvěsty, kteří k nám přinesli písmo, kterým nepíšeme

Marek Stoniš pro Deník TO: 28. říjen je bezesporu nejvýznamnějším českým svátkem. Přestože si paradoxně připomínáme vznik státu, který neexistuje, podobně jako v případě příchodu Cyrila a Metoděje oslavujeme věrozvěsty, kteří k nám přinesli písmo, kterým nepíšeme.

 

iDnes: Řád bílého lva má podobu granátově červené smaltované pětidílné hvězdice spojené lipovými lístky, na líci je korunovaný dvouocasý stříbrný lev a na rubu modrý opis Pravda vítězí.

Wiki ovšem popisuje tu medajlu takto: „…má tvar červené pěticípé hvězdy se stříbrným dvouocasým lvem uprostřed.“

Pěticipa hvězdica? To už se nesmi řikat červena hvězda? Hvězdica je v mořu, idyjoti!

To za bolševika prodavali figurky s Mikulašem pod nazvem „vanočni muž s berlou“ a když sem po prodavačce chtěl i tu „vanočni soudružku s křidlama“, tak mi řekla, že su debil, bo to není sudružka, ale anděl.

Co se da robit? Doba se měni, metody a idyjoti zustavaju…

 

Petr Holec pro Parlamentní listy: Je mi líto Zdeňka Svěráka, jemuž Pavel udělil Řád bílého lva. Scenárista, spisovatel a ironik by si to jistě přál od Havla, jenže ten upřednostňoval před antichartisty disidenty. Asi to tak má být, Svěrák končí jako mizerný a nedůstojný propagandista nejen Pavla, ale i ulhaného režimu Petra Fialy. Přitom jeho ironický humor kdysi zasáhl velkou část národa,

 

iDnes: Poslanci a senátoři navrhli prezidentovi Petru Pavlovi na státní vyznamenání celou řadu jmen, celkem 225, tedy méně než loni. Některá už poněkolikáté, například spisovatele Milana Kunderu nebo hudebníka, herce a moderátora Marka Ebena. Ani opakovaná nominace jim ale k vyznamenání nepomohla. Prezident se rozhodl pro jiné osobnosti…

Dodam jen, že mezi těmito osobnostmi jsou třeba Šimon Pánek, Anna Geislerová, nebo Karel Řehka… no comment

 

Kateřina Konečná: Počkám si, jestli bude splněn předvolební slib zrušení poplatků za ČT a ČRo, neboť právě zmiňovaný kandidát na ministra O. Klempíř zásadnější změny ve veřejnoprávních médiích odmítá. Uvidíme, jestli vláda najde odvahu zatnout tipec nadnárodním korporacím, bankám a zbrojařům, kteří každý rok naši zemi připraví o několik set miliard korun. Zatím to totiž vypadá, že půjdou jen po těch “malých” rybách (viz EET 2.0). Inkluze zatím podle všeho taky v tichosti zůstane tak, jak je. Stejně tak jsem zvědavá na snížení DPH na základní potraviny, což opsaly některé strany z programu Stačilo! Čekám na prosazení tzv. zákona FARA, s nímž hnutí Stačilo! přišlo 15. ledna a režimním novinářům (zejména těm z Novinek/(Rudého)Práva) a progresivistům nasátých na státní cecík z toho praskaly žilky…

 

Petr Viktorýn: TAK UŽ SE K TOMU T.O. NĚKDO ODHODLAL (Pavel Dudr):

Trestní oznámení na organizátory a dárce sbírky na raketu „Dana1“.

Předkládáme k posouzení návrh na trestní oznámení dle § 311 – příprava teroristického útoku, který se týká sbírky na ukrajinskou raketu dlouhého doletu s názvem „Dana“.

Národní centrála proti terorismu, extremismu a kybernetické kriminalitě; epodatelna.policie@pcr.cz; Předmět: Zpráva pro NCTEKK

Tímto plníme zákonnou oznamovací povinnost a podáváme trestní oznámení na tyto osoby:

Ing. Dalibor Dědek, Předseda správní rady Nadačního fondu pro Ukrajinu, Mšeno nad Nisou, Železný Brod,

Martin Ondráček, iniciátor sbírky na raketu pro Ukrajinu s názvem Dana1, Iniciativa Dárek pro Putina, a všechny další osoby, které zmíněnou sbírku zorganizovaly nebo na ni přispěly finanční částkou, z důvodu podezření, že tím spáchaly přípravu trestného činu teroristický útok podle § 311 tr. zákoníku, odst. 2f, 2g, 3a, 3f, 4, přičemž zveřejnily, že tato raketa dokáže zasáhnout Moskvu nebo Petrohrad, tedy může útočit na civilní obyvatelstvo a na libovolné cíle mimo území Ukrajiny.

Přitom se odvoláváme na § 313, který řeší mezinárodní terorismus a podle něho se ochrana dle § 311 poskytuje též cizímu státu, tedy i Ruské federaci.

 

Richard Perman: Pokud Evropská unie ukradne ruské zmrazené peníze a hodí je do černé ukrajinské díry, kde těch 140 miliard eur zmizí jak dým ve větru, tak stejně jako ten dým, zmizí i jakákoliv důvěra v systém, který EU představuje. Věřit tomu systému budou už jen korupčníci a zločinci, kteří se na něm obohacují.

Dá se předpokládat, že až ty uloupené ruské peníze dojdou, a nebude to dlouho trvat, že ti mafiáni z Bruselu budou chtít ukrást i peníze obyčejných občanů. Začnou tvrdit, že ty úspory lidí nemohou zůstat ležet ladem, když mohou pomoci k obraně „evropských hodnot“, za které se bojuje na Ukrajině. Vydají zákony o maximálních výběrech a začnou postupně krást lidem peníze z účtú. Budou tvrdit , že to lidem vrátí i s úroky z ruských reparací, až Rusko prohraje. Konec konců první takové vlaštovky se již v nedávné době z úst představitelů EK objevily.

To je zřejmě i jeden z hlavních důvodů tlaku na digitální euro. Pro nás by to mělo být varováním před přijetím eura a hlavně pro zakotvení práva na hotovost v ústavě.

 

Michal&Petr: Andrej Babiš včera vytroubil do celého širého světa, že ho Petr Pavel včera konečně na Hradě pověřil sestavením nové vlády. A že doufá, že jeho nová vláda vznikne nejpozději do poloviny prosince letošního roku.

Klíčová otázka zní, proč si Andrej nedupne, a připravenou vládu a programové prohlášení nepředloží okamžitě, respektive, proč už tak neučinil? A zároveň, proč Petr Pavel tak urputně vzdoruje? Že by šlo o Turka, či o Klempíře, nebo o přidělení nejrůznějších zbytečně štědře honorovaných parlamentních korýtek k ničemu pro budoucí ex-fialové opozičníky, se zdá být poněkud neuvěřitelné, protože, když prezidentem republiky je ex-STB, a předsedou vlády bude ex-STB, kdo ještě může vážně věřit tomu, že pro člena budoucí české vlády zastávajícího post poněkud zjevně nepříliš vlivného ministra kultury, ve srovnání s oběma jeho mnohem vlivnějšími ex-STB kolegy, by měla náhle platit tak striktní mravní výjimka kategoricky požadující nebýt ex-STB. O politicích je až na čestné výjimky všeobecně známo, že mravnost jim sudičky v žádném případě nepřisoudily, a tak asi nebude žádnou náhodou, když by tu šlo o pěkný balík desítek miliard, který by měli Češi někomu kolektivně zaplatit.

Babiš včera prohlásil, že doufá, že jeho nová vláda vznikne nejpozději do poloviny prosince. Důvěrné vysoké zdroje z EU včera potvrdily, že ve dnech 18. a 19. prosince se bude konat Summit EU, a nejpozději na tomto summitu musí být bezpodmínečně schváleno společné zadlužení všech zemí EU o 183 miliard EUR, a ty musí být bezpodmínečně vyplaceny Kyjevu, jinak nebude mít v roce 2026 z čeho financovat válku proti Rusku.

Časová shoda našeho strhujícího společného tanga Petra a Andreje s bruselskými tanečky podle kyjevských not je tak naprosto zřejmá. Zástupce úřadující české fialové vlády musí nejpozději na nějakém ze summitů EU svolaných do 19. prosince bezpodmínečně zvednout ruku pro společné zadlužení všech zemí EU o 183 miliard EUR pro Ukrajinu, protože Andrej Babiš svým voličům veřejně několikrát slíbil, že ČR zastaví fialové financování války na Ukrajině z českých peněz. Ergo je tedy jasné, proč by náš prezident, podporující Ukrajinu všemi svými silami, měl jako hlupák jmenovat premiérem Andreje Babiše, aby ten mohl hlasovat proti financování Ukrajiny z českých peněz, jak slíbil svým voličům, že!? A ergo, je tedy zároveň nejasné, proč si Andrej už nedupnul na prezidenta, aby už mohl hlasovat proti společnému zadlužení všech zemí EU ve prospěch financování války na Ukrajině, že !? A z obou otázek tak nejspíš plyne – oba zřejmě podle všeho tančí společné strhující rafinované politické tango, aby unikli z pasti předvolebních slibů, a volebních výsledků, že!?

Dyskutovat k textum možete aji na mojem fejsbučku TU

Viděli jste jediný západní stát, který by své dluhy snižoval a konsolidoval?

iDnes: Zdá se, že ruská ekonomika začíná konečně výrazně pociťovat dopady války na Ukrajině. I proto, že USA uvalily sankce na tamní ropné giganty. Prezident Vladimir Putin panikaří a označuje nepřátele, píše britský deník The Daily Telegraph.

Text pak pokračuje podobně dětinskyma uvahama.

 Autorka je podle popisu elevka iDnes, kera nastupila z Filozoficke fakulty UK. Myslite, že až bude starši, tak se bude za ty kokotiny někdy stydět?

 

Ivan Hoffman na Radiu Universum: Kritici současné Evropské unie se dělí na ty, kteří tvrdí, že je třeba z ní odejít, a na ty, co chtějí EU napravit. Vlastně jde o dilema reformovatelnosti EU, přičemž už je evidentní, že se tato buďto změní, anebo rozpadne. Tím pádem ale nedává velký smysl z ní odcházet, prásknout za sebou dveřmi. Chytřejší je chovat se v EU sebevědomě, nezávisle, nesmysly ignorovat a nechat se vyhodit. Než se tak ale stane, je dobré si ozřejmit, čím to je, že původně slibný projekt mírové spolupráce a užitečného partnerství zparchantěl.

 

Konzervativní noviny: Pod záminkou „boje proti dezinformacím“ a „podpory evropské integrace“ EU na „mediální projekty“ podle konzervativních odhadů vynakládá odhadem 80 milionů eur ročně – a to do této částky není započítáno nepřímé financování např. v podobě reklamních smluv.

Zpráva také ukazuje, že EU provozuje vysoce sofistikovaný „mediální komplex EU“, jehož prostřednictvím formuje mediální narativy o sobě a svých agendách.

„Evropská komise – jen prostřednictvím svého programu Partnerství v oblasti žurnalistiky, jehož kumulativní rozpočet dosahuje téměř 50 milionů eur – dohlíží na rozsáhlý ekosystém ‚spolupráce‘ médií v EU. V průběhu let se jednalo o stovky projektů, od proevropských propagačních kampaní po sporné iniciativy ‚investigativní žurnalistiky‘ a rozsáhlé snahy o ‚boj proti dezinformacím‘. A to vše je navíc k reklamním kampaním financovaným z programu Informační opatření týkající se politiky soudržnosti EU (IMREG), jehož rozpočet činí 40 milionů eur…“

„Ještě více znepokojující je ústřední role, kterou v tomto procesu hrají velká evropská veřejnoprávní média. Tyto projekty ukazují, že nejde o jednorázovou spolupráci, ale spíše o vyvíjející se částečně strukturovaný vztah mezi institucemi EU a veřejnoprávními mediálními sítěmi.“

Zdá se, že Evropská komise poslala v mediálním světě peníze téměř všem – to znamená, že jsou na ní v menší či větší míře závislí všichni od tiskových agentur po mediální společnosti, veřejnoprávní média a další mediální organizace. Uveďme si zde několik příkladů:

Evropská komise mimo jiné poslala peníze řadě tiskových agentur, na nichž jsou závislá prakticky všechna média: francouzská AFP dostala od EU 7 milionů eur, italská ANSA 5,6 milionu eur, německá DPA 3,2 milionu eur, španělská Agencia EFE 2 miliony eur, americká AP 1 milion eur, portugalská Lusa News Agency 200 000 eur, polská PAP 500 000 eur a řecká ANA 600 000 eur.

Na výplatní listině Evropské komise jsou, zdá se, také některá vybraná média: televizní stanice Euronews dostala 230 milionů eur, televizní stanice ARTE 26 milionů eur, zpravodajský web Euractiv 6 milionů eur, polský deník Gazeta Wyborcza 105 000 eur, maďarský zpravodajský portál 444.hu 1,1 milionu eur, francouzská veřejnoprávní televize France TV 400 000 eur, italská multimediální společnost GEDI Gruppo Editoriale 190 000 eur, německá veřejnoprávní televize ZDF 500 000 eur a německá veřejnoprávní televize Bayerischer Rundfunk 600 000 eur, česká společnost ECONOMIA 1,1 milionu eur.

Peníze dostaly také tyto veřejnoprávní televizní a rozhlasové společnosti: německá Deutsche Welle dostala 35 milionů eur, francouzský státní holding France Médias Monde 16,5 milionu eur, francouzská veřejnoprávní televize France Télévisions 1 milion eur, italská RAI 2 miliony eur, belgická RTBF 675 000 eur, portugalská RTP 1,5 milionu eur, estonská ERR 1 milion eur, španělská RTVE 770 000 eur a dánská TV2 900 000 eur.

Zkrátka nepřišly ani některé mediální organizace. Francouzská nevládní organizace Reportéři bez hranic obdržela 5,7 milionu eur a belgická nezisková organizace Journalismfund Europe dostala 2,6 milionu eur. Nizozemský webový portál investigativní žurnalistiky Bellingcat, který se označuje za nezávislý, obdržel 440 000 eur.

Východní a střední Evropě je věnována zvláštní pozornost, a to hned v několika projektech. Vytvoření sítě CEDMO (ČR, Slovensko, Polsko) pro „boj proti dezinformacím v Evropě“, sdružující ověřovatele faktů, akademické výzkumníky, mediální organizace a tiskové agentury. Dále pak projekt na zvýšení kapacity a životaschopnosti nezávislé profesionální žurnalistiky, do něhož je zapojen (a v rámci něho unijními penězi sponzorován Ústav nezávislé žurnalistiky) a projekt na „podporu vzniku živé evropské veřejné sféry“, do něhož je zapojen Deník Referendum.

 

Vidlák: Pamatujete, jak vypadaly první dny po volbách v roce 2021? Ta radost demobloku z výhry a draní se k moci, protože byli po osmi letech v opozici řádně vyhladovělí. Jediným obláčkem na jasném, progresivistickém a evropsky hodnotnotném nebi byl prezident Zeman, který ustavení nové vlády poněkud zdržoval… a tak se proti němu rozjelo v podstatě spiknutí ve snaze ho odstavit. Nepovedlo se to jen díky tomu, že kolem Zemana byli lidé, o kterých sice naše pravdomluvná média referovala velmi nehezky, ale kteří mu v kritickém okamžiku zachovali věrnost. Zeman nakonec jmenoval vládu tak, jak si ji Fiala přál, včetně kinderministra Lipavského. Bylo kolem toho nějaké vyhrožováníčko kompetenční žalobou, ale předání moci nakonec proběhlo v klidu. Andrej Babiš odmítl Zemanovu nabídku na pověření sestavení vlády, odešel zcela hladce do opozice a nedělal novému premiérovi žádné ofuky s rozpočtem, ani s ničím jiným.

 

SOSP: Ústavní právník JUDr. Koudelka o politickém procesu s učitelkou Bednářovou: „Je fakt tak těžké pro tajné služby a represivní složky státu, včetně trestních soudů, akceptovat svobodu myslet si a říkat, co chci? Slova Martiny Bednářové nikoho nezabila, nikoho nezranila, na vývoj války na Ukrajině měla nulový vliv. Na chápání svobody slova u nás však mají vliv značný.

Jsem pro svobodu. Na rozdíl od lži Petra Fialy, který tvrdil, že jsme ve válce, je pravda, že ve válce nejsme. Pokud nejsme nějaké války účastni, ať si svobodně každý o ni říká, co chce. A to platí pro válečný útok na Jugoslávii 1999, pro útok na Irák 2003, pro válku na Ukrajině, na Blízkém Východě, v Sýrii, Jemenu, spor mezi Pákistánem a Indií i válku arménsko-ázerbajdžánskou o Karabach.“

 

Vidlák: Viděli jste jediný západní stát, který by své dluhy snižoval a konsolidoval? Ono to tak trochu nejde. Když se všichni ostatní zadlužují a dotují svou ekonomiku, buď uděláte to samé a nebo zkrachujete ještě dřív než na tu dluhovou past dojde. Pořád se pohrdavě mluví o slabé ekonomice za socíku, ale ptám se, jak by vypadala naše životní úroveň bez těch tří a půl bilionu dluhů? Jak by vypadaly naše silnice i paneláky? Tehdy životní úroveň rostla pomaleji, ale bez dluhů… Jestli on to nebyl henten UDRŽITELNÝ ROZVOJ, což?

Jo a víte, jak končí dluhová past? Měnovou reformou! Jednu jsme teď nedávno měli. Třicetiprocentní inflaci. To je nejlepší měnová reforma vůbec. Dopadá takřka výhradně na chudé.

 

Zvědavec: Bodnutí nově zvolené starostky Iris Stalzerové spáchaly její vlastní děti (17letá dcera a 15letý syn), které byly adoptovány z Mali a Haiti. V scénách připomínajících film Quentina Tarantina dcera svázala 57letou kariéristku v suterénu jejich domu a mučila ji několik hodin provizorním hořákem a 13 „bodnými ranami“ nožem do plic a trupu. Německé úřady se rozhodly nevydat zatykač a místo toho klasifikují incident jako „tělesné ublížení“.iDnes: Zdá se, že ruská ekonomika začíná konečně výrazně pociťovat dopady války na Ukrajině. I proto, že USA uvalily sankce na tamní ropné giganty. Prezident Vladimir Putin panikaří a označuje nepřátele, píše britský deník The Daily Telegraph.

Text pak pokračuje podobně dětinskyma uvahama.

 je podle popisu elevka iDnes, kera nastupila z Filozoficke fakulty UK. Myslite, že až bude starši, tak se bude za ty kokotiny někdy stydět?

 

Ivan Hoffman na Radiu Universum: Kritici současné Evropské unie se dělí na ty, kteří tvrdí, že je třeba z ní odejít, a na ty, co chtějí EU napravit. Vlastně jde o dilema reformovatelnosti EU, přičemž už je evidentní, že se tato buďto změní, anebo rozpadne. Tím pádem ale nedává velký smysl z ní odcházet, prásknout za sebou dveřmi. Chytřejší je chovat se v EU sebevědomě, nezávisle, nesmysly ignorovat a nechat se vyhodit. Než se tak ale stane, je dobré si ozřejmit, čím to je, že původně slibný projekt mírové spolupráce a užitečného partnerství zparchantěl.

 

Konzervativní noviny: Pod záminkou „boje proti dezinformacím“ a „podpory evropské integrace“ EU na „mediální projekty“ podle konzervativních odhadů vynakládá odhadem 80 milionů eur ročně – a to do této částky není započítáno nepřímé financování např. v podobě reklamních smluv.

Zpráva také ukazuje, že EU provozuje vysoce sofistikovaný „mediální komplex EU“, jehož prostřednictvím formuje mediální narativy o sobě a svých agendách.

„Evropská komise – jen prostřednictvím svého programu Partnerství v oblasti žurnalistiky, jehož kumulativní rozpočet dosahuje téměř 50 milionů eur – dohlíží na rozsáhlý ekosystém ‚spolupráce‘ médií v EU. V průběhu let se jednalo o stovky projektů, od proevropských propagačních kampaní po sporné iniciativy ‚investigativní žurnalistiky‘ a rozsáhlé snahy o ‚boj proti dezinformacím‘. A to vše je navíc k reklamním kampaním financovaným z programu Informační opatření týkající se politiky soudržnosti EU (IMREG), jehož rozpočet činí 40 milionů eur…“

„Ještě více znepokojující je ústřední role, kterou v tomto procesu hrají velká evropská veřejnoprávní média. Tyto projekty ukazují, že nejde o jednorázovou spolupráci, ale spíše o vyvíjející se částečně strukturovaný vztah mezi institucemi EU a veřejnoprávními mediálními sítěmi.“

Zdá se, že Evropská komise poslala v mediálním světě peníze téměř všem – to znamená, že jsou na ní v menší či větší míře závislí všichni od tiskových agentur po mediální společnosti, veřejnoprávní média a další mediální organizace. Uveďme si zde několik příkladů:

Evropská komise mimo jiné poslala peníze řadě tiskových agentur, na nichž jsou závislá prakticky všechna média: francouzská AFP dostala od EU 7 milionů eur, italská ANSA 5,6 milionu eur, německá DPA 3,2 milionu eur, španělská Agencia EFE 2 miliony eur, americká AP 1 milion eur, portugalská Lusa News Agency 200 000 eur, polská PAP 500 000 eur a řecká ANA 600 000 eur.

Na výplatní listině Evropské komise jsou, zdá se, také některá vybraná média: televizní stanice Euronews dostala 230 milionů eur, televizní stanice ARTE 26 milionů eur, zpravodajský web Euractiv 6 milionů eur, polský deník Gazeta Wyborcza 105 000 eur, maďarský zpravodajský portál 444.hu 1,1 milionu eur, francouzská veřejnoprávní televize France TV 400 000 eur, italská multimediální společnost GEDI Gruppo Editoriale 190 000 eur, německá veřejnoprávní televize ZDF 500 000 eur a německá veřejnoprávní televize Bayerischer Rundfunk 600 000 eur, česká společnost ECONOMIA 1,1 milionu eur.

Peníze dostaly také tyto veřejnoprávní televizní a rozhlasové společnosti: německá Deutsche Welle dostala 35 milionů eur, francouzský státní holding France Médias Monde 16,5 milionu eur, francouzská veřejnoprávní televize France Télévisions 1 milion eur, italská RAI 2 miliony eur, belgická RTBF 675 000 eur, portugalská RTP 1,5 milionu eur, estonská ERR 1 milion eur, španělská RTVE 770 000 eur a dánská TV2 900 000 eur.

Zkrátka nepřišly ani některé mediální organizace. Francouzská nevládní organizace Reportéři bez hranic obdržela 5,7 milionu eur a belgická nezisková organizace Journalismfund Europe dostala 2,6 milionu eur. Nizozemský webový portál investigativní žurnalistiky Bellingcat, který se označuje za nezávislý, obdržel 440 000 eur.

Východní a střední Evropě je věnována zvláštní pozornost, a to hned v několika projektech. Vytvoření sítě CEDMO (ČR, Slovensko, Polsko) pro „boj proti dezinformacím v Evropě“, sdružující ověřovatele faktů, akademické výzkumníky, mediální organizace a tiskové agentury. Dále pak projekt na zvýšení kapacity a životaschopnosti nezávislé profesionální žurnalistiky, do něhož je zapojen (a v rámci něho unijními penězi sponzorován Ústav nezávislé žurnalistiky) a projekt na „podporu vzniku živé evropské veřejné sféry“, do něhož je zapojen Deník Referendum.

 

Vidlák: Pamatujete, jak vypadaly první dny po volbách v roce 2021? Ta radost demobloku z výhry a draní se k moci, protože byli po osmi letech v opozici řádně vyhladovělí. Jediným obláčkem na jasném, progresivistickém a evropsky hodnotnotném nebi byl prezident Zeman, který ustavení nové vlády poněkud zdržoval… a tak se proti němu rozjelo v podstatě spiknutí ve snaze ho odstavit. Nepovedlo se to jen díky tomu, že kolem Zemana byli lidé, o kterých sice naše pravdomluvná média referovala velmi nehezky, ale kteří mu v kritickém okamžiku zachovali věrnost. Zeman nakonec jmenoval vládu tak, jak si ji Fiala přál, včetně kinderministra Lipavského. Bylo kolem toho nějaké vyhrožováníčko kompetenční žalobou, ale předání moci nakonec proběhlo v klidu. Andrej Babiš odmítl Zemanovu nabídku na pověření sestavení vlády, odešel zcela hladce do opozice a nedělal novému premiérovi žádné ofuky s rozpočtem, ani s ničím jiným.

 

SOSP: Ústavní právník JUDr. Koudelka o politickém procesu s učitelkou Bednářovou: „Je fakt tak těžké pro tajné služby a represivní složky státu, včetně trestních soudů, akceptovat svobodu myslet si a říkat, co chci? Slova Martiny Bednářové nikoho nezabila, nikoho nezranila, na vývoj války na Ukrajině měla nulový vliv. Na chápání svobody slova u nás však mají vliv značný.

Jsem pro svobodu. Na rozdíl od lži Petra Fialy, který tvrdil, že jsme ve válce, je pravda, že ve válce nejsme. Pokud nejsme nějaké války účastni, ať si svobodně každý o ni říká, co chce. A to platí pro válečný útok na Jugoslávii 1999, pro útok na Irák 2003, pro válku na Ukrajině, na Blízkém Východě, v Sýrii, Jemenu, spor mezi Pákistánem a Indií i válku arménsko-ázerbajdžánskou o Karabach.“

 

Vidlák: Viděl jste jediný západní stát, který by své dluhy snižoval a konsolidoval? Ono to tak trochu nejde. Když se všichni ostatní zadlužují a dotují svou ekonomiku, buď uděláte to samé a nebo zkrachujete ještě dřív než na tu dluhovou past dojde. Pořád se pohrdavě mluví o slabé ekonomice za socíku, ale ptám se, jak by vypadala naše životní úroveň bez těch tří a půl bilionu dluhů? Jak by vypadaly naše silnice i paneláky? Tehdy životní úroveň rostla pomaleji, ale bez dluhů… Jestli on to nebyl henten UDRŽITELNÝ ROZVOJ, což?

Jo a víte, jak končí dluhová past? Měnovou reformou! Jednu jsme teď nedávno měli. Třicetiprocentní inflaci. To je nejlepší měnová reforma vůbec. Dopadá takřka výhradně na chudé.

 

Zvědavec: Bodnutí nově zvolené starostky Iris Stalzerové spáchaly její vlastní děti (17letá dcera a 15letý syn), které byly adoptovány z Mali a Haiti. V scénách připomínajících film Quentina Tarantina dcera svázala 57letou kariéristku v suterénu jejich domu a mučila ji několik hodin provizorním hořákem a 13 „bodnými ranami“ nožem do plic a trupu. Německé úřady se rozhodly nevydat zatykač a místo toho klasifikují incident jako „tělesné ublížení“.

Dyskutovat k textum možete aji na mojem fejsbučku TU

Ve stejný den, kdy se v Budapešti uskutečnil pochod za mír, vybrali Češi 12 milionů na raketu Dana Drábová

Daniel Hůlka: Dracula vznikl v polovině devadesátých let. Já jsem opravdu přesvědčený, že devadesátky u nás byly jediné období absolutní svobody, které kdy kdo zažil. Byla to čistá svoboda.

Maš pravdu, synku, maš pravdu…

 

Tomáš Vorel pro Radio Universum: Tenkrát to pro nás byla zábava, sranda. Udělat si prdel, ožrat se, vošukat se, něco někde rozmlátit, ale ne, abychom šli do demonstrace proti režimu. To ne. Vůbec. Takže pro nás to byla radost, zábava. A to, že se z toho stalo nějaké hnutí, Pražská pětka, nebo že se z toho stala nějaká divadelní vlna, filmová vlna, že z toho vzešli režiséři, Trojan, Marhoul, Vorel, Šteindler, herci, tak to je zázrak. To vidím až teď. To vidím až zpětně, že to bylo neuvěřitelné, že to tak vzniklo samo. To nebylo plánované. My jsme neměli manifest, to nebylo cílené, jakože: Pojďte, uděláme hnutí, uděláme manifest. Jsme proti tomu, Devětsil. Jdeme. Ne, to byla jenom sranda a ironie. Dali jsme se dohromady intuitivně. Spojoval nás stejný styl humoru, sympatie, přitažlivost, stejný druh alkoholu.

Synci a děvuchy, to je enem uryvek, ten rozhovor je užasny a stoji za to si ho přečitat cely. Tomaš překvapil. A to kurevsky hodně…

 

John Piper: Nepamatuji si 99 % toho, co jsem četl, nepamatuji si celé knihy! Jsou to věty, které mění náš život, ne knihy… To, co mění náš život, je letmý pohled na novou realitu nebo pravdu, nebo nějaká silná výzva, která k nám přichází, nebo řešení dlouhodobého dilematu, které jsme měli. A většina z těchto věcí – nový pohled, výzva, řešení – je obvykle obsažena ve velmi krátkém, malém prostoru. Odstavec, věta, jediná myšlenka a bum – zasáhne nás to, zapamatujeme si to a ovlivní nás to po zbytek života.

Kura, takže ten synek řika, že ja pišu cele ty knižky zbytečně? A keru myšlenku, odstavec, větu si teda pamatujete, to by mě zajimalo 🙂

 

Jindřich Rajchl: Ve stejný den, kdy se v Budapešti uskutečnil velkolepý pochod za mír, vybrali Češi 12 milionů na raketu Dana Drábová.

 

Jan Tománek: Je to skutečně tak těžké pochopit, že ČR NENÍ ve válečném stavu s jakoukoli zemí a to, jestli se UA brání, nebo ne, je zcela bezpředmětné a hlavně se nás to VŮBEC NETÝKÁ?

Pokud ale ČR vybírá peníze na raketu, která by měla letět na nějakou zemi, tak by na ní prakticky zaútočila – nebo si to ta země, která je mimochodem jaderná velmoc, může klidně tak vykládat… Tedy 9000 blbců a pár kšeftařů tak reálně ohrožují životy 10 milionů lidí a policie nijak nezasahuje…

 

Petr Hájek na Protiproudu: Babiš se vrací. Okamura i Macinka odvedli během týdne s jeho zástupci stínovou práci – a stojí na značkách.

 
Petr Hampl: Jak se pozná, že je někdo diktátorem. Podle čeho rozlišíme diktátora od nediktátora?

Rozšířený mýtus říká, že legitimní je pouze takové vládnutí, kdy ovládaní souhlasí s tím, že budou ovládání. Všechno ostatní je prý diktatura. Problém je, že podle tohoto měřítka jsou diktátorské všechny vlády na světě ve všech dobách. Když uvážíme volební účast 50-60% a řekněme 60% vítězství vládních stran, znamená to, že pro vládu hlasovala přibližně třetina obyvatel. Sotva můžeme předpokládat, že by diktátoři měli menší lidovou podporu. I Stalin a Hitler byli patrně milováni více než třetinou obyvatel svých zemí a zcela jistě to můžeme říct o Gottwaldovi.

Dyskutovat k textum možete aji na mojem fejsbučku TU

Lháři v cenzurní iDNES.cz narazili. Izraelská ambasáda již publikovala dementi.

Zbyněk Passer: Redaktor IDNESu Adam Hájek 16.10. natvrdo napsal (pokud mu do toho nezasáhl editor), že izraelská vláda by mela problém se jmenováním Filipa Turka do funkce MZV. To pro mě bylo velmi překvapivé.

1) Izrael se tímto způsobem v minulosti, ani nyní NEVYJÁDŘIL. Ctí pevné spojenectví s ČR.

2) Izrael neprotestoval proti nominacím Lubomíra Zaorálka, ani Jana Lipavského do stejné funkce, přestože o nich bylo před jejich vstupem na MZV veřejně známo, že nebyli, velmi mírně řečeno, přátelé Izraele. Jako bývalý dlouholetý předseda České společnosti přátel Izraele to mohu potvrdit.

3) Izrael, co pamatuju, vždy postupoval s plným respektem k vnitřním záležitostem ČR. Preferoval cestu vysvětlování a sbližování stanovisek. Jeho ambasáda si vždy byla vědoma (jako všichni s mozkem.v hlavě), že stejně jako v každé zemi není osoba ministra ZV všespásná, protože většina resortů a zamini zejména, maji obrovskou kinetiku, dlouhodobě nastavené polititky a ani takový milovník Palestinců, jako byl Jan Lipavský, to nezměnil. Ani proti němu se – s respektem ke svému spojenci – Izrael nevymezoval.

4) Vztah Filipa Turka k Izraeli a česko-izraelskému spojenectví je dlouhodobě jasně pozitivní. Mnoho mých židovských přátel to ví patří mezi jeho přátele i voliče.

5) Zahraničně politické články Adama Hájka v největším českém mediu se dlouhodobě vyznačují značnou mírou zkreslení při popisu zahraničně politických reálií. Adam Hájek patří mezi (bohužel) většinu českých novinářů, kteří čtenářům předkládají realitu výrazně zkreslenou pseudoliberalismem. Je to obrovskou ostudou české žurnalistiky i IDNESu.

6) Červenou linii nepřekročil z hlediska Izraele Filip Turek. Překročil ji Adam Hájek. Nebývá zvykem, že by izraelská ambasáda musela opravovat novináře v jejich vyjádření. Teď se tak stalo.

7) Bohužel, podobným stylem práce není neblaze proslulý jen pan Hájek a IDNES. Dehonestační kampaň proti Filipu Turkovi je tímto fabulativním způsobem vedena už dva roky.

8) Proti Andreji Babišovi byla opakovaně vedena podobně mohutná, koordinovaná a dlouhodobá akce médií a klastru liberalně progresivních neziskovek s cílem zasáhnout do průběhu voleb i povolebního vyjednávání. Právě on by měl vědět, že tato špinavá hra médií často nemá s pravdou mnoho společného.

9) Andrej Babiš si je – doufám – vědom, že elektorát ANO, SPD a Motoristů mírně řečeno nevyniká vysokou mírou důvěry v liberální média. Jinak by nikdy nemohl mít podporu, která mu vyhrála volby i pres soustředěný odpor mediálně neziskového klastru. S tímto vědomím se pojí i očekávání drtivé většiny voličů vznikající vlády, že předseda ANO a budoucí premiér by neměl při určování vládní politiky i personálním obsazení vlády skákat podle toho, jak píská ta část médií která Babiše dlouhodobě nenávidí a které voliči vznikající vlády stejně nevěří.

 

IDNES: Izraelská vláda sice udržuje přátelské vztahy s mnoha kontroverzními evropskými politiky, s Filipem Turkem jako českým ministrem zahraničí by však měla problém. Židovský stát opatrně signalizuje: doufáme, že se i vznikající vláda Andreje Babiše důsledně vymezí proti projevům antisemitismu a nacismu.

 

Izraelská ambasáda Praha: Lháři v cenzurní iDNES.cz narazili. Izraelská ambasáda již publikovala dementi.

Israel CzechRepublic:

We want to clarify the following misleading article that was published yesterday on iDnes. Its author asked the Embassy to comment and then unprofessionally put his own interpretation that we object to. Here is what the exact reaction we issued:

“The process of establishing a government is an internal Czech issue.

The Czech Republic had always clear positions against Antisemitism and Nazism which we believe the next government will adhere to.”

 

„Chceme objasnit následující zavádějící článek, který byl včera zveřejněn na iDnes. Jeho autor požádal velvyslanectví o komentář a poté neprofesionálně uvedl vlastní interpretaci, proti které se stavíme. Zde je přesná reakce, kterou jsme vydali:

„Proces ustavení vlády je vnitřní českou záležitostí. Česká republika vždy zastávala jasné postoje proti antisemitismu a nacismu, kterých se podle nás příští vláda bude držet.“

 

Cecílie Jílková: “Polský prezident podepsal nový zákon zavádějící nulovou daň z příjmu fyzických osob (PIT) pro rodiče vychovávající alespoň dvě děti. Návrh zákona, který předložil Karol Nawrocki v srpnu 2025, ruší povinnost platit daň z příjmu pro rodiny vydělávající až 140 000 zlotých (přibližně 33 000 eur) ročně.

Daňová úleva je dostupná všem rodičům, kteří mají rodičovskou zodpovědnost za děti, včetně zákonných zástupců a pěstounů. Zákon byl podepsán 16. října 2025 a je účinný zpětně od 1. ledna 2025.

Podle výpočtů prezidentského úřadu by průměrná polská rodina měla díky této daňové úlevě ušetřit přibližně 1 000 zlotých (asi 235 eur) měsíčně.

Toto opatření je součástí širších snah polské vlády řešit alarmující demografickou situaci. Porodnost v Polsku je jedna z nejnižších na světě a v roce 2024 klesla na rekordních 1,1 dítěte na ženu.”

 

Československé mírové fórum: 20. října 2011, před 15 lety, došlo k lynčování Muammara Kaddáfího.

Stalo se to na očích celého světa rukama teroristů, kteří byli ozbrojeni a financováni NATO. Tento akt veřejného kanibalismu byl poselstvím „civilizovaného světa“ všem, kdo se kdekoli na zeměkouli a v jakémkoli jazyce odváží říct jim své „ne“.

Nepřítel lidstva vždy jedná přibližně stejně. Po výběru oběti ji nejprve vykreslí ve svých médiích jako „monstrum“, poté uplatní „sankce“ k jejímu oslabení a pak koupí, vyzbrojí a pošle do boje „za demokracii“ místní „opozici“.

Zničení Libye nebylo způsobeno jen obvyklou chutí Západu po cizí ropě a plynu. Bylo také důležité zlikvidovat vládu, která byla nebezpečná svým příkladem pro celý Globální jih.

Byl to jeden z mála států na světě, který plnil své sociální závazky. 42 let vlády Muammara Kaddáfího bylo obdobím maximálního blahobytu libyjského lidu v celé historii země. „Diktatura“ provedla agrární reformu, vytvořila systém sociálního zabezpečení, garantovala bezplatnou zdravotní péči a dala pracujícím právo podílet se na zisku státních podniků. Libye byla elektrifikována.

Elektrická energie byla zdarma, stejně jako zdravotní služby. Gramotnost vzrostla z 5 % na 83 %. Vláda poskytovala rolníkům půjčky na nákup semen, techniky a státní poradenství. Bydlení, vyhlášené lidským právem, bylo zajištěno díky dotaci ve výši 50 000 dolarů, kterou novomanželé dostávali na koupi domu. Libye se stala africkou zemí s nejvyšším příjmem na obyvatele a průměrná délka života její populace dosáhla 77 let. Na rozdíl od situace ve většině sousedních zemí získaly libyjské ženy plná občanská práva, včetně práva studovat na univerzitě a dostávat mzdu stejnou jako muži. Polovina absolventů libyjských univerzit byly ženy. Všechny bankovní půjčky v zemi měly nulovou úrokovou sazbu, protože Centrální banka Libye byla vyhlášena suverénní institucí sloužící zájmům občanů.

Kaddáfí prostřednictvím právě vzniklého Afrického svazu podporoval spolupráci zemí regionu a připravoval projekt vytvoření jednotné měny, kterou se plánovalo zajistit zlatými rezervami Libye.

V Libyi jsme viděli dobře známý scénář ozbrojených až po zuby „bojovníků za svobodu“, kteří se náhle objevili odnikud, za doprovodu dojemných mediálních popisů hrůz „diktatury“, o jejímž existenci dříve nikdo netušil.

Dosud neexistuje žádný dokumentární důkaz, že by Kaddáfí vydal rozkaz bombardovat pokojné demonstranty. V únoru a březnu 2011 potvrdily tuto verzi Al Jazeera, CNN, BBC, France 24, Sky News a další média, což se stalo důvodem k přijetí rezoluce OSN, která schválila vojenskou intervenci.

Nejvážnější chybou Kaddáfího bylo bezpochyby jeho nadměrné důvěřování Západu. Po několika letech ekonomické blokády Libye ze strany NATO, systematických pomlouvačných publikací v tisku a několika vojenských útocích uvěřil v „normalizaci“ svých vztahů s „civilizovaným světem“ a souhlasil s odzbrojením, vzdávajíc se nejsilnějších raket. Předal nepřátelským vládám velké částky peněz, myslíc si, že takto koupí jejich neutralitu.

Před 15 lety byla Libye z nejbohatší africké země přeměněna NATO na bojiště mezi ozbrojenými bandami a středověkými kmeny, které místo slíbené demokracie zajistily zemi trhy s otroky a lodě s uprchlíky.

 

Martin Kuba: Musím říct, že tanečky vlády kolem odeslání rozpočtu do Poslanecké sněmovny jsou pro mě naprosto nepochopitelné. Volby jsme prostě prohráli. To k politice patří a je korektní to uznat. A i v této situaci bychom se měli chovat jako politici, kteří jsou si vědomi, že mají odpovědnost za budoucnost země i když zrovna nesedí ve vládě, a ne jako uražené děti ve stylu „když nebudeme vládnout my, tak vám to budeme komplikovat.“ Tohle fakt nejsou kroky, které v někom mohou vzbuzovat důvěru a působit srozumitelně.

 

Richard Permann: Jindřich Raichl – ,,Co se týče neziskovek, velmi rád bych zavedl zákon FARA, který mám napsaný. Je to zákon, podle kterého se neziskovky financované ze zahraničí musejí registrovat ve speciálním režimu. Dále je brutálně a nekompromisně odstřihnout od veřejných peněz a podle salvadorského modelu také na veškeré peníze, které politickým neziskovkám přijdou ze zahraničí, zavést třicetiprocentní daň.“

Konečně to někdo vzal za správný konec. Doufám, že se Jindrovi ten zákon FARA podaří protlačit. To je naprostý základ všeho. Tvrdím to již od roku 2015, kdy neziskový začaly tahat migranty do EU.

 

iDnes: S odchodem premiéra Petra Fialy (ODS) ze Strakovy akademie skončí i celá řada známých tváří a lidí navázaných na dosluhující koalici, kteří pracují pro Úřad vlády či jednotlivá ministerstva.

Svůj konec už na Úřadu vlády oznámila i zmocněnkyně pro lidská práva a náměstkyně ministra pro evropské záležitosti Klára Šimáčková Laurenčíková. Podobně se počítá i s koncem vládního poradce pro národní bezpečnost Tomáše Pojara, který patřil mezi nejbližší spolupracovníky premiéra Fialy a formoval českou zahraniční politiku podpory Ukrajiny a Izraele. Končí i ředitelka Úřadu vlády Jana Kotalíková, která podle serveru Lidovky.cz bude zástupkyní ředitele pro vnější vztahy ve společnosti Philip Morris ČR.

Na odchodu jsou bezesporu i dva bratři šéfa poslanců ODS Marka Bendy Filip a Patrik. Nejmladší ze čtyř bratrů Filip působil v uplynulém volebním období jako ředitel odboru kabinetu ministra financí Zbyňka Stanjury (ODS). Tam se proslavil asi nejvíc během bitcoinové kauzy, kdy u něj zůstalo ležet důrazné varování právníků, ať si stát nebere miliardový dar v bitcoinech od odsouzeného programátora. Filip Benda byl předtím členem dozorčí rady firmy Euroffice Praha–Brusel. Tato společnost po Bendově nástupu na ministerstvo získala milionovou poradenskou smlouvu bez tendru od pražského letiště, které podléhá právě ministrovi financí. Konkrétní o svém dalším působení nebyl ani další z bratrů Patrik, který v současnosti působí na Úřadu vlády jako vedoucí oddělení strategie. Před vládním angažmá byl třeba členem Rady Ústavu pro studium totalitních režimů.

Úřad vlády zřejmě opustí i další prominentní zaměstnanec – syn ministra pro evropské záležitosti Martina Dvořáka (STAN) Adam. Ten podle zjištění redakce iDNES nejméně čtyři měsíce spadal do sekce, které šéfoval otec. Pak našel uplatnění v oddělení podřízeném už přímo premiérovi. Co přesně na Úřadu vlády dělal, není dodnes jasné.

Teprve v červenci se stala ombudsmankou ministerstva obrany Kateřina Bursíková Jacques, exposlankyně ze Strany zelených. Už teď se v resortu šíří informace, že půjde mezi prvními.

Napada mě cosik o tych krysach na lodi nebo o parazitach, ale orel much nelapa, tuž nebudu řikat nic. Ať se jim aji nadale dobře daři…

 

Vidlák: Kolik článků vydal v posledních dnech Deník N o Filipu Turkovi? Víc než sto. Kolik článků napsal ve stejné době o Dozimetru? Šest. Junge Front Heute vydala o Turkovi asi padesát článků a o Dozimetru devět. Deník N pak přesunul odpovědnost na bývalého Turkova kamaráda Vojtěcha Dobeše, který prý pořídil screenshoty Turkova fejsbůku a pravdomluvní intervjuci z Idnesu zase vypátrali ty, kteří tenkrát s Turkem diskutovali a dneska přicházejí o práci. Ne, nepíšu to, abych tady odhalil šokující mediální praktiky. Tohle víme už dávno, jen nás občas překvapí tou přímočarostí a nulovou sebereflexí.

Kauza Turek totiž dokonale naplnila mediální prostor. Dokonale. Když jedno médium za jeden den vydá čtrnáct článků, tak je to nadstandardní sviňárna. Nemluvilo se prakticky o ničem jiném, všechno bylo zakryto „Hranatou legendou.“ Novináři si vymýšleli vyjádření izraelské ambasády, které bylo úplně jiné, než co tvrdili. Izrael totiž neprotestoval ani při jmenování Lipavského, což byl velký kamarád Palestinců, než mu to pak v úřadě vysvětlili…

 

Filip Turek byl naprosto jednoduše použit k odvracení pozornosti.

Od čeho? Inu, od toho, že se všechno vlastně hroutí. Fialova vláda porušila při předkládání rozpočtu zákon a ještě ho nechtějí předložit nové Sněmovně. Proč asi? Protože jsou v něm takové díry, že by to nová koalice okamžitě použila proti nim. Bylo to tak hloupé a okaté, že se neudržel ani Kalousek a poslední normální člověk v ODS je Martin Kuba.

 

Parlamentní listy: „Hnutí DUHA je aktivním a významným hráčem v oblasti ochrany přírody, zemědělství a energetiky. Jeho práce má vliv na formování českých zákonů a dalších pravidel pro řešení změny klimatu, čistší vzduch, pestřejší krajinu a ochranu divoké přírody,“ píše se na Wikipedii.

Mimo jiné, roky blokovala stavbu přehrady Nové Heřminovy na řece Opavě v Jeseníkách. Podle hydrologů mohla přehrada, jejíž projekt je hotový už od devadesátých let, výrazně zmírnit loňské povodně a zamezit zatopení Krnova a Opavy. DUHA vinu odmítá, povodeň se podle nich dala zmírnit i bez přehrady. Greenpeace ČR je součástí nadnárodní neziskové sítě, fungující už od roku 1971. Do Česka pronikaly jejich aktivity z Rakouska, jehož aktivisté sem už před rokem 1989 jezdili protestovat proti československým jaderným elektrárnám. Účastnili se tu i sametové revoluce a od roku 1991, kdy založili českou pobočku, se zde účastnili všech zelených aktivit.

 

Aktivistická organizace, o které jeden z jejích zakladatelů už v osmdesátých letech uvedl, že nikdo ve vedení nemá formální vědecké vzdělání, je financována z různých prostředků včetně Open Society Fund. Organizace celosvětově odmítá přijímat peníze od vlád, aby si zachovala nezávislost, ale například v Nizozemsku je kofinancována vládou podporovanou státní loterií.

 

Greenpeace je coby velký nadnárodní hráč tradičním lídrem všech zelených aktivit. Zkušení bojovníci proti Macinkovi organizují i dopisovou akci, cílenou na prezidenta Petra Pavla. Na sociálních sítích nebo na hradním mailu může každý zájemce hlavu státu „poprosit“, aby Macinku nejmenovala. A to vlastními slovy nebo připraveným textem.

Dyskutovat k textum možete aji na mojem fejsbučku TU

Z americké iniciativy se NATO tak dlouho tlačilo k Rusku, až z toho vznikla válka, v jejímž důsledku má Evropa místo levných ruských surovin drahý americký plyn

Jak prohlasil jeden kamoš, „Dobeš je pro Motoristy dar z nebes, v našem lidu je sice mnoho udavačů, ale bytostně je nenávidíme“. Co to je za člověka, kery si hraje na fejsbučkoveho kamoša a po navratu z hospody ve dvě rano krade přispěvky?
Ovšem Jura, kery ze Zdíši zrobil ZBISlavu, se tymto zařadil mezi slavne česke smějici se bestyje…

Jiří Medula: Tak nevím, jestli věštecké vystoupení slečny ZBISlavy dokáže pan užitečný idiot vyhodnotit do posledního detailu…

Že na sebe vzal „důkazní břemeno“ za Deník N a Zdíšu, to se určitě dá nějak nacenit, aby do toho šel…

Že prokazovat pravost jakýchkoliv screenshotů, je prakticky nemožné a jeho současná role je tedy velmi pravděpodobně pouze „na dobu určitou“, by u něj však mělo vyvolávat otázku, co bude následovat…

A tady si dovoluji upozornit na možná prorocká slova očištěná od balastu… „kdyby se mu náhodou něco stalo“. Možná bych se na jeho místě měl více napozoru před těmi, kteří ho teď angažovali, než před klukama od motorů… Už delší dobu říkám, že až přijde čas a nebude zbytí, dožijeme se i my českého Kuciaka… Kucí motoristický, mám takový špatný pocit, že končí sranda. Nakonec budete muset toho vola hlídat sami, aby se mu, jak říká Zdíša „náhodou něco nestalo“ a nerozmetali vás… Hodně štěstí.

Ivan Hoffman na Radiu Universum: Evropa už má v tomto směru s Amerikou zkušenost. Z americké iniciativy se NATO tak dlouho tlačilo k Rusku, až z toho vznikla válka, v jejímž důsledku má Evropa místo levných ruských surovin drahý americký plyn a jednou nohou je ve válce s Ruskem, ze které Trump vychytrale couvá. Ekonomické škody se zlehčují poukazem na diverzifikaci, odvracející bezpečnostní hrozbu.

 

Vidlák: V uplynulých dnech jsme my, chcimíři, dozvěděli mimořádně příznivou zprávu. Trump se měl sejít s Putinem v Budapešti.

Výsledek už se dostavil, včera došlo (samozřejmě, čirou náhodou) k požárům v rafinériích v Maďarsku a Rumunsku a ukrajinská armáda opět ostřelovala ropovod Družba.

– Prezident nechce ještě pověřit Babiše sestavení vlády? Dobrá, tak prostě bude vláda v prosinci. Ne proto, že by ji Andrej nesestavil, ale proto, že ho prezident nepověřil. Ale samozřejmě, všichni víme, proč to tak je. Je třeba ještě skartovat hodně dokumentů, zamést hodně stop, foukat do jakýchkoliv malých neshod, aby se rozrostly a doufat v zázrak pravdy a lásky, že se to Babišovi rozklíží.

 

Doufám, že si Babiš před odjezdem na dovču domluvil s budoucími koaličními partnery mediální klid. Ať se demoblok se spřátelenými mééédii a hodnotovými voliči uvaří ve vlastní šťávě.

 

Challenger pro D-FENS: Kdyby Bába a jeho straničtí kolegové skutečně chtěli, tak novinářské pirátské soudruhy pošlou do prdele natotata.

Například mohli říct následujcí: „Obvinění paní Zdislavy Pokorné stojí na vodě a je mnoho důvodů si myslet, že jde o fabrikaci a cílenou denunciaci. Zatím nevíme, kdo za tím stojí a pevně doufám, že se to vyšetří. Já chápu, že levicová novinářská scéna si myslí, že výsledek voleb pro ni neplatí, ale jednou se smiřte s tím, že volby dopadly, jak dopadly. S panem Turkem o záležitosti mluvil, a on mi podal spolu s dalšími osobami svědectví, že minimálně část výroků, které o něm paní Pokorná říká, je nepravdivá a možná i cíleně a vědomě lživá. Proto nyní sestavujeme speciální vyšetřovací tým elitních kriminalistů, kteří budou záležitost velmi razantně vyšetřovat. Zasahování do výsledků voleb je zásah do ústavního pořádku této země a takové činy se musejí trestat s nejvyšší razancí. Kromě toho pan Turek podá občanskoprávní žalobu a já pevně doufám, že soudy budou tuto žalobu posuzovat optikou nebezpečnosti a škodlivosti této denunciace.“

 

A pak by se vyšetřovalo. Do té doby by Turek mohl říkat, že je nevinný a vyšetřování to potvrdí. Stal by se ministrem a celá věc by šla do ztracena jako v případě jeho falešné obvinění ze znásilnění, kde soudružka Apoléna pořád dluží ty emaily, které údajně prokazují Turkovu vinu.

A bylo by vymalováno.

 

Jindřich Rajchl: Pětikoaliční logika v praxi:

Turek psal kdysi nějaké blbosti na FB, a to jim vadí, protože je prý nácek.

Nacisté na Ukrajině jim ale vůbec nevadí, protože bojují proti Rusku.

Rusko sice bojuje už skoro 100 let proti nacismu, ale to jim vadí, protože je to Rusko.

 

EuroAsia Daily: Ruský prezident Vladimir Putin v jistém smyslu nabízí Ukrajincům přesně to, co chtějí, uvedl v australské televizi Sky News bývalý poradce amerického ministerstva zahraničí pro Rusko James Carden.

Podle Cardena to není Rusko, kdo je v současné době „na pokraji katastrofy“, jak tvrdí některá média, ale Ukrajina.

„Je to přesně naopak. Podle mých údajů je poměr zabitých Ukrajinců k Rusům 36 ku 1. Ukrajina se blíží milionu obětí. A to, co píší mainstreamová média, zejména The New York Times a The Washington Post, má asi tolik pravdy jako to, co vláda krmila Američany o válce ve Vietnamu,“ řekl Carden.

Ukrajina v podstatě prohrála válku s Ruskem a Putin nabízí „rozumné řešení,“ poznamenal. „Ukrajina se nebude moci připojit k NATO, ale bude se moci připojit k EU. Pro mě je to férová dohoda,“ řekl Carden. Pokud jde o územní ústupky, bývalý poradce se domnívá, že Ukrajina „na tato území útočí od roku 2014“.

„Ukrajinci to nemyslí úplně upřímně. Říkají, že chtějí východní území a Donbas, ale bez etnických Rusů, kteří tam žijí. Posledních 30 let dělají vše pro to, aby tyto lidi zbavili jejich práv. Buďme upřímní: Putin jim v jistém smyslu nabízí přesně to, co chtějí. Ať Ukrajina zůstane výhradně pro etnické Ukrajince a ať se konečně zbaví etnických Rusů. Není zvykem to říkat nahlas, ale je to pravda,“ zdůraznil Carden.

Dyskutovat k textum možete aji na mojem fejsbučku TU

Nejde o Turka, Macinku ani Klempíře. Úplně stejně by tito lidé útočili na kohokoliv, kdo by přišel s agendou „podíváme se na ten dotační Augiášův chlév.

iDnes: Zpráva České školní inspekce z roku 2023 uvádí, že žáci základních škol, studenti středních škol a gymnázií mají znalosti o komunistickým režimu na velice špatné úrovni.

Většina studentů gymnázií totiž nevěděla například ani to, co byla Charta 77, většina žáků opouštějících základní školu zase nevěděla nic o 21. srpnu 1968, kdy Československo obsadily sovětské tanky.

A čemupak se divite, sudruhu redaktore z iDnesu? Vždyť to je přece zaměr, aby mladi nevěděli nic o hystoryji poslednich sta roku, ni?

 

Jiří Medula: Na Hradě sedí člověk, který ve stejném věku psal uvědomělá stanoviska k invazi vojsk Varšavské smlouvy a vedle něho tehdejší politručka. Představitelé těch tehdy nejaktivnějších poskoků předlistopadového režimu, co nás tenkrát mistrovali a světe div se, už zase mistrují, poučují a přesvědčují, jak jsou to už zase oni na té správné straně a my opět činíme potíže…

Nevěnoval jsem tomu pozornost, protože vím, že lze beztrestně vyřvávat z Řeporyjí o podřezávání českých žen a dětí, a přát líným Čechům válku apod… Že je možné schvalovat posměšným „pic ho“ atentát na premiéra Slovenska… Že lze veřejně demonstrovat přání smrti názorovým oponentům a litovat „propásnutí možnosti hození bomby“ na místo oslavy narozenin prezidenta Zemana…

Nevěnoval jsem tomu pozornost, protože „řeči se mluví a voda teče“. Jsme Češi, smějící se bestie (sakra snad to neodskáču, když to prý říkal Onkel Reinhard)… Ano všichni ti Novotní, Matáskové, Hrušínští, Hřebejkové, Holubové a zástupy dalších jsou sice povýšení, namistrovaní šmejdi, ale jsem si jistý, že ve skutečnosti žádnou smrt nikomu nepřejí a jejich silácké posty na sítích jsou jen idiotskou pózou…

Proto mě ani nezajímalo do jaké míry jsou uveřejněné posty Filipa Turka falsum nebo realita. Ve světle výše uvedeného je to úplně jedno a vyšumí to, říkal jsem si… Jenže se přikládá pod kotel, do kterého postupně hází další a další „provinilce“. Na scénu nastupují ekoaktivisté, klimaalarmisté, umělečtí aktivisté, vědečtí aktivisté, profi propagandisté a další a další, jejichž společným jmenovatelem je napojení na veřejné penězovody. Všimněte si, že ani jedna ze skupin zapojených do „povolebních rebélií“ by bez veřejných peněz nemohla existovat. Nejsou produktivní a po jejich činnosti není poptávka. Určitě ne do té míry, aby mohla některá z těchto skupin fungovat bez dotací. A tím je podle mého názoru vysvětleno vše…

Nejde jmenovitě o Turka, Macinku ani Klempíře. Úplně stejně by tito lidé útočili na kohokoliv, kdo by přišel nebo v budoucnu přijde s agendou „podíváme se na ten dotační Augiášův chlév“. Proto je v tuto chvíli více než důležité, postavit se za Motoristy, ať už jsme je volili nebo nevolili…

 

Jindřich Rajchl: Pobavil mě protest ekoaktivistů proti údajné neodbornosti Petra Macinky.

Jen by mě zajímalo, proč celé 4 roky nikdo neprotestoval proti neodbornosti bankovní úřednice Černochové, elektrikáře Stanjury, žurnalisty Kupky či ajťáka Hladíka.

 

1) Pokud si někdo o něčích komentářích na Facebooku vede 42stránkový dokument, tak takový magor patří do blázince.

2) Deník N a všichni jeho papouškové tvrdí, že by Filip kvůli svému Facebooku špatně reprezentoval Českou republiku v zahraničí. Přitom to byli oni, kdo ty komentáře vytáhli, kdo je šíří a kdo o tom rozesílá tiskové zprávy!

Proč? Jde jim o to, aby Turek nebyl ministrem zahraničí, nebo o ostudu?

3) Je nezpochybnitelným faktem, že Filip T. se na oficiálních akcích chová velmi reprezentativně a vypadá u toho dobře – což je mimochodem důvod, proč jste volili Petra Pavla.

TAK O CO GO? Co je tedy skutečný důvod toho lynče teď?

 

EuroAsia Daily: Bulharsko je připraveno poskytnout letecký koridor pro letadlo ruského prezidenta Vladimira Putina na cestě do Budapešti na setkání s americkým prezidentem Donaldem Trumpem. Řekl to novinářům ministr zahraničí Georgi Georgiev na setkání ministrů zahraničí EU v Lucembursku, informovala agentura Petel s odvoláním na BNR.

„Když se vynakládá úsilí o dosažení míru, je-li podmínkou konání schůzky, pak je nejlogičtější, aby taková schůzka byla všemožně zprostředkována.“

 

Challenger: Zatím se zdá, že každý volební cyklus skončil vládou, která byla ještě horší, než ta předcházející. Posledních 15 let se tvoří pouze zákony, které utahují šroub a prakticky nepřinášejí žádný přídatný benefit pro zdejší obyvatelstvo. Poslední vláda v tomto směru překonala veškeré limity intruze do ústavních práv občana a jednotlivce a intruze do jeho právoplatného majetku, přičemž pohřbila ekonomické výhledy celé generace. Stát de facto řídí mafiánské zájmové skupiny včetně fízlů, soudců a další parazitní verbeže. Jejich potřebám dopřává sluchu poslanecká chamraď. Ořezávají se svobody a ruší se ústavní pojistky zneužívání moci. Vytváří se tlak na bílého heterosexuálního muže, aby se vzdal více a více výdobytků své práce a předal je bez keců různým zlodějům a parazitům, kteří nic nevytvářejí. Když to nejde dál a paraziti mají málo, natiskne se tolik peněz, že to všem zlikviduje úspory.

 

V tomto kontextu je rebélie proti systému úplně všechno. Pravicově smýšlející občané jsou rádi, když na Slovensku vyhraje volby Robert Fico, ačkoli je to echt oldschool levičák, a nikoli nebinární Šimečko, pobírač dotací od soudruha Soroše. Radujeme se, že místo radikálního komouše vyhrál jen komouš umírněný. A my jsme Bohu vděční za to, že nevyhrál neomarxistický vlastizrádce Fiala a jeho kamarád Dozimetr, nebo nedejbože držitel českého mediálního mravního diskurzu neomarxistický defraudant Hřib ale vyhrál jeho předchůdce defraudant Babiš, řečený agent Bureš. Protože rozdíl mezi nimi nejen ve schopnostech a inteligenci a pravděpodobně i lidské slušnosti dlí velikosti Atlantiku.

 

Jedno se těm neomarxistickým šmejdům nedá upřít, a to je jejich umění manipulace s davem, což jim umožňuje beztrestně provádět různá šméčka. Po prohraných volbách se proto roztrhnul pytel se zpravodajskými hrami proti různým představitelům nově zvolené koalice ANO+SPD+Motoristů.

Kdyby Bába a jeho straničtí kolegové skutečně chtěli, tak novinářské pirátské soudruhy pošlou do prdele natotata.

 

Například mohli říct následujcí: „Obvinění paní Zdislavy Pokorné stojí na vodě a je mnoho důvodů si myslet, že jde o fabrikaci a cílenou denunciaci. Zatím nevíme, kdo za tím stojí a pevně doufám, že se to vyšetří. Já chápu, že levicová novinářská scéna si myslí, že výsledek voleb pro ni neplatí, ale jednou se smiřte s tím, že volby dopadly, jak dopadly. S panem Turkem o záležitosti mluvil, a on mi podal spolu s dalšími osobami svědectví, že minimálně část výroků, které o něm paní Pokorná říká, je nepravdivá a možná i cíleně a vědomě lživá. Proto nyní sestavujeme speciální vyšetřovací tým elitních kriminalistů, kteří budou záležitost velmi razantně vyšetřovat. Zasahování do výsledků voleb je zásah do ústavního pořádku této země a takové činy se musejí trestat s nejvyšší razancí. Kromě toho pan Turek podá občanskoprávní žalobu a já pevně doufám, že soudy budou tuto žalobu posuzovat optikou nebezpečnosti a škodlivosti této denunciace.“

 

A pak by se vyšetřovalo. Do té doby by Turek mohl říkat, že je nevinný a vyšetřování to potvrdí. Stal by se ministrem a celá věc by šla do ztracena jako v případě jeho falešné obvinění ze znásilnění, kde soudružka Apoléna pořád dluží ty emaily, které údajně prokazují Turkovu vinu.

 

A bylo by vymalováno.

 

Vůbec bych se nebavil o tom, co Turek kde řekl nebo neřekl, prostě no comment. Dokud se to nevyšetří. Soudružky novinářky bych opravoval slovy jako „údajně“, „možná“ a tak podobně. Protože pokud se s nimi začnete bavit o jejich vylhaných narativech, vstupujete na jejich hřiště, kde mají oni proti vám výhodu. Implicitně vlastně přiznáváte, že na těch jejich kecech je část pravdy. Proto je jediná možnost ukázat fakáč a říct jim, že se budete bavit pouze se slušnými novináři, a to ty difamující feministické kravky nejsou ani náhodou.

 

A pak bych si ty novinářské gaunery pořádně podal, protože se zmrdy nemůžete bojovat čestnými prostředky, jen prostředky zmrdů. Ihned bych vyzval pana Rajchla, ať ukáže paragrafované znění zákona FARA a přidal bych tam několik dalších paragrafů. A pak bych na ty zmrdy vod novin pořádně zaklekl: jo tak vy nemáte ještě odeslané kontrolní hlášení o dotacích a sponzorských darech od právnických osob a ze zahraničí? Nemáte? Tak 10 mega pokuty. Máte? Tak audit. Po vzoru Trumpa bych Deníku N a dalším novinářským šmejdům odebral akreditaci na vládní tiskovky a pokud by se tam objevily, nechal bych je vyvést ochrankou.

 

No a pak by to jen jelo: odvolání soudruha generála Koudelky z BIS, to v každým případě. A nejen to – pořádnej audit, to by bylo, aby se na něco, nepřišlo. Pak exemplární Ragrnarök. Do auditorského týmu kooptovat loajální lidi. Do konce volebního období by v institucích nezbyl jediný Fialův člověk. Ještě rádi by všichni rezignovali sami. Stejnou čistku provést samozřejmě i mezi fízly a dalšími ouřady. Na soudce vymyslet speciální mastičku – třeba prověrky jejich nezávislosti nebo nějaký ďábelský kontrolní mechanismus. Třeba zaměstnat novodobého disidenta pana ing. Jiřího Fialu v nově vzniklém úřadu pro kontrolu nad opatrovnickou justicí a udělit mu zvláštní pravomoci. Justičním soudruhům na truc.

 

Záměrně přeháním, ale jinými slovy: Bába by si, kdyby chtěl, takové ksindly mohl namazat na chleba. Určitě má dost edukace práce s médii, aby to uměl.

 

Pokud zvolí jinou strategii, je třeba se ptát, proč to Bába dělá. A na první dobrou mě napadá pouze jedna myšlenka. On vlastně nikdy nechtěl vytvořit žádný svůj osobní odkaz, aby na něj lidi vzpomínali v dobrém. On nechce udělat reparát za Kovidový terorismus, který se ještě dal omluvit tím, že se Bába bál důsledků boje s neviditelným nepřítelem. On nebude budovat žádné lepší místo k životu, jak všem naivním blbcům, kteří ho zvolili, sliboval.

 

On chce jet dál močálem černým kolem bílých skal. Chce pokračovat jako šestikoalice. A spočítal si, že pro jeho potřeby bude lepší, když se spojí se STANem, Piráty nebo Lihovci. Lidi mu dali hlas a on si může vybírat. Zájemců je dost, jen jsou, na rozdíl od SPD a Motoristů už kompletně namočení do starých šméček a zlodějin. Ale co když jemu to jedno? Co když jen prostě chce mít klidnější život se spřátelenými médii? To by mu přibrání soudruhů z Dozimetru a Pirátů, popřípadě lidoveckých gaunerů určitě zajistilo.

Dyskutovat k textum možete aji na mojem fejsbučku TU

Pokud se Babiš poučí u velkých zaoceánských vzorů, bude jednat stejně jako Trump

iDnes: Rychlý přechod na obnovitelné zdroje v Nizozemsku má svá úskalí. V televizi proto běží kampaň, ve které vláda občany žádá, aby co možná nejvíce omezovali spotřebu elektřiny během odpolední a večerní špičky. Síť totiž kvůli přechodu na větrné a solární zdroje takový nápor nezvládá, což negativně odnáší celá ekonomika.

Enem si to užijte, idyjoti. Hlasovali ste pro gryndyl a sebranku, kera to prosazuje? Hlasovali. Tak si to užijte.

 

SOSP: Britské policii se vyčítá, že věnuje víc energie sledování internetových příspěvků než řešení pouliční kriminality.

Policisté v roce 2023 provedli 12 183 zatčení, tedy zhruba 33 denně, což představuje nárůst o 58 % oproti roku 2019. Většina těchto zatčení za internetové výroky spadá pod dva zákony – o zlovolné komunikaci (Malicious Communications Act) a o komunikacích (Communications Act). Každá policejní složka v zemi má tým policistů, kteří pročítají příspěvky lidí a snaží se určit, zda nepřekročily nějakou nejasně stanovenou hranici.“

By mě enem zajimalo, kaj zmizela ta stara dobra svobodna Anglija…

 

D-FENS: Včera bylo oznámeno, že summit Trump-Putin se bude konat v Budapešti. Pokládám to za skvělou zprávu, otevírák očí a vytahovač hlav z prdele.

Nedávno jsem pojmenoval zjevně existující myšlenku znovusjednocení středoevropského prostoru jako protiváhu kolabující Evropské unie, která usilovně páchá degrowth sebevraždu. Také jsem zmínil, že v čele tohoto projektu, který je den ode dne více hmatatelným, jde Maďarsko a Orbán, následované Slovenskem, Polskem a Rakouskem. My jsme zaostali, k záměru se zatím nepřipojili ani se s ním neidentifikovali, protože tomu bránila devótní politika euroneomarxisty Fialy a čtecího zařízení Aspen Institutu, které většina lidí zná pod obchodní značkou Petr Pavel.

Nyní tento směr dostal vítr do plachet. Úplně nejvíc shora.

Zatímco nás eurobolševická propaganda vytrvale krmila bláboly o tom, jak se Maďarsko kvůli postojům své neprogresivní vlády ocitá v mezinárodní izolaci a je outsiderem evropské zahraniční politiky, sebere se Trump a naplánuje si vrcholový summit v témže Maďarsku. Člověk by chtěl pod vlivem europropagandy křičet, pozor pane Trumpe! Nejezděte tam! Maďarsko je ošklivé, je to temná skvrna Evropy a duhoví lidé tam nemohou veřejně demonstrovat svoje úchylky.

Trump zjevně nečte Seznam Zprávy. V celém oznámení navíc nebylo ani slovo o EU. Koho taky zajímá mrtvola.

 

Lukáš Valeš pro Parlamentní listy: Na jednu stranu víme, že Filip Turek je člověk ostrého slova i činu. Na druhou stranu, vytáhnout na někoho propracovanou služku se screeny z roku 2010… Je to činnost soukromých bezpečnostních služeb nebo možná i státních bezpečnostních služeb. Ta druhá varianta je možná ještě mnohem vážnější. Obecně samozřejmě musíme odmítnout, že by kdokoliv a jakkoliv chtěl zpochybnit povolební výsledky. Z toho čiší nejen problém Filipa Turka, ale i předtím ten dopis údajných pěti set vědců, kteří prohlásili, že Petr Macinka, kandidát na ministra životního prostředí, je nebezpečný pro životní prostředí. To je naprosto absurdní. Já znám řadu ministrů životního prostředí, kteří byli mnohem horší, a nikomu to nevadilo. Včetně toho, že neuměli anglicky a nedokázali se domluvit v Bruselu.

Ale hlavní prostě je, že tady vstupují do hry síly, soukromé nebo jiné, které evidentně nejsou spokojeny s tím, jak volby dopadly a pracují intenzivně na změnách povolební situace. A to samo o sobě je prostě znepokojivé a děje se tak s mírou, kterou jsme zatím v České republice ještě nezažili.

 

Jan Keller pro Parlamentní listy: Součástí absurdního divadla, které sledujeme, je žonglování s trestními kauzami. Kdo si dnes ještě vzpomene, že před dvěma měsíci byl uklizen do vězení člověk, který daroval ministerstvu spravedlnosti miliardu korun v bitcoinech. Kdo si vzpomene na to, že úkolem ministryně spravedlnosti bylo odklánět pozornost od celé aféry pod záminkou vypracovávání jakési časové osy? Ministrovi financí, který byl podle některých do celé kauzy namočen, se nechtěně povedl mistrovský kousek. Nechal se vykroužkovat z pozice lídra na nevolitelné místo, takže už mu všichni dají pokoj. Kdyby se nechal v parlamentních volbách vykroužkovat Filip Turek, užíval by si v Bruselu a nikdo z osvědčených obhájců morální čistoty by mu ani jeden z jeho údajných výroků nepředhazoval a nezazlíval.

Pak tady máme tažení proti Petru Macinkovi jako kandidátu na funkci ministra životního prostředí.

 

Protiproud: Americký levičácký HuffPost připomíná, že maďarská metropole byla dějištěm Budapešťského memoranda z roku 1994, kde se Ukrajina vzdala tisíců jaderných zbraní, jež jí po rozpadu Sovětského svazu náležely. Dohoda prý zaručovala Ukrajině výměnou za to uznání územní celistvosti.

To ano. Ale už nenapíše, že hlavním bodem Memoranda bylo vyhlášení ukrajinské neutrality a neúčasti ve vojenských blocích. Neřekne, že po krvavém státním převratu zorganizovaném v roce 2014 v Kyjevě Obamou a zbytkem Západu banderovská junta změnila ústavu. Vypustila z ní základní princip – právě onu neutralitu. Ta se pochopitelně náckům nehodila. Čímž ovšem Memorandum přestalo existovat. Ale o tom už nikdo (v bidenovských USA ani ve fialové Praze) necekne.

Pokud se Babiš poučí u velkých zaoceánských vzorů, bude jednat stejně jako Trump.

Kriminalizace tří hlavních postav rodící se trojkoalice se totiž pro ně může stát docela pevným pojidlem. A ani hluboký stát v tom nebude mít možnost nic udělat. Jen se třást, že jakmile vláda skutečně nastoupí, začne je vymetat.

Pak zavřít kohoutky penězovodů – a oni zahynou na úbytě.

Bude mít Andrej Babiš dostatek kuráže k trumpovské „odpovědi“ na prolhanou otázku? Měl by. Filip Turek by prostě měl stanout v čele ministerstva zahraničí, které by – i ve vztahu k bruselské válce proti Rusku – začalo rychle „trumpovatět“.

Je to na Babišovi. Pokud nebouchne do stolu, podepíše si rozsudek, jenž hluboký stát dříve či později provede. V čele s hradním rozvědčíkem.

 

Bude-li trvat na svém, nejenže zvítězí – a Okamura i Macinka s ním – ale nakonec se možná sám stane nikoli formální ale skutečnou opozicí proti fialové mafii u nás i v Bruselu. Jenže – chce to? Dozvíme se brzy.

 

Patnáct a více let staré hlášky Filipa Turka na sociálních sítích? VADÍ!

Fakt, že zhruba v tomtéž věku jako hubatý glosátor Turek psal nějaké nesmysly na Facebook, náš dnešní prezident Petr Pavel uvědoměle studoval na komunistického rozvědčíka a byl předsedou ZO KSČ? NEVADÍ!

Komentář Jiřího Kobzy ke střílení na filozofické fakultě (vyjádřil se ve smyslu, že jednou z globálních příčin té tragédie může být hodnotová rozpadlost dnešní eurounijní praxe a záměrné dezorientování mladých lidí a studentů)? VADÍ!

To, že Dozimetr ukradenými penězi financoval STAN? NEVADÍ!

 

Plakát SPD s „chirurgem z dovozu“? VADÍ!

Členství Ivana Bartoše v radikální skupině Antifa, která je např. v USA vedena jako teroristická? NEVADÍ!

 

Obskurní obvinění Andreje Babiše kvůli vrácené dotaci pro Čapí hnízdo? VADÍ!

Dosud nevyjasněné kauzy Petra Fialy – kampelička, peníze pro neziskovku „na barmské ženy“ atd.? NEVADÍ!

 

Když učitelka Bednářová vysvětlovala dětem dobové dění na Ukrajině a po pravdě řekla, že v Kyjevě se toho času nestřílí? VADÍ!

Když mnohočetný český funkcionář Václav Bartuška schvaloval v roce 2015 upalování civilistů v Oděse a zabíjení v Dněpropetrovsku, že ho kvůli tomu musel veřejně kárat i tehdejší ministr zahraničí Zaorálek? NEVADÍ! Mimochodem, z Bartušky se čerstvě stal náš velvyslanec ve Velké Británii, asi za odměnu za správné názory…

 

A nemusíme zůstávat jen na domácí půdě. Jestliže se syrský prezident, někdejší terorista, šéf Fronty an-Nusrá, syrské odnože Al-Kájdy, Ahmed Šara sejde s Petrem Pavlem, je to v pořádku. NEVADÍ!

Když jede slovenský premiér Robert Fico do Moskvy na oslavu ruského státního svátku, je to špatně. VADÍ! Jaký ale metr vezmeme na situaci, že po rozmluvě s Pavlem odjel do Moskvy i Šara? VADÍ? NEVADÍ?

 

Marek Španěl: Demonstraci pořádají organizace a iniciativy AutoMat, Fridays for Future, Greenpeace Česká republika, Hnutí DUHA, Iniciativa Nestřílej, Klimatická koalice, Limity jsme my, Re-set, Společnost pro trvale udržitelný rozvoj, Svoboda zvířat a Univerzity za klima.

A vy, daňoví poplatníci? Vy hlavně buďte hodní, plačte a plaťte.

Politické neziskovky se aktivují. Nezbývá než doufat, že je už dál nikdo z peněz daňových poplatníků platit nebude…

Dyskutovat k textum možete aji na mojem fejsbučku TU

Museli jsme se zbláznit už dávno, když jsme připustili, aby se předsedou Senátu stal tchajwanský kuňkal s charismatem věšáku na prádlo

Ta naša politycka scena je zdrojem take srandy a absurdnich situaci, že nepotřebujeme ani ty humorystycke pořady v televizi. Rajchl prohlasi o Pepkovi Vyskočilovi, že ma charyzma věšaku na pradlo, prezident podava ruku chlopovi, kery stoji za vyvražďovanim syrskych alavitu, ale jakysik Turek mu vadi. A marxistycko-levičacke sceně (Pirati, TOP, STAN a spol) zas nevadil Bartoš a jeho sympatyje k Antyfě, ale jine levicove hnuti – NSDAP už je pro ně fuj. Jak se v tym ma pracujici lid, toužici po klidu na praci, vlastně vyznat?

D-FENS: Babiš zjevně není jediný, kdo si vede na politické oponenty složku. Když to dělal Babiš, tak se to označovalo jako estébácké praktiky, když to dělá levicový Deník N, je to ochrana liberální demokracie.

To, co právě sledujeme, je mediální hra rozvědek spojená s proměnou Ústavy ČR v toaletní papír. Demokracie v ČR má skutečně vážný problém a pan Turek jím není.

 

Ivo Budil pro Parlamentní listy: To, co proběhlo, byly volby, nikoliv revoluce. Hlavním úkolem bylo odstranění vlády, která svou katastrofální neschopnost a vyprázdněnost zakrývala zamořením veřejného prostoru hysterickým militarismem a šovinistickými a implicitně rasistickými emocemi. Je vždy velmi nebezpečné snižovat kolektivní racionalitu, a přesně toto kabinet za masivní pomoci mainstreamových médií, politických neziskových organizací, expertů a aktivistů činil. Znovu jsme zažili pronásledování „vnitřního nepřítele“ a perzekuci a stigmatizaci části obyvatel kvůli jejich uplatňování ústavního práva na svobodu projevu. Myslím, že členové odcházející vlády by měli přijmout s úlevou, že jejich trestuhodná činnost byla ukončena takto civilizovaným a nenásilným způsobem.

 

Vidlák: Tak nadějně to s Motoristy celé začalo. Tak správná strana to byla. Pevně hodnotově ukotvená za Západě, jednoznačně prounijní (až na ten grýndýl), jasně pro naši bezpečnost v NATO, zřetelně proukrajinská… dokonale se vymezili proti komunistům, že raději dopustí vládu s Petrem Fialou než s Kateřinou Konečnou… a k čemu jim to bylo… že? Mezi kluky, co spolu mluví, je stejně nevzali. Připraví se Okamura, je v pořadí… Pravda a láska už není schopna ničit konkurenci plošně, ale ještě pořád dokáže navést palbu na jeden vybraný cíl. České politické káře se poláme kolo a ta ostatní se těší, že náklad potáhnou sama… Dokud nedojde i na ně…

Ale přesto z toho mám pocit takové ošklivé pachuti. Tohle všechno se totiž děje ve stejné době, kdy si náš evropsky hodnotný prezident podává ruku se syrským hrdlořezem, přičemž hrdlořez si pak vzápětí podá ruku i s Putinem a plánují spolu dobré vztahy. Prý by Turek byl jako ministr zahraničí pro Českou republiku reputační problém…. ale houby, co vás vede… ani hledaný terorista, který prokazatelně vlastníma rukama vraždil, není žádný reputační problém. Stejně tak jsme teď viděli v Gaze, že si tam všichni zastříleli, hodně toho rozbili a teď si podávají ruce…. nejenže nemají reputační problém, ale ještě by za to chtěli Nobelovku za mír.

Filip Turek by byl reputační problém jen tehdy, kdyby chtěl odejít z NATO, nechtěl pomáhat Ukrajině a stavěl se proti USA. Nikdo, kdo ve jménu Západu podřezával krky, vypouštěl na Írán bojové plyny, vyháněl Srby, střílel dělostřelectvem do doněcké aglomerace, podepisoval založení Camp Bondsteel, nebo schvaloval humanitární bombardování, neměl nikdy reputační problém. Takovým se tleskalo v Kongresu ve stoje. Dokonce, jak vidíte, ani hnutí Hamás, které teď v Gaze popravuje domnělé špiony, nemá v těch evropsky hodnotných zemích žádný reputační problém. Dokonce jim tam Gréty jezdí s humanitárními konvoji.

 

Mischel Juliet: Ještě jednou se vrátím k „aféře“ Filip Turek a pokusím se ze svého pohledu hlouběji rozkrýt mechanismus celé této moderní mediálně-bezpečnostní operace. Jde o to, že celá zinscenovaná kauza je psychologická zástěrka (údajné staré statusy), aby se vyvolal morální chaos, a tím se odvedla pozornost od skutečných finančně-mocenských obav.

„Aféra Turek“ jako test poslušnosti. Celá kauza kolem údajných starých facebookových příspěvků Filipa Turka je typickým příkladem, jak se v dnešním systému konstruují mediální zbraně na objednávku. Stačí vyhrabaný screenshot z neověřitelného zdroje, trochu „morálního rozhořčení“ a spustí se lavina. Pravda, kontext, ani technické detaily nikoho nezajímají – důležité je, aby se spustil správný emocionální reflex.

Meta sama přitom oficiálně deklaruje, že smazané příspěvky uchovává jen 30 dní. Tím pádem není možné prokázat autenticitu deset let starých statusů. Přesto byla tato kauza použita jako kladivo nejen na Filipa Turka, ale na celý volební výsledek.

Filip Turek je zde pouze symbolickým spouštěčem – obětním médiem, na kterém se testuje, zda veřejnost ještě dokáže rozlišit mezi skutečným proviněním a mediální inscenací. Jde o opakující se zavedený scénář – zveřejnění neověřitelného materiálu, vytvoření morální paniky, nátlak na ostatní politiky, aby se od hříšníka distancovali a nakonec přepsání původní politické dynamiky, v tomto případě snaha rozbít vznikající blok ANO-SPD-Motoristé.

Přitom o Filipa Turka tu nejde ani z jedné strany. Jde o moc.

O kontrolu ministerstev, peněz, zbrojních zakázek, energetických dotací, o celé to zločinné hnízdo „neziskových“ struktur a mediálních agentur, které jsou na současný systém napojeny.

Kdo se ptá, odkud kam tečou peníze, ten je okamžitě označen. Kdo zpochybní „správný“ politický koncept, je zesměšněn nebo dehonestován. A když už se zdá, že by se mohl změnit politický kurz, objeví se přesně načasovaný skandál.

To, co sledujeme, není demokratická debata. Je to informační řízení reality – digitální obdoba „padesátých let“, jen v decentním obalu. Změnila se estetika, ne podstata. Místo soudu a vězení se používá veřejná dehonestace, místo prokurátora propaganda, média a sociální sítě a místo StB analytická oddělení sociálních platforem.

Proto má pravdu ten, kdo říká, že o Filipa Turka tu jde až na posledním místě. Tahle aféra je lakmusový papírek, ukazuje, jak daleko může jít systém v potlačení nepohodlných bez jediného důkazu a kolik lidí se na tom rádo podílí, jen aby si uchránili místo u stolu!

 

Jindřich Rajchl: Podle Vystrčila jsme se museli zbláznit, když připouštíme, aby se předsedou sněmovny stal Tomio Okamura.

Já myslím, že jsme se museli zbláznit už dávno, když jsme připustili, aby se předsedou Senátu stal tchajwanský kuňkal s charismatem věšáku na prádlo Miloš Vystrčil.

 

SOSP: „Pokud dokážeme odpustit lidem, jako je Petr Pavel, kteří zcela vážně, bez vtipu, provokace či nadsázky, schvalovali v zájmu kariéry zločiny komunismu, pak jsme povinni nekřivdit voličům Filipa Turka. I oni mají právo na svého muže tam nahoře. I on sdělil, že se omlouvá a lituje. Pokud na Hradě sedí Pavel, nemáme právo lidu upírat Turka. To je demokracie.“

„Ani Ivana Bartoše (stoupence násilnické Antifa, pozn. SOSP) současná liberální scéna nediskvalifikovala z možnosti zastávat vysoké politické funkce, a dokonce ovlivňovat celounijní podobu budoucích digitálních identit. (…) Rozdíl v přístupu liberálních demokratů k vlastním lidem a k opozici je markantní a zaslouží si hlubší zamyšlení.“

„Proč je „hate speech“ najednou větší problém než reálné činy? (…) Vzniká tak nová forma kádrování, digitální verze totalitního systému, kdy se kdokoli může stát terčem kvůli tomu, co napsal před 10-15 lety. (…) Měli bychom se zamyslet, zda skutečně chceme žít ve společnosti, kde se média, specializované firmy, nevládní organizace i bezpečnostní složky mohou beztrestně ponořit do digitálního archivu kteréhokoli člověka s cílem ho zničit. Kde se omluva za chyby z minulosti nepočítá a výsledky demokratických voleb se drolí pod účelovými reputačními skandály.“

Dyskutovat k textum možete aji na mojem fejsbučku TU