Ladislav Větvička: Voda, nepřitel lidstva

Tuž po minulem blogu, kery najdete tu, se fčil možeme podivat na obrazky zkazy, keru spachala stoleta buřka na černomořskem pobřeži. Fčil už se vi, že zasažena byla cela oblast Černeho mořa, nejvice to ovšem schytaly vychodni břehy a to v celem pasu od Krymu přes Soči, Abchazii, Gruzii až po Turecko. Městečko Kobulety, kaj zme travili tyden před katastrofu, patři do teto mozajky, kdy praktycky cely pobřežni pas včetně promenady byl zlikvidovany a plaže naprosto změnily svuj gzycht, jak možete vidět v nasledujicim videu:

Ladik Větvička, hlasatel Radia Universum, Batumi

 

Autoři fotek: Ja, Jarek Kobuletsky a mistni partyja, kera to přežila…

 

Ladislav Větvička: Stoleta buřka zdevastovala gruzinske pobřeži…

Tuž chtěl sem navazat na předchozi blog o mandelinkach a ukazat jakesik fajne fotky hospod, žradla, kultůůůry a dalšich věci, kere mam rad, když se pohybuju v cizich zemich, abyzme se doma mohli inspirovat a nežili tak smutně, v područi idyjotskych uředniku (ať už bruselskych, anebo našich).

Bohužel, realita byla rychlejši a musim dat přednosť smutnějšim obrazkum. Je fakt, že buch opět vedl naše kroky a s partyju učatniku minyvypravy zme odletěli včas. Pravda, na kutajskem aeroportu se už zvedal větřik, ale v životě by mě nenapadlo, že bude rvat střechy, zabijat lidi a odnašat čtvrttunove kvadry betonu kajsik pryč.

Bary, kaj zme o par hodin dřiv seděli, už neegzystuju. Ledničky s chlazenyma pivama si Čierne more zebralo, tajak je u čierneho more zvykem. Bez placeni. Co s tym fčil ty ryby budu robit, nevim. Kdyby mi kdosik den předtym řeknul, že luksusni zamkovu dlažbu, po kere sem šmatlal, si voda zebere a nahaže ju do prvnich pater baraku, myslel bysem, že cosik požil, nebo je zhuleny. Kdyby mi kdosik řeknul, že statne borovice a palmy voda vytahne ze země a položi je na beton o padesat metru dal, nevěřil bysem.

A přesto se to všecko stalo. Robota mistnich lidi je na roky dopředu zničena. Města zaplavila slana sračka. Z pobřežniho pisku se stal vnitrozemsky. To nezni blbě. Ale nesmite ho mět do pulmetrove vyšky ve svoji kuchyni.

Dochazaju mi slova a to mluvim kratce…

Rači dam obrazky, jak budete klikat, objevi se vam jich vic…

Ladik Větvička, hlasatel Radia Universum, Batumi

Autoři fotek: Ja, Jarek Kobuletsky a mistni partyja, kera to přežila…

Ladislav Větvička: V oranžove džungli

Minule sem psal o tym, že se obavam, aby naša vyprava do gruzinsko-turecke Adžaryje proběhla v pořadku a nenarazili zme zas na jakysik ten Majdan.

Tuž možu vam s ulehčenim na srcu potvrdit, že to dopadlo dobře. Majdan je zatim odsunuty nejmeně o měsic, bo EuroSajuz oznamil gruzinskemu lidu, že rozhodnuti o dalšim laskavem svoleni k přistupeni do eurosvazoveho raja proběhne až v prosincu.

A tak maju neziskovky zas chvilu času na to, aby se připravily na nepokoje, kere obvykle tito sudruzi placeni ze zahraničnich zdroju vyvolavaju. Nechcu fčil upřesňovat, jestli su zahranični zdroje ty naše, nebo ty nepřatelske, bo obvykle co je naše a co nepřatelske, se v pruběhu valky měni, jak je to z hystoryje naši země už davno zname. A hlavně, pro učel tohoto textu je polityka naprosto bezvyznamna, bo pro nas bylo duležite, že zme v klidu a miru dovalili na misto určeni, v teplotě relatyvně přiměřene (na rozdil od te přišerne kosy, keru mame doma) zme si vyzkušali robotu sběrača citrusovych plodu a po par desitkach minut se velice radi odvalili na slavnostni večeřu, jak už to Gruzini se svojim chačapuri, odžachuri a kindzmarauli umi velice dobře, to je třeba jim přiznat.

Tuž si užijte oranžozelenych obrazku bez ideologickeho nanosa. A da-li buch, z prosincove vypravy přineseme fotky oranžovych mandarinek na bilem pozadi maleho Kavkaza.

Ladik Větvička, hlasatel Radia Universum, Batumi

 

Cosik se chysta

Když se rano probudim, vylezu z lužka, podivam se, jestli je venku fajně anebo chčije, zrobim se kafe, vodikovu vodu, slivovicu s medem anebo obyčejny čaj a odevřu se ty internety.

Obvykle se podivam na jakysik režimni zdroj, jako je iDnes, prolitnu nezavisle zdroje od Parlamentek přes Denik TO až po Radyjo Unyverzum, přečtu blogaře Vidlaka, Viditelneho Macka, D-Fensa a podivam se, co pišu na světovych medyjach jako su Izvestija, Ukrajinska Pravda, Al Džazira nebo cosik lokalniho, kaj imperijalisti zas rozputali konflikt. Vyloženě štvava režimni svinstva, jako su Novinky nebo Seznam nesleduju, bo takym humusem si po ranu nechcu kazit den.

V posledni době čitam zpravy z Jerevana a Tbilisi a začinam mět taky blby pocit, že klid pod kavkazskyma vrškama nebude dluho trvat. V jakemsik zpravodajstvi sem se dočital, že sudruh Lavrov řika, že nedopusti pad jihokavkazskych narodu do ameryckeho područi.

Ono to je maskovane vzletnyma slovama o demograciji, Evropske Unyji (na vychodě označovane Eurosajuzem) a podobně.

Tuž měl sem taky pocit, že Rusi zas vidi travu rust a boji se čehosik, co už z princypa přijit nemože. No ja, ale uplyne par hodin a na mojem profilu připraveneho, odhodlaneho loajalniho přislušnika NATO mi přistala nabidka, jestli bysem se nebyl byval učastnil aktyvit armady USA v Gruzii a Armenyji, kdybysem byl byval uměl mistni jazyk gruzinskeho nebo armenskeho typu.

Tuž, jazyk mistniho lidu neovladam natolik, abysem byl byval tvrdil, že su lokalni patryjot. Ale evidentni je, že pokud synci hledaju překladatele, tak se cosik chysta.

Jestli nemate co robit, přihlaste se. Plat 5.000 USD neni taky zly. Vzhledem k temu, že mistni maju plat okolo 300 USD, tak si člověk može aji trochu přilepšit.

Enem vas armada USA nesmi nechat napospas mistnim, až zas prohraju dalši valku tajak v Afghanystanu.

Ale to su detaily.

Tuž uvidime se pod Kavkazem, ja?

Ladik Větvička, hlasatel Radio Universum, Jerevan

Cosik pro milovniky vina

My Ostravaci rozumime všemu, takže neni divu, že co se tyka vina, tak patřime k jednym z největšich znalcu na světě.

Často jezdivame na jižni Moravu, bo tady u nas v jižnim Polsku se vinu přiliš nedaři, je kysele a tak do něho musime davat řepny cuker, aby se dalo pit. Na jižni Moravě to je o cosik lepši, přece enem je to tam bliž slunku jak u nas. Mnoho lidi navštěvuje jižni Moravu aji z Čech, ale ti su zblbnuti propagandu a vyžaduju vino tzv. suche. Vysledkem je, že tito zmateni piči vina vypiju všecky kysele odrudy a pro nas, znalce z Ostravy, zustanu ty slaďučke odrudy – mistnima nazyvane „tlamolepy“, aby odradili Pražaky a jinu zvěř.

Ale o tym sem mluvit nechtěl.

Fčil je idealni sezona pro sběr a ochutnavky neenem tu u nas, ale aji v nedalek Kachetyji. Pro ty, kerym to nic neřika, to je nejvychodnějši regijon Gruzie. Možna by se zdalo, že to je daleko, ale stači třihodinovy let do Tbilisi a po dvuch hodinach cesty maršrutku ste tam.

A jestli mate radi sladka vina tajak my, opravdovi znalci, pak budete v raju! Bo v Kachetyji se vino neenem robi přes 8000 roku a pěstuje se tam přes dvě stě odrud. Duležite je, že v Alazani Valley, tedy udoli řeky Alazani, schovanem pod hlavnim kavkazskym vrcholem, se drži slunko tak dluho, že dokaže vykuzlit hrozny slaďučke jak to z te nutryje, jak řikal dědek Košťal.

Tuž jestli mate par dnu volna, zeberte se a valte, dokud do Gruzie nedovali Majdan. Všude fajně, tak co doma?

Ladik Větvička, hlasatel Radia Universum, Telavi, Kachetyja 

 

 

V divokych adžarskych kopcach

Tuž a dalši mikrovyprava je za nama.

Tentokrat se partyja obzvlašť vyvedenych barabu vydala na pruzkum autonomni republiky Adžaryja, což je ten nejsubtropičtějši kusek Gruzie. Krajina, keru z jedne strany omyvaju vody Černeho mořa, z druhe strany je od vnitrozemskeho chladu chraněna kopečkama Maleho Kavkaza. Pozor! Menuje se to Maly Kavkaz, ale nic maleho na něm neni, bo nejvyšši hora ma přes tři tisice metru. Maly Kavkaz je maly enem proto, že je o cosik menši, než ten Velky, kery dosahuje ještě většich vyšek.

O mikrovypravě sem už cosik napsal pro denik TO, takže se tu nebudu opakovat, přečitat se to možete v tištěne verzi tohoto noveho časopisa, anebo v elektronycke verzi tady. Co se ovšem do tištěne verze nevleze, su ty kvanta nadhernych obrazku, takže ty možete prohlidnut tady o kusek niže.

Na četne dotazy bysem připadnym cestovatelum doporučil pobyt v Adžaryji ve třech terminach, kere su pro navštěvu nejlepši. Prvnim terminem je červen, dalšim pak zaři. V obuch už neni take přišerne vedro tajak v letě a zaroveň už/ještě nesu tropicke lijaky, kere vam v květnu nebo řijnu možu zkazit pobyt, bo tu chčije klidně aji tři dny v kuse takym zpusobem, že se možete brodit ulicama po kolena ve vocě.

No a třetim obdobim je přelom listopada/prosinca, kdy dozravaju mandarynky a cele straně Maleho Kavkaza su pokryte těma oranžovyma kuličkama.

Tuž tak. Jak budete mět chuť se s nama na mandarynky vydat, mista v listopadove mikrovypravě su ještě volna a muj mail najdete pod mojim podpisem.

Ladik Větvička, hlasatel Radia Universum, Kobuleti, Adžaryja