V oranžove džungli

Minule sem psal o tym, že se obavam, aby naša vyprava do gruzinsko-turecke Adžaryje proběhla v pořadku a nenarazili zme zas na jakysik ten Majdan.

Tuž možu vam s ulehčenim na srcu potvrdit, že to dopadlo dobře. Majdan je zatim odsunuty nejmeně o měsic, bo EuroSajuz oznamil gruzinskemu lidu, že rozhodnuti o dalšim laskavem svoleni k přistupeni do eurosvazoveho raja proběhne až v prosincu.

A tak maju neziskovky zas chvilu času na to, aby se připravily na nepokoje, kere obvykle tito sudruzi placeni ze zahraničnich zdroju vyvolavaju. Nechcu fčil upřesňovat, jestli su zahranični zdroje ty naše, nebo ty nepřatelske, bo obvykle co je naše a co nepřatelske, se v pruběhu valky měni, jak je to z hystoryje naši země už davno zname. A hlavně, pro učel tohoto textu je polityka naprosto bezvyznamna, bo pro nas bylo duležite, že zme v klidu a miru dovalili na misto určeni, v teplotě relatyvně přiměřene (na rozdil od te přišerne kosy, keru mame doma) zme si vyzkušali robotu sběrača citrusovych plodu a po par desitkach minut se velice radi odvalili na slavnostni večeřu, jak už to Gruzini se svojim chačapuri, odžachuri a kindzmarauli umi velice dobře, to je třeba jim přiznat.

Tuž si užijte oranžozelenych obrazku bez ideologickeho nanosa. A da-li buch, z prosincove vypravy přineseme fotky oranžovych mandarinek na bilem pozadi maleho Kavkaza.

Ladik Větvička, hlasatel Radia Universum, Batumi