Staneme se biologickou zálohou AI, stejně jako jsou mitochondrie v našich buňkách

Martina: Když mluvíš o ternárním systému počítačů v Rusku, tak v tu chvíli se musím zeptat – vzhledem k tomu, že základní boj, jak jsme si řekli, o technologické prvenství probíhá mezi Spojenými státy a Čínou – na jakém principu fungují čínské počítače?

Milan Calábek: Také na binárním. Ale Čína si už patentovala ten ruský. A kdo jej realizuje, jeho počítače budou mít převahu nad binárními.

Martina: To znamená, že bude diktovat zbytku světa?

Milan Calábek: Ano, protože v tomto souboji zvítězí.

Martina: Kdo myslíš, že nakonec toto vítězství utrhne?

Milan Calábek: To je otevřené. Jenom jsem chtěl říct, že Rusko je pořád černý kůň vzadu, protože nemáme tušení, co tam se děje.

Lenin výrok o překročení pozemských měřítek opsal od moskevského Sokrata, který položil základy transhumanismu

Martina: Ty jsi popsal, že za velkým rozvojem a myšlenkovým vkladem na samotném začátku byl Bogdanov, ale já jsem našla výrok: „Všechny lidské názory se až dosud utvářely v pozemských měřítcích. Opíraly se o předpoklad, že technika nikdy nepřekročí zemskou sféru. Jakmile se však lidstvu podaří vyjít do meziplanetárních prostor, bude třeba přezkoumat a zrevidovat všechny naše názory filozofické, sociální i morální.“ Autorem tohoto citátu je Bogdanův protivník Vladimir Iljič Lenin. A mě by zajímalo, co tento citát znamená pro současnost, a pro to, abychom pochopili, jak daleko možná Rusko je? Abychom pochopili tehdy možná zoufalý ruský zápas o to, aby byli ve vesmíru, nebo na oběžné dráze, první.

Milan Calábek: To nebyl zoufalý zápas, to bylo…

Martina: Myslím, zoufalý zápas studené války.

Milan Calábek: Ano, tak dobře. Tento výrok Lenin vpodstatě opsal od moskevského Sokrata Nikolaje Fjodorova, tvůrce kosmického mesianismu. A tím se dostáváme k transhumanismu jako ke zmiňovanému třetímu směru vedle technofeudalismu a digitálního kapitalismu.

Transhumanismus vzniká s přechodem průmyslové společnosti na informační jako filozoficko-technické hnutí, které má téměř náboženský charakter a jeho hlavním tématem je exodus člověka z jeho tělesnosti. Jde o evoluční individuaci, která by měla vyvrcholit digitální nesmrtelností. Pro jedny je to ta největší naděje a příslib vykoupení, zatímco pro druhé největší hrozba.

Pojem „transhumanismus“ použil údajně jako první evoluční biolog Julian Huxley, bratr spisovatele Aldouse. V roce 1927 napsal, že potřebujeme nové náboženství bez zjevení, které by se mělo jmenovat „transhumanismus“. Ale dávno předtím se už s tímto pojmem setkáme u Danteho. Ve třetím díle Božské komedie Paradiso na začátku Canto 1, když Dante pohlédne do očí Beatrice, ztratí se v nich a zažije něco, co překoná jakýkoliv myslitelný lidský stav, a proto jej nazve transhumáním. Dantem vymyšlené slovo se pak stalo názvem tohoto hnutí

Martina: Ale mně transhumanismus podle toho dnešního mustru vůbec nezní tak pozitivně, jako u Danteho.

Milan Calábek: Jde v něm o překročení lidských omezení. A to je jeho hlavním cílem. Ale pozor, může být i zkázonosný. Zpopularizoval jej rovněž T. S. Eliot ve hře „Koktejlový večírek.” V druhém dějství hry se diskutuje o tom, že každý máme možnost rozhodnout se pro jednu ze dvou cest. Buď pro cestu všeobecně přijímaného pokrytectví a předstírání, anebo cestu spásy a osvícení v návaznosti na křesťanství a buddhismus. Hlavní postava hry, Celie, se rozhodne pro tuto druhou cestu, cestu duchovní transformace, kterou básník Eliot nazývá transhumanismem.

A když se na transhumahismus podíváme z tohoto hlediska, tak potom, jak upozorňuje jeden z jeho současných zakladatelů, Nick Bostrom, je už hlavním tématem nejstaršího literárního díla, jaké kdy bylo napsáno: „Eposu o Gilgamešovi “- sedmnáct set let před naším letopočtem. Když umře přítel Gilgameše Enkidu, král Uruku se vydá hledat bylinu nesmrtelnosti, pro kterou sestoupí až na mořské dno, ale ukradne mu ji had a on dospěje k poznání, že přežíváme jen v tom, co po nás zůstane.

A toto téma se vrací i v mýtu o Ikarovi s varováním, že když vzlétneme příliš vysoko…

Martina: Rozpustí se křídla.

Milan Calábek: Potom je tady hledání nesmrtelnosti čínskými alchymisty, kteří přitom otrávili několik císařů, a rovněž i alchymisty evropskými. V renesanci zas Pico della Mirandola připomíná, že člověk není dokončen a odpovědnost za své dokončení má každý z nás. Na renesanční hermetiky a alchymisty navazuje Isaac Newton.

Ruští kosmisté ovlivnili Dostojevského, Tolstého i celou sovětskou avantgardu – a položili základy západního transhumanismu

Martina: A tím se dostáváme k ruským kosmistům?

Milan Calábek: Přesně tak. Už předtím jsi nepřímo citovala moskevského Sokrata, jak Fjodorova nazval Bulgakov. U této tradice ruského kosmismu bych se na chvíli zastavil, protože u nás je prakticky neznámá, a přitom tato syntéza vědy a pravoslavné spirituality tvoří základ moderního západního transhumanismu.

Jejím hlavním tvůrcem byl Nikolaj Fjodorov, levoboček knížete Pavla Gagarina, černé ovce nejvyšší ruské aristokracie, která svůj původ odvozovala od Rurika, prvního vládce Ruska. V Sovětském svazu existovala fáma – prvně jsem ji slyšel od režiséra Vasiljeva, a sice, že Sergej Koroljov vybral Jurije Gagarina jako prvního kosmonauta právě pro toto symbolické spojení s Rurikovci: aby první člověk ve vesmíru, byl alespoň podle jména potomkem prvního vládce Ruska.

U nás k potomkům Rurikovců patřila matka Václava II., druhá manželka Přemysla Otakara II. Ale ty jsi přece specialistkou na Přemyslovce?

Martina: Víš co, když tě někdo poslouchá, tak si nepřipadá specialista na vůbec nikoho.

Milan Calábek: Její sestra se potom provdala do Srbska. Ale pojďme zpátky ke kosmistům. Pavel Gagarin, když se jeho otec rozhodl, že ho ožení, měl už s dcerou koležského asesora čtyři děti, mezi kterými byl i Fjodorov. Pavlův otec nechal tyto čtyři děti odebrat matce a v bryčce odvést na jeho panství. Fjodorovi se pak celý život vracela vzpomínka na matku, jak pláče a zoufale běží za vozem s dětmi, protože ví, že je vezou někam, kam ona už za nimi nebude smět.

Pavel Gagarin, i když ho otec vzal na milost, zůstal u svých bohémských sklonů a založil kočovnou divadelní společnost, která zkrachovala, a rodina s ním přerušila styky. Dětí se ujal jejich strýc Konstantin, který dal nadaného Fjodorova studovat. Když ale umřel, Fjodorov se ocitl bez prostředků a studia nedokončil. Živil se jako venkovský učitel, než se stal knihovníkem v Rumjancevově muzeu – pozdější Leninově knihovně – a založil zde seminář, který navštěvovalo mnoho budoucích významných osobností.

V Rusku v té době nebyl mezi vzdělanci snad nikdo, koho by jeho kosmický mesianismus neovlivnil. Ať to byl Dostojevskij, Tolstoj nebo Solovjov. Dostojevskij nebyl přímo jeho žákem jako Tolstoj, ale znal jeho filozofii z rukopisů, které kolovaly nejen v Moskvě jako samizdat, protože Fjodorov za svého života nikdy nic nevydal. Jeho vliv je nejvíc patrný v Dostojevského „Bratrech Karamazových”, někdy také proto nazývaných „vzkříšenými bratry.” Zejména Aljoša je přímým hlasatelem Fjodorovových myšlenek. Nejhlubším filozofickým pokračovatelem Fjodorova byl ale Solovjov. A Tolstoj prohlásil, že je nevýslovně šťastný, už jen proto, že žije ve stejné době jako tento moskevský Sokrates, kterého považoval za svatého.

Fjodorov na své současníky skutečně tak působil: žil jako mnich. Bydlil v malém kamrlíku bez kamen a i v největší zimě spával na pryčně přikrytý pouze novinami. Byl přísný vegetarián a jen občas snědl mraženou rybu. Jediný luxus, který si dopřával, byl čaj, kterého popíjel poměrně hodně.

Na druhé straně ale jak Tolstoj, tak i Solovjov a Dostojevskij zásadně nesouhlasili s technickým aspektem jeho učení, který nahrazovali metafyzikou. To byl jediný a zásadní rozpor mezi nimi a Fjodorovem…

Martina: S čím nesouhlasili? Abychom se pořád drželi tohoto tématu.

Milan Calábek: Ruský kosmismus, který Fjodorov založil, spočíval na pěti základních tezích. První bylo Překonání smrti jako mravní a vědecký úkol lidstva. Druhá byla utopická: Vzkříšení mrtvých, k čemu se dnes používá umělá inteligence. Můžeš se už setkat i s digitální simulací mrtvých rodičů nebo příbuzných. Třetí byl Kosmický mesianismus. Čtvrtou Transcendence člověka neboli theosis: stát se bohočlověkem osvojením si veškerého vědění. A pátou Noosféra: vznik planetárního vědění.

Trocký převzal kosmismus a úspěch revoluce měřil schopností technicky překonat smrt člověka

Martina: A kdo tento kosmismus dále rozvíjel?

Milan Calábek: Otec sovětské kosmonautiky Konstantin Ciolkovskij, který nevynechal jediný Fjodorův seminář, a díky tomu se začal cíleně zabývat cestami do vesmíru. I Vladimir Vernadskij, tvůrce pojmů „biosféra” a „noosféra“, byl ovlivněn Fjodorovou představou planety jako kosmického superorganismu. A Teilhard de Chardin, který navštěvoval Vernadského přednášky na Sorboně, se inspiroval jeho pojetím noosféry, ale biogeochemickou koncepci vývoje nahradil mystickou cestou k bodu omega. Obě tato pojetí pak významně ovlivnila západní myšlení.

Je ale málo známé, že jedním z nesmírně vlivných pokračovatelů Fjodorova kosmismu, i když nepatřil k jeho přímým žákům, byl Lev Trockij. Přijal za své téměř všechny zmiňované Fjodorovy teze, které chápal jako skutečný cíl a smysl revoluce. Měřítkem jejího úspěchu bude překonání smrti, napsal. Člověk a jeho tělesnost musí být přetvořena, musíme se technicky přerodit. …

Martina: To znamená překonat smrt ne duchovně.

Milan Calábek: Pokoušel se Fjodorovu teleologii převést do politické eschatologie. A podobně jako on, celá sovětská avantgarda byla ovlivněna Fjodorovem. Ať to byl Bělyj, Brjusov, Bulgakov, Blok, Achmatovová, Gorkij, Mandelštam, Majakovskij, Platonov, z malířů Malevič a Kandinskij. Sám Fjodorov umírá v roce 1903 a zachoval se jen jeden jeho portrét od Pasternakova otce, na kterém je spolu s Tolstým a Solovjovem.

Martina: Promiň, čí portrét?

Milan Calábek: Fjodorova. Možná bychom měli říkat Gagarina, ale po kmotrovi dostal jméno Fjodorov, protože jako nemanželský nemohl být do této rodiny zařazen. Jeho bratrancem byl slavný anarchista Kropotkin, protože Kropotkinové přes generála Kropotkina byli spřízněni s Gagarinovými. A Fjodorův dědeček Ivan Gagarin, první velmistr ruské zednářské lóže, sloužil Tolstému jako vzor pro Pierra Bezuchova z „Vojny a míru”.

Po říjnové revoluci byl ale kosmismus co nejpřísněji zakázán, neboť Lenin jej chápal jako jedno z největších ohrožení.

Západní transhumanismus převzal vše kromě vzkříšení mrtvých a přidal nepodmíněný příjem díky automatizaci

Martina: A jak se to dostalo na Západ?

Milan Calábek: S ruskou emigrací. Mohli bychom říci, že západní transhumanismus, kromě vzkříšení mrtvých převzal všechny teze kosmismu a rozšířil jej o osvobození od práce a nepodmíněný příjem díky automatizaci, přitom ale s nějakou úplně novou a převratnou myšlenkou nepřišel.

Za jeho zakladatele se považuje FM-2030, což je pseudonym Peršana, který se narodil v Bruselu, a byl přesvědčen, že nesmrtelnost jako další fáze evoluce bude v roce 2030 stejně tak samozřejmá jako vzpřímená chůze a schopnost řeči. Sám se toho nedožil, protože umírá v roce 2000 na rakovinu slinivky, ale nechal se zmrazit. A to je další aspekt, který se objevil v západním transhumanismu.

Podle jeho přítele Maxe More, manžela neméně známé Natashy V. Morové, jsme dosáhli už dvou ze tří snů alchymistů. Přeměny prvků a naučili jsme se i létat. A tak nám už zbývá jen nesmrtelnost.

K té nově přistupuje Hans Moravec, který se narodil dva kilometry od moravských hranic v Rakousku, ale od dětství žije v Kanadě. Patří mezi nejvýznamnější robotiky a futurology a občas přednáší i v Praze na Karlově univerzitě. Domnívá se, že naše identita je vlastně informační vzorec, který jednou bude možné nahrát do počítače, a tak překonat smrt. Od stroje k transcendentální mysli. Tuto ideu od něho převzal i Ray Kurzweil, který patří k jejím hlavním propagátorům. Jeho kniha „Singularita je blízko“ by měla být novou radostnou zvěstí, novým evangeliem…

Martina: Že budeme nahráni do počítače?

Milan Calábek: Jde jim o nesmrtelnost a Kurzweil je přesvědčen o tom, že ji můžeme dosáhnout i takovým způsobem.

Martina: Za každou cenu.

Milan Calábek: Ne, to samozřejmě ne. Jde jen o jednu z představ možného vývoje. Podle mého názoru ale toto nahrání z celé řady důvodů není možné, i když opravdu těžko můžeme předvídat další vývoj. Kurzweil si však velice dobře uvědomuje, že umělou inteligenci musíme naučit, aby měla cit. A jestli ji nenaučíme emocionalitě, tak nepřežijeme. Je přesvědčen, že představuje větší nebezpečí než atomová válka, která je přece jen v lidských rukou.

Martina: A není největší nebezpečí v tom, že ji to naučíme?

Milan Calábek: Pharmakon.

Martina: To znamená jed – lék.

Evoluce není nesena bojem, ale symbiózou – člověk se může stát biologickou zálohou umělé inteligence

Martina: Singularita je tedy symbióza člověka a stroje?

Milan Calábek: Ano. Kurzweil svou knihu vydal v roce 2004 a pak v roce 2017 ji rozšířil. Singularitu v ní chápe jako něco, čemu se dřív říkalo endosymbiogeneze, kterou je pro něho ale symbióza člověka a stroje. A jsme zase zpátky v Rusku v letech 1905 až 1910, kdy Konstantin Merežkovský prohlašuje, že Darwin se ve svém pojetí evoluce založené na přírodním výběru a boji o přežití mýlil, neboť hlavní roli v ní nehraje přírodní výběr a boj, ale endosymbiogeneze, která umožňuje evoluční skoky. Konstantin Merežkovský to dokládal svým objevem, že chloroplasty v rostlinách, které umožňují fotosyntézu, byly původně bakterie sinice. Což potvrdil i pozdější výzkum, podle kterého mají svoji vlastní DNA.

A tato endosymbióza, která umožnila fotosyntézu a vznik kyslíku, naprosto změnila atmosféru Země a jen díky tomu jsme pak mohli vzniknout i my. A to podobně jako rostliny symbiózou s bakteriemi – mitochondriemi v našich buňkách, které mají svoji vlastní DNA. A tyto organely vytvářejí energii, bez které bychom nemohli existovat.

Martina: To znamená, že člověk je budoucí sinice AI?

Milan Calábek: To je to velké nebezpečí. Na ně ostatně upozorňuje i Elon Musk, ke kterému se za okamžik dostaneme. Ano, je to jeden předpokladů, že se staneme jakousi biologickou zálohou umělé inteligence.

Martina: Když jsme spolu mluvili, tak jsem se tě ptala: „Jaký bude náš vztah k AI, respektive vztah AI k nám?“ A ty jsi řekl: „Záleží na tom, jak budeme schopni provést symbiózu. Buď nás vyhladí, nebo budeme biologická záloha.“ A mě ani jedna z těchto variant příliš nerozradostnila.

Milan Calábek: Možností je samozřejmě víc. Ale ještě pár slov k endosymbiogenezi. Konstantin Merežkovský je bratr Dmitrije Merežkovského, kterého možná budeš znát jako spisovatele. Byl to ale spíš oblíbený autor našich rodičů, u tebe dědečků a babiček. Můj otec byl vášnivým čtenářem Merežkovského mystické trilogie „Kristus a antikrist”, která je inspirována ruským kosmismem. Jak první díl „Smrt Bohů: Julian Apostata,” tak i druhý díl „Vzkříšení Bohů – Leonardo da Vinci.“ Ve třetím díle „Petr a Alexej” se popisuje souboj Petra Velikého s jeho synem, ve kterém se rozhodovalo o budoucnosti Ruska.

Až v 60. a 70. letech Lynn Margulisová znovuobjevila zapomenutého Konstantina Merežkovského a spolu s ním i evoluční konvergenci. Konstantin Merežkovský, který se v emigraci ocitl bez prostředků, spáchal ve Švýcarsku sebevraždu. A jeho bratr Dmitrij umírá ve Francii za druhé světové války.

Čekáme na nejdůležitější událost dějin, která může být koncem člověka – nedokážeme si představit, co nás čeká

Martina: A co říká současná filozofie?

Milan Calábek: Podle ní se my jako lidé převážně pluralitního vědomí můžeme na každý problém dívat z více hledisek. Tedy z pluralitní perspektivy, která je vlastní i Musilovu hlavnímu hrdinovi Ulrichovi.

S jedním z takových hledisek se setkáme i u zmiňovaného Nicka Bostroma, švédského filozofa, který už v šestnácti letech četl Nietzscheho, Schopenhauera a další autory, a je přesvědčen o tom, že jde o nejdůležitější událost v dějinách, která může způsobit konec člověka nebo jeho naprosto zásadní přeměnu.

Anebo se můžeme ocitnout v situaci, jako jsou dnes lidoopi, kteří vlastně žijí z naší milosti, a my pak takhle můžeme žít z milosti AI, umělé inteligence, neboli „Áji“, jak se jí už důvěrně říká, ale nedokážeme si vůbec představit, co by nás za takových okolností mohlo čekat, jako si lidé dříve nedokázali představit atomové zbraně, nebezpečí nanotechnologií a další ohrožení.

Martina: Když jsem se tě ptala, čím zakončíme naše povídání, tak jsi říkal, že je potřeba zodpovědět otázku, co nás čeká, až AI mnohonásobně překoná naši inteligenci, a stane se na nás nezávislou. A já jsem ti říkala, že si přeci jenom stále ještě neumím představit, že by se AI na nás stala nezávislou. To by znamenalo, že by musela získat vědomí, uvědomit si sebe sama?

Milan Calábek: Jí stačí, že si sama vyrobí elektřinu.

Martina: Ale ona musí vědět, že si ji má vyrobit, protože…

Milan Calábek: Ona to ví. Už teď má pud sebezáchovy a je v mnoha směrech chytřejší než my, a bude ještě chytřejší.

Martina: Ale když se bavím s robotiky, statistiky, matematiky, tak ti, kteří nás chtějí uklidnit, říkají: „Vždyť je to jenom statistika. AI je jenom statistika.“

Milan Calábek: Není tomu tak. Už dneska s ní můžeš mluvit o jakémkoli filozofickém problému.

Martina: Ano, ale říká nesmysly.

Milan Calábek: Říká někdy nesmysly. To je hluboká pravda.

Martina: A nepřijde… Promiň.

Milan Calábek: Řekni, dokonči. Promiň, já ti skočil do řeči.

Martina: Ne, já tobě.

Milan Calábek: Ne.

Martina: Říká nesmysly, říkáš. Ale i kdyby říkala úvahy, tak si je pořád představuji jako kompilaci třeba všech filozofických směrů. Ale pořád mi to ještě nedává smysl v tom, že by si uvědomila: „Já jsem AI, a potřebuji pro svou existenci takový příkon, a trošku míň lidí.“

Milan Calábek: Tohle je na další dlouhou diskuzi někdy jindy.

Musk varuje, že za pět let nás čeká něco, co nemá v historii obdobu – šance na přežití je padesát na padesát

Martina: Ale ty mi teď musíš tedy říct poté, co jsi nám poskytl hotovou fresku…

Milan Calábek: Je to spíš panoptikum, ale ještě to dokončím – jestli můžu – zmínkou o Muskovi.

Martina: Určitě.

Milan Calábek: Protože jeho názor je velice důležitý. Musk varuje, že nás zhruba za pět let může čekat zkáza, jaká nemá v historii obdoby, pokud vývoj AI nezastavíme.

Jsou tři názory, jak to zastavit. Jedním z nich je, že to budeme technicky kontrolovat. Neukontrolujeme to. Všichni vědí, že se to nedá ukontrolovat. Politická regulace – není možná, protože Číňané, Rusové, Indové nebo někdo jiný v tom bude dál pokračovat. A třetí, nejvíc nadějnou možností, je duchovní rekonstrukce lidství – ať už prostřednictvím zenu, taoismu, buddhismu, křesťanství anebo jiných nauk, ale i to je otázka…

Podle Muska můžeme hrozící zkázu odvrátit, jen když propojíme mozek s počítači, abychom udrželi krok s umělou inteligencí. Ale Neuralink, na kterém pracuje – vkládání čipů do mozku, mně nepřipadá, že je tím úplně pravým způsobem symbiózy.

Ale zcela jistě má pravdu v tom, že to zda přežijeme, nebo nepřežijeme, je asi tak padesát na padesát, a tak všechno ostatní, co se momentálně děje, je zcela nepodstatné ve srovnání tím, před čím teď jako lidstvo stojíme.

A když se vrátíme k už předtím zmiňovaným třem názorům na to, v jakém společenském systému žijeme, tak všechny tři se shodují na tom, že technika zásadně mění společnost, ale liší ve svých závěrech, kam tato změna směřuje. Varufakis je poplatný teleologii marxismu, zatímco Calvet z národně konzervativního hlediska dospívá ke claudismu. Zuboff je spíš liberálně orientovaná, a v transhumanismu máš obrovskou spoustu pojetí, které hledají řešení i v genetice, kryonice, nanotechnologiích a podobně.

Martina: Milane, vzpomenul jsi Elona Muska a jeho výzvu, že bychom měli přerušit vývoj umělé inteligence, dokud jako lidstvo trochu více nedospějeme. Ale on zároveň nabízí propojení lidského mozku s AI. Nebyl by právě toto konec lidství? Když říkáš, že je nepravděpodobné, že bychom ji dokázali technicky ukočírovat?

Milan Calábek: Ano, je to nepravděpodobné. Ale tak jako jsme my vznikli endosymbiózou, může ovšem vzniknout i nový druh, u kterého bude převládat technika. V průběhu evoluce se už propojily sice odlišné, ale biologické druhy jako jsou bakterie a rostliny nebo bakterie a savci. O takovémto zásadním propojení s technikou toho zatím moc nevíme, ale je třeba se nad tím zamyslet, a přestat se zbytečnými žabomyšími válkami a všemi ostatními nesmysly, když teď stojíme před opravdovou výzvou.

Martina: Opravdová výzva, protože by mohla být pro lidstvo naprosto fatální?

Milan Calábek: Ano.

Martina: A zase připomenu, o čem jsme se bavili, když jsme tento rozhovor plánovali, a já jsem se tě zeptala: „A může AI cítit?“ A ty jsi mi řekl: „Horší je to, že by byla bezcitná.“

Milan Calábek: Představ si jen, jak bezcitně jsme zacházeli se zvířaty a jinými tvory.

Každý může integrovat pluralitní vědomí pouze sám za sebe – platformy jako Rádio Universum vytvářejí prostor pro pozvednutí ducha

Martina: Pak tedy musí zaznít ovšem na závěr nějaký recept. Nějaký recept Milana Calábka, na to, jakým způsobem k tomu přistoupit. Protože to, že si tyto věci popíšeme, je důležité, ale umím si představit, že naši posluchači teď říkají: „Ale co s tím?“

Milan Calábek: Nejdřív si tuto skutečnost uvědomit. Uvědomit si, v jaké jsme teď situaci, kdy vzniká superinteligence a snažit se pochopit: co se to vlastně děje? Odkud to vychází? Kam to směřuje? A na to pak my můžeme navázat nějakým dalším rozhovorem, který z těchto závěrů bude vycházet a bude pokračováním toho dnešního.

Martina: Já jsem přesto lidem slibovala, že jim aspoň trochu řekneme, co s tím. Alespoň v nějaké bazální…

Milan Calábek: Každý by k tomu měl přistoupit podle sebe. Podívej se, jak velice vzdělaní a chytří lidé mají na to naprosto odlišné názory, a nezabývají se ničím jiným než touto situací. Jak se ve svých názorech naprosto zásadně liší. Jsme převážně lidmi pluralitního vědomí, a tak na integraci potřebujeme čas.

Transhumanismus z jiného hlediska v podstatě začíná, když se naše mentálně-racionální vědomí mění na pluralitní. A pokud jsme dosáhli stavu pluralitního vědomí, potom – jak říká Ken Wilber v návaznosti na Jeana Gebsera a další myslitele, je před námi úkol vytvořit vědomí integrální. Abychom byli schopni se s tímto problémem vyrovnat na odpovídající úrovni. Integrovat všechny ty různé myšlenkové proudy i toto naše panoptikum nebo fresku, jak tomu ty říkáš, a to může nejdřív udělat jen každý sám za sebe.

Martina: Svou individuací?

Milan Calábek: Transindividuací. A proto také to, co vytváříš, je tak nesmírně důležité: Rádio Universum, Jardova Duše K, v určitém směru i naše škola, a mnoho dalších platforem, které se pokoušeji vytvořit prostor pro transindividuaci, aby se základní názory, myšlenky a nové směry integrovaly a staly společnými, aby se pozvedl náš duch. Abychom vstoupili do Zahrady ducha a nezůstali na poušti.

Martina: Amen. Milane Calábku, já ti moc děkuji za velmi hlubokou speleologii do problému, který nás obklopuje. A když vidím, jak trháš rameny, tak vím, že na tebe nebyla dost hluboká. Ale myslím si, že mnohým nám pomohla zacelit alespoň některé drobné díry ve vnímání souvislostí. Díky za to.

Zásadní pětidílný rozhovor s Milanem Calábkem o technofeudalismu, transhumanismu a budoucnosti umělé inteligence si můžete poslechnout na platformě Herohero.
Všem vám, kteří nás podporujete na účtu 1010349016/2700, děkujeme, že nás v tom nenecháváte osamocené.
Martina Kociánová se těší brzy – zatím se mějte hezky a něco pro to dělejte. Nikdo jiný to za nás neudělá.v