Tohle je daleko větší pecka než nějaké převedení financování pod rozpočet. Je to zhruba snížení příjmu o 33%.

Vysočinské království: Tzv. první dáma se zúčastnila demonstrace proti vládě, která jí vyplácí 100 litrů měsíčně. Zavřít kohouty a nechat vyhladovět.

Jan Čížek pro Deník TO: Vlivová organizace Člověk v tísni v sobotu na Letné pořádala největší demonstraci roku a možná posledních let. A to prostřednictvím svého dceřiného spolku Milion chvilek pro demokracii. Ten založila v roce 2017, když konkurzem vybrala Mikuláše Mináře jako předsedu „chvilkařů“. Poskytla mu i financování. Stejným způsobem, jakým se v korporátech vybírají ředitelé. Mimochodem, víte, kdo seděl ve výběrové komisi? Náš oblíbený „novinář“ Jindřich Šídlo. Ten stejný Šídlo, který dnes o Letné píše komentář na Seznam Zprávách. Kruh se uzavírá.

Podle organizátorů se na Letné sešly statisíce lidí. Milion chvilek chtěl akcí upozornit na „nebezpečí eroze demokracie, oligarchizace společnosti a kroky vlády Andreje Babiše (ANO)“, které k nim podle něj směřují. Hlavní důvod je ale jeden: vládní zákon FARA, který omezuje vliv a financování „neziskovek“ ze zahraničí. Dotýká se totiž zejména Člověka v tísni. A jak si následně ukážeme, velmi hodně. Spíš fatálně.

Následující řádky bych očekával spíše z některého veřejnosprávního média. Analýzu toho, co se tady děje, kdo co organizuje a kdo za tím stojí. Aby veřejnost věděla, proč se lidé na Letné schází. Ale není tomu tak. Je ticho. Důvod je jednoduchý. I ČT a ČRo patří do řetězce „klientů“ Člověka v tísni. V roce 2003 totiž založili společný podnik, v jehož vedení byl Jaromír Štětina a Šimon Pánek. K tomu ale později. Teď pojďme k důvodu sobotní Letné – k miliardovým financím Člověka v tísni.

Člověk v tísni byl založen v roce 1992. Od té doby vysosal ze státních rozpočtů celkem 33 miliard korun. Jeho finance jsou ale z velké části dotovány ze zahraničí. Proto je pro něj zákon FARA fatální. Struktura příjmů je následující:

zahraniční státní rozpočty činí 13-15 miliard korun (tedy 40-45 %)

příjmy z EU (granty) 8-10 miliard (25-30 %)

české státní zdroje 3-4 miliardy (10-12 %)

veřejné sbírky v ČR 4-5 miliard (12-15 %)

ostatní zdroje 2-3 miliardy (6-8 %)

Je tedy zřejmé, že ze zahraničí pochází 70 % příjmů Člověka v tísni. Je na nich zcela závislý a zahraniční donoři určují jeho činnost a směr. Domácí zdroje jsou pouze podpora zahraničních cílů. Dříve se takovým organizacím říkalo rezidentura zahraničních tajných služeb. Ale jdeme dále.

Hlavní zdroje? USA a EU. Od začátku stál za zakladatelem Šimonem Pánkem jeho mentor a rádce George Soros. Celkem Sorosova organizace Open Society Fund vyplatila Člověku v tísni přes 70 milionů korun. Tato částka ovšem není podstatná, ostatně sám Soros ukončil financování organizace v roce 2014. Hlavní zdroje totiž začaly chodit přímo od vlády USA a vedení EU. Jenom USAID vyplatil 4,7 miliardy a různé fondy EU osm miliard korun. Forsáž všemu dala válka na Ukrajině. Přes Člověka v tísni se financovaly „neziskovky“ na Ukrajině. Podle oficiálních dat jich vznikly stovky, podle neoficiálních tisíce. Ty zajišťují chod země podle pravidel USA a částečně EU. Jinými slovy se starají o to, aby náhodou lidé nezačali myslet na „mír“ nebo na výměnu vedení země, které je plně pod jejich kontrolou. Člověk v tísni se zase stará o to, aby z ČR a EU plynul nekonečný proud „pomoci“. Tedy netransparentních dotací, peněz, zbraní a jiných zdrojů. Co se tam s nimi děje, je jiný příběh, který rozebereme jindy.

A tím se vracíme k úloze České televize a Českého rozhlasu, veřejnosprávních institucí. Obě média jsou propojena s Člověkem v tísni nejen organizačně, ale i finančně a personálně. Jak jsme si už řekli, 17. června 2003 byla založena obecně prospěšná společnost Člověk v tísni – společnost při České televizi, o.p.s. Od té doby mezi oběma organizacemi proteklo celkem 500 milionů korun – benefiční koncerty ČT 250-300 milionů (2002-2024), nadační fond ČRo 30-40 milionů (2002-2024), přímé dotace ČT zhruba 10 milionů, mediální podpora odhadem 100-150 milionů (2002-2024). Peníze nejsou ale to podstatné. Důležitý je vliv na zpravodajství a redakci ČT a ČRo. Člověk v tísni má své lidi v Reportérech ČT. V ČT pravidelně vystupují:

Daniel Hůle (ČvT) – diskuze na ČRo, ČT24

Tomáš Vyhnálek (ČvT) – festival Jeden svět, diskuze

Lenka Filípková (ČvT, programová manažerka Sýrie) – Studio ČT24

Tomáš Urban (ČvT) – iROZHLAS, diskuze

Šimon Pánek (ředitel ČvT) – pravidelné rozhovory

Karel Strachota (ČvT) je pro změnu členem Divácké rady ČT. Zasaženy jsou ale i školy. Mediální výchova ve školách:

spolupráce ČvT + ČT na projektech mediální gramotnosti

reportáž v Událostech ČT (2024)

zapojení plukovníka Otakara Foltýna či generála Michala Koudelky

cíl: „Žáci se učí oddělit fakta od nepravd, bojovat s dezinformacemi.“

Kruh se uzavírá

Člověk v tísni spolupracuje i se soudy, parlamentem, senátem, Nejvyšším a Ústavním soudem. Peníze šly do všech institucí. Jedná se o peníze na analýzy, lobbing, společné komise, semináře, zasahují do mezinárodního soudu v Haagu. Mimochodem, Pánkova organizace sbírá důkazy a sestavuje žalobu na Putina. Pracuje pro Evropský soud ve Štrasburku.

Jak vidíte, je tedy zcela nemožné, aby tato média a instituce rozkryla pravdu. Naopak, budou papouškovat jen to, co jim Soros, Pánek a jeho zahraniční donoři nadiktují. A tím se dostáváme k tomu, co jim diktují a co je vlastně hlavní úkol celého robustního systému. De facto hlavní cíl, za co v sobotu lidé na Letné ve skutečnosti demonstrovali, byť to ani trochu netuší.

Když Elon Musk rozkryl systém dotací USAID, prohlásil, že celý systém ovládal Soros, aby financoval „deep state“. Ten tak prosazoval svou agendu na celém světě. Podle Muska šlo o covidovou propagandu a prodej zdravotnického materiálu farma lobby. Dále šlo o podporu ozbrojených konfliktů a prodej vojenského materiálu zbrojní lobby. V neposlední řadě šlo o celý Green Deal, byznys emisních povolenek a celý dotační byznys. Kruh se uzavírá. Tedy Letná o víkendu bojovala za vyšší zdanění života prostřednictvím emisních povolenek. Vyšší zdanění života, aby bylo na válku na Ukrajině. Vyšší zdanění, aby bylo na nepotřebné vakcíny. Letná bojovala za vysávání státních rozpočtů ČR, EU a USA ve jménu nadnárodní mafie zvané „deep state“. De facto to jsou americké bankovní rodiny.

Zbavíme se mafiánské krakatice? Sobotní Letná odhaluje v plné nahotě prohnilost systému. Potřebu zásadních strukturálních změn. Změnu médií veřejné služby. Jejich vyvázání z mafiánských struktur „deep state“. A následné osvobození politického a mocenského systému. Ten je nyní zcela poddán zájmům „hlubokého státu“. Systém je tak robustní, že zasahuje prakticky do všech oblastí lidského života a státní moci.

Natálie Vachatová asi netušila, do čeho jde, když ji Babiš jmenoval do funkce koordinátorky zákona FARA. Desítky miliard „deep state“ proti jedné matce tří dětí. Myslíte, že si to ti lidičkové na Letné uvědomují, komu slouží? Komu dělají užitečné idioty? Věřím, že ne. Věřím, že lidská povaha je dobro a tomuhle ztělesnění zla by nikdy tolik lidí nesloužilo. Je tedy na státu, aby nás ochránil. Zasáhl mocensky. Teď se láme chleba. Babiš, Okamura a Macinka dostali od lidí náboje v podobě 108 poslanců. Ti ať udělají takové zákony, které nás té mafiánské krakatice nadobro zbaví…

Vadim Petrov: Na koaliční radě prošel návrh na zrušení koncesionářských poplatků pro lidi starší 75 let, podnikatele/OSVČ a studenty do 26 let, který má ambici jim ulevit již od 1. července 2026,“ oznámil na síti X ministr kultury Oto Klempíř.

No, věděl jsem, co se chystá. Ale tajili to hodně. Dokonce, a to by mě zajímalo, jestli o tom vědělo vedení televize i rozhlasu. Řekl bych, že ano, když jsem to věděl já, možná tomu ale nevěřili. Tohle je daleko větší pecka než nějaké převedení financování pod rozpočet. Je to zhruba snížení příjmu o 33%.

Markéta Kutilová: Dnes se nad Teheránem ukázala duha. Symbol naděje, ukončení konfliktu, lepších časů – vzkaz od Boha, že na ně nezapomněl…A zrovna dnes začínají oslavy perského nového roku New roz. Oslava příchodu jara, nového života…. Náhoda? Kéž by ne!!! Kéž by už přišel klid a mír. Iránci jsou až příliš zkoušeným národem. Z nebe na ně prší rakety z Izraele a USA a zevnitř je vraždí jejich vlastní režim. Kde hledat naději?

Naposledy slavili New roz v Íránu ve válce v roce 1980. To byla doba, kdy je masivně napadnul sousední Irák vedený tehdy Saddámem Husajnem, který měl tenkrát ještě podporu USA. Saddám se snažil zmocnit celého Perského zálivu a íránské ropy. A také se sunnita Husajn bál vlivu šíitů. Saddám používal chemické zbraně proti civilistům a pro Íránce tahle válka byl strašný masakr, na který Íránci stále vzpomínají jako na největší hrůzu. /Později ty chemické zbraně použil Husajn proti Kurdům v Iráku/. Íránců v téhle válce zemřelo přes 600 000. Dodnes je to uloženo v historické paměti národa a pokud někdo na jejich zemi zaútočí zvenčí, národ se semkne, stejně jako tenkrát….

Je mi Íránců hrozně líto /lidí, ne režimu/. Irán miluju, stejně jako jeho obyvatele. Írán je první země, kam jsem ve 20 letech jela autobusem z Prahy s báglem poznávat svět….poté jsem tam žila a pracovala rok a mám mezi Íránci řadu přátel – úžasní, vzdělaní, strašně pohostinní a neméně tak hrdí na svou zem, jazyk, historii, písmo, kulturu, památky atd. Polovina mých přátel z Íránu ale dnes žije v USA, Velké Británii či Německu.

V Íránu se také zrodila moje láska k horám. To tam mě naučili že hory jsou svoboda. Je to tam jediné místo, kam chapadla režimu nesahají. Je to místo, kde se tančí, hraje na kytary, bubnuje, místo, kde se pije alkohol, kde holky sundávají šátky, místo, kde se kluci a holky mohou vodit za ruce a dát si pusu.

Vylezla jsem tam svoji první 5000 m horu s průvodce Alim, který mě na vrcholu vzal za ruku a bláznivě se spolu se mnou smál mému štěstí. S Íránci jsem kouřila opium, pila pitný ethanol, učila se, jak z nealko piva vyrobit alkoholické, tancovala na divokých mejdanech, kde holky byly jen v podprsenkách. Ale taky jsem tam spala v rodinách, kde žena musela v šátku i do postele, byla jsem u nomádů, kterým je režim srdečně jedno, se statisíci lidmi jsem šla ke hrobu Chomejního, koupala se v šátku a kabátu oblečená v Perském zálivu , byla v synagogách u íránských židů…

Íránci mě naučili, co je to lidská dobrota, co je to být člověkem a zachovat si lidství v jakékoliv době. Za to jim budu nadosmrti vděčná a modlím se, ať už mají konečně klid a svobodu. Ať zase může kvést jejich bohatá kultura a národní hrdost.

Te piroz be!!!

Daste shoma dard nakonad.

Pavel Šik: Pardubice jako druhé Vrbětice, palestinský extremismus nebo jen prostě účetní operace „čistý stůl“?

Po původním přihlášení zcela nové diverzantské „antisionistické“ skupiny se nyní mediální prostor plní spekulacemi o ruských diverzantech.

Pokud to byli „antisionističtí“ bojovníci, tak se z nich za pár hodin stali již úplní blbci, protože firma nikdy izraelské drony vyrábět nezačala. Přišel tedy pan odborník Foltýn a Rozhlasu řekl, že možná jde o útok pod falešnou vlajkou sloužící zájmům Ruska. Zajímavostí je, že skupina má být hlavním partnerem organizace Dárek pro Putina a má pro ně vyrábět drony s názvem „Divoká svině“. Iniciátor Ondráček tak už mluví o „dalším teroristickém útoku na zbrojní výrobu“ a o ohrožení dronů, i když později dodává, že drony nejsou ohroženy. Které byly ty předchozí útoky neupřesnil, zřejmě vyšetřování dronů Nemesis skupiny D.

Možná někteří naši spoluobčané považují Rusy za podlidi s omezenou inteligencí, ale podle mého jejich „agenti“ úplní blbci nejsou a asi by poznali, že ve vyhořelé hale podle hasičů byl hlavně stavební materiál. Raději se tedy zdržím hodnocení, kdo přesně je blbec, jestli Rusové, nebo ti, kteří tvrdí, že to byli Rusové.

První, co mě kvůli bývalé profesní „deformaci“ po přečtení některých článků napadlo, bylo, že je to možná zajímavý pojišťovací podvod. Když jsem se pak podíval do výkazů některých firem skupiny, ukazuje se finanční příběh přesouvání majetku z firem, které mají poměrně velké dluhy do jiných čistých firem. Třeba jedna z firem ve skupině měla meziroční propad tržeb o více než 200 milionů Kč a přesto bylo z této firmy na podílech na zisku vyvedeno rekordních 103,4 milionu Kč. Další firmě tržby klesly ze 117 milionů na 73 milionů Kč. Firma uváděná jménem v novinových článcích skončila rok 2024 s hotovostí pouhých 188 tisíc Kč, zatímco její krátkodobé závazky (dluhy) dosáhly astronomických 116,3 milionu Kč.

Během 14 měsíců před požárem prošla skupina třemi fázemi „očištění“ majetku, které z původních firem udělaly prázdné schránky, budovy a pozemky byly odštěpeny do nové čisté společnosti, Část jmění další společnosti přešla na jinou sesterskou firmu, což doprovázelo varování věřitelům o „zhoršení dobytnosti jejich pohledávek“, 60 dní před požárem vzniká nová entita, kam byly vyvedeny stroje, licence a know-how atd.

Oficiální verze hasičů, že v hale byl uskladněn hlavně stavební materiál je zvláštní vzhledem k nahlášené škodě 60 milionů Kč za movitý majetek. Sice celkově byla škoda dvounásobná, ale druhá půlka se týkala věcí nemovitých. Já nechci tvrdit, že to je nějak, jen poznamenávám, že pokud by hala vyhořela v původní firemní struktuře, případná pojistka ze škody by putovala někam jinam (do zadlužených firem) než v nové struktuře. Peníze za škodu na nemovitostech dle všeho půjde do nové čisté firmy a peníze za zničené „zařízení“ do druhé nové čisté firmy. Staré dluhy pak zůstanou v „prázdné“ nejmenované firmě, jejíž konec může být po požáru prezentován jako důsledek terorismu, nikoliv špatného managementu.

Je to jen spekulace, ale zapálení haly, ve které údajně „nic nebylo“, dává z pohledu „antisionistických“ bojovníků i ruské rozvědky nulový smysl. Z pohledu účetního, který potřebuje sanovat stomilionové dluhy skupiny by šlo o „perfektní bouři“. To by možná pak někteří s jejich silnými prohlášeními vypadali jako blbci.

Ale jak jsem řekl, jen jsem to zběžně prošel, nemám čas být novinářem, od toho máme přece veřejnoprávní (a další) média, aby se v tom začaly šťourat a ne se jen ptaly některých vybraných lidí na názor. A docela spoléhám na to, že se to za téhle vlády, na rozdíl od té minulé, která by to použila ryze politicky, opravdu může rozkrýt.

Vidlák: Po dnešním jednání vlády jsme se totiž dozvěděli od předsedy Sněmovny, Okamury, že vláda prozatím odpustí koncesionářské poplatky některým skupinám poplatníků a od ministra spravedlnosti, Tejce, jsme se dozvěděli horkou novinku, že zákon FARA nebude, vláda ho nikdy nepřipravovala a jen snad bude jakýsi registr neziskovek. Hotovo, tečka. Zákon byl prostě jen iniciativou „některých poslanců.“

Aneb, jak Andrej Babiš opět nepřekročil svůj stín. V programovém prohlášení koalice to vypadalo tak hezky, ale to víte, byla velká demonstrace, někdo ji profesionálně připravil, zaplatil, ba dokonce i Letenskou pláň srovnal štěrkem a tak Veľký Bocian udělal to, co vždycky. Couvnul. Hezky na své výročí sta dní vládnutí.

Mimochodem… Milion chvilek je neuvěřitelně efektivní spolek. Od voleb doteď vybrali podle svého transparentního účtu zhruba stejné množství peněz jako v kampani vybralo za stejně dlouhé období hnutí Stačilo!, ale dokázali za to na Letnou dostat stovky kadibudek, víc než deset velkoplošných obrazovek, postavit pořádné pódium, udělat velmi opulentní zázemí pro vystupující, všechno to propojit a ještě zařídit hóóódně autobusů. Mikuláši, kdo ti to stavěl? Že bychom si je taky najali. Evidentně je v této zemi agentura, která dělá za pakatel a nebo máte ještě nějaký jiný účet, kam chodí úplně jiné peníze. Ale to byste si nedovolili, že ne?

Alespoň víte, proč tak moc proti zákonu FARA řvali…

Přemýšlím, jak se asi cítí Natálie Vachatová. Užila si od pravdy a lásky neuvěřitelné sračkomety. Smrtí jí vyhrožovali, bahnem vláčeli, do rodiny se naváželi… Ona to všechno ustála, aby bojovala za tuto vládu a pak najednou šup… a je po všem. Budiž to ponaučením všem, kteří šli s Andrejem na led. Pamatuju z kampaně Margitu Balaštíkovou, jak ohnivě za svého ANO šéfa bojovala, aby on se za ni ani na vteřinu nepostavil a úplně zapomněl, že existuje. Teď to máme v bledě modrém s Natálií.

Hele, milí koaliční partneři hnutí ANO, pořád dobrý? Pořád spokojeni? Nedávno jste všichni stáli za Vachatovou, všichni jste tvrdili, že zákon FARA bude a teď je najednou ticho po pěšině. Já vím, že se to dá okecat mnoha způsoby. Že se k tou vrátíte, až bude klidněji, že prostě musíte uklidnit ty veřejnoprávní hyeny, že ještě nenastala ta pravá chvíle… ale víte, já si začínám myslet, že ta správná chvíle nikdy nenastane, jen vy budete od Andreje stále ušpiněnější, protože vždycky jste to vy, kdo brání Andreje a nikdy to není Andrej, aby bránil vás.

Myslím, že to za toto volební období řeknu ještě mockrát, ale nechte ho, ať si za těchto okolností vládne s Kupkou a Rakušanem. Protože jestli to takhle půjde dál (a zatím to přesně k tomu směřuje), v příštích volbách jste bez voličů. Vy bráníte Babiše a on si s vámi čím dál víc vytírá brusel. Stojí to za ty prebendy? Obzvlášť se divím SPD, která ani ta ministerstva nemá. V podstatě jediné teplé místo má Okamura a tím to hasne. Vám nevadí, že jste to především vy, kteří se nejvíc vzdali svého programu?

Co na to říká Společnost pro obranu svobody projevu? Natálie byla přece od vás! Co na to říkají Motoristé?

Al Jazeera: Problém, kterému čelí africké vlády, není, zda obdivují Íránskou islámskou republiku nebo Spojené státy. Skutečnou otázkou je, zda pravidla upravující použití síly mezi státy stále platí.

Článek 2(4) Charty Organizace spojených národů zakazuje státům použití vojenské síly proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti jiného státu, s výjimkou sebeobrany nebo se souhlasem Rady bezpečnosti OSN, což je zásada, která je již dlouho chápána jako ústřední prvek mezinárodního řádu.

V případě útoků na Írán nebyl splněn žádný z těchto zákonných limitů.

Izraelský ministr obrany Israel Katz i americký ministr války Pete Hegseth místo toho prezentovali útoky na Írán jako akty „preventivní“ sebeobrany proti íránským jaderným a raketovým schopnostem.

Afričané už dříve viděli, jak rychle se západní vojenské kampaně, zahájené ve jménu demokracie, lidských práv nebo humanitární ochrany, mohou rozšířit daleko za rámec svého deklarovaného účelu. Libye je toho příkladem.

V březnu 2011 přijala Rada bezpečnosti OSN rezoluci 1973, která povoluje „veškerá nezbytná opatření“ k ochraně civilního obyvatelstva během libyjského povstání proti plukovníkovi Muammaru Kaddáfímu. Během několika měsíců zahájila letadla NATO rozsáhlou bombardovací kampaň po celé Libyi, útočila na vojenské objekty a vládní infrastrukturu a zároveň zabíjela civilisty. Pro mnoho Afričanů to nebyl důvod k oslavě. Tento okamžik symbolizoval něco hlubšího: západní leteckou válku, která vyvrcholila násilným svržením africké vlády a smrtí jejího vůdce.

Více než deset let poté zůstává Libye politicky roztříštěná, řízená soupeřícími vládami v Tripolisu a východní Libyi, zatímco ozbrojené milice nadále dominují velkým částem země. Kolaps Libye také destabilizoval širší Sahel, kde uloupené libyjské zbraně a vracející se bojovníci pomohli roznítit povstání v Mali v roce 2012 a přispěli k převratům a povstáním, která nadále otřásají Mali, Nigerem a Burkinou Faso. Libye, stejně jako Irák a Afghánistán, je varováním před tím, co může následovat, když vnější mocnosti silou přetvoří stát.

V Íránu, Libyi a Konžské demokratické republice je tento trend jasný. V každém případě se vůdci snažili prosadit národní kontrolu nad strategickými zdroji – ropou v Íránu a Libyi, minerály v Konžské demokratické republice – jen aby čelili konfrontaci se západní dominancí.

V září 1960 byl vůdce hnutí za nezávislost Konga Patrice Lumumba sesazen při západním převratu a o čtyři měsíce později popraven poté, co se pokusil zajistit si suverenitu nad obrovským nerostným bohatstvím země. O půl století později postihl stejný osud i Kaddáfího. Íránský vůdce byl dnes zabit při vojenské operaci odůvodněné bezpečnostní nutností.

Organizace spojených národů a Charta OSN zůstávají jednou z mála bariér stojících mezi současností a návratem do doby, kdy si mocné západní národy otevřeně vyhrazovaly právo drancovat Afriku a další kontinenty za jakoukoli cenu. Na přelomu 20. století ve Svobodném státě Kongo, v dnešní Demokratické republice Kongo, vládl režim belgického krále Leopolda II. systém nucené práce tak brutální, že historici odhadují, že v důsledku násilí, nemocí a hladovění zemřelo asi 10 milionů Konžanů.

Americká vojska okupovala Kubu po španělsko-americké válce v roce 1898 a donutila ostrov přijmout Plattův dodatek, který dal Washingtonu právo zasahovat do jeho záležitostí. Spojené státy ve stejné válce také obsadily Portoriko a v dubnu 1914 během mexické revoluce vylodily své síly ve Veracruzu v Mexiku.

Tyto činy odrážely dobu, kdy mocné státy jednaly beztrestně a dle libosti přetvářely vlády. Afričtí vůdci musí na současné porušování reagovat jasně a odhodlaně.

Měli by požadovat okamžité ukončení nepřátelských akcí a jednoznačně odsoudit vůdce odpovědné za tuto eskalaci: izraelského siláka Benjamina Netanjahua a amerického prezidenta Donalda Trumpa. Musí bránit íránskou suverenitu a íránské životy. Musí se postavit mnoha tvářím imperiální moci, a to i prostřednictvím koordinované akce v Africké unii a na Valném shromáždění OSN. Když africké státy 25. května 1963 založily v Addis Abebě Organizaci africké jednoty, jednou z jejích základních zásad byl respekt k suverenitě a územní celistvosti, což byla reakce na staletí vnějších intervencí na kontinentu.

Při této příležitosti zakládající prezident Ghany Kwame Nkrumah varoval ostatní africké vůdce, že „nezávislost je pouze předehrou k novému a angažovanějšímu boji za právo řídit si vlastní ekonomické a sociální záležitosti bez omezování drtivými a ponižujícími neokolonialistickými kontrolami a vměšováním“.

I po více než 60 letech toto varování stále platí.

Je čas bránit principy Charty Organizace spojených národů.

Historie ukazuje, jak rychle se precedenty šíří.

Dnes je to Írán.

Zítra to může být Afrika.

Richard Perman: Máme z Milionářů srandu. Proč? Čemu se můžeme smát. Dosahují všeho, co chtějí. Babiš odhazuje pod stůl jeden slib za druhým. Oganesjanův gang řádí vesele dál. Facebook dál maže účty a cenzuruje. Česka televize dál lže a dezinformuje. A paraziti z neziskovek dál vysávají peníze občanů a určují agendu a směřování České republiky. Tak kdo je tady k smíchu? Evidentně voliči kteří poslali do Strakovky tuhle sestavu. Už mě to fakt štve.

Jiří Šatánek: „O čem bychom měli jednat? Nemáme vedení, nemáme jaderný program, došly nám rakety, nemáme výrobu zbraní, naše námořnictvo bylo zničeno a bylu jsme vymazáni z map,“ reagoval ironicky Abbás Atáqčí, ministr zahraničních věcí Iránu, na poslední bláboly.

Ne, nemyslím si, že Írán ustoupí, nemá žádný důvod, jen by dal nepřátelům čas vydechnout. A ano, v Iranu se bojuje i o nás a z velké části je už dobojováno. Poneseme náklady, nepředstavitelné, energetickou krizi, nedostatek hnojiv a prodražení zboží z Asie. Nic legračního, čekají nás celiké potíže a mohou za to 🎺 a Bibi a jejich gangy a všichni ti, co je podporovali a podporují.