Zpět
Andrej Duhan Díl 1/3

Orbán pochopil, že nestačí vyhrát volby, ale je potřeba proniknout i do školství a institucí

Text 2.11.202131 min Přehrát

Opakovaně jsem si všimla, jak často v poslední době mnozí lidé při debatách otevírají téma degenerace hodnot, rozpad principů demokratických stran, a také otázku, proč se prakticky zhroutila konzervativní pravice, která mnoho let dominovala evropské politice. S tím souvisí řada dalších otázek. Například proč tolik politiků, kteří se označují za pravicový střed, nebo dokonce za konzervativce, propadli ultralevicovým idejím. Přitom mnozí z nich si přitom ani nevšimli, že prosazují krajně levicové myšlenky, a dále se klidně označují za konzervativce. Zmátlo je, že krajně levicová ideologie se ukryla pod velmi chatrným maskováním takzvaného boje za lidská práva, i když naprostá většina cílů radikálních ultralevicových aktivistů nemá s lidskými právy naprosto nic společného, a spousta z nich jde dokonce přímo proti lidským právům. Jak je možné, že do hlubin této vyhrocené ideologie spadly také Spojené státy, které kdysi byly nedostižným vzorem svobody? Odpovědi na tyto a další otázky budeme hledat s kolegou, právníkem Andrejem Duhanem, publicistou a autorem knihy „Konzervativní revoluce“, která právě vychází.

Martina: Otázka na začátek: Je konzervatismus na Západě skutečně v krizi?

Andrej Duhan: Tak obecně se dá říct, že v krizi je. Tato krize se dá sledovat minimálně 30 let, jak se to vyvíjelo, kdy se konzervatismus nechal ovládnout liberalismem, a přijal liberální pojetí svobody, liberální pojetí společnosti, která není nic jiného než součin jednotlivců, jakási paralela tržních operací. Kultura a morálka, což byly velké ústřední zájmy konzervatismu, se redukovaly na osobní volbu, osobní zájem, a v podstatě se konzervatismus ztotožnil s neoliberální ekonomickou politikou, takže prosazování globalizace, volnotržní dogmatismus, ekonomický konzervatismus a zaměření se na jednotlivce a jeho osobní volbu vyklidily pozice ohledně společenských kulturních otázek obsazení institucí, a vše zaplnila liberální levice. Takže zatímco konzervativci horlivě snižovali korporátní daně, levice ovládla školství, akademie, veškeré státní instituce. Ve výsledku velký byznys hodil konzervativce přes palubu a rutinně je cenzuruje na Facebooku.

Martina: Všechny tyto jevy ještě podrobně probereme. Ty jsi ale řekl, že krize konzervatismu probíhá minimálně posledních 30 let. To si toho nikdo nevšiml? To měli všichni přes sebe hozený Májin závoj, a nevšimli si, že už dávno podléhají, myslím tím pravověrné konzervativce?

Andrej Duhan: To je otázka země od země. Ale myslím, že základní problém je, že za studené války na Západě byla liberálně konzervativní aliance, která jako by vystupovala proti socialismu, a někde tady se stalo, že konzervativci přijali liberalismus. Říká se „liberálně konzervativní“, konzervativní hodnotově, liberální ekonomicky. Ale liberalismus vždy nakonec převážil nad konzervatismem. Z hlediska politiků je jednodušší zastávat konzervativní postoje, a na druhou stranu pořád dokola opakovat „svoboda a osobní volba“. Je to mnohem jednodušší a touto redukcí vyklidili tradiční konzervativní politici pozice.

Martina: Řekni mi jednu věc. Řekl jsi, že to záleží země od země, ale přesto období, kdy to probíhá intenzivně, tedy posledních 30 let, to probíhá všude. Řekni mi, jak je možné, že se to takto rozšířilo do zemí, které mají zcela jinou historickou zkušenost a které prošly zcela jiným vývojem? Úplně jiným vývojem prošla Amerika, Západní Německo, Francie, Británie, a jiným vývojem prošlo Československo a ostatní země V4. Jak to, že se to takto rozmnožilo naprosto všude?

Konzervativní politici mluví o svobodě, ale prosazují hodnoty liberalismu

Andrej Duhan: To je otázka. Myslím, že pravicová generace posledních 30 let má svoje vzory v osobách Reagana, Margaret Thatcherové, které, ač rétoricky hodné zdůrazňovaly konzervativní hodnoty, hodně najely na hodnoty neoliberalismu.

Martina: Včetně Thatcherové?

Andrej Duhan: Výrokem Thatcherová je: „Společnost neexistuje.“ To je liberální směr konzervatismu, který převážil, a toto jsou vzory dnešní pravice. Nechci vůbec snižovat jejich zásluhy, ale v téhle době, v 80. letech se konzervatismus víc přetransformoval do liberální roviny nebo neoliberální ekonomiky.

Martina: Řekni, je to krize konzervativních politiků, nebo krize konzervativních hodnot?

Andrej Duhan: Myslím, že konzervativních politiků.

Martina: Myslíš, že ve společnosti konzervativní hodnoty stále rezonují?

Andrej Duhan: O tom jsem přesvědčen. Ale je to spíš chyba konzervativních politiků, i když ne všech. A dneska se to trochu mění. Nemusíme jít hned k Orbánovi, ale dá se zmínit i Boris Johnson, který hodně přetransformoval konzervativní politiku, a jako by popíchnul výrok Thatcherové, že společnost neexistuje, když řekl, že společnost přece jenom existuje. Představil rozsáhlý infrastrukturní plán pro zaostalé regiony, které předcházející toryové ignorovali.

Martina: Přesto mi Margaret Thatcherová, navzdory jednomu výroku, ono jich bylo víc, přijde stále více konzervativní, než kdokoliv dnes napříč celým světem.

Andrej Duhan: To nepochybně, Margaret Thatcherová byla velmi konzervativní člověk, to vůbec nerozporuji, ale od konce 80. let jde konzervatismus tímhle směrem.

Martina: Tímhle směrem?

Andrej Duhan: Liberálním směrem.

Konzervativci se zaměřili na ekonomiku a nechali si vzít instituce státní správy a školy

Martina: Teď si vezmu na přetřes výroky z tvé knihy: Konzervativci vesměs vyklidili pozice ze společenských, kulturních a hodnotových otázek, tuto svou přirozenou doménu přepustili levici, a v zásadě se podrobili politické korektnosti. Mnozí prakticky přijali parametry pro diskusi, a akceptovali názory, které nastavila levice. Řekni mi, co je to za konzervativní hromadnou hypnózu? Jak se to mohlo stát, že si konzervativci nevšimli, že podléhají? Nebo všimli?

Andrej Duhan: Myslím, že to souvisí s tím, že se tak zaměřili na ekonomiku a že si nechali vzít instituce, do 60. let byl establishment konzervativní, instituce, státní správa byla konzervativní. Myslím, že se to stále sbíhá k tomu, že konzervativci řešili jenom ekonomiku, a školství a kulturu v podstatě neřešili, nechávali to běžet. Dám příklad z Ameriky, kde existuje něco jako kritická rasová teorie, k čemuž možná dojdeme, která tvrdí, že bílá většina strukturálně utlačuje černochy, a z toho vyvozuje nějaké závěry. Každopádně se tato kritická rasová teorie dostala do školních osnov. Dostala se i do soukromého byznysu skrz školení, a v podstatě se to vyučovalo a školilo i za vlády konzervativních, nebo republikánských prezidentů, včetně Trumpa, který toto zakázal na úrovni federálních úřadů až pár měsíc před volbami. A toto podceňování toho, kdo ovládá instituce, co se učí ve školách…

Martina: A co se říká v médiích.

Andrej Duhan: A co se říká v médiích. Přesně tak, to je další věc. A nezájem o to.

Studenti, kteří vystudují

gender studie

s, jdou do státní správy na dobře placené práce a prosazují tam své myšlenky

Martina: To znamená jakýsi druh konzervativního ignorantství, protože se spokojili s tím, že začali snižovat daně, a nevšimli si, že všechny oblasti kultury a vzdělávání ovládli liberálové?

Andrej Duhan: Přesně tak.

Martina: Takže byli hloupí?

Andrej Duhan: Hloupost, nebo krátkozrakost. Často se o studentech kritických teorií, gender studies, říká, že realita je naučí a že až vyjdou ze školy a začnou si hledat práci, na tyhle nesmysly zapomenou. Ale reálně tito lidé nastupují do institucí a protlačují to dál.

Martina: Zejména, když je tam jejich spolunázoroví vyznavači dají.

Andrej Duhan: Přesně tak. A oni nakonec změní realitu, ne že realita změní je. Oni si práci najdou, paradoxně velmi dobře placené práce, a to je ten problém. Řekl bych, že spíš než hloupost je to ignorantství, a neschopnost prohlédnout problém.

Martina: Andreji Duhane, znamená to, že se jednoho rána zastánci konzervativních principů vzbudili, a zjistili, že už nejsou pány situace, a proto se nechali, když to řeknu hrubě, názorově vykastrovat a přijali to, co bylo snazší?

Andrej Duhan: To myslím, že se stalo, protože konzervativci obecně směřují ke konsensu. Vlastně je to umírněnost – ale jejich oponenti umírnění nejsou, a snaží se konzervativní názory na tvrdo vytlačit. A pro konzervativce je to velmi nepříjemná situace právě proto, že jejich ideologií byla vždycky ideologie establishmentu, každá učebnice konzervatismu obhajuje řád. Ale tento řád už dnes není konzervativní. Je to pro mnohé těžko uchopitelná situace, protože je to staví do opačné role, než v jaké vždycky byli, najednou se z obhájců řádu stali těmi, kdo chtějí řád svrhnout, a přitom se nedá hovořit o tom, že jsou konzervativní. A k tomu odkazuje název mé knihy.

V USA je okleštěna svoboda slova, protože média a vysoké školy jsou v rukou liberální levice, takže se nedá svobodně mluvit v otázkách rasy, genderu

Martina: Andreji, mluvila jsem s kolegyní, a předesílám, že je to nesmírně inteligentní a hloubavá bytost, vysokoškolsky vzdělaná žena, a když jsme se bavily o těchto záležitostech, tak mi nakonec položila otázku: „Co to vlastně je konzervatismus?“ A myslím, že to nebylo proto, že by neměla představu, co to je, ale proto, že došlo k vyprázdnění pojmů. A stejně tak došlo k brutálnímu vyprázdnění pojmu „liberalismus“. Vysvětli teď proto raději, o čem mluvíš, když hovoříš o konzervatismu?

Andrej Duhan: To je těžká otázka. Úplně obecně je konzervatismus uchovávání mojí vlastní společnosti, ne všeho, a každého detailu, ale všeho, co směřuje ke kontinuitě a sounáležitosti společnosti. V tom západním kontextu je to neustálé hledání rovnováhy mezi člověkem a společností, mezi svobodou a řádem. Výchozí tezí konzervatismu je, že člověk je součástí společnosti. Musíme se starat nejenom o jeho svobody, ale i o to, jaká je společnost, jaké má instituce a hodnoty. A řekl bych, že ústřední tezí konzervativismu je, že požaduje úctu k člověku, k jeho svobodě, autonomii, a zároveň od člověka požaduje elementární loajalitu ke společnosti. To je, myslím, jádro konzervatismu. A liberalismus zvládá jen první část, úctu k člověku, a společnost tolik neřeší.

Martina: Když poslouchám, jak se mnozí lidé snaží převyprávět, co to je konzervatismus, tak těm, kteří mu nefandí, z toho vyznívá zakonzervovanost.

Andrej Duhan: To je nejčastější argument proti konzervatismu, ale to je spíš tradicionalismus. Otec konzervatismu Edmund Burke napsal: „Měnit, aby bylo možno zachovávat“. Takže změna ve společnosti je potřeba, konzervativci neodmítají změnu obecně, ale spíš řeší to, jak se provádí.

Ale problém je v tom, že se od stolu řekne, co je dobrá, a co špatná změna. Vždycky je potřeba se o změnách bavit v kontextu společnosti, v kontextu doby, daného místa, neexistuje žádná univerzální konzervativní politika. Něco je dobré tady u nás v Česku, něco potřebuje Amerika, něco jiného pro nás bude dobré za 30 let. V tomto konzervatismus kulhá za socialismem, liberalismem, protože nedává žádnou jednu odpověď, kterou by bylo možné říct v jakémkoliv čase.

Martina: V tuto chvíli, na základě toho, co jsi řekl, bych citovala definici z nečekaných úst Jacqueline Kennedyové, která tento výrok řekla, když se snažila iniciovat záchranu staroegyptských památek při stavbě Asuánské přehrady: „Je-li společnost v krizi, tak zachovat znamená tvořit“. A myslím, že do tohoto bodu jsme se s rozběhem dostali. Pro konzervativce, myslím ty skutečné, ne pro ty, kteří si pouze ponechali tuto nálepku, a stali se z nich jacísi pravicoví aktivisté, byla vždy zásadní hodnotou svoboda. Ty jsi to tady také zmiňoval, dnes už o svobodě prakticky vůbec žádný politik nemluví, všimněme si, že mluví jen o zákonech, zákazech, omezeních, trestech. Řekni, proč se konzervativci vzdali i své ústřední teze, že svoboda, demokracie a společnost jsou v zásadě a zásadním způsobem provázány?

Andrej Duhan: To bych taky rád věděl. Po pravdě řečeno, budu se vždycky asi vracet k institucionální dominanci levice, která tato témata vnutila konzervativcům, a oni buď je přijali, nebo se brání s odkazem na svobodu, ale v abstraktním pojetí. Ale provázanost se společností, s demokracií, to je princip, který se opakuje, ale svoboda je vždycky jenom taková, jaká je společnost. Příklad: Svoboda slova v USA bývala daleko širší, než v Evropě, lidé si tam mohli říkat, co chtěli. A nyní, aniž by se změnili jakékoliv zákony, nebo americká ústava, je tam svoboda slova daleko více okleštěna. Nedá se svobodně mluvit v otázkách rasy, genderu. A k tomuto obrovskému okleštění došlo právě proto, že média, vysoké školy, všechno, je v rukou liberální levice, která vytyčuje mantinely debaty.

Martina: A nikdo ji nenapadá.

Andrej Duhan: Nikdo ji nenapadá. Nechává se to být. Bere se to, že to tak je.

Viktor Orbán pochopil, že nestačí vyhrát volby. Je potřeba ovládnout instituce, proniknout s konzervativismem do školství a institucí, a vytlačil liberalismus.

Martina: Píšeš: „Řada konzervativců stále nechápe, že se stali legitimní součásti politického spektra jen proto, že na skutečný konzervatismus rezignovali. Konzervatismus přestal být relevantní společenskou silou.“ Kdo se dnes prohlašuje za konzervativce? A dá se někdo brát vážně?

Andrej Duhan: Z politiků?

Martina: Nejprve se bavme o politicích, a pak se pojďme bavit o tahounech, kteří se snaží vytahovat principy konzervativní politiky, a konzervativního myšlení, z prachu.

Andrej Duhan: Co se týče politiků, tak znovu zmíním Viktora Orbána, který je terčem za spoustu reforem, které v Maďarsku provádí a které tady nechci řešit. On je autentický konzervativní politik, který nastoupil v čase obrovské krize a zadlužení Maďarska, kdy tam raketově rostly ceny energií, a lidé se dostávali do problémů, protože měli fixované hypotéky na cizí měnu, a společnost z toho vysekal. Použil k tomu řadu neortodoxních nástrojů, které na pravici můžou vzbuzovat zděšení, ale to je účel konzervativní politiky.

Mám problém, moje společnost je ohrožena, já ji z toho vysekám a použiji k tomu nástroje, které jsou k dispozici. A to je to nejdůležitější. On pochopil, že nestačí vyhrát volby, protože levicový liberalismus opředl demokratickou politiku takovou sítí pravidel, institucí a formálních i neformálních pravidel, že když konzervativci vyhrají volby, tak jsou jakoby udržovači. Možná se jim nějaká dílčí věc povede, sníží daně, vyrovnají rozpočet, ale společenská realita se nemění. On to pochopil a snaží se, aby konzervatismus pronikl i do vysokých škol, do think tanků, do školství. Proto je tak na liberální levici nenáviděn. Podle mě vůbec nejde o reformy soudů, jde o to, že se snaží ovládnout instituce, respektive z nich vytlačit liberální levici. Za mě je Orbán jediný, kdo to pochopil.

Martina: Jeden jediný z celé Evropy? Podívejme se k nám domů. Máme tady několik lídrů, kteří se pasují za konzervativce. 

Andrej Duhan: Ještě bych zmínil Johnsona v Británii, který v bleděmodrém dělá to samé. Začali se zajímat o svobodu slova na vysokých školách.

Konzervativcům nezbývá nic jiného, než vyhrát volby, sestavit vládu a použít stát na to, aby se vrátily konzervativní hodnoty do společnosti. Ale ne každý konzervativec je tohoto kroku schopen.

Martina: Pozdě, ale přece.

Andrej Duhan: Pozdě, ale přece, ale lepší než nic. Když se vrátím k Thatcherové: za její doby běžel tlak na politickou korektnost.

Martina: Pochod institucemi je záležitost pár let po 2. světové válce.

Andrej Duhan: Od 60.let.

Martina: 50. léta západní Evropy, 60. léta u nás.

Andrej Duhan: Nic se s tím nedělalo, až teď konzervativci, dohnaní na okraj propasti, s tím něco dělají. Určitě Johnson, svým způsobem to byl i Trump, i když to bylo hodně na rétorické rovině, a řada jeho opatření byla mimoděk. Třeba protlačování rasové teorie mohl zrušit daleko dřív.

Martina: To mohl, ale udělal řadu jiných věcí, i v otázce vysokého školství. Zastavil penězovody z Bílého domu do nejrůznějších neziskovek, a podobně.

Andrej Duhan: Přesně tak. Konzervativcům v tomhle institucionálním uspořádání nezbývá nic jiného, než vyhrát volby, sestavit vládu a použít stát na to, aby se vrátily konzervativní hodnoty do společnosti, což jde proti jejich instinktům, protože stát dlouho konzervativci vnímali jako hrozbu, která ohrožuje ekonomickou svobodu, a svobodu ledasčeho. Takže stát, a demokratická politika je jedinou cestu, jak můžou něco prosadit, ale ne každý konzervativec je schopný tento krok, tuto otočku udělat, a proto z toho vystupují tito tři, které jsem zmínil, a všichni ostatní jedou po proudu do propasti.

Konzervativní strany u nás nejsou

Martina: To znamená, že vidíš problém konzervatismu v tom, že považoval kulturu, vzdělání za ne úplně hodny zájmu, a nechal si je nenápadně vzít? A pak mu došlo, že tyto instituce mají zásadní vliv i na ekonomiku, a svobodu jako takovou, na čemž až doposud stavěl?

Andrej Duhan: Přesně tak, líp bych to asi ani neřekl. A cesta zpět není tak lehká. Když jsem tady byl naposled, tak jsme se bavili o poměrech demokratů a liberálů, a konzervativně smýšlejících lidí třeba na Americké akademii, nebo vyučujících na amerických vysokých školách. Tento poměr byl v podstatě vyrovnaný, ale nyní je to tak, když to přeženu, 1 konzervativec na 100 liberálů, ale protože vysoké školy jsou autonomní instituce, a média jsou soukromá, tak konzervativci nevědí, jak zpátky.

Martina: Tato cesta je velmi složitá, a těžko říct, jestli je možná bez nějakého otevřeného střetu, protože i kdyby tady byli konzervativní politici, nebo konzervativní lídři, kteří by měli tu kuráž se utkat o určitý vliv na kulturní instituce, média, vysoké školy a podobně, tak levicová aktivismus si je nedá vzít.

Andrej Duhan: Ne, nedá. Proto znovu říkám: Jediná cesta pro konzervativce je silné volební vítězství.

Martina: Ale to by musel existovat. Vracím se ke své otázce, kterou jsme zamluvili, kdo by u nás musel vyhrát volby. (Tento rozhovor budeme vysílat po volbách, takže už budeme vědět, jak to dopadlo.) Jsou u nás skutečně konzervativní strany, konzervativní politici, konzervativní lídři?

Andrej Duhan: Nepochybně zde jsou konzervativní politici, nebo s nějakou inklinací ke konzervatismu. Ale nemyslím si, že u nás by byl konzervativní lídr, který by byl ochotný překročit tento Rubikon, a opravdu by zatlačil levicový liberalismus zpátky.

Martina: To znamená, že ani strany, které se pasují za vyloženě konzervativní, jimi podle tebe nejsou?

Andrej Duhan: Nemyslím si.

Všechny příspěvky s Andrej Duhan

Diskuze:

  1. To Richard:
    proč nazýváte lidí, kteří propagují různé pochybné až perverzní směry, neomarxisty?
    Co to má společného s učením Marxe, s jeho socioekonomickými analýzami?
    Nejsou to klasické Overtonova okna, to co tu děláte? Dát pojmům jiný, zavádějící, posunutý obsah?
    Nebo jde o naprosto stádní, módní, bezmyšlenkové papouškování?

  2. Problém je, když to, co bývalo levicí, tedy Sociální demokracie, přestala být stranou lidí práce, tedy, zaměstnanců a živnostníků, a stala se stranou neomarxistických pseudolevičáků, kteří s levicí nemají nic společného, protože přestali zastupovat lidi práce, a začaly podporovat příživníky.
    To co se na západě řešilo revolucemi, demonstracemi, soudními spory, občanskými válkami, se u nás vyřešilo tak nějak samo.
    Trestnost homosexuality byla zrušena na základě vědeckých studií, od roku 1960 (tuším) si plnoletí lidé smějí v ložnicích dělat co uznají za vhodné a na čem se domluví.
    Ženy mají volební právo a otroctví/otrokářství jsme tu měli kdysi mezi kupcem Sámem a Boleslavem Ukrutným, s křesťanstvím vymizelo a tehdejší otroci byli bílí a blonďatí, ne černí.. Dokonce jsme v moderních jazycích dali otrokářství jméno (Slaves´/ Slavs)
    Čarodějnice se tu prakticky neupalovaly, ženy se profesně emancipovaly na základě svých schopností a díky tomu, že dvě veliké války je donutily nastoupit na místa mužů, kteří byli v zákopech.
    Tedy, problém je v tom, že jsme připustili, aby nám sem vnutili agendy běžné a asi i potřebné v protestantském a anglosaském civilizačním okruhu, ale zbytečné u nás.
    Tam byli černí otroci ještě před občanskou válkou v USA považováni nikoliv za muže a ženy, ale za samce a samice, kdo nevěří, ať se podívá na filmy Mandingo (1975) a Nespoutaný Django z doby nedávné.
    Rasová segregace v USA, ač nezákonná, stále ve společnosti existuje. Na večírek bílých se černoch dostane nanejvýše jako číšník či jako jazzový muzikant.
    Britové řešili růst produktivity práce v zemědělství tak, že nájemci každý rok zdvojnásobili cenu za pronájem a když konečně pronajímatelé přestali být schopni platit, tak přišel exekutor, postavil trojnožku, v domě pomocí beranidla zbořil komín a pec. Z pronajímatelů se stali tuláci, kteří byli za potulku nejprve věšeni za hrdlo, dokud nenastane smrt, a později byli odváženi v okovech do Amerických kolonií či do Austrálie, a prodáváni již osvobozeným bývalým trestancům.
    Už při stavbě Britských válečných lodí se počítalo s tím, že munici k dělům budou nosit děti.
    Komíny v Anglii, v té dílně světa, vymetaly děti, které byly drženy o hladu proto, aby nerostly tak rychle a byly schopné protáhnout se úzkým komínem.
    U nás jsme měli oddělení pro kádrovou a personální práci, v protestantských a anglosaských zemích mají oddělení Lidských zdrojů.
    Faráři a učitelé pro panstvo vyhledávali talentované děti, které byly posílány na studie, pokrokový západ má ještě 200 let po válce Severu proti jihu profesi Lovec hlav.
    Pro Němce byli Slované, Židé, Cikáni a další národy Podlidé.
    Otrokyně v Nespoutaném Djangovi se jmenovala Hildy, tedy, Hildegarda von Schaft, narodila se totiž na panství německých osadníků. Ve filmu Mandingo si zase svalnatého a urostlého černocha chtěla koupit ošklivá a obézní německá vdova. Hlavní, co ji zajímalo, byl stav jeho pohlavních orgánů.
    Nebyli to jen anglicky hovořící obyvatelé USA, kteří „chovali“ otroky. Před necelými 200 lety..
    Dodnes to tam proto řeší, tak nechť si to řeší, ale proč to řeší i ve východní Evropě, která s tím nemá nic společného? Důvodem je provázání našich vládnoucích elit s vládnoucími elitami v anglosaském a protestantském světě, ve školeních pořádaných těmi vyspělými a vzdělanými profesory, kteří vyrostli v jiném světě, v jiné společnosti s jinou historií.
    Jedná se o nekriticky a necitlivě přenášené Know-How někam, kde není už několik století potřebné. Ale je to dobře placená práce pro absolveny zbytečných oborů na zbytečných školách.
    Jak dlouho v devadesátých létech západní společnosti hledaly vysokoškoláky, než pochopily, že „komunistická maturita“ je hodnotnější než západní Bakalář?
    Neziskovky zakládané a placené západními nadacemi tak přináší do naší splečnosti nikoliv pokrok, ale úpadek a rozvrat.

  3. To Lukáš
    Pokud jste vnitřně přijal nejen zde dokola vnucovanou ideu resp. rovnici levice=perverze, tak diskuze je zcela zbytečná. Jak píši dole, tak je tzv. vymalováno.
    Ideologie levice byla vždy spojována s úsilím zlepšit životní podmínky námezdně pracujících. Mimo jiné civilizovaná levice chtěla a často ještě chce větší podíl na zisku na kapitálu, což může být tím pověstným kamenem úrazu, kvůli kterého média a různí „intelektuálové“ provozují tento brutání a demagogický RUN na levici, v ruku s ruce s kapitálem placenými a tím užitečnými progresivisty.
    No není pro Big Money lepší, když ta nová „levice“ začne řešit místo výše uvedeného ty Vaše záchodky, co kdo kam strká,… atd.? Tyto pro mě podivnost fakt Marx a předáci levice neřešili.
    A mezitím ideologie pravice vyfutruje další možnosti jak zcela zprivatizovat veřejné funkce státu za účelem ještě větších zisků?
    Kdo mediálně zesiluje tyto podivnosti a komu patří média?
    Kdo platí, sponzoruje NGO, novou „levici“, progresivisty atd. ?
    Komu toto bloudění „levice“ náramně vyhovuje?
    Je to pro Vás něco z toho pochopit hodně složité?

  4. Karle obávám se,
    že ste vůbec nezachytil myšlenku ruzhovoru. Já nechci žít ve společnosti, kde budou společný záchody, ale když vám ujede pohled na zajímavej ženskej obličej, oděnný hezký ženský nohy a nemuvě o zadku, nebo prsou, poputujete, do jednačky a do chládku. Stejně tak nahodlam zabíjet čas lustrovánim každýho člověka před oslovenim, jestli se cítí být nebinárnim, ženou, mužem a ještě k tomu, kym se cítí být právě v tuten okamžik, etc. Tuta plíživá liberalizace, je jako Jezinky. A ptam se vás, kde to skončí? Nebudete nic namítat, když vám někdo sprzní dítě, nebo vnouče a všechno bude v naprostym pořádku, jenom proto, že k LGBT…… přibude ještě P, jako Pedofil, jelikož ONI budou mít nárok na uznání svejch genderovejch identit? Když to domyslim do absolutního bizáru, nakonec by opravdu mohl nastat skutečný komunizmus. protože si všichni bez trestnů budou navzájem krádst co budou potřebovat. Existuje kde si verdikt soudu, jenž vrahovy snížil trest, na základě genu, který by měl zvyšovat agresi u lidí.
    Tuto je ta neolevice. A komanči s tim nemají co dělat. Naopak většina jich byla proti zákonu: Manželství pro všech.
    Já sme rád, za svý komunistický kořeny, Myšleno, že sem v tý době žil, neboť sem náchylnější k rozpoznání „dobra.“
    Náš národ, ani já nejsme nasnášenlívý rasysti, homofobové, ani diktátoři, jenom proto, že nesouhlasoume s názory pár hloupejch křiklounů, byť můžou mít akademický tituly. Každej kdo chce RESPEKT, si ho musí zasloužit a né vymutit. A je mi jedno, jestli se jedná o profesní, společenský, nebo nebo třeba gederový. Evropa nás přijala, až když sme začali bojovat proti korupci a klientelizmu, ale jednim dechem ná nutí klientelizmus sociální. Tabulkováý místa a jiný pokusy o narovnání, sou právě takovym klientelizmem, jako když přijde strejda za děkanem a synovec najednou studuje…….
    V takovym bordelu si Karle budete libovat?

  5. Komunistické kořeny paní Kocianové se nezapřou.
    Pamatuji si na komanče, jak tvrdili „to nebyl komunismus“, když byli konfrontování s neúspěchy jejich příliš kolektivistické ideologie.
    Teď zase potrefení volají „to není pravice“, když je život konfrontuje s průšvihy jejich příliš individualistické ideologie.
    Kociánová se zase definitivně přepnula do intelektuálně binárního módu:
    – pravice dobro
    – levice zlo
    Tady smysluplná diskuze už asi nebude možná. Už ta převařená mantra ze slova/sl. spojení konzervativní hodnoty, které ani neumí definovat.

  6. Tak vám nevím, ale mám zato, že jako hnací motor pro vynalézání slepých uliček jakožto jediné správné cesty v rámci EÚ se spolehlivě etablovala CDU s frau Merkel v čele – přijímání uprchlíků, odstavení uhlí a jádra, prosazení elektromobility, novodobá sexuální výchova dokonce už v mateřinkách (viz Gabriele Kuby: Sexuální revoluce).
    Otázka zní : je snad CDU levicová strana?

  7. Dobrý den, děkuji. Ano, přesné a výstižné. A celkem by mě zajímalo, jak a zda vůbec bude v naší vlasti vytvořená nějaká vláda 🙂 Tedy nevláda. Je to takové nemastné, neslané, nikdo se toho vlastně ani nechce chopit. 🙂 A asi ani neví, jak to uchopit.
    Iron Lady opravdu zmínila, že neexistuje společnost. Existují muži, ženy a jejich rodiny. 🙂 Ale ano, možná že společnost existuje, je ale v transformaci. Z kukly bude motýl. Z kukly se vysekáme my sami a třeba i s nějakým českým panem Orbanem. Nebo to bude žena?
    Pěkný den.

Napsat komentář