Zpět
Jiří Kuchař Díl 1/3

Syntetická antibiotika, která užíváme, odcházejí z našeho těla, ať chceme, či ne, v těle se nezničí. Najednou se divíme, co z toho je.

Text 29.3.201930 min Přehrát

Na internetu čas od času narážíme na nadějeplné titulky „desetkrát silnější přírodní antibiotikum než chemické léky, obejděte se bez syntetických antibiotik, přírodní jsou bez vedlejších účinků, uzdravte se bez chemie přírodními antibiotiky, levnějšími a účinnějšími“. Mnozí z těch, kteří na podobné titulky a slogany narazili, je následně vyzkoušeli a často dopadli tak, že to nezabralo. Hlavně to nezabralo v čase, který člověk může, nebo chce léčbě věnovat. Takže nakonec dojde k nasazení chemie.

To ale neznamená, že přírodní antibiotika nefungují. Samozřejmě fungují a na řadu nemocí dokonce velmi dobře, jen musíme vědět, na co a kdy je nasadit, v jakých případech nám pomoci mohou, a kdy už naopak sáhnout po chemii. A právě o těchto otázkách rozmlouváme s Jiřím Kuchařem, spisovatelem, publicistou, vydavatelem, jedním z našich největších teoretických znalců alternativní medicíny a také autorem knih „Léčitelé, jak je neznáte“ nebo „Svět přírodních antibiotibiotik“.

Martina: Buď vítán.

Jiří Kuchař: „Teoretický znalec,“ tak jsem se předtím pojmenoval. Ale když to nyní poslouchám, tak to zní hrozně. Budeme říkat: „jeden z mála žáků Jiřího Janči“. To je určitě lepší, protože jestli něco, tak se považuji za jeho žáka.

Martina: Dobrá tedy, jeden z mála žáků fytoterapeuta Jiřího Janči. Když jsem řekla „teoretických znalců“, tak proto, že nejsi výkonným alternativním léčitelem. Ty tento svět pozoruješ, popisuješ a již řadu let zkoumáš. Takto bychom se mohli shodnout?

Jiří Kuchař: Je to tak, dá se to takto říct. Ale samozřejmě v mém osobním životě jsem na toto najel už před tak 40 lety, protože mně bude za chvíli 60. Dodnes si pamatuji, když jsem šel poprvé se Zdeňkem Krušinou do lesa u Vlašimi sbírat brčál barvínek. Bude to skoro 40 let, takže myslím, že i prakticky o tom něco vím. Ale samozřejmě na lidi bych nešel.

Martina: Jiří, s doktorem Jonášem jste napsali už zmíněnou knihu „Svět přírodních antibiotik“. Máš tedy s nimi bohaté zkušenosti. Jak mi vysvětlíš mou zkušenost? Protože mnoho nemocí léčím kytkami, přírodně, ale vlastně musím říci, že angíny mě přírodní antibiotika nezbavila. Co s tím?

Jiří Kuchař: On už páter František Ferda říkal, že existují nemoci, na které je nutné tyto druhy léků jako syntetická antibiotika použít. Měl ještě mnohem vyhraněnější názor a říkal, že by to měl člověk brát, až když jde o život, což byly vlastně první případy nasazení penicilinu v USA ve 40. letech. My už jsme zvyklí, že to funguje, hezky jsme to dostali k narozeninám.

Jako dítě, v 11, 12 letech jsem dokázal mít angínu třeba pět krát za rok, i v létě. Je to tak šest let zpět, kdy jsem si také musel vzít penicilin, protože už mi hrozilo prasknutí mandle. To byl zrovna případ, kdy jsem to prostě přehnal. Přetížil jsem se, naprosto jsem kašlal na to se jakýmkoliv způsobem vyztužit na zimu, na nemoc a na to, co by mě mohlo potkat. To znamená, že je hlavní síla přírodních antibiotik v tom pojetí, jak je používám já ve své privátní praxi, tedy „výztuha“. O tom se snažím přesvědčit všechny kolem mě i doma. Někoho marně, někoho méně marně. A sám od této zkušenosti, která byla pro mě drastická, se vyztužuji – a je to úžasné.

Martina: Promiň, když jsi řekl „vyztužit“, co to přesně znamená?

Jiří Kuchař: To je fytoncidní účinek těchto látek. Uvedu příběh z knihy „Svět přírodních antibiotik“. V Sao Paulu je universita, která vyslala před 15, možná 20 lety skupinu odborníků do brazilských pralesů. Tito lidé měli přinést domů všechny možné vzorky a rostliny.

Když jsem byl v Amazonii, tak jsem si přečetl, že tam roste 250 tisíc druhů. Čísla se liší, zejména nyní, když tam pořád kácejí, tak je jich možná trochu míň, ale nikdo je nezná. Tam jsem viděl herbář a nejpodrobnější atlasy, ale do detailu je nikdo nezná, jedině třeba šamani někde v hloubi pralesa.

Oni šli, nejnižší hodnost tam byla myslím docent, strávili tam měsíc a zabývali se jen rostlinami a stromy, na kterých nebyly žádné plísně. To znamená, že takto mohli poznat, že ta rostlina v sobě má něco, co má takzvaný fytoncidní účinek, tedy že nepustí do svého organismu nic škodlivého na bázi bakterií, plísní a podobně. Tedy toho, co by danou rostlinu mohlo nějakým způsobem zlikvidovat. Takže to je kritérium, které by si měl každý uvědomit, než se vrhne směrem: „Hurá! Přírodní antibiotika, to mě spasí.“

Martina: Co to má tedy s tou tvojí výztuhou společného?

Jiří Kuchař: To, že by se měl vlastně sám člověk stát správným fytoncidem, aby se ho tyto věci nedotkly, a když, tak aby se jich dokázal rychle zbavit. Toto je termín, který se používá od roku 1928, vymyslel ho, což mě tedy velmi nadchlo, marxista leninského typu, který působil v Leningradě na univerzitě, Boris Petrovič Tokin. Zabýval se vyššími kvetoucími rostlinami a zjistil, že vylučují tak účinné látky, že neshnijí a že na sebe dokonce ani nepustí některé druhy hmyzu, což ti Brazilci sledovali vlastně úplně stejně. Existuje asi pět tisíc látek, které mají fytoncidní účinek.

Martina: To znamená, že výraz „antibiotikum“ poprvé také použil v roce 1928?

Jiří Kuchař: Ne, prvně použil výraz „fytoncidní“, což v latině doslova znamená „vyhuben rostlinou“. Výraz „antibiotikum“ zazněl nikoli v roce 1943 od Američana Waksmana, jak jsem se domníval, ale dokonce už na konci minulého století. Vymyslel ho Francouz, mykolog jménem Jean Paul Vuillemin. Byl profesorem přírodní historie v Nancy a zabýval se i jedním z toxinů, který produkuje bakterie Pseudomonas aeruginosa.

Tato pseudomonas je dodnes slavná bakterie a není s ní žádná sranda. V jeho době, kdy neexistovala žádná syntetická antibiotika, byla považována za jedno z největších nebezpečí, protože se nejvíc vyskytovala v odpadních vodách. A ještě na konci 19. století to v Nancy nebylo nijak slavné. Takže tento chlapík přišel první s tím, že by mělo existovat něco jako antibiotikum, čili doslova „proti životu“. Pak přišla éra ruského nebo sovětského výzkumu. A je zvláštní, že to bylo objeveno v tom samém roce 1928, kdy si Fleming poprvé všiml účinku penicilinu. Potom to dostaly do rukou USA a ty už si věděly rady.

Martina: Jiří, některé materiály nebo texty na internetu vyznívají až dogmaticky v tom smyslu, že přírodními antibiotiky lze vyléčit vše, což určitě nejde. A připomíná mi to opačný extrém, kdy z druhé strany, budeme jí říkat pro porozumění „chemické“, občas zní, že vše, co je alternativní, nefunguje a je to podvod. Zdá se, že by bylo na čase v zájmu lidí na těch extrémech ubrat a poctivě hledat, jak to opravdu je. Řekni mi, co je z tvého úhlu pohledu největší problém syntetických antibiotik a co bys třeba označil za největší problém antibiotik přírodních?

Jiří Kuchař: Možná bych měl nejdřív říct, jak jsem se k tomu dostal, protože termín „přírodní antibiotika“, než vyšla naše knížka, znal opravdu málokdo. Mě na fytoncidy poprvé před 25 lety upozornil Jiří Janča, kdy jsme se ještě s Josefem Zentrichem rozhodli, že budeme dělat herbář léčivých rostlin. Oba už nežijí. A on stále používal termín „fytoncidní“. Já jsem se ho ptal, protože tehdy ještě nebylo tak jednoduché to najít v knížce přesto, že i on měl úžasnou knihovnu, jak to vzniklo. On si s tím hlavu nelámal.

A také mě oslovil Pavel Váňa s tím, že bychom udělali knihu o přírodních antibiotikách. Jenže Pavel bohužel stačil také umřít, takže to tak nějak zbylo na mě. Oslovil jsem doktora Jonáše, protože jsem znal jeho praxi. Musím říct, že doktor Jonáš v tomto také nebyl odborníkem a přišlo na mě, abych se prokousal dostupnou literaturou. Té nebylo moc, ale jedna kniha byla úplně úžasná, a to od Leslie Taylor, americké botaničky, která žila 25 let v Jižní Americe a vyzkoumala snad úplně vše. Napsala knihu o léčivých prostředcích pralesů. Líba Škrabáková se pak pokusila udělat něco podobného ve „Zdraví z pralesa“, ale Taylor se zabývala jen pár rostlinami. Myslím, že pár z nich se u nás dokonce používá, nebo jsem je zažil v Peru. Třeba picao preto nebo lunar gato. Ona to zkoumala neuvěřitelným způsobem, velkým rozborem. Je zvláštní, že když se vrátila do USA, tak jí byla během několika let v podstatě zakázána činnost, protože přivezla přírodní prostředky, které opravdu fungovaly. Úskalím syntetických antibiotik je problém rezistence, který se dnes neustále frekventuje, to znamená, že to prostě přestává účinkovat. Víš, kdo první upozornil na rezistenci?

Syntetická antibiotika by měla být používána, až když jde o život

Martina: Ne.

Jiří Kuchař: Fleming. Právě Fleming už v roce 1928 řekl, že existovaly některé bakteriální kmeny, na které penicilin nepůsobil. Potom dal rozhovor do New York Times, to bylo v roce 1945 hned po válce…

Martina: …Když přebíral Nobelovu cenu za medicínu.

Jiří Kuchař: A jako první řekl: „Bacha. Pozor na to. Účinkuje to, ale není to sranda.“ První stát, který po válce tento válečný segment pustil pro veřejnost, byla Austrálie.

Martina: Říkáš „válečný segment“. Doplním, že podle Fleminga jsou antibiotika skvělým pomocníkem pro krizi, pro dobu války, pro rychlé a agresivní sepse. Ale varoval před tím, aby se antibiotika začala používat plošně.

Jiří Kuchař: Tohle přesně opakoval páter Ferda. První země, která pustila penicilin, a třeba Waksmanův streptomycin k použití pro lidi, byla Austrálie a potom další. Bylo to hned po válce a také v Austrálii se poprvé objevila ve velkém resistence. Bylo to v roce 1987, akorát že nyní už to dosáhlo rozměru, který se vymyká. To je vždy tak. Ledovci se budeme zabývat ve chvíli, kdy bude jasné, že jednou roztají.

Uvedu úžasný příklad: s doktorem Jonášem jsme dělali knihu „Tvoje strava je tvůj osud“, kde jsme mimochodem narazili na příběh kraba kamčatského, kterého proto, aby tato zvířata rozmnožil v oblasti Leningradu, nechal vysadit Nikita Sergejevič Chruščov. Tento krab se dnes dostal kolem Norska až do Severního moře a v německé televizi jsem před pár lety viděl obrázky, co udělá na mořském břehu, kam vůbec nepatří a nemá tam predátora. Zbydou po něm holé břehy. Němci se nyní děsí toho, že vnikne dál do Severního moře a dál do Baltu, což bude katastrofa.

Každopádně resistence je opravdu průšvih. Jak mohla vzniknout? Před pár lety jsem byl v televizi a hovořil o přírodních antibiotikách. A ozval se mi jeden lékař z Opavy a na chatu mi říkal, abych nekecal, že to ve veterině není tak horké. Na ZDF jsem viděl pořad, který dělala jedna neohrožená, mladá holka, 25 let. Například kamerou s nočním viděním natáčela na střeše kravína, jak se do velkochovů tajně vozí antibiotika. A říkala, že se dávají antibiotika preventivně. Je to tak 5, 6 let. Tady o tom nikdo neměl páru. A dnes se najednou všichni probrali, že se dávají antibiotika preventivně, aby dobytek neonemocněl.

Když jsme dělali knihu „Tvoje strava je tvůj osud“, což s tímto naprosto souvisí, tak zrovna probíhal problém s čistírnou vod u Želivské přehrady. A jelikož jsem z Vlašimi, tak Želivku samozřejmě znám. Vím, jak stavba této přehrady postihla celou Vlašim, kdy museli rychle postavit stovky bytů pro lidi, které vystěhují z prostoru přehrady, takže vybourali centrum města a nastavěli tam paneláky. Dovedla by sis představit, že nová čistička, která se tam bude stavět, bude stát odhadem 4 miliardy? A to je proto, že s parametry, na které byla tato čistička koncipovaná, vůbec nemá šanci odbourat to, co v té vodě doopravdy je.

Syntetická antibiotika, která užíváme, z nás odcházejí, ať chceme, nebo ne

Martina: To znamená, že se změnila skladba vody a tím pádem už to stará čistička nemůže pobrat?

Jiří Kuchař: Nemá to šanci odbourat. Což znamená, že se třeba v želivské vodě objevují kontrastní látky, které se používají v pacovské nemocnici. Jak se tam dostanou, je mi jasné, jde to Chotýškou a Želivkou. A najednou to dostává konkrétní náplň v Želivce. Stejné je to se syntetickými antibiotiky, která z nás prostě odcházejí, ať chceme, nebo ne – pocením, močí, stolicí, prostě vším musí z těla nějak ven. Ony se v těle nerozbourají, nezničí a najednou se všichni divíme, co toho tady je.

Martina: Dobře, Jiří, ale když tedy máme v sobě určitou hladinu antibiotik z nejrůznější stravy a podobně, navíc vzrůstá množství super rezistentních bakterií zejména v zemích, kde jsou antibiotika volně k dostání jako Řecko nebo Itálie, tak jakou v tu chvíli mohou v našem životě a v našem zdraví hrát roli přírodní antibiotika, které jsou proti tomu doslova a do písmene čajíček?

Jiří Kuchař: No, tak úplně to není, že by byly čajíček, ale…

Martina: …proto se ptám.

Jiří Kuchař: Jestli po mně chceš něco takového, že teď řeknu: „Zimu pořešíte zázvorem, jaro řeřichou, v létě si dejte třapatkovku a na podzim se soustřeďte na jeřabiny“ – tak to tedy určitě neřeknu.

Martina: Takto jednoduše bych to ani nečekala.

Jiří Kuchař: To ani jednoduché být nemůže, protože jednak jsme každý o dost jiný, a tyto prostředky prostě takovou sílu jako universální antibiotika nemají. Ale budu se potřetí opakovat: celé to souvisí s naší imunitou a této imunitě můžeme výrazně prospět pomocí přírodních antibiotik. Když jsme s doktorem Jonášem dělali knihu „Svět přírodních antibiotik“, tak tam na žádném místě nic neslibujeme, jenom říkáme: „Toto je pro vás otevřená cesta.“ Že tam jsou indikace na různé nemoci, vyplývá ze zkušenosti naší a autorů, které jsme citovali.

Například já osobně jsem říkal: „Angína se rozvinula. A další rok, co mi vykvetla na zahradě třapatkovka, jsem si udělal dva litry tinktury třapatkovky nachové. Já říkám „třapatkovka“, teď se tak správně botanicky jmenuje, jinak to je Echinacea třapatka nachová. Tinkturu si můžete normálně koupit, já jsem jí měl dva litry. Jakmile se objevil příští rok jenom náznak toho, že by přišla angína, tak jsem touto tinkturou, která je normálně v obchodě docela drahá, ale když si doma vyrobíte dva litry, tak vám to vyjde levněji, začal kloktat. Do týdne bylo po legraci. Takže čím dřív to zachytíte, tím lépe pro vás i pro účinky přírodních antibiotik.

Látek, které v sobě mají, jsou tisíce. Některé jsou neprozkoumané, ale o tom, který hlavní účinek nese, se mluví. Celá léta mě ohromně zajímají éterické oleje, protože jsem to sám zažil v Jižní Americe se šamanem a vím, co éterický olej umí. Vezme vás velice krásně do astrálu, aniž si toho všimnete. Takže to je jeden z komponentů, ve kterých působí to, co se nazývá „fytoncidní účinek“.

Přírodní antibiotika působí celistvě, tedy jako komplex toho, co vše rostlina obsahuje. Syntetická jsou pouhým segmentem, který účinkuje jinak – a důsledkem je rezistence.

Martina: Jak fungují přírodní antibiotika a jak ta chemická? Narážím na to, že František Ferda říkal, že rostliny mohou rozvinout jistý léčivý účinek pouze ve své celistvosti, neboť jedině tak se jejich antibakteriální systémové vlastnosti spojují. Tedy celá květina. Ale velmi často slyším názor, proč to řeším, vždyť je přeci jedno, odkud daná léčivá látka pochází – jestli z květiny, nebo když je léčivá látka vyrobena. Rozdíl je pouze v tom, že v druhém případě přesně vím, kolik léčivé látky v konkrétním syntetickém léku je. Jak to vnímáš ty?

Jiří Kuchař: Je to jako s cukrem. My jsme už v éře, kdy se přes 200 let používá rafinovaný cukr. Ještě na konci 17. dokonce 18. stol. rafinovaný cukr v tomto rozměru ještě vůbec nikdo nepoužíval. Je to stejně sladké, jako když si dáš třeba med nebo vymačkáš cukrovou třtinu. Vtip je v tom, že rafinací jsme získali izolovanou část původní rostliny, cukrové třtiny. Je z ní izolována nejúčinnější látka, v tomto případě cukr nebo sacharóza, vše možné. A zbytek, melasa, to, co zůstane v podobě drti a podobně, se buď vyhodí, nebo se zpracovává jiným způsobem. Případně to sežerou zvířata.

V knize „Zdraví v ohrožení“ jsme toto popsali – a kvůli tomu mě napadlo mnoho odborníků s tím, že jsem darebák, který si vymýšlí. A popsali jsme tam také, co tato izolovaná látka všechno umí. Všichni dobře víme, že umí zničit zuby. Ona si umí vzít z člověka vápník, o který přišla během rafinace. Likviduje všechno možné a okruh problémů spojených s rafinovaným cukrem bere dech. Přesto najdete na stránkách firem, které cukr vyrábějí, dobrozdání lékařů, že to je naprosto v pořádku. Není to v pořádku. A paralelně je to se světem antibiotik.

Mým nejoblíbenějším autorem je v tomto směru Goethe. Goethe teprve když se přestěhoval do Výmaru, začal kamarádit s Krušnými horami a věnovat se rostlinám ve velkém. A když se v Karlových Varech rozhodl, že si musí odpočinout od manželky, a odjel do Itálie, popsal fenomén prarostliny, mluvil o působení rostliny jako celku.

Průšvih je v tom, že my se syntetickým antibiotikem vlastně bereme jenom segment, jakýsi produkt, kupodivu také bakterií a považujeme ho za univerzální všelék. On jím být může, ale zdaleka nemá celostní působení celé rostliny. Že je silnější? Rafinovaný cukr bývá také sladší. Že působí rychleji? To ano, na to celé to akcentuje medicína. Ale musí se to nějakým způsobem projevit a tento projev vidíme dnes. Trvalo to od 2. světové války, od prvního veřejného přiznání medicíny, že existuje fenomén rezistence, jak říkám 50 let. Ukazuje se, že 50 let, půlstoletí, je tak akorát doba, kdy se tento průser opravdu vyvalí.

Martina: Jiří, děkuji ti za výlet do světa přírodních antibiotik.

Jiří Kuchař: Rádo se stalo, také děkuji.

Všechny příspěvky s Jiří Kuchař

Diskuze:

  1. Cukr? Co vše je možné:
    Ovocný jogurt BONI v plastovém kalíšku, asi 400 g, doplňuje výrobce i cukrem!!

  2. Milá paní Kociánová, po poslechu rozhovoru s panem Kuchařem, hlavně částí o velmi dlouhém putování nebezpečných látek vodou až do vodní nádrže Želivka. Napadlo nás téma pro eventuelní rozhovor s někým, kdo se věnuje lidským, eventuelně zvířecím exkrementům. Pokud dochází ke změně skladby vody, zda došlo také ke změně složení vylučovaných látek. Nevíme, co si máme myslet o současném „módním“ trendu budování kadibudek. Přejeme krásné dny příští a zůstáváme Vašimi stálými posluchači.

  3. Milá Martino, děkuju za zajímavý rozhovor, příště až se o vás bude pokoušet angina , zkuste čínskou bylinnou směr 013 Vyvanutí horké plotny. Je to silné přírodní antibiotikum a na mne funguje velmi spolehlivě na stavy, kdy to je na AtB. Za posledních cc 10 let jsem musela jíst atb jen jednou, když jsem měla těžký zánět plic. Zabírají rychle a v přípaě, kdy je mi ouvej, tak první 3 dny jím dvojitou dávku, většinou stačí 1 balení, když bylo nejhůř tak po 2 baleních jsem jak rybička.

    Těším se na další část rozhovoru s panem Kuchařem.

Napsat komentář k „JanaZrušit odpověď