Obnovitelný rozum v časech kacířských

„Vrcholem veškerého kacířství je zdravý rozum,“ pravil geniální anglický prorok, spisovatel a novinář George Orwell. Jeho slova byla určena strůjcům rudé a hnědé totality, kdy byl zdravý rozum pro vládce nenáviděným veřejným nepřítelem. Před pětatřiceti lety jsme si oddechli, že tyto zlé časy odešly na smetiště dějin a rozum se zase ujme vlády. Jenže nyní se zdá, že po pár svobodných a rozumných dekádách se většina současných evropských politiků rozhodla dokázat lidem, že žijeme opět v časech, kdy je rozum projevem kacířství. Těžko si jinak vysvětlit, proč rozum, coby klenot člověka a jeho lidství, politici a bruselští úředníci odložili jako nepotřebný odpad.

Předvádí nám to dnes a denně v mnoha oblastech. Právě nedávno třeba v debatách o blackoutech, které nás – stejně jako vždy na podzim první sníh silničáře – dokonale překvapily. Nejdříve ve Španělsku. Přičemž zajímavější než samotný výpadek elektřiny byly panické reakce na něj. Vyrojila se celá hejna oficiálních spekulací, kdo nebo co je viníkem. K předním se zařadil „vzácný meteorologický jev“, pak také „silný vítr“ a přidala se i „náhlá změna teplot“. Ti všichni seděli na lavici obžalovaných ještě ve chvíli, kdy španělská energetická společnost Red Eléctrica už vysílala jasné signály, že to bylo jinak. Po řadě týdnů, kdy za španělský blackout mohlo snad cokoli, jen ne zelené šílení, se ukázalo, že příčinou byla selhání řízení elektroenergetické sítě v souvislosti s vysokým podílem solární a větrné produkce. Zjednodušeně řečeno – extrémní zelená politika, tedy Green Deal.

Náš blackout pojali vládní propagandisté podobně jako jejich španělští soudruzi. Bylo by zbytečné popisovat všechny argumenty a pseudoargumenty, které do dnešního dne zazněly. Za všechny stačí jediný, všezahrnující: Ihned po blackoutu jsme byli informováni, že zatím nikdo nezná skutečné příčiny výpadku elektřiny. Ale – a pozor, teď to přijde – ačkoli nevíme co to způsobilo, tak víme zcela jistě, co to nezpůsobilo. Jinými slovy: Viníka neznáme, ale jsme si jisti, kdo viníkem není. Ano, hádáte správně, že oním viníkem dozajista, v žádném případě nemůže být zelená politika Bruselu.

Příčina našeho nedávného výpadku elektřiny je sice důležitá, ale v této chvíli druhotná. Odborníci, ti skuteční, nikoli ti placení Evropskou unií a zelenými lobbisty, varují už mnoho let, že energetickou stabilitu v oblasti elektřiny nelze v žádném případě zajistit nestabilními zdroji. Což je tak logické a jednoduché, že to pochopí i dítě, absolvující základní školu. Proto ideologickou víru dnešních evropských vůdců rozumem skutečně nelze pochopit. Nutí nás věřit tomu, že stability dosáhneme tím, že stabilních zdrojů bude ubývat a nestabilních přibývat. To je moudro hodné Milouše Jakeše.

Všechen tento nerozum se děje pod nadšenými hesly o „ekologii“, krásném čistém světě obnovitelných energetických zdrojů. Odhlédněme od toho, že už slovo „obnovitelné“ je lež. Na solárních a větrných elektrárnách nic obnovitelného není; naopak patří k nejhorším ekologickým zátěžím. Ale to by bylo na jiný text. Důležité je, že zatímco se vedou vášnivé debaty „zachránců planety“ a jejich odpůrců, celkové emise ve světě dál rostou. Dokonce překonaly historické maximum.

Komukoli, kdo ještě vládne alespoň zbytkem soudnosti, je z toho jasné, že jestli je něco slepá ulička, tak je to dnešní bruselská cesta vášní a ideologických domněnek. Ostatně to už věděl skoro před dvěma tisícovkami let římský císař a filozof Marcus Aurelius, když říkal: „Vyhlaď domněnky, zadrž chtíče, udus žádosti, a rozumu dopřej vlády nad sebou.“ Slova císařova mají v sobě více pravdy a rozumu než všechny slovní výplody zelených ideologů dohromady. Protože údajné „obnovitelné zdroje“ nás určitě nezachrání. To jediné, co bychom se měli snažit obnovit, je zdravý lidský rozum. Má navíc velkou výhodu, že ho lze zcela udržitelně rozvíjet až do netušených výšin. Neboť, jak pravil slovutný filozof a matematik Pythagoras, „Rozum je nesmrtelný, vše ostatní je smrtelné.“