Nová móda – Totalitní smýšlení studentů

Ja bych to: „Potácíme se mezi neschopnými vládami a hrozbou fašizace naší společnosti“ zkrátil na „Potácíme se“, eventuálně bych přidal „mezi neschopnými a všeho schopnými“. Podstatné je to POTÁCENÍ, ve smyslu činnosti člověka, který nemá žádnou představu o svém cíli ani o způsobu, jak tento cíl dosahnout. Fašismus pak je jen jedním z mnoha (špatných) cílů, kterých lze potácenim dosáhnout …

Aneb: „budoucí fašisté se budou nazývat antifašisty“. Dosadit lze ale i cokoliv jiného, např. „nevzdělanci se budou nazývat vzdělanci, či dokonce elita“ 🙂

Fašismus jako slovo pochází od slova svazek (fascio – původní význam svazek prutů) a má svou kolébku v Itálii.

Německý nacismus je něco jiného. Především obsahuje prvek šovinismu, i když šovinismus farizejsky označoval za národovectví – za nacionalismus, i přímo v názvu nacistické strany. Díky tomuto oficiálnímu označování se nakonec vžila představa a byla bohužel nakonec téměř obecně přijata, že nacionalismus je něco špatného. Nemáme dnes tedy slušný název na to, že si vážíme vlastního národa a hlásíme se k němu, aniž bychom se přitom zároveň chovali jakkoli šovinisticky – tedy vyvyšovali svůj národ nad jiné. Je to škoda. Prostá láska k národu byla vždy nositelkou pokroku, díky vzájemné spolupráci. Za národ bylo původně považována společnost žijící v jedné zemi, bez ohledu na jazyk. U nás to byli v Čechách Češi slovanského a německého jazyka a na Moravě Moravané, také slovanského a německého jazyka. Bylo to proto, protože na území země zpravidla tam žijící lidé vytvořili vlastní kulturu ve smyslu způsobu života. Kulturu poněkud odlišnou od ostatních, byť blízkých zemí. Názor co jazyk to národ se rychle rozšířil a vnesl do života evropské společnosti rozvrat, který se poté spolupodílel na vzniku dvou světových válek. Bohužel mou vlast a rodnou zem Moravu připravil potažmo o státní suverenitu, kterou požívala v rámci většího soustátí Rakouska Uherska a byla tak jako korunní země (markrabství) na stejné úrovni jako sousední Čechy, které byly také korunní zemí (království). A v žádném případě korunní země Čechy korunní zemi Moravě nevládla. Tedy do roku 1918 nevládla „Praha“ i Moravě, jak to bylo mazaně nastrčeno po roce 1919. Moravy jako samostatné korunní země a jejího lidu se samozřejmě nikdo neptal a byli postaveni před hotovou věc. I když je to více než 100 let, stále se ještě mnozí na Moravě tomuto bezprecedentně bezprávnému kroku brání a usilují o nápravu. Nikoli o rozdělení státu, jak nám bývá podsouváno, ale o rovnoprávném soužití původních zemí v jednom společném státě. Soužití, které v minulosti přinášelo oběma zemím nemalé výhody. Kdy Morava rozumným přístupem zpravidla zklidňovala Čechy v jejich až sebezničujícím inklinování k revolučnímu řešení problémů. Viz Bílá hora a jiné.

Ale vraťme se k pojmu fašismus. Původní italský fašismus byl především svazkem mezi ekonomickou a politickou mocí. Dnes bychom to mohli přirovnat ke spolupráci korporací a politické moci. Přičemž dnes tato spolupráce začíná vykazovat velké známky nerovnováhy, kdy se politická moc často podřizuje moci korporací. Občané tak, jako u původního fašismu, téměř nemají možnost uplatnit svou vůli jak by mohli, kdyby se skutečně jednalo o demokracii, tedy česky lidovládu. Vždyť i média hlavního proudu, včetně veřejnoprávních, jsou poplatné politické moci která je ve vleku té korporátní. A masivně ovlivňují politické názory občanů a ti poté zpravidla z velké části podle tohoto fenoménu, označovaného za mediokracii, volí. Demokracie tedy není špatná – ona vlastně téměř není, máme ji jen na papíře!