Zpět

Průmysl nabírá vodu

Text 10.10.20246 min Přehrát

Když se ekonomika rozvíjí, má to vždy svou vlastní dynamiku. Nikdy nezačnou růst všechny sektory naráz. Mladá, dravá, rychle rostoucí ekonomika například má celkem levnou práci, malé množství regulací, vysoké množství inovací.

Její rozvoj se začne soustředit na některý obor a na něj se postupně nabalují subdodavatelské sektory. A stejně tak ekonomika, která je v dlouhodobém úpadku, má také svou dynamiku. Také nikdy úpadek nepozorujeme stejně výrazně napříč všemi obory, ale obyčejně tento úpadek začneme nejprve cítit v energetice a v těžkém průmyslu, jako je třeba hutnictví. Z něho pak postupuje dál ke strojírenství, případně typicky k výrobě automobilů. Teprve pak postupuje do jemnější průmyslových oborů. A jako poslední jsou obyčejně postižené služby. Jinými slovy, v některých segmentech ekonomiky se ještě může tančit na palubě a lidé nic netuší, do jiných už teče voda.

Do evropské ekonomiky už teče voda a zatím jsou pod čárou ponoru zejména energetika a hutnictví. Ale nabírat vodu už začal i celý automotive průmysl. Ocelářská unie uvedla, že výroba oceli v České republice v prvním letošním pololetí meziročně klesla o 600 tisíc tun na 1,27 milionu tun, což je zatím nejhorší výsledek za dobu, co Ocelářská unie výrobu odvětví sleduje. Současně klesá nejen výroba, ale i spotřeba, a to o 130 tisíc tun na 2,9 milionu tun oceli. Méně oceli vyvážíme, naopak musíme stále víc oceli dovážet. Mimochodem, Československo, a později Česká republika, měly silnou tradici ve výrobě oceli, a to nejen před rokem 1989 v rámci východního bloku, ale také ve světovém měřítku. Uměli jsme vyrábět vysoce ušlechtilé oceli, měli jsme silné hutnické školství a výzkumné instituce. Naše kvalitní ocelářství v poslední době doničily především drahé energie, kvůli nimž se stala naše ocel nekonkurenceschopná. Tady již demontáž celého odvětví byla téměř dokonána.

To, o čem zde mluvíme, však není „jenom“ problém České republiky a „jenom“ ocelařiny. Jak jsem již řekla, jak se jednou spirála des-industrializace a hospodářského úpadku spustí, pokračuje. A v tomto případě napříč celým kontinentem. Automobilky jsou další na řadě. Mezinárodní automobilová skupina Stellantis se kvůli přetrvávající slabé poptávce rozhodla o několik týdnů prodloužit přerušení výroby elektromobilů Fiat 500 továrně Mirafiori v severoitalském Turíně. Přeloženo, to jsou hned dvě informace v jedné. Zaprvé úpadek odvětví automotive se týká celého kontinentu. Zadruhé o elektromobily není zájem, pokud buď nejsou abnormálně silně dotovány, anebo naopak není provoz spalovacích motorů abnormálně trestán. To vyjde nastejno, protože trestání provozu spalovacích vozů například skrze bizarně drahé dálniční známky je pouze dotací naruby. Něco jako pozitivní diskriminace.

Toto je spirála, která se rozhodně nezastaví během jednoho nebo dvou let. Teprve až v roce 2027 má naběhnout takzvané uhlíkové clo a také emisní povolenky pro fyzické osoby. Neboli ode dneška za dva a půl roku se podmínky pro evropský průmysl ještě výrazně zhorší proti stávajícímu stavu. Spirála bude v první linii pokračovat přes chemický průmysl, sklokeramický, cementárny, papírenský, zpracovatelský. Textilní už nemá moc kam klesat. Potravinářství bude postiženo o něco později. S tímto výhledem je zcela nesmyslné rozjíždět jakékoliv nové průmyslové podniky. Čím menší průmyslový podnik, tím těžší pro něj bude udržet se při životě během dalších tří či čtyř let. Projeví se to krom jiného i na zaměstnanosti v průmyslu, která půjde výrazně dolů. Uvolněné lidské kapacity ale nasaje státní sektor, jehož byrokracie dusící jakoukoliv smysluplnou ekonomickou aktivitu naopak bude dál bobtnat.

Tento růst státního sektoru je dobře viditelný z faktu, že schodek českého státního rozpočtu ke konci září vzrostl na 181,7 mld. korun ze srpnových 175,8 mld. korun, což je čtvrtý nejhlubší zářijový schodek od vzniku ČR. Samozřejmě vláda bude tvrdit (a už tvrdí), že za to mohou povodně. Jenomže každý rok se přihodí nějaké nečekané události. Jednou jsou to povodně, jindy tornádo, ještě jindy energetická krize nebo covid. Vzpomene si snad někdo na nějaký rok bez mimořádných událostí? Sotva. Na ty proto musí být v rozpočtu rozpočtová rezerva, ze které jsou tyto nečekané události financované. Jinak řečeno, je to výmluva. Ještě jinak řečeno, stát roste. A ještě jinak řečeno, ale se stejným významem: Soukromý sektor a soukromé podniky se zmenšují a zmenšovat se ještě budou.

Všechny příspěvky s Markéta Šichtařová

Diskuze:

  1. V TV furt hovoria, ako to všetko bezva funguje. Prečo majú ovčania veriť hrôze, ktorú hlása MARKÉTA ŠICHTAŘOVÁ , keď vláda a jej novinári hovoria opak ???

    Ak nakoniec priemysel padne, všetci budú makať na ministerstve, a všetkým bude bezva. Socialistický raj už na zemi.

  2. proto bude nejednodussi kdyz pujdem vsichni makat pro stat schavlim se 130 procent prumerny mzdy a vsichni budou spokojieni. a nebo ne ?

  3. Energetika že nabírá vodu? Ta nabírá vodu tak prudce, že fialový hnus škube všechny odběratele nehorázně vysokými cenami energií a menšinové akcionáře ČEZu daní z nadměrných zisků (mimo jiné).
    Když se politickými opatřeními zvýší ceny v odvětví, provozovatelé maji větší prostor k ziskům.

    1. Menšinoví akcionáři ČEZu jsou škubáni, neboť vsadili na investování se státem. Mají, co chtěli.
      Fialový hnus škube, ale základ škubání (nejen) energetiky započal vstupem do EU. Na příkaz z EU se prosadila „liberalizace“, unbundling, prodej krajských energetik korporacím a přidal se Bursíkův zákon o OZE. Prostor k ziskům se otevřel zejména všem přísavkám na boji s CO2. Že energetické koncerny nezůstaly stranou, se nelze divit. Ovšem myšlénka se zrodila jinde. Globalizátoři všech zemí, spojte se.

      1. Já tak ani neřešil jak a proč, ale nezdálo se mi tvrzení paní Šichtařové, že energetika má být v úpadku. Dokonce jako první. To si myslím, že v žádném ohledu není. Zkrachovalo pár (spíše finančních) spekulantů, parazitujících na „liberalizované“, respektive systémově rozvrácené, energetice. Ale nevím, že by krachovali výrobci a dodavatelé energií, správci sítí, dodavatelé technologií, dnes už ani obchodníci, to spíš naopak. Politické a administrativní netržní zvýšení realizačních cen jim zvyšuje zisky, dokonce se čerstvě chystá jaderný tunel. Spotřebitel to všechno zatáhne, jen holt v důsledku těch vysokých cen opravdu krachuje hutnictví a další energeticky náročné obory.
        Automobilový průmysl by i to zvýšení cen energií přežil, ten krachuje z úplně jiných příčin.

        1. Záleží na tom, co nazvete energetikou. Podnikatelé v energetice vydělávají, ti uhelní, které posílá do stoupy cena uhlíkových povolenek, snad ještě zachrání „kapacitní platby“. Podnikatelé nemají problém s neskutečně rostoucími cenami, pokud k nim není alternativa.
          Ovšem energetika jako pohon veškeré produkce strádá neskonale. Energetika nikoli jako způsob podnikání, ale energetika jako zdroj energie pro výrobu.

          1. Myslel jsem, zjevně, energetické firmy, popřípadě i podnikatele.
            To bych prosil vysvětlit – to skomírání energetiky jako zdroje energie. Souhlasím, že energetika je systémově rozvrácená darebáky z Uhnije. Její politické a ekonomické rámce jsou přeorány do absurdní podoby, ale materiální podstata energetiky narušena není. Ani není zanedbávána, podfinancována, to skoro naopak. Nejsou žádné nepřekonatelné problémy se zajištěním dostatku energií, to spíše budou přebytky, pokud nezvítězí zdravý rozum a neobnoví se normální ekonomické poměry.

          2. To záleží. Jestli ti magoři pochopí, že s tou jejich politikou jsou v hajzlu, tak asi kromě těch jejich větrníků, slunečníků a měsíčníků nechají v provozu i elektrárny klasické, ovšem ty budou pouze poskytovat systémové a podpůrné služby. Bez těch by se to celé pokakalo. V provozu a operativní záloze bude v podstatě dvojnásob zdrojů než by bylo normálně potřeba, aby mohli tvrdit, že vyhráli nad kysličníkem uhličitým. A bude to samozřejmě kurewsky drahé.
            V opačném případě klasické zdroje odstaví. Pak nebudou schopni uregulovat provoz jednotného (propojeného) systému. Bez tohoto systému nemají slunečníky a větrníky komu (kudy) dodávat. Síť se rozpadne na ostrovy, které se budou s větší či menší úspěšností snažit o stabilní provoz. Tak nějak to funguje v arabských státech. Řeknou jim, že od dvou do pěti půjde eletřina a nastartují elektrocentrály. Případně budou svítit, když bude svítit i slunko.
            Těžký průmysl se takhle moc provozovat nedá. Vyhrajou fabriky, které si ještě nezrušily závodní elektrárny.
            Zásadní problém je, že když se zruší uhelná elektrárna, tak se zplanýruje a už ji nikdo neobnoví. Oni totiž zároveň zavřou doly a zatopí je vodou.

          3. Zas bych na to nekoukal až takhle katastroficky. Jak přijdou nějaké ty blackouty, oni ti všiváci, pod tlakem řevu zdola, taky něco málo pochopí.
            Pokud jde o uhlí, pokud jsem dobře informován, tak u nás končí a musíme od něj odejít tak jako tak (samozřejmě nejsem příznivcem politického urychlování, spíše maximálního využití vynaložených investic). Ale, opět pokud jsem dobře informován, dá se rychle a relativně levně postavit plynová elektrárna. Oni ti skopčáci to neměli špatně vymyšlené, akorát nepočítali s tím, že jim strejda Sam zařízne levné energie a suroviny z východu.
            Takže to zas tak fundamentálně černě nevidím. „Jenom“ NÁS to bude stát strašlivě moc peněz, ale to je právě přesně to, kvůli čemu se to všechno děje (GreenSteal). To není – z hlediska panstva – chyba, to je záměr, neřkuli cíl. Sodovkáč je jenom prostředek, návnada, transportní vehikl pro přesuny peněz.

          4. Podle České geologické služby celkové zdroje hnědého uhlí v ČR činí víc než 8 miliard tun. Přitom za rok se spálí tak 40 milionů tun. Takže uhlí je něurekom. Netěží se však zejména z ekologických důvodů. Některé též z ekonomických, ovšem ta efektivita je dnes naprosto zmatečná vlivem státních zásahů.
            Naší největší a nejnovější (paro)plynovou elektrárnou jsou Počerady o výkonu 880 MW. Stavěla se vskutku relativně krátce, ovšem do plné produkce kvůli drahému provozu nešla (v roce 2013, kdy byl plyn „za hubičku“!). Používala se jen jako záložní. Dnes je používána na systémové služby, jejichž cena a hlavně objem rostou.
            ČEZ by chtěl k 880 MW z Počerad postavit dalších 5 GW na plyn. Když bude stavět Temelín a Dukovany, nevím, kde na to vezme. Přitom Počerady jsou aktuálně využity pouze na 25%. Při této výrobě Počerady spotřebovaly 5% veškerého plynu dovezeného do ČR. Nejen, že by výstavba a provoz stály strašný prachy, ale když jsme si zakázali Rusa, nikdo nám tolik plynu nedodá. A navíc, plyn produkuje zákeřné skleníkové plyny!
            Uhelky jedou v podstatě jen na minimální provozní náklady, ale my je pro jistotu zbouráme.

          5. No ale ekologické důvody snad jsou také důvody. To není jako když se nezbytný biogenní plyn označí za emise, „znečištění“. A tuším, že jsou i jiné důvody – společenské. Něco jiného jsou asi nominální zásoby, než zásoby těžitelné. Tuším, že jsou nějaké těžební limity. Přece byste, jako libertarián, nechtěl, aby se bourala další lidská sídla, aby se lidé téměř násilně vystěhovávali?
            Jinak si myslím, že v tomto nejsme ve při.
            No kde myslíte, že „na to vezme“? Nám přece.

          6. Proti bourání lidských sídel nemám námitky, pokud ovšem, jak píšete, neprobíhá násilně. Když se dvě strany svobodně dohodnou, jeden se rozhodne prodat či vyměnit, druhý koupí, zbourá, těží, pak je pro libertariána vše v pořádku.
            S rostoucí vzácností zdroje nalézajícího se pod sídlem roste i prodejní cena staveb nad zdrojem se nacházejících. Pak i zarytý ekolog může prodat svůj wigwam a řádně si namastit kapsu.
            https://www.mises.cz/literatura/anarchokapitalismus-1-vzacne-zdroje-a-system-cen-529.kapitola
            Jinak samozřejmě souhlas 🙂

          7. No a jsme zase u toho 🙂
            Jaká si myslíte, že může být svobodná dohoda mezi „uhlobaronem“ a chudákem „domkařem“? Uhlobaron se rozhodne, že „má přirozené právo“ na uhlí pod zemí – a klidně kvůli němu zničí krásnou zemi a osudy lidí, kteří na ní žili. V libertarianismu mu v tom nebude nic stát v cestě. Něco ukradne, něco zaplatí, něco zkorumpuje a když nic nepomůže, pošle na domkaře své bandity a ti už mu vysvětlí, jaká je pro něho nejrozumnější „svobodná dohoda“.
            Majetek je agrese, veliký majetek je násilí 🙂

          8. To, co popisujete, se skutečně může stát. Ovšem nikoli v libertariánské, skutečně kapitalistické, opravdové volnotržní svobodné společnosti.
            Naopak v reálné „demokracii“, jejíž ideologií je socialismus, fašismus, oligarchismus, je to poměrně běžné. 🙂

          9. Já psal o reálném libertarianismu.
            Ale nebude to s Váma zas tak ztracený, když píšete o reálné „demokracii“ 🙂

          10. O reálném libertarianismu toho moc napsat nejde, protože ještě nedostal žádnou šanci. Naopak demokracie už dostala šancí milion, a výsledky vidíme na vlastní oči.
            V teoretických základech ovšem oba systémy lze posoudit velice snadno. Z pohledu našeho tématu zastává demokracie princip kolektivního násilí – vyvlastnění, liberatrianismus naopak zastává princip individuální svobodné dohody.
            Je zřejmé, který princip volíte Vy, a já 🙂

          11. Chtěl jsem napsat, že je to samozřejmě přesně naopak, ale když budu uvažovat nikoli reálný, ale utopický libertarianismus, tak to asi bude plusmínus plichta 🙂

            Vaše „velice snadno“ je velice snadné jedině z Vašeho zorného úhlu. Když si něco nějak nesmyslně nadefinujete, tak to pak může tak vypadat. Ale jak už jsem napsal výše – neomezené hromadění majetku je samo o sobě agresí a prakticky vždycky vede k násilí.

          12. Ještě jednou o praktickém a teoretickém libertarianismu či demokracii.
            Můžete vaše tvrzení o reálném libertarianismu (tedy že reálně končí diktaturou) nějak doložit? Přitom o reálné demokracii – tedy o tom, co je reálně za demokracii vydáváno a co jako demokracie snad kdysi i startovalo – máme informací habaděj.
            O ideálním – teoretickém libertarianismu hovoříte jako o utopii. Možná. Uvidíme. Ovšem o ideální – teoretické demokracii sám tvrdíte, že nikde neexistuje. Přestože nás s ní mydlí po hubě už pár set let. Není tedy spíš utopická ona ideální demokracie?

            Neomezené hromadění majetku je samo o sobě agresí. Jak jste to myslel? Myslíte i movitý majetek? Že si třeba koupím deset aut, a přestože při tom nikomu nepřeložím stéblo přes cestu a nijak mu neztěžuju, aby si taky koupil – vyrobil (legitimně nabyl) co chce, tak už tím jsem agresor?

          13. Je to komplex otázek, o kterém už píšeme drahnou dobu. Ale je to s Vámi těžké, když nechcete a neposloucháte 🙂
            Principiálně je přechod od „libertarianismu“ (praktického, nikoli utopického, který ani teoreticky nemůže ustáleně existovat z důvodu omezeného množství životního prostoru a zdrojů) doložen historickým vývojem. „Panstvo“, na své úrovni, mezi sobě rovnými, mělo odjakživa tu svobodu, kterou poptáváte pro všechny. Co jiného, než „libertarianismus“, bylo mezi feudály ve středověku? To samé mezi otrokáři ve starověku a globální oligarchií dnes. Ti vládci měli a mají reálnou svobodu ve svém konání – a co vždycky dělali a dělají, k čemu ji využívali a využívají? Chtějí víc a víc, dneska nejvíc – globální neomezenou moc nad všemi. Proč myslíte, že by se chovali jinak v té „Vaší“ utopické společnosti? Je to v přirozenosti lidí (asi obecně všeho živého). Když si myslíte, že to je otázkou morálky a vyspělosti jednotlivých (všech) lidí, tak jste utopista. Žádná teoreticky úžasná a líbivá „pravidla“ (mně se taky líbí!) oligarchizaci nemohou zabránit. Není to možné. Vždycky budou reální lidé, kteří se reálně chopí nejprve majetku a posléze moci, když budou moci (a když odstraníte všechny společenské limity a společenské zpětné vazby, bude to ve skutečnosti mnohem snadnější).

            Naproti tomu reálná demokracie možná zcela evidentně je. Také nikdy nebude naprosto ideální, ale to ani není nezbytné. Stačí když se bude ideálu blížit.
            A pletete se velice, že „to tak snad někdy i startovalo“. Asi existovaly různě po světě v různých dobách nějaké zárodky snah o demokracii (napadá mě třeba i u nás v době husitství), podobně jako nepochybně existovaly i zárodky libertarianismu (řekněme Divoký západ), ale vždycky byly panstvem nemilosrdně zardoušeny. Ty kulisy, které nakonec panstvo pod vzrůstajícím tlakem na demokratizaci postavilo, a které umně zakrývají kdo skutečně reálně vládne, vždycky byly ve skutečnosti pod kontrolou a nikdy nemohly nic zásadního změnit. Nebo možná mohly, ale nezměnily. Vždyť to konečně názorně vidíme dnes, kdy by, teoreticky měla být demokracie vybudovaná a vyfutrovaná „jaxviňa“ – a přesto se panstvo nikoho neptá a přes evidentní odpor většiny občanů žene svět do války. Obyvatelstvo je bezostyšně okrádáno a nemůže s tím nic reálně udělat. I když máme v Ústavě napsáno, že lid je zdrojem vší moci, nejsou žádné reálné možnosti, jak vůli lidu a jeho zájmy prosadit (ani jen o ní svobodně mluvit!). Když už se zdá, že by eventuálně tzv. volby mohly pomoci, panstvo si zorganizuje import vhodnějsích voličů a „korespondenční volby“.
            Já vidím a věřím, že v histori lidstva je evidentní demokratizační trend – neustále roste podíl lidí, kteří mají podíl na moci a s ní spojeného prospěchu z lidské společnosti. Formálně dokonce demokracii máme, takže zbývá jen formu naplnit. Odstranit opratě, kterými je řízena panstvem v jeho prospěch. A udržení demokracie není utopií. Na rozdíl od „libertarianismu“, který by po čase chránili jen ti nemnozí, kteří by z něj měli prospěch, z demokracie by teoreticky měla vždycky mít prospěch většina společnosti – a tím by měla být zaručena její udržitelnost. Netvrdím, že demokracie (ani ta ideální) je dokonalá, ale o ničem lepším nevím.

            A pokud jde o majetek a agresi. Už z formulace Vaší otázky je zřejmé, že u nemovitého majetku to vidíte. Když se někdo zmocní pozemku s unikátním zdrojem (třeba i „jen“ zdrojem krásy), nikdo jiný to už udělat nemůže (jinak než dohodou s vlastníkem). Jeho svoboda je omezena, je nucen strpět tento stav, nemůže jiným privatizovaný majetek užívat. A to vše bez jakékoliv spravedlivého důvodu, třeba jen proto, že se narodil do doby, kdy už je „všechno rozebráno“. V takové situaci pak nutně nastupuje i to násilí.
            U movitého majetku to tak zřejmé není, ale z principu nezadržitelné koncentrace majetku vyplývá, že se reálně zmenšuje možnost, že si někdo, kdo „se vlastní pílí a umem vypracoval“ bude moci unikátní majetek od vlastníka koupit.
            A ovšem – ve Vašem příkladu s deseti auty – ta auta přece někde musí stát, při stání i provozu zabírají prostor, který už nemůže nikdo jiný využít. A to nepíšu, kolik se na jejich výrobu a provoz spotřebuje zdrojů, které nemohou být využity jinak, a kolika exhalacemi zamořují okolní prostor 🙂

          14. Ale já poslouchám a snažím se. Jenže to musí být vzájemné.
            Nemůžete přece zaměňovat individuální svobodu pár jedinců se svobodou jako univerzálním principem. Libertarianismus je společenský systém charakteristický všeobecným přijetím principu neagrese a svobody pro VŠECHNY členy společnosti.
            A od začátku tvrdím a souhlasím, že snaha o vlastní prospěch je přirozenou vlastností všech a „oligarchizace“ přirozenou vlastností mnohých lidí. Ovšem současně je taky pravda, že (skoro) nikdo o sobě neřekne, že je/chce být agresorem. Výsledkem tedy může být společnost „sobeckých“, ovšem neagresivních lidí, která přirozeně eliminuje „oligarchizační“ snahy některých.
            Na rozdíl od Vás ovšem od začátku tvrdím, že společnost řízená centrálně tíhne přirozeně k tomu, aby ti s nejoligarchičtějšími sklony tuto centrální moc ovládli. Naopak tam, kde každý svou moc spravuje sám (případně ji svěří jinému výhradně za jasně vymezeným účelem na jasně vymezenou dobu a za jasně vymezených podmínek), je násilné převzetí moci automaticky a okamžitě eliminováno okolím. Toto platí pro politiku stejně jako pro ekonomiku, kdy se tomu říká konkurence a kde je krásně vidět, že to funguje naprosto přesně a spolehlivě.
            Vy možná vidíte trend růstu podílu obyčejných lidí na moci. Ovšem nevím kde. Já vidím pravý opak. Co jiného je současná globalizace, než koncentrace moci do čím dál užšího okruhu mocných?

            Teď k majetku. Rovnostářství vede k bídě. Zabíji iniciativu schopných a výkonnost pilných. Pokrok vytváří lidská snaha vyniknout a mít se líp. Bez soukromého vlastnictví a možnosti jeho růstu se budeme plácat v bídě socialismu. Neexistuje žádné obecné právo na užívání všeho všemi. Tedy vyjma komunismu. Jestliže se někdo zmocní věci („statku“) legitimním způsobem – vyrobí jej, koupí, případně jako dosud „panenský“ – ladem ležící obsadí a používá, nemá nikdo jiný právo mu tento statek násilím vzít. To není omezení svobody. Svoboda neznamená možnost dělat cokoli. Rozhodně ne použít agresi vůči jiným.
            Čím míň je vzácných statků, tím víc roste jejich cena. Dřív byla půda zadarmo, ale lidi ji museli vyrvat přírodě, a to tvrdou prací. Dnes ji prostě koupí – tím dráž, čím je vzácnější. Mají ovšem šanci svou vlastní iniciativou a talentem v jiném odvětví vydělat si na její koupi. Je možné, že tato šance s koncentrací majetku klesá, ovšem to je opět spojeno s všeobecnou oligarchizací společnosti.
            Na druhou stranu koncentrace kapitálu je nezbytná k fungování odvětví, která jsou mimořádně investičně náročná. I nad velkými společnostmi je možné udržet kontrolu – ve svobodné společnosti.
            S těmi auty je to už jen marginalita. Ale i tak. Jestliže má ten prostor (kde stojí má hypotetická auta) pro někoho vyšší individuální hodnotu než pro mě jako parkoviště, rád mu jej prodám. Jestliže viděl někdo jiný hodnotnější využití zdrojů, mohl mě přeplatit. Jestliže jsem někomu PROKAZATELNĚ ublížil provozem těch aut – odškodním, napravím 🙂

          15. A jsme zase v nekonečné smyčce 🙂
            Já to přece nezaměňuji. Říkám – a Vy to nechcete připustit a nedokážete vyvrátit – že svoboda pro všechny (v bodě nula hypotetického prakticky nerealizovatelného libertarianismu) se ZÁKONITĚ postupem času změní v plnou svobodu jen pro úspěšné (talentovanější, chytřejší, schopnější, dravější, bezohlednější, šťastnější, dříve ke stolu přišedší). A je to neodvratné, také kvůli té „Vaší“ zbožštělé konkurenci. Konkurence je prima, ale je to taky soutěž, kde vítězí jen někteří. Poraženým se neodvratně v uzavřeném systému zmenšuje svoboda, vítězové jsou svobodnější. S postupem času se neustále snižuje obecná zásluhovost vítězů, tedy relativní spravedlnost systému, která by přispívala k akceptaci uspořádání všemi členy společnosti. Žádný „všeobecně přijatý princip neagrese a svobody“ (což je samo o sobě nerealizovatelná utopická záležitost) – nic jiného k udržitelnosti systému nenabízíte – nemůže zabránit tomu, aby vítězové s rostoucím majetkem přebrali nejprve vliv, posléze i moc. Doporučuji ke studiu konec římské republiky.

            Argumentačním faulem je od Vás, že setrvale zaměňujete demokracii s centrálním řízením (jak tomu skutečně je v dnešní pseudodemokracii). Naopak, skutečná demokracie je decentrální, podíl na rozhodnutí má teoreticky každý občan. Právem můžete namítat, že se to blíží utopii, ale já tvrdím, že v dobře nastaveném systému a při dobře napsaných zákonech (udržovaných nikoli pouze utopickou ideou, ale konkrétními zájmy konkrétní většiny občanů) to nemusí být problém.

            „Co jiného je současná globalizace, než koncentrace moci do čím dál užšího okruhu mocných?“ Ano, to je pravda. Ale taky je pravda, že ten úzký okruh je obklopen mnohem širší vrstvou „elit“, které určitý podíl na moci (a rozdělení profitu) mají. Ale zejména – porovnejte historické postavení masy ovládaných – opravdu nevidíte rozdíl mezi bezprávným postavením otroka, přes nevolníka, poddaného, ke dnešnímu „daňovému poplatníku“?

            Dalším argumentačním faulem je „rovnostářství a neexistence soukromého majetku“. To nikde nehájím a jeho nastolení ani z ničeho nevyplývá. Co hájím, je rovnováha mezi individuálními zájmy a zájmy společnosti. Ani jedno nesmí mít absolutní váhu. V zájmu společnosti je, aby existoval soukromý majetek, aby existovala motivace k úspěchu, aby úspěšní byli úspěšní a aby fungovala účinná konkurence. Jediné, čemu je potřeba zabránit, je aby nikdo nemohl dosáhnout takového majetku, aby měl možnost uchvátit moc a zrušit reálnou demokracii. A docela jednoduchou cestou k tomu je zcela demokratický (i v dnešních podmínkách užívaný) systém nelineárně progresívního zdanění, především pokud jde o nemovitý majetek a dědictví.
            A už jsem to v minulosti taky napsal – NEEXISTUJE žádný obecně legitimní způsob, žádné přirozené právo, aby někdo nabyl do vlastnictví pozemek nebo jiný přírodní zdroj, na jejichž existenci nemá sebemenší zásluhu. Pokud to – jako společnost – připustíme a společenským systémem právně zajistíme a ochráníme, musí to být v rovnováze individuálních a společenských zájmů (když už tedy přímo nenapíšu – především v zájmu společnosti).

          16. OK. Máme tu dvě tvrzení. Jedno je, že „svoboda pro všechny“ – tedy svobodná společnost – je utopie, protože „mocnější“ (chytřejší, pracovitější, bezohlednější) si ostatní nějakým způsobem zotročí (připraví je minimálně o část svobody).
            Druhým tvrzením je, že „vláda lidu“ – demokracie – je nesmysl, protože žádný „lid“ neexistuje. Tzv. demokracie je vládou části lidí nad jinou částí lidí. A ta vládnoucí část se zákonitě zúží z většiny na velmi omezenou skupinu nejbezohlednějších.
            Takže se shodneme, že tendence zmocnit se vlády, tedy moci nad ostatními, je u některých jedinců vrozená, neodvratitelná a pro ostatní lidi nebezpečná. Otázka je, co s tím.
            Ještě k demokracii. Jak to, že se nejedná o centrální systém? Výsledkem individuálního rozhodování občanů je centrální vláda. Nic jiného. Bez centrální vlády nemáte stát. Když decentralizujete vládu, máte možná konfederaci. Ale to je zase jen skupina států s centrální vládou.
            Demokracie v soukromém prostoru je dobrovolné předání či sdílení moci za jasných podmínek. Demokracie, ale i jakákoli jiná -kracie v politice, je předání moci centrální vládě bez explicitních podmínek, což se týká i těch, kteří s tím nesouhlasí, tedy jde o jednoznačné násilí. To je prostě princip státu. Stát je monopol moci na vymezeném území. To, že si „občani“ volí své zástupce, kteří pak moudře „napíšou zákony“, je šidítko pro masy. Zákony pro koho? Pro všechny? Nesmysl. Jednotliví lidé mají rozdílné, někdy naprosto protichůdné zájmy a požadavky. Pro většinu? To by se muselo u každého zákona hlasovat. Takhle bych si demokracii představoval já a dal bych Vám za pravdu. Ale tohle je zřejmá utopie.
            Takže co s tím. Vy navrhujete lidovým hlasováním vytvořit centrální moc (i když to popíráte, je to zřejmé z principu). Tím připravíte půdu pro všehoschopné a předáte jim moc na stříbrněm podnosu. Navíc jednotlivci v demokracii se spoléhají na to, že státní moc je před všehoschopnými ochrání a rezignují na kontrolu. Já navrhuju moc si ponechat a žádnou centrální nevytvářet. Sdružovat se jen za konkrétními cíli dle jasných pravidel. Tím netvrdím, že všehoschopní nemohou zvítězit i v „mém“ systému. Jen tvrdím, že „můj“ systém jim to maximálně ztěžuje, kdežto „váš“ jim umetává cestičku.
            A další aspekt je etický. Vy pro eliminaci agrese oligarchů používáte obdobné násilí, nikoli obranné, ale nevyprovokované, útočné. Vůči lidem, kteří chtějí jít svou cestou.
            Argumentujete společností. Ale jakou společností? Je rozhodující společností skupina lidí ve státě, tedy „všeholid“? Nebo je to třeba má rodina, která má úplně jiné zájmy, než rodina třeba Babiše nebo Fialy, ale úplně shodné třeba s Vaší rodinou? Proč se mám spolčovat s rodinou nějakého Fialy, když jsem spokojen s rodinou Vlka a podobnými rodinami?
            Takže myslím, že nejsme ve sporu ohledně cíle, ale ohledně cesty teda fest 🙂

      2. To se nedá, tyhlety kafemlejnky.
        Taky jsem Vám to už psal. Jistěže by musel být někdo (volený) v čele, kdo by tomu předsedal, organizoval, administroval a zařizoval. Ale neměl by žádné významné rozhodovací možnosti, jen, řekněme, nezbytné provozní. Než o vládě by se mohlo mluvit spíše o reprezentaci. Na co potřebujete vládu? Úřady by se nahradily servisními organizacemi, s přísně omezenými pravomocemi. Taktéž soudy by ztratily dnešní postavení (pravděpodobně taky soudci by se periodicky volili). Všichni státní reprezentanti by nesli hmotnou i trestní odpovědnost za případná pochybení. O všech významnějších věcech by se hlasovalo a byl by zapotřebí nejméně nadpoloviční souhlas všech způsobilých občanů. U zásadních rozhodnutí a změn stávajících zákonů více. Co by podporu nezískalo, spadlo by pod stůl. Bylo by to nesmírně těžkopádné, ne-li neakceschopné, ale co by na tom mělo být utopického? Technicky to bude brzy možné, není-li již dnes.
        Ve věcech, které by nebyly upraveny zákonem, by občan měl svobodu a reprezentace plus servis by nesměli dělat nic, co by neměli výslovně povoleno zákonem. Samozřejmostí by byla maximální možná ochrana lidských práv, především proti státu. Vlastně by se to zas tak moc (formálně) nelišilo od dnešního stavu. Jen by bylo pravdou, že zdrojem moci by byl „lid“, čili suma občanů. A tito lidé by – Vašimi slovy – dobrovolně (nikoliv každý jeden, ale ve své kvalifikované většině) předali či sdíleli moc za jasných podmínek 🙂
        Jo, na stát lze hledět jako na organizované násilí, to se nedá nic dělat. Vždycky nějaké násilí bude, to si jen nechcete u své utopie přiznat. Jde o to, aby násilí bylo minimalizováno, aby nebylo svévolné a bezdůvodné, a aby byl přitom maximalizován prospěch společnosti. A já odmítám koncept „násilí“ zdaněním, jak jej prezentujete. Na totéž se dá nahlížet prizmatem spravedlnosti, férovosti. Každý by se musel podílet na efektivních nezbytných společných nákladech (asi bych si v tomto hodně rozuměl s minarchisty). Nastavení dodatečných limitů potenciálním uchvatitelům moci pak považuji za nutnou sebeobranu společnosti a určitě by mělo být takové, aby neničilo motivaci k úspěchu.

        A jestli jsme fest ve při ohledně cíle nebo cesty je vlastně úplně fuk. Stejně ani jeden nemáme na nic z toho žádný vliv 🙂

        K. Máme tu dvě tvrzení. Jedno je, že „svoboda pro všechny“ – tedy svobodná společnost – je utopie, protože „mocnější“ (chytřejší, pracovitější, bezohlednější) si ostatní nějakým způsobem zotročí (připraví je minimálně o část svobody).
        Druhým tvrzením je, že „vláda lidu“ – demokracie – je nesmysl, protože žádný „lid“ neexistuje. Tzv. demokracie je vládou části lidí nad jinou částí lidí. A ta vládnoucí část se zákonitě zúží z většiny na velmi omezenou skupinu nejbezohlednějších.
        Takže se shodneme, že tendence zmocnit se vlády, tedy moci nad ostatními, je u některých jedinců vrozená, neodvratitelná a pro ostatní lidi nebezpečná. Otázka je, co s tím.
        Ještě k demokracii. Jak to, že se nejedná o centrální systém? Výsledkem individuálního rozhodování občanů je centrální vláda. Nic jiného. Bez centrální vlády nemáte stát. Když decentralizujete vládu, máte možná konfederaci. Ale to je zase jen skupina států s centrální vládou.
        Demokracie v soukromém prostoru je dobrovolné předání či sdílení moci za jasných podmínek. Demokracie, ale i jakákoli jiná -kracie v politice, je předání moci centrální vládě bez explicitních podmínek, což se týká i těch, kteří s tím nesouhlasí, tedy jde o jednoznačné násilí. To je prostě princip státu. Stát je monopol moci na vymezeném území. To, že si „občani“ volí své zástupce, kteří pak moudře „napíšou zákony“, je šidítko pro masy. Zákony pro koho? Pro všechny? Nesmysl. Jednotliví lidé mají rozdílné, někdy naprosto protichůdné zájmy a požadavky. Pro většinu? To by se muselo u každého zákona hlasovat. Takhle bych si demokracii představoval já a dal bych Vám za pravdu. Ale tohle je zřejmá utopie.
        Takže co s tím. Vy navrhujete lidovým hlasováním vytvořit centrální moc (i když to popíráte, je to zřejmé z principu). Tím připravíte půdu pro všehoschopné a předáte jim moc na stříbrněm podnosu. Navíc jednotlivci v demokracii se spoléhají na to, že státní moc je před všehoschopnými ochrání a rezignují na kontrolu. Já navrhuju moc si ponechat a žádnou centrální nevytvářet. Sdružovat se jen za konkrétními cíli dle jasných pravidel. Tím netvrdím, že všehoschopní nemohou zvítězit i v „mém“ systému. Jen tvrdím, že „můj“ systém jim to maximálně ztěžuje, kdežto „váš“ jim umetává cestičku.
        A další aspekt je etický. Vy pro eliminaci agrese oligarchů používáte obdobné násilí, nikoli obranné, ale nevyprovokované, útočné. Vůči lidem, kteří chtějí jít svou cestou.
        Argumentujete společností. Ale jakou společností? Je rozhodující společností skupina lidí ve státě, tedy „všeholid“? Nebo je to třeba má rodina, která má úplně jiné zájmy, než rodina třeba Babiše nebo Fialy, ale úplně shodné třeba s Vaší rodinou? Proč se mám spolčovat s rodinou nějakého Fialy, když jsem spokojen s rodinou Vlka a podobnými rodinami?
        Takže myslím, že nejsme ve sporu ohledně cíle, ale ohledně cesty teda fest

        1. Teď se Vám to tam trochu propojilo:)
          Ovšem Vy jste teď opravdu nakročil k minarchismu. Ještě tam schází výčet toho, o čem se nesmí hlasovat (tedy do čeho stát nesmí v žádném případě strkat pazoury) a budeme ve shodě. Já bych byl pro minarchismus (s připomínkou, že bych ho bral jako postupný přechod k anarchokapitalismu) všema deseti. Ale jak říkáte, je nám to houby platné. Tak hlavně pevné zdraví 🙂
          P.S.: A ta těžkopádnost Vámi uvedeného způsobu hlasování není problém, nýbrž zásadní přednost!

          1. Ono se to ani tak nepropojilo, jako jsem to zapomněl vymazat 🙂
            Vždycky jsem byl ve shodě s minarchismem, pokud jde o držení státu u huby. Dokonce si myslím, že ve skutečné demokracii by na tom byla široká shoda. Nebo aspoň by to byl minimální společný základ, z něhož by se pro víc těžko hledala podpora 🙂
            A když už si tady na závěr tak pěkně notujeme, a chtěl byste přecházet od minarchismu k anarchii, co takhle se shodnout na tom, že nejdříve by bylo vhodné přejít od toho dnešního bordelu k demokracii? Pak by se uvidělo 🙂

          2. Ale to já určitě souhlasím! Nezpochybňuji úlohu demokracie v dějinách lidstva. Anarchokapitalismus je až další (vyšší) fází evoluce.
            Ovšem obávám se, že ideální demokracie už svou šanci dostala a promarnila ji. A její reálná podoba (nebo to, co se za ni vydává) stále upadá. Tož hin sa hukáže! 🙂

          3. Už jsem nechtěl reagovat, ale nedá mi to – nějak mi to uniklo, pomozte. Kdyže to dostala demokracie šanci, kterou prý propásla?

          4. To po mně nemůžete chtít 🙂 Ale ono to asi bude tím, že ta vláda lidu se velice těžko specifikuje, natož realizuje. Taková autokracie, oligokracie, vláda církve, vláda armády – tam je to docela jasné. Ale vláda lidu? Především – které všechny lidi zahrnuje lid? A vládne lid lidem, lidi lidu, nebo je to ještě nějak jinak?

Napsat komentář k „VlkZrušit odpověď