Zpět

Takoví jsme byli…

Text 26.11.2020

Pro ty, kdo se narodili před rokem 2000 – poznámky z našeho dětství.

Když jsme si hráli venku a měli žízeň, napili jsme se z hadice, nikoliv z plastové láhve.

Když jsme si koupili jednu láhev kofoly, všichni se z ní napili. Nikomu se nic nestalo.

Jedli jsme dortíky, buchty, bílý chleba, máslo, zmrzlinu, pili cukernaté nápoje. Nikdo z nás neměl nadváhu, protože jsme se neustále pohybovali a hráli si venku!

Hráli jsme si od rána až k západu slunce. Nikdo neměl žádnou možnost nás kontaktovat. Nikomu se nic nestalo.
Při hraní jsme strávili hodiny tím, že jsme dělali sporty, anebo něco stavěli (anebo ničili). Pokud jsme to nedovedli, tak jsme se to sami naučili.

Když vznikli hypermarkety, tak jsme je navštívili jen, abychom něco nakoupili, nikoliv abychom tam promařili celý den.

Neměli jsme Playstation, Nintendo, 150 kanálů na TV, FB, Twitter, sociální sítě, mobilní telefony. Internet neexistoval. Nikomu to nevadilo.

Když jsme komunikovali dálkově, psali jsme na papír a posílali dopisy. Uměli jsme dát dohromady smysluplnou větu, která měla více než 25 slov.

Pokud jsme měli telefon a komunikovali přes něj, ten byl jeden a visel u nás doma na zdi anebo na stole napojený krátkou šňůrou.

Měli jsme skutečné přátele, které jsme fyzicky znali a se kterými jsme se fyzicky scházeli. Žádní jiní neexistovali.

Abychom se domlouvali s přáteli, šli jsme za nimi domů a zazvonili. Když nebyli doma, tak jsme na ně počkali.

Padali jsme ze stromů, kol, koloběžek. Nikdo si toho nevšímal. Nikdo se s nikým nesoudil.

Když se nám něco nepodařilo, anebo jsme byli poslední, nikdo nám neříkal, že jsme stejně tak dobří, jako ti ostatní.

Pokud jsme spáchali neplechu anebo neposlouchali, naše rodiče nás za to potrestali a dali nám přes zadek. Dnes jim to většina z nás nezazlívá. Spíše naopak.

Neházela se vina na někoho/něco jiného. Za všechno jsme mohli my. I když jsme za to nemohli.

Když jsme byli ve škole, tak to byla škola, která kontaktovala rodiče, nikoliv rodiče, kteří kontaktovali školu anebo nás. Pokud se tak stalo, tak to bylo většinou trapné.

Navzdory „moderní“ škole a digitální technologii jsme měli vyšší průměrné hodnoty IQ, než mají naše děti.

Byly jsme šťastnější a měli jsme méně úzkostí a depresí, než mají naše děti.

Naše generace jsou spojené s tou největší explozí nových nápadů a vynálezů v lidských dějinách. Vše, co přišlo později, je adaptace/modifikace/zmenšení/zrychlení toho, co bylo před tím.

Pokud mají i vaše děti podobné zkušenosti, či se chovají podobně, gratulujeme!

Budou toho umět víc, budou zdravější a šťastnější.

Všechny příspěvky s Martin Jan Stránský

Diskuze:

  1. Ano, také jsem prožila podobné dětství a jsem za ně vděčná, včetně těch nesnází co bylo třeba překonat, skrze ně jsem se učila. Ted si připadám jako čím dál tím jako dinosaur, který chce potkávat reálné živé lidi, smát se s nimi na živo a ne přes aplikace a sítě. Takže mám svůj svět přátel, kde takto fungujeme i letos a ti virtuálové zejména letos odpadají. „Ušetřený“ čas trávím v přírodě, která je mi největší učebnicí poznávání života i sama sebe. Děkuji za to, že jako vědec, lékař pojemnováváte věci tak jak to je a ne „líbivými kecy“. Martino i Martine díky, že jste

  2. Se vším souhlasím. Ale dnešní svět jsme pomáhali stvořit, tak to „jde i za námi“. A myslím, že je tedy správné, že na to upozorňujeme. Ti, co to nepoznali, se nemají k čemu vracet. Jen se obávám, zda pochopí, že nejsme zapšklí staromilové, ale jen varujeme před chybami ve snaze o nápravu.

  3. Výstižné, děkuju, i já měla takové dětství. Bylo normální nejdřív napsat úkoly, takže rychle, abych mohla ven, stejně tak bylo normální pomáhat a fyzicky pracovat. Když napadl sníh, tak být celé dopoledne venku a na oběd dorazit urousaná jak kotě. Během oběda usušit oteplováky a honem zas na kopec. válet se u rybníka s knížkou, chodit na třešně u cesty a ředkvičky otírat o tepláky nebo vymáchat v sudu s dešťovkou a sníst, mňam.

  4. Pane PP, asi Vám unikla pointa….. ale je to jedno, když stejné nemáte žádné jméno a zůstáváte jen při-zdi-

  5. No nevim, nevim. To co popisujete je obraz mého mládí. Ale takovýto zpětný pohled by udělaly i ty předchozí generace.
    S tím „naším“ vyšším IQ si nejsem jist, zda to jde takhle globálně změřit. Znám dnešní děti (cca 10 let) jejichž znalost např. fyziky jsou nejméně na středoškolské úrovni a to díky televizním pořadům a zejména Internetu.
    To v době našeho mládí (TV byla černobílá, popularizační pořady v podstatě nebyly) nebylo technicky možné. Byly jen knihy – zjednodušeně Říhova encyklopedie a Rozum do kapsy.
    Takže generace našich dětí je jiná a pokud funguje evoluce, tak lepší, ale to my už asi nemáme šanci moc pochopit.

Napsat komentář k „zdena.galajdovaZrušit odpověď