Myšlenková past současné krize z pohledu neurologa…

Z pohledu dějin, současné situace a lidské psychologie by si politici měli uvědomit svou roli a uklidnit veřejnost, místo aby upřednostňovali vlastní sledovanost přes opakovaně nesystematická a chaotická prohlášení, která oslabují zdravý rozum a přímo podporují společenský neklid a ekonomickou nestabilitu. Koronavirus by se neměl stát součástí politické strategie a volební mašinérie. Zodpovědní by si měli uvědomit, že v této fázi vývoje je priorita každého především vydělávat a udržet nenarušené zvyklosti – a to i s veškerým rizikem, které je se vším všudy menší, než jsou negativní dopady hromadné nezaměstnanosti, kolapsu rodin a společnosti. Neměli by usurpovat stanoviska skutečných odborníků, ale korigovat jejich vystupování tak, aby nevznikl další mediální a informační chaos.

Média by měla odstoupit od upřednostnění vlastní sledovanosti na základě neustálého používání hysterického slovníku a formulací („destruktivní“ epidemie, která „řádí mezi námi“ apod.) a měla by prezentovat méně informací s více fakty.

Lidé by měli zcela opustit sociální sítě (i kvůli tomu, že jsou obecně k ničemu), uvědomit si, že současný stav patří k přirozenému chodu nemocí a soustředit se na to, co funguje: udržování vzdálenosti a časté mytí rukou – a to především a obzvlášť u starších lidí a u lidí s postiženou imunitou, u kterých může mít každé nakažení vážnější důsledky.

Po bitvě bude každý chytřejší. I tak je třeba se zeptat, jestli drastická opatření mají pro celou společnost velký smysl, když 98 % lidí, kteří zemřou u nás na, anebo s koronavirem, jsou starší než 65 let a drtivá většina z nich má další nemoci, které tento skon urychlí, a když úmrtnost na vir stále klesá. Nemělo by větší smysl vést veškerá opatření a prevence „zezadu,“ a soustředit se na agresivní chránění náchylných a nikoliv zepředu, kde zbytečně a neefektivně se omezují všichni ostatní, o ekonomických dopadech nemluvme?

Každý život je cenný. Nejdůležitější otázkou ale bude, co současná krize, spojena s drastickým růstem digitálních technologií, udělá s vývojem a psychologií lidstva.

Koronavirus, stejně jako jiné epidemie, není nic nového. Tato krize je. Vznikla tím, že se poprvé sešli tři nové faktory najednou. Tím prvním je více než padesát let nepřerušeného blaha, což je událost, se kterou lidstvo nemá dosud zkušenost. Místo skutečných hrozeb jsme vytvořili umělý svět. To vedlo a vede k nástupu falešných priorit a kultury nárokování. Tím druhým je absolutní mediální propojenost v digitalizovaném světě. Tím třetím je, že navzdory této propojenosti se paradoxně postupně vzdalujeme jeden člověk od druhého. Nepodařilo se nám odolat „digitálnímu myšlení“ a související návykovosti a pohodlností.

Do tohoto scénáře vstoupila nemoc, která na základě vyvolaných psychologických reakcí a pocitů dokázala snížit ekonomiku do dřepu, než ji položí na kolena… Výsledkem je nevídaná a kritická změna pro celé lidstvo, která může vést k vážnému odklonu od našich evolučně daných neurologických schopností a proměnit nás do myšlenkově utlačeného stáda pod kontrolou „velkého bratra“.

Evoluční priorita našeho mozku je postavena na přímé mezilidské komunikaci: jsme nastaveni řešit problémy tváří v tvář. Nyní je ale přímá komunikace nahrazena záplavou neověřitelných zpráv, manipulativních, chaotických prohlášení z úst nejrůznějších „expertů.“ Tato smršť nás mate a potlačuje naši schopnost analyzovat problémy – a už vůbec nejsme schopni stanovit priority. Místo toho sklouzáváme do zjednodušeného myšlení „černá, nebo bílá“ a sklízíme následnou frustraci a úzkost. Fyzické oddálení jeden od druhého jen podporuje domácí výuka dětí přes počítač a tzv. „home office“.

Otázka zní: proč se tak moc věnujeme současné „krizi“, která je hluboko pod prvními místy na žebříčku umrtí? Porozumění této otázce a odpověď na ni bude tím, co určí naši budoucnost.