O puvodu Ostravaku
Byl sem narozeny na Fifejdach. Na tym by nebylo nic zvlaštniho. Tam se narodily statisice děcek. Fifejdy su taka velka fabrika, tovarna na děcka. Tajak v te Hakslyho knižce. Až na to, že Fifejdu nesu kajsik na Zapadě. Fifejdy su na Moravě. Narodil sem se na Fifejdach, takže su vlastně asi Moravák, né?
P-Prajzka, SU-Sudety, S-Slezsko, M-Morava
Hned, jak mě to na Fifejdach přestalo bavit a řval sem jak tur, převezli mě tata s mamu tam, kaj zrovna byvali. Hošťalkovice byly do roku 1920 německe. Pak chvilu patřily Československu. V roce třicetosum si je onkel Adolf zebral zpatky. Jenže pak si v pětačtyřicatem hral s kverem a trefil se do hlavy, když si k temu přikusnul ampulu plnu cyjankali. Tuž nechejte pak takemu nezodpovědnemu cypovi taky hezky kus země. A tak zme si cele Hlučinsko zas zebrali zpatky. Ale susedi kajsik zmizeli. Naraz zme už nesusedili s Pruskem, fčil to bylo Polsko. Aji na všeckych pohraničnich šutrach kamenici vytesali nove pismenko. Puvodnimu „D“ protahli svislu linku, a naraz z teho bylo „P“. D jako Dojčland, P jako Polska. Enem ten nazev Hlučinska zustal ten samy, bo puvodni susedi nebyli Polaci, ale Prusove. Proto se temu kusku země řika Prajzka. Takže když to tak zeberu, sem vlastně Prajzak, bo hned z porodnice mě převezli na Prajzku.
Nebyl mi ještě ani rok, a už zme se stěhovali za Opavicu. A od Ostravy nas dělila Odra. Na fajnem, novem, panelakovem sidlišťu Poruba se pravě dokončoval sedmy stavebni obvod. Kdo to dneska vi, že Poruba už vlastně leži v Sudetach? Oficijalně Poruba leži ve Slezsku. Takže sem vlastně Šlonzak, ni? Nebo Sudeťak? Tuž kurňa, od narozeni sem ještě nevytahnul pořadně paty z baraku, enem sem byval na třech ostravskych adresach, a už nevim, či su a kaj vlastně patřim. Takže je to jasne, asi sem fakt Ostravak.
Všechny příspěvky s Ladislav Větvička
Tuž tak aji bylo ve Frlontě. Ze Pstruža na Lysu přes Ostravicu a Lubno a hranicu.
Most Harcovsky a seno pohrabane , žebřiňak s pavuzem navaleny. A koně s brzdou sedláka Milaty z Ostravice pomalučky z kopca. A na tym Lubnym aeroport, co nam zabrali kusy luk. Litali a byli fajnovi, bo měli paměť. Němcuv tam něbylo, jen v paměti našich drahych z valky. Tož tak, Ladiku! Zdravim FEUEBE