Tuž po minulem blogu, kery najdete tu, se fčil možeme podivat na obrazky zkazy, keru spachala stoleta buřka na černomořskem pobřeži. Fčil už se vi, že zasažena byla cela oblast Černeho mořa, nejvice to ovšem schytaly vychodni břehy a to v celem pasu od Krymu přes Soči, Abchazii, Gruzii až po Turecko. Městečko Kobulety, kaj zme travili tyden před katastrofu, patři do teto mozajky, kdy praktycky cely pobřežni pas včetně promenady byl zlikvidovany a plaže naprosto změnily svuj gzycht, jak možete vidět v nasledujicim videu:

Ladik Větvička, hlasatel Radia Universum, Batumi

Autoři fotek: Ja, Jarek Kobuletsky a mistni partyja, kera to přežila…

Tuž chtěl sem navazat na předchozi blog o mandelinkach a ukazat jakesik fajne fotky hospod, žradla, kultůůůry a dalšich věci, kere mam rad, když se pohybuju v cizich zemich, abyzme se doma mohli inspirovat a nežili tak smutně, v područi idyjotskych uředniku (ať už bruselskych, anebo našich).

Bohužel, realita byla rychlejši a musim dat přednosť smutnějšim obrazkum. Je fakt, že buch opět vedl naše kroky a s partyju učatniku minyvypravy zme odletěli včas. Pravda, na kutajskem aeroportu se už zvedal větřik, ale v životě by mě nenapadlo, že bude rvat střechy, zabijat lidi a odnašat čtvrttunove kvadry betonu kajsik pryč.

Bary, kaj zme o par hodin dřiv seděli, už neegzystuju. Ledničky s chlazenyma pivama si Čierne more zebralo, tajak je u čierneho more zvykem. Bez placeni. Co s tym fčil ty ryby budu robit, nevim. Kdyby mi kdosik den předtym řeknul, že luksusni zamkovu dlažbu, po kere sem šmatlal, si voda zebere a nahaže ju do prvnich pater baraku, myslel bysem, že cosik požil, nebo je zhuleny. Kdyby mi kdosik řeknul, že statne borovice a palmy voda vytahne ze země a položi je na beton o padesat metru dal, nevěřil bysem.

A přesto se to všecko stalo. Robota mistnich lidi je na roky dopředu zničena. Města zaplavila slana sračka. Z pobřežniho pisku se stal vnitrozemsky. To nezni blbě. Ale nesmite ho mět do pulmetrove vyšky ve svoji kuchyni.

Dochazaju mi slova a to mluvim kratce…

Rači dam obrazky, jak budete klikat, objevi se vam jich vic…

Ladik Větvička, hlasatel Radia Universum, Batumi

Autoři fotek: Ja, Jarek Kobuletsky a mistni partyja, kera to přežila…

Minule sem psal o tym, že se obavam, aby naša vyprava do gruzinsko-turecke Adžaryje proběhla v pořadku a nenarazili zme zas na jakysik ten Majdan.

Tuž možu vam s ulehčenim na srcu potvrdit, že to dopadlo dobře. Majdan je zatim odsunuty nejmeně o měsic, bo EuroSajuz oznamil gruzinskemu lidu, že rozhodnuti o dalšim laskavem svoleni k přistupeni do eurosvazoveho raja proběhne až v prosincu.

A tak maju neziskovky zas chvilu času na to, aby se připravily na nepokoje, kere obvykle tito sudruzi placeni ze zahraničnich zdroju vyvolavaju. Nechcu fčil upřesňovat, jestli su zahranični zdroje ty naše, nebo ty nepřatelske, bo obvykle co je naše a co nepřatelske, se v pruběhu valky měni, jak je to z hystoryje naši země už davno zname. A hlavně, pro učel tohoto textu je polityka naprosto bezvyznamna, bo pro nas bylo duležite, že zme v klidu a miru dovalili na misto určeni, v teplotě relatyvně přiměřene (na rozdil od te přišerne kosy, keru mame doma) zme si vyzkušali robotu sběrača citrusovych plodu a po par desitkach minut se velice radi odvalili na slavnostni večeřu, jak už to Gruzini se svojim chačapuri, odžachuri a kindzmarauli umi velice dobře, to je třeba jim přiznat.

Tuž si užijte oranžozelenych obrazku bez ideologickeho nanosa. A da-li buch, z prosincove vypravy přineseme fotky oranžovych mandarinek na bilem pozadi maleho Kavkaza.

Ladik Větvička, hlasatel Radia Universum, Batumi

Když se rano probudim, vylezu z lužka, podivam se, jestli je venku fajně anebo chčije, zrobim se kafe, vodikovu vodu, slivovicu s medem anebo obyčejny čaj a odevřu se ty internety.

Obvykle se podivam na jakysik režimni zdroj, jako je iDnes, prolitnu nezavisle zdroje od Parlamentek přes Denik TO až po Radyjo Unyverzum, přečtu blogaře Vidlaka, Viditelneho Macka, D-Fensa a podivam se, co pišu na světovych medyjach jako su Izvestija, Ukrajinska Pravda, Al Džazira nebo cosik lokalniho, kaj imperijalisti zas rozputali konflikt. Vyloženě štvava režimni svinstva, jako su Novinky nebo Seznam nesleduju, bo takym humusem si po ranu nechcu kazit den.

V posledni době čitam zpravy z Jerevana a Tbilisi a začinam mět taky blby pocit, že klid pod kavkazskyma vrškama nebude dluho trvat. V jakemsik zpravodajstvi sem se dočital, že sudruh Lavrov řika, že nedopusti pad jihokavkazskych narodu do ameryckeho područi.

Ono to je maskovane vzletnyma slovama o demograciji, Evropske Unyji (na vychodě označovane Eurosajuzem) a podobně.

Tuž měl sem taky pocit, že Rusi zas vidi travu rust a boji se čehosik, co už z princypa přijit nemože. No ja, ale uplyne par hodin a na mojem profilu připraveneho, odhodlaneho loajalniho přislušnika NATO mi přistala nabidka, jestli bysem se nebyl byval učastnil aktyvit armady USA v Gruzii a Armenyji, kdybysem byl byval uměl mistni jazyk gruzinskeho nebo armenskeho typu.

Tuž, jazyk mistniho lidu neovladam natolik, abysem byl byval tvrdil, že su lokalni patryjot. Ale evidentni je, že pokud synci hledaju překladatele, tak se cosik chysta.

Jestli nemate co robit, přihlaste se. Plat 5.000 USD neni taky zly. Vzhledem k temu, že mistni maju plat okolo 300 USD, tak si člověk može aji trochu přilepšit.

Enem vas armada USA nesmi nechat napospas mistnim, až zas prohraju dalši valku tajak v Afghanystanu.

Ale to su detaily.

Tuž uvidime se pod Kavkazem, ja?

Ladik Větvička, hlasatel Radio Universum, Jerevan

Tuž a dalši mikrovyprava je za nama.

Tentokrat se partyja obzvlašť vyvedenych barabu vydala na pruzkum autonomni republiky Adžaryja, což je ten nejsubtropičtějši kusek Gruzie. Krajina, keru z jedne strany omyvaju vody Černeho mořa, z druhe strany je od vnitrozemskeho chladu chraněna kopečkama Maleho Kavkaza. Pozor! Menuje se to Maly Kavkaz, ale nic maleho na něm neni, bo nejvyšši hora ma přes tři tisice metru. Maly Kavkaz je maly enem proto, že je o cosik menši, než ten Velky, kery dosahuje ještě většich vyšek.

O mikrovypravě sem už cosik napsal pro denik TO, takže se tu nebudu opakovat, přečitat se to možete v tištěne verzi tohoto noveho časopisa, anebo v elektronycke verzi tady. Co se ovšem do tištěne verze nevleze, su ty kvanta nadhernych obrazku, takže ty možete prohlidnut tady o kusek niže.

Na četne dotazy bysem připadnym cestovatelum doporučil pobyt v Adžaryji ve třech terminach, kere su pro navštěvu nejlepši. Prvnim terminem je červen, dalšim pak zaři. V obuch už neni take přišerne vedro tajak v letě a zaroveň už/ještě nesu tropicke lijaky, kere vam v květnu nebo řijnu možu zkazit pobyt, bo tu chčije klidně aji tři dny v kuse takym zpusobem, že se možete brodit ulicama po kolena ve vocě.

No a třetim obdobim je přelom listopada/prosinca, kdy dozravaju mandarynky a cele straně Maleho Kavkaza su pokryte těma oranžovyma kuličkama.

Tuž tak. Jak budete mět chuť se s nama na mandarynky vydat, mista v listopadove mikrovypravě su ještě volna a muj mail najdete pod mojim podpisem.

Ladik Větvička, hlasatel Radia Universum, Kobuleti, Adžaryja 

Etnycka čistka křesťanskych Armenu žijicich v oblasti Nahorniho Karabacha proběhla během několika dnu, kdy se drtiva většina ze 120 tisic obyvatel po měsični valce v roce 2021, devitiměsični blokadě a hladověni rozhodla opustit mista, kde se narodili, sve domovy, byty, pozemky, hřbitovy předku, křesťanske pamatky i podnikani.

Sbalili vše, co se dalo naložit do auta a ve trojstupu zaplnili jedinu, bezmala stokilometrovu unikovu cestu přes lačinsky koridor. Z hlavniho města Stěpanakertu se stalo město duchu…

Co temu předchazalo? (podrobna analyza tady) Po přiměři z roku 1994 mezi Azerbajčanem a Armenyju nasledovalo čtvrt stoleti miroveho rozvoja oblasti (mimo pravidelne přestřelky na linyji dotyku). Zatimco Armeni se spolehali na podepsane přiměři o „řešeni problemu mirovu cestu“ a drželi se v zakopanych linyjach, čimž se připravovali na valku, keru už znali, Azerbajdžan vsadil na moderni zbraně.

Když v roce 2018 nastupil na trun premier Pašiňan, možna se ještě dalo cosik robit. Misto teho (jak piše chorvatsky web v textu Sorošuv pěšak zničil Armenyju), aby se věnoval blahu své země a jejích občanů, se jeho pozornost soustředila na nejednoznačné geopolitické hry. Pokusil se sedět na dvou židlích,“ udržoval vágní spojenectví s několika hlavními mocnostmi a lidmi, jako je George Soros.

Misto teho, aby reagoval na nakupy modernich zbrani Azerbajčanem (obzvlaště tureckych dronu), kdy mu muselo byt jasne, že nebudu použite proti severni ani jižni regionalni mocnosti Rusku a Iranu, ale pravě proti Armenii/Karabachu, věnoval se zlepšovani vztahu s USA a podkopavani vztahu s Ruskem.

Trest v podobě měsični valky Azerbajčanu proti karabašskemu uzemi byl kruty. Karabašska armada nebyla schopna čelit moderni valce a kromě bezmala 7 tisic mrtvych mladych synku přišel Karabach o kličova uzemi. Nebyt ruskeho tlaku na podpis přiměři a nasazeni mirovych sil na pět roku, tak by Karabach byl obsazeny cely už na podzim 2020.

Bylo jasne, že situace nevydrži celych pět roku. Pašiňan ovšem pokračoval v demontaži vztahu s Ruskem. Před měsicem označil orientaci na Rusko jako strategicku chybu, provedl společne cvičeni s USA a oznamil, že bude ratyfikovat Řimsky status, což znamena podřizeni se Mezinarodnimu trestnimu soudu, kery před časem vydal zatykač na Putina.

Za teto situace pochopili Azeři, že maju jedinečnu přiležitost. Baku oznamilo Rusum kratce před utokem zahajeni „protiteroristycke operace“, ti se stahli z ohroženych mist a během jedneho dňa, kdy byla prolomena obrana a karabašske sily ztratily přes 200 synku, Jerevan/Stěpanakert kapituloval.

Ozbrojene sily Karabachu předaly nepřiteli přes 50 milionu kusu munyce, 79 obrněnych vozidel, 96  dělostřeleckych zbrani a minometu, 93 jednotek automobilov techniky, 113 jednotek techniky protivzdušne obrany a vic jak 7 tisic jednotek ručnich palnych zbrani.

To je tak, když si kdosik mysli, že može sedět na dvuch židlach. Vysledkem je karabašska katastrofa a exodus všeckych obyvatel, keři po obsazeni uzemi po valce z roku 2020 tušili, co by je čekalo.

Jestli si ovšem kdosik mysli, že tym zaležitost konči, obavam se, že je na omylu. V podminkach přiměři je aji zpřistupněni korydoru mezi Nachičevanem a Azerbajčanem, pro kery Azeři zrobi cokoliv. To znamena, že Armeni přidu o společnu hranicu s Iranem. Može to byt otazka dnu, kdy k temu dojde. V tomto korydoru pak dojde ke znovuzprovozněni strategicke železnice, kera kdysik vedla z Turecka přes Nachičevan, Armenyji, Azerbajčan ke Kaspickemu mořu. Tym se odevře obrovska obchodni cesta z Povolži ke Středozemnimu mořu. Je jasne, že kličovi hrači Rusko, Turecko ani Iran nebudu protestovat.

A pro naše slavne humanytni bojovniky je to přiliš daleko. Nebo vubec nevi, kaj to je. Nebo ještě nedostali instrukce. Až je ale dostanu, bude pro Karabach i Armenyju pozdě. Tak se robi etnycke čistky.

Ladik Větvička, hlasatel Radia Universum, Jerevan