Reakce EU na zprávu o nadcházejícím setkání prezidentů Ruska USA ukazuje, jak hluboce je Evropa zabředla do rusofobie

Synku, tys zhuleny? Jak mohly dodavky granatu zachranit životy a posilit tvoje pozice? A k jake spolehlive bezpečnosti ses prostřednictvim sily posunul, když furt ustupujete? A kolik synku stala ta tvoja avantyra život? Nestydiš se? A kolik tvojich přibuznych šlo na frontu? Nebo si tam posilal enem ty boraky, keři neměli na zaplaceni uplatku?

Paměť národa: V baterii nás bylo sto dvacet a celou tu hrůzu jsme přežili jenom čtyři. Z toho ještě jeden byl raněný, fosfor ho zasáhl do svalu. A prosil mě kamarád: ,Erschiess mich!‘ Zastřel mě! Neměl jsem tu povahu. Nemohl jsem mu ani pomoci, protože pud sebezáchovy je hrozná věc. Když skončilo bombardování, chtěl jsem jenom zrcátko, abych se přesvědčil, jestli mám původní barvu vlasů, jestli nejsem šedivý.“

Otakar Riegel se narodil v říjnu 1925 v Rychvaldě. Jeho rodná obec byla po mnichovském diktátu zabrána Poláky. „Ta doba, když přišli Poláci, nebyla moc dobrá. Do čtyřiadvaceti hodin se museli někteří Češi vystěhovat. Třeba na Štědrý den si vzali to nejnutnější a na koňském potahu jeli za hranice do Československa… Když se lidé nechtěli vystěhovat, tak je mlátili pendrekama,“ vzpomínal.

Po okupaci se rodina ocitla v těžké situaci, otec nedostával důchod, měli hypotéku. Nakonec otec podepsal Volkslistu 3. stupně, aby rodinu zachránil. Otakar byl jeden z těch, kteří tak museli narukovat do wehrmachtu. Po výcviku u Hannoveru byl nasazen do Normandie. Během vylodění Spojenců přežil těžké bombardování, z jeho jednotky přežili jen čtyři ze 120.

V britském zajetí se naskytla možnost vstoupit do československé zahraniční armády a Otakar se hned přihlásil. Po výcviku ve Skotsku se jako řidič tanku Cromwell zúčastnil obléhání Dunkerque. Po válce pracoval v hutích, ale v roce 1948 byl kvůli službě na Západě propuštěn. Na komunistický režim vzpomíná s velkým opovržením. V 50. letech byla spousta jeho kamarádů z brigády dlouhá léta vězněna. „Moc kamarádů mně zavřeli a já to hrozně vnímal. Lidé nasazovali životy za svobodu národa a ti darebáci je ve vymyšlených procesech dokázali odsoudit k trestu smrti.“

Michal Gulyáš: Jsem dalek toho, abych něčemu dělal přebytečnou, nekonstruktivní reklamu a ideologizoval jen tak naprázdno. Nemám ani náladu k provokaci idiotů, co mi sjíždí ze zřejmých důvodů profil, ani se nechystám do Ruska. Nicméně rád si poslechnu názor někoho, kdo mluví jinak, než současný mainstream. Znám novináře, který mi odpověděl na pár legitimních otázek. Za nelibost odpůrců nenesu odpovědnost. Je to jejich problém!

Je na vás, abyste posoudili slova člověka, který má vlastní zkušenosti.

Čerpám ze článku, který se mi objevil v nabídce Facebooku.

Opoziční aktivista Ladislav Vrábel před pár dny na svém Facebooku sdílel post Čecha, který, podle svých slov, strávil letos v létě měsíc v Rusku. V deseti bodech popsal stav ruské společnosti. Mnohé z těchto bodů jsou v rozporu s tím, co říká český mainstream.

Post nabral více než 5 tisíc lajků, více než 2 tisíce sdílení a v komentářích se strhla mela. Rozhodl jsem se proto obrátit na Jana Masného, autora knihy Rusko 21. století: Archa svátosti člověka, abych zjistil, zdali tyto informace ze sociálních sítí mají reálný základ.

Gulyáš: Jane, vy jste strávil mnoho let v Moskvě. Je pravda, že ruská válka na Ukrajině nevyvolává v řadách ruských občanů paniku?

Masný: Ano. Počáteční šok, jímž si společnosti prošla v průběhu roku 2022, odezněl. Ruští liberálové, pro které byl začátek ruské speciální vojenské operace na Ukrajině nesnesitelný, odjeli ze země. Většinová společnost se v nové situaci naučila žít, mnozí z nich našli ve společnosti nové místo. Díky sankcím totiž došlo ke startu vlny průmyslové aktivity. Vojenský průmysl také začal nabízet zcela jiné možnosti, hlavně co se týče rozměrů výplaty. Vojenský personál, který je spojený s válečnými operacemi na Ukrajině, je rovněž velmi štědře placen ve srovnání s předchozím stavem.

Gulyáš: Když mluvíte s Rusy, stěžují si na nedostatek a poloprázdné supermarkety v důsledku evropských sankcí?

Masný: Ne. Není problém najít na YouTubu a dalších sociálních sítích videa anglických, německých, amerických a dalších novinářů a cestovatelů, kteří se procházejí po ruských supermarketech a udivují se možnostem, které ruští spotřebitelé mají. Mnohdy tato nabídka překonává nabídku toho, co si oni sami mohou doma běžně pořídit. Je to věcí mediální propagandy: Pokud by většinová evropská společnost chápala, že protiruské sankce jsou k ničemu, přestala by být ochotná je podporovat. I tak to jde těžko, proto se vymýšlejí různé vyprávěčky o tom, že „okamžitý účinek sankcí sice není vidět, ony ale přesto podrývají ruský trh, který časem v důsledku sankcí zkolabuje“.

Gulyáš: A zkolabuje?

Masný: S pravděpodobností vysoce přesahující 90 % – NE. Když se pozorně díváte na proces rozšiřování protiruských sankcí, tak vidíte, že protiruské sankce už dávno nejsou o Rusku, ale o EU samotné. EU vymyslí něco, co podle jejího názoru může poškodit Rusy. Zavede to, a pak úzkostlivě sleduje, zdali to nepovede k destabilizaci jejího vlastního prostředí. Pokud to k destabilizaci EU nevede, tak celý proces opakuje. Proto jsme svědky 18. balíčku sankcí proti Ruské federaci. Proč hned nezakážou všechno? Protože kdyby to udělali, tak to Rusy sice poškodí, ale EU by to roztrhalo.

Gulyáš: Autor textu na zdi Ladislava Vrábela říká, že si po návratu do České republiky připadá, jako by se nacházel v blázinci. Jak to cítíte vy?

Masný: Je pravda, že úroveň diskuze o mezinárodní politické situaci a velkých sociálních otázkách současnosti také považuji za žalostnou. Rozumím tomu, že Česká republika skrze svoji vládu zaujala v ukrajinské otázce jednoznačný postoj, a proto nyní musí spolu s ostatními zúčastněnými „držet jednotnou linii strany“. Úroveň našeho fanatismu ale začíná být nesnesitelná.

Gulyáš: Pokud by došlo k válce mezi Evropou a Ruskem, tak prý prohrajeme. Je to tak?

Masný: Válečný konflikt velkého rozsahu je soupeřením ve sféře technologií, převážně těžkého průmyslu a mobilizačního potenciálu. Odpovězte si sami: Má Evropa hypersonické technologie? Rusové je prokazatelně mají. Má Evropa silný těžký průmysl? Rusové ho mají. Má Evropa vnitřně silnou dostatečně početnou vojensky vycvičenou populaci? Rusové ji mají.

Zajímavé je něco jiného: Jak by vypadalo potenciální vítězství Evropy nad Ruskem si představit umím – tedy, pokud se budeme tvářit, že Rusové nemají několik tisíc jaderných hlavic a nejsou připraveni je použít. Neumím si ovšem představit, jak by vypadalo ruské vítězství nad Evropou. Ruská vlajka na budově německého Říšského sněmu? Nebo na vládních budovách Paříže?

Obavy mám spíše o to, že v důsledku dlouhé roky trvajícího nevítězení na Ukrajině se začne jádro Evropy drolit a my sklouzneme do situace jako před druhou světovou válkou, kdy si jednotlivé části Evropy s pomocí válečných operací vyřizovaly účty mezi sebou navzájem.

Gulyáš: Děkuji!

Izvestija: Předseda Výboru Rady federace pro mezinárodní záležitosti Grigorij Karasin poukázal na to, že reakce EU na zprávu o nadcházejícím setkání prezidentů Ruské federace a Spojených států ukazuje, jak hluboce je Evropa zabředla do rusofobie. Politik poznamenal, že brzy dojde k pokusům o „vyhrotení a posílení“ konfliktu na Ukrajině.

IDNES: Lídři Arménie a Ázerbájdžánu v Bílém domě za přítomnosti amerického prezidenta Donalda Trumpa podepsali mírovou dohodu ukončující přes 35 let svárů mezi těmito zeměmi.

„Nastolujeme na Jižním Kavkazu mír,“ řekl Alijev po podpisu dohody. Podle Pašinjana dnes položili základ „pro lepší příběh, než jaký jsme měli v minulosti“. Trump ohlásil, že se obě země zavazují navždy ukončit veškeré boje.

USA v rámci smlouvy získají práva na využívání strategického 43kilometrového koridoru na arménském území, který se nachází podél hranice s Íránem a spojuje Ázerbájdžán s jeho exklávou Nachičevan. Má zde vzniknout takzvaná Trumpova silnice pro mezinárodní mír a prosperitu (TRIPP). Ta má podle zmíněných činitelů usnadnit přístup západních zemí do této oblasti.

Takže jak jsme rozebrali před pár dny – toto je typ mírové dohody, která může znamenat velkou válku…

Robert Fico: „Všichni už vědí: Ukrajina byla použita Západem na pokus oslabit Rusko, což se nepodařilo, a za co bude muset Ukrajina podle všeho draze zaplatit,“ uvedl nejprve Fico v sobotním prohlášení k nadcházející schůzce prezidentů USA a Ruska o možnosti ukončit válku na Ukrajině.

Vidlák: A chcete ještě jeden podobně veselý příklad? Dostalo se ke mně autentické svědectví jednoho vojáka (Ano, Řehko, můžeš zase spustit vyšetřování, kudy vám unikají informace… ale víš, vy prostě tolik vojáků serete, že je to vlastně jednoduché) o tom, jak to bylo s těmi slavnými batohy, které armáda soutěžila šest let, pak je schránková firma objednala v Číně, zasekly se v Rusku a když přišly, armáda zjistila, že nevyhovují požadavkům.

Víte proč nevyhovují?

Představte si následující situaci… Přivezou náklaďákem celou zásilku, vyloží ji do skladu, otevřou jednu krabici a zjistí, že maskáčový batoh má všechny plastové části vyvedeny ve SVÍTIVÉ ORANŽOVÉ BARVĚ! Ta rozbalili další krabici a zjistili, že to tak mají všechny… Tohle prostě nevymyslíte. Řehka z nákupu batohů dělá světodějnou událost, která stojí za komentář náčelníka štábu a pak se ukáže, že šest let soutěžený dodavatel to na TEMU ani neumí objednat. To je tak Řehkovské, že se to může stát jen u nás. Jestli se v Rusku do té zásilky pro jistotu podívali, museli se potrhat smíchy.

Ne, Rusko není hrozba, protože kdyby bylo, už dávno by tu nebyl ani grýndýl, ani deindustrializace, ani Řehka, ani Černochová a tomu dodavateli by za dodání popelářských batohů hrozil polní soud.

Jano Černochová, moc prosím, řekněte, že to není pravda. Řekněte, že ty batohy mají nějaký jiný problém. Řekněte, že šestiletou armádní zakázku nerealizoval nějaký asistent sekretářky, kterému v pátek večer řekli, aby napsal objednávku. Prosím, prosím, prosím, řekněte, že tak špatně na tom naše armáda ještě není.

Ale jestli je to pravda, tak až nás budete proti ruské hrozbě mobilizovat a zařazovat k jednotlivým druhům vojsk, prosím zapište mě rovnou k zajatcům!

SOSP: „Metropolitní policie v Londýně nenávistný zločin definuje zcela subjektivně jako „jakýkoliv trestný čin, u něhož oběť nebo jakýkoliv jiný člověk vnímá, že byl motivován nepřátelstvím nebo předsudečností“ vůči skupinové příslušnosti. Zaznamenávají se dokonce i tzv. nezločinné nenávistné incidenty, kde k žádnému trestnému činu nemusí dojít, ale u nichž má někdo dojem, že byla přítomna nenávist. Země má v posledních letech výrazný problém se svobodou projevu a každý rok jsou zde zatčeny tisíce lidí za nevýhrůžné projevy na internetu.“

„Lze očekávat, že o tématu nenávisti ještě uslyšíme. Nejvyšší státní zástupkyně Lenka Bradáčová po nástupu do funkce avizovala, že plánuje tvrdší přístup k projevům nenávisti, než jaký u nás platil doposud. Evropský parlament zase nedávno schválil rezoluci, jež se vrací ke zmiňovanému záměru Komise kriminalizovat nenávistné projevy na evropské úrovni jako „zvláště závažné zločiny s přeshraničním rozměrem“. Nenávist by se tak dostala po bok skutků, jako je obchod s lidmi, pašování drog či terorismus.

Michal&Petr: Trump včera vyhlásil, že zachránil svět před zničující jadernou válkou, ke které válka na Ukrajině nevyhnutelně směřovala. Tyto jaderné krize hrozily pravidelně v letech 2022 až 2025, a byly vždy vyvolány avanturistickými akcemi několika málo evropských zemí NATO, vedených Londýnem, které se pokoušely prostřednictvím Kyjevského režimu, dodávkami dalekonosných a přesných zbraní, i obrněné techniky, srazit Rusko na kolena, porazit ho, a donutit k devastujícím válečným reparacím, a rozparcelovat si jeho území, a zmocnit se jeho bohatství. Paralela s podobnými snahami Londýna i Paříže proti Rusku v roce 1863 je více než zřejmá. Ačkoli vzhledem k pokroku ve zbrojních systémech neskonale pro lidstvo nebezpečnější.