Ve stejný den, kdy se v Budapešti uskutečnil pochod za mír, vybrali Češi 12 milionů na raketu Dana Drábová

Daniel Hůlka: Dracula vznikl v polovině devadesátých let. Já jsem opravdu přesvědčený, že devadesátky u nás byly jediné období absolutní svobody, které kdy kdo zažil. Byla to čistá svoboda.

Maš pravdu, synku, maš pravdu…

Tomáš Vorel pro Radio Universum: Tenkrát to pro nás byla zábava, sranda. Udělat si prdel, ožrat se, vošukat se, něco někde rozmlátit, ale ne, abychom šli do demonstrace proti režimu. To ne. Vůbec. Takže pro nás to byla radost, zábava. A to, že se z toho stalo nějaké hnutí, Pražská pětka, nebo že se z toho stala nějaká divadelní vlna, filmová vlna, že z toho vzešli režiséři, Trojan, Marhoul, Vorel, Šteindler, herci, tak to je zázrak. To vidím až teď. To vidím až zpětně, že to bylo neuvěřitelné, že to tak vzniklo samo. To nebylo plánované. My jsme neměli manifest, to nebylo cílené, jakože: Pojďte, uděláme hnutí, uděláme manifest. Jsme proti tomu, Devětsil. Jdeme. Ne, to byla jenom sranda a ironie. Dali jsme se dohromady intuitivně. Spojoval nás stejný styl humoru, sympatie, přitažlivost, stejný druh alkoholu.

Synci a děvuchy, to je enem uryvek, ten rozhovor je užasny a stoji za to si ho přečitat cely. Tomaš překvapil. A to kurevsky hodně…

John Piper: Nepamatuji si 99 % toho, co jsem četl, nepamatuji si celé knihy! Jsou to věty, které mění náš život, ne knihy… To, co mění náš život, je letmý pohled na novou realitu nebo pravdu, nebo nějaká silná výzva, která k nám přichází, nebo řešení dlouhodobého dilematu, které jsme měli. A většina z těchto věcí – nový pohled, výzva, řešení – je obvykle obsažena ve velmi krátkém, malém prostoru. Odstavec, věta, jediná myšlenka a bum – zasáhne nás to, zapamatujeme si to a ovlivní nás to po zbytek života.

Kura, takže ten synek řika, že ja pišu cele ty knižky zbytečně? A keru myšlenku, odstavec, větu si teda pamatujete, to by mě zajimalo 🙂

Jindřich Rajchl: Ve stejný den, kdy se v Budapešti uskutečnil velkolepý pochod za mír, vybrali Češi 12 milionů na raketu Dana Drábová.

Jan Tománek: Je to skutečně tak těžké pochopit, že ČR NENÍ ve válečném stavu s jakoukoli zemí a to, jestli se UA brání, nebo ne, je zcela bezpředmětné a hlavně se nás to VŮBEC NETÝKÁ?

Pokud ale ČR vybírá peníze na raketu, která by měla letět na nějakou zemi, tak by na ní prakticky zaútočila – nebo si to ta země, která je mimochodem jaderná velmoc, může klidně tak vykládat… Tedy 9000 blbců a pár kšeftařů tak reálně ohrožují životy 10 milionů lidí a policie nijak nezasahuje…

Petr Hájek na Protiproudu: Babiš se vrací. Okamura i Macinka odvedli během týdne s jeho zástupci stínovou práci – a stojí na značkách.

Rozšířený mýtus říká, že legitimní je pouze takové vládnutí, kdy ovládaní souhlasí s tím, že budou ovládání. Všechno ostatní je prý diktatura. Problém je, že podle tohoto měřítka jsou diktátorské všechny vlády na světě ve všech dobách. Když uvážíme volební účast 50-60% a řekněme 60% vítězství vládních stran, znamená to, že pro vládu hlasovala přibližně třetina obyvatel. Sotva můžeme předpokládat, že by diktátoři měli menší lidovou podporu. I Stalin a Hitler byli patrně milováni více než třetinou obyvatel svých zemí a zcela jistě to můžeme říct o Gottwaldovi.