Rusku nevadí, že by Ukrajina vstoupila do EU. Rozkradená zkorumpovaná díra, zbavená svého strategického významu, bude pro Evropu jen zátěží a jablkem sváru.

Ivan Hoffman pro Radio Universum: Rok 2025 byl v České republice rokem Andreje Babiše. Politika, který polovině občanů pije krev a druhou polovinu zbavil nenáviděného Petra Fialy. Po celý rok pak Babišovi v jeho vítězném tažení asistovala média hlavního proudu. Posedlost miliardářem, který se dal na politiku, definovala mediální prostor, ve kterém jak Babišovi protivníci, tak jeho potenciální partneři hráli druhé housle. Ano, rok 2025 byl i rokem rekordně dlouhého zástupu druhých houslistů.

V zoufalé snaze odradit občany od volby fabrikanta, který politiku nemá zapotřebí, se média dopustila negativní kampaně k nezaplacení. Triumfálním volebním vítězstvím ale pozoruhodný vztah médií a staronového premiéra neskončil. Půdorys vládní koalice slibuje drama, které mainstreamu pořádně zamotá kolektivní hlavu. Místo jednoho padoucha se naši progresivní euroliberálové budou muset nějak srovnat hned se třemi padouchy: Babišem, Okamurou a Macinkou.

Izvestija: Parlamentní a prezidentské volby v tzv. Republice Kosovo nemají žádný vliv na situaci v regionu. Je to proto, že se jedná o čistě kontrolované subjekty závislé na zájmech vnějších aktérů – nejen západních států, ale i zemí Blízkého východu a nadnárodních zločineckých organizací, uvedla pro Izvestia profesorka MGIMO Jelena Ponomareva. Poukazuje na to, že Kosovo je balkánským centrem obchodu s drogami, výcviku militantů, obchodu s lidmi a zbraněmi.

Parlamentní listy na Igora Chauna: Proč jsou podle vás umělci poslední roky tak politicky vyhranění a používají drsné, zlé a dehonestující výrazy vůči názorovým oponentům? 

Je tu skupina lidí, která byla evidentně finančně a myšlenkově navázána na minulý režim, na kulturní šéfy loajální vůči minulému režimu. A tihle lidé velmi špatně nesou tu změnu, která se nyní po volbách stala. Cítí se emočně, ekonomicky a lidsky ohrožení. Ale tak to prostě není.

Jenda (Hřebejk) by ale ani tak neměl urážet své diváky. Neměl by člověka jiného názoru nazývat amorálním. Na lidi také velmi zapůsobilo, že jsou podle něj prvoci. Výsledek je, že nám na náš spolek Goscha, kde máme transparentní účet, přichází od té doby třeba 50, 200 korun a k tomu v poznámce zápis „pozdrav od prvoka“ nebo „prvok děkuje“.

Už máme dezolé a dezolát a různá nová slova, nálepky – chcimír a chciválek, tak možná se tady teď díky Honzovi objeví nové slovo. Akorát, že k tomuhle „prvokovi“ se lidé hrdě hlásí.

Možná, že tohle video byla ta pověstná poslední kapička, která pomůže ke změně ve společnosti, abychom se opět začali vracet do normálu.

Je tady totiž skupina lidí zpřáhnutá s hlavními médii, s minulou vládou, s prezidentem, kteří si osvojili vlastnictví pravdy.

Ale pravdu nikdo nevlastní. Pravda je hodnota, která se vyvíjí v čase a kterou neustále dohledáváme na základě svobodného přijímání informací.

Kdy umělci začali pohrdat svými diváky?

Já nad tím taky uvažuju. Za prvé v některých případech svou roli se hraje chlast. Za druhé je to bublina. Já to řeknu narovinu. Ozvalo se mi hodně lidí, přátel, kteří u toho videa brečeli.

Vím o i o dvou režisérech, kteří se u toho videa také rozbrečeli. Najednou si díky němu uvědomili, kam to až došlo.

No a oni si vytvořili buňku, kde se utvrzujou v té své pravdě a žijou v té své bublině.

A Honza podle mě úplně podcenil, že já mám dneska poměrně širokou základnou diváků, 73 milionů zhlédnutí za 12 let a 130 tisíc odběratelů. A že tihle lidé se za mě postaví. A že tyhle lidi on urazil. A teď se mu to vrací.

A tou třetí hodnotou je přisátí na ekonomický systém této vládní a názorové garnitury. To znamená, jakmile máš dotace, jakmile máš granty, jakmile dostáváš honoráře… Myslím, že se tam stává něco, co bych nazval jako určitou formu řízené autosugesce.

Člověk si neřekne, já budu svině a budu říkat to, co se hodí, abych prostě byl ve správné bublině a měl prachy. Ne. Ten člověk se vmyslí do toho, jak to je.

A to je ten Hrušínský, ten Vetchý… Ondra Vetchý, úžasnej kluk, já ho mám moc rád. To je hrdina. Hrál mi v Červený kartě. Mám ho rád, je to bojovník za pravdu. Z mého pohledu ale ulít. A co dneska píšou lidi, co psali těch 1700 komentářů? „Já už se nesnesu dívat na film, kde hraje Holubová a Vetchý.“ No a tam to dotáhli. Nemám radost. Mně to je líto.

Roman Šmucler pro Parlamentní listy: Pane docente, ministrem zdravotnictví se stal znovu Adam Vojtěch. Vy jste byl za covidu nejen k němu kritický a polemizoval jste s ním. Co od něj očekáváte nyní, v nové vládě Andreje Babiše?

Já spíše Adama Vojtěcha chránil před doslova blázny a kariéristy, kteří se snažili profitovat z covidu a vyvolávat velkou paniku. Spoustu lidí jsme mohli zachránit péčí a kontrolováním, leč vydělávalo se na testování mladistvých. Za to měl jít někdo do vězení a hlavně už to neopakovat – zrovna letos bude asi „blbá“ chřipka. Ale tlak médií byl drtivý a podlehl nejenom Adam Vojtěch ale i pan premiér ale i třeba Angela Merkel.

Michal&Petr: Je stále jasnější, že jediný mírový plán, který Rusko přijme, jak včera opět potvrdil Vladimír Putin, znamená “kapitulaci Kyjevského režimu”, “kompletní vyklizení starých ruských historických území Kyjevskou brannou mocí”, a úplnou a faktickou “demilitarizaci” a “denacifikaci” Ukrajiny, a zrovnoprávnění ruštiny s ukrajinštinou.

Lavrova slova lze defacto přeložit jako rázný vzkaz všem ukrajinským politikům – Bude zahájena cílená eliminace nejvyšších představitelů Ukrajiny, a klíčem k vývěru priority jejich eliminace, bude míra jejich negativního postoje k bezpodmínečnému přijetí všech mírových návrhů Vladimíra Putina.

Vidlák: Je vám úplně na nic, že máte jaderné zbraně. Viď, Starmere! Británie přestala být velmocí ve chvíli, kdy přestala doma těžit. Jakmile nemáte doma uhlí a ocel, brzy přijdete i o doky, které umějí vyrobit velké lodě. Vzniknou někde, kde tohle všechno mají levně k dispozici. Ve chvíli, kdy Thatcherová zlikvidovala britský uhelný průmysl, měla Británie sice slavnou minulost, ale už žádnou budoucnost.

Je úplně jedno, co bude na zbytku ukrajinského území. Bez Donbasu tam budou jen montovny. Základní výkovky, trubky, kolejnice, traverzy, plechy, pláty, pancíře, to se bude muset na Ukrajinu odněkud dovážet. Řeči o mírové armádě osmi stech tisících mužích jsou nesmysl všech nesmyslů, protože tato síla bude držena zvenčí pomocí několika dopravních koridorů. Montovna bude fungovat přesně do chvíle, dokud někde bude existovat ocelárna, která ji zásobí polotovary. Pokud Ukrajina ztratí Donbas, stává se stejně závislou na cizině, jako celá EU. Ano, ještě tu umíme udělat vyspělý soustruh nebo vyspělý litografický stroj. Ale z čínského železa… I ta nejvyspělejší technologie se nakonec odstěhuje tam, kde se taví železo.

Za Kramatorskem už jsou jen třešničky na dortu… Ano, ovládat Záporoží je super pro kontrolu dopravy na Dněpru. Je fajn mít Pavlograd a bylo by pro Rusko super, mít Charkov či Oděsu, Putinovi by to zase zvedlo už tak dost vysokou popularitu, ale nostalgie po minulosti není strategická. Strategické jsou díry v zemi, ze kterých Ukrajina fedrovala miliony tun kvalitního uhlí. Strategický byl Azovstal, který produkoval miliony tun oceli. Dávné propagandistické plakáty o Donbasu jako srdci sovětského hospodářství, nelhaly. Oděsa je „jen“ přístav, který stejně brzy koupí nějaké čínsko – americké konsorcium.

Proto také Rusku nevadí, že by Ukrajina vstoupila do EU. Rozkradená zkorumpovaná díra, zbavená svého strategického významu, bude pro Evropu jen zátěží a jablkem sváru. Jo, v roce 2014 to ještě vadilo. Tehdy měl Janukovyč na výběr mezi východním nebo západním partnerstvím a jedno vylučovalo druhé. Donbas a Krym v EU, to je strategická prohra Ruska. Ruský Krym i Donbas, to je strategické vítězství.

Jana Zwyrtek Hamplová na otázku Parlamentních listů: Jak vy vnímáte podporu Andreje Babiše téměř 35 % voličů – je to legitimní politická volba, nebo signál něčeho hlubšího v české společnosti?

Úvodem si dovolím poznamenat, že ta procenta by byla ještě vyšší, nebýt oné mediální a jakkoli nezasloužené protekce pro Petra Fialu a jeho lidi, a oné až hystericky pěstované nenávisti vůči Andreji Babišovi. Vyhrát volby za těchto ultra nefér podmínek byl skutečně unikátní majstrštyk, před kterým je nutno smeknout. Zejména ten poslední duel Babiš – Fiala byl od Andreje Babiše výkon vyzrálého politika, který si s jasnou převahou a v klidu, lidově řečeno, namazal soupeře na chleba. Marně se ho tehdejší předseda vlády snažil vyprovokovat, odpovědí mu byl absolutní klid. Já osobně jsem ve svém okolí, pokud se ptáte na důvody, koho a proč lidé volili, často vnímala hlavně až nečekaně obrovské zklamání z Petra Fialy a z toho, kam naši zemi on a jeho lidé dovedli. Ať to byla digitalizace stavebního řízení, kauza Dozimetr a rozdělování úplatků mezi strany, bitcoiny… Byla to prostě vršící se hrůza. Jeho vláda se navíc stala karikaturou sebe sama tím, jak se pořád chválila. Byla zcela odtržena od lidí. Zcela. Často padalo – to raději Babiš a jeho Agrofert s viditelnými zisky, než Fiala a jeho lidé s neviditelnými úplatky a podivnými kauzami. Připomeňme, že další opoziční volbou pak bylo vlastenecké SPD Tomia Okamury posílené novými tvářemi Rajchlem, Vondráčkem a Šichtařovou, a do třetice zcela mladá krev Motoristé vedená nepřehlédnutelným duelem Macinka – Turek. Proti této sestavě přirozených a vesměs chytrých a vzdělaných osobností nemohl vyumělkovaný akademik Fiala obstát, a mohl ho tlačit kdo chtěl. Andrej Babiš vyhrál volby zkrátka zaslouženě a Petr Fiala je velmi zaslouženě prohrál. A to je celé. Bohužel nás pokus Petra Fialy zahrát si na premiéra přijde docela draho.

Petr Vacek pro Parlamentní listy: Pětikoalice nám po sobě zanechala zemi v marasmu. Morálním i faktickém. Řekněme lidem upřímně, že náprava škod způsobených Fialovou vládou nebude jednoduchá a bude vyžadovat čas. Lidé to přijmou. Lží slyšeli od Petra Fialy a jeho souputníků vice než dost. Nastal čas pravdy a tvrdé práce. V zahraniční vytvořili fialovci svou bezpáteřností, nekonečnými ústupky a slouhovskou mentalitou dojem, že jsme pouhými bruselskými lokaji, ničím více. Lokaji, kteří všechno odkývají, a tak ani není třeba se jich ptát na jejich názor předem. Degradovali naši zahraniční politiku na vykonavatele vůle a rozhodnutí jiných. Toto patolízalství skončilo. Česká republika bude v cizině opět brána s úctou a respektem. Její souhlas bude na mezinárodním fóru znamenat jen to, že dosáhla svého stanoveného vyjednávacího cíle a naplnění svých zájmů, a nikoliv jako dosud gesto psí oddanosti, které zahraničí odmění jen podrbáním za uchem.

Celé volební období se zabývali jen politikou „hurá-ukrajinismu“ a chimérou konečného vítězství. Byla to vláda devótních diletantů, která nedokázala řešit zásadní témata a zanechala rozvrácenou zemi. Nedivím se proto, že strašili a straší Putinem. Nic jiného jim totiž nezbývalo, protože nic jiného ani neuměli a neumí.

Markku Siira pro Zvědavce: Ve světle klasické teorie elit žádná společnost nikdy nezměnila svou vládnoucí třídu z iniciativy mas. Před sto lety Vilfredo Pareto, Gaetano Mosca a Robert Michels prokázali, že moc vždy zůstává v rukou organizované menšiny a že ke změně elity dochází buď v důsledku úpadku, nebo v důsledku nástupu konkurenční elity k moci – nikdy však v důsledku spontánního lidového hnutí.

A fčil věci smutne…

Před Vánoci opustil naše řady Radko Kubičko. Kolega, kamarád, slušný člověk. Bylo mu jen 58 let.

V neděli ráno opustil náš svět David Bohbot, nejen česko-izraelský bezpečnostní expert, ale také rabín a místopředseda pražské Trikolory.

Tuž abyzme nekončili fakt smutně, tak skvěly rozhovor Martiny Kociánové s Petrem Jablonským najdete TADY.