Belzebub nam promluvil. Asi dostal notičky z pekla, že je třeba vyhnat zblbnute děcka do ulic.
Dan Vávra – Pavel&Havel
Jan Sedláček: Současná hradní kauza ukázala, že další „dezinformace“ je pravdivá:
„Hradní kmotr“ Petr Kolář je skutečně klíčovou postavou na Hradě, ač Petr Pavel před volbami sliboval opak.
V demokratickém státě by toto bylo na abdikaci a nové prezidentské volby.
Halík: Vyjděte do ulic. Předčasné volby, ať voliči mají reparát.
Ale podivejme, Belzebub nam promluvil. Asi dostal notičky z pekla, že je třeba vyhnat zblbnute děcka do ulic. Teho šaška nevezmou do nebe, ani kdyby měli den odevřenych dveři…
Marek Stoniš: @milionchvilek svolává další demonstraci na podporu prezidenta. Už vidím ty transparenty:
– Macinka nesmí psát SMS Kolářovi!
– Pavel je Havel! Eva je Olga a Dáša!
– Nesahejte nám na zbrojaře!
– Patříme na Západ, L-159 na Východ!
– Babiš je nejslabší český premiér od Přemysla Oráče!
– Máš klávesnici? Pojď s námi do války s Turkem!
– Čti DenikN, posílíš válku!
– Chceme Fialu, německé platy a Nutellu za 69,90!
Karel Strakoš na Protiproudu: Prezident zveřejňuje cizí SMS a pláče jako malé děcko že je vydírán. Petr Pavel, muž, který celou kariéru staví na tom, že vždy stojí na „správné straně“, včera dosáhl nového dna české politiky. Na mimořádné tiskovce na Hradě zveřejnil dvě SMS, které ministr zahraničí Petr Macinka poslal jeho poradci Petrovi Kolářovi, a označil je za pokus o vydírání své osoby.
Prezident republiky bere soukromou komunikaci mezi ministrem a jeho vlastním poradcem a vydává ji za útok na sebe osobně. Zprávy neobsahují žádné osobní hrozby. Pouze politický tlak v duchu, že pokud nepřistoupíte na kompromis ohledně Turka, bude vás to hodně bolet.
To, co v normální politice funguje jako běžné vyjednávání, teď Pavel zbaběle balí do trestní roviny a označuje to za vydírání. Jedná se o zoufalý pokus vojáka najít nějakou munici, když už mu došlo všechno ostatní. Je to trapné na několika úrovních.
Zveřejňuje soukromou komunikaci poradce s ministrem, čímž porušuje základní pravidla slušnosti a důvěry v úřad. Předstírá, že zprávy mířily přímo na něj, přestože byly adresovány Kolářovi. Celou věc okamžitě předává policii a tajným službám, protože když už nemá reálnou moc jak tlačit na vládu, zbývá mu už jen trestní stíhání oponentů. A vůbec mu nedochází, že přitom vypadá jako krysa zahnaná do kouta.
Po zrušené schůzce s vládou, po zrušení jeho diplomatických nominací velvyslanců, po odmítnutí jmenovat Turka z osobních důvodů, po blamáži s letouny, po všech těch poníženích, které si způsobil sám, teď hází granát posledního zoufalství.
Generál Uplakánek se pokouší o nečistou protiofenzivu. Tohle už není obrana demokracie. To je zoufalý pokus o sebezáchovu od člověka, který rozehrál velkou hru a zbabral vše na co sáhl. Když nemůžeš vyhrát, tak alespoň převrátíš stůl, pokazíš hru a doufáš, že se to obrátí proti těm druhým.
Pavel se teď chová přesně tak, jako se chovají ti, kteří zjistí, že už nemají co ztratit. Křičí hlasitěji, útočí níže a doufají, že někdo uvěří, že to oni jsou ta oběť. Ale česká veřejnost není hloupá.
A tohle nové dno české politiky už není jen trapné, ale hlavně smutné. Protože když prezident republiky sáhne po takových metodách, tak už nejde o obranu hodnot. Jde o holé přežití jeho vlastního mýtu o velkém morálním majáku. Pavel se mohl zachovat jako státník. Mohl mlčet, vyjednávat, čekat na lepší karty.
Místo toho zvolil cestu nejnižšího odporu a za hysterického křiku zhrzené opozice našel nové dno české politiky. Teď už jen můžeme čekat, jak hluboko ještě klesne. Protože tohle není konec. To je teprve začátek jeho konce.
Václav Musílek na Radiu Universum: Jednou za několik dekád odumírá starý pořádek a přichází nový. Většinou se tak děje jako odraz významných událostí. Naposledy to byl pád sovětského bloku, který způsobil, že dichotomii Východ–Západ nahradil unilateralismus s jasnou dominancí Spojených států, a Západu vůbec. Ten však kvůli nerozumným politickým i podnikatelským špičkám a intelektuálním vůdcům své postavení promrhal hloupou politikou deindustrializace, klimatického alarmismu, podpory masové migrace, odklonem od trhu a nástupem přeregulovanosti, subvencování všeho možného i nemožného, obřích veřejných dluhů, vysokých daní nutných k udržení rozsáhlých welfare states a dalších neblahých jevů.
Západ zapomněl či úmyslně odvrhl vše, co způsobilo jeho bezprecedentní nárůst bohatství, a s tím spojeného celosvětového vlivu a síly. Začal zaostávat. Nejprve technicky, protože antitržní politiky nemotivovaly k inovacím a technologickému pokroku. Snižující se úroveň technického vzdělávání vedla k tomu, že neprodukoval dostatečné množství mladých mozků schopných vymýšlet nová řešení, vynalézat nové postupy – a hlavně téměř nikdo neměl potřebu je uvádět do praxe.
Orientace západních univerzit na velmi diskutabilní humanitní studia, často prakticky nepoužitelná a nepřinášející nic podstatného, přispěla i k myšlenkovému zaostávání.
Vidlák: Hrad je jediným a posledním soupeřem Andreje Babiše. Ale nějak se nám zapletl do šarvátek, které se nedají vyhrát. Včerejší hrdinný prezident se jedním rázem stal žalobníčkem ze základní školy, který si musí volat na pomoc policii, protože mu Macinka napsal mocinky ošklivou zprávu, už se to nedá vzít zpátky a když se „hádáš s blbcem“ za minutu už se hádají blbci dva. Místo moudrého prezidenta, který s nadhledem moderuje roztržky v poslanecké sněmovně, tu máme moudrého Andreje Babiše (fakt jsem to řekl?), který s nadhledem urovnává spory mezi hysterickým prezidentem a ministrem zahraničí. Takhle to Kolář chtěl?
Souboj Kolář vs. Macinka nevyhrál Hrad ani ministerstvo zahraničí. Vyhrál ho Babiš.
Deník TO: Za předchozí, dekadentní vlády Petra Fialy se začaly vracet metody, které bohužel notně připomínaly „dohlížení a trestání“ za starého režimu. Ztělesňoval je armádní plukovník jako vystřižený z druhořadé gangsterky nebo dokumentu o afghánských mudžáhidech. Po odchodu téhle militarizované zájmové skupiny zůstal v popředí veřejného zájmu její „pohrobek“ – dočasný obyvatel Pražského hradu. Generál ve výslužbě, jenž si už stihl projít celým „nezbytným“ spektrem výroků o své další politické kariéře.
Od tvrzení, že jedno funkční období tak nějak stačí, až po nejnověji artikulovaný názor, že nevylučuje svou další kandidaturu. Moc, zejména v hradních výšinách, je tvrdá syntetická droga. Což z polistopadové doby známe už od Václava Havla, když se chtěl nejprve jaksi „obětovat“ dovedením státu do prvních svobodných voleb, aby nakonec prezidentoval hned třikrát.
D-FENS: Macinka prý vydírá agenta Gumu. Je to zábavné a je to k popukání, jen je škoda, že se to musí odehrávat tady.
Macinka píše hradnímu úředníkovi a „příteli po boku“ prezidentčíka soudruha Pavla, že mu bude dělat problémy a nepustí ho do Bruselu za Uršulou. Nikdo se ani nepozastavuje nad tím, že se ministr zahraničí obrací na hradního úředníka Koláře, když chce napsat Pavlovi. Z toho je vidět, kdo to tam vede a kdo je jen loutka pro veřejnost.
Přítel po boku se otočí na bok a komunikuje s prezidentčíkem. Ten se odebere svolat tiskovou konferenci a tam plačtivým hlasem prezentuje obsah soukromé komunikace ministra s hradním úředníkem veřejnosti. Že na něj Macinka žaloval taťkovi Kolářovi a že ho vydírá. Pak se vzdálí na zahraniční dovolenou. Dovolená na rozdíl od vnitropolitické krize nepočká.
Tohle že je voják? Neohrožený rozvědčík vycvičený překonat odpor imperialistických žoldáků a penetrovat ve jménu marxismu-leninismu struktury v srdci západního kapitalismu? James Bond Varšavské smlouvy? Jako vážně? Místo aby vykázal Macinku i s jeho vstupem do učebnic politologie, maximalistickými kroky a brutálním bojem za Turka, tak se běží vyfňukat do médií, že ho Macinka zmáčknul.
Jindřich Rajchl: iDnes už zase manipuluje, že jsem si vzal s sebou do Maďarska svoji ženu a že o tom sněmovna nevěděla.
Problém je v tom, že se nejednalo o cestu organizovanou sněmovnou, nýbrž o osobní pozvání ministra zahraničí Pétera Szijjártóa. Jel jsem autem a vše jsem platil ze svého. Stranu PRO ani českého daňového poplatníka tak tato cesta nestála ani korunu. Já si to proplácet nenechávám. Nejsem Šebelová.
Michal&Petr: Brusel a Kyjev chystají 25. května 2026 uspořádat velkolepou oslavu “výročí tragické smrti” pachatele, který osobně na Ukrajině zorganizoval 1295 pogromů, a při nich nechal vyvraždit nejméně 155 000 Židů a dalších menšinových etnik. Ve stejný den se asi čistou náhodou bude v Brně konat i sjezd Sudetoněmeckého landsmanšaftu!?
