Zpět
Text
Přehrát
Všechny příspěvky s Vladimír Budinský
Jedeme bez světel na plný plyn do zdi. Náhrada za uhlí se ani nezačala stavět
Téměř čtvrt tisíciletí trvalo dobývání černého uhlí na Ostravsku. Tato dlouhá a často i dramatická historie skončila na začátku letošního února. Zdá se, že definitivně.
Symbolický vozík, který vyvezli horníci 4. 2. 2026 z dolu ČSM, byl tím posledním nejen v Ostravsko-karvinském revíru, ale v celé republice. Hlubinná těžba končí, přestože pod povrchem zůstávají odhadem ještě další dvě miliardy tun. Tyto obrovské zásoby se často zmiňují v souvislosti s naší energetickou bezpečností. Česká energetika je stále závislá na uhlí zhruba ze 40 %, což se ale týká převážně uhlí hnědého.
Přesto je konec těžby černého uhlí součástí širšího problému, který nám může v blízké budoucnosti pořádně zatopit. Čeká nás energetický hladomor, říká můj dnešní host v pořadu Právě teď. Tím hostem je Vladimír Budinský, energetický expert, někdejší ministr dopravy. Ještě zmíním, že je také předsedou spolku Konec uhlí Nová energie, je bývalým prezidentem Zaměstnaneckého svazu důlního a naftového průmyslu a také bývalým prezidentem Evropského sdružení Eurocall.
Martina: Já už jsem tady zmiňovala, že uhlí je nejstarším zdrojem elektrické energie, a je neodmyslitelně spojeno s historií naší země i s jejím rozvojem. Teď, když jsme mu na začátku února vystrojili pohřeb, cítíte se jako pozůstalý?
Vladimír Budinský: Cítím se, ano, špatně, protože uhlí mi dalo posledních dvacet let živobytí a uhelná elektrárna Počerady v roce 1987 mě zbavila bídy, když jsem tam našel zaměstnání. Takže mám k tomu uhlí trošku osobní vztah a je mi líto, že to končí dřív, než by to skončit muselo.
Martina: Byl to dobrý krok skončit s těžbou černého uhlí? K hnědému se dostaneme později, ale byl to dobrý krok v tuto dobu, byl nutný, anebo alespoň pochopitelný?
Vladimír Budinský: Je to krok daný ekonomickou nesmyslnou politikou, která některé věci uměle zatěžuje, a některé věci dotuje a zvýhodňuje. My samozřejmě na našem území, které je nesmírně bohaté… Naše země je bohatá, a proto se jí v minulosti tak dobře dařilo. České země ve středověku patřily mezi nejbohatší místa Evropy a bylo to dané tím, že jsme tady těžili nerosty, těžili jsme tady stříbro.
Do pohraničí přišlo mnoho schopných lidí, aby tam těžili nejrůznější kovy. Uhlí jsme neměli jenom na Ostravsku černé, měli jsme ho na Kladensku. Byly velice kvalitní sloje černého uhlí na Slánsku, v Podkrkonoší, na Plzeňsku. Naše země je na nerosty bohatá a toto bohatství jí dávalo minulou prosperitu. Když se podíváte po Praze, proč je Praha tak krásná? Právě proto, že se tu něco těžilo, že se tu podnikalo, a proto, že tu bylo bohatství, tak je i ta architektura bohatá.
Uhlí z kilometrové hloubky nemůže cenově konkurovat australským povrchovým lomům prakticky bez skrývky
Martina: Za Rakousko-Uherska jsme byli nejbohatším regionem tohoto soustátí. A vy jste teď hovořil tak obecně o tom, jaké bohatství a poklady máme pod nohama, ale pojďme se vrátit k tomu černému uhlí. Byl to předčasný krok?
Vladimír Budinský: Z hlediska ekonomiky, která je dneska nastavená globálně tak, že oproti minulosti není problém něco i z velké dálky dovést, je to logické v tom, že to uhlí, které my dobýváme z kilometrové hloubky, a těžíme ho už teď po těch 250 letech z méně výhodných poloh a často z docela nevýhodných slojí, z velké hloubky, za přítomnosti vody, metanu – tak je jistě ekonomičtější ho dovést ze zemí, které těží povrchovým způsobem. Představte si, že v Austrálii těží kvalitní černé uhlí v povrchových lomech někdy prakticky bez skrývky.
Martina: Také ho vozíme už z Austrálie.
Vladimír Budinský: Také ho vozíme, proto ho vozíme…
Emise se počítají až od Rotterdamu – evropská energetická politika je jeden velký fake
Martina: Ale ekonomicky ani ekologicky mi to logiku moc nedává, zejména když tady hovoříme o těžké dostupnosti už v Ostravsko-karvinském revíru, ale v podobné sloji 50 kilometrů na sever v Polsku se stále vesele těží.
Vladimír Budinský: Vesele už ne, už tam je to smutný příběh, také tam dochází k útlumu a polské těžební firmy hromadí veliké ztráty. Polsko je na černém uhlí ještě více závislé. Ono je uhlí a uhlí. To uhlí, které my jsme těžili teď už v těch posledních dnech, bylo pouze uhlí koksovatelné. To má mnohonásobně větší hodnotu, než je uhlí takzvané teplárenské, které se hodně těží v Polsku, protože největším zdrojem energie v Polsku jsou černouhelné elektrárny.
Ale jak říkám, to je ta ekonomika, která něco dotuje, něco penalizuje. Dopravu po moři nijak nepenalizuje. V Evropě se počítají emise až z Rotterdamu, kde najdete největší hromady uhlí v Evropě v uhelném přístavu, kam přicházejí všechny ty obrovské lodě. A počítají se emise jenom z železniční dopravy z Rotterdamu k nám. Ale ty emise na moři se nepočítají, nepočítají se emise z těžby plynu – když si představíte, jak vypadá těžba plynu v Rusku nebo jak vypadá těžba plynu frakováním, tak jsou ty emise v místě těžby obrovské. Ale tady se to nepočítá, začneme to počítat až na hranici Evropy a ono to najednou vyjde.
Martina: A to pak máme hezkou statistiku.
Vladimír Budinský: Je to všechno fake. Abych přilákal naše mladé posluchače – energetická politika Evropy je jeden velký fake.
Zatopení dolů může být nevratným zásahem do bezpečnosti a suverenity státu
Martina: Budeme rozebírat, co je na něm nejfalešnějšího, ale ještě bych se chtěla zeptat v souvislosti s černým uhlím a s posledním vozíkem. Velká diskuze je nad tím, že ty doly takzvaně zatopíme. Znamená to, že je zatopíme aktivně, zaplavíme, anebo že jenom přestaneme čerpat vodu, která tam vzlíná jako spodní voda?
Vladimír Budinský: Je to různé. Jsou doly, které jsou na vodu hodně bohaté, jsou doly, které nejsou. Ale v principu máme podzemní vodu. Každý někdy zkoušel kopat do země a zjistil, že v určité hloubce je většinou voda. A voda do té výše nastoupá přirozenou cestou. Jakmile přestaneme těžit – a jednou z důležitých věcí při těžbě uhlí je čerpání vody, aby se vytvořil takový depresní kužel, aby se vyčerpala voda a horníci se pod tou zemí neutopili.
Druhou důležitou věcí je větrání. Musí se do podzemí vhánět obrovské množství vzduchu, aby se vyvětral zejména metan a aby tam nedošlo k nějaké explozi. Pokud přestaneme čerpat tu vodu, tak se přirozeně zvedne hladina až do normální hladiny spodní vody. Tím nastane v mnoha místech situace, že tam, kde měli suché sklepy, najednou budou mít vodu. A musíme ještě nějakou dobu pokračovat v odvětrávání, protože jinak by se tam ten metan koncentroval. A nakonec se ty doly většinou zasypávají nebo zaplombují, zabetonují. Udělá se tam taková zátka. Pokud to jde, tak se to zaveze nějakým inertním materiálem.
Martina: Pane Vladimíre Budinský, před pár dny bývalý šéf Pražské plynárenské, Pavel Janeček, řekl, že zatopení uhelných dolů by znamenalo nevratný zásah do bezpečnosti a suverenity státu. A varuje, že takový krok by byl faktickou sabotážní akcí vůči České republice. Vnímáte to stejně?
Vladimír Budinský: Ano, jsou to tvrdá slova. A základní otázka je, jestli tady budeme mít nějakou elementární energetickou bezpečnost danou tím, že jsme si sami schopni vyrobit dostatek energie – a to dostatek, se dá říct 85 nebo 90 % energie, kterou spotřebováváme, bychom si měli umět vyrobit sami. Jestli to bude z uhlí nebo z něčeho jiného, to je další otázka.
Ale k těm nevratným krokům dochází. Podívejte, zlikvidovaly se doly na Kladensku, které bylo průmyslové právě proto, že tam bylo uhlí. Zlikvidovaly se doly v Podkrkonoší, Rosice, Oslavany. Zlikvidovaly se doly na Žacléřsku, v západních Čechách. To nastalo v posledních 20–30 letech a má to spojitost s ekologickým šílenstvím a s tou fobií z takzvaného sodovkového plynu, že všechno zlo pochází z CO₂ a my proti němu musíme bojovat. Zatímco jinde proti němu nebojují.
Jedeme bez světel na plný plyn do zdi a za tři čtyři roky narazíme
Martina: Vy jste řekl, záleží na tom, jestli budeme mít jiný zdroj než uhlí, když zavřeme uhelné doly. Zatím nám uhlí dává 40 % elektřiny a 50 % tepla. Programové prohlášení vlády počítalo s koncem uhlí v roce 2033, pokud ovšem za uhlí bude náhrada. Hnědému uhlí tedy zbývá do jeho pohřbu jen pár let a žádná náhrada za uhlí se zatím nestaví. Co to tedy pro nás fakticky znamená?
Vladimír Budinský: Jedeme bez světel na plný plyn do zdi. Něco se stane, teď je to ještě dobré, letos je to dobré, v tomto volebním období je to dobré, nic se asi dramatického nestane v příštích 3–4 letech, ale pak někam narazíme do zdi.
Martina: Dáte nám nějaký horizont? Dá se to odhadnout?
Vladimír Budinský: Ten horizont je velice diskutabilní, když vidíte, jak lítá cena emisní povolenky. Stačí jeden projev jednoho Macrona, a povolenka se najednou z hodnot kolem 90 euro propadne pod 70. Tento bruselský bitcoin zvaný EU emisní povolenka, který právě uhelnou energetiku vraždí, létá nahoru dolů podle toho, jak se spekulantům zamane, jak se vyděsí nebo jak na růst jeho hodnoty spekulují.
A právě tato povolenka rozhoduje o tom, jestli uhelné elektrárny budou fungovat, nebo nebudou. Dám vám příklad. Elektřina dnes stojí nějakých 90 euro. A aby se vyrobila jedna megawatthodina elektřiny v uhelné elektrárně, musí se koupit jedna povolenka, která stojí 80 euro. Takže tomu provozovateli elektrárny na všechny poplatky státu za to, že těžím, na platy horníků, na elektřinu do bagrů, na všechny odvody, na provoz kolejové dopravy, na provoz té elektrárny, na zaplacení všech těch pracovníků zbývá pouhých 10 euro z těch 90. A těch 80 dal za nějakou úplně nesmyslnou fiktivní povolenku, kterou my jsme si tady nechali vyšplhat na 80 euro, zatímco v Číně stojí řádově 8 euro.
A v Číně, která spotřebovává stokrát víc uhlí než Evropská unie, se vyrábějí věci, které my pak dovážíme, protože náš průmysl odchází a není schopen je vyrábět. To je absurdita, nepochopitelná absurdita, kdy člověk čeká, jak v té Andersenově pohádce, kdy někdo vykřikne: „Ten bruselský král je nahý a úplně hloupý.“
Česká republika přestává být suverénní – 80 % legislativy se tvoří v Bruselu
Martina: A to ještě hovoříte o situaci, kdy tu elektřinu vyrábíme. Česká republika doposud byla závislá na dovozu energie přibližně z 39 %, ale Státní energetická koncepce z roku 2022 počítá s tím, že se jí podaří udržet závislost na dovozu energií pod 65 % a do roku 2040 pod 70 %. Dává toto vůbec nějaký ekonomický smysl?
Vladimír Budinský: Tohle je primární energie, do které musíme počítat i energii, kterou používá třeba doprava. V tom jsou ropné produkty, ropné výrobky – nemáme ropu, takže musíme ropu dovážet. A ropa je na světě pořád energetickým zdrojem číslo jedna.
Dalším energetickým zdrojem je uhlí. To naštěstí máme, ale už ho používáme jenom na výrobu elektřiny. A popravdě řečeno, z veškeré energie, kterou spotřebováváme, tvoří elektřina jenom minimum. Většinu energie v České republice spotřebujeme na teplo a tam nám ho dávalo uhlí 50 %, zbytek dává plyn a možná nějaké bioprodukty ze dřeva. Ale z těch primárních zdrojů jsme na dovozu závislí, jak jste říkala, a dosud jsme byli v elektřině nejenom soběstační, ale byli jsme schopni exportu. Tahle naše schopnost vyměnit elektřinu při vývozu za něco, co nemáme, se nám ztrácí.
Martina: Ale teď jsem hovořila o Státní energetické koncepci, která počítá do roku 2040, že budeme dovážet, doufám, méně než 70 % energií. A tak se ptám, jestli stát, který je takto závislý na dodávkách životadárné energie každého průmyslu a společnosti jako takové, vlastně ještě je suverénním státem? Protože ta zranitelnost a možná i vydíratelnost při takových dovozech je možná taková, že svou subjektivitu ztrácí.
Vladimír Budinský: Suverenita je důležité slovo. Já jenom předešlu, že to, že nebyla tahle Státní energetická koncepce přijata minulou vládou, považuji za největší úspěch, který se nám podařil. Protože jsme na všech úrovních nesmyslnost této energetické politiky napadali a to, že to nakonec ani ta vláda nepřijala, je největší úspěch. Ale znamená to, že žádnou energetickou koncepci nemáme. Opravdu nemáme dálková světla a jedeme na denní svícení stovkou v mlze do zdi.
A suverenita je velice důležitá, protože my už dneska jako Česká republika suverénní nejsme. 80 % veškeré legislativy se tvoří v Bruselu. Naše vláda může tady něco vyhlásit, ale pokud nezíská pro své záměry souhlas v Bruselu, tak se uskutečnit nemohou. A pokud se je pokusíme navzdory EU uskutečnit, budeme potrestáni.
Ani regiony v České republice nejsou soběstačné. Vždycky jsme se dohadovali, jestli my v severozápadních Čechách na zbytek republiky nedoplácíme. Máme oblasti, které energii produkují, a ty se potom do jiné části republiky dostávají. Evropa se integruje a postupně vzniknou oblasti, které budou na energii bohatší, a vzniknou oblasti, které budou na energii chudší.
A je moc smutné, že my, kteří jsme byli oblastí bohatou na elektřinu, si zlikvidujeme vlastní zdroje a budeme na elektřinu chudí. A tím pádem, budeme-li na elektřinu chudí, tak ten průmysl sem nepřijde. Podívejte se, nové technologie, které přicházejí, obrovské investice jdou do datových center na umělou inteligenci. To je obrovské… My žijeme v nové průmyslové revoluci. Akorát ta nová průmyslová revoluce se možná bude odehrávat mimo naši planetu.
Elon Musk chce postavit obrovská datová centra na oběžné dráze, aby je napájel tam ničím nestíněnou solární energií. Chce vybudovat nějaká výrobní a datová zařízení na Měsíci, možná jednou i na Marsu. Energie je strašně důležitá pro nové typy podnikání. A my tu energii tady mít nebudeme. A to je strašlivá škoda. Je to škoda těch lidí, kteří by mohli na nové ekonomice participovat, mohli by na ní vydělávat, mohla by je zaměstnávat.
Už dnes máme jednu z nejdražších energií v Evropě. Pokud bude Evropa sama energie dovážet, pak nejlevnější energie bude vždycky v přístavech. Nejvíc uhlí v Evropě je v Rotterdamu. Nejvíc plynu bude v nějakém Wilhelmshavenu nebo v místech, kam bude přicházet buď trubka z Norska, nebo kde bude terminál na LNG. Možná někde ve Španělsku u solárních panelů, ale ne u nás ve střední Evropě – posledních šest týdnů nesvítilo slunce, nefoukal vítr. My tu žádnou energii mít nebudeme. Skoro žádnou.
Martina: Kdo za to může?
Vladimír Budinský: Může za to vláda, může za to politická reprezentace, jejíž horizont je vždycky čtyři roky. Za čtyři roky se nic v energetice nevyřeší, tak se to dá stranou. Řeší se podružné věci, šum dne a vlastně nic nového tady nevzniká.
Solární panely energetiku rozvracejí a na konci plynové trubky stojíme s prázdnýma rukama
Martina: Asi se všechno nedá svést na tu minulou vládu, protože o dostavbě jaderné elektrárny Temelín už před mnoha lety byla ustanovena koncepce, která byla těsně, dá se říct, před spuštěním. To nedopadlo, tuším, za vlády Andreje Babiše a teď už vášnivě diskutujeme dalších deset let o dostavbě jaderné elektrárny Dukovany, ale kromě těch diskuzí se může zdát na první pohled, jako by se nic nedělo.
Vladimír Budinský: V principu se nic neděje. Staví se solární panely, které tu energetiku rozvracejí, které nedělají nic moc navíc, které jenom využívají nějakého momentu, kdy se zdají být výhodné, ale po zbytek roku a ve chvíli, kdy nejvíc energii potřebujeme, nefungují a musí být něčím zastoupeny a zaskočeny – a ten záskok nemáme, nebudeme mít.
Ve střední Evropě by to měl být plyn, ale my jsme zrušili dovoz z Ruska a budujeme si jinou závislost, komplikovanější pro Českou republiku, protože z minula jsme měli velice komfortní pozici v tom, že jsme byli na té trubce tranzitního plynovodu. My jsme spotřebovávali necelou desetinu toho, co tou trubkou teklo. Takže když si to posluchači představí, je to, jako když sedíte na břehu obrovské řeky a máte kbelík a občas si naberete trošku vody z proudící řeky, a za to, že necháte tu řeku na svém pozemku, vám ten plyn dají skoro zadarmo.
Dneska jsme na konci té trubky. Dneska musíme čekat na to, jestli bude mít Evropa plynu dost a jestli se nějaký k nám dostane. A vezměte si, že v Německu také počítají s koncem uhlí a chtějí ho nahradit plynovými elektrárnami. Chtějí postavit 20 gigawattů plynových elektráren. To je asi třikrát tolik, co je výkon celé energetické soustavy České republiky. Oni to chtějí třikrát udělat v plynu.
Martina: Ale my jsme na konci té trubky.
Vladimír Budinský: My jsme na konci trubky. Čekáme na plyn, který občas spustí z Německa, ale oni sami říkají, že budou ho daleko více než dnes spalovat ve svých plynových elektrárnách. Je otázka, jestli výstavba těch terminálů a množství plynu, který bude k dispozici, bude dostatečná na to, abychom i my šli stejnou cestou a stavěli plynové elektrárny. Já nevím, proč máme opakovat chyby Němců v daleko nevýhodnější pozici, než jsou oni. Oni mají přístav, my nemáme přístav.
Martina: Vy jste navíc zdůraznil, že naši investoři se ještě ani nepostavili do fronty na paroplynové zdroje. Před nimi už jsou energetické firmy z celé Evropy, protože při odstávce uhlí v Německu, při odstávce jádra, budou všichni potřebovat tyto plynové zdroje jako kompenzaci obnovitelných zdrojů. Vy říkáte občasných.
Vladimír Budinský: Občasných zdrojů, obnovitelné nejsou.
Nouze naučila Dalibora housti – Češi se přizpůsobí, ale energeticky náročný průmysl odejde
Martina: Myslíte si, že ještě máme šanci aspoň najít, kde ta fronta končí, a pak nakoupit ten plyn za ceny, které by se jevily pro ekonomiku alespoň přijatelné, když neřeknu příčetné?
Vladimír Budinský: Ten plyn kupuje ČEZ, ten plyn kupují obchodníci s plynem. To už jsou dneska globální firmy, takže bych nechtěl úplně děsit veřejnost tím, že plyn nebude. Plynové zdroje jsou ty nejspolehlivější a rozhodně kdo má plynový kotel, ať si ho ponechá, protože to bude do budoucna asi nejspolehlivější a řekl bych i nejekonomičtější způsob vytápění.
Pro běžného občana plyn bude vždycky. Tady je jenom otázka, jestli bude pro tu novou plynovou elektrárnu, která, jak to správně říkáte, se ještě ani nezačala připravovat, protože ta fronta na budoucí plynové elektrárny je dlouhá a stojí se před továrnou Siemens. A tak je asi jasné, kdo první dostane z továrny Siemens elektrárny Siemens, že?
Martina: Jenomže vy jste tady před chvílí zmiňoval naši nevýhodnou pozici, co se týká plynu. Teď jste řekl, že se tak úplně nemáme bát, ale nejsme v blízkosti přístavů, kam se bude LNG dopravovat, nejsme, jak jsme zmínili, už ani tranzitní země, přes kterou šel ruský plyn, nejsme ani v blízkosti přímořských terminálů, kam ústí plynovody z Norska. Jak se tedy můžeme tvářit? Pominu úplně ekologii, ale jak se můžeme tvářit, že to budeme schopni zaplatit v budoucnosti? Protože tady toto všechno, tento tranzit, bude navyšovat cenu plus emisní povolenky.
Vladimír Budinský: V Čechách máme takové hezké přísloví, že nouze naučila Dalibora housti. Nepochybně celá ta energetická šlamastika přinese obrovskou transformaci ekonomiky. U nás už je dneska energie dražší než ve Španělsku nebo ve Skandinávii. Je dokonce dražší než i v Německu. Není tu žádný impuls na to, aby se to nějak zásadně zlevnilo.
To znamená, že odsud budou muset v tom globálním, otevřeném světě energeticky náročná odvětví odejít. Nepochybně ta nouze přiměje lidi tady, aby začali dělat něco jiného. To, že jsou u nás zajímavé věci a že se u nás děje mnoho věcí, o kterých se snad ani nemluví anebo občas – je třeba zpráva, že výrobce ultralightů, ultralehkých letadel, a my jsme v tomhle velmi dobří, u nás je několik výrobců, kteří vyrábějí superkvalitní, na celém světě prodávané ultralehké letouny. Každému dojde, že kilogramová cena letadla je asi výhodnější než kilogramová cena válcované oceli, a dodáváme je do Jižní Koreje.
Takže když si jihokorejská armáda koupí z Čech cvičná letadla, když je dodáváme do Spojených států, když prodáváme věci, které jsou energeticky nenáročné, jako počítačové hry a různé softwarové produkty, tak to je ten směr, kterým bude muset Česká republika jít. Odejít od těžké strojírenské výroby, od těch obrovských materiálových a energetických nákladů k něčemu jinému. Ale samozřejmě, aby ekonomika fungovala, musí dovoz nějak být vykompenzován vývozem a vnitřní ekonomika musí fungovat v tom globálním světě.
Takže já se neděsím toho, že by Česká republika zemřela. Češi nejsou hloupí. Přizpůsobí se. Čech se přizpůsobí.
Martina: Tam, kde hynuli vlci.
Vladimír Budinský: Tam, kde hynuli vlci, se Čech přizpůsobí – a my to zvládneme. Určitě to zvládneme.
Blackouty se stanou realitou a na mobilu budeme vedle počasí sledovat, jestli půjde elektřina
Martina: Pane Vladimíre Budinský, ale tyto změny ve struktuře ekonomiky, které jste teď naznačil, budou znamenat svého druhu pravděpodobně průmyslovou revoluci. A i na to musíme být připraveni. Nejenom technicky, nejenom ekonomicky, nejenom energeticky, ale také mentálně. Máte pocit, že jsme na tom už začali pracovat?
Vladimír Budinský: Já myslím, že Češi to zvládnou. Pokud se týče všech parametrů vzdělanosti a schopností, tak Češi v matematice a v těchto věcech nezaostávají za Evropou ani za světem. Dneska děti používají umělou inteligenci úplně bez problémů. To jsou fantastické nástroje. Musím vám říct, že jsem o víkendu díky umělé inteligenci zprovoznil čerpadlo a vyměnil topení a kondenzátor. Nechal jsem se umělou inteligencí vzdělat o tom, jak je zapojeno čerpadlo na jednofázové elektrické síti, a uděláte neuvěřitelné věci díky umělé inteligenci. A tohle je páka, kterou Češi použijí.
Martina: To vám určitě gratuluji, že jste se takto osvědčil v kooperaci s AI. Ale mimo jiné ta umělá inteligence je neobyčejně energeticky náročná a musíme ji něčím živit. A v případě, že zavřením uhelných elektráren budou chybět až 3000 MW řiditelného výkonu, to znamená, že nebudeme mít možnost aktuálně reagovat na to, co se běžně děje s obnovitelnými zdroji – to znamená, že buď je přepětí v síti, anebo podpětí – tak by nám z toho mohly vzejít takzvané blackouty nebo řízené blackouty, brownouty a podobně.
A pak si myslím, že přestane fungovat sociální smlouva, ta společenská smlouva, protože když budeme říkat slovy pražských tramvajáků „jsme bez proudu“, tak za těchto okolností se pak už hůře adaptuje na novou strukturu ekonomiky.
Vladimír Budinský: Zažili jsme blackout loni na Den nezávislosti. V pátek v poledne – byl to přesně Den nezávislosti – když jsme se i my tady v Česku ocitli nezávislí na elektřině. Každý si na to může sáhnout. ČEPS nedávno vydal stanovisko, že elektrárnu Počerady v severozápadních Čechách nepotřebuje, a argumentuje tím, že LOLE, to je takový údaj, který mají provozovatelé přenosových soustav – je to počet hodin, kdy je země bez elektřiny. U nás LOLE 19 hodin je v pořádku.
Na ty regulace a vypínání si bude potřeba zvykat. A bude to asi realita. Jedna z věcí, na které se budeme koukat na mobilu vedle počasí, jestli si máme vzít deštník, bude, jestli ten den půjde elektřina, nebo ne.
Celý rozhovor s Vladimírem Budinským o konci těžby černého uhlí, energetické bezpečnosti České republiky a hrozbě energetického hladomoru si můžete poslechnout na platformě Herohero.
Všem vám, kteří nás podporujete na účtu 1010349016/2700, upřímně děkujeme. Vaše podpora nám umožňuje připravovat nové rozhovory se zajímavými hosty.
Mějte se hezky a něco pro to dělejte. Nikdo jiný to za nás neudělá.
kratce receno, zeleno-ruda magorina je giganticky tunel, ekologickeho na tom neni vubec nic, zkorumpovane university hlasaji bludy.
uklikova stopa je kapitalni pitomost, CO2 nema na zmenu klima prakticky zadny vliv, maximalne 0.1 stupnu Celsia (z toho pouze 10% ma puvod v lidske cinnosti) za 100 let.Podil CO2 dosahuje v atmosfere pouze 4 desetitisiciny a z celkoveho tepelneho spektra absorbuje CO2 pouze 3 uzka pasma a i ta jsou castecne prekryta absorbcnim spektrem vodni pary. Jak by mohlo toto nepatrne mnozstvi CO2 zbrzdit tak enormni tepelne vyzarovani planety a vytvaret sklenikovy strop? Faktem je, ze jediny skutecne relevantni sklenikovy „plyn“ je vodni para a cela komedie kolem CO2 ma pouze jediny duvod, tvorba CO2 se da zdanit, vodni para asi tezko.Krome toho nebyt sklenikoveho stropu, byla by prumerna teplota na zemi minus 18 C a davno bychom vychcipali.