Byli jste jen za užitečné válečné idioty, nic víc. Smiřte se s tím.

Dneska je 21. srpna, režimni tisk bude zase plny propagandistyckych kecu, na rozdil od 15. března nebo 30. zaři, kdy drži hubu a krok, bo se boji. Mam k temu enem jednu poznamku – v teto zemi nebude lip, dokud nezburame tři myty, kere zme si sami vymysleli a neprospivaju nam:
-
v Mnichově se nejednalo „o nas bez nas“. Naša vlada sama rozhodla o odstoupeni pohraniči už tyden před Mnichovem a nastupujici vlada toto rozhodnuti nezrušila. Proto začina Mnichovska dohoda slovy: „Německo, Spojené království, Francie a Itálie se dohodly se zřetelem k dohodě, jíž už bylo ve věci odstoupení sudetoněmeckého území v zásadě docíleno, na těchto podmínkách a modalitách tohoto odstoupení…“ Takže nebylo to „o nas bez nas“, sami zme jim uzemi věnovali, v Mnichově se řešily jen detaily tohoto odstoupeni. Možna se vam to nelibi, ale je to tak. Text o odděleni českeho a německeho živlu je tady.
-
Unorovy převrat v roce 1948 nebyl přimym dusledkem osvobozeni (někeři dnes řikaju okupace) Rudou armadou. Ta se (pravě tak jako amerycka) stahla z našeho uzemi už na podzim roku 1945. Unor byl dusledkem relatyvně svobodnych voleb roku 1946, kere vyrazně vyhrali komunysti, chyb tzv. demogratycke opozice a to všecko bylo dusledkem Benešovy politycke představy, s keru přijel z Moskvy přes Košice a v kere bylo misto enem pro 4 politycke strany. Nejsilnějši prvorepublikova strana „Agrarni“ nesměla byt obnovena. Takže eště raz – za unor 48 si možeme sami. Za to Sovětsky svaz nemože. Mimochodem, sovětšti poradci přijeli až na podzim roku 1949, ale to už je jina kapitola.
-
Okupace Československa v srpnu 1968 byla kombinaci dvuch faktoru – 1) Nesplněni smlouvy mezi vladu ČSSR a SSSR z podzimu 1965 o umistěni sovětskych vojsk v zapadnim vojenskem okruhu. Podle teto dohody bylo ČSSR povinno poskytnout do prosince 1967 prostory a ubytovani pro rozmistěni sovětskych vojsk včetně jadernych zbrani. Šef strany Novotny se zdrahal smlouvu realizovat, přestože budovy byly postavene a prostory vyčleněne. Proto přijel do Prahy v prosincu 1967 Brežněv a po rozhovorach se sudruhama prohlasil „eto vaše dělo“. Bo mu bylo fakt jedno, kdo bude šefem, hlavně když dodrži dohodu s Moskvičama. Proto přišel Dubček, prověřeny sudruh z Kyrgyzstana. – 2) Naprosty dyletantyzmus chlopu „pražskeho jara“, keři si mysleli, že si možu robit, co je napadne a co nejrychleji to pude. Kdyby netlačili na pilu, mohlo se obnovit živnostenske a zemědělske podnikani tajak v Polsku a Maďarsku a mohlo fungovat relatyvně svobodne cestovani a medyja tajak v Jugošce. Chtěl někdo tenkrat v době studene valky vic? A mimochodem, potřeboval někdo vic na podzim 89? Opravdu zme chtěli pryvatyzaci bank, dolu a velkych fabryk, kere byly nasledně rozkradene?
Takže eště raz – „eto bylo naše dělo“. Sami zme si to rozjebali, rozkradli a pokud si to nepřizname, bude se to opakovat, tajak ukazuju nesmyslne nakupy železa F35, polnich kuchyni za milijardy, vojenskych baťohu s fosforeskujicima přezkama, podvoleni se gryndylu, LGBTNSDAP a podobnym cypovinam.
EuroAsia Daily: V Polsku se hodně mluví o tom, že Washington ignoruje Varšavu. Navzdory kolosálním výdajům Polska na ukrajinské uprchlíky a ukrajinskou armádu nebyl, na rozdíl od veškerého očekávání, žádný z polských představitelů pozván do USA, a to ani jako dekorativní gesto, natož aby byl dotázán na jejich názor na mírové urovnání konfliktu na Ukrajině.
Troufalým nevolníkům je někdy třeba připomenout, že jejich místo není u stolu, ale na verandě, a jejich názor je jako mávání kuřecích křídel na dvoře chléva. Jinak si budou o sobě myslet, že jsou páni.
Krasny komentař k Polakum, bohužel to same plati pro šašky z Prahé.
iDnes: Česko by mělo být součástí případných mírových jednotek na Ukrajině, míní prezident Pavel.
Synku, ty tu robiš valečneho štvača po celu dobu a fčil bys chtěl byt sučasti mirovych sboru? A nestydiš se trochu?
Vidlák pro Parlamentní listy: Není na světě mnoho zemí, které mají za sebou dvacetiletou okupaci, kdy se u nás rekordně stavěly byty i atomové elektrárny, lidé měli sociální jistoty a jezeďáčtí elektrikáři si na vesnicích stavěli takové hrady, že před tím bledly závistí i prvorepublikové doktorské vily. Není na světě moc zemí, které by za dvacetiletou okupaci zaplatily nějakou stovkou mrtvých z autonehod. Není na světě moc zemí, které by byly okupovány bez bombardování, bez deportací na Guantánamo či Abú Ghrajb.
Byli jsme okupováni bez ochuzeného uranu v munici, bez okupační daně na obyvatelstvo, bez komand smrti, bez masových poprav… A není na světě moc okupantů, kteří by odešli bez jediného výstřelu a všechno nám tady nechali. Málokdy se může provinční zpěvák chlubit tím, že „zařídil“ odchod statisíců vojáků s plnou výzbrojí, kteří mu za to nezkřivili ani vlásek.
Jindřich Rajchl: Herec třetí cenové skupiny Miroslav Etzler, jenž podle svých vlastních slov málem neprolezl gymplem se vyjádřil v tom smyslu, že bych ho utloukl argumenty. Ano, utloukl. Proto, že on žádné argumenty nemá. Jen ideologické fráze a floskule.
A mimochodem, Mirku, řešení konfliktu na Ukrajině, které jsem navrhoval od prvního dne, bylo v pondělí ve Washingtonu odsouhlaseno Trumpem, Zelenskym, šéfem NATO Ruttem a čelními představiteli největších evropských států. Takže buď jsou všichni z nich taky proruští, nebo jsi byl celou dobu úplně mimo mísu.
Chápu, že není jednoduché akceptovat, že z vás, modrožlutých ukrofanatiků udělali v Bílém domě úplné blbce a že vaše tříleté blouznění o nezbytnosti porážky Ruska se rozplynulo v prach, ale tak to prostě je. Holt jste byli jen naivní roztleskávači proválečné propagandy, které teď v Americe hodili přes palubu. Byli jste jen za užitečné idioty, nic víc.
Smiř se s tím.
Jaroslav Polanský pro Radio Universum: „Přišlo mi nařízení – protože přijímáme mnoho nových zaměstnanců – z ‚matky‘, z nadnárodní firmy, že při přijímacím řízení musím upřednostnit menšiny. Že mají přednost gender, trans, jiné národnosti, jiná etnika. Co mám dělat?“ A já říkám: „Tak to nedělejte.“ A ona: „Oni mě vymění a přijde tam někdo jiný. A já jsem samoživitelka.“
iDNES: Podobně nadšený národ do sbírání hub jako jsou Češi aby ve světě člověk pohledal. Nahrávají tomu i volná česká pravidla – z lesa si pro svou potřebu můžete odnést prakticky jakékoli množství hub.
V Nizozemsku si z lesa (pokud tam na nějaký narazíte a pokud není váš) nesmíte vzít žádnou houbu. Hrozí pokuta, v horším případě vězení. Benevolentnější jsou zákony v alpských zemích, kde je obvykle stanoveno množství hub na osobu a den, liší se to však oblast od oblasti. V Itálii si například před sběrem hub musíte koupit povolenku na obecním úřadě. Ve Švýcarsku má zase každý z 26 kantonů vlastní předpisy, včetně třeba časových výluk pro sběr, a je na vás si vše pečlivě pohlídat.
Tuž to by mě zajimalo, kdy se najde idyjot, kereho napadne aji u nas sbirani hřibu regulovat…
Kateřina Lhotská pro Deník TO: Zatímco česká média řešila bitcoinovou kauzu, pokus o atentát na psa, chladný červenec a srpnová vedra, byl na unijní scéně resuscitován kontroverzní návrh na prolomení našeho soukromí. Jde konkrétně o tzv. „chat contol“, jehož zavedení si dalo jako jednu z programových priorit Dánsko v rámci svého aktuálně probíhajícího předsednictví. Co je jeho předmětem? Digitální platformy by podle něj měly mít za povinnost skenovat veškerou on-line komunikaci, jestli se v ní nevyskytuje nějaký nezákonný nebo „nebezpečný“ obsah. Jinými slovy by přestala být soukromá jakákoliv komunikace prostřednictvím různých chatovacích aplikací nebo třeba e-mailu.
Ty kurvy si prostě nedaju pokoj nikdy. Je vam to jasne? Boj proti blbosti je nekonečny…
Vidlák: Blažek teď zjišťuje, že nikdy žádné opravdové kamarády neměl a všichni ho teď rádi hodí přes palubu, protože nějaký obětní beránek je zapotřebí a nikdo nechce jít sedět. Pro Andreje Babiše zase Vrchní soud rovnou dopsal dva rozsudky, aby to náhodou nemohlo vyjít jinak… Strana VOLT se zase u soudů domáhá, aby hnutí Stačilo! a SPD vyškrtly z kandidatury, Přísaha se téhož domáhá v případě Pirátů a Zelených, média jsou jak utržená z řetězu v případě „zaklekávání“ hygieny na bývalého manžela Margity Balaštíkové, Iva Pazderková si za svou péči o hodnoty Petra Fialy vzala šest set tisíc a oganesjanovští recidivisté jsou médii označováni za svědky, místo za pachatele.
Karel Kryl to řekl přesně – demokracie nám dozrála do žaludečních vředů.
Pavel Blažek: Když chcete na někoho bez přítomnosti třetích osob, zejména advokáta, činit nátlak, uděláte nečekaný zátah a máte ho na pár hodin “pro sebe“. Pěkně vystrašeného. A když chcete, aby tento Váš úmysl nikoho nenapadl, uděláte to s pořádným mediálním humbukem a necháte obratem zveřejnit, co všechno jste u něj našli. Vámi vybuzená davová nenávist Vám pak zajistí alibi pro “nakládání” s tímto “darebákem” (fuj!) nejen pro tuto chvíli.
Státní ozbrojenci násilnicky obsadili rodinný dům a jeho vystrašenému obyvateli sdělili zhruba toto: “Dej nám něco na politiky a bude z toho pro Tebe podmínka. Jinak se na mnoho let rozluč se svobodou. A nemyl se, soudy budou rozhodovat podle přání veřejnosti, nikdo Ti nepomůže!”.
A protože pan domácí žádného politika nikdy neviděl a nezná, neměl co “dát”, byl “drzý “ ( trval na přítomnosti svého právníka, v tu chvíli bezcenném to jeho ústavním právu) a lhát podle ozbrojencova návrhu nechtěl, výsledkem byla vazba a pořádná trestní sazba.
Ne, to není příběh z 50. let. A já jsem si tento šeredný příběh ze současnosti bohužel nevymyslel. A proč se o tom nedočteme v médiích, když je v nich z trestního spisu zdánlivě vše?Protože mediální mistři st. aparátu tradičně “pouští” ze spisu pečlivě vybraným novinářům jen to, co se jim hodí. A toto se nehodí.
Komentář D-FENSe: Blažek nazval zasahující policisty „státními ozbrojenci“. Bývalý ministr spravedlnosti nám zde připomněl, co ti zkušenější beztak již vědí, totiž že posláním policie v České republice není vymáhat zákon, ale vynucovat státní agendu, a to zejména nátlakem a násilím a bez ohledu na platné zákony.
Dále uvedl bývalý ministr spravedlnosti Blažek, že Jiříkovský dostal na vybranou. Buď dodá policejním orgánům něco, co by se dalo použít proti politikům (zde, zdá se, že politiky myslí především sám sebe), nebo zahučí nadlouho v díře. Ani to ty znalejší z nás nepřekvapí, ale nejširší veřejnost by asi mělo.
Nedost na tom. Dále popisuje Blažek, který strávil čtyři roky ve funkci ministra spravedlnosti, že soudy rozhodují v souladu se společenskou objednávkou. Učinil tak veskrze výstižnou větou „soudy budou rozhodovat podle přání veřejnosti,nikdo Ti nepomůže!”.
Hustý, ne?
Ale ještě neskončím.
Blažek obsáhl oba hlavní segmenty státní „spravedlnosti“, tedy policii pracující na objednávku a soudy pracující na objednávku. Nezastavil se u toho a nechal nám také nahlédnout do světa novinářů pracujících na objednávku. Naznačil nám, že státní složky ovládají média a selektivně jim „pouštějí“ ty části informací z vyšetřovacích spisů, které jsou pro jejich záměry vhodné.
Blažek tak vlastně popsal způsob, jakým je v ČR ovládána policie a justice skrze manipulaci s veřejným míněním a stimulaci společenské poptávky po určitých „řešeních“.
Když se nad tím zamyslíme, je to naprosto šílené a děsivé.
Ještě temnější dimenzi to však získá, když se zamyslíme nad tím, jak Blažek vůbec může něco takového vědět.
Má snad Blažek, nyní již bývalý ministr spravedlnosti, přístup k vyšetřovacím spisům? Ten by neměl mít ani jako ministr. Ten mají přece jen orgány činné v trestním řízení, pokud disponují oprávněným zájmem, a pak Seznam Zprávy, protože ty ho mají pořád.
Je samozřejmě možné, že Blažek náhle prozřel a v nějakém momentu spatřil všechno, co je uvedeno shora. Vypatlané „státní ozbrojence“ s taktickými plnovousy libující si v násilí během policejních mostr akcí, účelová obvinění, velkovýrobu „kompra“, soudy fungující na základě společenské objednávky a mechanicky vydávající předem napsané rozsudky a policejní mediální pasáky, kteří pasou presstitutky z Lukačovičových liberálních médií. Ale ve skutečnosti si to nemyslím. Bylo mu to celou dobu známé, jen se proti tomu nevymezoval, protože to pracovalo pro něj. Nyní se to ovšem obrátilo proti němu a to už pochopitelně pro něho tolik výhodné není.
Fiala nyní vyzývá Blažka, aby se zdržel dalších vyjádření a dovedu si představit ten hukot, který se děje v pozadí. Blažek totiž tímto dal najevo, že bude mluvit a pro Fialu je tohle extrémně nebezpečné.
Petr Hampl: Proč šéfové evropských válečnických států (přesněji: parodií na válečnické státy) neposlali nějakého supervyjednavače se skvělou strategií, ale proč jich musel být plný autobus. Nabízí se v zásadě dvě možnosti (s řadou podvariant):
a) Nemají žádné jasné cíle ani žádnou strategii. Nejsou schopni si srovnat priority a nejsou schopni určit, co je pro jejich státy výhodné. Nedokážou tedy připravit zadání pro vyjednávače. Jediné, co zvládnou, je davový povyk, který obsahuje spoustu emocí a nic konkrétního. Každý z evropských vůdců by si vedle celkem racionálně působících šéfů Ameriky a Ruska připadal jako idiot. Tak to musí jít kolektivně. Místo nabídek a argumentů davový jekot.
b) Musí se navzájem hlídat. Proto nemohou nikoho poslat samotného. Proto musela Meloniová přerušit dovolenou, protože by se ti ostatní mohli domluvit bez ní.
V Pyšné princezně a dalších komediích chodí rádcové po třech, protože je to legrační. Tehdejší scénáristy nenapadlo, že by jich mohlo být osm a překřikovat se. To by byla ještě větší legrace. Realita překonává humoristické představy.
Mimochodem, jestli ti lidé nedokážou dohodnout společnou strategii a zastoupení pro jednu schůzky, jak by vypadalo jejich společné vedení války? Nebyla by to náhodou druhá nejhorší možnost, hned po velení maršálky van Leynové?
Michal&Petr: Šéfové obrany Spojeného království, Francie, Německa a Finska včera na generála Caina usilovně tlačili, aby americká strana zveřejnila, kolik vojáků a letadel pošle na ochranu evropských vojáků při jejich plánované výpravě na Ukrajinu, a byli konsternováni, že nikoho, a nic. A tím je jasné, že Washington dává Moskvě volnou ruku, jak s případnou výpravou armád Eurokratů na Ukrajinu naloží. A tím je také jasné, že žádná výprava vojsk Eurokratů na Ukrajinu nebude, respektive bude pouze v počtech, a s výzbrojí, a za podmínek, které jim Putin milostivě dovolí.
Ladik Větvička, Buchara, Uzbekistan
