Dokumentární film Jarek o našem geniálním básníkovi a zpěvákovi z Ostravska porazil na hlavu v návštěvnosti modrožlutou agitku Velký vlastenecký výlet

Vidlák: Já nemám nic proti tržní ekonomice. Ale považuji ji za nástroj, nikoliv za zlaté tele. Podle mě by měl stát vlastnit to, co je přirozený monopol. Energetiku, vodu, plynovou soustavu… Měl by mít pevné opratě a bedlivý dohled nad bankami a významné slovo ve zbrojním průmyslu. U ostatních oborů by se měl snažit o antimonopolní politiku.

Stát je poslední instituce, kterou ještě nadnárodní korporace neovládly, protože ještě existují volby. Já nechci slabý stát, protože to už nebudeme mít vůbec žádné zastání před všemi těmi Black Rocky, Vanguardy a jiným globálním byznysem. A rozhodně je pro mě soukromé vlastnictví mnohem nedotknutelnější než pro EU. Já nechci lidem zavádět ani emisní povolenky, ani energetické štítky, ani zelené předpisy pro jejich nemovitosti. Stejně tak jim nechci brát auta a nechci jim brát maso. Nechci zemědělcům brát grunty. Chci, aby čeští občané měli v českém státu takové zastání, aby nezáviseli ani na energetické, ani na komoditní a ideálně ani na ropné burze.

Jestli nechcete, aby se vam zrobilo blbě, nasledujici text nečtěte. Já jen, že mi to připomnělo to staré – nikdo není zapomenut, nic není zapomenuto…

Nový směr: Výzkumníci hovoří o tom, že obětí masakru na Volyni bylo asi 50 až 60.000 Poláků. Tyto hromadné vraždy byly skutečným masakrem. Představu o děsivé krutosti volyňské genocidy dává úryvek z knihy historika Timothy Snydera.

„V prvním vydání novin UPA z července 1943 bylo slíbeno, že „hanebnou smrtí“ sejdou všichni Poláci, kteří zůstali na Ukrajině. Během následujících dvanácti hodin, od večera 11.07.1943 až do rána 12. července UPA zaútočil na 176 obcí….

Během roku 1943 jednotky UPA a speciální jednotky bezpečnostní služby OUN zabijely Poláky jak individuálně, tak kolektivně v polských vesnicích a osadách, a ty Poláky, kteří žili v ukrajinských vesnicích. Podle četných svědeckých zpráv ukrajinští nacionalisté a jejich spojenci vypálili domy, postříleli nebo pochytali ty, kteří se snažili uniknout, a ty, které se podařilo chytit na ulici, zabili kosami a vidlemi. Kostely, naplněné farníky, vypálili do základů. Přeživší Poláky zastrašovali a nutili je k útěku. Bandité vystavovali těla bez hlav, ukřižované, rozčtvrcené nebo rozpárané.“

Dokonce i Němci byli ohromeni jejich sadismem – vypichovani očí, rozparání břicha a brutální mučení před smrtí bylo samozřejmostí. Zabíjeli všechni – ženy, děti …

Genocida začala ve městech. Muži „špatné“ národnosti byli okamžitě převezeni do věznice, kde je později zastřelili…

K násilí páchaném na ženách docházelo za bílého dne na pobavení publika. Mezi Banderovci byla řada těch, kteří chtěli být „vpředu“ a aktivně se toho účastnit…

9.února 1943 banderovská banda Petra Netoviče, vydávající se za sovětské partyzány, vstoupila do polské vesnice Parosle u Vladimirca v Rovenské oblasti. Rolníci již dříve partyzánům před tím poskytovali pomoc, vřele přivítali hosty. Když se dost nasytili, bandité začali znásilňovat ženy a dívky.

Před zavražděním jim uřezali prsa, nos a uši. Mužům před smrtí uřezali pohlavní orgány. Dobíjeli je údery sekerou do hlavy.

Dvěma výrostkům, bratrům Gorškevičovým, kteří se snažili zavolat na pomoc partyzány, rozpárali břicho, uřezali nohy a ruce, nasypali sůl na rány, a nechali je zemřít na poli. Celkem v této obci bylo brutálně umučeno 173 lidí, včetně 43 dětí. Když druhý den partyzáni vstoupili do vesnice, uviděli v domech vesničanů hromady zmrzačených těl ležících v kalužích krve. V jednom z domů na stole u zbytků z oběda a nedopité láhve samohonky leželo nahé, mrtvé, rok staré dítě, přibité k desce stolu bajonetem. V jeho ústech byla napůl snědená okurka.

Z vesnice Volkovyja jednu noc Banderovci odvedli do lesa celou rodinu. Dlouho se posmívali nešťastným lidem. Když viděli, že manželka je těhotná, rozpárali jí břicho, vytáhli z něj plod, a do břicha jí natlačili králíka.

Jednou v noci bandité vpadli do ukrajinské vesnice Lozovuju. Během 1,5 hodiny zabili více než 100 civilistů, rolníků. V chatě Nasti Djagun bandité sekerou zabili jeji tři syny. Nejmladšímu, čtyřletému Vladíkovi, odsekali ruce a nohy.

V obci Zalesje Koropetsky (Ternopolska oblast) 7.února 1944 došlo k ještě hroznejsimu případu. Banda UPA napadla vesnici s cílem zmasakrovat polské občany. Asi 60 lidí, většinou ženy a děti, byli nahnáni do stodoly, kde byli upáleni zaživa. Jeden chlapec ze smíšené rodiny – napůl polské, napůl ukrajinské – měl od Banderovcu na výběr – zachránit si život, když zabije svoji matku – Polku. Odmítl a byl zabit spolu se svou matkou.

Tarnopol, vojvodství tarnopolske, rok 1943. Jeden (!) ze stromů podél venkovské silnice, před níž teroristé UPA (OUN-UPA), pověsili transparent s nápisem v překladu do polštiny: „Cesta k nezávislé Ukrajině“. A na každém stromě, po obou stranách silnice vytvořili tzv. „věnce“ ze zavražděných polských dětí.

„Starší děti udusili a malé děti do jednoho roku vzali za nohy a udeřili hlavou o dveře. Litovali jsme naše muže, že tak pracují celou noc, pak přes den do další vesnice a pak další noc do další vesnice, kde se lidé skrývali.“ (z výslechu banderovce)

***

V Polsku je velmi dobře znám Volyňský masakr. Výňatek z knihy uvádí seznam zvěrstev, kterými ukrajinští nacisté masakrovali civilní obyvatelstvo:

zatloukání dlouhého a tlustého hřebíku do lebky.

stažení kůže z hlavy i s vlasy (skalpování).

vyříznutí „orla“ na čelo (orel – znak Polska).

vypíchnutí očí

uříznutí nosu, uší, rtů, jazyka.

propíchnutí dětí a dospělých kůlem

probití hlavy tlustým drátem od ucha k uchu.

podřezání hrdla a vytažení jazyka otvorem

vybití zubů a zlomení čelisti.

roztržení úst od ucha k uchu.

utěsnění úst při přepravě ještě živých obětí.

otočení hlavy naopak

rozdrcení hlavy upnutím do svěráku a utažením šroubu.

odřezání úzkých proužků kůže ze zad či obličeje.

zlomení kostí (žebra, ruce, nohy).

odřezání ženám prsy a nasypání soli do ran

odsekání mužských genitálií srpem.

rozpárání břicha těhotné ženy bajonetem.

rozpárání břicha a vytažení střev dospělým i dětem

rozpáraní břicha těhotné ženě, vytažení plodu, vložení do břicha například živé kočky

rozpárání břicha a nalití vařící vody.

rozpárání břicha a vložení dovnitř kamenů a vhození do řeky.

rozpárání břicha těhotné ženě a vložení rozbitého skla dovnitř.

vytrhání žil od rozkroku k chodidlům.

vložení rozžhaveného železa do pochvy

vražení špičatého kůlu do pochvy a probití až do hrdla

odříznutí trupu ženy zahradním nožem od vagíny po krk a vytažení vnitřností

pověšení obětí za vnitřnosti

vložení do pochvy nebo konečníku skleněné láhve a její zlomení.

rozpárání břicha a nasypání dovnitř krmné směsi pro hladová prasata, které toto žraly s dalšími vnitřnostmi

odříznutí nožem nebo odsekání rukou nebo nohou (nebo prstů na rukou a nohou).

pálení dlaní na horké plotně

přeříznutí trupu pilou

posypání svázaných nohou žhavým uhlím.

přibití rukou hřebíky ke stolu, a noh k podlaze.

rozsekání sekerou celé tělo na části.

přibití malého dítěte za jazyk ke stolu

rozřezání dítěte nožem na malé kousky.

přibití malého dítěte bajonetem ke stolu

zavěšení dítěte za přirození ke klice.

rozdrcení kloubů na nohou a rukou dětem

vhození dítěte do plamenů hořící budovy.

chycení dítěte za nohy a rozbití hlavy o zeď

zavěšení ženy na strom vzhůru nohama a odříznutí prsou a jazyka, rozpárání břicha, vypíchnutí oči a odřezání nožem kusů masa z těla

přibíjení malých dětí hřebíky ke dveřím.

zavěšení oběti hlavou dolů na strom a rozdělání ohně pod hlavou

vhození dětí a dospělých do jámy a zaházení kameny

vražení kůlu do břicha

přivázání člověka ke stromu a střelba na něj jako do terče

přivázání ženy za ruce a nohy ke dvěma stromům, rozpárání břicha a hrudníku

vlečení matky se třemi dětmi po zemi, svázanými spolu

zakopání člověka po krk do země a useknutí hlavy kosou

roztržení těla za pomoci koní

roztržení člověka, přivázaného ke dvěma ohnutým napnutým stromům

tažení člověka po ulici lanem uvázaným kolem krku.

upálení člověka politého lihem

obložení člověka snopy slámy a upálení – tzv. Neronova pochodeň

napichování dětí na vidle a upálení v ohni

stažení kůže z těla a nalití do ran inkoustu nebo vařící vody

zavěšení na ostnatém drátě

přibíjení rukou k prahu domu…

To jen, aby se nezapomnělo…

iDNES: Ukrajinské úřady zadržely podezřelého ze spáchání vraždy bývalého předsedy ukrajinského parlamentu Andrije Parubije, informoval ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Čin se stal v sobotu ve Lvově.

Jeho příbuzní za druhé světové války byli příslušníky Ukrajinské povstalecké armády (UPA) bojující proti Polákům, Sovětům i nacistům. Na začátku 90. let patřil Parubij k zakladatelům ultranacionalistické Sociálně-národní strany Ukrajiny, která se v roce 2004 přejmenovala na Svoboda. V tom samém roce se podílel na takzvané Oranžové revoluci a později i na událostech z přelomu let 2013 a 2014 označovaných jako Euromajdan, které vedly ke svržení tehdejšího proruského prezidenta Viktora Janukovyče.

Proč jen mi to připomina slavnou scenu z Casablancy? „Zatkněte obvyklé podezřelé…“

Parlamentní listy: „Třikrát ho majznul po hlavě, než ho konečně chňapla ochranka. Pokaždé říkám, že Babiš je od lidí půl metru a někdo na něj vytáhne nůž. Je tohle normální? Tuhle v Karviné byl nějaký agresivní pičus, který řval na lidi, že ho nemají volit. Tak si říkám, že tohle muselo přijít,“ sdělila redakci svědkyně. Dodala ještě, že útočník nebyl místní a do Dobré na mítink cíleně přijel.

Podle zjištění MF Dnes útočil Vladislav N., který dlouhodobě na sociálních sítích radikálně verbálně napadal právě Babiše i celé hnutí ANO a vyzýval ke znárodnění Agrofertu. Muž má být ročník 1961 a soudě dle jeho obsahu facebookového profilu sympatizuje s TOP 09 a Milionem chvilek pro demokracii. Policie muže v pondělí po útoku zadržela a zahájila vyšetřování.

Igor Sumilov: Bez neonacistů by se asi státní převrat v Kyjevě eufemisticky nazvaný Euromajdan nebo Revoluce důstojnosti nepovedl.

Stanový tábor nadšených studentíků, kteří chtěli studovat v Británii či Německu, poblouznění kavárenští liberálové nespokojení s výsledkem ukrajinských voleb, antiklerikálové podporující LGBT komunitu, herci, umělci, levicoví rebelanti proti vrchnosti, ti všichni by nedokázali provést brutální násilný převrat. To až dorazily na Majdan pohrobci Bandery a Šuchevyče z Lvova a Charkova mohla začít horká fáze revoluce. Po vzoru francouzských komunardů, německých SA či československých Lidových milicí vytvořili i oni svou paramilitární armádu. Do čela se postavil zkušený, vzdělaný a protřelý neonacista Andrij Parubij. Měl již připravené vlajky, rukávové ševrony, žluté šátky. Po vojenské způsobu ustanovil Samoobranu Majdanu. Základní jednotkou byla setnina, něco jako naše rota, která měla cca 100 lidí. Ta se dělila na čety a družstva. Příslušníci setnin měli mít na sobě vojenskou výstroj, pevnou obuv, a prostředky osobní obrany, tyče, řetězy, pepřáky, nože a zábavnou pyrotechniku. Později byly dovybaveni z vyloupených policejních stanic o policejní štíty, helmy a zřejmě i krátké zbraně. Těchto setnin bylo postupně vytvořeno až 42 a k 28. únoru 2014 v nich bylo 13 tisíc již ozbrojených dobrovolníků. To je armáda, se kterou si málokterý stát poradí. Účelem těchto jednotek, nebylo jenom chránit stanový tábor, ale podnikat útoky na veřejné budovy po celém Kyjevě. Dokonce zaútočili na sídlo prezidenta a ukradli vozový park, včetně panceřované limuzíny Maybach. Základnu měli v zabaveném Domě odborů. Obsadili i hotely kolem Majdanu, které byly později využity „neznámými“ odstřelovači, kteří měli vyvolat krvavou řež. Příslušníci Samoobrany měli nosit na krku viditelně speciální žlutý šátek, aby je odstřelovači omylem nezasáhli.

Po vítězství Revoluce důstojnosti, neboli po protiústavním ozbrojeném puči, tyto jednotky nebyly rozpuštěny. Byly odeslány na 14 denní výcvik, který prováděli zahraniční školitelé a přešly do tzv. Národní gardy Ukrajiny. Po zahájení antiterotistické operace ATO na Donbasu vytvořily dobrovolnické bataliony Ajdar, Azov a Donbass. Z jejich velitele a zakladatele Andrije Parubije se stal politik a poslanec Vrcholné rady.

Dnes tato ikona ozbrojené části Majdanu je již po smrti.

EuroAsia Daily: Putin se setkal s íránským prezidentem Masúdem Pezeškianem, který uvedl, že bude osobně pracovat na odstranění veškerých překážek bránících v provádění dohod mezi zeměmi. Rusko, Čína a Írán vydaly společné prohlášení, v němž znovu potvrdily právo Íránu obohacovat uran a odsoudily vracející se sankce ze strany EU. Toto setkání se shoduje s Putinovým setkáním s arménským premiérem Nikolem Pašinjanem, který má údajně vpustit Američany do „Trumpova koridoru“, proti čemuž Írán ostře protestuje. Bez souhlasu Ruska (a Íránu) nebude žádný koridor v arménské oblasti Sjunik fungovat . Rozhovory s Pašinjanem jsou povzbudivé, stejně jako pozvání Jerevanu Ruským drahám k účasti v projektu, a také prohlášení šéfa arménského Výboru pro státní příjmy, že na této trase budou platit předpisy EAEU.

Stejně důležité je poznamenat, že se Putin nesešel s ázerbájdžánským prezidentem Ilhamem Alijevem, který se zabývá falšováním historie a revizí vztahů podle ukrajinského vzoru.

Jindřich Rajchl: Dokumentární film Jarek o našem geniálním básníkovi a zpěvákovi z Ostravska porazil na hlavu v návštěvnosti modrožlutou agitku Velký vlastenecký výlet, která už dokonce vypadla z první desítky nejnavštěvovanějších filmů. Lidé už mají těch progresivistických blábolů dost.