Fialová velikonoční zpověď

Pochválen buď… ehm… ehm… Pochválen buď pán… ehm… ehm. Omlouvám se velebnosti, mně to nějak nejde přes ústa, tak jestli dovolíte pozdravím tak nějak po našem. – Ať žijí zahraniční páni nad námi, kteří nás vedou údolím zkázy k věčnému zatracení… ehm, co to plácám…? K věčnému zvelebení, jsem chtěl říct. Víte, pane faráři, já se potřebuji vyzpovídat, protože, ačkoliv nemám žádné svědomí, přece jen mě v lebce něco tlačí, a lékaři konstatovali, že na nádor to nevypadá. Pokud dovolíte, já to na vás rovnou vyklopím. Tak tedy… Já to mám těžké, jak já to mám těžké, a přitom si vůbec nepřipadám hříšně. Vždyť já jsem jen takovým služebníkem ve věcech politiky těch větších pánů. Já nejsem žádná nestvůra, jak mě někteří líčí. Jsem jen obyčejným předsedou vlády, který by se skromně přirovnal ke snaživému horolezci šplhajícímu na vrchol, aby se mohl podívat na to boží dopuštění… ehm, boží dílo, jsem chtěl říct, samozřejmě. Tak poctivě se přitom snažím dělat všechno správně, přesně naopak, jak jsem si to vysnil, když jsem byl ještě prostým profesorem politologie. Ale občané téhle země, která už jim stejně nepatří, a dobře jim tak, mi za to nadávají, že něco jiného slibuji a pak něco jiného dělám. Tak za prvé, veledůstojný pane, nejsem v tom sám. Jsme pětikoalice. Ostatní taky slibovali a taky neplní, nebo si jedou po vlastní ose. Jistě, někdy si říkám: Sliby – chyby. Třeba s těmi důchody. Slíbil jsem, že na ně sahat nebudeme, ale když už si podle zákona musíme přidávat poslanecké platy, nevidím důvod, proč bychom měli valorizovat důchody, když důchodci nepracují. Přece byla doba, kdy se říkalo: Kdo nepracuje, ať nejí! A to je podle mě spravedlivé, nemyslíte, Excelence? Já myslím, že ano. No, tak jsme jim tisícovku sebrali. Však mi jim ji zase za čas, na čas vrátíme, někdy – před nějakými volbami. Nikdo přece neříká: Sejdi ze světa, když neprodukuješ! Možná Piráti něco naznačují, ale kupříkladu takový poslanec produkuje zákony, které stále ještě budí dojem státnosti. – A o to jde. Budit dojem! Jaký dojem budí důchodce, co čeká s nataženou rukou, až mu nacpeme půjčené peníze od globálních lichvářů? No? Budí dojem příživníka. Ale kdepak, oni se nestydí, klidně budou křičet, že na tu příživu mají nárok. Nebo… Představte si, velebný pane, že mi taky vyčítají, že toleruji dvojí metr. Že prý mám jednoho kamaráda na okraji Prahy, co podněcuje na sociálních sítích k násilí a že já to snad přehlížím. To ne já! My všichni to přehlížíme. My všichni jeho kamarádi se s ním fotíme. I pan prezident! Vždyť on je ten náš kamarád Lepšolid! Takový roztomilý, neškodný VIP popleta. On to s tím vyháněním v noci z domu, zabíjením dětí a žen nemyslí vážně. To byla jen taková liberálně demokratická metafora. Ne, jako u toho dezoláta, co vyzýval k útoku na politiky a vyfasoval teď jen pět a půl roku, přitom mohl dostat klidně patnáct! Co si to dovoluje??? Útočit na nás??? Útočit na elitu? Na lepší lidi? To si tu naši liberální demokracii špatně vysvětluje! Ať se dezoláti podívají na toho svého děkana Ševčíka, který obtěžoval zasahující zásahovou jednotku svými hloupými otázkami při dezolátské demonstraci! Co tam vůbec dělal? Myslí si snad, že si může chodit, kam chce? Že si může říkat, co chce? Ať se nediví, pokrokoví studenti příkladně a s veškerou liberálně demokratickou vehemencí správně žádají jeho rezignaci. Naše vysoké školy patří jen pokrokovým děkanům, rektorům a protektorům … ehm, prorektorům! Na lidi musí být přísnost a dohled. Janička Černochová nás teď inspirovala k novému vládnímu heslu: „Zmlkni, Svobodo, nebo půjdeš na Libavou!“ Hodláme tím nahradit to staré, politicky archaické: „Pravda zvítězí!“ To už se dneska nehodí. Kdo chce slyšet pravdu? Nikdo, protože na ni nikdo nemá nárok! My musíme veřejnost ochraňovat před pravdou! Zejména pak před jejími rozvratnými dopady.

Vaše svatosti, proč mě lidé tak nenávidí a popisují naši pokrokovou dobu jako „fialový hnus“? Proč si z Víti Rakušana dělají šprťouchlata, když je to tak bystrý mladý muž kulící nevinně svoje očka na svět? Proč podávají trestní oznámení na Mariánka Jurečku, který je vždycky připraven být kdekoliv, kdykoliv, s kýmkoliv, pro cokoliv a proti komukoliv? Obviňují ho z vydírání, když chtěl jen ulehčit nucený odchod řediteli Úřadu práce? To je vydírání? Já vám povím, co to je: To je nevděk!

Rok tu dřeme jako soumaři. Zápasíme s dezinformacemi a konspiračními weby, posíláme zbraně na Ukrajinu, začleňujeme Čechy do nové geopolitické reality, zadlužujeme se, seč můžeme, abychom mohli nakoupit stíhačky, tanky, děla, změnit branný zákon, zvýšit daně, snížit životní úroveň… ehm… samozřejmě zvýšit, nebo aspoň udržet. – A co lidé? Mnozí nedůvěřují našim dobrým úmyslům – a my přitom musíme plnit úkoly architektů velké myšlenky liberalismu. Dejte mi, prosím, rozřešení, Eminence. Jak mám ještě téměř tři roky vydržet v premiérském křesle, když mě začíná tlačit do zad? — Vaše svatosti…? Mám odříkat nějakou modlitbu? — Jste tam, Eminence? – – – Nestalo se vám něco?

Pane faráři… On tady není. Nechal tu nějaký vzkaz: „Pane premiére, omlouvám se, ale pro vaše hříchy nemám rozřešení. Vraťte se do Strakovy akademie a tam si počkejte na nějakého Lepšoďábla!“

A s tímhle hříšným koncem se s vámi loučí po čertu naladěný horšoďábel, Michal Gulyáš