Zničující roj signálů!!!

Signál první

Za všechno může Turek. Na nějaké fotografii má Turek zvednutou pravici. – A sakra … I když … – I náš premiér měl zvednutou pravici, když nedávno nejspíš v Plzni zdravil importované spoluobčany. Však se mu tam taky dostalo pěkného uvítání od zase neimportovaných, tedy původních občanů, nad kterým ale můžeme pravicí jen mávnout, protože to není nic, co by oslavovalo našeho osvíceného, možná už i svatého Petra. Avšak Turkova pravice je něco jiného, protože je to pravá, nefalšovaná pravice, a jako taková může být směle označena za ultrapravici. Naopak Fialova pravice je pravicí, co v pravé podstatě nevyjadřuje nic ultrapravicového, jako ta pravice Filipa Turka, která je příliš pravá na to, aby někdo vůbec mohl zpochybnit její ultrapravicovou pravost. Je to stejná pravice, s jakou byl nafocen Elon Musk, taky v ultrapravicové poloze, v níž jeho pravice prozradila okamžitě na první pohled, že je náckem, jak napsal tisk. A když to tisk otiskne napsané, tak platí, že co je psáno, to je dáno. Stejně, jako si tisku postěžovala Turkova historická – ach ano, řekl jsem hi-sto-rická, nikoliv hysterická – bývalá přítelkyně. Znásilňoval ji prý, až snad mučil. Jojo, volby osvěžují paměť. Už si ani nevzpomínám, kolik rozpomenutých sklerotiček a sklerotiků si náhle, někdy i po půl století vzpomnělo na svá intimní utrpení při podobných příležitostech, aby buď někoho pumpli o nějakou hotovost, nebo mu zkazili preference. Zkrátka, někomu zaimponoval volební bojový pokřik: „Na turkáááá!“

Signál druhý

„Spolu přichyceni, spolu oběšeni.“ Co já se naposlouchal takových pořekadel v dětství a jiných lidových rčení. „Kdo lže ten krade,“ „Kdo se bojí nesmí do lesa,“ „Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.“ Zuzana Majerová však lidově v tomto bitcoinovém období první pořekadlo shora použila v souvislosti s naším „prvním hradním“ a už je „oheň na střeše,“ jak by řekla moje babička. Moje doporučení zní: „Zapomeňte na rčení, pořekadla a lidovou moudrost, nebo „Vás zavřou, až zčernáte.“

Signál třetí

Konečně Konečné sebereme symboly, co se jimi pyšnil kdysi i náš právě „první hradní,“ protože jsme si tak nějak po třiceti šesti letech vzpomněli, že je na nich něco, co by, ejhle, mohlo ohrozit naši neohroženou koalici Spolu před volbami, vlastně … co to plácám, mohlo by to ohrozit tu … tu … jak ono se tomu říká ..? – Demokracii! A podle návodu z pohádky o šípkové Růžence, zakážeme v celém království hvězdy nad hlavou, srpy, co se jimi žne tráva a kladiva, co jimi zatloukáme hřebíky do zdi, aby se nám o ně liberální demokrati nezranili a neusnuli na vavřínech svých velkolepých úspěchů, jako je nejdražší energie, raketově se zdražující potraviny, zvyšující se náklady na život, snižující se reálné mzdy, zvyšující se násilná trestná činnost v zemi, mafiánská kriminalita vládních představitelů… A mohli bychom jmenovat mnoho dalšího, čím se pyšní naše bitcoinová vláda. Když už jsem u těch pohádek … Že bychom trochu předělali Pyšnou princeznu na Pyšnou vládu? Jen král Míroslav nám chybí, aby tohle smutné království osvobodil, a my si mohli zase zazpívat tu naši: „Kde domov můj, kde domov můj …?“

A s tímto extraktem domácích signálů v horkém létě se s vámi loučí

Michal Gulyáš