Plošná kůrovcová kalamita v ČR je zřejmě neodvratná

Něco podobného ale platí také pro naše lesy. Také u nich je problém ve velikosti, nejde ale o to, plochu lesů zmenšit a tedy je vykácet. Jde především o to rozčlenit lesní porosty na takové úseky, které dokáže obsáhnout jeden člověk tak, aby „svůj“ les skutečně znal, měl k němu vztah a disponoval k tomu potřebnou odborností, například schopností odhalit místa vhodná k expanzi kůrovce. Ta aktuálně hrozí nejen v Moravskoslezském kraji, ale fakticky po celém území ČR, a vypuknout může už letos. Stačí k tomu jen příhodné počasí, tedy teplo a méně dešťových srážek, což je docela pravděpodobné. To v zásadě znamená, že kůrovcová kalamita je aktuálnějším rizikem, než prohlubující se neúrodnost našich polí. Nejde přitom o nic menšího, než třetinu území státu, kterou lesní porosty pokrývají.

Ministr zemědělství v demisi Jiří Milek chce proto prosadit urychlenou novelizaci stávajících podmínek hospodaření v lesích, což je samozřejmě krok správným směrem. Podle všeho ale je už pozdě, neboť součástí systémového řešení musí být také změna myšlení lidí, větší důraz na prevenci rizik lesních porostů na úkor byznysu a již zmíněná odbornost lesních hospodářů. To se ale nezmění za měsíc ani za rok. Vše tak spěje do stavu, kdy v naší zemi začnou (už vlastně začaly) odumírat současné lesy, a nejen ty smrkové, a navíc je na značném území poškodí nebo zcela zdevastuje kůrovec. Kolik zdravého lesa nám asi za pár let zbude?