Autocenzura ve Švédsku funguje lépe než jakýkoliv otevřený cenzurní zákon

Martina: Politici možná byli naivní, možná to v určitém okamžiku už předstírali. Ale co média? Média tady mají být od toho, aby hlídala kroky politiků, ale zdá se, že ve Švédsku se média stala pouze prodlouženou rukou politiků.

Kateřina Janouchová: Já bych řekla, že média ve Švédsku jsou sama jakoby politickou stranou. Švédská televize je více méně politická strana.

Martina: To je krásně a otevřeně řečeno. To jsem opravdu od nikoho dlouho neslyšela.

Kateřina Janouchová: Tak to přesně je. Švédská státní televize je politická strana, která chce vychovávat lidi. To je výchova, aby lidé věděli, co si mají myslet, takže jim to švédská televize…

Martina: Předžvýká a nadiktuje.

Kateřina Janouchová: Předžvýká a nadiktuje jim to. A vůbec, Švédská televize je katastrofa. Po 7. říjnu 2023 je také švédská televize centrálou propagandy pro Hamás. Oni úplně nekriticky používají Hamás jako svůj zdroj informací, to je jejich jediný zdroj informací z Gazy.

Martina: Kterou si Švédové platí.

Kateřina Janouchová: Kterou si Švédové platí. My můžeme nechat švédskou církev, můžeme nechat všechny spolky, můžeme odejít z čehokoliv, ale nemůžeme odejít ze švédské televize. Takže tam jsme na doživotí.

Martina: Vy si ji musíte platit.

Kateřina Janouchová: My si platíme propagandu, která nám každý den promývá mozky. Řekla bych to takhle: Sedmdesát pět až osmdesát procent Švédů fakticky ještě pořád věří a důvěřuje švédské televizi a švédskému rádiu. A to je to nejhorší. Ukázalo se, že tam mají propagandisty, že tam mají i islamisty, že tam mají všecko možné. Ukázalo se, že už měli spoustu průserů, ale bez ohledu na to je to pořád takhle, a my to musíme platit a financovat. A to je skandál.

Sedmdesát pět procent Švédů pořád věří televizní propagandě, kterou si sami platí a nemohou z ní vystoupit

Martina: A jak si to vysvětlujete, když jste uvnitř, ale zároveň máte přeci jenom pohled…

Kateřina Janouchová: Mě tam nepustí.

Martina: Já myslím uvnitř Švédska, ale přeci jenom máte pohled i z vnějšku, máte ve své DNA zkušenost nedůvěry. Jak si vysvětlujete, že lidé vidí, že jim vybuchují na ulici auta, děti jsou pobodávány v parku, takže najednou patříte k zemi s největším procentem zločinnosti v Evropě – ale lidem to pořád nedochází?

Kateřina Janouchová: Ale všem to dochází. Ale lidé se bojí, protože cenzura je silná, je to silný tlak na lidi. Komunisti, levice ve Švédsku má silnou pozici, takže když někdo moc oponuje, tak se potom volá do práce, a někdo někoho z práce vyhodí, a to lidé nemůžou vůbec dovolit, a v žádném případě ti mladší, kteří se ještě musí starat o rodiny a platit. Všichni musíme žít a všichni musíme vydělávat, a když vám znemožní pracovat – jako to udělali vůči mně a mnoha jiným lidem – tak pak se normální lidé bojí, protože je to velmi nepříjemné. To taky dělali tady v Československu, kdy vyhazovali lidi z práce. To byla přece masová akce, vyhazovat celou politickou pozici z práce, přesně jako tátu. Tato naše generace to zná, protože naši rodiče byli vyhozeni z práce.

Martina: U nás už se to učí znovu. U vás to tedy běží tak, že lidé s jiným politickým názorem, kteří nepodléhají ultralevicové ideologii přijímání imigrantů, tak přicházejí o práci?

Kateřina Janouchová: Ano, je to sociální tlak. Ne úplně tak, jak to bylo tady v Československu, že přicházeli o práci organizovaně, ale lidé, jako třeba já, když jste nějaká třeba veřejná osoba, která se vyjádří tak, že se jim to nelíbí, tak se může stát, že jste cancelled, což je cancel kultura. A tato cancel kultura je velmi nepříjemná. A toho se lidé bojí. A proto média, politická strana médií, může honit politiky, kteří se médií bojí, protože když se to dostane do médií, a když se média rozhodnou, že někoho budou honit – tak to jsou honby na čarodějky. To se děje pořád. Ve Švédsku byl tento systém už před staletími, kdy největším trestem, který někdo mohl dostat – když třeba něco spáchal na vesnici – to, že byl vyhnán.

Martina: Byl exkomunikován.

Kateřina Janouchová: Byl ve vyhnanství. A dneska je to sociální vyhnanství. To pořád existuje jako trest, a lidé se toho bojí. Takže média mají velkou moc. A co se stalo? Řekla bych, že do 90. let, asi do přelomu roku 2000, ještě žurnalisté dělali svou práci, protože psali o politicích, a dohlíželi na to, aby se politici chovali dobře. Ale dneska kontrolují. Dříve kontrolovali politiky pro lid, ale dneska kontrolují lid pro politiky. A to je přesně to, co se ve Švédsku stalo.

Dříve žurnalisté kontrolovali politiky pro lid, dneska kontrolují lid pro politiky

Martina: Říkáte, že média, zejména státní televize, jsou vlastně politickou stranou. Jsou tam určitě i opoziční média. Existují ve Švédsku svobodná média? Opravdu svobodná média, která se nebojí, že budou exkomunikována, že budou dehonestována, a budou stát na okraji zájmu.

Kateřina Janouchová: Svobodná média existují, ale jsou označována jako „extrémní pravice, rasistická a extrémní far-right.

Martina: A dezinformační.

Kateřina Janouchová: Dezinformační kanály. A to jsou vlastně volná média ve Švédsku. Já taky v takovém pracuji, a jmenuje se SwebbTV, a potom jsou samozřejmě noviny a časopisy, a webové stránky, které jsou volné, alternativní, kterým se říká „alternativní média“, která nejsou z politického hlediska považována za demokratická, a jsou označována za antidemokratická. A to jsou ta, která jsou kritické k masové migraci, k multikulturalismu a která říkají, že tyhle zločiny, a to, co se ve Švédsku stalo, ten vývoj, že to je kvůli masové migraci. A to levicovo-liberální vrstvy nechtějí vidět, slyšet, nechtějí to přiznat. Takže lidé, kteří to otevřeně přiznávají, jsou nazýváni rasisty, islamofoby, extrémní pravice, a podobně. A ještě se jim říká „kontroverzní“. Kontroverzní je teď slovo, které je velmi populární.

Martina: To znamená, že jsou to lidé, kteří dali všanc svou pověst, svůj kredit.

Kateřina Janouchová: Přesně. Mně nikdo ve Švédsku nevydává moje knihy, žádné velké nakladatelství nechce mé knihy vydat. Proto si musím své knihy vydávat v malém vlastním nakladatelství. Dříve mě zvali do všech programů, byla jsem ve všech časopisech, ale od roku 2017, když jsem řekla, co si myslím, a jak vidím vývoj, mě úplně…

Martina: Zavřela se voda.

Kateřina Janouchová: Přesně tak.

Martina: Máme stejnou životní zkušenost, takže vím, o čem mluvíte.

Kateřina Janouchová: To jsou nejlepší lidé, kteří to zažili, a potom už chápou, všechno to prokoukli, a už s nimi nic nehne.

Od osmdesátých let je vidět, že islám se nehodí do Evropy, protože je to totalitární ideologie jako komunismus

Martina: Když jste začala – coby náplava, protože jste byli přistěhovalci – varovat před masivní migrací do Švédska z kulturně hůře kompatibilních oblastí, tak jak jste se snažila varovat? Nebála jste se, že vám řeknou: „Proč to říkáš zrovna ty, když přesně ty ses také s celou rodinou přistěhovala do Švédska?“

Kateřina Janouchová: Tenkrát to tak ještě nebylo, ale já jsem viděla islám už v roce osmdesát, když jsem byla v Paříži, a tam jsem si všimla a nějak si uvědomila, že islám není pro naše demokratické země v Evropě, že se sem moc nehodí jako kultura, a jejich náhled na ženy, sexualitu a podobně. Že je zastaralá, je to zastaralé náboženství, a také, že se politický systém šaría vlastně nehodí do našich zemí, protože to tady nefunguje. My máme úplně jiné názory. A také jsem pochopila, že to je totalitární ideologie, přesně jako je komunismus a nacismus, a že tyto totalitární ideologie nejdou dohromady, nežení se moc dobře s demokracií, a s volným stylem života, který já chci mít, který je sekulární, kde nejsou tyto různé náboženské sekty. Podle mě je to velmi potlačující, a lidé nemají žádnou svobodu. A když není svoboda slova, tak svoboda vůbec neexistuje. Svoboda slova znamená, že se musí taky dovolit říkat věci, který se nám nelíbí, a kritizovat politiky, kritizovat to, co říkají, a co poroučí. To v totalitárním státě nefunguje. A jelikož jsem dítě, které přišlo z totalitárního státu, a všechno toto mám v sobě, tak já už to reflexně a instinktivně poznám, když to vidím. Když vidím třeba ty švédské feministky, které křičí nahlas o tom, že muži jsou proti ženám násilní, ale které mlčí, když jsou to násilní muži, kteří jsou muslimy. To je podle mě pokrytecké. Já to nemůžu, já to nevydržím. Já nechápu, jak někdo může o někom něco říkat, a potom tam stojí někdo, kdo vypadá trošku jinak, má na sobě nějaké šaty – a vůči tomu má úplně slepý flek v oku, a nevidí to. To mě šíleně provokuje. A já jim to říkám. Teď jsem fakticky na sociálních sítích viděla nějakého komika, který mluví o tom, že my Slované jsme velmi upřímný lid. Ale moje upřímnost není kompatibilní se Švédskou, protože ve Švédsku se všechno tutlá. Švédi se stydí, jsou tišší, a nechtějí se moc vyjadřovat.

Martina: Jsou seversky zatáhlí.

Kateřina Janouchová: Seversky zatáhlí, ale taky se nechtějí hádat, velmi se bojí konfliktů. Taky proto švédská policie používá jako svou metodu to, čemu se říká „nízkoafektivní“, tedy, že nesmíte být v afektu.

Martina: Řekněte pevným hlasem.

Kateřina Janouchová: Ne pevným, ale měkkým hlasem.

Martina: Měkkým hlasem.

Kateřina Janouchová: Pardon, pardon.

Martina: Prosím, nebijte tu ženu.

Kateřina Janouchová: Švédi mají iluze, že se o všem může mluvit, že se všechno musí diskutovat, a to do aleluja. Všichni sedí a mluví. Jsou takové terapie, kdy všichni mluví, a takto si ulehčí, a myslí si, že tyto agresívní kultury budou poslouchat, co jim Švédi říkají. Podle mě je úplně bláznovina. Podle mě to vůbec nefunguje.

Po teroristickém útoku Švédové oblepili mešitu srdíčky a demonstrovali proti rasismu, ne proti terorismu

Martina: Já si vzpomínám na situaci, kdy byl ve Švédsku teroristický útok, a druhý den Švédi oblepili místní mešitu srdíčky.

Kateřina Janouchová: Ano, ano.

Martina: Tehdy jsem si říkala…

Kateřina Janouchová: Byla taky velká demonstrace proti rasismu. Ne proti terorismu, ale proti rasismu.

Martina: A tehdy jsem si říkala: „Buď jsou ti lidé tak předobří, že to prostě po gándhiovském způsobu nějak změní, nebo jsou…“

Kateřina Janouchová: Jsou tupí.

Martina: Jsou hloupí.

Kateřina Janouchová: Ano. Myslím, že to je směs. Myslí si, že jsou dobří. A taky se bojí. Šíleně se bojí toho, že by si někdo myslel, že nejsou hodní, a že nejsou tak dobří.

Martina: Takže si myslíte, že to je podobný mindrák, jako má třeba Německo?

Kateřina Janouchová: Určitě. Německo a Švédsko jsou si velmi podobní. A Švédsko. Kdyby nebyla Merkelová, tak myslím, že Švédsko – protože Stefan Löfven, který tam v roce 2015 kázal, že: „Moje Evropa nestaví žádný zdi.“ To bylo přesně to. Refugees welcome, Wir schaffen das, všechno toto. A dívejte se, co se stalo v Německu: Nein schaffen das nicht – nevím, jestli to říkám přesně – ale AfD je teď největší politická strana – a to je reakce.

Martina: Také se jí snaží, pokud možno, zakázat.

Kateřina Janouchová: Přesně tak.

Martina: Nebo nějakým způsobem dehonestovat.

Kateřina Janouchová: Totalitarismus. Ano. A to se děje po celé Evropě. Koukejte na Británii, na Irsko, Itálii, Francie, všude tam jdou kupředu pravicové politické strany, a lidé jsou na politiky šíleně naštvaní, protože je zklamali.

Demokratura vytvořila iluzi svobodných médií a politiků, kteří chtějí vaše dobro

Martina: Budu hodně přímočará. Když žijete ve Švédsku, žijete ještě v demokracii?

Kateřina Janouchová: Ne. Žijeme v něčem, co švédský spisovatel Wilhelm Moberg nazval „demokratur“.

Martina: Demokratura.

Kateřina Janouchová: Je to demokratura. A demokratura je to, že si lidé myslí, že žijí v demokracii, ale přitom to není tak – je to demokratura. Máte iluzi, že média jsou volná a že vám státní televize říká pravdu a že politici chtějí vaše nejlepší dobro a že všechno, co se děje, vede k tomu nejlepšímu. A to je demokratura. Myslíte si taky, že máte svobodu slova a že se můžete vyjadřovat, jak chcete – ale nemůžete. Takže máme demokraturu. A lidé jsou tak tupí, že tomu nerozumí. Ale je více a více lidí, kteří se probouzejí, a začínají to chápat, ale jde to velmi pomalu. Podle mě to jde velmi pomalu, a za rok máme ve Švédsku volby. Bojím se, že jestli se sociální demokrati dostanou zase k vládě – a hrozí to, protože mají plno, plno cizinců, kteří mají právo hlasovat, a můžou si je koupit, takže tyto hlasy jsou vlastně koupené.

Martina: Tak si to zařídili.

Kateřina Janouchová: Zařídili si to velmi dobře, protože si tam nabrali tolik těch svých voličů.

Martina: Ale přesto tam už k jisté proměně dochází. Tristní stav svobody slova přiznala před rokem i švédská ministryně pro migraci Mária Malmer-Stenergardová pravicové vládě, když řekla: „Mnoho let se nemohlo o problémů s migrací vůbec mluvit. Nebylo to dovoleno.“ Teď se to tedy proměňuje. Je tato proměna rapidní? Dokážou teď opravdu – a teď to i zvukově dotvořím – bouchnout do stolu?

Kateřina Janouchová: Oni nemají odvahu a sílu, a i když se o tom začíná mluvit, tak teď ale nestačí jen o tom mluvit. Už je pozdě na to, aby se o tom jen mluvilo, ale musí se začínat něco dělat. A podle mě se toho moc nedělá, protože tento rok tam zase přijde 100 tisíc nových emigrantů, nebo migrantů. Rok 2025 má stejnou prognózu, jako rok 2024, a to je 100 tisíc nových lidí každý rok, kteří se stávají švédskými občany, kteří můžou hlasovat, a taky mají právo na sociální podporu – ale Švédsko na to vůbec nemá. Ve Švédsku máme 800 tisíc analfabetů, což je velmi velký díl v tak malé zemi. Je jich tam 10 nebo 12 milionů, a představte si, že 10 procent z toho jsou neintegrovaní analfabeti z třetího světa, z Afriky a kteří nechtějí, a nemají ambici se integrovat a tedy nikdy nebudou integrovaní. Jsou tam třeba 20–30 let, a stejně potřebují tlumočníka, protože neumí ani slovo švédsky. Žijí na sociální podpoře a švédská společnost jim všechno dá, a švédský lid je šatí a živí. Takže je to nespravedlivé, jsou tam takovéto sociální nespravedlivosti, myslím, že to nefunguje. A teď se mluví o tom, že se tito lidé musí vrátit domů do svých zemí, ale politický návrh je takový, že se jim za to dá velmi hodně peněz, když odejdou. A a podle mě je to také nemorální nabízet jim, každému člověku, který se chce dobrovolně vrátit do své země, myslím 350 tisíc švédských korun. Podle mě by se měli všichni dát do letadla, a měli by Švédům platit odškodné za to, co všechno tam spáchali.

Sociální dávky vyšší než plat za práci vytvářejí absurdní pobídky k životu na úkor společnosti

Martina: Step by step to popsala Stenergardová: „Omezujeme výši sociálních dávek, které lze pobírat.“

Kateřina Janouchová: To je teď něco nového.

Martina: V současné době můžete totiž získat stejnou částku jako za špatně placenou práci na plný úvazek, a to je absurdní situace, která vytváří pobídky k tomu, aby lidé nepracovali, a místo toho žili na úkor společnosti.“ Musím říct, že nejsem švédský politik, ale tohle by mě napadlo asi v deseti letech. Dobře, oni k tomu dospěli teď.

Kateřina Janouchová: Ne, takhle to je už od sedmdesátých let, protože od té doby, co jsme přišli do Švédska, to tam bylo takhle, že lidi nemusí pracovat, protože sociální podpory jsou vyšší, než když budete mít nějakou horší práci, takže se nevyplatí pracovat. A tato mentalita ve Švédsku, to už je od 50, 60 let, takže to není žádná novinka. A myslím, že už s tím měli zatočit dávno a že k tomu přišli až teď, to je pro mě víceméně šokující.

Martina: Teď také prohlásili, že je potřeba, a budou si hlídat deportace, protože ve Švédsku je mnoho lidí, kteří zůstávají, i když jim byl odepřen azyl, a žijí různě u příbuzných, a nikdo je nikdy nedohledá. Takže čteno v našich novinách, by se mohlo zdát, že si Švédové skutečně řekli: „Tak, je zle, a teď skutečně uděláme rázné kroky.“ Ale podle toho, co říkáte vy, jsou tyto kroky opět trochu plyšové.

Kateřina Janouchová: Ano, jsou to kroky pomalé, řekla bych moc malé, a ne moc radikální. Teď právě máme ve Švédsku velký skandál. Ukázalo se, že jeden imám v jedné mešitě kázal o tom, jak se má správně bít žena. Tedy, že když žena neposlouchá, tak se nejdřív má varovat, a pak má manžel odmítnout intimní vztah, ale pak, když ještě pořád zlobí, tak se má mlátit, a jak se má mlátit. A teď tohle Švédy probouzí. Tohle je v koránu. Vždyť on recituje korán. Samozřejmě ho vyhodili z práce imáma v téhle mešitě, ale je tam jeden jiný imám, který říká: „Ne, my tohle samozřejmě netolerujeme.“ A švédská televizi se ho nezeptá: „Takže to znamená, že netolerujete korán?“ To se musí zeptat. Ale oni se nikdy na nic takového nezeptají. Nikdy. My máme ve Švédsku dvě stě veřejných mešit, ale je jich určitě víc, protože jsou mešity, které jsou neoficiální. Třeba někde ve sklepě, menší sklepní mešity, a myslím, že jich je všude plno. Ale dvě stě oficiálních mešit. A každý týden stojí imám a káže, že se ženská musí bít. A to už se poprvé ukázalo před patnácti lety, když nějaký žurnalista napsal, že se toto říká. Ale v tomto případě přeložili to, co kázal, takže se to Švédi dozvěděli. Ale jinak oni kážou arabsky, nebo v řečech, kterým vůbec nerozumíme. My nemáme šajn o tom, co tam kážou. Třeba, že Švédi jsou káfiři, že homosexuálové jsou haram, že ženský se mají trestat, a blá, blá, všecko toto. A tyto hodnoty přece ve Švédsku vůbec nefungují. A politici, kteří varovali – mezi švédskými demokraty je několik politiků, kteří se hodně profilovali proti Islámu – jsou v médiích pořád označováni, tak že jsou islamofobové, a jak si to můžou dovolit, a že pronásledují ubohý muslimy, kteří jsou hodní a blá, blá, blá. A teď jsou Švédi v šoku, a najednou se probudili tím, že tenhle imám říkal, jak se mají mlátit ženy. Ale oni to říkají každý týden, protože si to všichni myslí. Švédi jsou zase naivní.

Martina: Teď se Švédové probudili, ale…

Kateřina Janouchová: Budí se pomalu.

Mezi Švédy je stále ještě více strachu než odvahy, vražda Salwana Momiky se nevyřešila

Martina: A pravděpodobně nejsou tak srdnatí, protože vědí, že mohou skončit jako třeba uprchlík z Iráku Salwan Momika, který spálil korán – a zastřelili ho.

Kateřina Janouchová: Ano.

Martina: Znamená to, že mezi Švédy je stále ještě více strachu než odvahy?

Kateřina Janouchová: Myslím, že ve Švédsku je hodně strachu, a zatím žádná odvaha. A taky vám můžu říct, že vražda Salwana Momika se vůbec nevyřešila, i když den poté tam zavřeli pár mužů, kteří, ale teď je to úplně ututláno, a vůbec se o tom nemluví. Nikdo kvůli tomu nebyl zavřen do vězení, a nikdo s tím nechce nic dělat. Šéfka švédské policie Petra Lundová, je pryč a nikdo neví, kde je. Dokonce se žertovně říká, že se musí angažovat organizace Missing People, protože kde je Petra Lundová? Není vidět. Neukazuje se. Švédsko hoří, a kde je naše nejvyšší policajtka? Kde je šéfka? Kde je? Proč se nevyjádří? Proč nic neřekne? Kde je? Zmizela.

Martina: Když už budete hledat vaši Petru Lundovou, tak možná ještě někoho přiberte. Nám se zase mnozí politici ztratili po bitcoinové aféře. Zdůrazňujete strach, který je mezi švédskými občany, protože se zkrátka nechtějí dostat mezi skupinu lidí, kterou bude ta správná skupina lidí opovrhovat a bude říkat, že jsou to rasisté a podobně. Znamená to, že ve Švédsku není potřeba nějakých otevřeně cenzurních zákonů, a že to ve Švédsku všechno dostatečně obstará autocenzura.

Kateřina Janouchová: Autocenzura, ano, přesně tak. Cenzura státní. Autocenzura je také mezi žurnalisty, kteří potřebují mít svou práci, a nechtějí být vyhození. Protože se taky stalo, že jsou cancelováni, cancelled, žurnalisté, a jsou vyhozeni z práce. Takže autocenzura je ve Švédsku velmi, velmi silný mechanismus.

Martina: Chápu, potřebují práci, potřebují bydlení, potřebují se starat o rodiny, to všechno známe dobře i od nás.

Kateřina Janouchová: Známe to, ano.

Martina: A z jiných států Evropy. Ale na této proměně Švédska ve velmi nebezpečnou zemi, kde je několikanásobně vyšší počet útoků střelnou zbraní, granáty, výbušninami, než kde jinde v Evropě, se podíleli právě tito krajně levicoví politici, ale také stejně tak smýšlející novináři.

Kateřina Janouchová: Ano.

Martina: Dochází tam alespoň k jakémusi prozření? Dochází tam třeba alespoň k tomu, že by občané začali mít vztek na ty, kteří je někam vedli, a navíc je špatně informovali. Ptám se proto, že se někdy o Švédsku hovoří jako o zemi na pokraji občanské války. Proto se ptám.

Švédská verze omylové vraždy: Někoho zastřelili nedopatřením, byl ve špatnou dobu na špatném místě.

Kateřina Janouchová: Myslím, že by se to jako občanská válka mohlo popsat. Ale není to černobílé. Protože jsou úplně normální dny, kdy většina Švédů jde do práce, a nikdo nevybuchne, a tak. Ale pak se to stane, a někdo je – jak se to ve Švédsku říká – ve špatné době na špatném, omylem je někde, takže to je omylová vražda. My máme také novou řeč, úplně nové vyjádření, a to, že: Někoho zastřelili omylem.

Martina: Nedopatřením. Co jste tam lezl, člověče?

Kateřina Janouchová: Co jste tam dělal? Proč jste nebyl doma ve své posteli? Ale někdo je taky zavražděn doma ve své posteli, takže to už taky může být špatné místo ve špatné chvíli. Takže ve Švédsku to není tak, že se musíte vyvarovat někam v noci chodit, protože dneska můžete být znásilněna každou hodinu celý den, ráno, dopoledne, odpoledne, večer k večeru, o půl noci, nebo ještě před tím než slunce zapadne, než slunce vyjde. Vlastně kdykoliv. Stalo se, že žena jde do práce, a je někde úplně jen tak náhodou znásilněna v 7 hodin ráno, protože byla ve špatnou dobu na špatném místě. „Proč tam lezla?“

Martina: Většinou se hovořilo o předměstích, jako o Malmö a podobně.

Kateřina Janouchová: Malmö už není Švédsko.

Martina: Míst, kde je nebezpečno ve Švédsku asi přibývá. Kde je tedy ve Švédsku ještě bezpečno? Jsou to nějaké vesnice, nějaké oblasti na severu Švédska?

Kateřina Janouchová: Problém je, že nikdo neví, ale řekla bych, že nejvíc bezpečně je asi tam, kde je hodně moře a voda, a kde jsou hory a lesy, protože tam moc nelezou, protože tam nemají co dělat, protože tam nejsou žádná narkotika, nejede tam autobus, nic tam nemůžeš najít, a ještě jsou tam divoká zvířata, a těch se bojí. Takže tam. Ale i na venkově se dějí věci. I na venkově už se může stát něco nepříjemného. Ale ještě bych řekla, že na severu, sever Švédska je lepší, na jihu je to horší ve městech, které už jsou nešvédské, nebo Malmö, kde to už není Švédsko. Ale na venkově jsou oblasti, které jsou velmi klidné. Ale potom se třeba stane něco jako v městečku Skurup v jižním Švédsku, které je úplný zapadákov, a najednou je tam taková vražda, že je ve vile zastřelen muž – a je to pomsta, pomsta gangu. Jdou, zastřelí otce. A je to úplně klidné předměstí, vilky, malebné zahrádky, kočárky, maminky s dětmi, a najednou tam do domu přijde kriminální cizinec, a zastřelí otce. Je to úplná… jak se to řekne?

Martina: Exekuce.

Kateřina Janouchová: Exekuce. Pomstil se, byla to pomsta. Takže zastřelil otce. A toto nikdo ve Švédsku neví. Je tam pocit nebezpečí, a že Švédsko je zem, kde už se neví, kdo koho a kdy a proč. Třeba ve školách se stane, že se nějaké děti cizinců naštvou – ve škole byl třeba osmiletý s nožem – a řeknou: „Jestli se se mnou budeš hádat, tak já řeknu tatínkovi, a přijedou všichni moji bratranci, a tvou rodinu zbijeme. A vyhrožují učitelům. To je pocit, že společnost ztratila nade vším kontrolu. A takové věci se dějí pořád. Mám známou, která říkala, že u kluka, když mu bylo asi devět let, našla doma pistoli. To už přijeli z trochu většího města, a tam hledali děti, protože u těchto dětských vojáků je to tak – ve Švédsku máme dětské vojáky – že čím mladší, tím méně je možné je trestat.

Martina: Podle švédských zákonů.

Policie raději radí: Nedělejte nic, protože agresoři se ničeho nebojí a mohou vás zabít.

Kateřina Janouchová: Podle švédských zákonů. Takže tohoto kluka vyhledali a poručili mu, že pistoli musí schovat. A teď tato moje známá matka z toho byla úplně vykolejená – byla to dobrá rodina – a šla do školy, a policie poradila: „Nedělejte nic, protože jestli začnete něco dělat, tak potom to bude mnohem, mnohem horší, protože tito lidé se ničeho nebojí, a mohou vás zastřelit, můžou zavraždit celou vaši rodinu, můžou vás trestat, můžou se mstít. Nedělejte nic.“ A toto je také taková kultura ticha, která jde po Švédsku jako mor. Kultura ticha. Ve školách je velmi špatná situace. Tam se tyto děti, cizinci, chovají velmi dominantně, a švédské děti se bojí, jsou často utlačené. A teď se vláda začíná fakticky zajímat o tuto nenávist vůči Švédům. Dříve nám říkali, že Švédi se nemůžou chovat rasisticky proti Švédům, že vůči Švédům to nejde. Můžete být jenom rasista vůči nějakému Afričanovi, nebo někomu, kdo má tmavší…

Martina: Kdo je jiný.

Kateřina Janouchová: Kdo je jiný. Ale teď se začínají dívat na to, že je nenávist vůči Švédům, co se to stalo, a jak jsme se sem vůbec dostali?