Kampaň Spolu rozdmýchala třídní nenávist. Pomohla jim, ale atmosféru v zemi otrávila

Daniel Kaiser: Ahoj, děkuji za pozvání.

Martina Kociánová: Já ještě připomenu, že třeba za knihu „Prezident“ jsi byl nominovaný na Knihu roku Lidových novin. To jenom, abychom tě znali úplně. Řekni mi, jak jsi vnímal volby ty? Byly to skutečně pro tebe také přelomové, historické volby, které zásadně určí budoucí směřování naší země a osudy České republiky?

Daniel Kaiser: Neřekl bych, že byly až takhle fatálně osudové, ale byly důležité. Pro mě nikoli v tom, jestli povládne Andrej Babiš, nebo jaký bude Babiš, ale zajímaly mě kvůli dlouhodobějšímu vývoji české pravice, která tehdy, které nominálně ještě vládla, byla v tak hrozném stavu, že to nějak akutně potřebovala na JIPku. Tam teď byla poslána. A bude zajímavé, jestli – teď mluvím samozřejmě jenom o ODS, protože KDU-ČSL a TOP 09 jsou malé strany a ani bych je moc za nějakou normální pravici nepovažoval – ale bude zajímavé, jestli se česká pravice, jestli se ODS dokáže vzpamatovat, nebo jestli nastoupí britský model, že Konzervativní strana byla tak dlouho ve středu a nalevo, že tam najednou vyrostla zprava strana Nigela Farage, což by v našem případě Motoristé. No, a tak tohle bude hrozně zajímavá podívaná.

Česká pravice po volbách: dýchání z posledního

Martina Kociánová: Když jsi řekl, že potřebovala na JIPku, tak se mi právě vybavila taková ta scéna vždycky z těch seriálů, kdy dají tomu pacientovi na srdce jeden vodič a křičí „ustupte“ – a teď se ozve rána, jak se ho snaží nahodit. Máš pocit, že naši pravici jde nahodit? Ustupte, my ji rozdýcháme?

Daniel Kaiser: No, bude to mít těžké s tím rozdýcháváním z toho důvodu, že… zase já to budu pořád zužovat na ODS. Už když se podíváme na její poslanecký klub, ten nový, který se scvrkl, historicky mají 27 poslanců, což podle mě za dobu trvání České republiky takhle blbě na tom nebyli. Ale ještě navíc z těch poslanců je, bych řekl, hodně takových do nedávna „Fialových loajalistů“, lidí, kteří ten kurz koalice Spolu nesli a ani nehlesli. A někteří takové zajímaví jedinci, kteří i v tom minulém klubu ještě byli, mě vždycky napadá Václav Král, to je ekonom a poslanec z Českých Budějovic, tak ti už tam bohužel ani nejsou. Čili předpoklady pro nějakou obrodu té strany zevnitř, bezprostředně po těch volbách vlastně ani nevidím.

Martina Kociánová: Ty, když se mluví o konzervativní straně, o pravici, tak říkáš pořád ODS. Zdá se, že je to zažrané. Ano, máme ji tady vlastně celý svůj dospělý život, dá se říci. Protože nám oběma bylo v roce 1989 osmnáct. Takže celý svůj dospělý život jsme tady měli ODS jako prototyp konzervativní strany. Když jsem minulý týden dělala rozhovor s Václavem Klausem, tak ten už si to tedy dávno nemyslí. A dokonce i o Motoristech, které jaksi podporuje, se vyjádřil, že od nich čekal víc. Tak řekni mi, myslíš si, že tady je ještě prostor a nutnost pro nějakou ještě úplně novou pravicovou stranu?

Daniel Kaiser: Jako ještě i mimo ty Motoristy?

Martina Kociánová: No, když jsi tady vzpomínal britský model?

Daniel Kaiser: No, tak Motoristi jsou ten Farage. To je jako kdyby ještě napravo od Farage ve straně Reform nebo Reforma vznikla další nějaká ultra reforma. Já si myslím, že na to vůbec zatím ani není čas. Ti Motoristi jsou v batolecím stádiu nebo v kojeneckém stádiu, uvidíme, co z nich bude. A Václav Klaus je samozřejmě super kritický kromě sebe ke každému. To ani Petr Macinka, byť to je jeho velmi blízký spolupracovník, nemohl asi čekat nic jiného.

Andrej Babiš vyhrál o parník kvůli tristní ekonomické situaci

Martina Kociánová: Na druhou stranu musím říct, že ač nerada, tak musím přiznat přes své dřívější výhrady k Václavu Klausovi, na jeho slova už došlo tolikrát, že to nelze brát na lehkou váhu. Podívejme se na výsledek voleb u nás. V zahraničí se ještě také probrouzdáme. Hnutí ANO vyhrálo o parník oproti dosavadní vládní koalici. Máš vysvětlení, proč tak přesvědčivé vítězství pro jednu stranu?

Daniel Kaiser: To vysvětlení je tak triviální, já se ho stydím tady vyslovovat. Je to ekonomická situace, které Fialova vláda moc nepomohla. Spíš ji hlavně svým nevysvětlitelně váhavým chováním za energetické krize v roce 2022 mocně přifoukla. Myslím inflaci a ceny energií, které pak se promítly do všeho dalšího. Jsme vlastně téměř jediná země OECD, kde je reálná kupní síla pod úrovní roku 2019 a roku 2021. Nebo pod úrovní doby, kdy udeřil covid.

Bylo také naprosto bizarní, že ta dosavadní česká vládní koalice dělala kampaň na odstrašujících příkladech Slovenska a Maďarska. V Maďarsku za tu dobu životní úroveň nebo reálná kupní síla vzrostla, teď nevím, jestli o 30 nebo 40 procent. Nebo možná víc než 40, ale masivně. I kdyby o 10, tak prostě zatímco u nás je pořád asi 2 % nebo 3 % pod tím rokem 2019, tak tam docela citelně vyskočila. A to se ještě snoubí ten pocit, který se lidem nedá vymluvit nějakou sebepovedenější kampaní, tak se snoubí s pocitem toho, že nám vládli diletanti, což taky na spoustě příběhů by se dalo docela hezky zobrazit.

Martina Kociánová: To, co ty říkáš, by mi dávalo zcela logiku, kdyby ve výsledku koalice Spolu nedosáhla paradoxně lepšího výsledku než v roce 2021. Řekni, co tedy mohlo na této koalici, která nás ekonomicky, diplomaticky a sociálně dostala tam, kde nás dostala – co mohlo ještě tak zapůsobit na voliče, že přesto šli a řekli si: „Stejně budu klidnější, když to tam celé dostaneme“?

Daniel Kaiser: Drobné upřesnění. Ty jsi myslela asi celý vládní tábor. Ne koalice Spolu, protože koalice Spolu si pohoršila, byť málo…

Martina Kociánová: Ano, já jsem myslela plus STAN.

Daniel Kaiser: A Piráti se musí odpočítávat, a to mají opravdu skoro úplně stejně jako v tom roce 2021. Těch dnes pět stran. No, já bych si taky myslel, že koalice Spolu dopadne hůř. Nikoliv 23 %, ale pod 20 %. A tam si musíme přiznat hořkou pravdu, že kampaň vedená koalicí Spolu, jak oni hrozně vyhajpovali popis situace v České republice, že to je souboj mezi demokraty a pomalu Hitlerem a Stalinem dohromady a lid se rozhoduje o tom, jestli zůstaneme na Západě, nebo půjdeme na Východ, takže tady ta kampaň do nějaké míry zabrala.

Takže vlastně z toho úplně krátkodobého hlediska byla úspěšná. Podle mě ten úspěch těch několik málo procent bylo dosaženo za hrozně vysokou cenu. Jako jednak pro ODS-ku jsme o tom mluvili, ale jak se uvnitř koalice Spolu přesunuly mocenské poměry ve prospěch těch pidistran. Ale podle mě to ohromně zatížilo i veřejnou atmosféru v zemi, kdy z toho, co říkal Petr Fiala ještě ve čtvrtek, minulý čtvrtek, tak to je čtyři dny nebo pět dnů…

Martina Kociánová: Vlastně den před volbami.

Kampaň Spolu rozdmýchávala třídní nenávist a zatížila veřejnou atmosféru

Daniel Kaiser: Tak z toho vyplývá, že teď povládnou fašisti, nacisti, populisti, extrémisté a že premiérem bude člověk, kterému zavolá Vladimir Putin a nový premiér na to konto nás vyvede z Evropy a ze Západu. Říkat něco takového, co říkala koalice Spolu – ta hlavně jela víc než STAN nebo Piráti – tak říkat něco takového je tak neuvěřitelná nezodpovědnost. Já vůbec nechápu, jak to může říkat někdo, kdo ví, že po třetím a čtvrtém říjnu přijde pátý říjen, šestý říjen, sedmý říjen, budeme dál žít. Petru Fialovi je, já nevím, není mu ještě 60, takže tady bude s námi ještě 20, 30 let. To se po zbytek života nechá vláčet s tím hrozně nepříjemným pocitem, jak to tady úplně nesmyslně vyhajpoval?

Martina Kociánová: Já jsem přemýšlela ještě nad jinou věcí. Jak je možné, že našim spoluobčanům tolik věcí nevadí. Vezměme v úvahu opravdu velké kauzy, které provázely volební období koalice Spolu, a to Dozimetr, Nemesis, bitcoiny, polní kuchyně, korupce. A to všechno tak nějak proplulo, a my si zalamujeme ruce a říkáme si: „Co jsme si, to jsme si. Máme se hůř, ale to je markantní, že tím pádem jdeme správným směrem.“ A vlastně jako by se dalo prominout a přehlídnout úplně cokoliv. Když teď budu chtít být patetická, my jsme tuhle seděli ve Slávii a říkali jsme: „Myslíte, že kdyby tady třeba svačili miminko, tak by ani to těm lidem nevadilo?“

Daniel Kaiser: A svačil by ho tam kdo?

Martina Kociánová: No někdo z vládní koalice. To je myšlenka.

Daniel Kaiser: Já nevím, já si myslím, že už několik let, nejpozději od – pro mě – nejpozději od covidu, je třeba nahlédnout docela překvapivou věc nebo paradoxní věc, že ty takzvané jakoby elitnější části společnosti, nebo ty vzdělanější, i ty lidi, kterým se vede líp a jsou to – nevím, jestli přímo ještě – nositelé transformace z 90. let, kdy oni historicky měli pravdu. Já jsem se ke stejnému táboru taky nějak počítal. Takže jestli ještě oni, nebo zbytky jich, nebo jejich děti, dneska většinou jsou ti, kteří tu pravdu nemají. A v těch úplně zásadních tématech ji, myslím, často nemají proti těm, kterým říkají dezoláti a nevzdělaní lidi. To od toho covidu je jasně vidět.

A jestli jsem proto předeslal, když jsem mluvil o kampani Spolu, že byla vlastně bohužel úspěšná, tak to slovo „bohužel“ mělo znamenat to, že se ukazuje, že jejich cílová skupina slyší na každou blbost. To mě úplně šokuje, protože já to vidím i na svých některých přátelích, kteří těsně teď před volbami rozesílali na WhatsAppových skupinách takové apely: „Blíží se repríza roku 1946. Když si okamžitě nezmasakrujete argumenty svoje babičky a dědečky, nebo svoje rodiče – v našem případě nám je 50 a něco, takže už ne babička a dědeček, ale naši rodiče – anebo jiné lidi, kteří to tak neprohlédli jako my, tak prostě končíme, a končí svoboda.“ Dělají si srandu?

Hysterie nebo strach? Proč se vzdělaní lidé potřebují vyvyšovat nad ostatní.

Martina Kociánová: Jak si tady tento fanatismus, hysterii nebo opravdu obyčejný úporný lidský strach u lidí, kteří jsou třeba vzdělaní, navíc už mají leccos za sebou, jak si to vykládáš? Kde se to narodilo? To přece takoví „bojánci“ jsme nebývali.

Daniel Kaiser: Bojánci?

Martina Kociánová: Bojánek, to je takové hezké slovo od slova bát se.

Daniel Kaiser: Jako srab, jo?

Martina Kociánová: Měla jsem to právě… To můžeš říct ty, já ne.

Daniel Kaiser: Já nevím, tak jednak je tam… To už psychologizujeme. To si můžeme dovolit, když nemluvíme o někomم konkrétně, protože do hlavy nikomu nevidíme, ale u nějakého většího čísla lidí se to asi takhle generalizovat dá. Určitě bych tušil – a to je zase tak jako triviální vysvětlení, ale musím to říct – potřebuji patřit k něčemu lepšímu. Vyvyšovat se nad ostatní. On to hodně jel Petr Fiala v posledních dnech kampaně, kdy to mi vždycky šla úplně spodní čelist dolů, když jsem se díval na jeho třeba twitterový účet, a ti jeho marketéři tam sázeli jedno videjko za druhým, jak vždycky na některém z těch mítinků, kam se Petr Fiala chodil statečně vystavovat veřejnosti. Člověk, který předtím nám čtyři roky… „Bojánek“ nedal nám rozhovor, tak najednou si hraje na „drsnýho chlápka“, který se nebojí příboje hněvu dezolátů.

Martina Kociánová: Promiň, on vám nedal rozhovor?

Petr Fiala čtyři roky nedával rozhovory, a pak rozdmýchal třídní nenávist

Daniel Kaiser: Ne, žádali jsme ho mnohokrát, a nedal. Jeho tiskový mluvčí se mi svého času… On to neříkal mně, ale říkal to jednomu člověku z redakce, kterého potkal den potom, co já jsem požádal o rozhovor. Říkal, že to je taková drzost, že si tím nebude kazit víkend a že mu to snad ani radši neřekne. Nic… A Petr Fiala… Jeho tým natáčel rozhovory. Vždycky tam přišla většinou stará, dezorientovaná důchodkyně, která mu něco vyčítala. Asi byla lehce v ajfru. Měla taky asi nervy a říkala mu: „Vy že jste pokazili v Československu to a to.“ A on ji triumfálně upozornil, že už není Československo. A ona v Československu furt jela dál. A teď tam nějaká mladá kádrová posila koalice Spolu tu paní taky upozornila, že už není Československo. A Petr Fiala se otočí vítězoslavně do kamery a řekne: „Tak paní vidíte, i mladí lidé vám to říkají, a vy si furt nedáte říct.“

Takových videí tam měl celou řadu, které podle mě měly v podstatě rozfoukávat třídní nenávist těch lepších vůči těm horším. Třeba tady ta paní, která si spletla Československo, nevypadala jako nějaká dezolátka vnějškově.

Martina Kociánová: Ano, ano. Měla zuby.

Daniel Kaiser: Měla zuby a byla úplně normálně oblečená, vypadala inteligentně. Ale těch videí tam bylo víc. Byla to zásadně videa nebo klipy, na kterých takoví poloalkoholici útočí na dobře oblečeného premiéra. Myslím si, že to byla jasná strategie.

Martina Kociánová: A do značné míry zafungovala?

Daniel Kaiser: Do nějaké míry. Pomohla jim, ale zas jim to nevyhrála. Kdyby dostali 28 % a poskládali vládu na tom půdorysu současné koalice, tak by se nad tím asi ještě dalo zamhouřit oko a říct: „Jako kluci profesionálně jste to zvládli dobře, sice za ohromných nákladů pro ten společenský vývoj nebo pro společenskou atmosféru, ale OK, politika…“

Martina Kociánová: Budeme na to doplácet všichni, ale nedá se vám…

Daniel Kaiser: Ale jim se to ani nepovedlo. Čili oni tady otrávili atmosféru a nic z toho ani z jejich pohledu není.

Motoristé jsou dílčím vítězem voleb. Svědčí o politickém umu Petra Macinky.

Martina Kociánová: Jak už jsme řekli na začátku, o parník vyhrálo hnutí ANO. Ale koho by si ty označil za, řekněme, dílčího vítěze těchto voleb?

Daniel Kaiser: Samozřejmě Motoristy. Už jsme o nich mluvili a ta strana zažívala na jaře útok… Byla vzatá do kleští ze dvou stran, z jedné strany jí všichni předpovídali a bylo to takové přání, které se má vyplnit. To proroctví, které se má s tím, že se vyřkne, už vyplnit, že se nedostanou do parlamentu. Že to je vlastně jako efemérní partička, na kterou není třeba brát zřetel. A současně se proti Filipu Turkovi hlavně vynakládalo hromadné množství energie ho skandalizovat a znemožnit. Čili na tom bylo vidět, že tam evidentně něco nehraje na té kampani. Že buď platí to, nebo ono.

A to, že se tady přes to dokázali přemostit, svědčí o – musím říct – politickém umu nebo strategickém myšlení jejich předsedy Petra Macinky. Člověk může mít proti němu různé výhrady. Myslím, že kdyby byl třeba ještě mluvčím prezidenta Klause, nebo potom už exprezidenta Václava Klause, tak byl tak často bojovný a takový jako zlostný, že to nebylo rolí mluvčího. Byl takový moc agilní. Ale evidentně se v té politice asi našel. Tak Motoristé jsou podle mě jasný vítěz. A zase teď nikoliv z pohledu toho, kdo bude mít hlavní slovo ve vládě příští čtyři roky, ale to, co jsem předestřel úplně na začátku, se povede souboj o povahu české pravice na 10 let dopředu, a tam Motoristé budou mít podle mě slovo.

Martina Kociánová: Zdá se, že před těmito letošními volbami se průzkumy příliš nepovedly, protože i zmínění Motoristé – původně průzkumy jim věštily… byly mnohem větší než 5% výsledek. Pak zase pod 5 %. Bylo to v podstatě od okamžiku, že by se nedostali do sněmovny, až pod, já nevím, snad 11 %. Zabodovali nakonec Motoristé na úkor SPD, která také v předvolebních průzkumech měla zřetelně vyšší procenta, než nakonec dostala?

Daniel Kaiser: To nevím, to mi řekni ty. Já si myslím, že typický volič Motoristů je člověk, který před lety volil ODS. I když znám některé lidi, kteří volili ODS, a volí SPD, tak si myslím, že tady ta dezerce od ODS k SPD nebyla častá. Takže bych si skoro myslel, že to spíš byli třeba nevoliči. Ti, kteří teď volí Motoristy, tak jsou to lidé, kteří třeba už nějakou dobu ODS nevolili, a teď se nějak aktivovali a začali zase volit, a volili už někoho jiného.

Martina Kociánová: A v určitém okamžiku se asi všichni vystrašili a řekli hlavně, ať ten hlas nepropadne, a šli to hodit ANO.

Daniel Kaiser: Jako z potenciálních voličů Motoristů.

Martina Kociánová: Myslím, že Motoristů i SPD.

Daniel Kaiser: SPD určitě.

Propad hnutí Stačilo bylo největší překvapení voleb

Martina Kociánová: Co asi bylo jedním z největších překvapení, byl propad hnutí Stačilo. Překvapilo to tebe, že se nedostali?

Daniel Kaiser: Naprosto. To bylo pro mě největší překvapení těch voleb. A tam se taky ty průzkumy nesmírně sekly, že jo?

Martina Kociánová: Téměř řádově.

Daniel Kaiser: Ale zase to svědčí ve prospěch průzkumníků, protože jim podsouvám, určitě my oba, tendenci lib-dem. Že co je levicově liberální, tak nadsazujeme. A co jakkoliv vybočuje, tak uměle stlačujeme preference. A tím spíš přifoukávali ty preference.

Martina Kociánová: No právě, to mohla být jenom druhá strategie. Říct, že Stačilo dostane 11 %, aby se lidé vyděsili a radši jim to nehodili vůbec. I to může být strategie.

Daniel Kaiser: Takhle, myslím, že zase takhle zkažení ti demoskopové nejsou. Já bych řekl, že… A člověk je chytrý po bitvě. Ale že Danielu Sterzikovi, blogerovi známému jako Vidlák, předsedovi Stačilo, že se mu vymstily hrozně dvě věci. Nebo v zásadě obě ty věci, nebo věci, co se mu vymstily, mají společného jmenovatele. A to je… On se stal obětí svého talentu. Že to je nesmírně talentovaný pisatel. Já nevím, jestli čteš někdy jeho…

Martina Kociánová: Vidlákovy?

Daniel Kaiser: Posty na Facebooku nebo tak. My to prostě… Byť s tím člověk nemusel politicky souhlasit, ale je to četba, která ti přináší potěšení jako čtenáři. Je to vtipné, má tam postřehy zajímavé.

Martina Kociánová: Trefné, a je nesmírně pracovitý.

Daniel Kaiser: Je nesmírně pracovitý. Byť často politicky šel úplně jinam, než bych třeba… Voliče to neoslovilo někdy ani na půl vteřiny. Ale je fakt velmi… A je i výřečný. Nejenom když píše, tak když mluví, je prostě zábavné ho poslouchat nebo s ním mluvit. A on na to trošku, na tu výřečnost dojel, si myslím, že jednak tam bylo to zaškobrtnutí, nebo hlavně to zaškobrtnutí kolem 21. srpna, výročí sovětské okupace, kdy on začal říkat věci, které jsou vlastně samy o sobě víceméně pravdivé provokace. Že říkal, jsou okupace a okupace. Tady to nebyla okupace – nevím, jestli explicitně zmiňoval druhou světovou válku, německou okupaci asi. Tady ta okupace nebyla vlastně jakoby doprovázena masovými popravami. On tam píše, že jsme to odskákali asi sto mrtvými při autonehodách. Což je samo o sobě do jisté míry pravda, protože asi sto lidí v tom 68. bylo zabito. Někteří dokonce byli třeba zastřeleni Sověty.

Martina Kociánová: Ale to patří k věcem, o kterých se nemluví u nás.

Sterzik se stal obětí svého talentu. Zapomněl odmítnout ztrátu suverenity.

Daniel Kaiser: A pak samozřejmě říkal, že vlastně za normalizace se tady dělaly některé věci. Což je taky zase objektivní pravda, že dokázali si tehdy stavět jaderné elektrárny, protože do toho nemluvila Evropská komise, nebo Německo, nebo Rakousko. Tak to je pravda, ale chybělo tam to, co mělo být nad tímto – zásadní odmítnutí ztráty, nebo porušení státní suverenity. A to hnutí Stačilo dneska je na suverenistické lodi. A když to zapomněli tam zmínit, tak prostě si každý vzpomněl, že komunisti měli tehdy svoji Brusel taky, akorát se jmenovala Moskva.

No, a ta druhá jejich velká chyba, podle mě, byl ten výpad proti církvím. Kdy najednou si vzpomněli v programu, že se zřídí nějaký – když to teď řeknu ošklivě – to, co bylo za komunistů, úřad pro dohled nad církvemi. Myslím, že se to jmenovalo takhle. Když taky oni v programu přímo píšou, že kostel nebo mešita, nebo já nevím, synagoga asi ne, ale svatostánek, ze kterého se šíří extremismus, tak bude moci tady tím úřadem být zavřen a že se nebudou uznávat církví sňatky. No tím si taky moc nepomohli, protože podle mě…

Martina Kociánová: Asi to bylo mířeno na jiná náboženství a jiné svatostánky.

Daniel Kaiser: To mě taky napadlo, že to bylo mířeno na islám.

Martina Kociánová: Bych to tak asi četla, ale…

Daniel Kaiser: Asi se jim nepovedlo to vysvětlit. Já, co jsem slyšel, já jsem o tom s Danielem Sterzikem sám nemluvil, ale člověk, který s ním mluvil, tak se divil. Bylo to ještě před volbami, tak se divil, proč dělají takovou chybu a nabíhají si na vidle, provokují biskupskou konferenci, aby proti nim zaujímala stanovisko. Vlastně dávají veřejnosti příležitost vzpomenout si, že ta strana má komunistický podvozek. Což není úplně inteligentní. No, a on údajně, Sterzik tvrdil, že mu tady ta pasáž při závěrečné redakci textů nějak… že si ji vlastně moc nevšiml. Že sedíval n ěkdy v noci na počítač a že mu tady proklouzla mezi prsty.

Martina Kociánová: Že by až taková banalita?

Daniel Kaiser: Jestli to tak je? Nevím.

Martina Kociánová: Určitě, jestli si spolu budeme tady někdy povídat, tak se ho na to zeptáme.

Daniel Kaiser: Docela bych tomu věřil, protože to byl tak neuvěřitelný vlastní gól. Všichni si vzpomněli: Hele, to jsou vlastně staří komunisti. Komunistická strana dneska nemá tady autentický elektorát, ten není nad 5 %. Jako lidi, kteří by to volili, protože prostě volili vždycky komunisty, nebo byli komunisti a pak volili KSČM a dneska je chtějí dále volit. Těch tolik není.

Martina Kociánová: Toto, co ty říkáš, mohly být ty rozhodující vlastní góly, ale přesto všechno je ten propad proti těm prognózám tak značný, že to vzbuzuje otázky.

Daniel Kaiser: A co je ta otázka?

Martina Kociánová: Otázka je, jak je možné, že měli tak špatný odhad všechny ty STEM a IBVM a podobně. Jenom otázka.

Daniel Kaiser: Tak nadsadili je o 100 % vlastně.

Martina Kociánová: Tak asi.

Daniel Kaiser: To je hodně.

Při dělení na demokraty a extrémisty byl Andrej Babiš tentokrát umírněnější než Petr Fiala

Martina Kociánová: Určitě některé věci vyšly koalici Spolu, když neustále, jak už jsi zmiňoval, varovali před populisty, extrémisty, ale pravdou je, že vlastně v posledních letech a asi v posledním roce nejsilněji zaznívalo ze strany Fialovy vlády takové neustálé dělení na demokratické strany, což byly samozřejmě strany vládní pětikoalice. A naopak strany populistické, extrémistické, proruské nebo zrádcovské – tady se invektivami nešetřilo. Čím to je, že politici čím dál tím více sahají k takovým extrémním nálepkám? Mnohdy až kriminalizujícím. Kam to může vést? O čem to svědčí?

Daniel Kaiser: Tak doufám, že už to dál nejde, doufejme. Jako že už, když řekne Petr Fiala, že tady bude, když vyhraje opozice, když bude vláda národní zrady, tak podle mě nic silnějšího se říct nedá o jiné straně. Takže už to, doufám, dál eskalovat nebude ani možné. Zvláštní je, že Andrej Babiš ty letošní volby takhle těmi adjektivy kolem sebe neházel, že byl docela umírněný. Zatímco, když před 11, 12, 13 lety – kdy to bylo? ANO 2011 se jmenují. Do politiky šli 2012, tak začal, že jo? 2013 byly ty volby, kde poprvé docela výrazně uspěl, takže to máme 12 let. Tak tehdy vlastně takhle podobně mluvil Babiš, jen vyloženě negativistickým, hnusným slovníkem. Všecko bylo rozkradené, že jo? Kalousek.

Martina Kociánová: „Všeci kradnú.“

Daniel Kaiser: Nejhorší byl Václav Klaus, to byla hlava mafie a Palermo tady a tak. Což byl taky slovník, kterým těm soupeřům upíral legitimitu. A to je hrozně zvláštní, že se ty dva tábory úplně prohodily. Já jsem četl kdysi, asi v těch osmnácti nebo sedmnácti, když se člověk ještě pamatuje, tak jsem někdy dostal do rukou nějaký exilový časopis, kde byla báseň, tuším, Ivana Verniše, o tom, jak se dvě vesnice, které odděloval les, tak jak se rozhodly v neděli, že se navštíví, ale neřekly si to a jedna obcházela ten les zleva a druhá obcházela les zprava. Každá vždycky došla do vesnice, která byla prázdná, a tam se usídlily.

To se stalo české politice, že klasická pravice ODS vyklidila témata, která by jí tak slušela a na kterých by získávali body, jako je odstup od klimatického šílenství, odpor vůči některým integračním snahám Evropské unie. A hnutí ANO, které před deseti, jedenácti lety na té pozici začínalo, tak já nevím, jestli si toho všimli, že ODS z té svojí vesnice odešla a rychle tam tedy přešli? Nevím, co bylo dřív? Ne, ODS z toho dřív odešla, a teď si každá okupuje výchozí pozici té protistrany. V tom já vidím tragédii české pravice.