Energetická politika EU ohrožuje Česko mnohem významněji, než migrační pakt

Martina: Už v roce 2019, to tehdy ještě byla předchozí vláda Andreje Babiše, tak na návrh ministerstva vnitra schválili pojem „předsudečná nenávist“. Vnitro ji tehdy popsalo takto, že se jí dopouští ten, kdo nemusí naplňovat skutkovou podstatu trestného činu, neusiluje o svržení režimu ani o totalitu, není extremista. Svým jednáním ovšem šíří strach, štěpí společnost a vyvolává antagonismy. Nemáš pocit, že letošní předvolební kampaň byla z předsudečné nenávisti v podstatě utkaná z té jedné strany?

Daniel Kaiser: Je to odpověď, která… tedy otázka, která už má v sobě odpověď.

Martina: Ano.

Daniel Kaiser: Návodný dotaz, ano.

Martina: Jenom si říkám, kde se to zastaví. Protože ty jsi řekl, no snad už se to zastavilo. Ale vezmi v úvahu, jak se to mění. Za Masaryka stačilo nepodat ministrovi ruku, a byl to políček, který ho v podstatě stál místo.

Daniel Kaiser: To postihlo Machara.

Od políčků přes facky až k fašistům: Nenávist v politice graduje.

Martina: Ano, ano. A bylo to na odstoupení. Když se pak někdy v politice řeklo, pane vy lžete, byla z toho kauza. Později přibyla facka, z naší politiky víme, že záhlavec. Teď si naprosto v klidu nadáváme do fašistů, zaprodanců.

Daniel Kaiser: My snad ne.

Martina: Ale mezi sebou se politici těmito termíny jenom hemží. A my víme, že u sousedů byl fašista, už když si nevzal roušku. A my víme, že u sousedů se to pak vymklo, takže po sobě i stříleli. Nemyslíš si, že právě tyto nenávistné postoje a slova generují i tyto činy? Zase je to možná návodná otázka, ale zajímalo by mě, jestli si myslíš, že jsou to jenom řečičky, anebo že se jimi zadělává na špatnou stavbu.

Daniel Kaiser: Asi zadělává, ale až se to pak stane, nesmíme propadnout tomu, že budeme říkat: Za to můžou ti politici nebo ti novináři, kteří to říkali. Vždycky je podle mě priorita svoboda slova. I když se to třeba trochu vymkne z dobrých mravů. Myslím, že bude hodně záležet na tom, jak ten prohrávající vládní tábor bude v opozici vystupovat. To je úplně otevřená otázka.

Můžou pokračovat v linii z předvolební kampaně, nebo tím, že Petr Fiala poodstoupí, a vlastně si to know-how odnese s sebou pryč, se mohou ty dnes vládní a do budoucna opoziční strany začít chovat normálněji. A myslím si, že by to byla i pro něj lepší, nosnější strategie, už proto, že Babiš bude dělat chyby. Nebude to tak, že Babiš tady bude předvádět bezvadný výkon, a strany, které budou mít nějaké nástroje kritiky, by měly používat nástroj kritiky naprázdno. Budou mít podle mě naprosto reálné podněty pro úplně věcnou kritiku.

Jsem optimista, že se to snad trochu zklidní. Také si myslím, že jestli se Evropě nepodaří – myslím některým důležitým evropským státům – zablokovat urovnání války na Ukrajině, a jestli k tomu dojde, což já si pořád myslím, že to k tomu směřuje, odpadne jeden hodně velký zdroj této vnitročeské nenávisti. Což by byl další faktor ke zklidnění.

Poláci a Baltové zablokovali Merkelové diplomatické řešení těsně před válkou

Martina: Když jsi řekl, jestli se nepodaří některým evropským státům zablokovat uzavření mírové dohody nebo míru na Ukrajině, měl jsi na mysli nějaké konkrétní?

Daniel Kaiser: No jasně. Petr Fiala už zablokovat nebude moct, což je dobře. Friedrich Merz, kancelář Německa, je dnes největší hrdina nebo největší vojevůdce západní Evropy proti Rusku. A teď ze včerejška… včera nebo předevčírem to bylo? Zajímavý výrok bývalé německé kancléřky Angely Merkelové o tom, že nedlouho před vypuknutím rusko-ukrajinské války, když ona tlačila na diplomatické řešení, aby Evropská unie jako sama bez Ameriky začala se bavit s Ruskem, to jí zablokovali Poláci a Baltové.

Polsko k tomu samozřejmě přispělo. A myslím si, že Poláci v zásadě, protože si mysleli, že válka s Ruskem je jednou nevyhnutelná, chtějí ji vést radši teď a na území někoho jiného a za peníze někoho jiného, než aby to museli vést sami. Čili Polsko bych tedy mezi ty válečnické státy řadil taky.

Martina: Zatímco Francouzi mají tolik svých vnitřních starostí, že myslím si, tyto válečné výboje momentálně odložili stranou.

Daniel Kaiser: Nevím, Emmanuel Macron to zatím dělal tak, že čím víc problémů doma, tím tvrdší byl na Vladimira Putina. Ale ono to jde dělat jen do určité chvíle, a pak se to zlomí. Což se možná teď právě ve Francii děje.

Zneplatněné volby v Rumunsku ukázaly, kam až evropský establishment zajít může

Martina: Když se podívám na tvé články a na rozhovory, které jsi dělal, nebo rozhovor, který jsi dělal asi před půl rokem s rumunským prezidentským kandidátem Georgescu, který loni na konci roku vyhrál první kolo prezidentských voleb, ale nebylo mu to nic platné, protože pak je z podivných důvodů ústavní soud zrušil. Vzpomínám si, že tvůj titulek byl „Rumunsko jako trenažer pro Francii, možná i pro vás“, tedy pro nás, pro Českou republiku. Ty sám jsi ještě před tímto rozhovorem napsal komentář s titulkem „Kdo je proti Evropské unii, nemá právo žít“. Já jsem i na základě tohoto tvého postřehu měla z těch voleb nahnáno. Vidíš teď své obavy jako trochu liché?

Daniel Kaiser: To nebyly moje obavy, to byly… já jsem nedělal rozhovor s Georgeskem, ale s tím Simeonem, který ho nahradil. Který pak v těch opakovaných prezidentských volbách těsně neuspěl. Ale je to mladý člověk, který ještě má před sebou mnoho pokusů. Je to docela zajímavý typ, ale to bychom se tady dostali někam jinam.

To říká v rozhovoru Simeon jako varování, že praktiky použité Evropou, a tady v tom případě speciálně Macronovou Francií v Rumunsku, by se mohly za nějakých okolností použít i třeba u nás, což se nestalo. Nicméně, tohle je debata.

Myslím, že v Rumunsku byly volby zneplatněny nikoliv proto, že by tajná služba rumunská, jak tvrdila, vystopovala ruský vliv nebo ruské manipulační operace v průběhu rumunských voleb, ale protože kandidát Georgescu, který na rozdíl od Simeona je opravdu neřízená střela, je trochu esoterik. Řekl bych, až blázen. Ale kvůli tomu nemá zasahovat tajná služba a nemá chodit velvyslanec cizí země a tlačit na ústavní soud, aby ty volby zneplatnil.

Ale ten Georgescu byl pro ten establishment evropský nebezpečný, hlavně geopoliticky, protože se vyslovil proti budování základny NATO u Konstance. Na břehu Černého moře, což má být, tam už něco je, ale má to být… až se to buduje, má to být největší základna NATO v Evropě. Větší než třeba Rammstein v Německu. A taky se ten rumunský kandidát vyslovil proti eskalaci vztahů s Ruskem. Což se ukázalo, že pro ten evropský establishment je netolerovatelná věc.

A to tady není, protože Česká republika přece jenom, jsme víc střední Evropa, méně Balkán než Rumunsko. Myslím si, že by si to tady někdo úplně nedovolil. A teď myslím, že ani zevnitř, ani zvenčí.

Prezident Pavel se snaží ulámat euroskeptické hroty ještě před vznikem vlády

Martina: Nicméně prezident Petr Pavel se, řekla bych, snaží trochu podmiňovat…

Daniel Kaiser: Sestavení vlády?

Martina: Sestavení vlády a vůbec jmenování Andreje Babiše premiérem tím, že si ho podmaní v zahraniční politice a v evropské politice. Je to trochu ozvuk toho Rumunska. Když Petr Pavel říká, že on byl zvolen s jasným mandátem, že musí dbát na to, abychom byli dále ukotveni v NATO a v Evropské unii…

Daniel Kaiser: To si prezidentských pravomocí usurpuje víc, než kolik mu ten prezidentský mandát dává.

Martina: O tom ty prezidentské volby nebyly. Byly o tom, že to je větší fešák než Andrej Babiš. A že byl v NATO, to je pravda. Ale rozhodně to nebylo… Já tady vystupuji s programem, že budeme tak EU-konformní, jak to jde, protože tady ten tábor tím, že jsme na Západě, nemyslí, že jsme na Západě. Protože my na Západě jsme členy NATO i Evropské unie. A nikdo normální z ní nehodlá vystupovat.

Ale oni tím myslí to, že máme být nadále EU-konformní. Ty můžeš samozřejmě v Evropské unii být více a méně konformní a trochu zlobit. A to si lidi, Petr Pavel neradi představují. Myslím, že to bude jedna z hlavních rovin, na které se bude rodit nová vláda. Jak moc se prezidentovi podaří ulámat hroty nějakému možnému euroskepticismu, nebo někdo by řekl eurorealismu příští vlády.

Já jsem teď slyšel, třeba běhá taková fáma, že Motoristé chtějí ministerstvo zahraničí pro Filipa Turka a doteď je ministerstvo zahraničí úřad dost vyprázdněný, který už nemá svůj bývalý význam.

Martina: Byť Jan Lipavský získal 62 tisíc preferenčních hlasů.

Ministerstvo pro Evropu zmizí, jeho pravomoci se vrátí do Černínského paláce

Daniel Kaiser: Ale ministerstvo zahraničí dneska skoro nemluví do vztahů mezi Českou republikou a Evropskou unií. Na to je zvláštní ministerstvo pro Evropu. Takže ministerstvo zahraničí, které se u nás podílelo, bylo jedním z faktorů pro přijetí Lisabonské smlouvy. To byli lidé, kteří říkali, že musíme to přijmout, a tím sami sebe vykastrovali. Taková legrace dějin, taková ironie.

Nicméně teď si myslím, že Andrej Babiš bude chtít ukázat, že šetří, takže bude některá ministerstva rušit. A jasným kandidátem na zrušení je kromě ministerstva pro místní rozvoj právě ten úřad Martina Dvořáka, ministerstvo pro evropské záležitosti. A tam si představuji, že část pravomocí české vlády vůči Evropské unii nebo část jejich kompetencí přejdou asi na Úřad vlády, ale část se vrátí na ministerstvo zahraničí.

A pak by pro Motoristy dávalo smysl, aby tam na ministerstvu zahraničí Filip Turek sázel takové trošku euroskeptičtější akcenty. No a říká se, že prezident tam Filipa Turka na ministerstvu zahraničí nechce. Čili že prezident vlastně už aktivně působí, aby ta vláda byla eurokonformnější, než by musela být.

Martina: Abychom šli Evropské unii po srsti.

Daniel Kaiser: A to je také rumunská stopa.

Martina: Pokud jde o rušení ministerstev, Václav Klaus má svůj bonmot, že naše zahraniční politika je v takovém stavu, že mít ministerstvo zahraničí je pro nás nemístný luxus. Ale pojďme se podívat na konkrétní kroky, které možná bude dělat nová vláda. Těžko říct, jestli Andrej Babiš bude také rozhazovat propisky ihned poté, co odmítne Migrační pakt nebo ETS2, tedy rozšíření systému obchodování s emisními povolenkami. Myslíš si, že tyto své sliby naplní?

České soudy paradoxně zbavily Brusel hlavní páky na vydírání premiéra

Daniel Kaiser: To je zásadní otázka. Nevím. Je to… to je otázka, která by se dala přeformulovat na to, jestli ta vláda bude vyvíjet nějaký znatelný odpor proti klimatické a energetické politice Evropské unie jako celku. Tam je ten klasický argument, který zpochybňuje Babišovu odolnost vůči Evropské unii. Jsou ty dotace, které bere.

Ale zase na druhou stranu, myslím si, že prezident a vlastně judikatura českých soudů z jara tohoto roku, pokud bude Babiš trvat na tom, že bude premiér a bude mít současně Agrofert, mu zabrání žádat o ty nenárokové dotace. Takže bude dostávat jenom takové dotace, které má každý zemědělec na krávu a na hektar, které jdou z Evropské unie. A ty mu zase Evropská unie nemá, jak zastavit – ty nárokové dotace.

Takže vlastně z tohoto hlediska díky českým soudům z jara je Babiš méně vydíratelný vůči Evropské unii, než by třeba byl. Nemusí nechávat zajít chuť, protože na ty dotace…

Martina: Na něco dosáhne.

Daniel Kaiser: Dosáhne na ty, na které by dosáhl tak jako tak. A když se bude chtít stát premiérem, na ty nenárokové dotace stejně bude muset pravděpodobně rezignovat. Čili Evropské komisi potom odpadnou i páky, kterými by ho mohla vydírat, až bude nějaký konflikt o klimatickou politiku nebo o migrační pakt někdy v budoucnu.

A pak je tam ten argument, podle mě, který mluví ve prospěch toho, že by Babiš se trošku na zadní v Bruselu stavit mohl kvůli klimatické politice. Je to podnikatel, má Agrofert. A velká firma, která vyrábí hnojiva a takové věci, energeticky náročná, není zvědavá na to, aby tady každou chvíli při blackoutech a přebytku zelené energie vypadával proud. Čili Babiš je strukturálně… tím, že je to velkopodnikatel, musí mít zájem, aby tady byla nějaká stabilní a řekněme chytrá energetika. Čili to znamená, že by se měl stavět proti další expanzi obnovitelných zdrojů.

Martina: V tomto případě řídit stát jako firmu se může jenom vyplatit.

Daniel Kaiser: No jistě.

Muniční iniciativa jako obchodní karta: Pavel zachrání projekt výměnou za poslušnost.

Martina: Co se týká zahraniční politiky, zmínil, že hodlá učinit muniční iniciativu pro Ukrajinu transparentnější. Očekáváš nějaký razantní posun naší země ve vztahu k Ukrajině oproti tomu, jaký byl doposud? Protože už v březnu tohoto roku Andrej Babiš v Poslanecké sněmovně řekl, že řešení války na Ukrajině není v posílání zbraní, ale v diplomacii. Zatímco za tato slova ještě před dvěma lety jsme byli označeni za chcimíry a pokud možno podezíráni z nějakého úzkého vztahu k Rusku, věříš tomu, že dojde k proměně?

Daniel Kaiser: Pustě spekuluji, ale za Babišem jdu dneska, tak se na to zeptám, zatím nevím.

Martina: Právě ti diktuju ty otázky, co mu máš říct.

Daniel Kaiser: Myslím si, nebo bych tak tipoval, že až ho teď bude prezident Pavel pověřovat, nebo jmenuje premiérem, nebo pověří sestavováním vlády a potom jmenuje premiérem, ta muniční iniciativa by mohla být právě jedním z bodů, které prezident bude mít tendenci s Babišem zobchodovat. Myslím si, že prezident se bude vůči svým přátelům v zahraničí třeba chtít taky něčím vykázat, a to by mohlo být právě to, že jim řekne, že zachránil muniční iniciativu.

Čili si myslím, že karty jsou rozdané, takže ta muniční iniciativa třeba bude nějak pokračovat. Asi uberou plyn, ale asi ji nezruší. Bych tak teď tipoval. Myslím si, že změna bude hlavně rétorická.

Martina: Karty jsou rozdány tak, že nebude-li pršet, nezmoknem, podle toho, co říkáš.

Daniel Kaiser: Babiš má, že jo, není třeba zapomínat, stigma minulosti. Přesně – bývalý člen KSČ i nějak spolupracoval s ekonomickou částí StB, že jo. Tajný spolupracovník. A on má podle mě docela silnou vnitřní potřebu se z toho neustále očišťovat.

Podobně jako Petr Pavel, který to dotáhl k dokonalosti, že ten se úplně vypořádal se svými loajalitami po roce 1989. Babiš takhle daleko nejde, protože jeho hlavní zájem byl v podnikání a v obchodování, ne v politice do nedávna. Nicméně to, že jako premiér, když jel na oficiální návštěvu Spojených států, je jako první, ještě, než dorazí do Bílého domu, jede do Langley, do centrály CIA, jako na briefing. Mně to jen ukazuje nebo naznačuje, že má se svou minulostí pořád problémy, a taky se vnitřně, nebo podvědomě pořád nějak vypořádává. A to bude hrát roli i tak, bych řekl.

Green Deal vyžaduje konfrontaci, migrační pakt může počkat na lepší časy

Martina: Andrej Babiš dopředu deklaroval odmítnutí migračního paktu, co už jsem zmínila, ETS2, muniční iniciativu, ale možné je to, co jsi naznačil, že než o tom přesvědčí Evropskou unii, dozví se: „Dobře, Andreji, už jsi doma ukázal, že jsi chlapák, a teď zase běž hezky a teta Ursula ti řekne, co máš dělat“. Zejména když jsem narazila v ruském listu Komsomolská pravda…

Daniel Kaiser: Odebíráš?

Martina: To víš, že jo. Vždyť mi to přeposíláš. Že k vítězství Babiše v tomto listu napsali: „Praha se odklání od evropské agendy. Vítězství Babišova ANO ve volbách slibuje Česku pragmatickou zahraniční politiku a ochlazení vojenské pomoci Kyjevu.“ Vím, že tady na toto téma pořád preludujeme, ale myslíš si, že opravdu k tomu může dojít, že Babiš odkloní naši zemi od evropské agendy, anebo bude alespoň vykazovat silnější tendence?

Daniel Kaiser: Počkej, evropská agenda. Jestli se bavíme o evropských společných politikách, jako je právě Green Deal a migrační politika, anebo o geopolitice, což je Rusko. U těch evropských společných politik si myslím, že minimálně k poctivému pokusu odklonu dojde. Jak to dotáhnou daleko? Myslím, že česká vláda, co z toho nakonec bude, je otevřená věc.

Ale pokud nezkrachují jednání s SPD a s Motoristy, jsou to dvě menší strany, které si budou dávat velký pozor na to, aby se Bruselu moc neustupovalo. Což já vítám. Pokud by Babiš nakonec sáhl, pokud by měl tu svoji menšinovou vládu, nebo jak se teď mocně a divoce spekulovalo po volbách, kdyby to třeba úplně překvapivě udělal se STANem nebo s lidovci. Což si myslím, že je hloupost. Kdyby došel k těm dalším scénářům, ta eurokonformita by byla skokově větší ze strany české vlády.

Ale já si teď už myslím, že na rozdíl od té geopolitiky, kde Babiš má tendenci se očišťovat, on to dělá ve vztahu k Americe. To je studenoválečnické vidění. Tenkrát byla Moskva, Moskva, dneska máme Moskvu ve Washingtonu. Ale řekl bych, že na té evropské úrovni, tím, jak jezdil na evropské rady jako premiér, v sobě vypěstoval jistou zdrženlivost vůči EU nebo až euroskepticismus autenticky. To si myslím, že z těch zážitků, které tam měl, to na něm opravdu zanechalo stopy.

Říkal to o něm třeba i Viktor Orbán. Když se tady bavil v České republice s nějakými svými známými, říkal, že Andrej Babiš, kterého předtím neznal, než se začali vídat na těch evropských radách, že když si tam vzal slovo Babiš, měl takový projev kolotočáře nebo cirkusáka. Což pravděpodobně Orbán neřekl těmi slovy. Já už parafrazuji parafrázi.

Ale že to vystupování Babiše nejdřív bylo takové prapodivné, ale že ten Orbán věděl, že Babiš jednak jemu pomáhá v jeho sporech s většinou Evropské rady. A jednak že na rozdíl od Petra Fialy, jehož vystupování mohl Viktor Orbán porovnávat, protože byl na evropských radách jak s Babišem, tak s Fialou, oproti Fialovi Babiš na těch evropských radách působil jako svéprávná bytost. Z čehož já usuzuji, že on prodělal ten proces learning by doing. A stal se z něj trochu euroskeptik během dějin.

Z kupce médií a umenšovatele svobody projevu se stává její obhájce

Martina: Bude mít jeho přítomnost pozitivní vztah na stav svobody slova u nás? Pokud vím, pro Parlamentní listy se zmínil, že bude-li hnutí ANO ve vládě, zruší všechna cenzurní a svobodu omezující opatření. A teď zdůraznil, že všechny tyto dřívější sliby platí. Myslíš si, že tedy budeme méně nálepkováni za to, že si povídáme se všemi?

Daniel Kaiser: No, kéž by. Byl by to další projev toho příměru, jak se prohodí ty dvě vesnice. Když Babiš začínal, nakoupil média. V Lidových novinách, kde jsem do té doby pracoval – já jsem pak odešel, když to koupil Babiš, ale mluvil jsem s některými kolegy, kteří tam zůstali, a tam svoboda ve stylu padni komu padni už pak nebyla. Takže v těch tradičních médiích byl Babiš spíš umenšovatel svobody projevu, bych řekl.

A teď, jak se přesunulo těžiště na internet a na sociální sítě, do takových rádií, jako provozuješ ty, nejenom on, ale i někteří významnější členové hnutí ANO, třeba Radek Vondráček – a Vondráček víc než Babiš se profilují v poslední době jako zastánci svobody slova. Musíme ty sliby připomínat a vyžadovat je na nich.

Martina: Odhaduješ, že bude zrušen ten podivný paragraf o činnosti pro cizí moc?

Daniel Kaiser: Slíbili to.

Martina: Slíbili. Budeme jim věřit.

Daniel Kaiser: Slíbil to Vondráček na konferenci Společnosti pro obranu svobody projevu. To řekl velmi explicitně. To je vlastně debata, kterou jsi moderovala.

Martina: Jenom, jestli tomu věříš.

Daniel Kaiser: Ale jo.

Martina: Počkáme si.

Daniel Kaiser: Já bych tomu věřil.

Martina: Mluvil jsi o tom, jak se třeba Orbán vyjadřoval k dřívějšímu působení Andreje Babiše. Myslíš si, že se dá očekávat, že se opět budou normalizovat naše vztahy se Slovenskem, notabene s Maďarskem, a že se celkově třeba posílí nějaká spolupráce v rámci Visegrádské čtyřky?

Daniel Kaiser: Stoprocentně ano.

Martina: Počkáme si. Jaké problémy může v Babišově vládě způsobit postoj SPD, které prosazuje referendum o vystoupení České republiky z Evropské unie a z NATO? A byť už teď zase předseda Okamura není tak striktní, protože Motoristé nechtějí toto referendum. Jak si myslíš, že se to nakonec vystříbří?

Daniel Kaiser: Vystříbří se to, takže žádné nebude.

Martina: Takže my jsme si rozhodli, že tam vstoupíme, a o žádném vystupování už nemáme do toho co mluvit.

Tři náboje odvahy je lepší vystřílet na Green Deal než na migraci

Daniel Kaiser: To je právě radikalismus v zahraniční politice, kterému já třeba ohledně Evropské unie taky tu a tam propadám. Když si člověk říká, že když je Green Deal, bylo by lepší tam nebýt. Že to už zašli tak daleko, že se nám to nevyplácí. Nicméně…

Martina: Neřízená migrace.

Daniel Kaiser: Ta nás neohrožuje, ale…

Martina: Zatím.

Daniel Kaiser: Třeba za 20–30 let, ale…

Martina: Máš děti.

Daniel Kaiser: No, ale já rozumím, že to není bezprostřední problém, ani problém příštích několika málo let, si myslím, jo. Akutní je bránit se klimatické a energetické politice Evropské unie.

Já si vždycky představuji, že člověk, že on… natož politik, který jede na… který se jede bavit do Bruselu na Evropskou radu, si veze s sebou jenom určitou dávku odvahy. A tu mentálně vyčerpáš a tu dávku vypotřebuješ. To je, když jsi byla dítě a přišla jsi na nějaké kolotoče nebo na nějaké pouti. Na střelnici sis koupila tři broky a střílela jsi na krepové růže. Ty broky vystřílíš. Nebo ty patrony, nebo ty diaboly.

Takhle zhruba podobně to mají dost často politici na evropských radách. Já si myslím, že když tam mají třeba ty tři broky, lepší než na migrační pakt je vystřílet to proti Green Dealu. Rozhodně dneska. Unavit se na tom a neunavovat se na migračním paktu, který nás teď bezprostředně neohrožuje. A já si myslím, že takovéto vystupování z Evropské unie, neřku-li z NATO, že to je právě ten radikalismus, který se strašně vymstil jednak STAČILO a jednak i SPD, že i eurokritičtí voliči, kterým v České republice záleží na tom, jak formuluješ otázku v průzkumech, ale i vlastně většina, nejsou kritičtí, že by chtěli přímo vystupovat. To je další faktor, proč si myslím, že se žádná referenda vypisovat nebudou.

Martina: Otázka, zda by referendum dopadlo pro či proti, je až druhotná. Možná že důležité je to, že by vůbec ta možnost byla. Miloš Zeman také opakovaně zdůrazňuje, že by byl pro referendum o vystoupení z EU a NATO, přestože by v obou případech hlasoval pro setrvání.

Wolfgang Schäuble varoval: Český dvorek se nám nesmí rozpadnout.

Daniel Kaiser: Já si myslím, že normální čeští politici v takových věcech, jako jsou ty povolenky pro domácnosti, nebo třeba směrnice o energetické náročnosti, která byla přijata a která na nás udeří za 4–5 let…

Martina: No, už od roku 2026 se budou muset stavět veřejné budovy, které budou muset splňovat…

Daniel Kaiser: V roce 2028.

Martina: V roce 2026.

Daniel Kaiser: Myslím, že 2028 veřejné budovy a soukromé domy od 2030.

Martina: To je o nějakých 16 %.

Daniel Kaiser: Každopádně je to bezprostřední věc.

Martina: Je to bezprostřední ohrožení, které bude ohrožovat domácnosti.

Daniel Kaiser: Co máme za dveřmi a skoro nikdo to neví. Je to už přijato. Jsou to, řekl bych, velmi důležité věci, kde si myslím, že česká politická reprezentace má v Bruselu jít na krev. Má jít do naprosto zásadního konfliktu, vypovědět poslušnost. U těch povolenek nám to tady ty tři téměř vládní formace slíbily, výslovně. Že půjdou do konfliktu a poteče krev.

V takovém případě, kdy finálně ta naše politická reprezentace bude takto bojovat, si myslím, že mít po ruce výhrůžku czexitem je na místě. I když to třeba nechci sám splnit, ale protože nejsme pro západní Evropu nějak super důležití, ale evropský establishment má panickou obavu z toho, že by se mu to začalo rozpadávat. Jako se mu to rozpadlo s Británií. Ale Británie je speciální případ.

Já třeba vím, že dnes již zemřelý německý politik Wolfgang Schäuble, což byla svého času dvojka v CDU po Helmutu Kohlovi a pak spolkový ministr financí a jedna z klíčových postav německé politiky, říkal svým českým protějškům už v době, kdy se schylovalo k brexitu: „Britové ať odejdou, ale vám bychom to nikdy nedovolili. Vy jste pro nás důležití jako dvorek a my si nemůžeme dovolit, aby se nám to na dvorku začalo rozkládat a rozpadat“.

Čili myslím si, že taková nějaká pohrůžka czexitem, byť by byla třeba implicitní ze strany českých politiků, by vůbec nemusela být bez účinku.

Martina: Musíme věřit, že ty tři broky nebyly už před tím vystříleny na něco jiného. Očekáváš teď po volbách ještě nějaké překvapení, že by se nám to jednoznačné vítězství ANO mohlo s někým skutečně naředit, a řeč o tom až tak nebyla? Řekl jsi, že je nesmysl, aby to byl STAN, třeba. Proč je to nesmysl?

Daniel Kaiser: Třeba se to stane, ale já jsem viděl, že už těsně před volbami a hned po volbách někteří moji kolegové začali tvrdit se suverenitou, jako by byli zasvěceni do výměny SMS mezi Andrejem Babišem a Vítem Rakušanem, že to určitě nastane. Nejsou pro to předpoklady.

Myslím si, že když se budeme bavit o STANu, a vlastně to platí i pro lidovce, kde jejich dnešní předseda Marek Výborný jako ministr zemědělství se právě naprosto striktním a přehnaným výkladem dotační politiky postaral o to, že dnes stát na Andreji Babišovi, tedy na Agrofertu, vymáhá ty dotace. Chtěl ho zničit ekonomicky, a tady ti dva lidi se – myslím Výborného a Babiše – nenávidí jen kvůli tomu, že by lidovci museli úplně vyměnit vedení. Nevím, vycákat svěcenou vodou „Palác Charitas“, aby se Babiš s nimi vůbec bavil.

Stejně padla spousta drsných slov mezi špičkami hnutí STAN, a nejen Babišem, ale i Karlem Havlíčkem. Tam podle mě na lidské stránce, na lidské úrovni je to podle mě nepředstavitelné.

Martina: Dlouhou dobu se také říkalo, že právě na té lidské úrovni je nepředstavitelná kombinace ANO a SPD.

Daniel Kaiser: A to se říkalo, protože Tomio Okamura nepodpořil Andreje Babiše v prezidentské volbě proti Petru Pavlovi. Oni se podle mě nemusí ani jeden. Oni jsou každý trochu jiný typ. Aspoň se nečastovali na veřejnosti. Nelítaly tam veřejně ze zákopu do zákopu takové urážky, jako lítaly mezi ANO a vládními stranami. Já si myslím, že politici jsou také lidé a hraje to roli.

Po alkoholické opilosti přichází kocovina, po nenávistnou kampaní by mělo přijít vystřízlivění

Martina: Danieli Kaisere, ty sleduješ neustále politiku, geopolitiku. Sleduješ, co kdo kde říká, co se kde šustne. Čteš všechny možné noviny, servery. Dospěl jsi také k tomu, co říkají mnozí lidé nejen straníci, že politika je nemocná? Anebo si to povýšili ještě třeba jako kardinál Dominik Duka, který říká, že společnost je nemocná. Díváš se na to ještě optimisticky přitom všem, co musíš číst a poslouchat?

Daniel Kaiser: Politika není nemocná v tom smyslu, že by politici byli horší lidi než my. Nemyslím. Společnost je trochu nemocná tím, čím jsme tady vyplnili třetinu našeho povídání. To je ta společenská atmosféra, která začíná být nesnesitelnější a nesnesitelnější. Teď myslím veřejnou diskusi. No ale snad se to nějak zvrtne zpátky.

Martina: Co ti dává toto doufání?

Daniel Kaiser: Protože už to došlo tak daleko, že já si vždycky představuji, že takový ten… třeba můj kamarád, kterého jsem tady použil, který rozesílal WhatsAppem před volbami výzvy. Všichni zmasírujeme své hloupější spoluobčany a přinutíme je volit vládní strany. Vždycky si představuji, že tady ti lidé něco v zápalu diskuse řeknou nebo v situaci udělají, a pak dostanou kocovinu.

Já si neumím představit, stejně jako po alkoholu nemůžeš nemít kocovinu, tak ani po takto vyhraněném, v podstatě směšném chování, když člověk není úplně vypatlaný, se mu to v té hlavě musí nějak rozležet.

Martina: Cítíš se jako novinář svobodný?

Daniel Kaiser: Ano.

Martina: To je dobře. Ať nám to vydrží. Danieli Kaisere, moc děkuji za rozhovor. Děkuji ti za to, že jsi nám dal nahlédnout na současnou politiku tvýma očima. Díky za to.