Kdo zaškrtil blog iDnes?
Je to take zvlaštni dužavu, jak řikame my francuštinaři. Sedim na stejne terase maleho adžarskeho penzijona tajak přesně před dvěma rokama, kdy sem odevřel muj blog na iDnesu a jakasik hydra mi tam psala, že si mam zkopirovat svoje blogy, bo za par dnu budu komplet vymazane a s tym aji patnact roku mojeho psani a fotek, kere sem ekskluzyvně pro iFčil robil.
Chvilu sem na to čuměl jak ščur do ryny, jestli se ji cosik něpřekrončilo v glově, ale tvařila se, že to mysli važně, bo sem pry za tři roky 29x porušil kodeks blogařa a to se podle ni nesmi.
No ja, zkuste kajsik pod Kavkazem zalohovat milijardy gigabajtu, kere sem za patnact roku uložil. Bylo mi to jakesik divne. Všimal sem si už dluho, že okolo mě mizi blogaři, blog iDnes začina byt nudnym mistem k navštěvě, ale přece enem sem si řikal, že enem kokot by zařazaval slepicu kera mu snaša zlata vajca, že…
Čemu by zařezavali nejčtenějšiho blogařa, kery kromě prvniho ročniku, kdy tam eště nepsal, obsadil vždycky bednu a s dvěma bronzovyma, třema střibrnyma a deviti zlatyma „blogařama roka“ a byl nejuspěšnějšim blogařem, kery iDnesu přitahoval čtenaře. Tuž, stalo se.
Nevadi. Dobře mi tak. Moje blogy zalohoval tym Martiny Kocianove na Radiu Universum, kde pokračuju v psani tych svojich cypovin a k temu mi nabidnul spolupracu na mojich cestopisach tehdy nově vzniknuty časopis TO.
Při tomto dvuchletem vyroči sem se podival na blog iDnes, jaky pokrok zrobil pote, co se zbavil blogařa, kery si dovolil nehezky psat o politykach a nazyval je surikatama. Ten pohled je velice smutny. Zmizeli autoři, zmizeli čtenaři, to co zustalo, je take podivně bezpohlavni. Ano, su tam furt lidi, kere si rad přečtu, ale jako by tam byli už enem tak natruc. Ze zvyku. Pamatuju, že eště okolo roku 2017 zme ze Šichtařku, Šišu a Gottwaldem prohlašovali, že blog iDnes je jednim z mala svobodnych prostor, kaj se da psat a že kdyby nebyl, tak byzme si ho museli vymyslet. Šichtařka tam dneska už nepiše. Nedivim se. Odolavat neustalym idyjotskym utokum ze strany adminu typu „uveďte zdroje!“, to každy nezvlada. Mnoho blogařu opustilo ten prostor právě kvuliva nekonečne, nesmyslne buzeraci.
„Jake zdroje? Ja sem zdroj, pičo!“ napadalo mě mnohokrat, když chtěli, abych uvedl zdroj meho rozhovoru s lidma v Karabachu, Rusku, Ukrajině. „To je moje autorske dilo, kurva!“
Kam to tedy tento kdysik svobodny prostor dopracoval? Šel do dupy. Nikdo tam nepiše, nikdo to nečte. Když sem před deseti rokama publikoval blog, po par minutach už ho překryly nova autorska dila a na hlavni strance nebyl vidět. Schvalně sem se podival na hystorycku stranku před deseti rokama – Od pulnoci do deviti do rana bylo publikovanych dvacet blogu!Dneska jich je od pulnoci do dvanacti s bidu devět… Nikdo už nepiše. Nesu autoři. A autoři nesu proto, že nesu čtenaři. A co by tam tež čtenaři robili, když obsahem je papundeklovy umakart, texty bez kuli a bez nazoru… (čest vyjimkam, keři vydrželi)
Kaj je statisicova čtenost některych textu? Ještě před deseti rokama byl standard několik desitek tisíc nebo aspoň několik tisíc. Dneska? Podivejte se na nejnovějši stranku bloga… je to smutny pohled. Čtenost několika desitek čtenařu v takem medyju? To bych raději daval svoje texty čitat synkum v pajzlu zvanem Kompas a mělo by to větši dosah. A karma? Když sem u mojeho bloga neměl karmu aspoň 42, měl sem pocit, že je cosik špatně. Dneska aji nejoblibenějši blogaři, když maju karmu 30, tak možu byt radi.
Tuž co, muj mily blogu iDnes? Nezrobils kajsik chybu? Jak je možne, že muj osobní web ladikvetvicka.cz ma větši čtenost, než toto celostatni medyjum? Nezrobili ste cosik blbě?
Tuž, co k temu řict? Je uměni zkurvit sebe sama, zkurvit unykatni, svobodny publicistycky prostor. To není jak práce s buzolu, mile děti, ale povedlo se vam to. Zaškrtili ste cosik vyjimečneho. Pokud to bylo vašim cilem, pak gratuluji k uspěšne likvidaci.
Možete to zavřet.
Poslední ať zhasne.
—————————-
