Evropa tahá za kratší konec obchodního provazu

Obchodní válka mezi USA a zbytkem světa se rozjíždí. Každý den však přicházejí nové informace, které tento obrázek dokreslují.

Především se zdá, že Trumpova konfrontační obchodní strategie se Spojeným státům zatím vyplácí. Mexiko i Kanada po hrozbě cel ustoupily a začaly jednat. Mexická prezidentka Sheinbaumová přislíbila opatření na hranici s USA, zatímco kanadský premiér Trudeau slíbil „spolupráci“ na bezpečnosti. Cla pro Mexiko i Kanadu se proto zatím odkládají o měsíc. Mnohá média, například BBC, se už radují, že obchodní válka byla prozatím odvrácena. To však vypadá jako celkem předčasný optimismus, když vezmeme v úvahu, že cla na Mexiko a Kanadu nebyla zrušena, pouze odložena, na čínské zboží stále bez odkladu platí, a cla pro EU jsou těsně před uvalením.

Podle posledních informací to vypadá, že dohoda s Mexikem bude uzavřena k oboustranné spokojenosti. S Kanadou to ale vypadá o něco hůř. Řada Kanaďanů se cítí osobně pobouřena Trumpovou politikou, organizují výzvy k bojkotu amerických produktů a mnozí Kanaďané uvedli, že plánují prodat své chaty na Floridě. Je sice jasné, že půjde řádově o nečetné případy, ale současně domácí zloba asi ponoukne Kanadu k odvetě, která by mohla mít nepříjemný dopad na americký automobilový průmysl.

Odveta se rýsuje také z Číny. Peking oznámil, že zavede odvetná 15procentní cla na celou řadu amerických produktů, například na dovoz amerického uhlí a zkapalněného zemního plynu (LNG). Desetiprocentní cla se budou vztahovat na surovou ropu, zemědělské stroje či některá auta. Opatření mají začít platit 10. února. Peking také přidal dvě americké firmy na svůj „seznam nespolehlivých subjektů“, například oděvní společnost PVH, která má pod sebou značky jako Calvin Klein, nebo americkou biotechnologickou firmu Illumina.

Ať už to dopadne jakkoliv, po Mexiku, Kanadě a Číně bude další na řadě EU. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová vykládá cosi o tom, že EU má se Spojenými státy nejpevnější vazby a že Evropská unie bude připravena na tvrdá jednání se Spojenými státy – ale to můžeme považovat za pouhé rétorické cvičení. To, co USA od EU chtějí, není ujišťování o semknutí se a pevných vazbách, ale to, aby EU kupovala od USA víc LNG a ropy. A i kdyby dnes EU slíbila Spojeným státům, že letos od nich koupí víc LNG, do budoucna víme, že EU chce fosilní paliva zcela opustit. Neboli nechce kupovat vůbec nic. (Jistě, to je technicky nerealizovatelné, ale Evropská komise se stále tváří, že to nechápe.)

My sice dnes těžko můžeme odhadnout, jak tyhle tahanice dopadnou, odhadnout však můžeme něco jiného: Nejistota ohledně budoucí obchodní politiky EU a USA už dnes komplikuje strategická rozhodnutí tuzemských dodavatelských firem zejména (ale nejen) v automobilovém průmyslu. Dnešní firma působící v oblasti automotive v ČR – pokud je dostatečně velká na to, aby si mohla odvolit přestěhování – nemá mnoho motivací zůstávat v ČR a raději přesune část svého výrobního závodu do USA. I když se dneska Evropa s Amerikou dohodnou, do roka tu mohou být tahanice znovu. Zůstat je risk, přestěhovat se je jistota.