Německo ztratilo kontrolu nad bezpečností země

Základním požadavkem na stát je přání lidí žít a zaopatřovat své životní potřeby v bezpečí. Právě ke splnění tohoto požadavku předávají občané státu část své suverenity, oprávněně tedy očekávají, že stát jim bezpečí musí zajistit. Vnější prostřednictvím armády a diplomatických dohod, vnitřní za pomoci policie, justice a demokratických zákonů. Jestliže tato zásadní úmluva občanů se státem selže, pak se společnost rozkládá, což má vždy a za všech okolností nedozírné následky.

V takovém stádiu rozkladu je Německo. Shodnou okolností náš nejsilnější, nejbohatší soused, který nejvíce ovlivňuje život u nás. Jeho problémy jsou tedy dříve nebo později i našimi problémy. Ten poslední je skutečně kardinální. V zemi, která byla donedávna známa svou pořádkumilovností, zcela selhávají bezpečnostní orgány. Například policie registruje neuvěřitelných 148 000 zatykačů, které nejsou vyřízeny. Nejčastěji se jedná o zatykače na základě závažných přečinů a zločinů. Přitom celých 87 % podezřelých, na které byly vydány tyto zatykače, nejsou německými občany, ale hosté na německém území, tedy migranti. V celkových počtech to je zhruba 130 000 lidí, pohybujících se neznámo dne, podezřelí ze spáchání závažné kriminality. Zbývajících 17 413 zatykačů je vydáno na lidi s německým občanstvím. Nikdo však netuší, kolik z nich jsou Němci s takzvanými „migračními kořeny“, jak policie nazývá ty migranty, kteří obdrží německých pas a občanství.

Hledaní lidé pocházejí nejčastěji z Turecka, Sýrie, Ukrajiny a Rumunska. Jenže asi o dvaceti tisících z celkového počtu není známa ani jejich národnost. Což je jednoznačným dokladem faktu, že úřady – včetně těch bezpečnostních – velmi často vůbec netuší, kdo v zemi vlastně žije. Vzhledem k tomu, že se Spolkovou republikou Německo sdílíme nejdelší hranici, celý 811 kilometrů, by toto zjištění mělo velmi silně zajímat naše bezpečnostní složky. Všimli jste si ale nějakého varování pro naše občany ze strany ministerstva vnitra? Zdá se logické, že by naše úřady, mající v popisu své práce chránit naši bezpečnost, měly zpozornět, když zaznamenají, že se v sousední zemi, s níž máme otevřené hranice, potuluje skoro stopadesát tisíc podezřelých zločinců, ukrývajících se před zákonem. Jestliže jsme žádné varování nezaznamenali, pak se naskýtá hned několik závažných otázek: Naši úředníci, nejen ministerští, ale také policie a tajné služby, tyto informace nemají? Nebo je nezajímají? Nebo je mají, ale naše bezpečnost je jim lhostejná?