Museli jsme se zbláznit už dávno, když jsme připustili, aby se předsedou Senátu stal tchajwanský kuňkal s charismatem věšáku na prádlo

Ta naša politycka scena je zdrojem take srandy a absurdnich situaci, že nepotřebujeme ani ty humorystycke pořady v televizi. Rajchl prohlasi o Pepkovi Vyskočilovi, že ma charyzma věšaku na pradlo, prezident podava ruku chlopovi, kery stoji za vyvražďovanim syrskych alavitu, ale jakysik Turek mu vadi. A marxistycko-levičacke sceně (Pirati, TOP, STAN a spol) zas nevadil Bartoš a jeho sympatyje k Antyfě, ale jine levicove hnuti – NSDAP už je pro ně fuj. Jak se v tym ma pracujici lid, toužici po klidu na praci, vlastně vyznat?

D-FENS: Babiš zjevně není jediný, kdo si vede na politické oponenty složku. Když to dělal Babiš, tak se to označovalo jako estébácké praktiky, když to dělá levicový Deník N, je to ochrana liberální demokracie.

To, co právě sledujeme, je mediální hra rozvědek spojená s proměnou Ústavy ČR v toaletní papír. Demokracie v ČR má skutečně vážný problém a pan Turek jím není.

Ivo Budil pro Parlamentní listy: To, co proběhlo, byly volby, nikoliv revoluce. Hlavním úkolem bylo odstranění vlády, která svou katastrofální neschopnost a vyprázdněnost zakrývala zamořením veřejného prostoru hysterickým militarismem a šovinistickými a implicitně rasistickými emocemi. Je vždy velmi nebezpečné snižovat kolektivní racionalitu, a přesně toto kabinet za masivní pomoci mainstreamových médií, politických neziskových organizací, expertů a aktivistů činil. Znovu jsme zažili pronásledování „vnitřního nepřítele“ a perzekuci a stigmatizaci části obyvatel kvůli jejich uplatňování ústavního práva na svobodu projevu. Myslím, že členové odcházející vlády by měli přijmout s úlevou, že jejich trestuhodná činnost byla ukončena takto civilizovaným a nenásilným způsobem.

Vidlák: Tak nadějně to s Motoristy celé začalo. Tak správná strana to byla. Pevně hodnotově ukotvená za Západě, jednoznačně prounijní (až na ten grýndýl), jasně pro naši bezpečnost v NATO, zřetelně proukrajinská… dokonale se vymezili proti komunistům, že raději dopustí vládu s Petrem Fialou než s Kateřinou Konečnou… a k čemu jim to bylo… že? Mezi kluky, co spolu mluví, je stejně nevzali. Připraví se Okamura, je v pořadí… Pravda a láska už není schopna ničit konkurenci plošně, ale ještě pořád dokáže navést palbu na jeden vybraný cíl. České politické káře se poláme kolo a ta ostatní se těší, že náklad potáhnou sama… Dokud nedojde i na ně…

Ale přesto z toho mám pocit takové ošklivé pachuti. Tohle všechno se totiž děje ve stejné době, kdy si náš evropsky hodnotný prezident podává ruku se syrským hrdlořezem, přičemž hrdlořez si pak vzápětí podá ruku i s Putinem a plánují spolu dobré vztahy. Prý by Turek byl jako ministr zahraničí pro Českou republiku reputační problém…. ale houby, co vás vede… ani hledaný terorista, který prokazatelně vlastníma rukama vraždil, není žádný reputační problém. Stejně tak jsme teď viděli v Gaze, že si tam všichni zastříleli, hodně toho rozbili a teď si podávají ruce…. nejenže nemají reputační problém, ale ještě by za to chtěli Nobelovku za mír.

Filip Turek by byl reputační problém jen tehdy, kdyby chtěl odejít z NATO, nechtěl pomáhat Ukrajině a stavěl se proti USA. Nikdo, kdo ve jménu Západu podřezával krky, vypouštěl na Írán bojové plyny, vyháněl Srby, střílel dělostřelectvem do doněcké aglomerace, podepisoval založení Camp Bondsteel, nebo schvaloval humanitární bombardování, neměl nikdy reputační problém. Takovým se tleskalo v Kongresu ve stoje. Dokonce, jak vidíte, ani hnutí Hamás, které teď v Gaze popravuje domnělé špiony, nemá v těch evropsky hodnotných zemích žádný reputační problém. Dokonce jim tam Gréty jezdí s humanitárními konvoji.

Mischel Juliet: Ještě jednou se vrátím k „aféře“ Filip Turek a pokusím se ze svého pohledu hlouběji rozkrýt mechanismus celé této moderní mediálně-bezpečnostní operace. Jde o to, že celá zinscenovaná kauza je psychologická zástěrka (údajné staré statusy), aby se vyvolal morální chaos, a tím se odvedla pozornost od skutečných finančně-mocenských obav.

„Aféra Turek“ jako test poslušnosti. Celá kauza kolem údajných starých facebookových příspěvků Filipa Turka je typickým příkladem, jak se v dnešním systému konstruují mediální zbraně na objednávku. Stačí vyhrabaný screenshot z neověřitelného zdroje, trochu „morálního rozhořčení“ a spustí se lavina. Pravda, kontext, ani technické detaily nikoho nezajímají – důležité je, aby se spustil správný emocionální reflex.

Meta sama přitom oficiálně deklaruje, že smazané příspěvky uchovává jen 30 dní. Tím pádem není možné prokázat autenticitu deset let starých statusů. Přesto byla tato kauza použita jako kladivo nejen na Filipa Turka, ale na celý volební výsledek.

Filip Turek je zde pouze symbolickým spouštěčem – obětním médiem, na kterém se testuje, zda veřejnost ještě dokáže rozlišit mezi skutečným proviněním a mediální inscenací. Jde o opakující se zavedený scénář – zveřejnění neověřitelného materiálu, vytvoření morální paniky, nátlak na ostatní politiky, aby se od hříšníka distancovali a nakonec přepsání původní politické dynamiky, v tomto případě snaha rozbít vznikající blok ANO-SPD-Motoristé.

Přitom o Filipa Turka tu nejde ani z jedné strany. Jde o moc.

O kontrolu ministerstev, peněz, zbrojních zakázek, energetických dotací, o celé to zločinné hnízdo „neziskových“ struktur a mediálních agentur, které jsou na současný systém napojeny.

Kdo se ptá, odkud kam tečou peníze, ten je okamžitě označen. Kdo zpochybní „správný“ politický koncept, je zesměšněn nebo dehonestován. A když už se zdá, že by se mohl změnit politický kurz, objeví se přesně načasovaný skandál.

To, co sledujeme, není demokratická debata. Je to informační řízení reality – digitální obdoba „padesátých let“, jen v decentním obalu. Změnila se estetika, ne podstata. Místo soudu a vězení se používá veřejná dehonestace, místo prokurátora propaganda, média a sociální sítě a místo StB analytická oddělení sociálních platforem.

Proto má pravdu ten, kdo říká, že o Filipa Turka tu jde až na posledním místě. Tahle aféra je lakmusový papírek, ukazuje, jak daleko může jít systém v potlačení nepohodlných bez jediného důkazu a kolik lidí se na tom rádo podílí, jen aby si uchránili místo u stolu!

Jindřich Rajchl: Podle Vystrčila jsme se museli zbláznit, když připouštíme, aby se předsedou sněmovny stal Tomio Okamura.

Já myslím, že jsme se museli zbláznit už dávno, když jsme připustili, aby se předsedou Senátu stal tchajwanský kuňkal s charismatem věšáku na prádlo Miloš Vystrčil.

SOSP: „Pokud dokážeme odpustit lidem, jako je Petr Pavel, kteří zcela vážně, bez vtipu, provokace či nadsázky, schvalovali v zájmu kariéry zločiny komunismu, pak jsme povinni nekřivdit voličům Filipa Turka. I oni mají právo na svého muže tam nahoře. I on sdělil, že se omlouvá a lituje. Pokud na Hradě sedí Pavel, nemáme právo lidu upírat Turka. To je demokracie.“

„Ani Ivana Bartoše (stoupence násilnické Antifa, pozn. SOSP) současná liberální scéna nediskvalifikovala z možnosti zastávat vysoké politické funkce, a dokonce ovlivňovat celounijní podobu budoucích digitálních identit. (…) Rozdíl v přístupu liberálních demokratů k vlastním lidem a k opozici je markantní a zaslouží si hlubší zamyšlení.“

„Proč je „hate speech“ najednou větší problém než reálné činy? (…) Vzniká tak nová forma kádrování, digitální verze totalitního systému, kdy se kdokoli může stát terčem kvůli tomu, co napsal před 10-15 lety. (…) Měli bychom se zamyslet, zda skutečně chceme žít ve společnosti, kde se média, specializované firmy, nevládní organizace i bezpečnostní složky mohou beztrestně ponořit do digitálního archivu kteréhokoli člověka s cílem ho zničit. Kde se omluva za chyby z minulosti nepočítá a výsledky demokratických voleb se drolí pod účelovými reputačními skandály.“