Nechci být ani laskavý, ani sarkastický, ale tohle může říct jenom blbec

Parlamentní listy: Vyhrocená diskuse o výrocích předsedy sněmovny Tomia Okamury a následné kritizované reakci ukrajinského velvyslance v Praze pokračuje. Ukrajinská aktivistka, která po začátku války přišla do Česka, žádá novou vládu o deportaci, pokud bude její velvyslanec vyhoštěn, k čemuž ale nedojde. Jeho schůzka s ministrem Macinkou proběhla v klidné atmosféře.

Děvucho, nemusiš žadat o deportaci. Jestli se ti tu nelibi, v sedm večer ti jede z Praglu LEO Express a v osm rano možeš byt v Užhorodu. Val, a už se nevracaj!

Jindřich Rajchl: Měli by ukrajinští migranti, kteří odcestovali na svátky domů, být vpuštěni zpět na naše území?

Pojďme si odpovědět na tuhle jednoduchou otázku, ať v tom máme konečně jasno. Ne, nejsem nepřející člověk, jemuž by vadilo, že chce kdokoliv strávit vánoční svátky ve své vlasti. Současně ovšem ctím právo a zákony a nehodlám připustit, aby čeští občané byli ve své vlastní zemi za blbce. Tak si to pojďme říct na rovinu.

1) Všichni Ukrajinci, kteří k nám legálně přišli před 24.2.2022, museli absolvovat standardní řízení dle platné české legislativy, aby v naší zemi získali povolení k pobytu. Ti proto mohou cestovat na Ukrajinu a zpět, jak se jim zlíbí a nikdo proti tomu nemůže říct půl slova.

2) Ovšem drtivá většina ukrajinských migrantů, kteří k nám přišli po 24.2.2022, využila institutu tzv. dočasné ochrany, kterou vymysleli bruselští byrokraté a naše protektorátní vláda Petra Fialy jej adaptovala do našeho právního řádu. Jedná se o výjimku, která fakticky umožňuje občanům Ukrajiny legálně vstoupit na naše území bez nutnosti splnit standardní proceduru vyžadovanou českou legislativou. Tato výjimka je založena na předpokladu, že tito lidé prchají z území, kde čelí vážnému a bezprostřednímu ohrožení svého života či zdraví, a proto je žádoucí neaplikovat standardní azylovou proceduru a umožnit jim bezodkladný vstup do cílové země za účelem zajištění jejich bezpečí.

3) Je třeba znovu zdůraznit, že se tedy jedná o VÝJIMKU, jež je dána POUZE za výše uvedeného předpokladu AKUTNÍ A BEZPROSTĚDNĚ HROZÍCÍ obavy o svůj život či zdraví.

4) Jak ostatně plyne ze samotného názvu tohoto institutu, jedná se o ochranu DOČASNOU, a tedy nikoliv trvalou. Tedy pokud odpadne základní předpoklad pro její využití, tak by osoba, jež jej využila, měla projít standardní legislativní procedurou, stejně tak jako jí prošli jejich spoluobčané před rokem 2022.

5) A pokud tedy jakákoliv osoba dobrovolně odcestuje zpět do své vlasti, pak z této skutečnosti jednoznačně plyne, že předpoklad akutní a bezprostřední obavy o svůj život či zdraví, u ní není splněn, a tudíž pozbývá práva na využití institutu dočasné ochrany.

Závěr je tedy z mého pohledu jasný – Ukrajinci, kteří legálně přišli na území ČR před 24.2.2022, by samozřejmě měli mít možnost vycestovat na svátky zpět do své vlasti a následně se k nám znovu vrátit.

Avšak jejich spoluobčané, kteří využili oné bruselské výjimky, a nyní vycestovali zpět na Ukrajinu, ztratili na její využití právo, neboť z jejich jednání spočívajícím v dobrovolném vycestování do své původní vlasti jednoznačně plyne, že již na tomto území necítí akutní a bezprostřední ohrožení svého života či zdraví, a tudíž by neměli být vpuštěni zpět do ČR bez absolvování standardní legislativní procedury dle platného právního řádu České republiky.

František Matějka: Odbor strategické komunikace státu končí. Už žádní Otakarové Foltýni. Už žádné komunikační kartičky. Tohle je tak skvělá zpráva, že mi stojí za porušení rádiového klidu od vlastních textů na sociálních sítích a vyjádření obyčejné občanské podpory nové vládě za takové rozhodnutí. Akorát si teď nějaký čas dávejte pozor na některé bezradné bytosti ve společnosti kolem Vás, vykazující známky mentálních zombie, které se budou bezradně pohybovat časoprostorem a bez STRATKOMu nebudou vědět, co si mají myslet a jaké pozice a narativy zastávat. Nebude to teď pro ně úplně jednoduchá doba.

Epoch Times: Na konferenci se Babiš vyjádřil i k ukončení fungování Odboru strategické komunikace státu (Stratkom), který svůj konec oznámil včera.

Krok odůvodnil Babiš tak, že ho současná vláda nepotřebuje. „Stratkom končí, protože ho nepotřebujeme. Nepotřebujeme někoho, kdo nám bude dávat komunikační karty. Na rozdíl od minulé vlády s vámi budeme mluvit otevřeně,“ řekl Babiš novinářům. Podle něj se vláda také vrátí k tématům, jako je blackout nebo k policejnímu zásahu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity.

Na opakované dotazy novinářů směřující na novoroční výroky předsedy Poslanecké sněmovny Tomia Okamury (SPD) reagoval Babiš tak, že koaliční politiky nebude komentovat. Nicméně, na dotaz, zda Okamurův projev neovlivní vztahy se zahraničními partnery, odpověděl, že Okamurův projev nemá na zahraniční politiku vliv.

„Já si myslím, že Ursula ani neví, kdo to je. Takže jí nic nebudu vysvětlovat,“ odpověděl Babiš na otázku, jak bude šéfce Evropské komise Ursule von der Leyenové vysvětlovat to, že ji Okamura v projevu označil za nepříčetnou.

Dále zmínil, že ministr zahraniční Petr Macinka (Motoristé) má ještě dnes jednání s ukrajinským velvyslancem Vasilem Zvaryčem, který se ohradil proti novoročnímu projevu předsedy Sněmovny. Velvyslanec podle premiéra překročil diplomatický úzus. „On nás tady nemá co poučovat,“ dodal premiér.

Stanislav Novotný pro RRN: V České republice vzniklo v roce 2023 sdružení s názvem Skupina D. Jeho název měl navazovat na tradici tzv. Speciální skupiny D , založené v roce 1941 československou exilovou vládou v Londýně za účelem náboru a přípravy parašutistů pro mise v tehdejším Protektorátu Čechy a Morava.

Nově vzniklé sdružení vedl známý český herec, zatímco jeho čestným předsedou se stal náčelník Generálního štábu AČR. Mezi jeho členy patří různí jednotlivci, kteří dlouhodobě profitují z hrubých protiruských aktivit, z přepisování historie, nebo dokonce z informování a podpory pronásledování lidí s odlišnými názory.

A jakou činnost toto sdružení podnikalo? Vybíralo peníze na nákup dronů pro ukrajinskou stranu války na ukrajinském území. Pak následovala nečekaná rána. Po velkém počtu operací souvisejících se zbraněmi na podporu kyjevské vlády – operací plných podezření z praní špinavých peněz – konečně začala česká Vojenská policie vyšetřovat alespoň tuto zvláštní aktivitu.

Údajně došlo ke zneužití diplomatických pasů, výbušniny mohly být nelegálně vyváženy a spekuluje se o značném osobním obohacení osob zapojených do projektu.

I v České republice se tak orgány činné v trestním řízení konečně začaly zabývat podporou války na Ukrajině – zahraniční války, se kterou by Česká republika neměla mít nic společného. Podpora takové války zaváně naplněním znaků trestného činu podle § 407 trestního zákoníku.

Poskytováním zbraní se iniciátoři fakticky zapojují do konfliktu na jedné straně proti druhé. Ve spojení s vysokými představiteli státu a armády takové iniciativy zatahují zemi do agresivní války. Sdružení podporuje i prezident Petr Pavel a výzvy k jeho rezignaci jsou stále častější.

Petr Pavel však rezignovat nebude. Byl zemi vnucen americkým hlubokým státem za Bidena. Byl vybrán jako člověk nízké morální a intelektuální úrovně, servilní povahy a snadno ovladatelný. Hodně bude záviset na změnách v politice amerického zpravodajství.

Ivan Hofmann pro Radio Universum: Prezident zřejmě toho Turka nemá rád. To je normální, lidé ne vždy se mezi sebou akceptují. Nicméně já myslím, že Motoristé budou na jmenování Turka trvat s tím, že neexistují žádné zákonné důvody ho nejmenovat. Premiér ho navrhne s vysvětlením, že to tak chce koaliční partner. No a jak se v tom bude prezident potom plácat, tak to už je jeho věc. Když se ohlédneme zpátky, jak si minulý předseda vlády prosadil u prezidenta Zemana zcela obskurní figuru na ministerstvo zahraničí, tak je jasné, že si prezident nemůže moc vyskakovat.

Martina: Mně dokonce připadl jeden z nejzásadnějších výroků ten, když Hrad dokonce argumentoval tím, že není rozhodující, zda byly jednotlivé výroky či činy prokázány, ale zda na ně tímto způsobem nahlíží významná část veřejnosti. Takže stačí o nějaké věci jenom přesvědčit dost lidí, a zákony můžou jít stranou?

Ivan Hoffman: No tak na standartě má prezident „Pravda vítězí“. Takže tohle je pohrdání pravdou. Teď nechci být ani laskavý, ani sarkastický, ale tohle může říct jenom blbec. To je prostě strašný výrok.

Vidlák: Spojené státy vytáhly z postele venezuelského prezidenta, při speciální vojenské operaci nebyl ztracen ani jeden Američan, „jen“ třicet Kubánců, venezuelská armáda, která má jednu z nejsilnějších protivzdušných obran v regionu, nezasáhla, venezuelští spojenci kromě krotkých protestů rovněž nezasáhli (údajně ochranka složená z Wagnerovců jak na potvoru o den dřív skončila) a tamní viceprezidentka už mluví o vzájemně výhodné spolupráci se Spojenými státy… Na člověka to dělá dojem, že problémem byl vlastně jen Maduro osobně. Asi málo chápal, co to znamená „milující a přátelské Spojené státy.“ Byl příliš oddán chávezovské revoluci.

Donald Trump nesvrhává režimy… jen jim názorně předvádí, co se stane, když nebudou spolupracovat. Svržení se stejně málokdy podaří a i když, jsou z toho občanské války a to neprospívá těžbě… Venezuelu povede ministryně ropného průmyslu. Kdo jiný by to také měl být, že?

D-FENS: Utrpení soudruha Madura, který nyní úpí ve věznici a čeká na soud, je srovnatelné snad jen s utrpením českých libtardů. Ti jsou z toho špatní a hrozně trpí potřebou vykládat všechno optikou válečné romantiky a falešného moralismu.

Na jednu stranu cítí, že ve Venezuele proběhla „speciální vojenská operace“ jako když vyšije. Je tam úplně všechno. Útok na suverénní zemi, bez vyhlášení války, bez mandátu OSN, s rozsáhlým zapojením regulérních ozbrojených sil na zemi, na vodě a ve vzduchu, s (tentokrát dokonaným) únosem hlavy státu a jeho starý.

Na druhé straně ovšem, Venezuela je, nebo spíš byla (nepříliš významný) člen nepřátelské osy spolu s Čínou a nenáviděným Ruskem, a sám Maduro byl proruský vládce. A Rusko my libtardi nenávidíme, takže Venezuelu taky nenávidíme.

Jindřich Rajchl: Lipánek včera dostal tvrdě na frak. Jeho neustálé nálepkování Ruskem je výrazem jeho zoufalosti, argumentační prázdnoty a působí směšně.

Závěrem dodávám, že výkon moderátorky Řezníčkové, která mně neustále skákala do řeči, zatímco Dvořáka s Lipavským nechala mluvit i přesto, že zcela uhýbali od tématu diskuse a několikrát vyřkli prokazatelnou lež, je tím nejlepším argumentem pro všechny, kdo hodlají ČT buď zásadně zreformovat nebo úplně zrušit.

Televizi, která neplní svou veřejnoprávní úlohu a stala se semeništěm politických aktivistů, kteří si hrají na objektivní moderátory, skutečně k ničemu nepotřebujeme.

Petr Hampl: V 90. letech byly masově odstraňovány sochy oslavující práci, i když neobsahovaly žádné komunistické symboly. Dostal jsem od čtenářů dotazy, o kolik soch se mohlo jednat. Tak jsem hledal a zjistil, že neexistuje žádná evidence odstraňovaných uměleckých děl! Existují nicméně různé odhady, ty se liší, ale shodují se, v letech 1990 – 1995 bylo odstraněno několik tisíc soch dělníků, rolníků, družstevnic, učitelek apod. Podle tehdejších úřadů takové sochy z principu nemohly být předmětem památkové ochrany a nikdo tehdy ani neřešil, co z toho je komunistické a co masarykovské. Prostě se to vzalo jedním vrzem.

Ale ještě vážnější změnou bylo, jací lidé začali být zobrazováni v médiích jako vzory. Už to nebyl řidič, který ujel milion kilometrů bez nehody. Ani šíleně pracovitý horník. Ani učitelka, která naučila stovky dětí počítat. Mediálním hrdinou devadesátých let byl šejdíř, kterému se nějak podařilo získat hodně peněz a od třicet let se válel na pláži. Nebo estébák, který své kontakty prodal Microsoftu a stal se pohádkově bohatým. Ve skutečnosti na tom není nic úctyhodného a dokonce to ani nevede ke šťastnému životu, ale to nám tehdy zatajili.

Tomáš Fürst: Občas mi lidi píšou. Tuhle mi psal jeden chlapík, že pracuje ve firmě, kde je asi 100 lidí ve výrobě a další stovka v kancelářích. Drobně jsem to stylisticky učesal a odstranil části, ze kterých by šlo poznat lidi a místa.

„To, co se ve firmě dělo po očkování, to snad nemůže být náhoda. Dva lidi bezprostředně po očkování zemřeli, a to neměli covid. Jeden asi do 14 dnů a druhý asi do měsíce. Třetí vzápětí onemocněl s trombózami v nohách a marodil téměř rok. Otci jednoho kolegy ihned po vakcinaci šíleným způsobem natekly varlata a druhý den dostal infarkt a ochrnul na půlku těla. Očkovat se nechal jen proto, aby mohl do cukrárny! Museli ho dát do domu s pečovatelskou službou a asi po dvou letech začal tak nějak chodit.

Další kolega po druhé dávce začal mít problémy se stabilitou a na vyšetření mu zjistili, že prodělal asi čtyři mrtvice. Jiný kolega byl po vakcinace asi rok doma, taky s mrtvicí, teď je doma znova, má problémy se srdcem. Další kolega reagoval na nabídku zaměstnavatele, že kdo si nechá dát další dávku, tak mu vyplatí pár tisíc odměny. Nechal se očkovat a později jako jediný přiznal, že udělal chybu, protože má od té doby každý rok problémy s onemocněním dýchacích cest, nemůže vyjít do schodů a je doma minimálně 14 dnů. Příčinu vidí jednoznačně v očkování.“

Tolik tedy „dopisy čtenářů“. Už pět let se dívám kolem sebe, mluvím s mnoha lidmi, analyzuju různé datové sady, naše i zahraniční, čtu všechno možný – jak oficiální vědecké publikace, tak disentní substacky a blogy – a poslouchám všechno možný. Za tu dobu mi v hlavě zkondenzovala taková hrubá „vakcinační trojčlenka“. Řádově mi to vychází tak, že covidové „vakcíny“ jednomu z deseti očkovaných způsobily nějaké zdravotní potíže, jednomu ze sta vážné potíže a přibližně jednoho z tisíce zabily.

Pro firmu s dvěma stovkama zaměstnanců by to znamenalo výjimečně někoho mrtvého, pár těžce postižených a pár desítek naštvaných. S výše uvedeným dopisem to docela sedí. Přitom musíte počítat s jistým „selection bias“ – kdyby bylo ve firmě všechno OK, asi by mi dotyčný nepsal.

Když pronásobíte tuhle morbidní trojčlenku počtem očkovaných v celé republice, vyjde vám pár tisíc mrtvých a pár desítek tisíc těžce postižených. Kdyby bylo mrtvých po vakcíně víc než pár tisíc, bylo by to jasně vidět na datech o celkové mortalitě, což ale není (mrkněte sem). Kdyby ovšem byly covidové „vakcíny“ tak bezpečné, jak oficiální propaganda tvrdí, nebyly by rodiny, pracovní kolektivy, sociální sítě, farmakovigilanční databáze a čekárny u doktorů plné historek, jako je ta výše. I když lidi vědí, že se o tom nemá mluvit nahlas, stejně je podobných historek všude plno. Po chřipkových vakcínách se nikdy nic takového nedělo a nevyprávělo.

EuroAsia Daily: Gerasimov prohlásil, že úplné vítězství Ruska musí spočívat nejen v vojenském úspěchu, ale také v zajištění bezpečnosti černomořské oblasti. Uvedl, že klíčovými cíli by měla být kontrola nad Oděsou a Mykolajivem, ochrana lodní dopravy a bezpečnost ruských občanů v Podněstří.