Ostravsky černy snih

Bily snih v Ostravě? To sem neznal. Pamatuju jiny snih, ten z prvorepublikove luxusni čtvrtě Hrušov.

Kromě teho, že se tu narodily osobnosti kulturniho života, jako Maruška Rottrova nebo Vlastik Brodsky, tady žily desetitisice bezejmennych osobnosti. Moja babka s dědkem patřili pravě k tym druhym.

Pravě u nich večer sem dycky o zimnich prazdninach sledoval, jak na vuzky s uhelnu hlušinu, kere jezdily jak lanovka vysoko nad haviřskyma domkama, dopadal krasny, čerstvy, bily snih. Ale rano, když sem se probudil, před oknama byl uplně jiny snih než den předtym. Byl to snih, kery voněl kyselinu z blizke chemičky, ležely na něm take hrube zrnka černeho prachu, kere věter dofukal z vuzku a nedaleke haldy a když sem si teho žluteho sněha liznul, byl divně nakysly.

Do dneška, když vlezu do teho baraku v Hrušově, su na chodbě ty stare papuče, v kerych je koncentrovany kysely smrad zkvašeneho zeli, zkaženych kobzol a zpocenych haviřskych faraček.

Ne, kecam… ten barak už tam třicet roku neni… a ty vuzky a to ostatni tež ni…