Pokud budou Ukrajinci trvat na dodání 4 našich stíhaček, pak doporučuji, abychom jim poslali Nerudovou, Richterovou, Černochovou a Šebelovou.
Reportér: Pozval jste Putina, aby se stal členem mírové rady?
Trump: Ano.
Reportér: Můžete reagovat na Macronovo prohlášení, že se nepřipojí k mírové radě?
Trump: Nikdo ho nechce… Uvalím na jeho vína 200% clo a on se připojí.
Evropa tak dlouho prosazovala buzerantství jako tu nejvyšší hodnotu, až na světě nezůstal nikdo, kdo by s ní nejednal jako s buzerantem.
Jindřich Rajchl: Pokud budou Ukrajinci trvat na dodání 4 našich stíhaček, pak doporučuji, abychom jim poslali Nerudovou, Richterovou, Černochovou a Šebelovou.
Ty bych jim dal i zadarmo. Případně i něco připlatil.
Ivan Hoffman na Radiu Universum: Co se prezentuje jako potřeba být informován, být „v obraze“, má paradoxně zcela opačný efekt, tedy neinformovanost a indoktrinaci. Mediální realita totiž dnes překvapivě nemá se skutečností mnoho společného. Předkládaný produkt, na kterém jsou lidé závislí, je snůškou tendenčních polopravd, bulvárních povrchností, subjektivně vybraných sloužícím editorem z rešerší politicky korektně přežvýkaných tiskovými agenturami. U televizních novin nejde jen o to, co se vysílá, ale také o to, co v nich chybí, co se zamlčí.
Člověk závislý na každodenní dávce televizního zpravodajství ztrácí schopnost nezávislého úsudku. Ať už se s obsahem identifikuje, anebo je vůči němu kritický, mimoděk akceptuje agendu, kterou mu vnucuje editor, respektive redakční kolektiv, licitující v zákulisí, co se odvysílá. Na zpravodajství má zásadní vliv politická orientace editorů, respektive redakce. Do vysílání se promítají sympatie či antipatie moderátorů vůči lidem, o kterých referují. Zprávy proto ze všeho nejvíce vypovídají o těch, kdo je produkují.
Zpravodajství, na kterém jsou jeho konzumenti závislí, si hraje na nezávislého arbitra bránícího demokracii. Novináři jsou teatrálně alergičtí na politické tlaky, které chápou jako útoky na svobodu slova. Současně se ovšem sami tím, co vysílají, politicky angažují, aniž by akceptovali demokratickou kontrolu. V tomto kompetenčním chaosu, kde se za svobodu vydává obyčejná svévole, informace ztrácejí váhu, důvěryhodnost a smysl.
Jako z každé drogy jde i z televize strach. Příkladem budiž nový ministr kultury s jeho vyjádřením k vysílání České televize, že „všechno dělá dobře“. Samozřejmě nedělá. Dodnes hájí covidovou lež, zločinný vakcinační byznys farmaceutických společností. Setrvává na klimatické konspiraci, která je zástěrkou pro dotovaný zelený byznys s alternativními energiemi. Přehlíží a kamufluje nekompetentní migrační politiku Evropské unie. Je platformou politických lhářů, podvodníků a fanatiků. Nic nedělá dobře, nemá-li ovšem nový ministr na mysli, že jde o drogu, která dělá dobře závislákům.
Televizní noviny jsou vždy na straně mocných. Na straně velkých peněz. Jsou na straně největších zločinů proti lidskosti, jsou vždy na straně války, nikoli míru. Televizní noviny jsou z principu, jedno zda diskrétně, skrytě, anebo demonstrativně, nepokrytě na straně zla. Společenským problémem ovšem nejsou primárně toxické televizní noviny. Problémem je závislost na této droze. Lidé, závislí na televizních novinách, potřebují detox, televizní prohibici.
Vidlák: To, jak se Donald Trump dneska chová a jak si ohýbá hento mezinárodní právo, to není nic nového. Chovali se tak všichni američtí prezidenti, jen neměli tak histriónskou povahu. Jen, kdysi to dělali jiným a na mínění evropských zemí brali ohled. Chovali se jako hegemoni, ale Evropané měli speciální zacházení. Asi proto, že ekonomika EU byla prakticky stejně velká jako ekonomika Spojených států.
Od té doby Evropa upadla, jako žádný jiný region na světě. Její podíl na světovém HDP klesl o polovinu. V posledních čtyřech letech se navíc vysílila válkou na Ukrajině, obchodní válkou s Čínou, kulturní válkou se Spojenými státy a ještě válkou s uhlíkem. Všechny tyto války Evropa prohrává a nebo už prohrála.
Mezi Francií a Venezuelou už není žádný rozdíl… Mezi Německem a Irákem také ne, akorát v Iráku není tolik islamistů. Británie se neliší od Pákistánu.
Donald Trump s námi jen začal zacházet podle našeho skutečného významu. Má nás u brusele. Má nás přesně tam, kde má všechny ty ostatní země, na které USA pravidelně útočí a něco po nich chtějí. Zpravidla ropu… nebo banány. Trump se nezblázil, jen námi pohrdá stejně jak Madurem. A když Maduro vykřikoval, ať si pro něj Trump dojde, tak to velikáš udělal. A když Macron Trumpa mistruje, tak on to prostě zveřejní a vysměje se mu.
Mimochodem, teď už víte, proč měli v Latinské Americe tak rádi Sovětský svaz. Měli od něj lepší zacházení. USA znali jenom tak, jak je teď poznáváme my.
Trump si nás změřil a zvážil a shledal nás lehkými…
Všimněte si také, že se Trump „vůbec nezbláznil“ ve vztahu k Rusku, Číně, nebo Indii. Tam je sice také tvrdý a konfrontační, ale velmi opatrný. Tyto země totiž mají na Spojené státy nějaké páky. Atomové zbraně, nákup amerických dluhopisů, dovoz spotřebního zboží, průmyslovou kapacitu… Evropa nemá nic z toho. Má jen rozbombardovanou Ukrajinu, kterou chce urychleně přijmout do své náruče a zaděláno na chalífát. Spojené státy navíc poslední dekádu usilovně pracovaly na zničení evropských vztahů s Ruskem, což se jim nakonec podařilo tak dobře, že u nás lidé vybírají stamiliony korun, aby mohli mít dobrý pocit, že se podíleli na zabíjení „Rusáků.“
Přitom, tohle byla jediná záchrana. Spojení německých technologií s ruskými surovinami. Spojení entit sobě rovných. Spojení států, které jsou v silové rovnováze.
SOSP: „Demokracie je v tom, že já mám právo něco tvrdit, ale ty taky, respektuj můj názor, a já budu respektovat tvůj. A teď to tak není. Teď je to tak, že já mám názor, a pokud ty tvrdíš něco jiného, co nekonvenuje s mým viděním světa a s mým přesvědčením, tak jsi dezolát, dezinformátor, Putinův agent, a toto všechno, a je zapotřebí tě zašlapat, zničit, pobít, zvítězit nad tebou, odstranit z cesty… Takže se pak ukáže, že vlastně ten, kdo bojoval proti dezinformacím, byl sám nositelem dezinformace, a naopak byla pravda na straně toho, kdo byl označen jako dezinformátor…“
„kde je hranice mezi tím, abychom občana ochránili, ale zároveň abychom ho necenzurovali, nemodelovali tak, jak sami potřebujeme, jak to společnost potřebuje, jak to potřebuje většinová společnost nebo ideologie, hodnotový systém, kdy někdo říká, že je zapotřebí to prosadit tak, aby občan tomuto systému, tomu, co chci, vyhovoval?“
„Takže když jsi nějaká neziskovka, a budeš spolupracovat s Evropskou komisí, tak řekneš: „V ČR ten či onen říká to či ono, a je tam platforma, která neporušuje zákon, ale myslíme si, že to je špatně,“ a nahlásí to komisi. A komise pak má mandát se obrátit na FB, Google a YouTube, a říct: „Hele, dostali jsme zprávu z ČR, že se tam někdo chová špatně, a my bychom byli rádi, kdybyste to prověřili, nebo případně stopli. A to je špatně. Já si myslím, že to musí jít primárně – pokud někdo chce toto dělat – přes národní stát…“
„musí nastat zamezení podpory státu pro politické neziskovky, které toto dělají a ideologicky působí. Ať existují neziskovky, které pracují v sociální oblasti, v edukativní oblasti, ve vědecké oblasti a možná v jakékoliv další, ale tam, kde ovlivňují myšlení lidí ve prospěch nějakého světonázoru a ideologie, tak ať to dělají za své peníze, nebo za peníze nějakých sponzorů, ale ne za peníze daňového poplatníka.“
Jindřich Rajchl pro Parlamentní listy: Pane poslanče, jak vnímáte celou kauzu kolem českých letadel L-159, které měl Ukrajině nabídnout Petr Pavel bez konzultace vlády, jež to poté odmítla?
Jedná se o neskutečně skandální krok ze strany Petra Pavla. Ať si lidé představí, co by se strhlo, kdyby v roce 2022 Miloš Zeman na nějaké své zahraniční cestě nabízel naše letadla bez vědomí vlády Petra Fialy. Byl by oheň na střeše. Jenže v tomto dnešním případě najednou vidíme, že je ticho po pěšině, a protože je Petr Pavel miláčkem mainstreamových médií, neřeší to vůbec nikdo. Přitom je naprosto evidentní, že jde o skandál obrovských rozměrů a něco, co si Petr Pavel nemůže dovolit. Spletl si funkci prezidenta s funkcí nějakého krále či císaře a začíná se chovat a jednat zcela mimo ústavní rámec. Bylo by fajn, aby si ústavu konečně přečetl, protože řada jeho kroků je naprostým ofsajdem vůči naší ústavě a toto je jeden z nich. Měla by tomu být věnována maximální pozornost i s ohledem na to, aby se toto diplomatické faux pas neopakovalo.
V příštím týdnu organizujete v Poslanecké sněmovně seminář o covidu. Co je jeho cílem? Jde o jakési ohlédnutí a zhodnocení, co všechno se tehdy dělalo špatně, aby byly učiněny nějaké závěry? Mnozí kvitovali slova premiéra Babiše o tom, že tehdy vláda udělala chyby.
Záleží mi na třech základních věcech. Za prvé se musíme dobrat pravdy a odvrhnout nánosy všech možných manipulací a propagandistických výkřiků těch, kteří zde vyzývaly k nošení roušek, zakazovali nám cestovat, znemožnili nám účast na pohřbech a svatbách, dětem na rok zničili život atd. Nemůžeme jen tak říci, že to skončilo a zapomeňme. Je potřeba si to říci a také očistit jména lidí, kteří se pravdu snažili říkat od prvního okamžiku. Za druhé musí přijít spravedlnost pro ty, kteří byli za své názory postihováni. Soně Pekové chtějí odejmout znalecké razítko, Peter Kotlár má být dokonce trestně stíhaný.
Proti nim stáli doslova zločinci typu pana Flegra nebo Kubka, kteří šířili poplašné zprávy o mrazácích na mrtvoly v ulicích, že zde bude 40 tisíc mrtvých, a kdo se nenaočkuje, ten zemře. Těmto lidem se vůbec nic nestalo. Dokonce jsou odpovědni za úmrtí celé řady lidí, protože propůjčili očkovaným osobám tzv. status bezinfekčnosti a umožnili jim normálně do společnosti chodit. Dnes už víme, že očkované osoby roznášely virus úplně stejně jako neočkované a celý konstrukt o bezinfekčnosti byla absolutní lež. Spravedlnost nemůže zůstat umlčená. Je nezbytné, abychom se k tomu vyjádřili.
Za třetí jde o poučení do budoucnosti, abychom neopakovali chyby. Nemůžeme vyloučit, že nějaká pandemie může přijít znovu, a nechci, abychom zde udělali stejné chyby jako dřív. Proto je důležité si to zhodnotit a zanalyzovat, abychom věděli, co se nepodařilo a co bylo naprosto neúčinné. Jak říká klasik: chyby může udělat každý, ale zopakuje je pouze blbec. Chtěl bych, abychom nebyli za blbce.
Interesantni uvaha, rozhodně k zamyšleni…
Tomáš Okami Susko: Často som sa pýtal sám v čom spočíva ten rozdiel medzi Slovákmi a Čechmi aj v spôsobe vládnutia, fungovania krajiny a mentality ľudí. Toto je moja teória ktorú ponúkam na vysvetlenie a začína už v stredoveku:
Teória civilizačného zlomu: Prečo sú si Slováci a Česi vzdialenejší, než sa zdá?
Rozdiel medzi českou a slovenskou náturou nie je v genetike, ale v tisícročnom „civilizačnom softvéri“. Zatiaľ čo Česko bolo po stáročia integrálnou súčasťou Svätej rímskej ríše, Slovensko formoval svet Uhorska a vplyvy, ktoré siahajú hlbšie na východ a step než by sa mohlo na prvý pohľad zdať.
Kľúčové piliere tejto teórie:
Germanizácia ako nositeľ racionality: Dlhodobý nemecký vplyv v českých krajinách nebol len o jazyku, ale o prebratí západného inštitucionálneho poriadku. Nemecký model priniesol dôraz na mestské právo, technickú precíznosť a byrokraciu. To vytvorilo spoločnosť, ktorá sa naučila emócie filtrovať cez systém a pravidlá. Toto bolo podporené aj Prusmi a Rakúskom.
Architektonický kód: Praha nie je len mesto, je to vizuálny dôkaz nemeckého dizajnu a štruktúrovaného uvažovania. Tento vplyv „pozvihol“ strednú Európu už počas karolínskeho obdobia a renesancie, čím ju pevne ukotvil na Západe.
Vynájdenie“ východnej Európy (Larry Wolff): Historik Larry Wolff popisuje, ako sa počas osvietenstva vytvorila mentálna hranica medzi racionálnym Západom a „barbarským“ Východom. Čím viac ideme na východ, tým viac ustupuje systém a nastupuje dedičstvo stepných kultúr (Tatári, Maďari, Skýti, starí Slovania z bažín). Tu dominuje živelnosť, emócia nad ráciom a hľadanie silného vodcu namiesto inštitúcií.
Slovensko ako rozhranie: Hoci sme tvorili jeden štát, mentálne máme dnes často bližšie k Srbsku alebo Balkánu. Kým Česi majú vďaka 600-ročnej germanizácii podchytenú racionálnu brzdu na ovládanie emócií, u nás stále silnejšie bije to pôvodné, „stepné“ a iracionálne jadro, ktoré nás ťahá k politike autorít, vodcov vášne a mýtov – legiend.
Hlavný rozdiel v stredoveku medzi Svätou ríšou Rímskou a Uhorskom:
Právo: Systém vs. Zvyk
Svätá rímska ríša (Čechy): Česko prebralo Rímske právo a nemecké mestské práva. To je právo postavené na logike, písaných zmluvách a inštitúciách. Ak je niečo napísané, platí to. To buduje v ľuďoch racionalitu a dôveru v systém.
Uhorsko (Slovensko): U nás dominovalo Zvykové právo (kodifikované v známom Tripartite). Bolo postavené na tradícii, nepísaných pravidlách a vôli šľachty. To nepodporuje logiku, ale lojalitu – dôležitejšie než to, čo je v zákone, bolo to, koho poznáš a ku komu patríš.
Správa územia: Mestá vs. Latifundiá
Svätá rímska ríša: Bola to sieť relatívne slobodných miest a malých kniežatstiev. Mestá (ako Praha, Brno, Plzeň) boli centrami vzdelanosti, obchodu a technológií. Formovala sa tam meštianska mentalita – pracovitá, šetrná a racionálna.
Uhorsko: Bolo to kráľovstvo obrovských pozemkov (latifundií) ovládaných oligarchami (magnátmi). Mestá boli slabšie a izolované. Väčšina obyvateľstva zostala v poddanstve na vidieku. Formovala sa tam roľnícko-feudálna mentalita – emocionálna, ustráchaná pred autoritou, ale zároveň vzdorovitá.
Vzťah k moci: Inštitúcia vs. Osobnosť
Svätá rímska ríša: Panovník bol volený kurfirstami (medzi ktorých patril aj český kráľ). Moc bola zdieľaná a obmedzená pravidlami. To naučilo Čechov, že štát je stroj, ktorý treba spravovať.
Uhorsko: Moc bola postavená na „Stepnom modeli“ – silný kráľ alebo silná klika šľachty. Politika nebola o správe vecí, ale o neustálom boji o výsady. To v nás zanechalo sklon k hľadaniu spasiteľa (silného vodcu) namiesto hľadania dobrého manažéra. A tento vplyv zaostalého Uhorska vplýva aj na našu súčasnú politiku a správu vecí verejných.
Centralizmus vs. Lokálna anarchia
Svätá rímska ríša (Nemecko/Čechy): Postupne sa vyvinul model silnej štátnej správy. Panovník (najmä od čias Márie Terézie a Jozefa II., ktorí boli odchovaní na rakúsko-nemeckom modeli) budoval štát ako stroj. Úradník bol vykonávateľ zákona.
Uhorsko: Fungovalo na systéme stolíc (žúp), ktoré ovládala miestna stredná šľachta (zemianstvo). Táto šľachta mala obrovskú moc a často bojovala proti reformám z Viedne. Ak Viedeň (Západ) prikázala modernizovať, uhorská šľachta to sabotovala, lebo si chránila svoje výsady. To v nás zanechalo kultúru „obchádzania systému“.
Rozdiel v poddanstve a slobode (Robotný patent)
V Čechách (v nemeckom okruhu) sa poddanstvo a „nevoľníctvo“ uvoľňovalo skôr. Ľudia sa skôr sťahovali do miest, stávali sa z nich slobodní robotníci alebo mešťania. To buduje zodpovednosť za seba a racionálne plánovanie.
V Uhorsku (Slovensko) pretrvalo tvrdé pripútanie k pôde oveľa dlhšie. Uhorská šľachta odmietala pustiť svojich „sluhov“. To vytvorilo mentalitu pasivity a emocionálneho vzdoru – človek nemohol veci zmeniť logikou alebo prácou, tak sa buď podvolil, alebo vybuchol v hneve (zbojnícka tradícia).
Zlatá bula“ vs. Ústava
Uhorsko malo svoju „ústavu“ (Zlatú bulu) už v roku 1222, ale tá nebola o právach ľudí, ale o právach šľachty odporovať kráľovi.
To znamená, že kým v Nemecku a Čechách sa budoval rešpekt k autorite štátu a poriadku, v Uhorsku sa budoval rešpekt k lokálnemu silnému mužovi (zempánovi). Toto presne vidieť v dnešnej politike: Česi riešia, či systém funguje; my riešime, ktorý „náš človek“ nás ochráni.
Uhorsko bolo v podstate oligarchický štát dávno predtým, než sme to slovo poznali.
Nemecký model (Čechy): Budoval kapitalizmus a priemyselnú spoločnosť (rácio) a silné mestské štáty.
Uhorský model (Slovensko): Budoval agrárnu spoločnosť založenú na rodinkárstve a emóciách (lojalita k šľachte).
1. Husitstvo: Prvý krok k českej racionalite a vzdoru
Husitstvo (15. storočie) nebola len náboženská vojna. Pre Čechov to bol iniciačný moment, ktorý ich naučil:
Kritika autorít: Husiti povedali, že ani pápež (najvyššia autorita) nemá pravdu, ak koná v rozpore s logikou a písmom. Toto položilo základy českého skepticizmu.
Vzdelanosť pre všetkých: Husiti kládli obrovský dôraz na to, aby aj obyčajní ľudia vedeli čítať. Kým na Slovensku bol poddaný často len „pracovná sila“, v Čechách sa už v 15. storočí formovala intelektuálne aktívna spoločnosť.
Národná hrdosť cez intelekt: Česi sa začali vnímať ako „národ knihy“, čo neskôr viedlo k ich vysokej gramotnosti a technickej zručnosti.
Reformácia a nemecký vplyv (Luteránstvo)
Keď prišla v 16. storočí reformácia, zasiahla obe krajiny, ale s úplne iným výsledkom:
Česko: Reformácia tam padla na úrodnú pôdu husitstva. Vznikla tam silná, vzdelaná meštianska vrstva. Keď neskôr prišli Habsburgovia a chceli krajinu rekatolizovať, Česi si vybudovali vnútorný svet irónie, odstupu a tichého nesúhlasu (predobraz Švejka).
Slovensko/Uhorsko: Tu mala reformácia iný charakter. Šľachta ju často využívala len ako politický nástroj proti kráľovi. Keď prišla protireformácia, na Slovensku bola oveľa úspešnejšia. Výsledok? Slovensko zostalo hlboko konzervatívne a katolícke, čo podporuje emocionálnu oddanosť a poslušnosť voči autorite, zatiaľ čo Česko sa stalo skeptickým a racionálnym.
Vplyv Svätej rímskej ríše na náboženstvo
Keďže Čechy boli v Ríši, boli priamo pri zdroji nemeckého luteránstva a neskôr osvietenstva. Nemecký protestantizmus priniesol kultúru „ordnungu“ (poriadku) a individuálnej zodpovednosti pred Bohom. Uhorský katolicizmus naopak podporoval barokovú okázalosť, emócie, procesie a kolektívnu vieru.
Slovensko malo mestá (Banská Štiavnica, Kremnica), ktoré boli na svetovej úrovni. Ale pozor – tieto mestá boli väčšinou nemecké ostrovy (Hauerland) s nemeckým právom. Akonáhle tieto mestá v 19. storočí stratili svoj nemecký charakter a prevládol v nich uhorský (maďarsko-slovenský) živel, ich technický a racionálny náskok sa začal strácať. Preto bolo z tohto pohľadu veľmi správne že Slovenský štát vznikol pod vplyvom Nemecka (hoc počas vojny a nanútene) z čoho neskutočne benefitujeme do dnešných dní (Vznik kľúčových inštitúcií: Vznikla Slovenská národná knižnica, Slovenská akadémia vied a umení (predchodkyňa SAV) a modernizovala sa Univerzita Komenského (vtedy Slovenská univerzita).
Vznik odborných elít: Prvýkrát sa Slováci museli naučiť sami riadiť banky, železnice, armádu a úrady na vysokej úrovni, často pod dohľadom nemeckých poradcov (Beraterov)
Elektrifikácia a priemysel: Začala sa masívna výstavba priehrad na Váhu (Vážska kaskáda) a modernizácia zbrojoviek (Považská Bystrica, Dubnica nad Váhom).
Cestná sieť: Mnohé hlavné ťahy, ktoré používame dodnes, boli naplánované alebo vybudované práve v tomto období podľa nemeckých technických noriem. Slovenská vysoká škola technická (dnešná STU) – Hoci vznikla tesne pred vojnou (1937), jej skutočný rozmach nastal až počas Slovenského štátu.
Technická elita: Prvýkrát sme začali vo veľkom vychovávať vlastných inžinierov, stavbárov a chemikov.
Nemecký štandard: Učebné osnovy a technické postupy boli priamo ovplyvnené nemeckými a rakúskymi technickými univerzitami. To prinieslo ten spomínaný „nemecký dizajn“ a precíznosť do slovenskej výroby.) Veľmi správne sme sa ekonomicky ukotvili na Nemecko vďaka automobilovému priemyslu. Treba v tom pokračovať ďalších 50 rokov aj kultúrne a spoločensky a časom dobehneme stredoveký náskok Česka. Musíme sa viac germanizovať. Uhorsko bola zaostalá agrárna riť.
