Stát zavádí do škol nevzdělanost v podobě obludné koncepce EU

Martina: My se k vysokému školství, a ke školství jako takovému dostaneme za malou chvíli. Ale pojďme teď na pozadí konkrétního případu ukázat, jak to vypadá na některých fakultách. V posledních měsících proběhly médii zprávy o tom, že, cituji: „Proděkan Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy Aleš Prázný odmítá odstoupit ze statutárního vedení fakulty,“ Vy jste byl odvolán, ale za pár týdnů se zase objevily zprávy, že rektorka uznala vaši legitimitu coby statutárního zástupce v čele fakulty. Nechci vyprávět celý tento příběh od začátku, ale spíš bych chtěla pochopit, o co vlastně v tomto sporu jde?

Aleš Prázný: Tento spor má – minimálně v současné podobě – počátky v létě roku 2023, kdy byl z Katolické teologické fakulty propuštěn profesor Petráček. Když byl pan profesor propuštěn, tak se vlastně začaly dít velmi zvláštní věci, které se týkaly zpochybňování oprávněnosti oné výpovědi, a celý tento případ se začal posouvat do ideologického sporu. Důvody, proč tehdy profesor Novotný, jako proděkan, dal panu profesoru Petráčkovi výpověď z polovičního úvazku, spočívaly v tom, že se fakulta ocitla v obtížnější ekonomické situaci, a bylo třeba šetřit.

Obor, kde pan profesor Petráček působil, už byl ve špatné kondici, zejména pokud šlo o počty studentů, a přes mnohé apely na to, aby s tím garanti a vedoucí katedry něco dělali, tak se to nepodařilo vyřešit, takže pan děkan přistoupil k tomu, že se to začne řešit takto, tedy výpovědí.

Martina: To vlastně vypadá jako spor, nebo respektive krok z ekonomického hlediska.

Aleš Prázný: Ano.

Martina: A vy jste řekl, že se to celé dostalo do ideologického sporu.

Aleš Prázný: Ano, prvotní důvody jsou, řekl bych, ekonomické, a k nim začaly přistupovat důvody ideologické. Sekundárně se to začalo ideologizovat, a vzhledem k tomu, že dotyčný profesor Petráček byl velmi silně mediálně angažovaný, a je to poměrně mediálně známá postava, tak začal využívat svůj mediální výtlak k tomu, aby se nějak obhájil a aby pomohl zvrátit stav věcí. Víte, do tohoto sporu se okamžitě začala přidávat řada osobností, vznikaly různé petice – jak je dnes zvykem – za profesora Petráčka, a do sporu se takřka okamžitě vložila i paní rektorka, respektive vedení univerzity, které požadovalo, aby byla výpověď vzata zpět a aby profesor Petráček mohl znovu působit na KTF.

Je třeba zdůraznit, že profesor Petráček má své hlavní působiště v Hradci Králové, kde působí jako duchovní, a jako vedoucí katedry na pedagogické fakultě. Tato věc začala eskalovat, a univerzita se rozhodla na fakultu vyvíjet tlak, takže fakulta se najednou ocitla pod několika kontrolami – například ekonomický audit, inspektorát práce, šetření ombudsmanky, šetření Rady pro vnitřní hodnocení – a situace byla opravdu velice náročná. A stalo se to, že se děkan zdravotně zhroutil, a začalo se hovořit o tom, že bude odvolán a že bude nová volba děkana.

Martina: Pane Prázný, když toto vyprávíte – a posluchači určitě o této kauze něco zaslechli, zaregistrovali – tak já v tom pořád nevidím ideologii, kterou jste zmínil na začátku. Protože to, co se děje v akademickém prostředí, to si každý, kdo si prošel vysokou školou, umí představit, včetně toho, jaké jsou spory mezi jednotlivými vědci kvůli grantům, projektům a tak dále. Ale my si tady dnes o tomto případu povídáme z toho důvodu, že tady podle všeho šlo o víc, než o nějaké personální změny a animozity.

Aleš Prázný: Ano. Takže profesor Petráček takřka okamžitě přišel s tím, že byl propuštěn kvůli svým názorům a že to bylo na jakési tlaky biskupů, a podobně. To jsou ale všechno věci, které neprokázal, a nikterak se tím nedá zpochybnit, že fakulta nebyla v dobré ekonomické situaci, a jeho obor – konkrétně šlo o dějiny evropské kultury – měl své problémy. Potíž byla v tom, že na tuto dikci, na interpretaci profesora Petráčka okamžitě naskočila různá média, a různí veřejně vlivní komentátoři, intelektuálové, a vytvořila se jakási petráčkovská fronta, která začala doslova ostřelovat vedení fakulty. A tento stav, v různé modifikaci, trvá takřka do současnosti a probíhá soudní spor.

Profesor Petráček podal žalobu na neplatnost své výpovědi, a domáhá se znovupůsobení na Katolické teologické fakultě. Mnozí lidé, kteří jsou ideově profesoru Petráčkovi blízcí, se postavili za něj, a fakulta se na tomto případu polarizovala, vznikla tam určitá tenze, která se projevila již zmíněným pokusem odvolat děkana. Děkan nakonec sám ze zdravotních důvodů rezignoval, a byla nová volba děkana, a byl zvolen docent Jaroslav Brož, a ten byl poměrně brzy – po pár měsících – akademickým senátem opět odvoláván, a tyto turbulence, toto neustálé odvolávání děkana, pokračovaly až do nedávné doby.

Nereligiózní společnost sleduje dění na teologické fakultě s neobvyklou pozorností

Martina: Promiňte, jestli ještě mohu: Vy jste zmínil, že to pan Petráček interpretoval tak, že byl odvolán kvůli svým názorům. Co se to tedy děje na Katolické teologické fakultě? Jaké názorové proudy tam jsou? Protože, jak už jsem zmínila, tyto věci se dějí na mnoha vysokých školách, tak proč tedy tak zásadně řešíme Katolickou teologickou fakultu? A proč právě teď?

Aleš Prázný: To je jedna z nejpodivnějších věcí, protože správně říkáte, že takovéto věci se dějí na mnoha fakultách. Já působil na fakultě, kde bylo propuštěno deset lidí, kde byly zrušeny vlastně dva obory, a mediálně to vůbec nerezonovalo, nerezonovalo to prakticky na žádné úrovni. Na Katolické univerzitě byl zrušen jeden poloviční úvazek, a téměř to zbořilo fakultu. Následně děkan pouze neprodloužil tři dílčí úvazky v celkové výši asi 1,2 úvazku, a opět to málem zbořilo fakultu. Je tedy pozoruhodné, jak se dění na Katolické teologické fakultě dostává pod drobnohled médií, veřejnosti.

Je to obzvláště zajímavé v tom smyslu, že naše společnost není příliš religiózní, a přesto je dění na Katolické teologické fakultě poměrně živě sledováno. To, co pozorujeme, je velmi nestandardní, protože víme, že jiné univerzity, vysoké školy, musí šetřit, a finanční problémy jsou vesměs všude, všude dochází k nějakým redukcím, zvyšování efektivity, a podobně, ale nikde se to neděje s tak dramatickou pozorností veřejnosti a rektorátu, jako zde.

Ideový spor na KTF je založen na střetu idejí progresivismu a konzervativismu

Martina: Já jsem se dočetla, že vy prý jste chtěl vyhodit dva členy senátu Katologické teologické fakulty, a rektorka Králíčková prohlásila, že „Složení senátu Katolické teologické fakulty vzešlo z řádných voleb, zatímco nynější vedení nikoliv, a to by mělo být na paměti všech, kteří do chodu KTF svými kroky zasahují“. Zdůraznila. Ale ještě horší bylo její obvinění, že podle ní jste údajně vy hodlal tímto vyhazovem odstranit své názorové oponenty. A to si už člověk řekne: To tam ale ti katolíci mají pěkný mišmaš.

Aleš Prázný: Tak to samozřejmě má své důvody. To, že jsme oznámili okamžité ukončení v důsledku porušení pracovní kázně, to má svoje důvody, které spočívají v tom, co se stalo vlastně během léta, kdy se rektorka rozhodla mě, jako statutárního zástupce děkana, odstavit na překážky v práci na straně zaměstnavatele. Já jsem od samého počátku tvrdil, že je to krok nezákonný, že paní rektorka k tomu nemá žádnou oporu v legislativě, a ona tvrdila opak. Nakonec se do toho vložilo ministerstvo školství, a vynutilo si nápravu.

Během tohoto mého odstavení na překážky v práci paní rektorka pověřila funkcí děkana kolegyni z katedry historie, která převzala vedení fakulty, a došlo k tomu, že já, a moji kolegové z vedení fakulty, a blízcí, byli odpojeni od emailů a od různých elektronických systémů. Tady vidíme, jak je elektronizace a digitalizace velice křehká věc, když dojde k nějakým nelegitimním pokusům třeba o puč. Takže my jsme byli odstaveni od informačních systémů, a ty naopak měly plně v rukou kolegyně a nové vedení. A stalo se to, že nové vedení fakulty začalo procházet emaily moje a kolegů, a dokonce jeden můj email poskytli médiím, a byl otištěn v několika denících.

A když potom ministerstvo školství zasáhlo, a poslalo vedení univerzity výzvu ke zjednání nápravy do sedmi dnů, to znamená, označilo tento stav za nezákonný, tak rektorka ustoupila, zrušila mi překážky v práci, a opět jsem se dostal do vedení fakulty, a zjistili jsme, co se vlastně dělo s daty, s elektronickými systémy. To je všechno dneska zaznamenáno, máme evidenci těchto dat, ale bylo zřejmé, že došlo k neoprávněným vstupům do emailové korespondence, byly odstaveny, a zřejmě byla procházena určitá osobní data na cloudových úložištích, a dokonce se to týkalo i emailů studentů. Takže se děly tyto nezákonné věci.

A když jsme zjistili, jak se tyto věci mají, tak jsme potom situaci vyhodnotili, a udělili jedno oznámení o okamžitém ukončení pracovního poměru, a shodou okolností to byl náhodou předseda Senátu. A druhé oznámení o ukončení se týkalo toho, že jeden garant podrýval snahy o zabezpečení výuky, přemlouval již nasmlouvané vyučující, aby neplnili dohody s vedením fakulty, a aby to neučili, a aby to mohli učit lidé jemu nakloněni.

Fakulta se stala symptomem celkové společenské krize, tlakovým papiňákem doby

Martina: Pane docente Prázný, když jsem si tady takto povídala, kvůli tomu, že byl odvolán z funkce Vysoké školy ekonomické pan Ševčík, tak jsem si s ním povídala ne kvůli – teď to přeženu – osobní tragédii, ale proto, že byl tehdy odvolán na základě toho, že se měl účastnit demonstrace na Václavském náměstí. A s vámi si také nepovídám proto, abych zjistila, jaký chaos se odehrává na Katologické teologické fakultě, potažmo v rámci Karlovy univerzity.

Ale já jsem slyšela výkřiky: „Tady je snaha ukončit fungování teologické fakulty. Tady je obrovský ideologický spor.“ A já pořád z toho, co říkáte, vlastně o tomto nevím nic, jenom že jsou tam nějaké dvě frakce, které se bůhví proč hádají a které po sobě opravdu jdou. V čem má tato kauza přesah?

Aleš Prázný: Tak ideový spor, který je k tomuto vztažen, je založen jednak v tom, co se nazývá „otevřená teologická interpretace“, tedy to, co se shrnuje pod pojmem „progresivismus“, a pak jsou linie, které jsou spíše stálejší, konzervativnější. Je to klasický koncept střetu těchto idejí, koncepcí.

Martina: Jak vypadá katolický progresivismus?

Aleš Prázný: Katolický progresivismus – to je těžká otázka.

Martina: Jak vypadá na vaší Katolické teologické fakultě?

Aleš Prázný: My to tam příliš vlastně neřešíme. Jakože bychom se tam o toto přeli, dohadovali. To je vlastně něco, co tam na fakultě mezi kolegy příliš nezaznívá. Ovšem jsou určité náznaky, že to probíhá ve výuce v tom smyslu, jak se někteří vyučující zmiňují o nějakých věcech, které se týkají třeba teologického dogmatu, a určitého dění ve společnosti. Takže takto se to tam může projevovat. Ale já, jako vyučující, v kontaktu s kolegy tam toto nepociťuji. Ideologická rovina tohoto sporu je spíš něco, co prochází letícím prostorem mimo fakultu, médii, případně nějakými jinými společenstvími.

V zásadě jde o to, co se děje v moderně, celkově v moderním období. A to je tenze mezi pokrokovými interpretacemi světa, teologie, člověka, a těmi, které jsou opatrnější, které jsou konzervativnější, které se drží spíš osvědčených principů, a nejsou tak zbrklé v opouštění starých věcí, protože v nich vidí jakýsi příznak pravdivosti. Protože se v nich odhaluje pravda, a protože odmítají takovou koncepci toho, že se pravda nějak v dějinách vyvíjí, že se proměňuje.

Martina: Dalo by se říci, že Katolická teologická fakulta vlastně leží v žaludku současnému vysokému školství? Protože jsem slyšela o různých návrzích, aby fúzovala s husitskou fakultou, a podobně?

Aleš Prázný: Tak je to možné. Samozřejmě z povahy věci vůbec prvek katolicismu na dnešní univerzitě je pro mnohé kolegy z univerzitního prostředí obrovským problémem, zejména v okamžiku, kdy katoličtí kolegové odmítají nekriticky přijímat to, co se požaduje z hlediska změny struktury, změny jazyka, změny fungování univerzity.

Stát převzal z EU obludnou koncepci vzdělávání, která šíří do škol nevzdělanost

Martina: To znamená, že si myslíte, že tento spor je jenom jakýmsi vyústěním toho, jak se proměňuje naše školství?

Aleš Prázný: Určitě to s tím souvisí. Nemyslím si, že je to jenom proměna školství. Je to vlastně celkově proměna atmosféry, proměna ducha doby, proměna toho, jakým způsobem o sobě přemýšlíme, jak přemýšlíme o světě, jaké požadavky a očekávání klademe. Takže toto všechno tam nějak vstupuje. Dokonce mi přijde, že toto dění, tato krize na fakultě se stalo určitým hlubším symptomem toho, co se celkově děje ve společnosti. Je to, jako když si představíte papiňák: Zátka, to je vlastně fakulta. Tam se to koncentruje, tam vlastně probíhají největší tenze, a tam je třeba ubrat tlak. Takže tímto si vysvětluji, proč má dění na Katolické fakultě tak obrovský symbolický význam pro dnešní dobu.

Martina: Tento trend, o kterém jsem hovořila už úplně na začátku, se projevuje především v humanitním, a společenskovědním vzdělávání. Objevují se ale také zprávy o úpadku středního školství, dokonce i základního. Vidíte to stejně? V čem vidíte hlavní problém? V čem spočívá tento úpadek?

Aleš Prázný: Tak to už se dostáváme opravdu k tématu, které je obecné a které se dneska týká snad nejen České republiky, ale celkově problému školství v Evropě, jejíž jsme součástí. A tato proměna školství vychází z obrovské změny, která nastala vlastně už v předminulém století, to jest v 19. století, kdy nastává obrovská proměna společnosti vlivem industrializace, průmyslové revoluce. Společnost se mění, masifikují se různé procesy, zvětšují se, jako do obrovských rozměrů města, a toto všechno se nějak projevuje ve školství, které najednou má plnit úplně jiné úkoly, než na které bylo po staletí zvyklé, a které byly nějak osvědčené, ale najednou přestaly být funkční, a začaly se hledat nové modely výuky. A ve vleku těchto změn jsme stále. Doba, společnost je stále velmi v pohybu, všechno se proměňuje, a všechno je ve znamení jakýchsi strukturálních změn, revolučních změn, a to stále zatěžuje školství tím, že se na něj kladou nové a nové požadavky.

A stát, dneska vlastně nemá vůbec ujasněno a promyšleno, co od škol vlastně chce. Stát dneska prakticky převzal to, co po školách chce Evropská komise, orgány Evropské unie, a když se na tyto dokumenty podíváte blíže, tak z toho doslova vyhřezne obludná koncepce vzdělání a výchovy, do které se nyní snažíme školy vtěsnat. A řekl bych, že se to nedaří jenom z toho důvodu, že učitelé mají zdravý rozum, a dokážou udržet nějakou tradiční kontinuální výuku, řekněme, navzdory těm – promiňte – hloupostem, které se požadují. A konkrétní hlouposti, které se požadují, spočívají v tom, že se vlastně pod velice sofistikovanou dikcí o vzdělání a výchově šíří do škol nevzdělanost. Tato nevzdělanost spočívá ve vytěsňování a umlčování osvědčených klasických konceptů výuky, a to vede k tomu, že dneska ze škol bohužel odcházejí lidé, kteří mají úplně jiné kvality, než měli lidé ještě před několika desítkami let.

Modernita je od svého počátku namířena proti katolickému křesťanství a jeho hodnotám

Martina: A pane docente Aleši Prázný, dají se tedy tady odsud také vysledovat nitky k potížím Katolické teologické fakulty? Protože si umím představit – když jste řekl, že někteří vaši kolegové odmítají nekriticky přijmout, řekněme, nové ideologické postuláty – že zrovna katolická fakulta skutečně musí mít problém třeba s přijetím více pohlaví, když to tedy takto přeženu, tedy s tím, že je ochota diskutovat v řádu desítek. Vyplývají potíže i z toho?

Aleš Prázný: Tyto potíže tam také zřejmě jsou.

Martina: Tato moje otázka je velmi zjednodušená.

Aleš Prázný: Jsou to jedny z potíží, které tam hrají nějakou roli. Podívejte, potíž je s tím, že celá tato proměna, moderní proměna společnosti, je od svého počátku namířena proti katolickému křesťanství. To je vlastně základní premisa modernity, která začala bojovat se starým světem, která se začala vymezovat vůči tomu, co se nazývá středověk, a všechno, co je se středověkem nějak spjato, je dehonestováno. A katolicismus je tady samozřejmě chápán jako určitý rival protestantství, které je naopak poměrně ve shodě s modernitou. A tato interpretační linie tam je patrná dodnes. Takže zvláště třeba v českých zemích je tradičně katolicismus chápán jako brzda národního pokroku, národního vývoje. To tady máme od Masaryka, minimálně od Palackého, a tudíž katolická fakulta v tomto smyslu může být mnohým trnem v oku z toho hlediska, že drží určité pozice, se kterými má obecně modernita problém.

Modernita je určena tím, že se vyznačuje duchovní neutralizací, depolitizací, a do prostoru, který je takto duchovně vyprázdněn – a to je prostor, který tu dneska víceméně máme – okamžitě vstupují nějaké ideologie, nějaká pseudonáboženství, která si začínají uzurpovat nároky na kdeco. A katolicismus tomuto vzdoruje, a to samozřejmě vzbuzuje odpor, to vzbuzuje nějakou protiakci. Takže, ať už je to výslovné, nebo nějak tušené, tak toto je to základní schéma dnešní doby. A v čem tedy spočívá síla katolicismu? Ta je dnes v tom, že drží určité přirozenoprávní koncepty. To jsou koncepty, o kterých se skoro vůbec nemluví, které se opouštějí, které novověk opustil, ale které nějak přetrvávaly minimálně v evropském prostoru od doby Platóna, Aristotela, přes křesťanský středověk, až do novověku.

Celý rozhovor s docentem Alešem Prázným o ideologickém sporu na Katolické teologické fakultě, polarizaci akademického prostředí, proměně školství a moderním vztahu k tradicím křesťanství si můžete poslechnout na platformě Herohero www.herohero.co/radiouniversum