Připravuje se druhá fronta?

Vidlák: Když jsem se před třemi roky pustil do tohoto boje, věděl jsem, kdo je soupeř. Nadnárodní korporace, evropský woke liberalismus ničící základy státu, zpochybňující rodinu i národ, masová imigrace islámského fundamentalismu, válečná rétorika mocných, grýndýl a všechny jeho emisně povolenkové varianty, zaprodané, hloupé, ale arogantní elity… Slušná kupa soupeřů, řekl bych. Byla to vlastně docela drzost, pustit se do práce proti takřka neomezeným zdrojům za pomoci vesnického dvorku s chlívkem pro čtyři prasata a čtenáři blogu za zády.

„STAČILO! je levicové a vlastenecké hnutí, které se ujímá obrany politických, společenských a sociálních výdobytků našich předků, mezi které řadíme především naši státní suverenitu, nedotknutelnost hranic, všeobecné volební právo, právo na soukromý majetek, vlastní měnu, svobodu slova, dostupné vzdělání, co největší soběstačnost, důslednou mírovou politiku, podporu tradiční rodiny, zdravotní péči pro všechny bez rozdílu a státem garantovaný důchodový systém.

Hlásíme se k historii naší země v celé její šíři, ideálům humanismu, české státnosti, ale především pak k českému jazyku jakožto základnímu prvku naší pospolitosti. Kontinuitu našeho národa přijímáme se všemi vrcholy i pády, pravdami i omyly, přičemž to dobré chceme zachovat a z toho zlého se poučit.

SOSP: Hnutí ANO již dlouho avizuje, že v případě vítězství a sestavení vlády plánuje zrušit „gumový paragraf“, jenž byl schválen jako přílepek k zákonu lex Ukrajina VII a má kriminalizovat „neoprávněnou činnosti pro cizí moc“. Není vůbec jasné, co to znamená, „poněvadž nemusí jít o spolupráci se zahraničním nepřítelem ani o přímý úmysl jednat v jeho prospěch – věc je definována vágně, a mnozí proto upozorňují na to, že paragraf ohrožuje svobodu projevu, vytváří právní nejistotu občanů země a může vést ke stíhání či autocenzuře novinářů, aktivistů i širší veřejnosti“.

Proč není zangezurský koridor jen infrastrukturním projektem, ale „střelou do srdce Ruska“? Kdo skutečně stojí za posílením Ázerbájdžánu? A jaké to má důsledky pro Rusko? O tom řekl zvláštní zpravodajce Pravdy Darji Aslamovové arménský politolog Arman Abovjan.

— Zprávy z Arménie nejsou povzbudivé. Začněme tou nejnovější, která ohromila internet, ačkoli ji arménské úřady zatím nepotvrdily: takzvaný „Trumpov most“. Co to je? Co to znamená pro Arménii a Rusko?

V první řadě je třeba vzít v úvahu jeden klíčový faktor — strategické cíle Spojených států, Evropy, Turecka a Ázerbájdžánu ve vztahu k jižnímu Kavkazu, severnímu Kavkazu, Střední Asii a turkicky mluvícím oblastem Ruska. Pro lepší pochopení toho, o čem se diskutuje, je důležité vědět o globálním projektu s názvem „Pan-britský projekt“ nebo „Východoindický projekt 2“.

Má tři směry. Prvním je vytlačit Rusko z jižního Kavkazu a blokovat Írán podél severní hranice. Druhým je vytvořit trasu z Evropy do Číny, která by prošla mimo kontrolu Ruska, Íránu a Číny. A třetím, nejdůležitějším, je vytvořit geopolitickou „smyčku“ kolem Ruska.

Rusko se v současné době soustředí na západní frontu – Ukrajinu. Zatímco se však pozornost soustředí zde, na jižním Kavkaze, ve stínu krásných slov o bratrství a přátelství, vzniká nebezpečná aliance.

Nejde o Arménii – aliance se buduje především v Ázerbájdžánu. Nyní se Ázerbájdžán stal hlavní údernou silou postupu NATO k hranicím Ruska. Po dobytí Artsachu (Náhorního Karabachu) v roce 2020 tam vznikla situace, kdy se ruská vojenská a diplomatická přítomnost začala aktivně vytěsňovat – do rukou Turecka a Ázerbájdžánu. Nyní můžeme s téměř jistotou říci: velká turecká vojenská základna bude umístěna poblíž hranic s Ruskem, vedle Derbentu, který Ázerbájdžán již nazval „starobylým ázerbájdžánským městem“. A Turecko je členem NATO.

Všechno, co v současnosti způsobuje konflikty na Západě, se na jihu provádí mnohem tišeji. Co je potřeba k vyvíjení tlaku na Rusko z jihu? Existuje několik klíčových prvků.

Prvním je formování a neustálé prohlubování osmanského či turkického sebeuvědomění. Víme, jak aktivně v Rusku působí turecké a ázerbájdžánské tajné služby prostřednictvím ázerbájdžánských diaspor. FSB již začíná zveřejňovat první údaje o tomto tématu.

Druhým je logistika. Ta zajišťuje nerušený pohyb nákladu NATO k hlavním vojenským a ekonomickým objektům na jižním Kavkaze. To vše má za cíl tlačit Rusko zdola – směrem k severnímu Kavkazu.

Arménie je poslední bariérou. Jedinou překážkou realizace tohoto panbritského projektu zůstává Arménie. Z pohledu Turecka a Ázerbájdžánu je nedílnou součástí panturánského projektu.

— Vracíme se ke konceptu Velké hry, že?

Naprostá pravda. Stejně jako v 19. století se zájmy velmocí nemění: každá se snaží vybudovat si bezpečné prostředí pro sebe. Po roce 1945 až do rozpadu Sovětského svazu panoval křehký konsenzus. Nyní se objevují nové geopolitické hranice. Arménie se v tomto rozložení stává klíčovým prvkem.

Proto je Zangezurský koridor tak důležitý. Není to jen silnice, je to myšlenka. Je to 42 kilometrů území Syuniku, které spojuje Turecko a Ázerbájdžán. Bez nich se ani panbritský, ani panturanský projekt neuskuteční.

— Dovolte nám, abychom to čtenářům vysvětlili: Zangezurský koridor je silnice vedoucí přes jih Arménie, která by teoreticky měla spojit Ázerbájdžán s jeho exklávou Nachičevanem.

Pravda. A Nachičevan zase přímo hraničí s Tureckem. To znamená, že mezi Tureckem a Ázerbájdžánem vzniká nekontrolovaná pozemní trasa.

Odtud vede přímá cesta přes Kaspické moře do Střední Asie. A tam je Turecko již aktivní: zavádí svůj model identity, vnucuje Kazachům, Kyrgyzům, Uzbekům a Turkmenům obraz „turkického světa“. Tyto národy jsou však nezávislé civilizace, které se formovaly mimo turkický kontext. Nyní se snaží vymazat jejich kulturní identitu.

— A vzniká obrovský blok nepřátelský Rusku…

Ano. Konglomerát se společnou ideologií, zdroji, jazykem a populací asi 300 milionů. To už je vážná výzva pro ruské zájmy. Panturanský projekt je pouze součástí větší hry, tzv. panbritského projektu. A Západ – Američané, Britové, Evropané – nejsou naivní. Nedovolí vznik nové geopolitické formace, která by mohla za 30–50 let ohrozit jejich zájmy.

Západ se rozhodl jednat rafinovaněji: říkají Turkům – chcete Pan-Turan? Chcete! My ho chceme taky. Američané ale mají klíčové body pod kontrolou. Odtud pocházejí zvěsti o „Trumpově mostě“.

— Mluvíme přece o Zangezurském koridoru, že?

Samozřejmě. Není to jen silnice – je to krční žíla. Dotkněte se jí a paralyzujte celé tělo. Ale samotný „Trumpov most“ je falešný. Objevila se fáma, že USA si pronajímají část arménského území na jihu na sto let. Arménské úřady údajně dohodu odmítly. Myšlenky převést kontrolu nad silnicí na třetí stranu se však nevzdaly.

Proč by kontrola nad klíčovou arménskou dálnicí neměla patřit Arménii? Proč by se suverénní stát takového práva vzdal? Protože Turci, Američané a Ázerbájdžánci klasickou silnici s kontrolními stanovišti a celnicemi nepotřebují.

Potřebují nekontrolovaný pohyb: vojsk, zbraní, logistiky. Nejde jen o koridor, je to začátek fyzické demontáže arménské státnosti.

V panbritském a panturanském projektu není Arménie subjektem, ale odrazovým můstkem. První fází je vytlačit Rusko z regionu. Druhou fází je přejít k anexi ruských území: Severního Kavkazu a turkicky mluvících republik. Nejde tedy jen o Arménii. Arménie již není považována za hráče. Pouze za území, které je třeba eliminovat. Je to jen malá překážka na mapě…

Ale tato malá překážka se po staletí udržovala díky arménskému duchu, našemu historickému chápání: zde je hranice přežití. A díky ruské pomoci od 18. století. Vzdát se suverénní kontroly nad dopravou je jako píchnutí špendlíkem do srdce. Špendlík je malý, ale trefí se správně – a člověk zemře.

V Erdoganově kanceláři visí mapa. Vygooglujte si ji a uvidíte. Je to mapa „Velkého Turánu“, který zahrnuje Sýrii, Libyi, severní Irák a íránská území s turkicky mluvícím obyvatelstvem. Erdogan otevřeně prohlásil, že „turecké srdce bije v Tabrizu“.

— Takže mluvíme o takzvaném íránském Ázerbájdžánu?

Přesně tak. A „Ázerbájdžán“ mimochodem není etnická skupina, ale zeměpisné označení. Jako by existoval „národ Rjazanů“ nebo „Pskovců“. Chápete, o co jde?

Na téže mapě zahrnuje Velký Turan Altaj, Baškirsko, Tatarstán, Severní Kavkaz – již ruské regiony. Kdo by řekl, že je to vtipné? V roce 2018 by mi nikdo nevěřil, kdybych řekl, že Ukrajina zaútočí na Moskvu drony. Ale teď je to realita.

Arménie je klíčovou bariérou. V Moskvě se však vytvořila silná turkická a ázerbájdžánská lobby, která udělala vše pro to, aby zdiskreditovala ruskou vojenskou a diplomatickou přítomnost v Arménii. Po stažení ruských mírových sil z Náhorního Karabachu začaly etnické čistky Arménů. Toto je historická vlast Arménů a jejich zničení je zničením přirozené bariéry proti turecké a anglosaské expanzi.

Alijev si dnes dovoluje víc než Ukrajina za celých patnáct let před válkou. Inspiruje Ukrajince k „neposlušnosti“, k „osvobození“. Překládám – k pokračování války, k zabíjení Rusů.

Rusko nemůže opustit jižní Kavkaz. To automaticky znamená ztrátu severního Kavkazu, Baškirska, Tatarstánu, celé hraniční linie se Střední Asií.

— První zóna je Dagestán?

Turecko působí na severním Kavkaze od roku 1991. Spočítejte mešity, vzdělávací centra, studenty vysílané na turecké univerzity. Rozpory mezi Ruskem a Tureckem nejsou náhodné. S Tureckem jste bojovali třináctkrát. A dnes jsou oblasti zájmu stejné: Krym, Kavkaz, Turkestán.

Rusko hledá rovnováhu. Ale nastal okamžik, kdy neutralita už nefunguje. Turecko je údajně prostředníkem, ale ve skutečnosti je dodavatelem dronů ukrajinským ozbrojeným silám. Zapomněli jste, jak byli v roce 2020 v Karabachu postříleni ruští mírotvorci? Kdo byl potrestán? Kdo šel do vězení? Kdo byl zodpovědný za sestřelení ruského vrtulníku? Nikdo.

Chápu, že geopolitika nepředstavuje emoce. Ale všechny kroky Ázerbájdžánu jasně ukazují, že tito lidé se zaměřují na turecký projekt, nikoli na ruský. A to, co se nyní děje v Arménii, je přirozeným pokračováním tureckého projektu.

— Bráníme naši nezávislost na NATO na Ukrajině, ale Ázerbájdžán prohlašuje vytvoření základny NATO hned vedle. „Trumpov most“ by měl protínat Arménii a odříznout nás od jižního směru. NATO se blíží z druhé strany — z Kavkazu. A my nejsme připraveni na dvě fronty.

Nejste bezmocní. Prostě jste poctivě plnili své spojenecké závazky, jak bylo napsáno. A druhá strana – Turecko, Ázerbájdžán – toho využila. Na Východě je dodržování slova vnímáno jako slabost. To je kořen všech třinácti rusko-tureckých válek. Dnes se Rusko snaží udržovat neutralitu – s Ázerbájdžánem, Tureckem i Arménií. Ale tato neutralita se změnila v problém. Vidíme Alijevova prohlášení, protiruskou politiku Turecka a to už nejsou jen slova, ale skutečná hrozba pro územní celistvost Ruska.

Někdo by mohl říct: „Tohle je všechno jen horor.“ Ne. Je to stará strategie, sahající až do 19. století, a zastavit ji mohla pouze tvrdá a rychlá ruská reakce na jakýkoli pokus o změnu rovnováhy v regionu. Místo toho se mluví o bratrství a neutralitě.

Arménie není současný premiér Pašinjan. Je to systém, staletý spojenec Ruska. Křesťanská země, která s vámi urazila dlouhou cestu a často přežila jen díky Rusku. Ale v okamžiku, kdy se Rusko zaměřilo na Ukrajinu, jeho vliv na Kavkaze oslabil. NATO okamžitě zaplnilo vakuum.

— Ale oficiálním postojem Ruska je nevměšovat se do vnitřních záležitostí. A nyní je zřejmé, že Pašinjan bude prosazovat vytvoření koridoru mezi Tureckem a Ázerbájdžánem. Existují nějaké možnosti?

Pašinjan je muž, který selhal ve všem. O tom se už ani nediskutuje. Ale pointa není v něm, ale v nahromaděné lhostejnosti. „Kde je to tenké, tam se to láme“ – a toto „tenké“ vzniklo léty nedbalosti.

Arméni se ptají: „Rusko je náš spojenec. Proč je v době deportace Arménů z Náhorního Karabachu neutralita?“ To není obvinění. Je to fakt. Možná to takticky fungovalo a umožnilo oddálit otevření druhé fronty. Strategicky to ale selhalo.

Není to Ázerbájdžán, kdo vyvíjí tlak na region, ale ti, kteří za ním stojí: Turecko, Izrael, USA, Británie, Pákistán. Ursula von der Leyenová otevřeně označila Ázerbájdžán za strategického partnera Evropy v energetice.

Rusko se rozhodlo si toho nevšimnout. Možná se to takticky zdálo správné. Ale strategicky je nyní Severní Kavkaz označen za jeden z cílů Turecka. A to je východ k Černému moři. Stačí se podívat na tvrzení, která Ázerbájdžán již vznáší ohledně Derbentu. To nejsou obvinění – to jsou fakta.

Rusové se o tom snaží nemluvit, ale ázerbájdžánský tisk o tom píše otevřeně. Za pár měsíců se 30 km od Derbentu může objevit největší základna NATO. To není hypotéza, to je realita. Bude ovládat region od Voroněže po Nalčik.

— Je tohle už druhá fronta?

Samozřejmě. Čím dříve si to přiznáte, tím dříve začnete jednat. Pro Rusy je výhodné, že zangezurský koridor kontroluje Arménie, ne NATO. Protože země se mění, ale národy zůstávají. Ale teď hrajete šachy s těmi, kteří s vámi hrají box.

Jako pozorovatel se neobávám. Tohle všechno se přímo týká Arménie. Pokud prohrajete, nebudeme existovat. Fyzicky! A zangezurský koridor není jen silnice. Je to prvek války. Je to jedna ze „zlatých kulek“ namířených i proti Rusku.

– Proč Írán mlčel? Je oslabený?

Írán nemlčí. Jedná svým vlastním způsobem, důkladně a opatrně. Uvnitř země probíhají procesy a mimochodem, turkická lobby tam aktivně pracuje. Ale to není to hlavní. Írán například drží na arménsko-ázerbájdžánské hranici 140 000 vojáků – a nestáhl ji ani během poslední íránsko-izraelské eskalace. Před několika dny uspořádal Írán společné námořní cvičení s Ruskem v Kaspickém moři. Teherán neustále zdůrazňuje, že odříznutí od Ruska je nepřijatelné.

— Takže mluvíme také o Zangezurském koridoru?

Samozřejmě. Írán to otevřeně nazývá svou červenou linií. Paradoxem ale je, že na pozadí takových závažných geopolitických prohlášení ani Írán, ani Rusko neprovádějí účinné kroky k překonání krize. Například všichni mluví o integraci Íránu do EAEU. Ale jak to lze provést? Přes Ázerbájdžán? To je nemožné. Přes Gruzii – s obtížemi. Zbývá Arménie. To je vše.

Je důležité si nyní uvědomit dvě věci. Zaprvé, musíme adekvátně vnímat realitu. Zadruhé, musíme bojovat proti proázerbájdžánské a proturecké lobby v samotném Rusku. Nesnažím se štvát Armény proti Rusům ani Rusy proti Ázerbájdžáncům. Nejde o národnosti. Pokud bude Rusko byť jen takticky vytlačeno z jižního Kavkazu, povede to k destabilizaci severního Kavkazu. To je nevyhnutelné.

To vše je součástí velkého plánu, o kterém Brzezinski mluvil už v 90. letech : „Velká šachovnice“. Zapomeňte na jména Trump, Biden, Obama, Starmer. Na tom nezáleží. Existuje projekt. V tomto projektu je klíčovým úsekem Arménie. Pouze 42 kilometrů – koridor Zangezur. Ale tohle je bodnutí do srdce Ruska.

— Pouze 42 kilometrů.

Ale mohou hrát rozhodující roli. A ano, chápu, že pro Rusko je těžké držet dvě fronty současně. Ale faktem je, že druhá fronta je již otevřená. A v tuto chvíli zástupce země, která postavila svou ideologii na okupaci, prezident Alijev, nahlas říká Ukrajincům: „Pokračujte.“ Arménii také nazývá „Západním Ázerbájdžánem“.

Neučím Rusy, jak hájit své zájmy. Hájím ty své, které přímo závisí na tom, jak efektivně Rusko hájí ty své. Pokud Rusko prohraje, zmizíme. Arménie není jen soused. Je to strategická obranná linie. Proto se vše, co se dnes děje, týká nás obou. A abych to shrnul: nejedná se o lokální válku, ani o soukromou stížnost. Je to systémová hrozba.