V Česku máme zdraví z přírody na dosah, pořád tomu nevěříme

Martina: Když se řekne – abychom si ujasnili vztah k lázeňství – normálně mezi lidmi, že někdo jede do lázní, tak je to spojeno s představou, že tam jede třeba po nějaké nemoci, nebo po nějaké operaci, že se tam jede na rekonvalescenci, doléčit se nebo si odpočinout. Ale řekněte mi, Milado, je u nás vžitá představa, že se lidé přijedou do lázní léčit, výrazně si zlepšit zdraví a třeba se i vyléčit, nebo jsme na toto zapomněli?

Milada Sárová: Ráda bych začala tím, že Česká republika je ohromná výjimka mezi všemi státy, protože v naší malé zemi máme 35 lázeňských měst. A my všichni, co žijeme těch – jako já – 75 let, jsme byli zvyklí, že do lázní se jezdilo po operaci žlučníků, konkrétně po žloutenkách do Karlových Varů, ale třeba i do Luhačovic nebo do Piešťan. Těchto 35 lázeňských měst bylo velmi moudře po druhé světové válce rozděleno podle kvality přírodních léčivých zdrojů na takové, které budou nejlépe působit na některý systém – pohybový, dýchací. A protože ve Varech je voda vařící, teplá, tak u nás se nejlépe léčí zažívání. To znamená, moje generace si určitě myslí, že do lázní se jezdí léčit.

Martina: A co si myslí nové generace?

Milada Sárová: Já si myslím, že třeba Karlovy Vary velmi utrpěly privatizací, kdy se do Karlových Varů nastěhovala spousta ruských bohatých lidí, zprivatizovali nějaká krásná sanatoria, a tím pádem ubylo i českých lázeňských lékařů, a z tohoto města se stalo rusky mluvící město. Proto se Karlovy Vary pro české obyvatelstvo staly nezajímavými. Tuto změnu necítím u jiných lázeňských měst, ať jsou to Teplice nad Bečvou, nebo Teplice v Čechách, nebo Luhačovice – tam myslím, že se nic moc nezměnilo. Ovšem všechno záleží na lékařích, kteří v lázních ordinují. Lázně bez lékařů totiž nemohou existovat.

Martina: Já se s vámi za malou chvíli určitě dostanu k tomu, jakým způsobem se české lázeňství proměnilo v čase po revoluci. Ale přeci jen bych nejraději začala u vody, protože vám minerální voda uhranula. Vy ji neříkáte voda, říkáte ji elixír. Kde se vzala vaše důvěra v léčivou sílu vody? Protože přeci jen bych řekla, že máme pod kůží, že voda je dobrá, ale prášek je prášek.

Milada Sárová: To je strašně těžké rozpoznat, ale myslím, že když jsem přišla z jižní Moravy na svatební cestu do Karlových Varů, a úplně první moment, kdy jsem vstoupila na kolonádu, bylo to, že mě do obličeje praštil pohled na ve frontách stojící celý svět, protože jsem hned rozpoznala, že kdo je černý, žlutý…

Martina: To jste ještě tehdy mohla rozpoznat.

Milada Sárová: Cítila jsem, že u těchto pramenů stojí lidé z celého světa, a svému novomanželovi pravím: „Prosím tě, co to může být za vodu, že sem přijede celý svět?“ A on tenkrát řekl: „To budou stopové prvky v minerální vodě.“

Tím, že jsem přišla odjinud, jsem na první pohled viděla, že tato voda není normální, že je určitě léčivá, když lidé dají tolik peněz, aby sem vážili tak dlouhou cestu, a touto vodou se léčili. To bylo za prvé.

A za druhé jsem potom bohužel brzy sama onemocněla. Chtěla jsem mít děti, děti jsme mít nemohli, a dostala jsem zánět slinivky břišní, což je dost vážné onemocnění. Bylo mi 27 let, a já jsem tyto prameny začala užívat podle toho, jak jsem se učila balneologii, a říkala jsem si: „Když jiným radíš, tak to pij.“

A s údivem jsem zjistila, že tato voda opravdu pomáhá. A od 27 let už ji opravdu vždycky užívám jako lék. A u toho jsem zůstala, ať jsem byla osmkrát operovaná, ať byly různé komplikace v mém dlouhém životě, tak jsem se nakonec vždycky dostala do úplně zdravého stavu díky tomu, že piji prameny, a léky jsem nikdy nezačala brát.

Martina: Toto naše povídání by mělo být oslavou vody, oslavou něčeho, co nám naprosto zdarma tryská ze země. A my, když máme něco příliš jednoduše a příliš zadarmo, tak máme tendenci to nebrat příliš vážně. Vy jste už tady hned na začátku zmínila, že v naší nevelké zemi máme přes 35 lázeňských měst. Tak to bych řekla, že to je hotová detašovaná přírodní klinika. Je to tak, že když se člověk s nějakým problémem podívá do mapy, tak všude najde na celého člověka, na každý neduh, nějaké léčivo, které mu tryská ze země?

Milada Sárová: Je to přírodní léčivý zdroj. Je spousta šťastných lázní, které mají minerální prameny, které se dají pít, a tím pádem mohou léčit zažívací trakt. Ale některé vody, ač jsou vynikající, například Jáchymov, Teplice v Čechách, se užívat nedají, protože jsou příliš radioaktivní. Pokud by se pily, mohly by zářením ovlivnit pochody při zažívání a vznikla by možná nějaká onkologická onemocnění. Proto je strašně důležité studovat, který pramen co obnáší.

A podle toho taky balneologové historicky vymysleli v Čechách celkem moudré rozdělení, že na každý systém, na každou nemoc, byly takzvané křížkové lázně, kdy po operaci, nebo po jakékoliv komplikaci v daném systému, bylo možné okamžitě odjet do lázní, a tam neduh doléčit, a pak se vracet do pracovního procesu zdráv.

Dokázalo se taky, že chronické nemoci jako především plicní nemoci, a některé, které jsou velmi drahé na léčení, jsou nejlevněji vyhojeny v lázních. Já sama propaguji preventivní léčení, takže když člověk, který ví, že má nějakou nemoc, která se zřejmě bude zhoršovat, gradovat, začne preventivně jezdit do lázní, tak tím předejde komplikacím a zůstane zdráv.

Vřídlo je 250 tisíc let stará voda, vzniká spojením deště z nebe a magmatu ze země

Martina: Když Karel IV., blahé paměti, tady zakládal Karlovy Vary, tak tušil, že tato voda je nějakým způsobem hojivá. Ona tehdy měla nějaké složení. Ale my samozřejmě nevíme, jaké tehdy měla složení, ale víme, jaké složení měla, když její chemickou strukturu zkoumal slavný David Becher. Je to pořád tatáž voda? Geologie se mění, geologické vrstvy se můžou různě posouvat, to znamená, že možná máme teď vodu úplně jinou, než měl Karel IV. Nebo zůstává stejná, aspoň po těch 250 let od doby, kdy ji zkoumal Becher?

Milada Sárová: Já za těch 52 let vím, že tato voda se vůbec nezměnila. A hlavně, já vždycky cituji mého přítele, nyní již nebožtíka, doktora Břetislava Vylitu, kterého – kamkoliv jsem ve světě přijela – všichni geologové znali. On opravdu uměl vrtat do země, a pokud něco vyvrtal, tak to uměl usadit tak, aby to bylo použitelné na generace.

Takže ten říkal, že to, jak dlouho léčíme – my, jako lékaři u pramenů léčíme 700 let – je jenom kratičkou epizodou v historii existence Vřídla. Protože Vřídlo – podle třetihor a podle vzniku Krušnohorského masívu, a hlavně Uherského riftu, který je asi 1000 kilometrů dlouhý, a 300 kilometrů zasahuje na naše území podél hranic, kde se stéká a nachází se množství různých pramenů a také lázeňských měst – je 250 tisíc let stará voda.

To znamená, podle něj, je tato voda pořád stejná. A já tomu věřím, i když to samozřejmě nikdo nedokáže. Ovšem tato voda vzniká tak, že je to opravdu boží dar: Déšť, který přichází z nebe, a magma, to teplo, které přichází ze země. Vzniká spojením těchto dvou veličin, kdy voda naprší a pozvolna se tisíce let vsakuje do hloubky dvou kilometrů.

To není tak, že by tam byl nějaký potok, kterým tam voda natéká, protože dneska pršelo a za týden potečou prameny. Takže tyto prameny opravdu pak vycházejí ze země po tisíci letech. My žijeme krátce na to, aby to z nás někdo dokázal, ale tento proud je zatím tak stálý, že se voda dostává až k magmatu, protože tady v místě, kde vyvěrá Vřídlo, byl vždycky vulkán.

A tento vulkán zanechal v zemi cestu, kudy ze země ohřátý plyn vynáší vodu, která tam přichází v podobě dešťů. A napršená voda, H₂O, spolu s CO₂, které přichází z magmatických krbů. Tyto magmatické krby jsou ještě 15 kilometrů pod vřídelní deskou, která je v hloubi dvou kilometrů.

V těchto krbech vždycky bylo magma, aby se tam nashromáždilo a vystoupilo potom jako vulkán. Ale teď jsou tam plyny, protože magma už nepracuje, ovšem déšť H₂O s plynem CO₂ dělá kyselinu uhličitou, a ta z magmatických krbů naleptá všechny jednotlivé prvky zemského magmatu, které Mendělejev popsal v Mendělejevově tabulce. To znamená, že se stále všechno, co je v zemi, dostává vřídelní vodou na povrch. A to je pořád stejné.

Martina: Je to geologie, je to chemie, je to hydrologie. A stejně, když to takto popisujete, a na povrch se dostane tekutina, která má schopnost nám pomáhat, tak to zní jako zázrak, jako dar. Vážíme si ho dost?

Milada Sárová: Já bych neřekla, že vychází na povrch voda. Nahoru vychází plyn, který vynáší kationty a anionty.

Martina: To zní míň romanticky, ale vím, že to je asi takto přesnější.

Milada Sárová: Ale každopádně toto víme, a proto je ta voda živá. Je ionizovaná, je radioaktivní, je chemicky obsazena, ale tyto ionty jsou živé. A až teprve, když ten plyn zchladne, se z něj stává tekutina. A na každý litr vynesené vody máme asi 2 až 3 litry plynu.

Proto je ještě ve vřídelní kolonádě, nebo pod vřídelní kolonádou, kuchyň, kde se separují plyny z jednotlivých vrtů, protože není možné, aby se všechen plyn pustil na povrch, to bychom v té místnosti vůbec nemohli existovat – takové je to množství plynu. A to je další přírodní zdroj.

A s tímto plynem CO₂ se dělají další procedury, což jsou suché uhličité koupele, a z Karlových Varů vznikly, teď už po celé republice používané plynové injekce, neumo-akupunktura, kde se do akupunkturních bodů dává malinké množství tohoto plynu, a on způsobuje vazodilataci, tvorbu velkého množství endorfinu, zklidňuje, působí spasmolyticky. Je to vynikající, velmi rychlá akupunktura, která existuje jedině díky karlovarskému Vřídlu.

Bílinská alkalizuje a léčí vředy, Rudolfka čistí ledviny, Zaječická pročišťuje celý zažívací trakt

Martina: Já plánuji, aby tento náš rozhovor byl na jednu stranu odborný a poučný, a na druhou stranu, aby byl praktický pro naše posluchače, protože to vypadá, že není nesnadné si pomoct sám. Ale možná teď mnozí, co nás poslouchají, řeknou: „Tak dobře, tak já skočím do supermarketu a koupím si Bílinskou, Ondrášovku, Poděbradku, Gemerku, Rudolfku. A když si ji navíc doma ještě třeba přehřeju na nějakých 37 stupňů, tak mám lázně.“ Je to tak?

Milada Sárová: To je úplně výborné, protože se opravdu pitná kůra některými prameny doporučuje, a jsem pod některými těmito doporučeními i podepsána, byla jsem žádána, abych se k tomu vyjádřila a doporučila dávky. Zvláště máme v České republice některé prameny, které jsou ojedinělé a úžasné. Například Bílinská kyselka je nejvíce alkalizující minerální voda v Evropě. Tu bych doporučovala úplně všem „vředařům“.

Martina: Na tu naši většinou překyselenost.

Milada Sárová: Ano, na překyselenost, která vzniká z kávy, z nesprávné životosprávy, ale samozřejmě i ze stresu, z psychosomatických nemocí – vředové choroby dvanácterníku a tak dále. Takže Bílinská kyselka.

Rudolfka, to je zase pramen Mariánských lázní, a je vynikající na vylučování, očistu, alkalizaci moče. To znamená, kdo má „močotvorný“ organismus a tvoří se mu ledvinové kameny, tak se čištěním Rudolfkou velice dobře pročišťuje. A potom bych k tomu ještě dala Zaječickou.

Martina: Zaječická zrychluje krok.

Milada Sárová: Zrychluje krok, ale lidé by měli pochopit, že je to čistý magnesium sulfát. Takže magnesium potřebujeme každý aspoň jeden gram denně, a sulfát je zase na to, aby táhl vodu – to je taky jedna z hlavních součást Vřídla – až do konce celého těla, pročistí všechny sliznice, nejen horního zažívacího traktu, ale hlavně střev, kde se teď objevuje mnoho zánětů.

Stačí opravdu jedno deci, které obsahuje jeden gram hořčíku. A já doporučuji – když mi všichni říkají: „Ty se máš, ty jsi u pramene“ – připrav si ráno vařící vodu jako na čaj, a do sklenice vody podle tvé chutě, aby ti to chutnalo, si dej třeba jen dvě lžíce Zaječické. Nebo, když je to silnější mužský, tak… a pomalu pít, jak radím pít každou minerální vodu, při chůzi, aby se voda pohybem lépe dostala do jater, vyčistila střeva a dostala se ven. Je to ideální lék na všechny záněty celého zažívacího traktu.

Martina: Přesto doporučím posluchačům, aby to se Zaječickou začali zkoušet o víkendech. A teď se trochu bojím, paní doktorko, jestli jste si trochu nepodkopala nikoli autoritu, ale příliv lidí do lázní, když jsme oslavili, že máme možnost se dostat k těmto všem možným magneziím – a jiným kyselkám – i v obchodech. Protože když jsem se vás na to ptala před nějakou dobou, tak vy jste mi říkala, ale nejlepší je to vždycky u pramene, protože tam to konzumujete i s tím plynem. Já to nechápu, ale toto vaše sdělení respektuji.

Milada Sárová: Jak jsem právě říkala, tak „varská“ voda v Karlových Varech je unikátní, protože je to opravdu voda našeho těla, to znamená úplně každého člověka, a to vysvětluje ty fronty, protože je úplně jedno, kdo tady je, jestli je to dítě, stařec, jestli se člověk chce preventivně očistit, nebo jestli je vážně nemocný, nebo třeba ví, že už se blíží konec, ale ještě tu chce chvíli být, takže se přijel rehydratovat, aby tělo ještě nějakou dobu vydrželo. Tato voda je geniální.

Karlovarská voda jde z hloubky dvou kilometrů, to znamená, že je sterilní a vždycky, pokud bude vycházet, bude. Pokud ji nezničíme, protože je pravda, že všechny důlní práce, nebo se teď má snad kopat tunel přes Bohatice – tak to je vyloučeno, to je vyloučeno. Opravdu, jakmile začnou nějaké otřesy, tak vůbec netvrdím, že to nebude mít někde v hloubi vliv na cesty pramenů.

Karel IV. poznal, že voda z pramenů je mimořádně léčivá, a založil tam město

Martina: Můžeme o to přijít?

Milada Sárová: Okamžitě. Okamžitě, protože já vím, že ředitel Bureš v bývalých Československých státních lázní sám opravdu zoufal a letěl do Sokolova v době – je to možná už takových 40 let – kdy tam něco začínali kopat, a najednou prameny ustávaly v činnosti.

Uvědomte si, že podzemí jsou spojité nádoby, a jestliže se někde kopne tak hluboko, že se plyn z těchto spojitých nádob dostává na povrch, tak je velmi pravděpodobné, že tlak plynu v těchto karlovarských vodách se sníží, a voda zůstane pod povrchem. Ona tam bude, ale už nebude mít sílu se dostat na povrch.

Takto zaniklo například Pravřídlo v Teplicích. U nás v Karlových Varech je těchto poznatků z dávné minulosti hodně, ale lidé o tom neví. Takže je důležité vědět, že území okolo karlovarských pramenů vždycky bylo označováno jako region první, druhý, třetí, a do této vzdálenosti byla zakázána jakákoliv důlní a jiná činnost.

Tato země je také velmi bohatá kaolinem, takže se vždycky zvažovalo, jestli bude pro lidi práce, nebo nebude. Ovšem Vřídlo v Karlových Varech, to je A až Z. Díky Vřídlu město vzniklo – tedy díky moudrosti pana krále Karla IV., který, ač byl velmi mladý, tak poznal… On rád bojoval. A po Kresčaku – kdy zemřel jeho tatínek Jan Lucemburský a on se stává králem – měl rozseknutou holeň.

A purkrabí v Lokti říká: „Vyléčíme to u teplých pramenů u Lokte“, tak se tenkrát karlovarské prameny jmenovaly. A on si zřejmě tu ránu namáčel tou vodou a okamžitě poznal, že ta voda je nějak více léčivá, než byl zvyklý – protože je vařící, je sterilní, zabíjí všechny viry, bakterie – takže řekl: „Tato voda je mimořádná a já tady postavím město.“ Toto město postavil velmi rychle.

Já na žádný pramen nežárlím, ať všichni pijí vodu jakkoliv, protože každý by měl denně vypít dva litry vody. A jestli bude tak šikovný, že si někdy namíchá Bílinskou, protože včera pil více alkoholu, a chce si to rychle zneutralizovat, nebo má nějaké potíže, třeba trochu s močením, takže si to propláchne Rudolfkou, tak tyto prameny máme proto, aby se užívaly.

A já budu velmi šťastná, aby celá populace ČR zůstala zdráva, protože k tomu má v rukou opravdu vynikající přírodní materiál.

Každý pramen má jinou teplotu, ale chemie je stejná

Martina: Nechápu jednu věc, a vy, jako obrovská karlovarská patriotka, která tady strávila celý svůj profesionální život, mi to vysvětlíte. Jak to, že na jedné kolonádě je dvanáct pramenů, a každý má jinou teplotu?

Milada Sárová: Karlovarská terma má dvě větve. Větev A, nebo první větev, je vlastní Vřídlo. To je asi 90 procent objemu veškeré vody, která denně vychází na povrch. A zásobuje jednak Vřídelní kolonádu, to je 2000 litrů za minutu.

To znamená za jeden den, při mineralizaci 6,4 gramů minerálu v jednom litru vody je 18 tun soli. Jenom u Vřídla vyjde na povrch 18 tun soli denně, a to po dobu 250 tisíc let. Člověk tomu nechce věřit, ale je to tak nějak zorganizováno.

A pět procent tohoto objemu pak vychází v Mlýnské kolonádě, která je už vzdálenější několik desítek metrů. A tím, že si tam větvičky pramenů našly cestu, tak tam vycházejí. Většinou se tyto prameny otvíraly podle toho, že se třeba začalo stavět, a při kopnutí do země se objevil pramen.

A tento pramen se začal jmenovat třeba podle Franze Josefa, když tam přijížděl, a dostal název Pramen Franze Josefa, nebo třeba Tereziny prameny podle Marie Terezie a tak dále. Takže to je hezké dívat se na historii těchto jmenovaných pramenů, protože ony i mění své názvy.

A tyto prameny, především v nynější Zítkově kolonádě, jsou od pramene šestého: Mlýnský, Rusalka, Václav, Libuška, Skalní. A pak v pavilonu stojí Svoboda, neboli předtím Pramen císaře Franze Josefa. A ty se liší objemem kysličníků uhličitých, který záleží na tom, jak jsou teplé.

Martina: Ale jinak je jejich mineralizace stejná.

Milada Sárová: Chemie je úplně stejná. V cestě se tam trošku připletl třeba zinek, spojující řetězce inzulínu, a vynikajícím způsobem léčí diabetes. Po staletí už se ví, že se v Karlových Varech vždy léčila cukrovka. To jsou stopové prvky. Přesto je vidět, že tento pramen si diabetici najdou.

Vždycky mě bavila chemie, a když ke mně jako k mladé lékařce přišel pacient – bylo mu 80 let a vypadal úplně zdravě a měl 40 let diabetes – tak já jsem říkala: „Prosím vás, a vy sem opravdu jezdíte 40 let?“ Byl to učitel a řekl: „Ano, paní doktorko, dvakrát. Jednou mi dají křížkový a po druhé si to zaplatím o prázdninách.“

A tento člověk, i při diabetu, který by měl mít v té době už mnoho komplikací – polyneuropatie a tak dále – zůstal relativně zdráv. A tak jsem říkala: „A který pramen pijete?“ A on mi odpověděl: „Jedenáctku, nebo jedničku.“ A pak jsem zase zjistila, že některou tu ještě…

Martina: Jakže pudovkinem si to ti lidé sami našli?

Milada Sárová: Každý si časem najde svůj pramen, pokud máte nějakou chronickou nemoc. Například dnes jsem přijímala dívčinu, relativně mladou, 30 let, a ta má morbus crohn, to je krvácející zánět v tenkém střevě, opravdu velmi těžké onemocnění.

A kvůli této nemoci sem lítají lidi z celého světa, z Kazachstánu z Almaty, Američani, Izraeliti, protože vědí, že když budou tři týdny pít karlovarskou vodu, tak že celý rok nebudou krvácet, a to se jim velmi oplatí, protože žijí úplně jinou kvalitu života.

My na to máme křížkové lázně, co jsem lékařka ve Varech, tak vždycky byly, a já myslím, že zůstanou. To znamená, pokud má český občan tuto diagnózu a požádá svého obvodního lékaře a splňuje některé ukazatele, které jsou důležité, tak má možnost volby přijet buď do Karlových Varů, nebo nevím, jestli jsou tam psané ještě Luhačovice, nebo další lázně.

Já už jsem delší dobu takzvaně penzistka, takže nesleduju všechna tato pravidla u pojišťoven, ale není vůbec problém přijet do Karlových Varů a léčit se v některých sanatoriích na křížkové lázně.

Křížkové lázně mají omezenou kapacitu, lázeňská léčba je drahá na provoz

Martina: Já myslím, že to trochu problém je, když vycházím z osobních zkušeností. Protože třeba rodiče mé kolegyně jsou velmi nemocní, už jsou to také starší lidé, takže kromě takových klasických chorob, které třeba přicházejí – nebo my už jsme si zvykli říkat, že přicházejí se stářím, ony by možná nemusely, ale zkrátka jsme si na to zvykli, nebo civilizační choroby, třeba nemocné srdce, vysoký tlak, karpály, cukrovka, dokonce neuropatie – a když se vidíme, když se tam stavím, tak mi ukazují pytle léků, které dostávají od všech lékařů, ke kterým chodí.

A já říkám: „Proč nejedete třeba do lázní?“ Protože člověk je takový přechytřelý. A oni mi na to už asi 25 let říkají: „Ale to nám paní doktorka nenapíše, prý na to ještě nemáme nárok. A to víš, kdybychom si to zaplatili my oba, tak na to nemáme.“ Je to tak. Jsou třeba jenom málo urputní? Nebo to něco vypovídá o našem současném zdravotnictví a o proměně vztahu k léčení v lázních a k balneologii?

Milada Sárová: Já jsem pracovala 14 let, nebo 16 let, už ani nevím, v rehabilitační a balneologické společnosti – asi od svých 35 let. Když jsem tenkrát udělala nějaký výzkum, tak jsem za to byla odměněna tím, že jsem se mohla účastnit jednání s odborníky, profesory, a bylo to pro mě velice poučné.

Myslím, že křížkové lázně jsou vždy omezeny v množství lůžek. Jsou některá sanatoria, jako třeba Bohemia lázně v Karlových Varech, nebo možná ještě Sanssouci, Astoria, to jsou většinou sanatoria, která mají několik set lůžek, jsou dobře zavedena, mají komplexní lázeňskou léčbu, a několik desítek lůžek mají každý měsíc k dispozici pro křížkové pacienty z České republiky, které pojišťovna finančně dotuje.

Dřív, to bylo po válce, takhle začaly Vary existovat. Po válce byly lázně prázdné, protože majitelé Němci byli odsunutí, a tady byl majetek, se kterým si nikdo nevěděl rady, takže se z toho udělaly socialistické křížkové lázně, které se okamžitě naplnily.

A my jsme takoví dobří pamětníci a víme, že když se něco dává zadarmo, tak si myslíme, že to může trvat na věky. Já jsem v té době léčila hodně křížkových pacientů z celého Československa, a bylo mi to samozřejmě velmi normální a přirozené.

Ovšem, když jsem se teď dostala do role živitelky svých zaměstnanců, provozovatelky komplexu, který se musí vytopit, kde se musí připravit jídlo pro všechny lidi, prádelna, aby každý den, když se lidé střídají, měli všechno čisté a tak dále, tak jsem zjistila, že se to nedá pořídit zadarmo.

A toto, myslím, čeští lidé nepochopí, že všechno něco stojí. Když jedou kamkoli do hotelu na wellness, tak rádi zaplatí dva tisíce za den, protože to je asi tak odpovídající. A my k tomu ještě dáváme diety, 3x denně nějakou stravu, a dvě až tři procedury denně.

To znamená, že pobyt daného člověka je velmi drahý, protože procedury, mají-li být v pořádku, musí vykonávat odborníci, třeba fyzioterapeuti, elektroléčby, nebo aplikace injekcí – to samozřejmě jsou lidé vzdělaní, kteří nemají malé platy.

Martina: Ale umím si představit, že český důchodce si to prostě dovolit nemůže.

Milada Sárová: Já si myslím, že bychom měli přistoupit k tomu tak, jak to dělá celý svět. Totiž tuto vymoženost neměl nikdo nikdy na světě, to byla úžasná československá záležitost, protože my také jediní máme tolik lázní, že tato technika byla proveditelná.

Ale když jsem přijela na první kongres do Las Vegas a když jsem tam jako o samozřejmosti vykládala něco o křížkových lázních, tak Američani říkali: „Jak to, že to nemáme my? A proč to nemáme my?“ Oni nepochopili, že nemají především ty prameny. Ale na druhé straně by také chtěli mít něco zadarmo. Ale nechtěli tomu vůbec věřit.

Lázeňských lékařů je málo, protože musí ovládat několik cizích jazyků

Martina: Promiňte, že vás přerušuji. Vy říkáte „zadarmo“, ale zároveň jste říkala, že se ukazuje, že mnohdy může být lázeňská léčba levnější. Tak my budeme raději předepisovat ta kvanta léků, ale v žádném případě nedoporučíme 80leté paní, aby jela do lázní a ulevilo se jí? Nestává se ve zdravotnictví toto, když se zase vrátíme k vodě jako takové?

Milada Sárová: To je výborná otázka. Já si myslím, že třeba konkrétně v Karlových Varech je teď velký problém, kdo by lidi léčil. My nemáme balneology. Když jsem nastupovala v roce 1973, tak jsem byla 134. lázeňská lékařka, nejmladší, tenkrát po promoci, a bylo tady 134 lékařů, a každý měl na starost 60 až 100 lůžek.

Měli jsme opravdu chorobopisy, dělaly se vizity, byla to skoro nemocniční klinika. A právě to se mi nesmírně líbilo, že to byla poctivá, hluboká interna, medicína. Ale v nádherném prostředí lesů se prováděla praktická rehabilitace, necvičilo se v tělocvičnách, běhalo se venku.

A to všechno mi připadalo tak přirozené a normální, a také jsem viděla, že účinek léčby je daleko rychlejší. Ale bohužel teď jsem zase nejstarší lázeňská lékařka, a díky těm třiceti letům, když jsme tady české lékaře nepotřebovali, bohužel…

Martina: Nepotřebovali?

Milada Sárová: Čeští lékaři sem nenastoupili, protože mladá generace už se ve škole neučí rusky.

Martina: Ach tak. To znamená, že lázeňský lékař, když už je v Karlových Varech, tak musí umět německy, rusky, anglicky…

Milada Sárová: Musí umět německy, rusky, anglicky…

Martina: Když je ve Františkových lázních, tak musí umět také. Když je v Třeboni, tak…

Milada Sárová: Tam už jen němčina a čeština.

Martina: Dobře, ale to znamená, že každý lékař musí být mimo jiné vybaven ještě navíc i velmi lingvisticky?

Milada Sárová: Tak si představte. Přijde vám klient, a já se vždycky ve dveřích podívám a tipnu si: „Tak to bude asi Izrael.“ A teď si říkám: „Kdo ví, jak bude mluvit. Jestli německy, anglicky, nebo jenom hebrejsky. Hebrejsky neumím.“

A jsem šťastná, že tedy umí, byť třeba lámaně, anglicky. Nebo je tam teď spousta Rusů, kteří emigrovali do Izraele, a v ruštině se naše generace vždycky domluví, ale nová generace mých vnuků třeba už se rusky vůbec neučí. To znamená, že pro lázeňského lékaře je vždy úspěch spojen s tím: Kolik jazyků znáš.

Martina: A platí to ve všech těch 35 lázních, lokalitách, které tady máme? Protože tady máme Teplice, a tady Bílinu, a máme tady spoustu…

Milada Sárová: Jeseník. Tam je zase polština. Ale to byste se divili. Já myslím, že třeba teď všude zavítají lidé z Anglie, ze Švédska, z Norska, z Ameriky. Já už jsem to počítala minulý měsíc, a měli jsme hosty ze šedesáti zemí světa.

Celý rozhovor s paní doktorkou Miladou Sárovou o českém lázeňství a blahodárných účincích pramenité vody na lidské tělo i duši si můžete bez přerušení poslechnout už teď na platformě Herohero.
Všem vám, kteří nás podporujete na účtu 1010349016/2700, upřímně děkujeme.
Buďte zdrávi, mějte se hezky a něco pro to dělejte. Protože, však už to znáte, nikdo jiný to za nás neudělá.