Stanjura z Opavy neda slibene penize na opravu slezskych povodňovych škod. Mistni ho označují za hyenu.

• V roce 1948 se narodil Terry Pratchet, anglický spisovatel: „Pokud svůj život nezměníte v příběh, stanete se jen součástí příběhu někoho jiného.“

• V roce 1948 schválilo ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé zákony o znárodnění podniků s více než padesáti zaměstnanci.

Titulek iDNES: Fico, Vučić a tlupa Asijců. Kdo bude s Putinem sledovat vojenskou parádu.

Mam taky nejasny pocit, že seriozni denik by asi neměl popisovat šefy Činy, Turecka, Armenie, Indie a dalšich jako „tlupu Asijcu“…

Hejtman Bělica vyřizuje Stanjurovi, který odmítl poslat slíbené půl miliardy na opravu škod: Když byly povodně, chodili jste se do Slezska a na severní Moravu fotit, točit videa a slibovat lidem pomoc.

Jiří Paroubek: Rusové tvrdí, že od roku 2014 do roku 2022, zahynulo při útocích ukrajinské armády na Doněckou a v Luhanskou oblast, zhruba 14 tisíc civilistů. Samozřejmě, že kdo chce, tak to může brát jako ruskou propagandu. Ale když jsem viděl záběry z dokumentárních filmů se záběry z hřbitovů s čerstvými hroby civilních obyvatel (a často i dětí), kteří nalezli smrt po střelách dalekonosného dělostřelectva a dalších zbraní vystřelených ukrajinskými vojáky na separatistické oblasti, mohl jsem mít před očima mlhu, která mne omámila…

Mimochodem, Minské dohody, po schválení Radou bezpečnosti OSN, se staly součástí mezinárodního práva. Před nějakou dobou jsme se ovšem, už v průběhu války na Ukrajině dozvěděli od někdejších garantů těchto dohod, německé exkancléřky Merkelové a francouzského exprezidenta Hollanda, že zmíněné dohody byly vlastně jen nástrojem k oblafnutí Ruska. A že měly sloužit jen k získání času pro vyzbrojení Ukrajiny.

Rusko v současné době na Ukrajině útočí na všech frontách. Ukrajincům se nedostává lidských záloh a tak představa, že Rusové uzavřou příměří, aby byli opět oblafnuti, je jen podceněním inteligence prezidenta Putina. Nemyslím si, že je to ale případ prezidenta Trumpa a jeho momentálního přístupu k Rusku. Rusko bude před jednáním o příměří chtít pochopitelně záruky, tak jak o tom ostatně hovoří prezident Putin, že po uzavření příměří bude nastolen skutečně mír. A mír, který bude udržitelný. Jinak řečeno, mírová smlouva musí být v hrubých rysech dohodnuta ještě před zahájením příměří.

Zdá se, že ruský prezidenta nabyl důvěru v konání amerického prezidenta poté, co se provalilo, že Minské dohody byly míněny lídry největších západoevropských zemí jen jako šalba a klam. Proto pochopitelně nemá k těmto zemím a jejich představitelům Rusko již důvěru. 

Je zřejmé, že Putin bude trvat na tom, aby mu zůstala všechna území s ruskojazyčným obyvatelstvem, která zabrala v posledních 3 letech ruská armáda. A k tomu pochopitelně již v roce 2015 anektovaný Krym. Umím si představit, že jako jistý ústupek, bude Rusko souhlasit s plebiscitem uspořádaným v těchto oblastech anektovaných Ruskem. Tedy, zda obyvatelstvo chce zůstat v Rusku či na Ukrajině. Ale v takovém případě může Rusko chtít také uspořádání podobného plebiscitu v Charkově či Oděse, tedy ve městech s převahou ruského obyvatelstva. Na plebiscitu bude tedy dobré z obou stran netrvat. 

Zcela nepochybně Rusko bude trvat na tom, aby se Ukrajina nestala členským státem NATO. Což nevylučuje bezpečnostní garance poskytnuté Ukrajině např. Francií, Německem, Velkou Británií, ale také třeba Čínou a Tureckem. Je zřejmé, že Američané se do poskytnutí bezpečnostních garancí Ukrajině nehrnou…. 

A samozřejmě musí být propracován systém kontroly příměří a později i dodržování dohody o míru na hranici styku obou armád. Tedy, na nové hranici Ukrajiny. Nejlepším východiskem by bylo alespoň přechodné angažmá mezinárodních sil OSN na Ukrajině. Rusko s největší pravděpodobností nebude souhlasit s umístěním vojsk zemí NATO na Ukrajině. To by popřelo svým způsobem to, proč vedlo na Ukrajině po tři roky válku. 

Opět skvělý komentář Milana Vodičky pro iDNES. Stojí za to přečíst si jej celý: Kolem Ukrajiny panuje pěkný chaos. Kdekdo nadává Donaldu Trumpovi, že leze Vladimiru Putinovi do postele nebo kam, prodává Ukrajinu a zrazuje Evropu, ale generální tajemník NATO Mark Rutte ho před několika hodinami pochválil za ukrajinské rozhovory a řekl, že jednání vedou k pozitivnímu závěru. (…) Ukrajinské řešení není vůbec čisté a čekat to je utopie. Představa, že tuhle válku lze dotáhnout až k vrácení Ukrajiny do hranic před rokem 2014, je asi stejně praktická, jako věřit, že Putina sklátí roztroušená skleróza, cirhóza, rakovina a všechny ty další choroby, na něž od roku 2022 spolehlivě umírá.

IPE: Ursula von der Leyen, předsedkyně Evropské komise, řekla: „S dnešním návrhem na Unii úspor a investic dosahujeme dvojnásobného vítězství. Domácnosti budou mít více a bezpečnější příležitosti investovat na kapitálových trzích a zvýšit své bohatství. Zároveň budou mít podniky snadnější přístup ke kapitálu, aby mohly inovovat, růst a vytvářet dobrá pracovní místa v Evropě.“

To je hrozne. Take nicneřikajici žvasty sem slychaval kdysik za Marie Kabrhelove…

Markéta Kutilová na Reportérkách: „Buď Arméni zlikvidují Turky, nebo Turci zlikvidují Armény. Když jsem byl postaven před toto dilema, neváhal jsem ani okamžik. Má turecká totožnost zvítězila nad mou profesí. Pomyslel jsem si: musíme je zničit dřív, než oni zničí nás. Když se mě ptáte, jak jsem jako lékař mohl vraždit, odpovídám jednoduše: z Arménů se stal nebezpečný mikrob v organismu této země. A lékařovou povinností přece je zabít bakterii.“

Vidlák: O naší budoucnosti se nerozhodovalo desátého května 1945, ale už v roce 1942 a 1943. Nerozhodl o ní heroický odpor celého národa (za cenu strašlivé genocidy), ale statečné činy několika jednotlivců v odboji a schopnost několika státníků vidět dopředu. Ostatně… v té První světové to bylo stejné. Vše ostatní si nalajnovaly velmoci a naše možnosti, k tomu něco říct, byly značně omezené. Naše budoucí uspořádání se upeklo v době, kdy národ ještě mlčel, protože „mu vlastně nebylo tak zle“ a pak už se jen přizpůsoboval nadiktovaným podmínkám.

O naší budoucnosti se také rozhodne teď… když ještě není nejhůř. Ne, nebudeme mít na výběr žádnou rovnou přímou cestu. Po té nás vedl Fiala a jen nás na té rovné eurohodnotné cestě zavedl do průseru o něco rychleji. Naše cesty vpřed budou vždycky křivolaké a úzké. A právě v těchto volbách si vybereme ty, kteří nás pak po těch úzkých cestách povedou. Až bude zle, tak to možná všem dojde, ale to neznamená, že budeme mít lepší možnosti než máme dneska.

Proto jsem optimista a proto se snažím něco udělat teď a právě teď! Protože nová Jalta ještě není upečená a nová Postupim ještě není ani v přípravě. Teď je doba, kdy se něco udělat dá. Teď jezdí Orbán s Ficem po světě a dělají diplomatické kličky, aby si mezi velmocemi vydobyli co nejvíc. Teď nejvíc potřebujeme nového Beneše a pár heroických ( byť třeba formálně neúspěšných) činů. Teď stojí za to, se nasadit. Teď se rozhoduje o české státnosti. Teď se rozhoduje o budoucích pozicích. U nás vždycky platilo, že když není možné pohnout národem, tak člověk alespoň musí vyjít první!

D-FENS: Hej, a není ono to jedno, kde jel Turek rychle? Platí snad v Německu jiné fyzikální zákony než v České republice? Jediný rozdíl mezi rychlou jízdou v Německu a v ČR je, že v ČR někdo zakázal jezdit po dálnici rychlostí vyšší než 130 km/h, a v Německu to dosud nikdo plošně nezakázal. Jinak je to obojí stejně bezpečné nebo nebezpečné, jak kdo chce, a stejnou měrou to ohrožuje či neohrožuje ostatní. Je to typické dilema všech fašistických režimů, před čárou se něco nesmí a za čárou se to smí, a rozdíl mezi vyvrhelem a řádným občanem je přesně jeden krok. Podobně jako zpívat v Říši krále Miroslava. Řečeno jazykem právních teoretiků, to, co domněle dělal Turek, je typické malum prohibitum, zločin, který je zločinem jen proto, že to někdo řekl. 

Od Turka to byl geniální marketingový tah. Získal zadarmo prostor k sebeprezentaci, mluvilo se o něm a libtardům zkazil velikonoce. Vážně si nikdo z těch libtardích blbů, co museli tak přehnaně reagovat na Turka, nepoložil otázku, proč se vlastně vyfotil, jak se vyfotil? Určitě už jel mnohokrát rychle, mnohokrát rychle po dálnici, mnohokrát rychle po dálnici Mercedesem, takže to je asi tolik nápadité, jako sledovat prádlo na šňůře. 

Mám to asi nějak naopak. To, co lid nechává v klidu, to mi připadá hrubě nenormální. Například sbírat na dně Macochy pozůstalé obětí trestných činů, které se vůbec nemusely stát, kdyby policie nenechala věc vyeskalovat, doufejme že jen z pohodlnosti, z důvodu rutiny a ignorantství. Všechny ostatní verze jsou ještě znepokojivější. Také mi připadá nenormální vléci psa za soupravou metra nebo studentku za tramvají. Jet po dálnici dálniční rychlostí mi připadá zcela normální. Ty dálnice nám někdo ukradl, sebral jim původní účel a nastavil na nich nemocná nesmyslná pravidla.

Ivan David pro Parlamentní listy: Na mítinku SPD v Brně jste mluvil o možnosti zavést nový trestný čin, kterým by bylo trestáno zasahování do občanských práv. Můžete o tom říci více, jak byste si tento čin představoval?

„Ten čin bohužel není třeba si jen představovat. Takové činy jsou dnes běžnou praxí. Nejenže vám klidně zablokují webovou stránku, ale manipulují dosah příspěvků na sociálních sítích (shadow banning), nebo je zcela zablokují, a dokonce jsou kriminalizovány verbální projevy, aniž by jimi byl porušen chráněný zájem jiné osoby.“

Parlamentní listy: Na předsedu STAČILO! Daniela Sterzika (alias Vidláka) se zaměřil již několikrát trestaný influencer Oganesjan. Chtěl ho vylákat k podpisu smlouvy, ale nakonec z toho byl jen zbytečný výjezd. Podařilo se mu ale izolepou přelepit kus SPZ na autě a pak na předsedu poštvat policii. Podle Vidláka je Oganesjan podobný typ, jako Pravý sektor na Ukrajině.

O víkendu se předseda politického uskupení STAČILO! svěřil se svou zkušeností s influencerem Mikaelem Oganesjanem, který se ho snažil vyprovokovat příslibem peněz na kampaň. Přislíbeno mělo být 600 000 Kč od vlasteneckého spolku. „Když jde o takovou částku, chceme se potkat s celým vaším uskupením. Na místě můžeme vyplnit papíry, ať si můžeme dohlídnout na to, že je všechno správně, my pěkně poděkujeme za podporu, ale až budou smlouvy schváleny, pak se může platit. Dvojnásobně jsme se chtěli s těmi lidmi potkat, protože tak velká částka zavání provokací. Mimochodem… není to jediný případ, kdy nám někdo slibuje velkou částku a když pošleme smlouvy a čekáme na jejich vyplnění, nic z toho není,“ popsal Vidlák své zkušenosti.

S Petrou Rédovou, která taktéž bude kandidovat za STAČILO!, se dostavil na místo, kde měl podepsat dokumenty a setkat se se spolkem, který byl ochotný částku poskytnout. „Jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že to celé zorganizoval Oganesjan a snažil se nás tím nachytat podobně jako to kdysi pravda a láska udělala s Jiřím Dolejšem. Zkusit nabídnout peníze, to v této zemi přece vždycky funguje, natočit si to a pak to vítězoslavně zveřejnit. Jo, když mohou volby něco změnit, zkoušejí je zakázat. A když si na to netroufnou, alespoň budou dehonestovat kandidáty,“ zjistil na místě.

Když provokace nevyšla, došlo dle k Vidláka k tomuto. „Mimochodem, víte, co udělali, když zjistili, že si na nás (kromě zbytečného výjezdu) nic nevezmou? Co udělali, když zjistili, že se nenecháme vyprovokovat? Přilepili mi na přední SPZ malý kousek černé izolepy, kterým změnili číslici. A když jsme pak odjeli, poštvali na nás policii a užívali si ten přestupek, že jsem si před jízdou nezkontroloval vozidlo. Ano, fakt jsem si toho nevšiml.“

SOSP: Publicista Aleš Borovan odhalil ve svém článku závažný konflikt zájmů Jindřicha Šídla, který působí jako novinář a člen Redakční rady Seznam Zprávy a současně jako spolumajitel agentury STEM provádějící průzkumy veřejného mínění často na politická témata. To nás v SOSP zaujalo, protože agentura STEM byla jednou z těch, které nám v roce 2023 odmítly realizovat placený průzkum na téma svobody projevu s odůvodněním, že SOSP je pro ni ideologicky nevyhovujícím zadavatelem. Borovanovu kritiku Šídlova konfliktu zájmů sdílela na sítích řada publicistů včetně nás, čímž pravděpodobně utrpěla aura mediálního matadora dříve liberálních médií. Asi proto se nám rozhodl pomstít nenávistným pamfletem, který publikovala jeho domovská redakce. 

Vlk o produkci jídla v USA: Mr. Lobb: „…neprodukujeme kuřata, ale jídlo. Je to vysoce mechanizované a tak musejí být všechna kuřata vycházející z farem prakticky stejně velká. Systém intenzivní produkce umožňuje vyrábět mnoho jídla na malém kusu země a za velmi přijatelnou cenu. Ať mi někdo vysvětlí, co je na tom špatně…“ 

Pan Lobb pravděpodobně nepochopil, že to, co je na tom špatně, je ekonomika. Existují hodnoty, kde ekonomika nemá co dělat. Rozhoduje-li ekonomika a efektivnost o potravinách, tak můžeme recyklovat odpadky z popelnic. Jestliže kuře dospěje do porážkové velikosti za 45 dní a má být dvojnásobně těžší než tradičně pěstované kuře za 70 dní, musíme k tomu vytvořit patřičné podmínky. Těmi je chov ve tmě, aby kuře svou čilostí neztrácelo na váze, růstovými hormony, patřičnou koncentrací jedinců na ploše, aby byl znemožněn pohyb a přísun antibiotik, aby se překryli případné nákazy, kterým se jinak nelze vyhnout. Výsledkem tohoto ekonomicky motivovaného chovu jsou kuřata z úděsně nehygienických podmínek, která se musí desinfikovat chlornanem sodným (v koncentraci pod 5% se u nás nazývá SAVO), aby splnila potravinářské limity. Je pravdou, že takto „vypěstované“ a ogrilované kuře je k dostání za polovinu ceny než v Evropě, ale Evropa ctí jiné hodnoty.

DALŠÍ VĚTIČKY ZDE