Chaos a zmatek kolem nás jsou přesně to, co společnost potřebovala k probuzení

Martina: My jsme v minulém vysílání poměrně zevrubně zmiňovali tvůj silný životní příběh. Já ho jenom tak úplně lehce nastíním: Po vojně ses dal k policii, vypracoval ses na osobního strážce slovenských ústavních činitelů. Ale pak jsi začal inklinovat k psychologii, studoval jsi ji v Americe, a to tě pak zavedlo do Peru a výš, a z Jižní Ameriky ses vrátil domů už možná trochu jiný Maroš Vago, který se rozhodl, že to, co se tam naučil, také předá. Novinkou je – kterou jsem moc ráda, že tady spolu budeme dnes probírat – že jsi založil vlastní systém APU, který má zájemce naučit základní věc: „Jak být sám sobě šamanem.“ Maroši, za ten více než rok uběhlo spousty vody, řekni mi, co se především v tvém životě a ve tvém pracovním životě změnilo?

Maroš Vago: Nepřemýšlím nad tím tak, jak jsi na úvod říkala, to celé byl takový průřez toho, jak se to všechno dělo a jak to bylo. Ale když mi to někdo řekne nazpět, tak vždycky přemýšlím, co se stalo a jak to bylo. Co se změnilo? Změnilo se mnoho věcí směrem ven, ale uvnitř jsem v podstatě stejný Maroš Vago. Já se cítím vždy stejně. Nemám rád otázku: „Jak se máš?“ – protože nevím, co mám na to odpovědět, protože mám pocit, že se mám uvnitř stále stejně. Je to taková rovnováha, taková stabilita. Já mám rád pokoj.

Martina: A tato otázka vlastně vyžaduje poměrně dlouhou odpověď.

Maroš Vago: Přesně tak, a proto ji nemám moc rád, protože mi trošku přijde, že za tím je manipulativnost, že to zní trošku manipulativně. Ale je to společenská otázka – všechno v pořádku. Myslím si, že za tu dobu, kterou jsme se neviděli, se udělalo dost práce. Makal jsem na různých věcech s týmem lidí, se kterými pracuji, takže jsem velmi orientovaný na práci, ale stejně tak i na ostatní věci. Já mám rád, když se ve dni nachází všechno, aby se nic nepřehánělo, aby tam bylo všechno. Čili mám rád i sport, i vynaložení dostatku energie na rodinu. Taková rovnováha, stabilita, aby tam bylo všechno, co má být.

Martina: Říkáš, že se hodně věcí změnilo, hodně práce se udělalo. A pokud narážím na tvůj projekt APU, znamená to, že se probudilo hodně duší?

Maroš Vago: Já doufám, že ano. Ale není to úplně o probuzení duší, protože tento proces nenáleží nám, lidem. Je to trošku jakýsi časovač duše, takže jsem rád, že za to úplně nebereme takovou zodpovědnost, a ani bychom jako lidé neměli. Ale děje se toho už víc a víc. Lidé už začínají v sobě nacházet trošku hloubku, jednak proto, že musí, protože životní okolnosti na ně tlačí, ale jednak i proto, že už cítí, že k tomu mají větší přístup, takže začínají nacházet, že je v nich i něco hlubšího a že se dá fungovat kvalitnějším životem – bych to nazval. Ne hlubším, ale kvalitnějším životem.

Komfortní zóna nedržela krok s životem, a teď nás chaos konečně probouzí k lepší verzi sebe sama

Martina: Mnoho lidí hledá změnu v sobě samých, protože cítí, že vůkol nich není přátelsky. Dochází k velké spoustě změn, jako by se přiostřovaly rohy, ale také se přiostřují slova. Možná, že se v mnohém ostřeji kreslí hranice. Je to ten ideální okamžik, kdy se vrhnout sám do sebe, protože člověku vlastně už nic jiného nezbývá?

Maroš Vago: Moc hezky to říkáš. Na jedné straně to zní děsivě, ale na druhé straně si právě naopak myslím, že se konečně něco děje. Konečně se děje něco v našich lidských životech, společnostech, v hlavách, a my začínáme doopravdy, a všichni si začínají uvědomovat, že je to zapotřebí. Život od nás vyžaduje kvalitnější verzi sebe samotných.

Já jsem tomu velmi otevřen, líbí se mi, a mám rád všechny věci, které na nás číhají, že to jsou jakási tak trochu nebezpečí, protože mám za to, že jsme se jako společnost trošku příliš dlouho radovali a drželi v komfortních zónách. Nepracujeme s tím, vyhovuje nám to, respektive vidím, že lidé se snaží co nejvíc držet v komfortní zóně, aby se nestalo nic špatného. Čili posuzují svůj život jen tehdy, když všechno jde tak, jak to má být.

Martina: Je to příslovečné, jak říkáme u nás, nevím, jestli i u vás: „Smrádeček, ale teplíčko?“

Maroš Vago: Přesně tak. To mají lidé rádi, a já chápu, proč to mají lidé rádi, nebo proč to máme rádi, vždy je to fajn. Ale potom se stane, že když život jde najednou větší rychlostí než ty sám, takže tě to zválcuje. Jsi v komfortní zóně, a najednou se na tebe valí všechny možné problémy a starosti, a ty nevíš, které řešit dřív. A o tomto přesně mluvím. Komfortní zóna vlastně udělá to, že nedržíš rychlost s životem okolo tebe.

Martina: Nestane se ale zároveň to, že člověk začne být víc sám sobě ostrovem? Protože tím, že se nemůže otáčet na pochvaly z okolí, tím, že nemůže mnohdy počítat ani s pomocí okolí, tak se najednou musí víc a víc uzavírat sám do sebe a vystačit si. Někdo se trošku zhroutí do sebe, někdo z toho začne mít třeba deprese, a někdo začne hledat sám sebe a nacházet. A někdo zjistí, že když je sám, tak je možná v docela dobré společnosti. Ale to už zase asi chce určitým způsobem vedení.

Maroš Vago: Teď jsi přesně popsala, jak to ve společnosti vypadá. Přesně takovýmto způsobem. Čili z toho, co říkáš, je za tím volba, takže jsme přece jen ve fázi, kdy si můžeme vybrat. Řekněme, že máme všichni stejný typ problému – přesně jako jsi to popsala – a teď si můžeme vybrat, jak s tímto typem problému naložíme.

A přesně, někdo se stáhne domů. Typ člověka, který je více extrovertní, který by se měl stýkat s jinými lidmi, a právě naopak by měl sdílet, měl by nasávat energii, tak takový člověk se nemůže stáhnout do samoty, protože mu to neudělá dobře, nebude mít odkud brát energii, nebo se vyživovat. Ale potom jsou lidé, kteří jsou tvořiví, jsou tvůrci, jsou introvertního charakteru, kteří právě v tichosti a sami se sebou dokážou být daleko produktivnější a silnější v pracování se starostmi.

Takže volba, kterou na konci dne uděláš, záleží na tom, kdo je jaký typ. A může se stát, že tě to semele a na nějakou dobu tě to hodí do frustrace, hodí tě to do depresivních stavů, do strachu z minulosti, anebo naopak do úzkosti z budoucnosti. Může se to stát, ale mělo by to být jen na krátkou dobu. A když to je na delší dobu, tak je určitě potřeba začít s tím pracovat. Takže za tím, co se děje se společností, je volba.

Na toto období chaosu jsem čekal, protože teď se začíná hrát skutečná hra života

Martina: Takže když to tak trošičku zjednoduším, možná až hrubě zjednoduším, tak ty jsi za chaos, za zmatek kolem nás a za to, čemu mnozí nadějeplně říkáme „transformace“, vlastně vděčný, protože nás to konečně tahá ze zóny komfortu?

Maroš Vago: Přesně, jak jsi to řekla. Když se dennodenně budím, tak mám zvláštní typ radosti, když se podívám na to, co se děje, protože vidím, že chaos už byl velmi nutně zapotřebí. Já jsem rád za to, kde se nacházíme – a abych řekl pravdu, řeknu to upřímně – na toto období jsem čekal. Ono se to děje už dlouho, jen to bylo tak trošku pod povrchem, nebylo to tak vidět – ale teď už to vidí každý.

Máme tu okolo sebe určitý druh chaosu, a já se přiznám, že jsem na tento druh chaosu čekal, protože teď se začíná hrát skutečná hra života, teď to začíná být zajímavé. Mně se nelíbí, nebo není mým stylem, když fungujeme autopilotním stylem života. To je podle mě velmi nudná forma, kde se nejvíc stávají mentální těžkosti, nejvíce vznikají, a člověk si jich nestihne všimnout. Ale v chaosu vyjde všechno na povrch. Čili se dá říci, že jdeme do období pravdy. Takto bych to nazval.

Martina: Tak je vidět, že Maroši Vagovi chaos svědčí, ale proto, aby se v něm dokázali zorientovat i lidé, kteří ještě nad svým duchovním směřováním nepřemýšleli, tolik neposilovali svou duševní sílu a nechtěli být vytaženi ze zóny komfortu, tak i pro ty by tady měla být pravděpodobně tvá koncepce APU. Pojďme si ji tedy představit, protože se nabízí, že to bude nějaká zkratka, něco jako třeba „andělský progresivní úspěch“.

Maroš Vago: Krásně řečeno. Ano.

Martina: Ale nic takového to není. APU je slovo, a ty řekni, proč právě do tohoto slova ses rozhodl obtisknout své poznání, své vědění a své sdělení?

Maroš Vago: Já mám rád život, mám rád praktické věci, praktičnost v životě a věci, které fungují. Takhle jsem byl vždy založený, a vždy, když se mi děly nějaké věci, tak se mi líbilo postavit se a vidět, co se skutečně děje. Toto bylo to, co mě v podstatě – myslím – dostalo do jihoamerické indiánské kultury, protože v této kultuře jsem viděl nejvíc čistoty, pravdy a zároveň svobody. To je to, co pro mě bylo velmi zajímavé. A tam se právě odehrává APU léčení, APU čistění.

APU je ze starého šamanského kečuánského slova, které vyjadřuje léčbu. Je to léčící proces, ale vyjadřuje také most mezi duchovním světem a reálným světem. A také vyjadřuje slovo „otec“, čili to může znamenat nějakou podporu a oporu ve tvém životě. A toto slovní spojení má samo o sobě léčivý charakter. Takže když ho vyslovíš, tak na to reagují buňky, mezibuněčná komunikace.

Čili toto slovo je velmi zajímavé, vyjadřuje podstatu našeho života, a to, že jsi tady – v uvozovkách – sám, protože když se cokoliv stane, tak tomu musíš čelit ty. APU je učení a léčení, které tě vybízí k tomu, abys byl v životě silný a uměl jsi život zvládnout sám. Čili to je základ šamanského učení. Nyní je doba turismu, a lidé stále chtějí hledat buď špičkového lékaře, nebo špičkového psychiatra, nebo špičkového šamana, ale právě toto šamanské učení je proto v pravdě, protože šaman tě naučí, nebo jeho úlohou je, aby tě dostal do tvé nejsilnější verze, abys zvládal život, abys stále nemusel hledat někoho, kdo ti s věcmi pomůže.

Martina: To znamená, že platí to, co jsem se doslechla na jedné z tvých přednášek, že člověk se nemění, ale může se rozhodnout pro svou jinou verzi, vyšší verzi?

Maroš Vago: Tak, přesně tak. V podstatě, když vejdeš do života – berme to tak, že v tomto životě jde o nějakou inkarnaci – a ty si tam vezmeš určitou výbavu. A ty víš, proč si tam tuto výbavu vezmeš, a s touto výbavou budeš pracovat celý život, ta se nedá úplně změnit. Ale ty v této výbavě, kterou si vezmeš, máš několik verzí sama sebe, které s touto výbavou mohou pracovat. A ty se nyní můžeš po dobu života rozhodnout pracovat s daleko vyspělejší verzí, a to s tou výbavou, kterou musíš nosit. Proto stále říkám, že je to volba. Záleží, jakou verzi sebe sama si zvolíš být. To je velmi podstatná věc, toto se dá změnit.

Ježíšovo učení bylo ve své podstatě šamanskou formou – čistou, pravdivou a svobodnou

Martina: Ty se ve spoustě svých výroků odvoláváš na studium křesťanství, Ježíše, středoevropské křesťanské tradice, ale s reinkarnací to nás právě přestal poslouchat celý klér. Jak se popasováváš s tím, že tady prošlapáváš cestu svým způsobem tak trochu nového náboženství, ale přitom si bereš prvky ze jsoucího?

Maroš Vago: Jak říkám, je doba chaosu. Někteří lidé, když poslouchají nějaká má slova, mají pocit, že neumí zařadit, kam patřím. Ale tam já vždy říkám: „Hodně štěstí,“ protože mám pocit, že mě se nedá zařadit nikam, protože já využívám prvky všeho, co nám poskytuje život. Čili všechno, co bylo v křesťanství správné – a je použitelné pro naši verzi života, kterou žijeme nyní – lze kvalitně použít.

Všechno Ježíšovo učení, proto častokrát mluvím o Ježíšově učení, protože jeho pravé, hluboké učení nebylo úplně to, co prezentuje křesťanství. Je to vlastně šamanská forma. Ježíšovo učení byla šamanská forma, čistá, pravdivá, svobodná. Ale nejen Ježíšovo. Jsou mnozí, kteří žili na této planetě, kteří byli velmi vyspělí, a vlastně celá vyspělost je v tom, že každý říká to samé.

Čili když jdeme do rozdrobení různých náboženství, tak už se dostáváme do průšvihu, protože tam to už začíná být nepotřebný chaos. Ale to učení je stále stejné. To, co já říkám v APU, je to samé, co učil Buddha, co učil Kristus, to samé, co říkal Albert Einstein, to samé, co říkal Nikola Tesla. Vnímáš, že to jsou všechno rozdílné charaktery, ale jmenovatel je stále stejný.

Mostem mezi duchovním a fyzickým světem je schopnost být šamanem sám pro sebe

Martina: Ty jsi vytvořil jakýsi svatý kompilát. Ale důležité je, co jsi řekl o APU, že by to měl být most mezi duchovním světem a tím stávajícím. Jakým způsobem to chceš překlenout? Jak vedeš lidi, aby začali vnímat své rozšířené vědomí a vůbec začali pracovat na svém duchovním prozření? Protože – to ještě podotknu – je toho jako hub po dešti.

Maroš Vago: Ano, to celé k tomu určitě nepomáhá. Já ale vždy říkám, že je třeba se na všechno, kde se kdo nacházel, dívat s tolerancí. Každé vědomí je velmi kvalitní. Každé vědomí, které člověk nosí, je kvalitní, a nad ním je jedno společné, ze kterého všichni vlastně pocházíme. Ale jak vklouzneme do těla, tak přežíváme svůj život s určitým vědomím a s určitou formou vědomí, kterou potřebujeme zažívat, a v této formě vědomí je všechno v pořádku.

Čili proto říkám, že to, co je řečeno v APU, je pro lidi, se kterými to rezonuje. A když to s někým nerezonuje, tak to s ním bude rezonovat možná za půl roku, anebo za deset let, nebo vůbec, a najde si svou jinou cestu. Takže most mezi duchovním světem a fyzickým světem v APU znamená, co často říkám – a je to dobře vysvětlitelné – být šamanem sám pro sebe.

Když se někomu nezdá slovo „šaman“, protože nemá toto slovo rád, tak ať ho nepoužívá, ale stále tam je pod povrchem důležitá informace, a ne v tom slově, jak to lidé na povrchu slyší. Takže výsledkem APU je, že mostem mezi duchovním světem a fyzickým je to, že ty jsi odolný člověk, který rozumí tomu, co se děje, a chápe vlastní vzorec vlastní existence.

Teď to znělo trošku komplikovaně, ale prostě najednou vnímáš svůj život, co se ti děje ve tvém životě, a jsi schopný na to reagovat čili přenášíš duchovní sféru do fyzického života. A to už se dnes dá žít naplno, a proto o tom už naplno mluvím. Já jsem APU nevytvořil, nebyl to nějaký APUovský byznys plán. Já jsem se zeptal šamanů, kteří mě vedli, zda mohu toto slovo použít v naší západní kultuře.

Čili já jsem pouze cítil ten přesah, že mám začít mluvit tímto stylem. A viděl jsem, a bylo i na mně prezentováno, že je to nesmírně praktické, a za krátkou dobu se dá udělat velmi mnoho kvalitních výsledků. A právě APU má velmi jednoduché a čisté učení, které tady bylo učeno vždy, a to jsou základní principy života, o které se budeš umět opřít, a to je: Odvaha, pokora a disciplína.

A z této formy, když obsáhneš a pochopíš, co tyto tři slova znamenají – a každý si řekne, že ví, co to znamená – jsou vlastně to, co je v APU prezentováno. Následně jsi schopen po těchto pilířích – když si je trošku osvojíš a pochopíš, jakým způsobem fungují – vykročit do hlubší verze sama sebe. A to znamená uvěřit. Věřit, že máš v sobě daleko vyspělejší verzi než tu, která se prezentuje v běžném autopilotním životě. A toto, kdy se ti podaří uvěřit tomuto slovu, tak to je vlastně hloubka šamanského léčení.

Pokora, odvaha a disciplína jsou slova, kterým si myslíme, že rozumíme, ale jejich pravý smysl nás překvapí

Martina: Maroši, když mluvíš o třech základních pilířích, na kterých jsi postavil APU, to znamená pokora, odvaha, disciplína, tak je nejprve potřeba si tato tři slova, tyto tři pojmy, vysvětlit. Protože my jsme na sebe nechali hodit „Májin závoj“ a myslíme si, že rozumíme a že máme představu o tom, co je to krása, co je to láska, co je to úcta, co je to pýcha, co je to víra, takže si pořád nalháváme a strkáme pod tyto pojmy nějaké, možná už trošičku vyzáblé významy.

A obávám se, že stejně tak by to mohlo být i s těmito třemi pilíři: Pokora, odvaha, disciplína. Na první dobrou pokora: „Já jsem pokorná. Vždyť si přece moc nevyskakuji, jsem mírná a zároveň jsem dost slušná. Rozhodně jsem pokorná, protože se chovám hezky k rodičům.“ Odvaha? To si člověk říká: „No jéje, jak já jsem odvážná. Vždyť každý den jdu do víru velkoměsta, nebojím se v lese.“ A disciplína? „Ó, kdy jste naposled viděli, že jsem nebyla v práci? Já jsem tak disciplinovaná.“

A už když to říkám, tak jsem sama sobě k smíchu, protože je to na těchto slovech úplně největší škraloup, na těchto slovech, kterými schováváme skutečný význam. Tak jestli bys byl tak hodný: Co znamenají tyto pojmy pro tebe a tvé – třeba žáky, nebo lidi, kteří tě poslouchají?

Maroš Vago: Nerad bych to nazýval „žáci“.

Martina: Já jsem se hned zkusila opravit.

Maroš Vago: Protože doopravdy nejde o nějaké učení žáků, nebo o nějakou odnož nějakého učení. Je to stále to samé, co tu říkali všichni vyspělí, a budu to určitě ještě dlouho vyprávět, protože se stále dohadujeme o tom samém. Já mám za to, že náboženství udělala svou práci, bylo to velmi důležité, že se nám objevila a držela lidi trošku právě v pokoře, která byla nesmírně potřebná v předešlých dobách.

Dnes je také velmi potřebná, ale trochu se přeměnila do trochu jiné formy, takže dnes je potřebné pochopit tyto tři pilíře trošku jiným způsobem. A já teď jen přemýšlím, zda do toho jít, protože to jsou velikánská témata, a já se každému tomuto tématu věnuji podrobně. Protože, jak jsi říkala, každému totiž naskočí v hlavě něco jiného. S každým rezonuje dané slovo trošku jinak podle toho, jaké máš vlastní zážitky a jak se vlastní vědomí vyvíjí v životě.

Takže proto jdu toto skutečně dělat. Já jsem to nikdy neměl vysněné, že jdu prezentovat něco takového a že si někdo bude myslet, že já mám nějaké žáky a že jsem nějaký učitel. Mně se pouze stalo, že umím tyto věci dobře říct, ale zároveň se to na mně dá i pozorovat, protože tím maximálně žiji. Takže toto se dá odpozorovat na mně, když o tom mluvím, že tím také žiji, a to může být inspirací.

A na základě toho, když někdo vyzkouší tuto formu a chce se dostat z nějakých svých osobních těžkostí, zjistí, že to je nesmírně funkční, a začne s tím okamžitě pracovat. Jen je potřeba si dát prostor k tomu, aby se to mohlo dít, a to je častokrát náročné rozhodnutí. Po těchto třech pilířích se přidávají další věci, kterým se budeme věnovat tento rok. Ale lidé si častokrát myslí, že teď co? Budeme tam dostávat nějaký certifikát? Nebo půjdeme nějakými levely? Toto všechno jsou právě modely, které naše západní hlava, nebo naše západní ego má rádo. Ale APU o tomto vůbec není.

Martina: Já jsem šestinásobný Apuan.

Maroš Vago: Co to znamená?

Martina: Že bych měla od vás, z vaší školičky, nebo jak to nazvat, šest certifikátů, a jsem šestkrát tak dobrá než všichni ostatní.

Maroš Vago: Ano, přesně tak. Pokud vlastně člověk nezpozoruje, že v životě reaguje jinak, že na stejnou situaci, na kterou reagoval vždy stejně, najednou zareaguje jinak a úspěšně, a řetězec se začne odvíjet jinak, tak do té doby certifikát nemáš. Takže certifikát ti může dát jedině život, kdy doopravdy ty sám na sobě zpozoruješ, že jsi svou lepší verzí a začínáš být stále lepší verzí.

Odvaha zastavit autopilot, disciplína jako sebeúcta a pokora jako touha být vyspělejší verzí sebe sama

Martina: Přesto bych tě nenechala od těch tří slov – pokora, odvaha, disciplína – odběhnout, protože jsou pro APU sakrální. A ne každý se přihlásí na APU, ne každý zaplatí vstupenky a půjde na tvé přednášky, ale třeba začne o těchto slovech přemýšlet. A mně by velmi pomohlo – za mé posluchače – kdybys mi řekl, jak o těchto slovech přemýšlíš ty a v čem se dopouštíme nejčastějších chyb, když přemýšlíme o sobě jako o odvážných, disciplinovaných, nebo pokorných?

Maroš Vago: Základem toho celého je, že když teď mluvíme o těchto pilířích a pojmenuji ti každý pilíř tak, jak ho vnímám já, tak za pět minut, když se mě zeptáš, ti povím zase jinou verzi těchto třech pilířů, protože o to vlastně jde, že se to nedá úplně dobře vysvětlit. Dá se jen to, že člověk sám sebe nachytá v jednotlivých situacích, a že pochopí velké téma, jako je například odvaha. Ty sám sebe nachytáš, kde jsi zkoušený, jakým způsobem tvoje ego pracuje s tímto pilířem odvahy. Čili ty se v tom sám můžeš odhalit.

Na první poslech to zní komplikovaně, ale když pochopíš formu toho, co se od tebe chce, tak jsi schopen začít vnímat po dobu celého dne – já to nazývám dvaceti čtyřhodinová meditace – že sám sebe vnímáš. My si tady povídáme, ale já vnímám všechno, co se děje okolo nás, a to, co se děje ve mně, a to je rozvíjení vnímavosti.

A na tomto tyto pilíře vlastně stojí, že si všimneš v jednotlivých situacích, co ti z daných pilířů chybí. V nějaké situaci se můžeš cítit odvážný, to znamená, že se dané situaci, ve které se nacházíš, postavíš s odvahou, nelekneš se a budeš schopný ji kontrolovat. To je například forma odvahy, že se nebudeš snažit na danou situaci reagovat a odpovídat autopilotně, ale dovolíš si se v té situaci zastavit a podívat se na to, co se tam děje. Například nějaká nepříjemná situace, která se ti stále opakuje. Takže to je například forma odvahy.

Potom disciplína vlastně znamená sebeúctu. Už si nebudeš vytvářet věci, které nejsou pro tebe dobré, které ti neposkytují dobrý pocit, nebo které tě vycucávají z energie. Čili toto znamená „disciplína“. Člověk si představí, že to je nějaký teror, nebo nějaký vojenský režim a podobné věci.

Martina: Studená voda, nástup, večerka.

Maroš Vago: Přesně tak. Ale disciplína má mnoho forem, a může to znamenat, že máš najednou sebeúctu a už některým lidem nedovolíš – kteří na tebe dělají určité věci, třeba že tě vycucávají z energie, takže se potom necítíš dobře – aby to dělali. Toto je forma disciplíny.

A pokora? To je nejhlubší téma z těchto třech. Pokora má doopravdy spoustu forem. Velmi často říkám, že je to moje nejoblíbenější téma, protože je nejhlubší, a každého překvapí v pokoře něco jiného. Ale pokora například znamená, že si vážíš svého života a chceš být svou větší verzí, svou vyspělejší verzí. To je druh pokory.

Největší problém dnešní společnosti není nedostatek sebevědomí, ale pýcha, že jsme si příliš uvěřili

Martina: A na to musíte mít odvahu.

Maroš Vago: Přesně tak.

Martina: Protože to znamená usvědčit se v každém jednom okamžiku svého života z hluboké nepokory.

Maroš Vago: Přesně tak. A pýcha, se kterou – myslím – máme momentálně jakožto společnost největší problém, a klidně to pojmenuji tak, že celosvětová společnost, tak tam je to, že jsme si uvěřili. Všímáš si těch slov: „Uvěřit si“ je něco jiného než „uvěřit“. To je veliký rozdíl.

A pýcha má co dělat se slovem „uvěřit si,“ protože před deseti, dvaceti lety měli lidé tak nízké sebevědomí, že pýcha byla v tom, že se za sebe nedokázali postavit, nedokázali se za sebe vyjádřit, nedokázali vnímat sami sebe. Dnes máme úplně opačný problém, dnes si všichni uvěřili, a dnes se neuvěřitelně…

Martina: Začali jsme tomu říkat „asertivita“.

Maroš Vago: Například, ano. Začali jsme k tomu používat různé druhy slov. Takže proto říkám, že všechna tato tři témata jsou náročná. Jsou to náročná témata, kterým je třeba se více věnovat. Já jsem v APU rozebral do hloubky, co se může za těmito tématy skrývat. A vím, že když si to někdo vyposlechne, tak se v každém bude odehrávat něco jiného – a toto je v tom tvá práce. Ty se musíš přichytit při tom, co se v tobě při těchto slovech, nebo při vysvětlování, odehrává. Takže toto je to důležité.

Celý rozhovor s Marošem Vagem o systému APU, třech pilířích duchovního rozvoje a o tom, proč je současný chaos příležitostí k probuzení si můžete poslechnout na platformě Herohero.
Všem vám, kteří nás podporujete na účtu 1010349016/2700, upřímně děkujeme.
Těšíme se na vás u dalšího vysílání a nezapomeňte: Mějte se hezky a něco pro to dělejte. Nikdo jiný to za nás neudělá.